Královéhradecko. Okres Hradec Králové

Transkript

1 Okres Hradec Králové jící se voda ztratila rychlost a pozbyla niãivého úãinku. Posláním pfiírodního parku je ochrana pfiirozen ch a polopfiirozen ch ekosystémû kolem fieky a jejích mrtv ch ramen. Bylinná skladba luk je pfieváïnû druhotná, protoïe velkoplo né intenzivní zemûdûlství v 70. a 80. letech 0. století bylo zaloïeno na pravidelné dvouleté obnovû luãních porostû v nivû. Cennûj í ekosystémy jsou proto zachovány ve zbytcích mrtv ch fiíãních ramen, v nichï pfieïívají mizející vodní spoleãenstva s leknínem bûlostn m (Nymphaea candida), stulíkem Ïlut m (Nuphar lutea), rûïkatcem ostnit m (Ceratophyllum demersum), stolístkem klasnat m (Myriophyllum spicatum) a rdestem vzpl vav m (Potamogeton natans). Na bfiezích ramen a v baïinat ch sníïeninách rostou kosatec Ïlut (Iris pseudacorus), Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), ãestec dlouholist (Pseudolysimachion longifolium) a dal í mizející druhy, které místy doprovázejí také aktivní tok Orlice. Voda Orlice v ak pfiiná í rostliny, naru ující pfiirozenou skladbu spoleãenstev. ífiení zavleãené kfiídlatky japonské (Reynoutria japonica) a net kavky Ïláznaté (Impatiens glandulifera) je natolik intenzivní, Ïe pfiirozená spoleãenstva podél fieky ustupují. Atraktivními prvky parku jsou rozpt lená krajinná zeleà kolem mrtv ch ramen, izolované staré stromy a jejich skupiny na loukách a protipovodàov ch hrázkách. V parku Ïijí ptáci vázaní na vodu: pisík obecn (Actitis hypoleucos), kulík fiíãní (Charadrius dubius) a ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). V bfiehov ch porostech hnízdí slavík obecn (Luscinia megarhynchos) a pûnice (Sylvia spp.). Na loukách lze pozorovat ãejku chocholatou (Vanellus vanellus), koroptev polní (Perdix perdix) a skfiivana polního (Alauda arvensis). Trvale zde Ïije vydra fiíãní (Lutra lutra). BùLEâSK PÍSNÍK () STR. 68, NA BAHNù () STR. 74, ORLICE A () STR KnûÏice chlupatá (Dorycoris baccarum) se vyskytuje na lesních okrajích a svûtlinách. Bfiehy Orlice jsou ve stejnojmenném pfiírodním parku místy hustû zarostlé bfiehov mi porosty. âejka chocholatá (Vanellus vanellus) je na ím nejhojnûj ím hnízdícím bahàákem. 4 LedÀáãek fiíãní (Alcedo atthis) si staví hnízda ve strm ch bfiezích Orlice. ORLICE B STR HK 8 HK 9 85

2 Okres Náchod Národní pfiírodní památka Babiããino údolí 4 Údolí Úpy mezi obcemi âeská Skalice a Slatina nad Úpou. Katastrální území: Nadmofiská v ka: âervená Hora, m âeská Skalice, Malá Skalice, Ratibofiice, Slatina nad Úpou, Zlíã, Îernov V mûra: 4, ha Vyhlá eno: 95 Pfiedmûtem ochrany tohoto území jsou jednak komplex pfiirozen ch biotopû (pfiirozené lesy, louky, fiíãní koryto) v údolí Úpy, jednak místa spojená s na í kulturní historií (Staré Bûlidlo, zámeck park aj.). Mezi zajímavosti území patfií i technická památka zavlaïovací a odvodàovací pfieronov systém na loukách, pocházející z 9. století. Tento systém v ak v souãasnosti jiï není plnû funkãní. GEOLOGIE Údolí Úpy je zafiíznuto do rûzn ch typû usazen ch hornin, ojedinûle (napfi. v blízkosti Viktorãina splavu) do krystalického podloïí fylitû novomûstské skupiny. V profilu údolního svahu se mnohde vyskytují horniny rûzn ch formací. V severní ãásti údolí jsou zastoupeny ãervené pískovce a slepence permského stáfií v podloïí cenomansk ch svrchnokfiídov ch pískovcû. Ve stfiední ãásti údolí vystupují kromû svrchnokfiídov ch sedimentû téï arkózy a slepence svrchního karbonu. V jiïní ãásti Babiããina údolí pfievaïují jiï jemnozrnné usazeniny svrchní kfiídy opuky (vápnité jílovce a slínovce bûlohorského a jizerského souvrství) vystupující ve skalních stûnách severnû od âeské Skalice. Plo inu nad údolní hranou místy pokr vají pleistocenní fiíãní tûrky, údolní svahy jsou z vût í ãásti pokryty zvûtralinami, pozoruhodn je holocenní travertin (pûnovec) pod pramenn m horizontem na bázi vápnit ch svrchnokfiídov ch sedimentû (napfi. pod R zmburkem). V jiïní ãásti (pod Ratibofiicemi) se údolí roz ifiuje aï na 0,5 km irokou nivu pokrytou fluviálními a deluviofluviálními uloïeninami. V pûdním pokryvu pfievaïují hnûdé pûdy kyselá kambizem typická, místy i arenická (s podzolem arenick m) a kambizem rubefikovaná (perm). Na vápnit ch sedimentech se vyvinula pararendzina kambická, na spra ov ch a polygenetick ch hlínách hnûdozemû (typická a luvická) s luvizemí typickou. Tok Úpy lemuje fluvizem typická stfiídavû s fluvizemí glejovou. KVùTENA V údolí lze rozli it dva základní typy vegetace lesní porosty na svazích a luãní porosty v nivû Úpy. Luãní porosty jsou vût inou rekultivované a botanicky velmi chudé. Zajímavûj í rostliny se vyskytují jen pfii okrajích nebo na men ích louãkách a ve star ch sadech fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), ocún jesenní (Colchicum autumnale), pfiesliãka luãní (Equisetum pratense), prvosenka vy í (Primula elatior). Mnohem botanicky bohat í jsou lesy, pfieváïnû s pfiirozen m sloïením dfievin, v jejichï podrostu rostou napfi. samorostlík klasnat (Actaea spicata), piïmovka mo usová (Adoxa moschatellina), orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris), konvalinka vonná (Convallaria majalis), l kovec jedovat (Daphne mezereum), kru tík polabsk (Epipactis albensis), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Zajímav je i v skyt nûkter ch horsk ch druhû, které se sem dostaly splaveny Úpou z vy ích poloh kerblík leskl (Anthriscus nitida), zvonek irolist (Campanula latifolia), fiefii niãník HallerÛv (Cardaminopsis halleri), rûïe pfievislá (Rosa pendulina), ÏluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium) aj. ZVÍ ENA Na vhodn ch místech u Úpy hnízdí ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), konipas horsk (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) a cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis). V lesích se vyskytují napfi. krahujec obecn (Accipiter nisus), jestfiáb lesní (A. gentilis), holub doupàák (Columba oenas), v r velk (Bubo bubo), datel ãern (Dryocopus martius), Ïluna edá (Picus canus), strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), s. mal (D. minor), lindu ka lesní (Anthus trivialis), lejsek ãernohlav (Ficedula hypoleuca), l. bûlokrk (F. albicollis), s kora parukáfika (Parus cristatus), kfiivka obecná (Loxia curvirostra) aj. NPP patfií k druhovû nejbohat ím malakozoologick m lokalitám, byl zde zji tûn v skyt 86 druhû mûkk - Û (Mollusca). Vût inou jde oprvky lesní a luïní, na opukov ch skalách i druhy skalní a teplomilné. Zoogeograficky je v znamn v skyt vlahovky karpatské (Monachoides vicina). LESNICTVÍ Smí ené porosty na prudk ch svazích nad Úpou odpovídají sv m sloïením suèov m lesûm s pfieváïn m zastoupením javoru klenu, lípy a buku, s vtrou en m dubem, habrem a jedlí. Vût ina lesû v ak byla naru ena smrkov mi v sadbami, v nûkter ch místech pfiedstavují lesní porosty ãisté smrãiny. V lesním hospodafiení se provádûjí zásahy k podpofie pfiirozené obnovy listnat ch dfievin a k postupnému omezení smrku v porostech. VYUÎITÍ Vúzemí se provádí pravidelné kosení pûvodnû rekultivovan ch luk, které jiï samo o sobû vede k postupnému obohacování jejich druhové skladby, na loukách je omezeno hnojení a v minul ch letech byla provedena likvidace porostû Èovíku tupolistého. Území je zároveà v znamnou kulturní památkou v návaznosti na areál Ratibofiického zámku a parku. Vede jím pfiírodovûdná nauãná stezka s tabulemi osazen mi pfiímo v terénu a znaãené turistické cesty. Zejména v letním období je náv tûvnost velmi vysoká. BIBLIOGRAFIE,, 5, 45, 47, 54, 6, 79, 8, 57, 58, 59, 60, 6, 9, 9, 4, 0, 40, 65, 77, 400, 40, 404, 405, 4, 46, 48, 49, 469, 480, 49, 5, 54, 56, 57, 58, 59, 50, 5, 5, 5, 54, 545, 557, 56, 56, 56, 564, 565, 566, 567, 568, 569, 570, 575 MAPA ÚZEMÍ strana 76 Na levém bfiehu fieky Úpy v NPP Babiããino údolí vystupují v odkryvech permské pískovce. Leteck pohled na centrální ãást národní kulturní památky. MÛfiice oãkovaná (Thyatira batis) je hojn druh okrajû lesû a pasek. 4 MÛfiice bûlopásná (Habrosyne derasa) je lokálnû hojn mot l s bizarní kresbou na kfiídlech ahrudi. 64 NA NA 65

3 Okres Trutnov Pfiírodní rezervace Vfie Èovská baïantnice Lesní porost jiïnû od Velkého Vfie Èova. Katastrální území: Velk Vfie Èov Nadmofiská v ka: 6 76 m V mûra:,08 ha Vyhlá eno: 949 Pfiírodní rezervace byla pûvodnû zfiízena k ochranû staré luïní doubravy s bohat m bylinn m podrostem. Pfiirozené sloïení lesních porostû v ak poskytuje vhodn biotop i fiadû obratlovcû aibezobratl ch. Komplexní v zkum v rezervaci v roce 986 vedl k roz ífiení plochy chránûného území o dal í cenné porosty v sousedství GEOLOGIE Podkladem jsou písãité a hlinité naplaveniny Trotiny a jejích ramen, mírn svah plochého návr í tvofií jemnozrnné svrchnokfiídové sedimenty (slínovce a spongility) bûlohorského souvrství (spodní turon). V jiïní ãásti kolem Trotiny pfievaïují fluvizem glejová a typické gleje i pseudogleje. Vy - í partie zaujímá pararendzina kambizemní a typická. KVùTENA Podle rekonstrukãní geobotanické mapy náleïejí lesní porosty k ol inám svazu Alnion incanae. LuÏní les tohoto typu se rozkládá v nejníïe poloïen ch místech rezervace v nivû Trotiny, na su ích okrajích jsou vyvinuta spoleãenstva dubohabfiin s vysok m podílem star ch dubû. Roste zde napfi. orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris), l kovec jedovat (Daphne mezereum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), svízel SchultesÛv (Galium schultesii), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), prvosenka jarní (Primula veris) a p. vy í (P. elatior). ZVÍ ENA V dubohabfiinû Ïijí charakteristické druhy tohoto biotopu, napfi. slep kfiehk (Anguis fragilis). Hnízdí zde bûïné druhy, napfi. holub hfiivnáã (Columba palumbus), hrdliãka divoká (Streptopelia turtur), pu tík obecn (Strix aluco), strakapoud velk (Dendrocopos major) abrh- lík lesní (Sitta europaea). UTrotiny se objevuje uïovka obojková (Natrix natrix), za potravou zalétá ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). LESNICTVÍ V lesních porostech se hospodafií s vyuïitím pfiirozené obnovy tak, aby zûstala zachována stávající dfievinná skladba, v rámci biologického boje proti kûdcûm jsou instalovány ptaãí budky. Hnízdûní ptactva je rovnûï podporováno ponecháváním listnat ch v stavkû a doupn ch stromû. BIBLIOGRAFIE 49, 0, 45, 89, 40, 404, 56, 575 Jarní aspekt v porostu Vfie Èovské baïantnice. Lesním porostem Vfie Èovské baïantnice protéká fiíãka Trotina. V PR Vfie Èovská baïantnice byla nalezena cystidovka rybovonná (Macrocystidia cucumis). 4 Soumraãník jitrocelov (Carterocephalus palaemon) je pomûrnû hojn m mot lem luk, okrajû listnat ch lesû a lesních svûtlin. 4 0 TU 4 TU 5

4 Krkono sk národní park Jeskynû Netop fií ml n v Rokytnici nad Jizerou. Netop r severní (Eptesicus nilssoni) vherlíkovick ch tolách pravidelnû zimuje. Ledová v zdoba v Herlíkovick ch tolách, které jsou mj. v znamn m zimovi tûm netop rû. napfi. fiefii nice hofiká (Cardamine amara), mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium), ptaãinec hajní (Stellaria nemorum) a violka bahenní (Viola palustris). Vegetaci lemující bfiehy potokû fiadíme do svazu Petasition officinalis a nalezneme zde hlavnû robustní druhy: devûtsil bíl (Petasites albus), d. Kablíkové (P. kablikianus) a d. lékafisk (P. hybridus), kozlík v bûïkat bezolist (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), bodlák lopuchovit (Carduus personata) a krabilici chlupatou (Chaerophyllum hirsutum). Vprudce tekoucích, dobfie okysliãen ch vodách nalézáme na kamenech glaciální relikt plo tûnku horskou (Crenobia alpina), vyvíjejí se zde larvy jepice horské (Ameletus inopinatus) a po vatky Isoperla sudetica. Na písãit ch náplavech vzácnû nalezneme podivného hrobafiíka Pteroloma forsstroemi, kter se spí e podobá stfievlíku. Trochu níïe po toku Ïije na kamenech drobn plï s nestoãenou ulitou, kamomil fiíãní (Ancylus fluviatilis). Vzácnû, pouze tam, kde je ve vodû rozpu - tûn uhliãitan vápenat, Ïije kor ble ivec potoãní (Rivulogammarus fossarum). Ze stejn ch míst byla popsána jepice krkono ská (Rhithrogena corcontica). Na nûkolika málo místech pfieïívá mihule potoãní (Lampetra planeri). Roz- ífiení pstruha potoãního (Salmo trutta m. fario) se díky imisnímu okyselení vod znaãnû zmen ilo, z vût iny horsk ch tokû zcela vymizel. Pouze v Labském dole v Labi a jeho pfiítoku Panãavû pfietrvává pfied sto lety importovaná, relativnû stabilizovaná populace sivena amerického (Salvelinus fontinalis). V mûlk ch vodních nádrïích a pomalu tekoucích vodách se rozmnoïují ãolek horsk (Triturus alpestris) a skokan hnûd (Rana temporaria). Vzácnû se vyskytuje i mlok skvrnit (Salamandra salamandra). V okolí vod je hojn konipas horsk (Motacilla cinerea), pro potravu se potápí skorec vodní (Cinclus cinclus) a pfii úpatí Krkono i ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). Podzemí Podzemní prostory, jeskynû i stará dûlní díla mají svou obãasnou i trvalou faunu. K trvale Ïijícím mûïeme poãítat slepého ble ivce z rodu Niphargus, pfiíleïitostnû se zde ukr vají nûkteré baboãky, mûra sklepnice obecná (Scoliopteryx libatrix) a píìalka jeskynní (Triphosa dubitata), chrostíci, lumci, bedlobytky a lan Ïovky (napfi. Heleomyza captiosa). Podzemí vyuïívají jako zimovi tû i jako letní úkryt napfi. netop r velk (Myotis myotis), n. pobfieïní (M. dasycneme), n. vodní (M. daubentonii), n. ãer- n (Barbastella barbastellus), n. severní (Eptesicus nilssoni) a vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). V voj pfiírody Krkono vhistorické dobû V prvním tisíciletí na eho letopoãtu byla oblast Krkono pokryta rozsáhl mi hvozdy. Pralesy, tvofiené smrkem, jedlí a bukem, pfiecházely nad horní hranicí lesa v porosty kosodfieviny. Na lavinov ch drahách, suèov ch polích a nejvy ích vrcholech vyrûstala bylinná vegetace. Po stabilizaci hradské správy byly ve keré hraniãní lesy v majetku krále. Ve. a 4. století byly Krkono e kolonizovány. Kolonisté kluãili a Ïìáfiili lesy, vysu- ovali baïinatou pûdu a pfiemûàovali rozsáhlé hvozdy v louky, pole a pastviny. Osídlené enklávy se prostíraly nejprve okolo zemsk ch stezek, ale postupem ãasu zatlaãovaly lesní porosty do stále neúrodnûj ích a nepfiístupnûj ích míst. S tûïbou krkono sk ch lesû také úzce souvisí rozvoj hornictví. Poãátky dolování spadají do období velké kolonizace. První písemné zprávy o dûlních pracech jsou jiï z poloviny. století. Nejvût ího rozmachu dosáhlo dolování v Obfiím dole a Svatém Petru, vznikly celé hornické osady s fiadou privilegií. Lesní porosty okolo dolû byly lidskou ãinností naru eny. V 6. a 7. století dosáhla tûïba dfieva a zároveà devastace lesû nejvût ího rozsahu. Mocensko politické dûvody vedly tehdej ího panovníka Ferdinanda I. k tomu, aby do Krkono povolal fiadu cizích lechticû, kter m svûfioval nejvy í úfiady a také je náleïitû odmûàoval. Jedním z takto získan ch stoupencû byl i hornick odborník Kry tof Gendorf, kter se zaslouïil o rozkvût hornictví v âechách, zvlá tû na Horách Kutn ch. Na jeho doporuãení bylo dfievo pro kutnohorské stfiíbrné doly tûïeno v Krkono ích a splavováno aï do jejich blízkosti. Specialisté odhadovali v roce 569 zásoby dfievní hmoty zhruba na 80 let. TûÏilo se holoseãnû na svazích hor, ãímï se zamezilo zmlazení stínomiln ch dfievin, hlavnû jedle, ale i buku, jehoï porosty navíc decimovali místní uhlífii. Tak byla zniãena velká vût ina lesû hlavnû ve v chodních Krkono ích, takïe komise kutnohorsk ch dolû pfieloïila tûïbu jiï v roce 609 do Orlick ch hor. Pfiistûhovalci z alpsk ch zemí, pfiedev ím dfievorubci a horníci, pfiinesli do Krkono svûj zpûsob Ïivota a hospodafiení. Skot a kozy pásli nejen na loukách, ale i v lese ãi nad jeho horní hranicí, ãímï bránili pfiirozenému zmlazování porostû. Svá sídla rozkládali, jak byli zvyklí, i mimo údolní osady. Tfiicetiletá válka pfiinutila obyvatele Podkrkono í, aby se i se sv mi stády ukryli do hor. Tak vznikla celá fiada sídelních enkláv, zvlá tû pfii horní hranici lesa. Konec tfiicetileté války pfiinesl mj. i zmûny v drïení jednotliv ch panství. Nová hospodáfiská situace nutila obyvatele k roz ifiování chovu dobytka, kter se stával hlavním zdrojem obïivy. Modelace labského koryta vlabské soutûsce. 40 KRNAP 4 KRNAP 5 4

5 Krkono sk národní park Pfiírodní památka Sluneãná stráà Sluneãná stráà se nachází v submontánním stupni v ochranném pásmu KRNAP, asi 800 m v chodnû od papírny v Dolním Mar ovû. Katastrální území: Svoboda nad Úpou amar ov I (okres Trutnov) Nadmofiská v ka: m V mûra: 4,9 ha Vyhlá eno: 995 Pfiedmûtem ochrany je rozsáhl komplex slatinn ch a ra elinn ch luk s bohatou a dosud zachovalou mozaikou celostátnû ohroïen ch rostlinn ch spoleãenstev. SlouÏí k jejich ochranû a zároveà jako genetická banka pro záchranné transfery a pro pûstování ohroïen ch krkono sk ch druhû rostlin, zejména vstavaãovit ch. Chránûné území se rozkládá v rozsáhlé mûlké prameni tní pánvi zásobované pfieváïnû povrchovou vodou a odvodàované levostrann m pfiítokem Úpy. V severní ãásti lokality je umûle vytvofiená vodní plocha. 4 GEOLOGIE V podkladu nalezneme kfiemen-albitické sericitické fylity, ãásteãnû i krystalické vápence. Vût ina území je pfiekryta deluviálními aï fluviodeluviálními sedimenty polygenetického charakteru. Vyvinuly se tu kyselé organozemní pseudogleje aï gleje. Pokryv svahû tvofií kambizem dystrická, pfiecházející ve vy ích polohách do kryptopodzolu typického. V severní ãásti zasahuje do území men í plochou i rendzina kambizemní. KVùTENA Vegetaãní kryt je tvofien pestrou mozaikou slatinn ch a ra elinn ch luk, vrámci Krkono zcela mimo- fiádn ch. Vynikají pfiedev ím floristick m bohatstvím, ale také charakterem zachoval ch rostlinn ch spoleãenstev ze svazû Caricion fuscae, Cardamino-Montion, Violion caninae a Polygono-Trisetion. Hojnû se vyskytují nûkteré zvlá tû chránûné druhy, napfi. prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea) a vemeník dvoulist (Platanthera bifolia). Ménû ãetné zde jsou druhy: prha arnika (Arnica montana), ostfiice chabá (Carex flacca), pcháã potoãní (Cirsium rivulare), svízelka lysá (Cruciata glabra), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica) a rûïe pfievis- lá (Rosa pendulina). Zvlá tû cenn je v skyt hofieãku ladního pobaltského (Gentianella campestris subsp. baltica). Celkem bylo nalezeno pfies 0 pûvodních druhû cévnat ch rostlin. ZVÍ ENA Zoologická inventarizace nebyla na tomto území provedena, náhodnû v ak byly nalezeny vzácnûj í druhy hmyzu, napfi. kovolesklec jestfiábníkov (Autographa bractea), dlouhososka Villa hottentota a krytohlav Cryptocephalus octopunctatus. V umûlé vodní plo e se rozmnoïují chránûné druhy obojïivelníkû ãolek horsk (Triturus alpestris) aropu- cha obecná (Bufo bufo). VYUÎITÍ Stfiední ãást Sluneãné stránû byla od roku 97 vedena a vyuïívána jako louka. Okolní parcely byly vyuïívány jako pastviny. Území nebylo pfiíli naru ováno ani okolními vlivy (hnojení, splach z polí, turistika). Od poãátku 80. let byla lokalita chránûna formou návrhu na vyhlá ení chránûného území. V roce 985 pak pfie la do uïívání Správou KRNAP a postupnû byl na jednotliv ch plochách uplatàován cílen management vedoucí ke zlep ení jejich stavu. ZároveÀ bylo území opakovanû vyuïíváno jako cílové k záchrannému transferu ohroïen ch druhû rostlin. Díky speciální péãi zde dlouhodobû pfieïívají pfiesazené vstavaãe prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina), kru tík bahenní (Epipactis palustris), bledule jarní (Leucojum vernum), ocún jesenní (Colchicum autumnale), vrba rozmar nolistá (Salix rosmarinifolia) a dal í. Území tedy patfií k plochám slouïícím k záchranû fytogenofondu Krkono. MAPA ÚZEMÍ strana 54 Prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) byl v PP Sluneãná stráà úspû nû vysazen. Celkov pohled na PP Sluneãná stráà. Prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) av ivec ladní (Pedicularis sylvatica) na Sluneãné stráni. 4 Hofieãek ladní pobaltsk (Gentianella campestris subsp. baltica), kriticky ohroïen druh flóry âr, na lokalitû prospívá pfiedev ím díky fiízené péãi o chránûné území. 5 KRNAP 6 KRNAP 7 5