LUÎICKÉ HORY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

Transkript

1 LUÎICKÉ HORY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr LIBERECKO

2 Liberecko CHKO LUÎICKÉ HORY Lom Kluãky, v pozadí vrch Jedlová. Charakteristick rozpad pískovcû na Vraních skalách, v pozadí Popova skála (565 m n. m.). Na pfiedcházející stranû: Hlavní hfibet LuÏick ch hor. 7 CHKO LH Chránûná krajinná oblast LuÏické hory leïí v okresech âeská Lípa, Dûãín a Liberec pfii hranici se SRN (svobodn stát Sasko) mezi luknovsk m a Fr dlantsk m v bûïkem. Nejsevernûj í bod okresu leïí na ,9 s.. a 4 9 9, v. d., v katastrálním území Krásn Buk. NejjiÏnûj í bod: ,3 s.. a ,7 v. d., k. ú. Arnoultovice u Nového Boru, nedaleko fieky Sporky. Nejv chodnûj í bod: , s.. a ,9 v. d., k. ú. Jitrava. Nejzápadnûj í bod: ,6 s.. a ,7 v. d., k. ú. âeská Kamenice, nedaleko fieky Kamenice. Nejvy ím bodem LuÏick ch hor je LuÏ (79,9 m n. m.), nejniï í místo se nachází u âeské Kamenice (kolem 90 m n. m.). Rozloha ãiní 6 44 ha. Zfiízena byla v nosem Ministerstva kultury âsr ã. j. 697/76 ze dne Hlavním dûvodem vyhlá ení CHKO je zachování krajiny dosud málo naru ené prûmyslov m i zemûdûlsk m zneãi tûním, coï se projevuje iv zásobách kvalitní podzemní vody. Lesy pokr vají okolo tfií ãtvrtin území, které má v znamnou rekreaãní funkci. Geologick podklad tvofií pfiedev ím kfiídové usazeniny, pfieváïnû kvádrové pískovce s rozpadav mi polohami. Bûhem horotvorn ch pochodû v tfietihorách proniklo puklinami v zemské kûfie magma. Vytvofiily se podpovrchové kupy a pfiíkrovy, pfiípadnû rozsedlinové Ïíly, vypreparované následnou erozí. Nacházíme zde tfietihorní znûlce, ãediãe i trachyty. Na vût inû vrchû LuÏick ch hor jsou vyvinuta kamenná mofie nebo men í suèová pole z ostrohrann ch úlomkû, napfi. na Jedlové, Studenci, LuÏi a Velké Tisové. Díky silnému mrazovému zvûtrávání ve star ích ãtvrtohorách vznikly skalní stûny s hranat mi tvary (mrazové sruby), ãasto s navazujícími rozsáhl mi sutûmi. Ve svazích nalézáme také deluviální hlíny. V okolí Jítravy zanechal zbytky ãelní morény seversk kontinentální ledovec (v období elsterského zalednûní).

3 CHKO LuÏické hory Na severu jsou LuÏické hory tektonicky tzv. luïick m zlomem ohraniãeny proti horninám luïického plutonu. Tento zlom je oddûluje i od Je tûdskokozákovského hfibetu. Má vût inou ráz pfiesmyku (star í horniny byly podle zlomu vysunuty nad horniny mlad í). Na jediném místû v âechách, u Kyjova a Doubice, byly podél luïického zlomu vyvleãeny na povrch horniny jurského stáfií. CHKO LuÏické hory má podlouhl tvar, protaïen ve smûru Z V. Hranice CHKO se zhruba shodují s vymezením geomorfologického celku LuÏické hory. Reliéf ãlenité vrchoviny aï ploché hornatiny tvofií zalesnûné vrchy ve tvaru hfibetû nebo osamocen ch kup a kuïelû. Údolí jsou vût inou rozevfiená. Neovulkanické kuïely a hfibety pfievy ují okolí o 00 aï 50 m, v jimeãnû i více. Ve v chodní ãásti LuÏick ch hor vznikla men í skalní mûsta, která jsou vyvinuta zvlá tû na nûmecké stranû. Mezi pûdami pfievládají podzoly arenické, a to na hlub ích substrátech. Pfiecházejí do arenick ch dystrick ch kambizemí. Na úpatích kopcû a v ploch ch sníïeninách leïí primární pseudogleje. Eutrofní kambizemû se vyvinuly na ãediãích, mezobazické chud í kambizemû (oligotrofní) na trachytech. Jen v mal ch plochách najdeme pûdy typu rankerû. Vlivem kysel ch neovulkanitû i kfiídov ch pískovcû je substrát pomûrnû kysel. Tzv. sirn pramen na Hamerském potoce. V ivec bahenní (Pedicularis palustris). CHKO LH 3 73

4 Liberecko KRAJINN POKRYV Náprstník ãerven (Digitalis purpurea) se na území LuÏick ch hor roz ifiuje teprve v poslední dobû. Mil tejn neobvykle modelované pískovcové skály v LuÏick ch horách. 74 CHKO LH 4 CHKO LuÏické hory leïí v mírnû teplé klimatické oblasti, kterou charakterizují prûmûrné teploty vzduchu v lednu v rozmezí od 3 C do 4 C a v ãervenci v rozmezí od 6 C do 7 C. Vrcholové ãásti Lu- Ïick ch hor jsou mírnû chladnûj í. PrÛmûrné roãní sráïkové úhrny se vût inou pohybují nad hranicí 700 mm (Horní Svûtlá 878 mm). Území LuÏick ch hor je souãástí Chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod Severoãeská kfiída (vyhlá ena nafiízením vlády ã. 85/99 Sb. z ). Hydrograficky patfií k povodí Odry a povodí Labe a k úmofiím Baltského a Severního mofie. Po vrcholech LuÏick ch hor vede hlavní evropské rozvodí (Popova skála Hvozd LuÏ Pûnkavãí vrch StoÏec Jelení kameny Jedlová Mal StoÏec Ple ivec irok vrch). Na západû hor je ve srovnání s v chodní ãástí hust í síè vodních tokû i pramenn ch oblastí. ada tokû má pomûrnû vyrovnané odtoky, neboè jsou napájeny podzemní vodou. RybníkÛ je v LuÏick ch horách málo vesmûs jsou to men í vodní plochy (do 7 ha). Údolní nádrïe jsou vyuïívány pro vodárenské úãely (Chfiibská na Chfiibské Kamenici), slouïí jako retenãní nádrïe (Lesensk potok) nebo k zachycování splavenin (Nadûje na Hamerském potoce). Povrchové a podzemní zdroje vody jsou vyuïívány pro vodárenské úãely. Vegetace LuÏick ch hor je dosti rûznorodá. St kají se zde vegetaãní prvky Kru n ch a Jizersk ch hor i stfiedních âech. Chybûjí zde jiï druhy sudetské, biodiverzita je spí e prûmûrná vlivem kyselosti substrátu i vlhkého podnebí. Vût inu území fiadíme do oblasti mezofytika (fytogeografick okres Lu- Ïické hory).

5 CHKO LuÏické hory POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Podle rekonstrukãní geobotanické mapy jsou zastoupeny kvûtnaté buãiny, bikové buãiny, acidofilní doubravy i luhy a ol iny. Témûfi celé území pokr vají potenciálnû buãiny, které jsou v LuÏick ch horách klimaxov m spoleãenstvem. V souãasnosti se ve stromovém patfie buãin objevuje nejen buk, ale i smrk, neboè pfiirozená lesní spoleãenstva byla mnohde nahrazena smrkov mi, vzácnû i borov mi monokulturami. Dolní hranice roz ífiení kvûtnat ch buãin se pohybuje v nadmofiské v ce m, horní hranice stoupá aï do 750 m. Porosty acidofilních doubrav jsou pomûrnû málo identifikovatelné pro ãasté zavádûní v nosnûj ích dfievin (napfi. borovic) a do LuÏick ch hor zasahují pouze okrajovû. V údolních polohách podél vodních tokû jsou ãasté luïní lesy, na prudk ch skalnat ch stráních suèové a roklinové lesy, ãasto s mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) v podrostu. Na vlhk ch aï ra elinn ch loukách, vzácnû se vyskytujících loukách slatinn ch, na bahnit ch okrajích rybníkû a prameni È mûïeme najít nejrûznûj í ostfiice, sítiny i prstnatce, vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata) ãi v ivec bahenní (Pedicularis palustris). Na jafie se lze setkat s bledulí jarní (Leucojum vernum) a prvosenkov mi loukami. V lesích je dosud ãast l kovec jedovat (Daphne mezereum). Zazna- Charakteristická krajina Lu- Ïick ch hor s polokulturními ovsíkov mi loukami (vegetace svazu Arrhenatherion). CHKO LH 5 75

6 Liberecko Mládû kalouse u atého (Asio otus). Kriticky ohroïená zmije obecná (Vipera berus) Ïije po celém území LuÏick ch hor. 76 CHKO LH 6 menán je v skyt ãasnû postglaciálních reliktû hvûzdnice alpínské ãeské (Aster alpinus subsp. bohemicus), ãesneku pa- Ïitky horského (Alium schoenoprasum subsp. alpinum) i kapradinky skalní (Woodsia ilvensis). Vliv oceanického klimatu se projevuje zv en m v skytem subatlantick ch druhû v území, napfi. Ïebrovice rûznolisté (Blechnum spicant), mokr e vstfiícnolistého (Chrysosplenium oppositifolium) nebo sítiny ostrokvûté (Juncus acutiflorus). Horské druhy, napfi. mléãivec alpsk (Cicerbita alpina) a prha arnika (Arnica montana) se v LuÏick ch horách vyskytují v polohách nápadnû niï ích a ãasto geomorfologicky nev razn ch. Ochuzená fauna niï ích poloh hercynsk ch pohofií obsahuje prvky západní jeïek západní (Erinaceus europaeus), ropucha krátkonohá (Bufo calamita) a plï zároïnatka ãernavá (Clausilia bidentata), i kontinentální my ice temnopásá (Apodemus agrarius). K horsk m druhûm patfií rejsek horsk (Sorex alpinus), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum) a s c rousn (Aegolius funereus), z plazû se vyskytuje napfi. je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Podél ãist ch vodoteãí Ïije konipas horsk (Motacilla cinerea) a skorec vodní (Cinclus cinclus). Horskému rázu oblasti odpovídá i pfiítomnost bezobratl ch, nalezen ch v horsk ch sutích, napfi. pavouka Wubanoides uralensis, bûïného v severních ífikách, i broukû, pfiedev ím z ãeledi stfievlíkû Pterostichus negligens a Leistus montanus. Mezi savci LuÏick ch hor pfievládají bûïné lesní druhy. Zvlá tností je kamzík horsk (Rupicapra rupicapra) pûvodem z Alp. Poãátkem století ( ) byl vysazen na Dûãínsku. Îije napfiíklad v okolí Studence. V posledních letech se roz ífiily nûkteré ornitologicky v znamné druhy ãáp ãern (Ciconia nigra), krkavec velk (Corvus corax) a chfiástal polní (Crex crex). Z dravcû se mûïeme setkat s po tolkou obecnou (Falco tinnunculus), kání lesní (Buteo buteo), krahujcem obecn m (Accipiter nisus) a jestfiábem lesním (Accipiter gentilis). Vzácnû zde hnízdí v r velk (Bubo bubo). Opu tûné toly ob vají rûzné druhy netop rû n. u at (Plecotus auritus), n. vodní (Myotis daubentoni), n. vousat (Myotis mystacinus) a n. velk (Myotis myotis). V zimních obdobích posledních let se na potocích objevila migrující vydra fiíãní (Lutra lutra). Vodní toky patfií do pásma vod pstruhov ch Ïije v nich pstruh potoãní (Salmo trutta) a na jednom místû i rak kamenáã (Austropotamobius torrentium). AÏ do doby intenzivnûj í kolonizace ve století byly LuÏické hory pokryty neprostupn m pohraniãním hvozdem. Rozsáhlé lesy pokr vají dosud témûfi tfii ãtvrtiny jejich území. V minulosti zde pfievaïovaly lesy listnaté, s dominantním bukem, a smí ené, s jedlí. Smrk se patrnû kdysi vyskytoval v inverzních polohách a na zamokfien ch místech. V dobû rozmachu skláfi-

7 CHKO LuÏické hory ského prûmyslu bylo zmûnûno zejména druhové sloïení. V souãasnosti pfievládají smrkové a borové monokultury borové pfiedev ím na chud ch písãit ch pûdách. Cenné jsou buãiny, pokr vající odlehlá místa a vrcholky hor, i pfiírodû blízké podmáãené smrãiny na kfiídovém podloïí. Kamenité pûdy vy - ích poloh porûstají javor klen, jasan ztepil i jilm horsk. Lesy jsou ohroïeny pfiívaly mokrého snûhu, námrazou, siln m vûtrem, dlouhotrvající zimou a následnû hmyzími kûdci. Nepfiízniv m faktorem, kter ztûïuje obnovu lesa, jsou vysoké stavy zvûfie. Dálkové pfienosy kodliv ch látek z prûmyslov ch center v Polsku, Nûmecku a severozápadních âechách mají nepfiízniv dopad, zejména na smrkové monokultury. Smrky odumírají hlavnû v nadmofiské v ce kolem 700 m. Pfiesto v LuÏick ch horách existuje pût genov ch základen lesních dfievin, zejména smrku a buku. Zdej í krajina byla dlouho souãástí pomezního hvozdu. Ve stfiedovûku jím procházely tfii zemské stezky. Osídlení postupovalo velmi pomalu podél fiíãních tokû a stezek do nitra hvozdu. Ve stfiedovûku jistila bezpeãnost kupeck ch cest fiada hradû (Tol tejn, Fredevald, Chfiibsk hrádek). Dal í fázi osídlování pfiinesl rozvoj skláfisk ch hutí. DrÏitelé panství podporovali i tûïbu rud, jíï vdûãí za svûj vznik obec Jifietín. Oblast je i dnes pomûrnû fiídce osídlena. Vût í mûsta, jako napfi. Nov Bor, Kamenick enov, Cvikov, Krásná Lípa, jsou na jejích hranicích. Obce leïí v údolích podél vodních tokû, nebo je zástavba rozpt lená. Zachovaly se ãetné stavby lidové architektury. Charakteristick je typ pfiízemního domu obdélníkového tvaru s podstávkou, sedlovou stfiechou a s mal mi dûlen mi okny. V obcích se mûïeme setkat i s hrázdûním a domovními títy, vykládan mi rûznobarevnou bfiidlicí. PrÛãelí domu s podstávkou je ve znaku CHKO. Poãátky zdej ího skláfiství mûïeme vysledovat jiï ve stfiedovûku. První sklárny byly zakládány v lesích. Jediná huè, která je v provozu od zaloïení do nynûj ka, je v Horní Chfiibské. PrÛmysl se soustfiedil ve mûstech na obvodu oblasti. Men í skláfiské provozovny, malírny a brusírny skla jsou témûfi v kaïdé obci. Zemûdûlství v posledních letech stagnuje, roste podíl zaplevelen ch polí a luk. Hlavní silniãní tahy vedou vût inou po obvodu oblasti, kromû silnice na Rumburk. Do luknovského v bûïku smûfiuje i Ïelezniãní traè. LuÏické hory jsou pfiedev ím územím lesním. Proto se péãe o krajinu zamûfiuje na prosazení pfiírodû blízkého lesního hospodafiení i mimo maloplo ná chránûná území. Podporuje pfiedev ím pfiirozenou obnovu buku. Jedním z cílû je i postupné odstraàování geograficky nepûvodních druhû dfievin a omezování jejich v sadeb v CHKO. Pfied druhou svûtovou válkou byla ve luknovském v bûïku, zfiejmû jako první v ãesk ch zemích, vybudována geologická nauãná stezka. Její zakonãení, geologická mapa, je dosud k vidûní v Zahradách u Rumburka. LuÏ, nejvy í hora LuÏick ch hor (793 m n. m.). CHKO LH 7 77

8 Liberecko GEOLOGIE Na luïickém zlomu byly vyzdviïeny a uklonûny pûvodnû vodorovné vrstvy pískovcû. Svrchní ãást pískovcû je charakteristická vysok m podílem kaolinického tmelu mezi kfiemenn mi zrny a nevyvinutou vrstevnatostí. Tyto petrografické vlastnosti podmiàují velmi neobvykl zpûsob zvûtrávání svrchních partií pískovcû do obl ch, hfiibovit ch aï pravidelnû kulovit ch tvarû. Na vrcholu jedné ze skal se nachází zajímav geomorfologick útvar dobfie vyvinutá oválná skalní mísa s odtokov m Ïlábkem. Dal í zajímavostí je nûkolik pseudokrasov ch jeskynûk a dutin vznikl ch vyvûtráváním a odnosem hrubozrnnûj ích poloh v pískov- Celkov pohled na PP Bílé kameny, zvûtralé tvary kfiídov ch pískovcû. Vrcholová ãást Bíl ch kamenû. 78 CHKO LH 8 ci. Nûkteré skalní tvary pfiipomínají hfibety a hlavy slonû odtud lze odvozovat místní název Sloní kameny. Mezi pûdami pfievládá kambizem dystrická, doprovodnou sloïku tvofií podzol kambick (arenick ). KVùTENA Druhovû chudá vegetace Bíl ch kamenû je podmínûna neúïivn m podloïím kaolinick ch a kfiemit ch pískovcû. V polohách vrcholov ch skalních plo in se kromû ostrûvkû brusinky obecné (Rhodococcum vitis-idaea), vfiesu obecného (Calluna vulgaris), mechorostû a li ejníkû místy uchycují borovice lesní (Pinus sylvestris) a bfiíza bûlokorá (Betula pendula). VYUÎITÍ Bílé kameny jsou zastávkou na nauãné stezce LuÏick pfiesmyk, která vede oblastí v znamné geologické poruchy z obce Jítrava do obce Dolní Sedlo. Vlivem vysoké náv tûvnosti dochází k urychlení eroze vrcholov ch partií skalního komplexu. Vrámci péãe o chránûné území jsou odstraàovány náletové dfieviny ze skalních tûrbin. BIBLIOGRAFIE 37 MAPA ÚZEMÍ strana 9 Pfiírodní památka Bílé kameny Jihozápadní úpatí vrchu Vysoká na okraji lesa asi km severnû od obce Jítrava, pfii hlavní silnici Liberec Dûãín. Katastrální území: Jítrava (okres Liberec) Nadmofiská v ka: m V mûra: 0,58 ha Vyhlá eno: 964 Izolované, morfologicky unikátní skály ze svrchnokfiídov ch pískovcû na jiïním úpatí vrchu Vysoká (545 m n. m.) v severozápadní ãásti Je tûdského hfibetu. Stejnomûrné petrografické sloïení a zrnitost pískovcû umoïnily jejich vyhlazení do obl ch, hfiibovit ch aï pravidelnû kulovit ch tvarû.

9 CHKO LuÏické hory Národní pfiírodní rezervace GEOLOGIE V razná neovulkanická kupa ze sodalitického trachytu na tektonicky vyzdviïené kfie z coniack ch kvádrov ch kaolinick ch pískovcû. Trachytov suk na vrcholu je kryt sutûmi. Stfiední a spodní pfiíkré svahy tvofií pískovce. PÛdními typy území jsou rankery (ranker typick a kambick ) na vrcholov ch sutích, níïe po svahu navazují eutrofní aï typické kambizemû s vy í skeletovitostí a po obvodu rezervace kyselá varieta kambizemû typické, na podloïí pískovcû. Jezevãí vrch Vrcholové partie Jezevãího vrchu mezi obcemi Mafienice a Hefimanice, asi 5 km severozápadnû od Jablonného vpodje tûdí. Katastrální území: Mafienice, Hefimanice v LuÏick ch horách (okres âeská Lípa) Nadmofiská v ka: m V mûra: 79,6 ha Vyhlá eno: 967 Zbytky pfiirozen ch bukojavorov ch jasenin, s bohat m podrostem ohroïené mûsíãnice vytrvalé (Lunaria rediviva) na vrcholu, jsou vzácnou ukázkou obdobn ch vrcholov ch formací suèov ch lesû v LuÏick ch horách. KVùTENA Ve vrcholov ch partiích jsou vyvinuty suèové lesy a kvûtnaté buãiny. Nejv znamnûj ím spoleãenstvem je bukojavorová jasenina v polohách ãásteãnû zazemnûn ch sutí na vrcholu a na severov chodním svahu. Ve stromovém patfie nalezneme buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléã (Acer platanoides), jasan ztepil (Fraxinus excelsior) amé- nû ãasto jilm horsk (Ulmus glabra). V bohatém bylinném patfie na vrcholu zcela pfievaïují souvislé porosty ohroïené mûsíãnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Na severov chodním svahu pfiistupují dal í typické druhy suèov ch lesû: baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), ohro- Ïen áron plamat (Arum maculatum), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides), kapraì samec (Dryopteris filix-mas), vzácnû kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Po obvodu suèov ch lesû rostou kvûtnaté buãiny. Ve stromovém patfie zcela pfievaïuje buk lesní. V kefiovém patfie se vzácnû vyskytuje l kovec jedovat (Daphne mezereum). Pro bylinné patro je typick svízel vonn (Galium odoratum), jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus), samorostlík klasnat (Actaea spicata), kostfiava lesní (Festuca altissima), strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), dymnivka dutá (Corydalis cava), d. bobovitá (C. intermedia), kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum), k. pfieslenat (P. verticillatum) aj. ZVÍ ENA Îijí zde podhorské a horské druhy broukû, napfi. stfievlíci Carabus linnei, Cychrus attenuatus, Trechus pilisensis sudeticus, Trechus pulchellus, drabãík Ocypus macrocephalus. Z chránûn ch druhû se vzácnû vyskytuje kriticky ohroïen stfievlík zlatit (Carabus auratus). Vrezervaci bylo zaznamenáno 63 druhû obratlovcû. K silnû ohroïen m druhûm patfií ãolek horsk (Triturus alpestris), je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), holub doupàák (Columba oenas) a krahujec obecn (Accipiter nisus), k ohroïen m druhûm jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a v r velk (Bubo bubo). Dále zde Ïijí napfi. pu tík obecn (Strix aluco), strakapoud mal (Dendrocopos minor), datel ãern (Dryocopus martius), lejsek ãernohlav (Ficedula hypoleuca), kfiivka obecná (Loxia curvirostra), pûvu ka modrá (Prunella modularis), h l obecn (Pyrrhula pyrrhula), lindu - ka lesní (Anthus trivialis) ane- top r u at (Plecotus auritus). LESNICTVÍ Pfiirozené suèové lesy a kvûtnaté buãiny jsou ponechány pfiirozenému v voji. Místy jsou porosty rozvolnûné úhynem jilmû horsk ch vlivem grafiózy. V minulosti byly i na horních svazích zavádûny kultury smrku ztepilého, kter zde vût inou má sníïenou vitalitu, prosychá a je napadán podkorním hmyzem. Na plochách uvolnûn ch jilmem a smrkem bohatû zmlazují javory a buk. BIBLIOGRAFIE 7, 94, 57 MAPA ÚZEMÍ strana 9 NPR Jezevãí vrch celkov pohled. Detail kvûtenství kyãelnice devítilisté (Dentaria enneaphyllos), typické rostliny kvûtnat ch buãin. CHKO LH 9 79

10 Liberecko Pfiírodní rezervace 80 CHKO LH 0 Klíã Jihozápadní svah pod vrcholem Klíãe leïí 4 km severov chodnû od Nového Boru a,5 km jihozápadnû od obce Svor. Katastrální území: Svor, Arnultovice u Nového Boru (okres âeská Lípa) Nadmofiská v ka: m V mûra: 9,00 ha Vyhlá eno: 967 Klíã patfií k nejv znamnûj ím krajinn m dominantám severních âech. Pfiedmûtem ochrany je teplomilná tolitová doubrava na jiïním svahu pod vrcholem, která patfií k nejv e poloïen m doubravám v âechách. Na západní stranû vrchu rostou na skalní stûnû vzácné reliktní druhy rostlin. Leteck pohled na v razn kuïel Klíãe (PR) s obnaïenou skalní stûnou. Kriticky ohroïená hvûzdnice alpinská (Aster alpinus) roste na Klíãi v malé populaci na tûïko pfiístupn ch místech. GEOLOGIE Vrcholov m partiím dominuje neovulkanick znûlcov suk vypreparovan z tektonicky vyzdviïené kry sloïené pfieváïnû z coniack ch kvádrov ch kaolinick ch pískovcû. Suk je na jihozápadní stranû ukonãen skalní stûnou vysokou m. VyzdviÏené svrchnokfiídové kvádrové pískovce pod patou stûny jsou pfiekryty rozsáhl mi voln mi sutûmi. PÛdy tvofií rankery. Z pûdních zástupcû pfievaïují rankery (ranker typick a kambick ), okolí rezervace lemuje podzol arenick v asociaci se silnû kyselou kambizemí arenickou. Znûlcov vrcholov suk, mrazové sruby, skalní stûna, rozsáhlé balvanové proudy a sloupcovitá odluãnost horniny sv m rozsahem a kvali- tou velmi dobfie reprezentují obdobné geomorfologické útvary na neovulkanitech v LuÏick ch horách. KVùTENA Na jihozápadních skalnat ch svazích pod vrcholem znûlcového suku roste teplomilná tolitová doubrava rozvolnûné porosty dubu zimního (Quercus petraea), lípy malolisté (Tilia cordata), s vtrou en m javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia) a lískou obecnou (Corylus avellana). Vbylinném patfie pfievaïují tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) atfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea). Bezlesé enklávy mezi porosty doubrav pokr vají tfitinové tráv-

11 Pfiírodní památka Kytlice CHKO LuÏické hory Louky po obou stranách silnice z Kytlice do Polevska na jiïním okraji obce Kytlice, asi 4,5 km severnû od Nového Boru. Katastrální území: Falknov (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: 50 m V mûra:,09 ha Vyhlá eno: 975 Pfiedmûtem ochrany je populace afránu dosud nevyjasnûné taxonomické hodnoty. Nejãastûji je uvádûn pod jménem afrán HeuffelÛv (Crocus heuffelianus). Byl vysazen pravdûpodobnû pfied rokem 90 jako okrasná trvalka poblíï stavení (ã. p. ) u silnice na jiïním okraji obce Kytlice. Od té doby se jeho populace spontánnû roz ífiila i na sousední pozemky a v posledních letech ãítá kolem 300 jedincû. 50 druhû obratlovcû. Na vrcholu Klíãe hnízdí ohroïen krkavec velk (Corvus corax), vminulosti zde hnízdil i kriticky ohroïen sokol stûhovav (Falco peregrinus). Byly zde nalezeny horské druhy broukû, napfi. stfievlíci Pterostichus negligens a Carabus linnei. níky, které jsou povaïovány za relikt alpinsk ch formací. Kromû dominantní tfitiny rákosovité a tolity lékafiské v nich rostou náprstník velkokvût (Digitalis grandiflora), ohroïená lilie zlatohlávek (Lilium martagon), konvalinka vonná (Convallaria majalis), pry ec chvojka (Tithymalus cyparissias), ãesnek pa- Ïitka horsk (Allium schoenoprasum subsp. alpinum) aj. Na skalní stûnu a okraje sutí je vázán v skyt kriticky ohroïené hvûzdnice alpské (Aster alpinus), silnû ohroïené kapradinky skalní (Woodsia ilvensis) a ãesneku païitky horského (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), které doplàují vysoce reliktní ráz kvûteny Klíãe. ZVÍ ENA Pfii zoologickém prûzkumu bylo zaznamenáno LESNICTVÍ Lesy na území pfiírodní památky mají pfiirozen charakter a jsou vyàaty z lesnického obhospodafiování. VYUÎITÍ Vrchol Klíãe je turisty vyhledávan vyhlídkov bod. Vysoká náv tûvnost pûsobí silné po kozování vegetaãního a pûdního krytu v blízkosti turistick ch stezek a následnû v raznou pûdní erozi. Na vlastním území rezervace jsou tyto vlivy omezeny obtíïnû schûdn m terénem. POZNÁMKA Rozsáhl po- Ïár v roce 99 zniãil asi tfii hektary lesních porostû ve vrcholov ch partiích Klíãe a poznamenal i porosty na severní hranici rezervace. BIBLIOGRAFIE 3, 58 MAPA ÚZEMÍ strana 9 GEOLOGIE Louky s afránem jsou situovány v údolí pfiítoku Kamenice mezi Medvûdí hûrkou (643 m n. m.) a Mal m Bukem (7 m n. m.). PÛdní pokryv tvofií rankery (ranker typick a kambick ) a silnû kyselá kambizem arenická a podzol arenick. KVùTENA V skyt afránu je vázán na su í místa s bûïn mi druhy mezofilních luk, napfi. psineãkem rozkladit m (Agrostis capillaris), lipnicí luãní (Poa pratensis), psárkou luãní (Alopecurus pratensis), tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum) a pampeli kou srstnatou (Leontodon hispidus). VYUÎITÍ Louky se pravidelnû kosí. MAPA ÚZEMÍ strana 9 Neobvyklá ledová v zdoba na skalní stûnû. Tolita lékafiská. 3 PP Kytlice se afránem Heuffelov m (Crocus heuffelianus). 3 CHKO LH 8

12 Liberecko Pfiírodní památka 8 CHKO LH Nadûje Severní svah Suchého vrchu,5 km severozápadnû od osady Nadûje, asi 5 km severnû od Cvikova. Katastrální území: Nadûje (okres âeská Lípa) Nadmofiská v ka: m V mûra: 0,33 ha Vyhlá eno: 966 Pseudokrasová puklinová jeskynû v suèovém poli. Vlivem hromadûní chladného vzduchu se v jeskyni témûfi po cel rok udrïuje podlahov led a ledové povlaky na stûnách, v pfiíznivém jarním období se vytváfiejí i ledové krápníãky. Vchod do ledové jeskynû Nadûje na balvanitém svahu Suchého vrchu. a 3 Ledová v zdoba jeskynû Nadûje na Suchém vrchu (64 m n. m.). 3 GEOLOGIE SuÈové pole na severní návûtrné stranû Suchého vrchu (64 m n. m.) je tvofieno znûlcem. Vchod do jeskynû (580 m n. m.) je lemován velk mi skalními bloky. Jeskyni tvofií 30 m dlouhá puklina ve smûru V Z. Vchod leïí v polovinû délky, asi 6 m vysoko nade dnem. Dno se svaïuje smûrem k obûma koncûm jeskynû. Celoroãnû se tu hromadí chladn vzduch, v nûmï se tvofií ledová v zdoba. Nejrozsáhlej í je na jafie v období tání snûhu, kdy puklinami proniká nejvíce povrchové vody a vzduch v jeskyni je dostateãnû chladn. Na podzim pfietrvává jiï jen podlahov led v nejniï ích polohách jeskynû. PÛdní pokryv okolí tvofií rankery, hlub í profily pak kambizem typická. Na pískovcích okolo znûlcového tûlesa se vyvinul podzol arenick a silnû kyselá kambizem arenická. KVùTENA V horní ãásti svahu s voln mi sutûmi jsou vyvinuta pozoruhodná spoleãenstva horsk ch mechorostû s pfievaïující tûrbovkou skalní (Andreaea rupestris) a nûkolika druhy zoubkoãepek (Rhacomitrium sp.). Celkem zde bylo nalezeno 34 druhû cévnat ch rostlin a 5 druhû mechorostû. ZVÍ ENA V suti v okolí jeskynû bylo zji tûno 9 druhû pavoukû. Pfiímo v jeskyni Ïije kfiiïák temnostní (Meta menardi). LESNICTVÍ K udrïení specifického klimatu suèového pole je nezbytné zachování lesních porostû, dnes pfieváïnû kulturních smrãin, v ir ím okolí. VYUÎITÍ Náv tûvnost byla aï do konce druhé svûtové války regulována pohorsk m spolkem. Po roce 945 byl pfiístup voln, vandalové v ak po kozovali v zdobu a mûnilo se klima jeskynû, která proto byla roku 980 znovu uzavfiena. Nyní jsou mûfieny klimatické charakteristiky a prûbûh zmûn ledové v zdoby bûhem roku. Na základû tohoto studia bude zvolen vhodn zpûsob vyuïívání. POZNÁMKA O stavu ledové v zdoby a zpûsobu vyuïívání v minulosti vypovídá dopis lesního rady Pauliho Státní vrchní správû v Zákupech z roku 93: Následkem procrkání povrchních vod zmrzne voda a tvofií obzvlá tû v letních mûsících nádherné ledové krystaly, takïe se jeskynû podobá krápníkové jeskyni. Místo je turisty hodnû nav tûvováno a spolkem pohorsk m zvenku Ïelezn mi mfiíïov mi vraty uzavfieno. Do jeskynû vede dfievûn Ïebfiík, proãeï jest tato se svûtlem dobfie prûchodná. Klíã je za malou náhradu pohorskému spolku v Hammermühle k dostání, následkem kteréïto kontroly je po kození v jeskyni zabránûno. BIBLIOGRAFIE 38 MAPA ÚZEMÍ strana 9

13 CHKO LuÏické hory Pfiírodní památka Líska V chodní svah âerné hory asi,5 km západnû od Kfií- Ïového buku a,5 km severov chodnû od obce Líska. Katastrální území: Líska (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: m V mûra: 5 ha Vyhlá eno: 930 Pfiedmûtem ochrany je javorová buãina se souvisl m podrostem ohroïené mûsíãnice vytrvalé (Lunaria rediviva). GEOLOGIE Na lesnatém v chodním svahu âerné hory (63 m n. m.) se iroce otevírá svahové údolí s prameni ti a chladn m údolním klimatem. âerná hora je budována miocénním ãediãem. V chránûném území pfievaïují ãediãové sutû a tufy s místními pfiekryvy svahov ch hlín. PÛda je tvofiena pfiedev ím eutrofní a typickou kambizemí, s rûzn m stupnûm oglejení. Po obvodu prameni È se vyskytuje i pseudoglej primární, místy pfiecházející aï do gleje. KVùTENA Vût inu rozlohy chránûného území zaujímají bukové javofiiny. Ve stromovém patfie pfievaïují buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus), dále zde rostou jasan ztepil (Fraxinus excelsior) a lípa malolistá (Tilia cordata). Kefiové patro prakticky není vyvinuto. V bylinném patfie zcela pfievaïuje ohroïená mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), dal ími typick mi druhy suèov ch lesû jsou kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), dymnivka dutá (Corydalis cava), ohroïen áron plamat (Arum maculatum), baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pitulník Ïlut (Galeobdolon luteum) aj. Na ménû kamenit ch pûdách se roztrou enû vyskytuje i ohroïená lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Bohatá populace devûtsilu bílého (Petasites albus) je vázána na prameni tní polohy. ZVÍ ENA Îije zde 9 druhû mûkk Û a est druhû stejnonoïcû. Byl potvrzen v skyt závornatky ãernavé (Clausilia bidentata), jednoho z mála atlantick ch prvkû, kter zasahuje aï na na e území. Dále se vyskytuje napfi. vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus), slimák popelav (Limax cinereoniger), vfietenovka hladká (Cochlodina laminata). Území je ãasto nav tûvováno kamzíkem horsk m (Rupicapra rupicapra). Z ohroïen ch druhû ÏivoãichÛ byl potvrzen v skyt jestfiába lesního (Accipiter gentilis), veverky obecné (Sciurus vulgaris) a dal ích. LESNICTVÍ Lesní spoleãenstva PP Líska mají pfiirozen charakter a nejsou lesnicky obhospodafiována. Místy mezernaté porosty jsou málo odolné vûãi siln m vûtrûm. VYUÎITÍ Chránûn m územím prochází po vrstevnici lesní zpevnûná cesta, po které je vedena turistická trasa. S ohledem na omezenou schûdnost terénu a snadnou pfiehlédnutelnost území pfiímo z cesty nemá turistika váïnûj í negativní dûsledky. MAPA ÚZEMÍ strana 9 Bohat porost ohroïené mûsíãnice vytrvalé (Lunaria rediviva) v PP Líska. Mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva) detail kvûtenství. CHKO LH 3 83

14 Liberecko GEOLOGIE Vúzemí se nacházejí slínovce a vápnité jílovce s vloïkami pískovcû nebo s polohami kfiemit ch jílovcû svrchnokfiídového stáfií (svrchní turonconiak). Pro území PP jsou charakteristické pfiedev ím pûdy hydromorfní (glej typick a organozemní, po okrajích i pseudoglej primární), na podloïí pískovcû se vytvofiila silnû kyselá kambizem arenická s podzolem arenick m. Úzk pás kolem fiíãky Chfiibská Kamenice zaujímá fluvizem typická. KVùTENA Rostlinn kryt tvofií spoleãenstva kosen ch mokfiadních luk i neobhospodafiovan ch tuïebníkov ch porostû. Nejv znamnûj í je ohroïené spoleãenstvo se sítinou ostrokvûtou (Juncus acutiflorus). Ze silnû ohroïen ch druhû zde roste ostfiice Davallova (Carex davalliana). Celkem bylo nalezeno 57 druhû vy ích rostlin. VYUÎITÍ Louky v okolí, které nebyly v minulosti pravidelnû koseny, velmi rychle zarostly ol í. Na území rezervace je zaji tûno pravidelné kosení a odstraàování náletu dfievin. BIBLIOGRAFIE 5, 95 MAPA ÚZEMÍ strana 93 Pfiírodní památka Louka ubrodsk ch Louka v zastavûné ãásti obce Chfiibská. Katastrální území: Dolní Chfiibská (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: m V mûra: 0,68 ha Vyhlá eno: 997 Podmáãená louka v dolní ãásti otevfieného údolí fiíãky Chfiibská Kamenice je v znamnou lokalitou ohroïen ch druhû vlhkomiln ch rostlin. Nejv znamnûj í je bohatá populace ohroïeného prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). PP Louka u Brodsk ch leïí na okraji obce Chfiibská. Prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) roste na Louce u Brodsk ch ivbûlokvûté formû. 84 CHKO LH 4

15 CHKO LuÏické hory Pfiírodní rezervace Marschnerova louka Louka poblíï osady Li ãí Bûlidlo, asi km severnû od obce Chfiibská. Katastrální území: Dolní Chfiibská (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: m V mûra:,43 ha Vyhlá eno: 996 Podmáãená louka je v znamnou lokalitou ohro- Ïen ch druhû vlhkomiln ch rostlin. Nejv znamnûj í je bohatá populace silnû ohroïeného kru tíku bahenního (Epipactis palustris). GEOLOGIE Louka leïí vrozsáhlé depresi na okraji lesa, kterou protékají tfii drobné vodní toky. Hladina podzemní vody dosahuje v nejniï ích polohách trvale povrchu. Mezi pûdami pfievaïují gleje (glej typick, organozemní), dále pseudogleje (pseudoglej primární a glejov ), na vyv en ch místech po obvodu lokality se vyvinuly kambizemû (kambizem typická varieta kyselá). KVùTENA Nejv znamnûj í jsou ostfiicová a ostfiicovomechová spoleãenstva zra elinûl ch pûd. Nápadn je v skyt slatinn ch druhû. Ze silnû ohroïen ch rostlin se vyskytuje kru tík bahenní (Epipactis palustris), ostfiice Davallova (Carex davalliana) a bafiiãka bahenní (Triglochin palustre), z ohro- Ïen ch druhû prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata), p. májov (D. majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), sítina ostrokvûtá (Juncus acutiflorus), suchop r irolist (Erio- phorum latifolium) a ostfiice vyv ená (Carex elata). Celkem bylo nalezeno 8 druhû vy - ích rostlin. ZVÍ ENA V chránûném území Ïije ohroïená zmije obecná (Vipera berus). O pfiirozeném rázu lokality svûdãí v skyt kobylky Conocephalus dorsalis a váïky páskovce prouïkovaného (Cordulegaster boltoni). VYUÎITÍ Nekosené louky v okolí velmi rychle zarostly nálety ol í. Území rezervace je koseno a jsou odtud odstraàovány nálety dfievin. JiÏní ãást byla vminulosti meliorována. POZNÁMKA Louka je pojmenována podle v znamného severoãeského botanika Hanse Marschnera, autora publikace Kvûtena luknovského v bûïku. BIBLIOGRAFIE 5, 96 MAPA ÚZEMÍ strana 93 Celkov pohled na PR Marschnerova louka. Silnû ohroïen kru tík bahenní (Epipactis palustris) na Marschnerovû louce. 3 Na Marschnerovû louce nalezneme i dal í ub vající mokfiadní rostlinné druhy, napfi. sítinu ostrokvûtou (Juncus acutiflorus). 3 CHKO LH 5 85

16 Liberecko Národní pfiírodní památka Zlat vrch Vrchol Zlatého vrchu, km v chodnû od obce Líska, v blízkosti silnice âeská Kamenice Varnsdorf. Katastrální území: Líska (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: m V mûra: 4,3 ha Vyhlá eno: 964 Geologická a geomorfologická lokalita evropského v znamu. Lomovou tûïbou byla v edesát ch letech 0. století na jiïních a jihov chodních svazích Zlatého vrchu odkryta vnitfiní stavba neovulkanického tûlesa se sloupcovitou odluãností miocénního ãediãe. GEOLOGIE Zlat vrch (658 m n. m.) je v razn neovulkanick suk vypreparovan z coniack ch pískovcû. Vlastní vulkanické tûleso budované ãediãem se sloupcovitou odluãností sestává ze dvou zfietelnû oddûlen ch ãástí. Svrchní ãást (tzv. sopeãná zátka) se subhorizontálními sloupci nasedá na spodní ãást. Ta sestává z dokonal ch sloupcû o délce aï 7 m a prûmûru 0,3 m. Sloup- ce spodní ãásti jsou pod sopeãnou zátkou uloïeny témûfi vertikálnû a smûrem k patû pfiecházejí do témûfi horizontální polohy. PÛdní pokryv tvofií typické a kambické rankery na silnû kamenit ch svahov ch hlínách, na svahovinách ãediãe se vytvofiila kambizem eutrofní, pfiecházející na pískovcích do kyselé variety kambizemû typické (arenické). KVùTENA PfievaÏujícím rostlinn m spoleãenstvem chránûného území a jeho ir ího okolí je zakrslá buãina s podrostem tfitiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a typick m bylinn m patrem skyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), baïankou vytrvalou (Mercurialis perennis), samorostlíkem klasnat m (Actaea spicata). Vegetace, uchycující se ve skalních tûrbinách suku, je v rámci péãe o lokalitu pravidelnû odstraàována. ZVÍ ENA V chránûném území bylo nalezeno celkem 9 druhû bezobratl ch, z toho 6 druhû mûkk Û, napfi. hrotice obrácená (Balea perversa), druh charakteristick pro xerotermní lokality, slimák Ïlut (Malacolimax tenellus), sklenûnka prûsvitná (Vitrina pellucida). âast m hostem je 86 CHKO LH 6

17 CHKO LuÏické hory zde kamzík horsk (Rupicapra rupicapra). VYUÎITÍ Z lomové stûny jsou odstraàovány nálety dfievin ibylin, které sv mi kofienov mi systémy naru ují soudrïnost ãediãov ch sloupcû. materiál k budování pfiímofisk ch hrází. SoudrÏnost sloupcû není velká, dochází k ãastému zfiícení. MAPA ÚZEMÍ strana 9 POZNÁMKA âediãové sloupce tûïené v lomu byly v edesát ch letech vyváïeny do Nizozemí jako ideální stavební Typick sloupcovit rozpad ãediãe v NPP Zlat vrch. Celkov pohled na NPP Zlat vrch se sloupky o délce aï 7 m. CHKO LH 7 87

18 Liberecko GEOLOGIE Pust zámek (405 m n. m.) je znûlcov neovulkanick suk vypreparovan z kvádrov ch pískovcû coniaku aï santonu. Zbytky pískovcového nadloïí se zachovaly na severním úpatí. Strm jiïní svah suku tvofií pravou ãást hlubokého erozního údolí fiíãky Kamenice. K odkrytí geologické stavby jiïního svahu do lo pûsobením eroze i odlámáním kamene pfii stavbû silnice a Ïelezniãní trati podél Kamenice. Byla tak odhalena vnitfiní stavba vulkanického tûlesa s jedineãn m vodorovn m uspofiádáním znûlcov ch sloupcû. Sloupce dosahují délky aï 5 m aprûmûru aï,85 m. Spodní svahy suku jsou kryty su- Èov m plá tûm. PÛdní pokryv zde tvofií kambizem eutrofní, na mûlk ch v chozech znûlce se vyvinul ranker typick (kambick ). KVùTENA Ve tûrbinách a na plo inkách jiïní skalní stûny a na bezlesém vrcholu jsou vyvinuty reliktní trávníky s kostfiavou sivou (Festuca pallens), tfitinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa), jestfiábníkem hladk m (Hieracium laevigatum) a vfiesem obecn m (Calluna vulgaris). Na severním svahu pod vrcholem se nacházejí rozvolnûné lesní formace javoru klenu (Acer pseudoplatanus), lípy malolisté (Tilia cordata), jilmu horského (Ulmus glabra), buku lesního (Fagus sylvatica) a dubu zimního (Quercus petraea) s podrostem tfitiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea). LESNICTVÍ Pfiirozená lesní spoleãenstva ve vrcholov ch partiích mají charakter ochranného lesa a nejsou lesnicky obhospodafiována. Na západním a v chodním okraji chránûného území se nacházejí kultury smrku ztepilého, borovice PP Pust zámek rozpad znûlce s horizontálním uspofiádáním sloupû. 88 CHKO LH 8 lesní a borovice vejmutovky; Ïádoucí je postupn pfievod na listnat les pfiírodû blízkého charakteru. VYUÎITÍ Vrchol Pustého zámku je turisticky vyhledávan vyhlídkov bod. Ze skalní stûny jsou odstraàovány nálety dfievin, které kofienov mi systémy naru ují soudrïnost znûlcov ch sloupcû. POZNÁMKA Ve stfiední ãásti severov chodního svahu a pod vrcholem jsou zachovány zbytky zdiva hradu Fredevaldu, zalo- Ïeného ve. polovinû 4. století a vypáleného vojsky luïického estimûstí. Od 6. století zûstal hrad pust. MAPA ÚZEMÍ strana 9 Pfiírodní památka Pust zámek JiÏní svah Pustého zámku v údolí fiíãky Kamenice, v záfiezu silnice a Ïelezniãní trati z âeské Kamenice do Kytlice, asi km v chodnû od âeské Kamenice. Katastrální území: Dolní Prysk (okres âeská Lípa) Nadmofiská v ka: m V mûra:,08 ha Vyhlá eno: 956 Horizontální uspofiádání mohutn ch sloupcû znûlce je jedineãnou ukázkou sloupcovité odluãnosti hornin vyvfiel ch pfii tfietihorní vulkanické ãinnosti v severních âechách.

19 CHKO LuÏické hory Pfiírodní rezervace Studen vrch Vrcholové partie Studence asi 5 km severov chodnû od âeské Kamenice a 4 km jihozápadnû od obce Chfiibská. Katastrální území: Líska (okres Dûãín) V mûra:,9 ha Nadmofiská v ka: m Vyhlá eno: 930, roz ífieno a pfiehlá eno 965 Pestrá mozaika lesních spoleãenstev a voln ch sutí s chránûn mi a vzácn mi druhy rostlin a ÏivoãichÛ. Ukázka pfiirozené lesní formace vrcholov ch partií neovulkanick ch vrchû v LuÏick ch horách. GEOLOGIE Velmi v razn neovulkanick suk (736 m n. m.), tvofien miocénním ãediãem, má tvar rozsáhlého kuïelovitého hfibetu. Zejména na jiïních svazích jsou ãetné mrazové sruby a rozsáhlé volné balvanové proudy. Povrch pokr vají rankery kambick a typick a kambizem eutrofní, v dolních ãástech svahû s podloïím svrchnokfiídov ch kvádrov ch pískovcû se vyskytují kyselé a skeletovité kambizemû (kambizem typická, varieta kyselá). KVùTENA Mimo polohy voln ch sutí je vyvinuta mozaika tfitinov ch a kvûtnat ch buãin s pfiechody do jasanov ch javofiin a acidofilních buãin. Na vrcholu, v polohách moderov ch rankerû, rostou tfitinové buãiny srozvolnûn mi porosty buku lesního (Fagus sylvatica). V bylinném patfie zcela pfievaïuje tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea). Pod vrcholem, na svazích s rankery a kambizemûmi, pfiistupují kvûtnaté buãiny, které jsou nejroz ífienûj í lesní formací rezervace. Ve stromovém patfie rostou kromû dominantního buku lesního i javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), habr obecn (Carpinus betulus) a ménû i jilm horsk (Ulmus glabra), smrk ztepil (Picea abies) a jedle bûlokorá (Abies alba). Vbo- hatém bylinném patfie pfievaïuje svízel vonn (Galium odoratum), strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), p eníãko rozkladité (Milium effusum), lipnice hajní (Poa nemoralis), ba- Ïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana) a jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus). Z ohroïe- n ch druhû se roztrou enû vyskytují mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Ojedinûle zde roste i vzácná kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Pfiechody do jasanov ch javofiin se vyznaãují pfievahou javoru klenu a jasanu ztepilého nad bukem lesním. Pfiechody do kysel ch buãin charakterizuje úplná pfievaha buku lesního ve stromovém patfie a vy í podíl metliãky kfiivolaké (Avenella flexuosa) v patfie bylinném. Pozoruhodn je v skyt vzácn ch hub koïovky purpurové (Hymenochaete cruenta) a pornatky popelavé (Cinereomyces lindbladii). ZVÍ ENA Vrezervaci bylo nalezeno celkem 3 druhû mûkk Û a pût druhû stejnonoïcû. PlÏi typiãtí pro horské pásmo jsou vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a Clausilia cruciata. Druh Clausilia bidentata je jedním z mála atlantick ch prvkû, kter zasahuje aï na na e území. Horsk ráz severních svahû rezervace dokládá i stfievlík LinnéÛv (Carabus linnei) a drabãíci Ocypus macrocephalus a Stenus glacialis. Zdej í obratlovci (46 druhû) patfií vesmûs k druhûm stfiedoevropsk ch listnat ch a smí en ch lesû napfi. kriticky ohro- Ïená zmije obecná (Vipera berus) a silnû ohroïen slep kfiehk (Anguis fragilis). Îijí zde také skokan hnûd (Rana temporaria), pu tík obecn (Strix aluco), holub hfiivnáã (Columba palumbus), strakapoud velk (Dendrocopos major), datel ãern (Dryocopus marti- us), lejsek ed (Muscicapa striata), pûvu ka modrá (Prunella modularis) a lindu ka lesní (Anthus trivialis). Rezervace je pravideln m stanovi tûm kamzíka horského (Rupicapra rupicapra). LESNICTVÍ Pfiirozené buãiny plní funkci ochranného lesa na sutích. Jedli bûlokorou v 60. aï 80. letech v raznû redukovaly imise. Porosty jilmu horského v téïe dobû poniãila grafióza. Ve vybran ch porostech bude obnoven vy í podíl jedle a jilmu, v porostech s vysok m zastoupením smrku ztepilého, popfi. modfiínu opadavého bude provedena probírka ve prospûch listnáãû. VYUÎITÍ Rezervací prochází turistická cesta. V minulosti byl vrchol Studence odlesnûn a pro v letníky byla postavena rozhledna a hostinec. Ocelová konstrukce rozhledny zroku 888 je dnes v havarijním stavu a nepfiístupná, hostinec byl zbourán. BIBLIOGRAFIE 50, 57 MAPA ÚZEMÍ strana 93 Vrch Studenec dominanta západní ãásti LuÏick ch hor. Na Studeném vrchu Ïije i plï Clausilia bidentata a vrásenka pomezní (Discus ruderatus). CHKO LH 9 89

20 Liberecko GEOLOGIE Geologická stavba jiïního úboãí Vápenného (548 m n. m.) byla v minulosti odkryta pfii lomové tûïbû vápencû. Kra jursk ch hornin byla luïick m pfiesmykem vyvleãena z podloïí kfiídy pfievaïujícími horninami jsou ãervenû zbarvené pískovce, dolomitické vápence a dolomity. LuÏick pluton je zastoupen rumburskou Ïulou. Z permsk ch hornin pfievaïuje kfiemenn porfyr, z kfiídov ch hornin pískovce. âediãové horniny jsou produktem tfietihorního vulkanismu. PÛdní pomûry jsou pestré. Vznikla tu jednak kyselá kambizem arenická, kambizem typická i eutrofní, na vápencích a dolomitech se nacházejí rendziny (rendzina kambická a typická), na pískovcích kromû kambizemí i podzol arenick. KVùTENA Pfiirozené porosty kvûtnat ch buãin byly vût inou pfievedeny na smrkové kultury. Ve stromovém patfie kvûtnat ch buãin se kromû pfievaïujícího buku lesního (Fagus sylvatica) ãastûji vyskytuje javor klen (Acer pseudoplatanus). V bohatém bylinném patfie pfievaïuje baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonn (Galium odoratum), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos), samorostlík klasnat (Actaea spicata), pitulník Ïlut (Galeobdolon luteum), ãistec lesní (Stachys sylvatica). ZVÍ ENA Îije zde 3 druhû mûkk Û a devût druhû stejnonoïcû. Mezi 4 zdej í druhy obratlovcû patfií silnû ohroïen netop r velk (Myotis Ve tolách Vápenky ãasto zimují netop fii netop r ãern (Barbastella barbastellus). Vchod do toly v PR Vápenka. 3 PfievaÏujícím spoleãenstvem v PR Vápenka je kvûtnatá buãina. 90 CHKO LH 0 myotis), nepravidelnû pfiezimující ve tole, stejnû jako netop r u at (Plecotus auritus), n. vodní (Myotis daubentoni) a n. ãern (Barbastella barbastellus). Dále zde Ïijí skokan hnûd (Rana temporaria), pûvu ka modrá (Prunella modularis), lindu ka lesní (Anthus trivialis), mlynafiík dlouhoocas (Aegithalos caudatus) a holub doupàák (Columba oenas). LESNICTVÍ Spoleãenstva pfiirozen ch buãin zaujímají jen pûtinu celkového území rezervace. Jsou ponechána pfiirozenému v voji. Na ostatní plo e jsou pfieváïnû porosty smrku ztepilého, které budou postupnû pfievedeny na smí en les s pfievahou buku lesního a s podílem jedle bûlokoré. VYUÎITÍ V rezervaci jsou nelegálnû hloubeny sondy k v zkumûm geologického podloïí. Vliv turistiky je zanedbateln. POZNÁMKA Územím dne ní rezervace procházela pravdûpodobnû první nauãná stezka v âechách, kterou kolem roku 940 zaloïil geolog amatér, pan Kögler ze Zahrad urumburka. Stezka s vysvûtlujícími texty na zastávkách u pfiírodovûdeck ch a turistick ch zajímavostí vedla z Vápenky okolím Kyjova aï k obci Vlãí hora. Pan Kögler na své zahradû vytvofiil unikátní plastickou geologickou mapu území, kter m nauãná stezka procházela. Mapa, prohlá ená za technickou památku, je sloïena z úlomkû hornin sebran ch vzobrazeném území a v jimeãnû ilustruje geologické pomûry vúzemí. BIBLIOGRAFIE 5 MAPA ÚZEMÍ strana 93 Pfiírodní rezervace Vápenka JiÏní úboãí vrchu Vápenn pfii silnici z Krásné Lípy do Doubice, asi 0,5 km od obce Doubice. Katastrální území: Kyjov u Krásné Lípy (okres Dûãín) Nadmofiská v ka: m V mûra:,58 ha Vyhlá eno: 969 V znaãná geologická lokalita, ve které se st kají horniny v ech geologick ch jednotek, budujících Liberecko. Nejv znamnûj í je v skyt jursk ch sedimentû, které se v âechách nalézají jen na nûkolika dal ích místech pfii luïickém zlomu poblíï rezervace. 3

21 CHKO LuÏické hory BÍLÉ KAMENY STR JEZEVâÍ VRCH STR KYTLICE STR KLÍâ STR CHKO LH 9

22 Liberecko LÍSKA STR PUST ZÁMEK STR NADùJE STR ZLAT VRCH STR CHKO LH

23 CHKO LuÏické hory STUDEN VRCH STR VÁPENKA STR LOUKA U BRODSK CH () STR. 84, MARSCHNEROVA LOUKA () STR CHKO LH 3 93

24 Liberecko Památné stromy. Lípa malolistá, lípa na Sedle, k. ú. Dolní Chfiibská, p. ã. 58/, solitér na louãce poblíï rekreaãního domku ã. p. 90, na trase zelené turistické znaãky, cca,5 km jihozápadnû od nádra- Ïí v Rybni ti. O: 483 cm, Vs: m, S: cca 00 let.. Borovice lesní, k. ú. Mafienice, p. ã. 34, v louce u silnice z Mafienic do Hefimanic, asi,5 km jihov chodnû od Mafienic. O: 05 cm, Vs: 5 m, S : 80 let. 3. Javor mléã, k. ú. Mafieniãky, p. ã. 4, souãást lesíka u b valé odchovny jalovic, na okraji obce Mafieniãky. O: 460 cm, Vs: 5 m, S : 00 let. V létû 997 se kmen rozlomil, strom odumírá a je ponechán na doïití. 4. Tfii tisy ãervené, krompa ské tisy, k. ú. Krompach. Na trase turistické znaãky vedoucí na vozd, cca 0,5 km v chodnû od zámku: p. ã. 347/, ohrazen plûtkem, u domu ã. p. 33. O: 465 cm, Vs: 7 m, S: 450 let; p. ã. 369, na svahu u domu ã. p. 9. O: 75 cm, Vs: 5 m, S: 00 let; p. ã. 74/, v louce. O: 80 cm, Vs: 7 m, S: 300 let.. 5. Lípa malolistá, lípa v Trávníku, k. ú.trávník, p. ã. 36/, v razn solitér na louãce u domu ã. p. 5 v obci Trávník asi 3 km severov chodnû od Cvikova. O: 493 cm, Vs: 3 m, S: 00 let. Památná borovice lesní roste v louce pfii silnici z Mafienic do Hefimanic. Tis ãerven ze skupiny tfií památkovû chránûn ch tisû v Krompachu (obvod kmene 75 cm) leïí na pozemku 370/. 94 CHKO LH 4