Transkript

1

2

3

4

5

6

7 é'^~^ i- fl STAÍ MLÁDENCI

8 SEBRANÝCH SPIS IGNÁTA HERRMANNA VYDÁNY POSUD SVAZKY: I. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky nejstarší a drobné episody z malomstské kroniky. Vydání druhé^ 325 stran K 3*40 II. III. IV. OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJ- VARA. Drobné píbhy ze života spoádané pražské rodiny. Vydání šesté, 487 stran K 5-20 TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJ- VARA. Drobné píbhy ze života spoádané rodiny pražské. Vvdání druhé, ' 636 stran K 5-50 Z CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání tetí. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání tetí. PAN MELICHAR. Obrázek z»tiché< pražské domácnosti. Vydání druhé. 453 stran K 4*80 V. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humoristické a rázové kresby ze života. Vydání druhé, 213 stran K 2*20 VI. STAÍ MLÁDENCL Humorné obrázky ze života»pespoetných«. 225 stran K 2*40 VII. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení ) Yycllázi z pražského života. Vydání tetí. DíIL II. i y seší- VIII. U SNDENÉHO KRÁMU. Díl IIL IV. I lectl.

9

10 SEBRANÉ SPISY Ignáta Herrmanna SEP 8 ^ ^9*^2 DÍL VI. )i ^%?5/r^ OF TO!^^'.. ^^TAl MLÁDENCI. v PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1908.

11 STAÍ MLÁDENCI. HUMORNÉ OBRÁZKY ZE ŽIVOTA»PESPOETNÝCH< IGNÁT HERRMANN. v PRAZE. NAKLADATEL F. TOPI KNIHKUPEC 1908.

12 Právo pekladu do všech jazyk a všechna práva vbec vyhrazuje si autor. TISKEM»UNIE«V PRAZE.

13 píteli GUSTAVU SCHMORANZOVI /. H. V Praze, v beznu 1908.

14 VŠECHNY POVÍDKY TÉTO KNIHY OTIŠTNY BYLY pfivodn V NEDLNÍ ZÁBAV. PÍLOZE NÁRODNÍCH LlST, V LETECH

15 Pespoetný. (Psáno v lednu 1896.) Doktor Václav Lopota netrpliv pešlapoval své kancelái. Ml ješt nutnou pochzku ped polednem a nechtl odejít, aby zanechal v kancelái jenom písae. Byl to mladý, nezkušený lovíek, skoro nováek. Sedl tu teprv dva msíce, neznal ješt strany". ve Advokát ekal na návrat koncipienta, který již ped dvma hodinami odešel k stání. Kde ho rarach nosí!" huboval v duchu.,, Mizerné Stániko ti zlatky z nho budou jist dávno je skoneno! Zašel on si Bradá nejspíš na víno. Nepochopitelno! Ti mladí lidé nemají žádné lásky k povolání, svdomitosti, smyslu pro povinnost! Ale prvního pkn natahují ruce po penn zích...v Doktor Lopota zapomnl v té chvíli, že to d- lával práv tak, že stejn vesele zkracoval svého nkdejšího starého" o ty plhodiny a hodiny po stáních a komisích, jak jen mohl. Nikdy se nebál, že mu kancelá utee, ale život utíkal, a Lopota sv- Staí mládenci. \

16 : lo domit se snažíval, aby pro sebe lurval, co bylo lze urvati. Tásl také svými okovy, pokud byl otro^ kem". Ale na to zapomínají všichni šéfové. Odbila jedenáctá, odbila tvrt doktor Bradá vrazil do kanceláe. Oddychoval spchem jako parostroj a vida starého" sklonna nad diariem, mrzutého, ekl horliv, aby pedem zažehnal jakoukoli nemilou poznámku To se to protáhlo - doktor Paštyka se se mnou tahal jako žid. Ale vyrovnali se namastil jsem jim za to útrat..." Doktor Lopota se podíval na koncipu a vidl, že lže, že nebyl až do té chvíle u stání. Doktor Bradá byl erstv oholen, pistižen, a z kapsy zimníku vyníval mu balíek. Starý uhodl, co to je. Patrn bílý nákrník a rukavice. Je masopust! Mladý koncipient postehl pohled starého a zardl se. Proklatá neopatrnost! Pro to nestril do kapsy náprsní, šéfové mají oi jak draci. No, ješt že se stydí!" pomyslil si Lopota a skoro se v duchu usmál nad rozpaky koncipientovými. Te opravdu se v nm ozvala vzpomínka, že práv takhle také to dlával. Že se také dával holila stíhat v hodinách kanceláských, aby se neokrádal o vlastní volné chvíle. A skoro s úastenstvími zeptal se mladého doktrka: Kam pak dnes máte namíeno, kolego?"

17 11 Je Národní beseda, pane doktore," odpovídal Bradá. Tedy jsem si honem icestou koupil nákrník..." Hle, hle, Národní.beseda.. /' ekl skoro pro sebe doktor Lopota. Potom rychle oblékl zimník, povdl strun koncipientovi, oo a jak, kdyby pišel ten i onen, a vstriv do záprsí njaké spisy,,,ten už tu chodil \" vyhrnul se ze dveí. vyprávl po jeho odchodu písa koncipovi. Jako lev! Oima div že podlahu nepropálil. To je dost, že nestrh' bouku!" I a!" odsekl mladý doktor.,,tohle bylo a bude. Nadu se mu práv tak dost!" A rozbaliv bledmodrý hedvábný papír prohlížel znova a dkladn, zdali si to koupil dobe. Potom zabaliv vci, stril je opatrn do zimníku, z jehož druhé kapsy vyal doutník, podal j] písai a ekl: Tu máte. Koínku, a také víte o dobrých asech!" Bylo to ptikrejcarové kuba. Doktor Lopota spchal do jisté zámožné rodiny s návrhem závti. Neumíral tam nikdo, ale chtli mít manželé všechno v poádku, dokud jsou oba zdrávi a pi dobrém rozumu. Doktor Lopota doporuoval to každému je to nejmoudejší. Mají-li již lidé duši na jazyku, tžko dlají kšafty.

18 .. 12 V dsivé pedtuše smrti vždy cosi opominou. Kvapné takové poízení bývá pak zárodkem spor v rodin a neutšených procesv. Stává se tak v nejlepších rodinách. Doktor Lopota by mohl vypravovati.. Dnes však vážil doktor cestu marnou. Vzácný píteli," uvítal Jej domácí pán na prahu komnaty,,, prosím tisíckrát za odpuštní. Když jsem si, vás na dnešek vyžadoval, zapomnl jsem, že máme Národní besedu! Podívejte se..." Pootevel dvée do pokoje druhého, v nmž to vypadalo jako filiálka njakého konfekního závodu. Po lenoškách a pohovkách táhly se tam modré, ržové a bledzelené oblaky lehoukých, nachmýených, jako pnových toalet ženských, na klikách oken visely nové šnrovaky (oi doktorovy topily se v nich...), na koberci stálo nkolik pár rznobarvých atlasových stevík, jako Popeliných všechno to vyvolávalo zcela jinou náladu, než jaké teba k poslednímu poízení. K tomu dnes nebylo asu.. Doktor Lopota byl pozván na pozejtek a porouel se. A odcházel v jakési nevrlosti. Teprv tuto, nad spoustou tch bálových píprav, dotklo se ho zavanuti mocného, podivnou vní nasyceného proudu masopustního. Vzpomnl na kancelá, v níž se už po adu let lopotil, aby uhájil slušnou existenci (proklatá konkurence na všech stranách!), a kterak v tom prachu a vném procesování byl jako vystren ze všeho svžího, veselého ruchu života.

19 . 13 Doma již ho netrpliv oekávala paní Bábi s obdem. Doktor Lopota, aby ml jako njakou domácnost", vzal si hospodyni, kuchaku. Zprotivily se mu konen hospodské obdy. Ovšem, tohle zaízení mlo také stinné stránky.. Sotva že mluvil, skoro s nechutí obdval, a když vypil ernou kávu, poal se hrabati v dopisech, visitkách, pozvánkách, programech na etažérku.,, Vždy já taky tu mám nkde lístek do Národní besedy," mumlal si.,, Vždy u mne také byli vyrazili ze mne ptku kde pak je tuhle!" Našel iej. Sfoukl s nho prach, položil si jej navrch, a když odcházel do kanceláe, ekl k hospodyni: Paní Bábi o šesté pijdu z kanceláe rovnou domia. Pipravte mi isté prádlo, límec, ananšety vykartáujte mi erné šaty otete mi lakýrky podívejte se, jsou tam nkde zánovní bílé rukavice nebo ne, koupím si nové. A to mám všecko pohotov, abych se mohl obléci. Paní Bábi všecka vyjevena podívala se na pána.,,kam pak pan doktor...?" sklouzlo jí se rt.,,do bálu se podívám!" ekl advokát strun. Pan doktor do bálu?" volala hospodyn udivena. Nu, co pak na tom?" ekl doktor nevrle.,,inu, myslela jsem, že pan doktor už na takovéhle vci nemyslí..." Staí mládenci. 2.."

20 14 bouchl A je to pipraveno!" velel doktor úsen a dvemi. U všech ert bruel, sestupuje se schod takhle na sebe lovk plete bie! Už i ta se diví! Co bych nemyslel? Jsem njaký bubák? Že jsem nkolik let nešel jsem nadosmrti odsouzen depti doma nebo v hospod jen? Zas budu choditi! A dnes uiním poátek. Ano!" A jak šel do kanceláe mimo veliké výkladní skín, pohlížel do lesklých skel úkradmo jako do zrcadel. Nu ano, má na sob tyicítku, pravda, ale vypadá statn. Pro by neml mysliti na bál, medle pro? Ale ano, taková hospodyn je plna žárlivosti, jak jen zvtí, že by se její pán ješt chtl podívati na veselý svt, a dokonce na ženské. Bojí se, aby se neoženil! Aby nepozbyla vlády. Nebo takovéto hospodyn chtjí skuten vládnouti. Po nkolikaleté služb domnívají se opravdu, že jsou paními v dom. Ne, ne! Z toho on Bábinku vyléí. Okáže jí, že u nho není pozd. A zamane-li se mu poslouchati, že si k tomu pivede mladou, ipernou panovnici. Teba z njakého toho bálu. tyicítka! To je práv nejhezí vk. Všichni tyicátníci tak ujišují. Upímn eeno, doktor Lopota si dv léta ulhával. Bylo mu dvaatyicet. Arci, má hlavu již tak trochu prokvetalou i vousy. Ale vlas jtsit dost. A nevypadá to ani zle, taková hlava.melírovaná'.

21 15,Koncipa' Bradá byl od páté hodiny již jako iiai trní. Už aby byl doma, už lby se myl, esal, kadeil, strojil! Šéf pozoroval jeho nepokoj a chtje být jednou hodn liberální, ekl o pl šesté: No, kolego, necht toho a jdte si dom, abyste se mohl pipraviti do Národní besedy. Však se tam pak uvidíme." Koncipient otevel ústa. Ne nad tím, že jej Šéf tak milostiv propouští díve, ale že mu dává na shledanou na plese. Pan doktor také pjde?" nemohl utajiti pekvapení. Což je to jen pro takové mladé zajíce?" odvtil svoje advokát. ertova historie! Bábi je hloupá, obimezená ženština. Ale že taky koncipa se diví! Což pak je na tom podivného? Veer, když se doktor Lopota oblékal, zdálo se mu všechno tak trochu nepohodlným. Njak vyrostl z tch erných šat. Ci ztloustl? Límec u košile j] škrtil, s vázáním bílého nákrníku nemohl být hotov. A když se podíval do zrcadla, zdálo se mu, že jeho melírované" vlasy a vousy ponkud nápadn se odrážejí od erného odvu.,,musím si zas koupit kelímek té tmavé pomády... lovk se náramn zanedbává..." K osmé vyšel z domu. Ve vratech stál domovník, pozoruje hrící koáry a nahlížeje zvdav dovnit. Uctiv pozdravil advokáta.

22 16 Dnes, tatíku," usmíval se Lopota,,,vyburciiju vás hodn pozd, nebo Ješt lépe: hodn asn. Pipravte se. Na bále se lovk zdrží..." I Ježíš Marjá," zvolal domovník, milostpán taky jde na bál...?" Doktor Lopota svraštil elo a vykroil z domu beze slova. Starý pitomec! Je to njaké bláznovství, že jde do plesu? Kráel. Bylo umrzlo na kost, sucho. Nevsedne do vozu. Pjde pšky. Ovšem cítil za chvíli, že ho v tenkých lakýrkách zebe. Vzpomínal, že ho druhdy nezáblo, když tak chodíval na Žofín ped dvacíti a ješt ped desíti lety. Tenkrát býval rozpálen i pi desíti stupních pod nulou. Snad by pece ta tyicítka? Když se blížil k mstku, vedoucímu na Žofín, pocioval jisté rozpaky. Po obou stranách stály tu hlouky zvdavc, nahlížejících do všech voz, hrících po dlažb a zatáejících nia mstek. Nechyblo tu ani muž, mladých i starších, ani pokikujících uliník, ale pevahu mlo nžné pohlaví, panny mladé i staré, i báby plesnivé, kteréž všechny pišly se podívat, aby aspo pohledem na šastné bálenioe a báleníky urvaly pro sebe kus masopustního požitku. A co jim závistiv zastírala zamžená okna povoz, doplovaly si vlastní bujnou obrazností. Ach, ta byla krásná! Hlete, tuhle jsou namakány ti, jakl je tarn jen isložili! A ta r- žová tuhle, podívejte se, ješt uinné (dít, a už ji vezou na bál! Inu, te aby si pospíšila, která

23 ! " 17 chce ulovit ženicha! A ti chudáci, co bží pšky! No, každý nemá na drožku Doktora Lopotu rozrazilo horko, když tato slova uslyšel. S chutí by byl obrátil, aby kdesi opodál vsedl do nkterého prázdného vozu, ale již se octl v té živé ulici sudiek a nemohl zpt. Pidal do kroku, pece však neunikl dost rychle, aby za sebou nezaslechl:,, Koukejte ho, chudáka, taky jede po svých. A ten práv ml jet nemá asu nazbyt!" Poznámka byla odmnna smíchem, který znl v uších Lopotových zlomysln, urážliv. Holota!" pronesl ped sebe zuiv.,,je-li pak rad no nkam " Zhluboka oddechl, když pebhl mstek. Vru nestojí ta ostuda za zlatku, kterou ušetil. Pevn si umioval, že budoucn tedy pojede. A shrne záclony pes okna povozu. Jakým právem je lovk vydán takovým pošklebkm? Konen byl v budov. Složil v šatn zimník, dopjal bílé rukavice, podával výborm svj lístek. Uklánli se mu s nesmírnou uctivostí, jako njakému starému, zasloužilému pánu. Pozoroval, že mladým taneníkm nabízejí tanení poádky, jemu ho nenabídli. Jakoby u nho byl zbytený. Nepatrná ta vc rozladila ho ponkud. Však až nahoe A zvolna tedy vystupoval po širokém scho-

24 . 18 dišii, ale pak pj-užnými nkolika kroky vstoupil do sálu. Šumlo to kolkolem, sálem procházely již jednotlivé páry, dychtivý poátku, zazníval tlumený, ostýchavý hovor. Doktor Lopota rozhlédl se po dvatech nenalfzi ani jediné známé tváe. Všechny ty díviny pipadaly mu njak jako dti. Jestliže se nkterá na nj podívala, jak vkroil, byl to pohled nesmírn lhostejný. A hned zas odvracela oi jiným smrem. Nevzbudil pražádného zájmu. Piskoil jakýsi mladiký výbor a pobízel doktora, aby ráil na estrádu, mezi pány".. Ano, tam se shromažovali notáblové, staí, šediví a dokonce již lysohlaví pánové, nkteí i s á- dy na prsou. Honorace, jejichž jména budou zítra v novinách. Doktor Lopota skoro nevrle podkoval, záporn hlavou zavrtl. Jak se ta mládež roztahuje a všechno sob nepohodlné odklízí. Což pak tihle mladíci jsou njaké partie? On je partií! A pece Ze všeho nan vanul podivný chlad, jakého ped tím nikdy v tanení dvoran nebyl pocítil. Šumlo to kolkolem, vznášely se tu panenky po boku taneník ani jediný pohled nebyl v- nován jemu. Divná vc! Tihle mladíci v kole nemohou se ješt ženiti! Ale o n by mohl

25 ! 19 v sále Ustoupil nikterak volno. na okamžik do pedsín. Nebylo mu Tu šumly zase šaty ohlédl se maminka s dceruškou. Doktor Lopota se zarazil, když jeho zraky se setkaly se zraky panicky. Bože, Bože to ona, kterou obletoval kdysi ped dvacíti lety tancíval s ní na téže Národní besed, v akademickém, šeptával jí v tanci nžná lichocení hle, a dnes vede sem dceru!»,aj, aj, pane doktore," pronesla paní, jejíž tváe živji zahoely. Na bále?" A podávala mu ruku. Provázím dceru," vysvtlovala a ukazovala na dívku jak malina. Utíká to, co? Nu my už máme vytancováno te je zas ta mládež na ad... Také jste pišel jenom na podívanou, pravda-li? Na chvilku na estrádu, a co nejdív zas uteete? Páni ve vašich letech to jinak nedlají. Dobrou zábavu, pane doktore..." Doktor Lopota polkl cosi zahoklého a hledl tak. za panikou, za její dcerou. Ano, takhle vypadala maminka tenkráte ped dvacíti lety! Práv A dnes jde už jen jako gardedáma. Kam se podlo tch dvacet let? A te ho taky posílá na estrádu Doktor Lopota stál, díval se na rej mladých, zahlédl i svého koncipu", kterak lítá jako blázen, s rozpálenými tváemi, kterak se smje na svoji tanenici, povídá, povídá žertuje, dvoí se, jakoby zej tra nebylo žádných stání, kanceláe, sou-

26 20 du Jakoby byl jen ten ples a potom konec, konec všemu. O hodinu pozdji doktor Lopota oblékal v šatn zimník, zlostn vrazil bílé rukavice do kapsy, vyhrnul límec, upjal se a vyrazil na ostrov. ert mn napískal že jsem tam lez'. Mohl jsem sedt už hodinu,u páva' a klidn si zahráti. A te až tam dojdu, snad budu pespoetný, pišel-li dnes profesor Vrána..." A ubíhaje pes mstek, pustý a dávno již opuštný všemi tmi zevlovai, vrel k sob nevrle:,, ertova vc tady jsem byl také pespoetný."

27 v erné hodince. (V lednu 1904.) V kancelái stmívalo se pomalu. Bylo sice vpli l-edna teprv, ale již bylo patrno, že se den znenáhla natahuje. A dnes, ponvadž venku leželo na loket snhu a obloha byla cista, trval den o hezkou chvíli déle než vera. Všechno, ím byla obloha po nedle tíhotna, spadlo v noci, vyistilo se.,, Abychom rozsvítili, pane Vejmolo!" ozval se starý koncipa Netesk od svého stolku, v jehož truhlíku se již hodinu hrabal, pebíraje se ve starých papírech, naatých konceptech, uválených dopisech soukromých, obálkách a podobném braku, jakého se v každé staré kancelái a v každém šuplíku hojn najde. Trhal na drobné kousky ty archy a plarchy, dávno nepotebné, a házel sme do velikého koše na papír po pravé stran stolu. Hned, hned, pane doktore," odpovídal pomalouku pan Vejmola,,,juž protahujii cylindry." íkal koncipovi,,pane doktore", ale byl to je-

28 22 nom estný doktorát. Netesk byl starý kandidát, který kdysi ped ptadvacíti lety klopýtl hned o první rigorosum a již se na n nikdy nerozbhl. Ani ho netrápilo, že se nedostal k dli, j^jz mu byl starostlivý nebožtík otec v dáli vytyil. Byl takhle docela spokojen se svým stavem, díval se na celý svj život,a na zmaené nadje dokonale flegmaticky. A jeho šéf, doktor Havrda, byl taky spokojen. Aspo mi koncipa neutee, íkával si. Nebo ert každého bere, ^sotva si svoji sedmiletou praxi po doktoráte odsedí. Už už aby složil advokátní zkoušku a jen už aby otevel kancelá vlastní. A asy nejsou podle loho. Netesk.,,Tak je protáhnte,,pane editeli," ek' lín Pane editeli" bylo odsluhou za pana doktora". Vejmola totiž byl skuten editelem advokátní kanceláe Havrdovy. Byl to jeho úední titul. Pocházel arci z dob, kdy se v kancelái Havrdov hemžívalo sedm, osm lidí u stol, koncip i mundant. Tehda bylo skuten teba njakého nadízeného. Léta však míjela, personál se tenil, každý koncipient, který od Havrdy odcházel zizuje vlastní kancelá odloudil mu nco klient, a doktor Havrda se ani nezlobil. Stárl, pružnosti ubývalo, a tak zachoval si nco klient setrvaných, kteí sestárli s ním zárove. Stailo mu to. Hospodail dobe za mladých let a plody práce té byly dobe uschovány v ohnivzdorné v bezpených papírech. Byl by se podkoval, aby n-

29 23 kdejší ten shon tak zaal na novo. Byli by se podkovali všichni tri, Havrda, Netesk, Ve j mola. Poítali dohromady asi stoptašedesát let, mli odtancováno, jak si íkávali. Odpolední práce pán Vejmolova záležela skoro jen v tom protahování cylindr k lampám. Sotva se tak trochu ulebedil u stol a zahál údy, vytáhl ze šuplíku starý kus flanelu, odšoural sek oknu, dýchal na cylindry i do nich, otíral i protahoval, nacpávaje flanel dovnit zbytkem zlomené hlky, a díval se pi tom do ulice. Byla to práce, pi které oí nenamáhal. Kanceláské vci bývaly vyízeny již dopldne, a nkdy mli co dlat, aby jim tak staily až do dvanácté. Doktor Havrda sám sotva se odpoledne v kancelái okázal. Bydlí ve druhém pate, a pijde-li náhodou nkdo, kdo si peje hovoit jen s šéfem, skoí pro nj pan Vejmola. To však málokdy se stávalo. Hodinu již cídil editel Vejmola cylindry a skoro soudil, že jsou cisty dost a že by tedy mohl rozsvítit. V kancelái sešeilo se tak, že jen bystrozraký lovk v temnot té byl by rozeznal dv postavy, jež tu dýchaly. Práv se chtl Vejmola otoit a jít pro sirky, když na ulici zaznl cinkot a chestot zvonk a ada sání a povoz hnala se mimo po ujetém snhu. Vejmola vyhlédl zvdav.,, Heleme, svatba, pane doktore," pronesl tónem, jakoby zval Neteska taky na podívanou.,,jo, jo, masopust I Te toho bude."

30 : 24 Lín zdvihl se koncipa a zaraziv ruce do kapes, pihoupal se k druhému oknu. Zamrkal pod okuláry, lhostejn sleduje povozy, a zívl. < Blázni byli, kordy mli \" ekl opovržhv. Co z toho mají!" No, pro pak!" namítl Vejmola. Hezké je to. Už tenhle první veer stojí za nco veselá spolenost. To je jich! A je to venkovské, kde by se v Praze vzalo.tolik sání. Z njakého dvorce u Prahy, jedou «i nejspíš k Chodrovi. Paneku, praskne to pkných ^pár desítek. Chtl bych tak sedt mezi nimi, ale aby mne nevidli." Netesk rozevel ústa k nehoráznému zívnutí a tleskaje si dlaní pes n vyrážel ze sebe nekonené: Va-va-va-va va!" Zvonky venku doznly, povozy zmizely, Netesk se vracel ke stolu. Dosedl, zas ruce v kapsách, a natáhnuv pod stolem nohy, ekl do tmy ped sebou A když se vám to tak líbí, editeli, povzte mi, pro jste se sám neoženil?" Z kouta u druhého okna ozvalo se hluboké vzdechnutí. Jo, já bych byl rád," znlo zé tmy, ale nešlo to." Pro pak?" Inu, pane doktore, existence! Taky mi ert nedal dobe dlat, zbhl jsem se studií a šel do kanceláe. No, ani to by nebylo vadilo, co mne. se tejkalo. Kluk jsem byl adret, jak na obrtlíkii, brzo-li pak není známost. A tak jsem si ji udé-

31 25 lal, d\' bylo jako kytka v Konvikte, v Kon- \ikt to bylo. No, ani otec by nebyl býval proti tomu, ale matka její matka, ta chtla mít zet pod pensí. Kdepak u nás pense, v advokátní kancelái! lovk moh' mít každý den vylejvák! Ale ješt bych to byl vychodil, jako se vydrží servitut víte, ^vyk je velká vc, holka by byla trochu zastárla, pak by mi ji byli dali. Tu mi do toho nkdo vlez' vlastní kolega arci, pár let už jsme se nevidli byl u financí, mel hvzdiku, áku na pensi. Hned byla matka do nho celá hrc prc, málem že si ho sama nevzala no, a dceru doma njak pemluvili. Nebo 'ert ví, jestli to bylo jen z trucu. Jednou jsme se s Boženkou njak nepohodli pro njakou volenku to bylo, šla pro takového šmatlu aspiranta od železnice hnvali jsme se. Myslil jsem si : vyhnváme se, jako vždycky. Takové hnvy trvají u zamilovaných práv do druhé nedle, kdy zas je njaká zábava. I toto! Teprv pak jsem vidl, že si za mne sedl na teplou židli kolega financ. A už nevstal. jmatka ho držela jak polyp a Boženka, inu nic jinak než z trucu, abych vidl, že nejsem sám za pl roku se vzali. Tak jsem to ml vyízeno." hlas jedna?" Chvilku bylo ticho, naež ze tmy ozval se Neteskv: A to už jiná holka na svt nebyla? Aspo Zas ozval se z kouta od okna hluboký vzdech a mkce linulo se z úst neviditelného Vejmoly:

32 26 Ne, pane doktore, taková ne! Taky jsem si z poátku myslil furiantsky: pro jedno kvítí slunce nesvítí ale ím dál, pane doktore, tím více mne to žralo, tím silnji jsem cítil, o jsem pišel. Já se pak dovdl, že to bylo skuten z trucu. Jó pozd bylo. Pro nás oba. A chudák, co se pak naplakala!",, Vidl jste ji?" zeptal se fiedviv Netesk. Ba vidl. Chodili jsme jednou ulicí a co by na svt nikdo nevidl, vidl jsem já, ponvadž moje srdce rozumlo. Každý její pohled mn byl itelný. Inu, dávno jsme vyhasli oba. Te už se na sebe díváme bez boje a bez pokušení." Prosím vás, kde pak? Kdy pak?" ozvalo se táhle z úst Neteskových. Doma, pane doktore. Každý den." Co!" zvolal te ku podivu živ Netesk.,,Paní Kalinová?",,Paní Kalinová, ba práv. Bylo po desíti letech už,mla pt dtí potkala mne, uplakaná. Ptám se jako starý dobrý známý, co se stalo. Muž jí stonal, dti stonaly, jedno umelo. Zadlužili se. Velkým pánem nebyl. Pod pensí ano, ale na plechový límec poade eká. Vyprávla, jak mají zvláštní pokojík pi byt, nábytku do nho nakoupili, aby mohli pronajmout, vytrhnout se ješt více se zadlužili. Nikdo nezavadil. Špatná konina. Chtli mít pece poádného lovka a hlásili se lidé, co by tak byli platili tyry zlatky msín. Ani nevím, jak mi to vyjelo z úst, když jsem ekl:

33 prsty : 27 Boženko kdybych nepekážel, práv bych poteboval byt, moje kvartýrská dostala výpov. Popadla m za ruku a na prvního jsem se tam sthoval." Co pak jtji muž, Kalina?" otázal se Netesk. Nic. Ani slova. Vždy ležel tenkrát na smrt, nikdo neekal, že vstane. Sloužili jsme mu oba, pinášel jsem, co jsem sehnal, vykísali jsme ho. A nic mezi námi; chuas, ml nejdív co dlat, aby byl živ, nebo všechno s ním viselo na vlase. A tak jsme zvykli, že nám bylo tžko rozejít se. Te už je dobe. lovk se s životem dohovoí. Ale bývaly na poátku zápasy. A vte, pane doktore, když se na paní Boženku podívám, na její dti, na její syny, dcery, a pomyslím : to mohly být moje dti, vte mn " erný kout u okna odmlel se. Jen po chvilce ozvalo se cosi jako škytnutí. Od stolku Neteskova zahouklo pojednou,,ale stakra, te už pece jen rozsvítit. Kdyby tak ert starého pinesl.. Zašáraly kroky, chrastily v krabikách.. Škrtlo to, vyskoila hvzdika, a po chvilce hoely jasnými plameny ob lampy, nad stolem doktorovým" i editelovým". Pan Vejmola utíral erveným kopivovým šátkem nos a zajel ^nkolikrát i výš, do oí. Zdálo se, že mu náhlým pechodem ze tmy v trhavé to svtlo zervenaly.."

34 28 Skoro nestálo za to, že rozsvceli. Na starýcli kyvadlových odbíjelo pl šesté a ve ti tvrti na šestou beztoho oba hodí nádobíkem. Takové staré, ze zvyku vyšlé kanceláe advokátní jakob}^ dýchaly už Jen životem minulým.

35 Reserva. (Psáno v únoru ) Pá\'ku, Páveku \" Muž, na njž bylo takto zvoláno, stanul, otoil se a dí\'al se do proudu, valícího se po pravém chodníku Václavského námstí. Z kterých pak úst zaznlo jeho jméno? Ale již se prodíral zástupem široplecí, zdra-- vím kypící muž s velikými okuláry na masitém nose, vztahoval ob ruce a opakoval: Pávku! Páveku!" I Bože Matýsku!",,No, je dost, že mne poznáváš, stará vojno!" Zdravý, radostný smích hrel z úst, obrostlých hustým, ryšavým, tupým vousem, a ob ruce Matýskovy chápaly se rukou pán Pávkových.,,Jsi živ? Zdráv? Páveku!",,2iv, jak vidíš, a zdráv, jak se domnívám. A tebe se ani neptám. Jsi na prasknutí. A co cho?",,zdráva!" A dti?",,ale zdrávy!" smál se zrzoun. A kolik už.^" Stái mládenci. 3

36 : 30 Matýsek zdvihl pravici do výše a roztáhl všechny prsty jak roubíky. Pt?",,No pt, pokud zásoba staí. Kdybychom se byli setkali o nkolik as pozdji, musil bych už pidat jeden prst z levaky." Ichichichi!" zasmál se tence pan Pávek. Inu smj se," hlaholil Matýsek. Je veseleji. A budeš mít po ertech co dohánt.,já?" zastavil se pan Pávek. Ty, ty! Netva se ped starým kamarádem, jakoby se nechumelilo! A si jsem v Kolín vím všecko! Všecko vím. Už jsem dnes našel n- kolik kamarád, kteí mi ledacos ekli. mimo jiné ".." A ekli mn Te Matýsek popadl pana Pávka za knoflík zimníku a slabikoval s drazem jako ve škole: že se pan Pávek bu de že nit!" Pan Pávek, ptatyicetiletý, pomrn zachovalý mládenec, dobe zaopatený likvidátor, posud erných vlas a vous, zastavil se, popadl Matýska za knoflík a odpovídal stejným zpsobem Chtl se že nit a le ne^ chal to ~ ho!" Matýsek vykulil oi. Ale povídali mn to jako zaruenou zprávu! Dokonce prý to mlo být hned po post, ne-li ješt v masopust." ; Pan Pávek pošinul skipec ha nose, zamrkal,

37 31 pustil Matýskv knoflík a vykroiv zase a kráeje podle pítele hovoil: No mlo. Leccos na svt mlo být a není. U mne také nebude. Ani v masopust, ani v post.",,co se to stalo?" vyjel Matýsek.,,A byly mu oi otevíny," deklamoval pan Pávek. Komu?",,Nu mn, starý nedovtipo!",,tys tedy opravdu zamýšlel...?" Zamýšlel!",,A nechal jsi toho?" Nechal." Docela?",,Na dobro. Doufám, že na vždycky. Vždycky se nenajde starý dm, který by ti otevel oi." dychtiv. oi." Ale ty mluvíš jako nemoudrý," durdil se Matýsek.,, Starý dm? Tys chtl nový?" volal Matýsek Jak to?" tázal se pan Pávek. Nu, ona mla starý dm...?",.nikoli, nemla žádného." Ale tys peoe ekl, že ti starý dm otevel Ano, tak jest.",,a kde je ten dm?" Už nikde." 3*

38 : 32,. I > se ptáš jako nemoudrý/' smál se pan Pávek. Tak tedy povídej!" doléhal Matýsek.,, Pokej, kamaráde, mám hlad a žíze. Zajdeme tuhle do plzeské pivnice vedle naší kavárny. Málem by ji byl zabil jeden náruži\ ý doktor, jemuž spanilá kuchaka nechtla dopáti sluchu. Ura- žen ve své samolibosti dal povel svým pátelm, kterými se tam obklopoval, a vyvedl je odtud jak Mojžíš z Egypta židy. Proto tam chodím. Je tam dost místa a pispívám svým žaludkem a chtánem, aby krmáe nepotkal osud Faraoniu'. Aby nezahynul ve vlnách vlastního erveného moe.",,ty mluvíš jako bible, love," durdil se Matýsek, laný bližších zpráw Bodí venko\'ané rádi pinesou njakou novinu z Prahy, s\'ým chotím, známým. Novinu, které se \' noxinách nedote. Pojedli, popili. Matýsek polykal jako zjednaný a sotva zalil poslední sousto a zapálil viržinku, dolehl na pítele Pávka: No tak!" Pan Pávek zatváil se jako vštec, pimhouil oi a spustil,, Ztracený ve spoust budov, v ticjié ásti Nového." msta, stál památný, starý dm.. Nech toho domu ke všem ertm a povídej" o své známosti." Ten dm k tomu patí, Matýsku." Vždy jsi ekl, že jí nepatil!" Jí ne, nevím komu, ale je to nezbytná kulisa mého milostného dramatu. Ach, Matýsku, ped

39 33 msícem bych ti o tom nebyl povídal s takovým humorem byl jsem zdrcen. No, zdrcen je silné. Ale skropen, polit, jako zmoklá slepice jsem byl. Nuže, ml jsem skuten známost. Domníval jsem se, že jest poslední a rozhodná. Pocházela / jednoho loského výletu, a se piznám, že vlastn vznikla na Národopisné.",,No, Ježíšmarjá," vyrušil jej Matýsek,,,snad to nebylo nco pamtihodného?",,ne, al'e obdivuhodného. Bylo to poup. Seznámil jsem se, chodil jsem. Podrobnosti mn odpus. Jen musím íci, že jsem tak vzorné rodiny nepoznal. Nic nechyblo, než katechismus a vyhlášky. Jak te bohu dkuji, že jsem s tím ponkud otaloval!" No?",,M1 a poslouchej. Chodil j&em tam. a byl jsem pesvden, že jsem prvním nápadníkem dívky aspo prvním vážným. Budiž, a mla nkdy studentskou lásku. Ale doufal jsem, že na mne pohlížejí s úctou a dvrou. Nemyslil jsem na jiného než na ni. Hoel jsem, když jsem byl u nich, a když jsem pišel domu, otevel jsem okno i v zim a díval jsem se smrem, kde bydlela." Vidl jsi k nim?",, Nikoli. Byla mezi námi pekážka, podobná oné, jež dlila Pyrama a Thisbu. Ba vtší. Ne pouhá ze, dm. Ale vlastn jsem nevdl, že jen ten jediný dm a že hned za ním je mj ráj. Byl to starý dm a vzhlížel jsem k nmu s úctou tém posvátnou. I pojal mne pímo vztek, když jednou

40 34 Z rána po steše toho domu rozlezli se lidé jako housenky, trhali prejzy, lat, shodili stechu a jali se vbec bourati starou tu barabinu, stojící velmi malebn uprosted zahrad a dvor. Te poznamenám, že jsem k své zbožované chodil pravideln od pldne, mezi pátou a šestou, a byl jsem vždy uvádn do salonu, který ml okna na ulici. Do zadní komnaty neuvedli mne nikdy. Patrn to byl pokoj domácký, bez nádherného zaízení, kde se nejspíš slézali pi teplých kamnech. Tak jsem si to vysvtloval. Dobrá. Ten dm bourali dva, ti dny, týden. Mírná letošní' zima dopouštla, že se s podobnými pracemi mohlo brzo zaít. Ano. Jednoho veera vrátil jsem se od své zbožované, a ješt než jsem rozsvítil, vyhlédl jsem z okna. Ejhle, dm byl zbourán až do prvého patra a pes to zboeništ hledl jsem na dm v Kemencové ulici na dm, v nmž bydlela o n a se svojí matkou. Vidl jsem osvtlená okna, vidl jsem postavy.muž i žen, dtí a služek, ve \'šech patrech. V druhém pate bydleli oni. Aui nevím, jak se stalo, ale náhle mi šeptalo nco: vem si kukátko!, Vzal jsem. Vzdálenost obnášela asi stopadesát krok rovnou arou, vidl jsem tedy kukátkem dobe. Dívám se, beru na mušku všechna okna ha, tu jsou okna oné zadní komnaty. V komnat matka, dcera. Chystají se k veei. Postírají stl. Pinášejí ti píbory. K e- mu ti? Vždy já jsem doma! Neveeím s nimi, nikdy jsem neveeel. Kdo to bude veeeti? Matýsku, nehnul jsem se od okna. Všechno jsem

41 35 vidl jako ve stereoskopu. Holka pinesla džbán piva. Postavila na stl ti sklenice. Dcera se ješt strojila upravovala, všechno se konalo ve spchu. Vypadalo ti to jako divadlo. Stál jsem u okna, mrzl jsem, ale nebyl bych zavel za nic na svt. Sedm hodin! Patrn se tam zvonilo, hlavy obou dam.se obrátily ke dveím. Otevely se, vstoupil oficír. Políbil ruku matce, dcei tedy to nebyl syn a bratr! shodil pláš, odpásal palaš, zasedl ke stolu jedl, pil! Pili hodn, piva byl džbán. Zatím já jsem navlékl pes župan zimník, obložil jsem si nohy peinami, ovázal jsem si hlavu vlnnou pokrývkou a pozoroval jsem dále, jako Nansen severní tonu. Hráli njaké karty, smáli se, stará tonula v blaženosti to jsem i z dálky pozoroval. Když vypili pivo, šla stará do kuchyn patrn vait aj. Ano. Hodn dlouho tam byla. Píteli, te jednání vyvrcholilo. Oficír použil nepítomnosti staré a v hlav mi bušilo, tepny jen jen ^e nepraskly a posadil si dceru na klín. Moji Minu, moji nevstu posadil si na." klín! Nechtj, abych vyprávl dále..,,a tys tam tedy vícekrát nohou nepáchl?",,ne tak; šel jsem tam ješt, ale jen jednou, druhý den. Jak mn bylo, nepovím ti nikdy, už to nevím. Stahoval jsem nad nimi zdaleka sí. Zaal jaem o píbuzných, pátelích, jak kdo žije, co dlá veer. A tak dále. Zkrátka, nepiznaly se, že by mly njakého syna, bratra, bratrance nebo koho u vojska. Žijí samy; sedají celý veer pospolu a tší se jen, a tu na mne Mina pohlédla tak nyv.

42 : 36 ach, tak nyv až budeme sedat nkdy ti. Ml jsem všeho práv dost a poal jsem rozmarn vyprávt, že tedy v tomto dom patrn jest ješt jedna matka s dcerou, které mají známého na vojn, a že jsou to dámy nesmírn podobné mým dámám, A nyní jsem jim celé verejší divadlo vylíil. Matýsku, pál bych ti vidti, jak mnily barvu, jaká to byla duha na jejich tváích, až opanovala jen smrtelná bledost. Mina konen nevdouc jiné rady padla do mdlob, a toho okamžiku jsiem použil, abych odešel. Zlatníkem rozpeetil jsem ústa domovníkova. Ctihodný ten muž mn svil, že do druhého patra dochází reservní oficír, ale že to není týž, který chodil loni, nýbrž jiný. Ejhle, to je mj román. Nebylo-li možno jinak se ožjenit než s reservou, rozhodl jsem se, že toho vbec nechám. Nu, víš dost?" Matýsek, ím dál ke konci, tím více poulil oi, a te ekl bez dechu potkat?",,a tohle se mže stát? To mže lovka,,mže, jak vidíš. S tím toliko poznamenáním, že jsem zamnil jména. Nechci kompromitovati ani Kemeacovou ulici, ani svoji Minu, která ve skutenosti jmenuje se jinak. Jsi spokojen?",,jsem," pisvdil upímn Matýsek, a mlaskaje dodal : To bude zená koukat, až jí tohle vypovím!"

43 ^ Halucinace. (Psáno v ervenci Objexilo se to prá\' \' den jeho tyicátých narozenin. Lépe eeno, v noci po nich. Jindra Cliocholá nikdy se nevracel dom za dne, málokdy za v-eera, pravideln hezky pozd v noci. A toho osudného dne byl si umínil, že se vrátí až,,zejtra ráno", toho dne chtl dokonale užiti, i s nástavkem noci. A Jindra Chocholá byl by dodržel, zcela jist, jen kdyby taky byli vytrvah jeho pátelé, kteréž sezval na oslavu svého osudného dne. íkal mu tak sám, a dávno, dávno, ped tím, než se osudný den rozbeskl, propadal jisté tesklivosti. Tém tvrdošíjn si namlouval, že ten den jest uritou mezí v jeho život.,,v ten den," šeptával si,,, nadobro se rozlouím s mládím! Tím dnem nadejde mi skuten železný vk!" ^ Tak líto mu bylo života, který mu uplynul, a tak teskliv hledl do toho,, zbytku", jak to nazýval. Arci již dí\'e šlehlo v jeho sluch astji I n- jaké slovo o staromládenectví, ale Jindra se bránil, zuby nehty se bránil, že by svt ml právo

44 38 ho tak nazývati, dokud n-edovršil tvrtou desítku svých let. Ale až osudný ten den pijde a zapadne v Šedivinu všech dn minulých, pak marno brániti se, pak je tomu tak! Je po kvtu rží, po milostných dobrodružstvích, po všech nadjích, po luzném obraze domácího krbu, jak si jej kdys malovával a zbude ze všeho jen ten mládenecký pokoj u kvartýrské Kostkové ach, takový studený, bezbarvý náhražek útulného domácího krbu. Nebo ani na to již nepomýšlel, aby hledal cosi lepšího. Co by si vymnil? Pokoj za pokoj, kvartýrskou za kvartýrskou, stejn vyschlou a lhostejnou, domovníka za domovriíka. Leda že by vyzískal nikde jinde vlastní domovní klí, po nmž kdysi tolik tou žíval, tehda ješt, když bydlil v Kemencové ulici, v tom zákoutí na konci chodby, tehda, když se nevracel dom sám a když mu tak vadily zpytavé pohledy domovníkovy, snažící se, aby pronikaly hustý závoj, jímž bývala zastena Réza. Ah, to je mu již taky lhostejno. Kde je Réza! Tak veselý chtl míti tyicátý den svých narozenin, tak boulivý a ti zbablci všichni se roztrousili do hodiny s plnoci. Ml tam zstati sám? Se zívajícím íšníkem Alojzem, který ho v duchu jist posílal ke všem ertm? Tak tedy šel. A jak vykroil v chladný noní vzduch, zakolísal se. Jindicha Chocholáe zarazilo to. Je to horší, než jsem se domníval," zahuel do límce. Viklám se tu to je, stáí se ohlašuje.

45 39 Píroda má své hranice, mezníky, oddíly. Co, deset sklenic, a to mi podrazí nohy?" V tom okamžiku probudilo se v Jindrovi svdomí. Díval se do minulých dn a pipadalo mu, jakoby hledl na Rudé moe. Bezpoet vypitých sklenic sléval se ped ním v ohromnou jedinou hladinu. Pnila se, vzdouvala, nadýmala velikými vlnami, a na hebene tch vln zmítalo se cosi jak oechová skoápka. Rozbouená hladina hrozila pohltiti ji. To je zdravý rozum," vyteštil Jindra oi.,,ano, rozum! Ješt se drží, ješt odolává ^- ale nový náraz, nová vlna, a skoápka se pekotí." Jindra Chocholá zafunl, vydechl a staten vykroil. Zaneme jinou! Pestane to! Konen je as, abych ml rozum a podržel jej. Ku pedu!" Šel a pemítal, není-li vlastn pozd.,,není," povídal si.,,vždy jsem etl u erta, kdo pak to byl? Hýil do tyicátého roku, pil jako nezavený, ale pojednou ual a byl z nho nejádnjší lovk. A dožil velikého vku. Kdo pak to byl, u jerta! Voltér? Ne, pletu se; Rusó? Ne. Kazanóva? Ne, ten zstal flámou, a pak ani nepil, myslím. Vzal ho ert, kdo to byl, ale vím' to, etl jsem. Dobrá, zmníme taky program. Pro koho vlastn mám ludrait? Pro ty oškleby, kteí mi v nejlepším uteou? Ne! Víc vody, mí alkoholu! Do eky, Jindro! Plavat! A víc procházek! Kde je psáno, že mám pít deset sklenic? Jsem si odporný! Fuj, starý zhýrale!"

46 40 Jindra Chocholá umlkl náhle. Pipadalo mu, Ž sebou píliš opovrhuje. A pozbude-li iict\ k sob samu, je vše ztraceno. Dom! V jistém záchvatu velkomyslnosti dal dnes domovníkovi dva desetníky, a ne-li proto, aby domovník shovívavji posuzoval stav jeho, v jakém se navracel. A když pešel dvr staré budovy a vstupoval do schodišt zadního domu, Škrtl sirkou a pracné rozžehl sloupek.,,stupej rovn, Jindro," napomínal se,,,a dobe poítej. Bydlíš ve tetím pate. Dvakrát po trnácti a pak tyikrát po dvanácti. A budeš doma. Kde pak mám klí od pedsín? A potichu, Jindro! Nemusí baba vdt, kdy jsem pišel. A co je jí do toho!" zahuhlal náhle rozdurdn. Vždy platím! Její \'cí je poádek a istota. Nic jiného nežádám." Šastn vykobrtal se nahoru, otevel, zamkl zase, po prstech došel do svého pokoje. Z kuchyn ozývalo se zdravé chrupání a Jindrovi se ulehilo. Paní Kostková spí. Postavil sloupek, rozepínal kabát, vestu, rozhlížeje se, kde jsou trepky. A tu pojednou kmitlo se mu cosi cosi erného, uhánjícího pi zdi kamsi za kamna, cosi malého, s dlouhým ocáskem, jako stín, beze šustu a hle, za prvým druhý stín, stejn malý, rychlý, s ocáskem V Jindrovi zatajil se dech, Jindra vypoulil oi a hledl, hledl ztrnule ke zdi, me ji od okna ke

47 41 kamnm, a zíral v kout ii kamen, vybhne-li druhou stranou za nimi cosi. Kolena se pod ním roztásla, že se musil opít o stul, a když ani tím tesení nezmírnil, došoural se na opanou stranu svtnice a klesl na pohovku.,, Jindro!" zasténal,,,už je to tu! Myši! Vidím myši! Alkoholismus! Práv tak, jak o tom onehdy doktor CvTek vyprávl. To je první zvonní. Myši! Jsem ztracen! Te myši a pak m popadne delirium, teštní, a pak m"od\'ezou, obléknou ve svrací kazajku Jindro, Jindro!" A Jindra opel hlavu do dlaní a rozplakal se, až mu slzy prsty protékaly, hrudí to lomcovalo, ústa petékala horkou slinou, v nose pláem zavlhalo. Plakal jako dít. V tom plái vzpomínal na své dtství, kdy ješt nevdl, co je pití, vzpomínal na svého moudrého, stídmého otoe, na dobrou matku, na všechna její nauení, vzpomínal na nebožky sestry, na nebožtíky bratry, a huhlal v usedavém brekotu do dlaní:,,ach, ti všichui odešli, ti dobí, poádní lidé, já lump tu zstal, abych utopil rozum v pití! Myši, myši! Vidl jsem myši!" Nevdl, jak dlouho tak sedl, ale konen již neplakal slzy, pramen jejich vyschl, jen oi ho pálily a jen hrudník se dmul a lomcoval sebou a z hrdla již dralo se jen stkáni na sucho. Konen Jindra Chocholá oddálil ruce a vzhlédl do pokoje, jasn ozáeného. Povytažený kousek sloupku byl dohoel až ke klubíku, kteréž chytilo celé, a te hoel sloupek desíti knoty, vosk

48 42 s rozléval po stole, jím napojená hoela i kruhem vlnná pokrývka stolní. Vydšen zíral Jindra na plamen, vyskoil, chopil se sklenice vody na noním stolku a vychrstl ji do plamene. Zaprskalo, zaadilo, zasmradilo se v pokoji, bylo tma. Jindra se chvl ulekáním, tápal k nonímu stolku, nahmatal sirky, rozžehl petrolejku a díval se ztrnulý na spoustu, malým tím požárem zpsobenou. Potom zraky jeho zabloudily do zrcadla, z nhož na pohlížela zarudlá tvá s opuchlýma oima, tvá, jaké v zrcadle ješt nikdy nevidl. Když ráno paní Kostková vstupovala se snídaní, byla okna pokoje Jindrova otevena, svtnicí vanul chladný vzduch. Na posteli ješt v hlubokém spaní pohížen ležel Jindra, s hlavou ovázanou runíkem, u postele stálo umyvadlo plné vody. Stl byl pokryt novinami a knihami, aby aspo na chvíli byly zakryty stopy ohníku. Paní Kostková postavila tác s kávou a po prstech se vykrádala ze svtnice. Ale než unikla, pohnul sebou Jindra a zachroptl jako ze spaní: Myši! Myši!" Mj Bože," vzdychla kvartýrská, obávala jsem " se toho! Jak to dopadne! Pjde-li opravdu Toho dne veer vrátil se Jindra Chocholá pímo z úadu dom, což pekvapilo nejvíc paní Kostkovou, ale zárove ji znepokojilo Spchal s balíkem do pokoje, zavel se. Z balíku vyal novou pokrývku, sházel se stolu knihy, noviny, odklidil a vyškrabal peliv všechny stopy verejší ne-

49 43 hody, prostel novou pokrývku, prohoelou vecpal zatím do kamen. Snad ji pozdji spálí. Spoádav to, pekvapil paní Kostkovou podruhé, vstoupiv do kuchyn a žádaje, aby mu pinesla veei. Pan doktor dnes nikam nepjde?" Ne, zstanu doma. Jenom ješt na procházku,.ale za hodinu jsem zde." Pivo taky Ne. Jen njaké?" tvrtku vína a syfon. Mám njak nedobré spaní," lhal Jindra. Paní Kostková starostliv se zatváila. A když Jindra odešel, vzdychla všechna stísnna: Mj Bože, Bože, jak to s ním dopadne!" Ale hned kvapila do pokoje, prošukala, kde co, horliv se obírala koutem u kamen a potom spchala pro veei, pro víno. Celý týden žil tak Jindra Chocholá a nabýval klidu, zárove však svžesti, dávno nepoznané. S lehkou hlavou ulehal, netrýznn dalšími halucinacemi, asnji a ile vstával A co dávno již nebyl uinil : taky te doma pracoval. Psal i etl, a skoro se mu ani nezastesklo po obvyklé spolenosti. ibylo to v nedli ráno, Jindra Chocholá ležel na lžku s oima dávno otevenýma, pece však uvažoval, nemá-li dnes ješt chvilku poležet, když je nedle. Polehounku otevely se dvée, potichounku vplížila se paní Kostková, první }]i pohled padl v kout za kamna. A tu pojednou zapomnla na všechnu opatrnost a zvolala tlumen:

50 44,, Konen, potvory!" A sehnula se do kouta.,,co pak?" vymrštil se Jindra na lžku.,,tady jsou, pane doktore!" volala paní Kostková vítzoslavn, vztycujíc ob ruce vysoko nad hlavou, v každé ruce pas. V jedné pasti tetelily se dv myši, ve druhé ti.,,to jsem pomla tisíc ouzkostí, pane doktore," hovoila matrona horliv.,, Najednou kde se vzaly, tu se vzaly myši zde. Zde za kamny pod podlahou mly skrýš, díru prokousaly, rodinu vyvedly. Bh ví, odkud. Poprvé jsem na to pišla ped trnácti dny, nasypala jsem do díry tlueného skla, sádry, popela, jedu nic naplat, myši poád. Políila jsem, nadarmo. Bh ví, co žraly, ale na vnadu nešly. Až dnes v noci. A proto pan doktor nespal, proto pana doktora bolela hlavika, proto pan doktor otvíral okna já umírala ouzkostí, že dá pan doktor výpov. Ale máme je, a te zaleju doup cementem a bude pokoji Chvála Pánubohu!" Ji'ndra Chocholá díval se na pasti, vzpomínal, v hlav se mu jasnilo, radostný výraz zaplavil jeho líce, a vzpahuje ob ruce, volal k paní Kostkové :,, Dejte je sem, potvrky, a se na n podívám. Jejej, jejej, celá myší rodina! Myšky, zlaté myšky, zlíbal byeh vás! To jste byly vy!" Vyjevena dívala se kvartýrská na Jindru, ale pojednou vytrhla mu pasti z rukou, nebo se obávala, aby zas myši nepustil, jakou radost z nich

51 45 ml. Vytrhla, odkvapila, a za chvíli mu oznamovala, že jsou utopeny. Chudákové!" politoval Jindra, zhluboka vzdychnuv.,,za to, že mne zachránily!" emuž paní Kostková nadobro nerozumla. Jako jí taky nešlo do hlavy, že se pan doktor tak nadobro rozžehnával s dívjším svým životem. A teba že byly myši polapeny, klidu nenabyla. Sedává v kuchyni zamyšlena a pemítá:,, Pijdu o nj, odejde mi, vím to. A možná, dost možná, že ho ty myši na to pivedly. Jakživy tu nebývaly. Kdo by vil, že se lovk pro njakou myš rozbhne na ženidlo. A takového pána už nikdy nedostanu. Ne, takových není nazbyt. Tšívala jsem se vždycky, že to mj poslední nájemník. A zatím budu zvykat na jiného. Mj Bože, pro nkohk neád myší!" A hlava paní Kostkové, plná starostí, klesá do klína, nad kostkovanou zástru. Málem je staré kvarty rské do pláe. Staí mládenci.

52 a všichni za jednoho." (Psáno v ervnu ]8()i).) Tenkráte, když advokáti a doktoi veškerých práv zakládali fond vdovský a sirotí, nešla vc zcela hladce. Ustavující valná hromada,,associace" byla hodn živa, ba pohnuta, a jen rozmyslnému ízení pedsedy dra. Kalousa bylo dkovati, že nedošlo ke srážkám. Pes to bylo prosloveno dosti odprných eí a pichlavých poznámek. UtkaU se Za svobodné nejbojovnji vystupoval mladý doktor Lazárek, lovk plný ohn, plný života. tu dva tábory: tábor ženatých a tábor svobodných. Zejména jeden paragraf nešel mu pod vousy, akoli jeho vousy byly posud velmi skrovný a hledly teprve vstíc budoucímu svému rozvoji.,,pánové pihlásil se pi druhém tení navržených stanov, když si byl pi prvém nadlal adu poznámek nemám sice mandátu, abych mluvil za všechny svobodné kollegy, kteí se do této vážené schiize dostavili. Jsou zde a mohou se ohraditi v každém pípad, když uznají za dobré. Ale vystupuji dobrovoln s nandátem za svobodné kollegy nepítomné a jejich jménem a hlavn jménem

53 , lenem 4/ svým se táži: jakým právem nám svobodným má býti ukládáno, abychom pispívali na cizí vdovy a na cizí sirotky? Táži se, jakým právem?" Doktor Lazárek uinil pestávku a s výrazem pevahy rozhlížel se po shromáždných. Pedseda, který byl zpraven, že je uchystána oposice, poslouchal s napjetím eníka od prvého slova. A nyní, když dr. Lazárek uinil pestávku, použil toho a mírn pronesl:,,pan kollega promine, poznamenám-li, že zde nebží o cizí vdovy a o cizí Sirotky, nýbrž o pípadné vdovy a sirotky po nás všech, o vdovy a sirotky kollegí;i. A ponvadž pi našem stavu není vbec postaráno o pense píslušník, tím mén o pense našich vdov a sirotk, nezbývá nám, než." abychom sami.. Doktor Lazárek usmál se lehce, ironicky, poklonil se však jako na dkaz úcty ke keslu pedsednickému a pokraoval zdánliv zdrželiv, ale s d- razem na každém slov:,, Zajisté, pane pedsedo, a pokud se týe ženatých pán kolleg, má to smysl. Avšak tu je ada nás svobodných, a mluvím-li o cizích vdovách a sirotcích, jsem si vdom, co pronáším. Nesouhlasím s oktrojováním, pánové, a práv petený paragraf tvrtý jest oktrojírkou. Nebo zní: státi se mže každý graduovaný píslušník stavu. Má se jím však státi nejdék do dvou let po dosaženém doktoráte, a iní-li jeho vdova požívala nárok, aby kdysi doživotního dchodu a zstavené dti podpory na výživu a vychování do dva- 4*

54 " " 48 cátého tvrtého roku.' Avšak, pánové, je tak jisto, že my všichni svobodní se taky oženíme? Ale oženíme-li se, jest otázka, kdy se tak stane? Jsou pípady, že se žení mnozí teba až v padesátém, ba šedesátém roce ",, Pošetilci!" ozval se hlas ze shromáždní.,, úsudek o takovém pozdním ženní náleží zas jinam chápal se doktor Lazárek namítnutého slova teba že s poznámkou prohozenou do jisté míry souhlasím. Avšak, pánové, jistý filosof napsal, že v padesátém rooe má lovk býti již pro všechny pípady zabezpeen, že má míti jmní,,má-li!" ozval se hlas. následkem ehož taky eventuální vdova je zabezpeena. Pokud pak dtí se týe, pánové, dokazuje statistika, že šedesátiletí mladí manželé jen v pípadech zcela ídkých stávají se otci,,což však nevyluuje mateství jejich manželek," ozval se hlas. Jakoby neslyšel, pokraoval eník: Nechápu tedy, kterak my svobodní mli bychom býti nuceni po celou dobu svého celibátu bu doživotního nebo doasného pipláceti do fondu, z nhož pak nikdo nám blízký nemže míti užitku. A proto navrhuji, aby sporný paragraf byl zmnn v ten smysl, že promovaný kollega mže se státi lenem Associace" nejdéle do dvou let po svém o ženní! To by mlo rozum, pánové!"

55 49 V tábore ženatých ozxalo se mruení odporu, v ad svobodných však jevil se souhlas. V debat, jež následovala, jevilo se ím dál více, že,,oktrojovanému" paragrafu bží o krk. Ženatí sestrkovali hlavy, oni svobodní pak, již na poátku souhlasili zcela s návrhem stanov, zdáli se kolísati. Snad má doktor Lazárek pravdu? Trvala debata hodinu, až konen uinn návrh na jtji konec. K ei však byl pihlášen ješt doktor Dámus, mládenec, který ml ticítku již za sebou, a muž rozvážný, pemítavý, stízlivý. Vše umlklo, když povstal. Ženatí zbystili sluch, žádostiví, jak se Dámus zachová, svobodní dychtiv k nmu vzhlíželi, jsouce pesvdeni, že jejich senior,,oktrojovaný" paragraf dorazí. Doktor Lazárek hledl k nmu dychtiv, zcela bezpeen, že to nejpovolanjší harcovník za vc svobodných. Proto si nechal e na konec! Pánové," zapoal doktor Dámus, chci býti zcela objektivní. A v této vci objektivnost po mém soud spoívá v hesle : jeden za všechny a všichni za jednoho!" Ženatí zlehounka oddechli a pohodlnji se rozložili na židlích, svobodní stihli ušima.,,ano, pánové, jeden za všechny a všichni za jednoho. Bylo tu proneseno slovo o pozdní ženitb. Pánové, kdybych byl zákonodárcem, vymezil bych vk padesáti let jako nejzazší hranici k ženní. Ženit se v šedesátém? Pánové, ani nepoukazuji zvlášt k tomu, že v takovém vku bývá našinec pravideln do jisté míry lazarem (shro-

56 " 60 máždním prolétl zcela kradmo diblík smíchu) pardon, pánové, nenarážím nikterak na váženého kollegu Lazárka, ale na žádný zpsob šedesátiletý mládenec nemá initi nárok, aby hlava jeho, mnohdy politováníhodn opelichala, byla vnena myrtou ženicha " Výborn!" ozvalo se z tábora ženatých, naproti emuž z tábora svobodných zaznl výkik: To jsou vtipy, ne dvody." odmen Nevtipkuji, pánové," pokraoval. doktor Dámus, ale mohu i dvodem posloužit. Ano, pánové, kdyby padesátiletí a šedesátiletí, ženíce se, brali sob nevsty pimeného stáí! Ale je známo, pánové, ím starší labužník, tím mlsnjší na mladý salátek, na mladé husiky Kladu odpor proti husikám!" zvolal doktor Lazárek. Nuže tedy, na mladá kuátka, pánové," opravil se doktor Dámus. V labužnictví arci vc nezávadná, pánové, pi uzavírání manželství však proti pírod. Ano, pánové, takka proti pírod, " a to je dvod. Mj dvod. A tedy, pánové,,ale to vše nenáleží k vci!" volal doktor Lazárek.,,Vše náleží k vci, pánové," mluvil s drazem doktor Dámus. Ale dále. Bylo eeno, že v padesáti letech má mít každý jmríí. Theoreticky výborn eeno. Ale praxe vždy pokulhává za theorií. Pánové, nechtje se nikoho dotýkati, musím pece jen konstatovati, že ani lidé našeho povolání nemají

57 " " 51 vždy v tom vku jmní. Zvnlý kollega Lopata na píklad,,checheche!" ozval se ironický úsmšek. Budiž, pánové, 'mohl mít, ano; ale konen jsme všichni pouhými lidmi. A pánové, dojde-h nkdy k tomu, že bude zrušen numerus clausus Oho! Oho!" Mže i k tomu dojíti, pánové, a pak nás bude jako mravenc. Kde bude jmní? U notábl, kteí budou mít šlechtickou klientelu, konkursy bank a fabrik a tak dále. Ale nehledím.-li k tomu všemu, pánové, což vzájemnost? A tu dospívám ke s\'ému : všichni za jednoho! Pánové, ve vzájemnosti i v množství je síla. Nic lehího, než zmniti paragraf. Ale pak musí nastati taky dsledek. Cím pozdji kdo pistoupí, tím vtší bude quota jeho píplatku nebo tím nienší quota dchodu, pipadající jeho eventuální vdov a sirotkm. Pánové (a te doktor Dámus povznesl hlas), kdo na sebe chcete uvaliti stesk vdov a plá sirotk, kdo chcete, aby vám každý ržový okamžik budoucnosti byl zastírán ernými šlojíi laných vdov a dravými stevíci nuzn obleených sirotk, zvrhnte paragraf tvrtý. Konen i vám píroda vložila do kolébky cit, pánové, a pál bych, abyste jej mli dnes pi sob. Caveant consules, pánové!" Z tábora ženatých ozval se potlesk souhlasu tábor svobodných utrpl nesmírný úraz v opevnní. Bylo prosteleno,