Křesťanské hodnoty ve sportu

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Vojtěch Houška Křesťanské hodnoty ve sportu Katedra: Výchovy Vedoucí práce: Mgr. Michal Pařízek Studijní program: Sociální práce a sociální pedagogika Studijní obor: Sociální pedagogika a teologie Praha 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci s názvem Křesťanské hodnoty ve sportu napsal samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. V Praze dne: Podpis:.. 2

3 Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA. 3

4 Bibliografická citace Křesťanské hodnoty ve sportu [rukopis] : Absolventská práce /Vojtěch Houška; vedoucí práce: Mgr. Michal Pařízek. -- Praha, s. Anotace Tato absolventská práce se zabývá moţností vyuţití křesťanských hodnot pro člověka v oblasti sportu. Je zde vyzvednut přínos křesťanských hodnot pro dnes ohroţené sportovní jednání ve stylu fair play. Dále pak vzájemné obohacení participací křesťanství a sportu na rozvoji člověka. Text poukazuje na to, jak křesťanské hodnoty kladně ovlivňují člověka (sportovce) v jeho jednání, a to jak k sobě samému, tak i druhým. Práce je postavena na teoretickém zpracování informací a rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola vymezuje význam základních pojmů, kam patří sport a pohyb, následně se pak zaměřuje na situaci sportu v dnešní společnosti. Následující kapitola se věnuje historickému vývoji vzájemného vztahu křesťanství a sportu. Třetí kapitola se zabývá především rozborem hodnot a jejich významem pro dnešní dobu a osobnost sportovce. Čtvrtá kapitola je zaměřena na hodnoty ve sportu samotném a blízký vztah mezi křesťanstvím a sportem, který přesahuje etický kodex fair play, slouţí k radosti a rozvoji člověka. Závěrečná kapitola ukazuje jiţ praktickou aplikaci křesťanských hodnot ve sportu na základně křesťanských ctností desatera a blahoslavenství. Klíčová slova Křesťanství, hodnoty, sport, fair play. 4

5 Summary This thesis deals with the application of Christian values in the field of sport. The contribution of Christian values to currently endangered fair play behaviour is highlighted. Both sport and Christianity develop the human personality. Christian values positively influence the behaviour of a person (a sportsman) in the respect to him/herself as well as to other people. This thesis compiles theoretical information and divides it into five main chapters. First chapter defines the meaning of the fundamental terms such as a sport or a motion and further focuses on the situation of sport in the present society. Second chapter describes the history and evolution of Christianity-sport relationship. The analysis of values, their importance for recent time and the formation of sportsman personality are discussed in the third chapter. Fourth chapter is focused on values in sport itself and on the close relationship between sport and Christianity, which exceeds the ethical code of fair play and leads to joy and personal development. The final chapter concludes the practical application of Christian values in sport based on Christian virtues, Ten Commandments and the Beatitudes. Keywords Christianity, values, sport, fair play. 5

6 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Michalu Pařízkovi, za dobré odborné vedení absolventské práce, ochotu, cenné připomínky a trpělivost. 6

7 "Pane, Ježíši Kriste, pomáhej těmto sportovcům, aby se stali tvými přáteli a svědky tvé lásky. Pomáhej jim, aby ve svém osobním životě dokázali jednat se stejným úsilím, jako to dělají při sportování, pomáhej jim uskutečňovat harmonickou jednotu duše a těla. Ať se stanou opravdovými vzory pro ty, kdo je objevují. Pomáhej jim, ať se stávají stále sportovci ducha, aby dostali tvoji nevyčerpatelnou odměnu - korunu, která nepomíjí a přetrvá věčně." sv. Jan Pavel II. 7

8 Obsah Úvod Sport Charakteristika sportu Pohyb Sport v 21. století Křesťanství a sport Sport a Bible Historický vývoj vztahu sportu a církve Sport a ideál rytířství Maskulinní křesťanství YMCA Young Men s Christian Association FICEP Federation Internationale Catholique Educatio Physique et sportive Americké církevní vysoké školy 20. století a sport Dnešní postoj křesťanských církví ke hrám a sportu Hodnoty Pojem hodnota Důleţitost hodnot pro dnešní svět Sportovec z pohledu křesťanství Mravní a hodnotový vývoj sportovce Naplňování potřeb ve vztahu k rozvoji hodnot Hodnoty ve sportu Sportovní krize Odraz fair play ve sportu Antické olympijské hry a jejich ideály Moderní olympijské hry a jejich ideály Křesťanské hodnoty a ctnosti Srdce a svědomí Křesťanské ctnosti Ctnost lásky

9 5.2.2 Ctnost víry Ctnost naděje Ctnost moudrosti Ctnost spravedlnosti Ctnost statečnosti Ctnost umírněnosti Křesťanské hodnoty obsaţené v Dekalogu Základ křesťanské mravnosti obsaţený v Jeţíšově blahoslavenství Závěr Seznam literatury Internetové zdroje Příloha 1: Dekalog Příloha 2: Český klub fair play desatero Příloha 3: České křesťanské organizace zabývající se sportem Orel Činnost Orla Historie Orla Salesiáni Dona Boska Působení Salesiánů Dona Boska Historie salesiánů v Itálii Historie Salesiánů v České republice Atleti v akci (Athletes in Action) Atleti v Akci v ČR Příloha 4: Rytíři sportu Skokan na lyţích Jan Böklev Basketbalistka Linda Fröhlich Fotbalista Nicola Legrottaglie Snowboardistka Ursula Bruhin Zápasník řeckořímského stylu Dariusz Jablonski Maratonská běţkyně Catherine Ndereba

10 Příloha 5: P. Alois Stork, TJ.: Z duchovního ţivota Příloha 6: Kázání Jana Pavla II Příloha 7: Manifest sportu

11 Úvod Pro svou absolventskou práci jsem si zvolil téma: Křesťanské hodnoty ve sportu, neboť mám ke sportu blízko. Hodnoty vyplývající ze vzájemného vztahu křesťanství a sportu se odráţí v jednání jak k sobě samému a, k druhým lidem, tak i k Bohu. Snahou mé práce je tedy poukázat na blízkost vzájemného vztahu mezi sportem a křesťanstvím, i přes to, ţe na první pohled není vzájemný vztah zřejmý. Avšak při bliţším zaměření na tento vztah můţeme vidět spojitost nejen v základních hodnotách, ze kterých křesťanství i sport vyrůstají, ale například i v provádění rituálů. Věřím, ţe sport i křesťanství se ve svém vztahu vzájemně obohacují, a to v dnešní době mnohem více neţ kdy jindy. Cílem mé práce je zmapovat přínos křesťanských hodnot ve sportu a nastínit reciprocitu ve vztahu křesťanství a sportu odráţející se v osobnosti sportovce a ve sportovním jednání. Ke stanovenému cíli budu postupovat v následujících krocích: V první kapitole nejprve upřesním základní pojmy, mezi které patří sport a pohyb. Následně se zaměřím na význam sportu pro dnešní společnost v 21. století, který je oslaben touhou zvítězit za kaţdou cenu, přičemţ je opomíjena myšlenka fair play. V následující druhé kapitole zmapuji vývoj vzájemného vztahu křesťanství a sportu na pozadí jejich historického vývoje. Uvedu důvody, které zpočátku vedly církev vůči potlačení konání sportovních aktivit. Ty vyplývaly především z tehdejšího ideálu člověka jakoţto světce asketické podoby, který měl potlačovat své fyzické potřeby a světské zájmy. Neopomenu téţ uvést rytířské řády, ve kterých můţeme vidět první kladnou spojitost mezi fyzickou aktivitou a zušlechťováním těla ve spojení s křesťanstvím a naplňováním křesťanských hodnot. Poté zmíním maskulinní křesťanství, ve kterém můţeme vidět, jak toto hnutí bořilo hluboko do minulosti zakořeněná přesvědčení křesťanů o tom, jak jsou fyzická aktivita a sport rozptylujícími faktory vůči Boţímu záměru. Zde představím organizace vyrůstající z identických 11

12 zásad, pracujících v souladu s evangeliem YMCA, FICEP apod. Na závěr této kapitoly pak uvedu dnešní postoj křesťanských církví ke sportu a sportovním hrám. Ve třetí kapitole se budu věnovat hodnotám z hlediska obecné úrovně, kde vysvětlím význam tohoto pojmu z několika pohledů, a to filosofického, pedagogického a psychologického. Zmíním důleţitost hodnot pro dnešní svět, osobu sportovce z pohledu křesťanství a jeho mravní a hodnotový vývoj, zde se budu opírat o stádia amerického psychologa Lawrence Kohlberga. Ve vztahu k rozvoji hodnot se téţ budu zabývat naplňováním potřeb, coţ podloţím Maslowovou hierarchií potřeb. Ve čtvrté kapitole své práce jiţ budu aplikovat do oblasti sportu hodnoty, které procházejí v dnešní době krizí. Hodnoty, které se v křesťanské společnosti tak běţně vyskytují, se totiţ dnes ve sportu rychle vytrácejí a známé heslo Není důleţité vyhrát, ale zúčastnit se je zatlačováno do pozadí. Zmíním proto odraz fair play ve sportu a ideály olympijských her, a to jak těch antických, tak i těch současných, moderních. V páté kapitole se budu věnovat křesťanským hodnotám a ctnostem. V jejich souvislosti však nejprve osvětlím nutnou sloţku pro naplňování úlohy fair play, kterou je svědomí. Následně se pak zaměřím na křesťanské ctnosti, z nichţ vyzdvihnu především ctnost lásky, víry, naděje, moudrosti, spravedlnosti, statečnosti a umírněnosti. Poté se budu věnovat křesťanským hodnotám, které jsou uvedené v Dekalogu. Zde vyzvednu ta přikázání, jejichţ hodnoty lze prakticky aplikovat na oblast sportovního jednání. Následně uvedu aktualizaci Dekalogu Jeţíšem Kristem, jenţ mu dodává hloubku především díky důrazu na propojení těchto přikázání s přikázáním lásky, jeţ najdeme v páté kapitole Matoušova evangelia. 12

13 1 Sport Sport má dnes mnoho odvětví a na jejich základě i mnoho různých členění. Tato práce však vymezí pouze ty oblasti, které se přímo týkají sportu a aplikací hodnot. Bude se tedy především zabývat myšlenkou fair play a krizí sportovních hodnot v 21. století. Avšak ještě před tím, neţ se bude věnovat křesťanským hodnotám ve sportu, vymezí nejprve samotné pojetí sportu. Vzhledem k tomu, ţe sport zahrnuje širokou škálu různých aktivit a dovedností, tak není jeho definování zrovna jednoduché. Je však fenoménem, ke kterému si člověk můţe vytvořit jak aktivní, tak i pasivní vztah. 1.1 Charakteristika sportu Sport zahrnuje širokou oblast různých aktivit a dovedností, a tudíţ není tak jednoduché nalézt jednotnou definici. Sportovní divize Rady Evropy definuje sport v tzv. Evropské Chartě Sportu (1993) takto:,,sport znamená všechny formy fyzické aktivity, které prostřednictvím náhodné či organizované účasti jsou zaměřeny na vyjádření nebo zlepšování fyzické zdatnosti a mentální pohody, formulující přitom sociální vztahy a dosahující výsledky (výkony) v soutěžích všech úrovní. 1 Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od francouzského slova desport či déport. Pojmem deportare byl ve 12. století označován aristokratický hon a toto slovo v sobě obsahuje obveselení, rozptýlení, zábavu, vášeň. 2 Sport je fenoménem, který spojuje celý svět a získává si mnoho lidí všech věkových kategorií. Je nositelem hodnot, a to jak pozitivních, tak negativních (kázeň, trpělivost, mírnost, vytrvalost, odvaha, milosrdnost, dobrota, nesobeckost, tolerance, čest, statečnost, odhodlání, pravdivost, spravedlnost, zodpovědnost, cílevědomost, nezdolnost, obětavost, bezohlednost, agrese, důvěra, důstojnost, zdvořilost, odpovědnost, vděčnost, radost, výkon, krása, zdraví, pokora) 3. Proto bývá sport Evropská charta sportu (1993). In: Srov. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 12. Pozn.: Zde je patrná shoda některých pojmů, či jejich ekvivalentů se sedmi dary Ducha svatého (moudrost, rozum, rada, síla, umění, zboţnost a bázeň Boţí), které jsou oporou mravního ţivota křesťana a dvanácti plody Ducha svatého (láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, mírnost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrţenlivost, čistota). viz Katechismus k. c., čl

14 vyzdvihován, ale i kritizován. Ke sportu si člověk můţe získat vztah jako aktivní sportovec nebo i jako pasivní fanoušek. Tato forma fyzické aktivity získává postupem času nejen stále více nadšených příslušníků, ale také se rozšiřují mnohá její další odvětví. Tato odvětví vznikají nejen vymýšlením nových činností, ale i kombinací jednotlivých sportovních disciplín, či díky vzniku nových sportovních nástrojů a v neposlední řadě přestavbou fyzických činností, jež byly dříve využívány k jiným účelům. Sport se dnes může vyskytovat jako pracovní náplň vrcholových sportovců, stejně jako forma rekreace pro širokou veřejnost. 4 Provozování sportovní aktivity nabízí člověku uspokojení z dosaţení vlastních cílů. Sport dává člověku pocit naplnění a uspokojení. Člověk můţe provozovat sport z různých důvodů, např. pro peníze, pro udrţení zdravého ţivotního stylu, pro sport samotný, pro radost z pohybu či jako součást duševní hygieny. Sport je pro člověka a jeho ţivot obohacením, ať uţ jej provozuje za jakýmkoli účelem. Sportovní aktivita je pro soudobého člověka velmi důleţitou součástí ţivotního stylu pro jeho zdravý rozvoj, neboť dnešní svět je přesycen sedavým způsobem ţivota. Je trochu smutné, ţe se sport stal během 20. století silně profesionálním, a tím pádem se dostal do silného spojení s marketingem nebo i politikou Pohyb Pohyb je veličina, která je nedílnou součástí pro všechny ţivé organismy. Hippokrates zařazuje pohyb mezi čtyři základní atributy ţivota, a to společně s jídlem, pitím a odpočinkem. Kromě těchto čtyř atributů můţe člověk na sport také nahlíţet z fyzikálního hlediska: tedy ţe pohyb popisuje změnu polohy tělesa vzhledem k prostoru a času. Pohyb slouţí člověku jako nástroj pro vnímání okolního světa, jako prostředek k tomu, aby mohl vyjádřit své názory a pocity SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 12. Srov. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 2. Pozn.: Pohyb nám umoţňuje rozvíjet svou kreativitu, něco pěkného vytvářet, dát najevo své emoce nebo se mimoslovně vyjádřit. Díky pohybu, je lidem umoţněno získávat zkušenosti, které jim umoţní rozvoj osobnosti. In: Srov. HÁTLOVÁ, Běla: Kinezoterapie: Pohybová cvičení v léčbě psychických poruch, str

15 Jan Patočka roku 1966 napsal, ţe lidský pohyb se nedá redukovat pouze na pohyb těla, patří k němu i myšlení, cítění a vůle. Pohyb je pro člověka nepostradatelným médiem v práci se světem a díky pohybu je člověku umoţněno získávat nové zkušenosti. Pokud by nebyl člověku umoţněn pohyb, byl by pro něj intelektuální rozvoj nesrovnatelně těţší. Díky pohybu můţe člověk kvalitně proţívat ţivot. Pohyb je totoţný s celým ţivotem člověka. Je prokázán vliv pohybu na všestranný rozvoj člověka, tzn. ţe nejen tělo, ale i mysl je pohybem rozvíjena, a tak dochází k utváření osobnosti člověka po celý ţivot. Medicínské vědy si jsou vědomy kladných účinků pohybu na duševní i fyzické zdraví člověka. Pohyb je nutný k udrţení ţivota a jeho rozvoji, je symptomem změny aktivity. Pohyb posiluje imunitu, zlepšuje krevní tlak a zabraňuje vzniku obezity. Pohyb má dobrý vliv i na psychiku, kde odbourává úzkosti, deprese a zvyšuje sebehodnocení. 7 Díky pohybu člověk stimuluje lidské myšlení a poznává sám sebe. Při pohybové aktivitě dochází u člověka k poznávání svých limitů, a tím i k poznání sebe samého. Pohyb živé bytosti je základním projevem jejího života. Motorika se promítá do schopnosti vnímat, hodnotit a užívat prostorové vztahy. Tělo je hlavním prostředkem sebevnímání, sebepochopení a interakce s okolím. Prostřednictvím pohybu těla je umožněno vnímání změn. To, jak se vnímáme a hodnotíme, ovlivňuje zásadním způsobem naše chování. 8 Právě tyto skutečnosti jsou církví vyzdvihovány. Církev si je velmi dobře vědoma vlivu pohybu na zdravý rozvoj člověka a jeho formování osobnosti. Pohyb i křesťanství mohou být chápány v důsledku svého působení jako rozdílné cesty k sebepoznání. Skrze pohyb je člověku umoţněn sport a hra. Pohyb v podobě sportu pomáhá člověku zapojit se mnohem lépe do socializačního procesu. Sport je společenským jevem, který vytváří specifické sociální prostředí. Sport poskytuje nezměrnou paletu sociálních interakcí, modifikovanou charakterem sportovního odvětví, jeho tradicemi, kulturním, ekonomickým a společenským zázemím. Sportovní prostředí s řadou 7 8 Srov. HÁTLOVÁ, Běla: Kinezoterapie: Pohybová cvičení v léčbě psychických poruch, str. 11. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str

16 specifických hodnot a norem ovlivňuje jedince, který se v tomto prostředí pohybuje. 9 Díky pohybu je člověku umoţněno dosáhnout svých cílů, sáhnout si na dno svých sil a proţít zkušenosti, které ovlivní jeho chápání. Pohyb je základem sportu, ve kterém dochází k zhodnocení a ocenění pohybu. Rozvoj, který člověku pohyb nabízí, se tak promítá i do sportovní činnosti, kde je navíc rozšířen o další rozměr sportu, a to je soupeření, spolupráce, participace ostatních hráčů a postoj k pravidlům. K tomuto rozměru by se měl sportovec snaţit postavit co nejlépe, tedy tak, aby soupeření bylo ve zdravé míře a aby jeho chování mohlo být označeno za čestné. Pohyb je tak ve sportu obohacen o další rozměr a uţitek ze sportu se tím stává větším. Sportovní činnost nachází své skutečné naplnění pouze tehdy, stojí-li ve službě člověku. Nemá se tudíž zaměřovat na pouhé respektování pravidel, nýbrž na celistvý pohled na člověka, který sportuje, ale zároveň potřebuje výchovu, spiritualitu a transcendentní hodnoty. 10 Člověk je bytost předurčená k pohybu, dále pak ke hře jako nástroji pro rozvoj ve formě zábavy a v konečném stupni ke sportu posunujícímu hranice lidského sebepoznání. Pohyb je základním prostředkem pro vývoj hry a sportu. 1.3 Sport v 21. století V dnešní honbě za výkonem jsou ovšem sportovní pravidla často vědomě překračována. Heslem mnoha lidí se stává vítězství nadevše a hmotný či mocenský zisk je jediným měřítkem úspěchu. Proti tomuto jevu se staví myšlenka fair play podporující ušlechtilé hodnoty sportovců. Původní smysl sportu, který je jiţ z dob antického Řecka chápán jako oslava člověka a Boha, spojující široké zástupy lidí, je převrácen. Místo k setkání dochází ke střetu a důleţitým faktorem se stává výkon. S nároky doby se uzpůsobuje i ţivotní filosofie, jeţ upřednostňuje pragmatický a egocentrický přístup k ţivotu. Společně se změnou společnosti a společenského myšlení dochází logicky i ke změně chápání sportu. Rigauer v roce 1969 uvedl, ţe moderní výkonnostní sport je produktem industriální společnosti. Jednání podle pravidel fair play může být v dnešním výkonnostním sportu označováno za slabost Srov. SLEPIČKA, Pavel, Psychologie sportu, str Radio Vaticana. In: 16

17 lidstva. 12 Velkého rozvoje dosáhla hlavně komerční stránka sportu. V krajnosti lze o této Přednost dostává agresivní přístup a prosazení se. Postoje moderní doby mají své kritiky, kteří ukazují na to, že technický rozvoj přes všechny své úspěchy je nositelem nedořešených problémů. Mezi tyto problémy můžeme zařadit: konzumní způsob života, úbytek životních zkušeností a prožitků dětí a mládeže nebo ekologické katastrofy. 11 Je potřeba si uvědomit, ţe technologický rozvoj nedokáţe nahradit náboţenství a filosofii a přes své vysoké výsledky není schopen řešit otázky ţivota. Sport se dnes stává masovou zábavou, jeţ zasahuje do všech moţných společenských oblastí, je nástrojem politiky a důleţitou sloţkou ekonomiky. Sport je nepochybně sociologicky barvitou scénou reflektující dynamiku změn hodnotového světa, zájmů a činností současného formě sportu uvaţovat i jako o obchodování s vlastním tělem. Toto pojetí je proti lidské důstojnosti. Hráči a sportovní kluby jsou kupovány a prodávány za obrovské sumy, na sportovních prostranstvích a na dresech sportovců jsou vylepena loga firem. Média se přetahují o vysílací práva. Sport, jenţ je zakládán na peněţním zisku, má samozřejmě svá specifika. Kladnou stránkou tohoto systému například je, ţe medializace zaručuje propagaci a rozvoj sportu. Na druhou stranu tento systém nese i negativní aspekty. Hlavním z těchto aspektů je pokřivení hodnot. Při sportech, na něž dohlížejí rozhodčí, se dnes hráči zbavují své odpovědnosti za své sportovní chování. Způsob hry, kdy si hráč snaží nemorálním způsobem dopomoci k vítězství a jedná tak, aby nebyl viděn rozhodčím, se stále rozmáhá. Sám hráč se ospravedlňuje myšlenkou, že pokud nebyl jeho způsob hry potrestán a stále nese výsledky, jedná vlastně správně. Dalším faktorem poškozujícím sport jsou pak samotní rozhodčí a jejich chybná prohlášení. 13 Donnelly mluví o myšlence, ţe jediné, co se počítá, je vítězství a agresivita a odchylování se od pravidel je v pořádku, pokud to pomůţe k vítězství. Jinak řečeno, jedná se o stále se opakující vítězství za kaţdou cenu SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 16. SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu, str. 9. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str

18 V profesionalizovaném sportu se dosáhlo pokřivení, které je za hranicí lidskosti. Na mnoha místech sice nejsou agrese a násilí příliš tolerovány, přesto jsou na hráčích vyţadovány a dochází tak k jakýmsi morálním prázdninám ve sportovním prostředí. Jedním z důvodů vyţadování takového chování je například zvýšení atraktivity pro mediální fanoušky, přičemţ cílem je samozřejmě peněţní zisk. Dalším důvodem můţe být získání prestiţe klubu či sportovce. 14 Takto vyţadované chování je zaloţeno na divákovi, který jako člověk ve své podstatě touţí po nevšedním vzrušení, násilí a boji. 15 Toto násilí projevované sportovci ale není ze strany diváků jen ţádané. V mnoha profesionalizovaných sportech je doslova pěstováno. Sami trenéři podporují své svěřence k praktikování fyzického násilí. Plně se zde projevuje touha zvítězit za kaţdou cenu přes veškeré morální zásady. Fyzické násilí ve sportu se tak stává součástí strategie k vítězství. V menší míře můţe jít například jen o jakési formy zastrašování. Mnohem váţnější formou nesportovního jednání jsou hráči, kteří jsou cvičeni přímo za účelem zranit nebo vyřadit určitého protihráče. V profesionálním hokeji jsou údajně někteří hráči určeni právě k tomu, aby sice chránili své spoluhráče, ale aby na druhé straně asistovali svému týmu provokováním a zastrašováním, a dokonce aby vyřazovali ze hry vybrané protihráče. 16 U takovéto strategie hry se jiţ předem počítá s potrestáním agresivního hráče a vzhledem k stanovenému cíli, tj. vyhrát, postaveným nadevše se toto jednání s trestním následkem chápe jako přijatelná cena. Mnohem zručnější hráč ohroţující cestu k cíli se stává vyřazeným z důvodu fyzické újmy a hráč, který je určen k odstranění a ve sportu technicky (téměř jistě i morálně) slabší, na stupuje na trest. Součástí této strategie je samozřejmě zákaz přiznání k faulu, takové přiznání je chápáno jako poškození vlastního týmu. Společně s komercializací sportu dochází i k jeho korupci. Populární sporty jsou oceňovány mnohem více neţ nepopulární, a tím vzniká i propast mezi sporty. Nahlíţením na tělo člověka pouze jako na prostředek, jenţ je bičován k vyšším Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 52. Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 50. Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str

19 výkonům, dochází k jeho moţnému poškození, 17 a tím i ohroţení na fyzickém a psychickém zdraví člověka. 18 Ve výsledku ovšem záleţí pouze a jen na sportovci a jeho osobnosti, jak se ve sportu zachová a jakých hodnot se bude drţet. Pokud sportovec získá díky sportu vysoký společenský status a je sportovní hvězdou, je jen na něm, jak svého vlivu vyuţije. Můţe svým působením motivovat ostatní k lepšímu chování a k boji za dobrou věc Pozn. Sami sportovci často zatajují svůj zdravotní stav před lékaři, aby mohli hrát. Pozn. Příkladem náhlých úmrtí ve sportu je třeba: fotbalista Stefan Vrabioru (Rumun) zástava srdce, při pitvě nalezen v organismu anabolický steroid metadenon; fotbalista Serginha (Brazilec, 30 let) zástava srdce, o své srdeční arytmii věděl; krasobruslař Heiko Fischer (Rus, 28 let); fotbalista Daniel Ortiz (Guatemalec, 28 let) po sráţce s protihráčem na následky vnitřního krvácení / a další 19

20 2 Křesťanství a sport Předchozí kapitola zmiňuje definici sportu, který je nositelem jak pozitivních, tak i negativních hodnot. Ten je zároveň významnou součástí ţivotního stylu člověka. V dnešní době však dochází ke krizi sportovních hodnot, neboť pro většinu lidí je vítězství, výkon a zisk jediným měřítkem úspěchu, který je však proti ušlechtilé hodnotě fair play. Následující kapitola této práce se bude zabývat vztahem křesťanství a sportu. Nejprve uvede jeho ukotvení v Bibli a následně představí postupný vývoj tohoto vztahu, který byl ze strany církve zpočátku značně odmítavý. Pro lepší propojení uvedu maskulinní křesťanství a následně současné stanovisko křesťanských církví, které vnímají sport jako partnera v pastoraci. 2.1 Sport a Bible V Bibli se člověk o sportovních aktivitách mnoho nedočte. Dozví se však o tom, jak je chápáno tělo, které je hlavním nástrojem sportovce. Bůh stvořil tělo člověka a obdaroval ho ţivotem. Bůh to chápe jako velmi pozitivní čin. 19 Písmo svaté bere tělo a ducha jako neoddělitelnou jednotu. Člověk je podle Písma stvořen k obrazu a podobě Boha. Podobenství člověk naplňuje úsilím v přiblíţení se Bohu ve svém jednání a má tedy projevovat snahu o rozvoj a zušlechtění jak těla, tak ducha. Apoštol Pavel poukazuje na spojitost mezi tělem a duší v tom, ţe tělo je chrámem ducha. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. (1 Kor 6,19 20). Tento vztah těla a ducha je realizován ve skutcích statečných bojovníků Izraele ve Starém zákoně například příběh siláka Samsona (Sd 13,24 16,31) nebo Davida a Goliáše (1 S 17,4 51). Ti všichni museli projevit velké fyzické úsilí a nezlomnou vůli. Ve Starém zákoně se dokonce nalézá citát o konání her k oslavě korunovace Davida: 19 Srov. Gn (1, 26-31). 20

21 Abnér navrhl Jóabovi: Ať nastoupí družiny a uspořádají před námi bojové hry. Jóab souhlasil: Ať nastoupí. (2 S 2,14). Bojovníci ţijící v souladu s křesťanskými ctnostmi a uvědomující si biblické pojetí těla i ducha byli i křesťanští rytíři, kteří chápali tělo jako nástroj k prosazování Boţí vůle, o který je potřeba se pečlivě starat a cvičit ho. Tělo jiţ nebylo moţné umrtvovat na úkor rozvoje ducha po dřívějším vzoru asketických světců, ale bylo ţádoucí ho společně s duchem harmonicky rozvíjet za účelem umoţňujícím ochranu slabších či prosazení spravedlnosti. Toto pojetí pomohlo k naplnění křesťanských ctností (jak fyzických, jako je síla a zdraví, tak duševních, jako je moudrost a umírněnost) a rytířských ideálů. Dále v Bibli zaznívá výrok, ţe vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů (1 Mak 1,14). Z tohoto úryvku lze soudit, ţe přestoţe si křesťané byli vědomi spojení sportu a rizikových faktorů, které se k provozování sportu přidruţují a o kterých bude psáno v následující podkapitole, sport samotný neodsuzovali a byli schopni docenit jeho potenciální přínos pro rozvoj člověka a důleţitost naplnění potřeby člověka se sportovně projevit nebo se jen pobavit. Dále se dokonce dočítáme, ţe i kněţí se osobně aktivně účastnili na sportovních aktivitách (2 Mak 4,14). Jejich sportovní působení je zde ovšem kritizováno z toho důvodu, ţe na úkor sportovního cvičení zanedbávali svou sluţbu. Snad jediným přiblíţením sportu v Novém zákoně jsou metafory apoštola Pavla: Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal. (1 Kor 9,24 27). Dále pak: Gal 5,7; Fil 2,16 a 3,14; 2 Tim 2,5 a 4,7; Ţid 12,1. 21

22 2.2 Historický vývoj vztahu sportu a církve Tělo bylo s postupem času (hlavně v období středověku) církví chápáno jako hříšné, a proto se církev stavěla ke sportu velmi odmítavě. Zatímco kultovní oběti bohům byly v antickém světě vždy doprovázeny různými formami tělesných pohybů, v rituálech křesťanství byly vytlačeny. Kult nahého řeckého těla, tak příznačný pro řecké fyzické aktivity, je naopak považován za výraz nemravnosti a satanské morálky. 20 Církev kázala proti veškerým světským zájmům a nabádala k potlačování fyzických potřeb a k rozvoji duševních schopností. Tehdejší ideál člověka byl podle církve světec asketického podoby, tedy osoba neduţivého vzhledu, nerozvíjející fyzické schopnosti člověka, osoba ponořená ve studiu a plně se připravující na ţivot věčný. Popřením fyzické existence člověka by bylo popřením základních zákonů hygieny a čistoty. Zatracení lidského hříšného těla blokovalo vše, co přispívalo k lidskému zdraví, radosti a štěstí. 21 Přitom v Bibli se slovo čistota zmiňuje velmi často. Z velké části je zmiňována především čistota duše. Ale ani čistota těla nebývá opomíjena. Jedním z příkladů je také příběh o uzdravení slepého v evangeliu podle Jana (Jan 9,7 11). Počáteční odpor církve ke sportu pramení z těchto argumentů: Za prvé, podle církve sport není nejlepší možnost trávení času. Za druhé sport je často provozován v neděli. A za třetí, sport byl často spojován s pitím, hazardem a špatnou společností. 22 Tehdejší představitelé církve odmítali veřejné hry, které podle nich vedly k zfanatizování davu a probouzely v lidech divokost. Z těchto důvodů došlo dokonce ve čtvrtém století k zakázání řeckých olympijských a gladiátorských her na nátlak křesťanské církve SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str BRAILSFORD, Dennis. Sport and society: Elizabeth to Anne, str