Medicína katastrof. Doc. PharmDr. Jana Žďárová Karasová PhD. PhDr. Jaroslav Žďára. Přírodovědecká fakulta UJEP

Transkript

1 Medicína katastrof Doc. PharmDr. Jana Žďárová Karasová PhD. PhDr. Jaroslav Žďára Přírodovědecká fakulta UJEP

2 Kontakt: Ukončení předmětu 1. Zápočet vypracování seminární práce 2. Zkouška (bez seminární práce k ní nebudete připuštěni) termíny budou upřesněny (2 v Ústí n.l., 1 v Hr. Králové)

3 Zkouška: Písemnou formou Bodový systém: 0 59,5 Neprospěl 60 74,5 Dobře 75 89,5 Velmi dobře Výborně Ústní zkouška jen v případě vylepšení známky a nebo nesplnění hranice 60 % na třetí pokus.

4 Plán výuky Obecné seznámení s předmětem Ochrana obyvatelstva, terorismus, úloha armády Systém havarijního a krizového plánování Ochrana obyvatelstva proti CBRN prostředkům Zásady první pomoci Prezentace seminárních prací

5 Medicína katastrof Teorie katastrof vznikla v 70. letech 20. století mezi matematiky, prognostiky, futurology, ale převážně mezi vědeckými pracovníky medicínských oborů, protože při katastrofách je nejvíce tíživý dopad na existenci člověka. Medicína katastrof je interdisciplinární zdravotnická odbornost, která využívá vědecké poznatky a zkušenosti ostatních lékařských oborů při mimořádných událostech v rámci záchranných, likvidačních i asanačních akcí. Je založena na prognózování a přípravě postupů (algoritmů) pro nejúčinnější, nejrychlejší a nejefektivnější pomoc raněným nebo zasaženým v místě vzniku mimořádné události s jediným základním cílem omezit ztráty na lidských životech, utrpení a poškození zdraví ( = základní zdravotní úkoly uplatňování urgentní zdravotnické péče).

6 Medicína katastrof Dále se zabývá: - Výchovou a vzděláním pracovníků - Krizovým managementem a přípravou zdravotnických sil - Spoluprací se všemi záchranářskými organizacemi

7 Medicína katastrof Pojem katastrofa řecké ho původu = zvrat, zejména k horšímu - Synonymum pohroma, neštěstí, ničivá událost atd. Katastrofy vzniklé následky geofyzikálních procesů - v zemské kůře (litosféra), na povrchu zemském (biosféra), v mořích, jezerech (hydrosféra) nebo v ovzduší (atmosféra) přírodními vlivy, bez možnosti ovlivnění lidskou činností. Civilizační katastrofy antropogenní - Vznikají činností člověka - Selháním lidského faktoru nebo nedodržením bezpečnostních předpisů - Průmyslové havárie, infekční nemoci, terorismus, války aj. - Lidstvo si tyto katastrofy připravuje samo a zabránit jim tedy může.

8 Medicína katastrof Hromadné neštěstí má kvantitativně daleko menší dopad na člověka a společnost než katastrofa. Pojem nehoda se používá k označení postižení menšího počtu lidí. Nová dělení na 3 generace katastrof I. Generace katastrofy přírodní a civilizační II. Generace chemickým terorismem III. Generace hi-tech Výpadek internetových a počítačových sítí, zhroucení satelitových přenosů a celého systému spojení naší civilizace. break down kolaps celých systémů, které zajišťují fungování civilizace black out výpadek elektrické energie

9 ZÁKLADNÍ POJMY: Mimořádná událost = stav, při němž náhle dojde k akumulaci, úbytku nebo uvolnění určitých hmot, energie nebo sil, které působí škodlivě a ničivě na obyvatelstvo, jeho majetek, životní prostředí, případně na společenské vztahy a ekonomickou, materiální a kulturní rovnováhu stabilitu. Živelná pohroma = neovládaná mimořádná událost vzniklá působení ničivých přírodních sil. v důsledku

10 Havárie = mimořádná událost vzniklá v souvislosti s provozem technických zařízení a budov nebo výrobou, zpracováním, skladováním, užitím a přepravou nebezpečných látek Katastrofa = náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu, kdy řešení situace může být úspěšné jen tehdy, uplatní-li se koordinovaný postup záchranných složek pod řízením správních úřadů a obcí. Kriteria pro katastrofu více než 50 postižených bez rozdílu počtu mrtvých, těžce zraněných či lehce zraněných. Hromadné neštěstí rozsáhlé = mimořádná událost, která má za následek náhlý vznik většího počtu než 10 zraněných nebo zasažených (nepřesahuje 50) Hromadné neštěstí omezené = mimořádná událost postihující maximálně 10 zraněných nebo zasažených

11 Řešení mimořádné události - záchranné práce omezení rozsahu a rizik bezprostřední účinků mimořádné události na osoby, zvířata, živ. prostředí a majetek - likvidační práce odstranění účinků mimořádné události v co nejkratším možném čase. - asanační práce obnova ekonomické infrastruktury, životního prostředí, společenského života, materiálních a kulturních hodnot. Krizový stav = právní stav vyhlášený zákonem stanoveným orgány na určitém území k řešení krizové situace v přímé závislosti na jejím charakteru a rozsahu. Nouzový stav = situace, ve které jsou ve značné míře ohroženy životy a zdraví občanů, majetkové hodnoty, vnitřní bezpečnost a pořádek. Souhrnně lze tedy medicínu katastrof definovat jako učení o hromadné léčbě raněných a nemocných, včetně péče o ně, pod tlakem času a většinou s nedostatečnými prostředky, dále o prevenci a opatřeních, vedoucích k eliminaci či minimalizaci rizika vzniku katastrofy a dopadu na obyvatelstvo.

12 Systematické řešení problematiky Bez systému zajištění zdravotní péče o obyvatelstvo postižené na zdraví jakýmkoliv typem mimořádné události nelze hovořit o uceleném systému reakce na ohrožení státem chráněných zájmů. Řešitelnost úkolu je podmíněna existencí jednotící a politicky široce akceptované strategie bezpečnostní politiky státu. K naplnění očekávání obyvatel České republiky vůči schopnosti zdravotnictví zajistit základní lidské právo na záchranu života a zdraví, a to i za mimořádných událostí, je v novém bezpečnostním prostředí definovaném v Bezpečnostní strategii ČR nejvýstižnějším popisem strategického cíle vytvoření uceleného a hlavně funkčního záchranného systému zdravotnictví.

13 Systematické řešení problematiky Bezpečnostní strategie ČR: Tvoří realizační rámec bezpečnostní politiky ČR. Je členěna na 5 základních částí: - Východiska bezpečnostní politiky ČR - Bezpečnostní zájmy ČR (definování strategických, životních a dalších zájmů ČR) - Bezpečnostní prostředí - Strategie prosazování bezpečnostních zájmů (formulování přístupů k ochraně zájmů prostřednictvím dílčích politik bezpečnostní systém ČR) - Bezpečnostní systém ČR (definování prvků bezpečnostního systému)

14 Systematické řešení problematiky V souvislosti se členstvím České republiky v OSN, NATO a EU je součástí širšího pojetí i pomoc postiženým při mimořádných událostech v zahraničí.

15 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Bezpečnostní politiku tvoří pět základních komponentů: - zahraniční politika v oblasti bezpečnosti státu; - obranná politika; - politika v oblasti vnitřní bezpečnosti; - hospodářská politika v oblasti bezpečnosti státu; - politika veřejné informovanosti v oblasti bezpečnosti státu. Existence bezpečnostního systému je založena v plnění principiální funkce státu, kterou je zajištění ochrany zájmů občanů před ohroženími a riziky působícími proti zájmům zvenčí i zevnitř definované společnosti.

16 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Tuto principiální funkci státu plní: Prvky institucionální ústřední - prezident, vláda, parlament Prvky institucionální územní - Kraje (a jejich úřady, KHS apod.) - Obce Prvky výkonné - Ozbrojené síly ČR - Ozbrojené složky ČR - Záchranné sbory - Právnické a fyzické osoby (nemocnice)

17 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Prezident mimo jiné velitel ozbrojených sil, může se účastnit zasedání Bezpečnostní rady státu. Parlament - přijímá zákony a rozhoduje o bezpečnostní politice státu, rozhoduje o vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu a o vyslání vojsk ČR mimo území a o pobytu cizích vojsk na území ČR. Vláda - kolektivní ústřední orgán státní moci uskutečňuje bezpečnostní politiku státu, zřizuje pracovní orgány.

18 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Pracovní orgány vlády jsou: Bezpečnostní rada státu jako orgán plánovací se stálými pracovními výbory (Výbor pro obranné plánování, Výbor pro civilní nouzové plánování, Výbor pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky a Výbor pro zpravodajskou činnost). Ústřední krizový štáb jako orgán pro zajištění koordinace a podpory činnosti vlády a ostatních prvků bezpečnostního systému při řešení krizových situací. Ústřední správní úřady zajišťují bezpečnostní systém státu v oblastech ministerstev, důležitých pro chod státu min. zdravotnictví, vnitra, obrany, financí, zahraničních věcí a dále Správa státních hmotných rezerv.

19

20 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA ORGÁNY KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ Existují dva základní typy orgánů krizového řízení: - Úřady a jejich statutární představitelé - Pracovní orgány krizového řízení (vytvářené úřady) Pracovními orgány krizového řízení jsou: - bezpečnostní rady, které jsou orgány krizového plánování (cílem jejich činnosti je analýza a následná příprava na situaci) - krizové štáby jsou orgány pro řešení krizových situací (cílem jejich činnosti je reakce na situaci v reálném čase)

21 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Poskytování zdravotní péče obyvatelstvu, postiženému krizovou situací, spočívá na krizovém managementu zdravotnictví. Cílem je vždy ochrana zdraví, a to s ohledem i na možný dopad krizové situace na samotné poskytovatele zdravotní péče. Připravenost systému zdravotnictví na krizové situace se odvíjí od funkčnosti systému za normálních podmínek a tedy i od preventivních opatření. Do systému je proto zahrnuta pohotovost sítě středisek zdravotnické záchranné služby a na ně navazujících nemocničních zdravotnických zařízení ke zdravotnické záchraně života pro události od rozměru jednotlivců až po tzv. hromadná neštěstí neboli připravenost v rámci integrovaného záchranného systému.

22 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA ORGANIZACE KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ VE ZDRAVOTNICTVÍ Lze vymezit čtyři upravené úrovně krizové řízení ve zdravotnictví: standardní funkce systému zdravotnictví, která ale již musí být nastavena na zvládání mimořádných událostí do 2. stupně poplachu integrovaného záchranného systému, bez použití havarijních plánů, ale již s použitím plánů traumatologických; připravenosti na mimořádné události rozměru hromadného neštěstí, řešené v rámci integrovaného záchranného systému bez vyhlášení krizového stavu, v rámci havarijních plánů, bez uplatnění krizových opatření; připravenosti na situace krizové, s vyhlášením krizových stavů a uplatněním krizových opatření podle krizových plánů, včetně systému nouzového hospodářství; připravenosti na situaci ohrožení státu v souvislosti s vojenským ohrožením, s uplatněním plánů k obraně a systémem hospodářské mobilizace. Vrcholným orgánem pro řízení zdravotnictví je Ministerstvo zdravotnictví, ze zákona určeným orgánem krizového řízení.

23 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Obecně lze právní předpisy, ovlivňující krizové řízení rozdělit do tří základních skupin: Krizová legislativa - upravuje působnosti orgánů krizového řízení při přípravě a řešení krizových situací a základní pravidla integrovaného záchranného systému. ústavní zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky; zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR a sada dalších vojenských zákonů (např. zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování ); zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému; zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení; zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy; zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajská zřízení); zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení); zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv; zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

24 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA Speciální legislativa - obsahující zákony a předpisy pro jiné oblasti činností než přímo krizové řízení zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České Republiky; zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR; zákon č. 138/2001 Sb., o vodách; zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření; zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti; zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím; zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů; zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky; vyhláška č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu; vyhláška č. 237/2000 Sb., o požární ochraně; vyhláška č. 225/2003 Sb., o telekomunikacích; zákon č. 65/1965 Sb., v platném znění zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce;

25 BEZPEČNOSTNÍ SYSTÉM STÁTU, BEZPEČNOSTNÍ LEGISLATIVA činnost prvků systému zdravotnictví je za všech situací především limitována předpisy odvětvovými: zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách;!!!!!! (nahrazuje zákon o zdraví lidu) zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních; zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví; zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta; zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních; zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních; vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi; vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky; vyhláška č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě. A dále metodickými opatřeními Ministerstva zdravotnictví.

26 IZS Nejdůležitější součástí krizového řízení ČR je Integrovaný záchranný systém (dále jen IZS) IZS je systém vazeb zabezpečující koordinovaný postup záchranných, pohotovostních, odborných a jiných složek orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při likvidaci havárií, hromadných neštěstí a katastrof, při kterých došlo k hromadnému výskytu zraněných, postižených, případně mrtvých nebo k rozsáhlým ekologickým poškozením a těžkým ztrátám na majetku. Cílem činností IZS je ochrana života, zdraví a majetku občanů v době mimořádných událostí. Úkolem IZS je efektivní koordinace činností všech složek.

27 Základní složky ISZ IZS Úkoly základních složek IZS: Stálá pohotovost pro příjem ohlášení o vzniku mimořádné události Vyhodnocení ohlášení Neodkladný zásah v místě mimořádné události Rozmístění sil a prostředků na území ČR

28 Ostatní složky IZS IZS Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil Ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. městská policie) Ostatní záchranné sbory Horská služba, Báňská záchranná služba Orgány ochrany veřejného zdraví Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby Zařízení civilní ochrany Neziskové organizace a sdružení občanů, která jsou často využívána k záchranným a likvidačním pracím Odborná zdravotnická zařízení na úrovni fakultních nemocnic pro poskytování specializované péče obyvatelstvu v době krizových stavů.

29 IZS

30 IZS IZS tedy není organizací v podobě instituce, ale jen a především vyjádřením pravidel spolupráce mezi jeho složkami

31 IZS

32 IZS Úrovně řízení: - taktická - na místě zásahu složek IZS, - operační - mezi operačními středisky a dispečinky, - strategická - na okresních a krajských úřadech a na Min. vnitra Odpovědné osoby: - velitel zásahu a štáb velitele zásahu v úrovni taktické, - operační a informační středisko IZS v úrovní operační, - přednosta okresního úřadu a krizový štáb okresu, krajský hejtman a krizový štáb kraje, Ministerstvo vnitra a krizový štáb MV v úrovni strategické.

33 Průmyslová toxikologie doc. PharmDr. Jana Žďárová Karasová, PhD. PhDr. Jaroslav Žďára Univerzita obrany Fakulta vojenského zdravotnictví Hradec Králové

34 Průmyslová toxikologie Průmyslová toxikologie studuje látky produkované chemickým průmyslem, jejich výskyt v chemických provozech a jejich nebezpečnost. Má-li být definováno nebezpečí havárií v chemickém průmyslu, je třeba definovat nejdříve samotný pojem chemický průmysl. Chemický průmysl je soubor výrobních oborů připravujících substance nových vlastností ze surovin pocházejících převážně z těžebního průmyslu modifikací jejich chemické struktury. V praxi je chemický průmysl pojímán v užším slova smyslu a zahrnuje hlavně podniky, které provozují základní anorganické a organické výroby, gumárenské a plastikářské výroby, celulózo-papírenské výroby a farmaceutické výroby.

35 Z hlediska historického je možné hovořit v českých zemích o chemickém průmyslu až od druhé poloviny 19. století, kdy začaly vznikat první skutečné průmyslové podniky v oblasti chemie. První z nich byl Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem založený v roce Spolek stál u zrodu dalších podniků chemického průmyslu, jako Synthesia Pardubice, Spolana Neratovice, Chemické závody Sokolov, MCHZ Hrušov či Tonaso Neštěmice.

36 Havarijní nebezpečnost Havarijní nebezpečnost těchto objektů je limitována řadou faktorů. Mezi tyto faktory patří - typ a množství surovin vstupujících do technologického procesu, - typ a množství meziproduktů výroby, - typ a množství produktů výroby, - konfigurací terénu v okolí závodu, - meteorologickými podmínkami v dané lokalitě, - vzdáleností závodu od obytných center.

37 Rozmístění podniků chemického průmyslu na území České republiky Vezme-li se v úvahu toto rozmístění závodů chemického průmyslu je mimo bezprostřední okolí závodu ohrožena únikem toxických látek značná část dalšího území celé republiky.

38 Únik toxických látek může být dvojího druhu: a) Únik látek spojených se zavedenou technologií (suroviny, meziprodukty, produkty) - např. po destrukci potrubí nebo zásobníku b) Únik látek vzniklých chemickou přeměnou látek vyskytujících se v technologickém procesu, která pro něj není charakteristická, např. při požáru zásob nebo výrobního zařízení.

39 Z tohoto hlediska je hodnocen i rozsah možných havárií, který je zapracován ve scénářích havarijních plánů jednotlivých závodů. Odhad následků havárií různého rozsahu se provádí principiálně stejným způsobem jako odhad následků použití chemických zbraní nepřítelem. Provádění odhadu se liší těchto faktorech: a) fyzikálně chemické odlišnosti bojových otravných látek a průmyslových škodlivin; b) odlišnosti chemické munice a technologických zařízení respektive dopravních prostředků jako zdrojů škodlivin; chemická munice je nejčastěji bodovým zdrojem s malou kapacitou, může však být představována plochou s vysokou koncentrací zdrojů (dělostřelecký přepad nebo kazetová letecká munice). Druhým typem je plošný zdroj s velmi malou kapacitou (letecký postřik). V obou případech mají polutanty vysokou akutní toxicitu, škodlivina se ze zdroje uvolňuje okamžitě.

40 Chemická zařízení jsou nejčastěji bodovými zdroji s velmi rozdílnou kapacitou. Toxicita polutantů může být též velmi rozdílná a to jak akutní tak dlouhodobá. Uvolňování škodlivin je silně závislé na typu poškozeného zařízení. Jednou krajní mezí je např. destruovaná trubka malého průměru, ze které vytéká škodlivina jen působením gravitace. Druhou krajní mezí je detonační destrukce velkoobjemového zásobníku, kdy stěny nádoby zcela přestanou plnit svou funkci.

41 Hodnocení a prognózy havarijní nebezpečnosti zdrojů toxických látek Předpověď následků havárie se provádí podle poloempirických vztahů, které s přijatelnou přesností umožňují získat údaje: - o velikosti zamořené plochy, - jejím tvaru a umístění v terénu, - koncentracích škodliviny v závislosti na vzdálenosti od zdroje, - koncentracích škodliviny v závislosti na době uplynulé od konce uvolňování škodliviny ze zdroje, - předpokládaných zdravotnických ztrátách.

42 Výpočet parametrů škodliviny se opírá o tyto hodnoty: a) bod varu, b) hustota par, c) chemická reaktivita, d) nejvyšší přípustné koncentrace.

43 Tab. 1. Nejvyšší přípustné koncentrace průmyslových škodlivin v ovzduší Škodlivina Nejvyšší přípustná koncentrace [mg/m 3 ] Chlor 6 Amoniak 40 Kyanovodík 10 Formaldehyd 1 Fosgen 1 Sirovodík 20 Oxid siřičitý 10 Fluorovodík 2 Chlorovodík 10 Sirouhlík 20 Ethylenoxid 5 Pozn.: Uvedené hodnoty platí jako mezní pro pracovní ovzduší podle hygienických předpisů České republiky; koncentrace způsobující akutní nevratná poškození zdraví jsou podstatně vyšší

44 V případě parametrů zdroje škodliviny se opírá výpočet o tyto hodnoty: a) rychlost výronu, b) hmotnost výronu, c) rychlost odparu, d) hmotnost odparu.

45 Šíření toxických látek do ovzduší Pro šíření škodliviny je rozhodujícím faktorem mechanismus přechodu škodliviny do ovzduší, který je ovlivněný jejími fyzikálně chemickými vlastnostmi. Rozlišujeme několik základních typů mechanismu přechodu: plynná fáze-ovzduší, kapalná fáze-mžikový odpar, ovzduší - kapalná fáze, aerosol-ovzduší, kapalná fáze (louže)-ovzduší. Jednotlivé mechanismy se uplatňují podle toho, uniká-li ze zdroje jen parní fáze nebo i kapalina. To je dáno mimo skupenského stavu škodliviny i polohou trhliny na zásobníku (např. pod hladinou vytéká kapalina, nad hladinou unikají páry, v úrovni hladiny unikají páry + aerosol).

46 Šíření toxických látek do ovzduší Přesnost předpovědi získané výpočetním programem je téměř vždy závislá na přesnosti zadaných parametrů. Ty však nejsou zvláště v počátku havárie známy a nebo jsou nepřesné. Proto byl hledán alespoň jeden parametr, který je přesný. Bývá jím hmotnost výronu vypočítaná z objemu plného zásobníku a předpokladu mžikového uvolnění veškeré škodliviny. Pro prvotní odhad velikosti parami zamořeného území je rozhodující tzv. mžikový odpar. Mžikový odpar je množství odpařené škodliviny těsně po výronu (platí pro teplotu vzduchu větší než bod varu, např. zkapalněné plyny).

47 Šíření toxických látek do ovzduší Šíření vzniklého oblaku par je v ovzduší ovlivňováno těmito parametry: a) vertikální stálostí atmosféry (inverze izotermie konvekce) b) rychlostí a směrem větru c) vertikálním gradientem rychlosti větru d) atmosferickou difuzí Obecně lze říci, že čím je oblak par dále od zdroje, tím menší je koncentrace škodliviny v něm. Ne zcela zanedbatelný je vliv terénu na šíření škodliviny. Terénní nerovnosti ovlivňují tvar trajektorie šíření škodliviny. Pokrytí terénu vegetací podporuje absorpci par a aerosolů a tím zkracuje vzdálenost šíření nebezpečných koncentrací škodliviny.

48 Toxikologické aspekty požáru Požáry neohrožují jen zasahující záchranné sbory a ostatní osoby jen svými tepelnými účinky, eventuálně pádem požárem poškozených budov, ale i plynnými zplodinami emitovanými z požářiště. Tyto problémy nejsou vlastní jen zařízením chemického průmyslu, ale jakémukoliv hořícímu objektu. Toxické účinky plynných zplodin hoření jsou dány: - druhem hořícího materiálu, - teplotou hoření, - kyslíkovou bilancí hoření, - reakcemi hořlaviny s jinými látkami než s kyslíkem.

49 Typ hořícího materiálu je úzce spjat s konstrukčním materiálem hořícího objektu a provozovanou technologií. Teplota hoření ovlivňuje druh emitovaných škodlivin z hořícího materiálu. Se stoupající teplotou v požářišti se do emise škodlivin postupně zapojují stále odolnější materiály a ty materiály, které již hoří, uvolňují s rostoucí teplotou odlišné typy emisí.

50 Kyslíková bilance hoření ovlivňuje chemickou skladbu emisí a jejich toxicitu. Obecně lze říci, že s úbytkem kyslíku roste toxicita zplodin hoření. Existují tři bilanční typy hoření: a) oxidace hořlaviny na konečné oxidační produkty při nadbytku kyslíku, b) nedokonalé spalování při nedostatku kyslíku c) suchá destilace, tj. přeměna hořlaviny na plynné produkty bez přístupu kyslíku. Nejčastějším typem bilance je nedokonalé spalování. To je způsobeno nedostatečnou dobou kontaktu hořlaviny s kyslíkem při vhodné teplotě, obtížnou oxidovatelností hořlaviny nebo vznikem plynné hořlaviny v místech kam vzduch nemá přístup.

51 Požárně toxikologická charakteristika výrobních zařízení je odvoditelná od surovin a produktů vyskytujících se ve výrobním procesu. U nevýrobních objektů, jako jsou například obytné a kancelářské budovy, je dána konstrukčními materiály budovy a jejím vnitřním vybavením. Mezi hořlaviny, které se v takových budovách vyskytují patří dřevo (rostlé i aglomerované), umělé hmoty a pryž, textil, papír, atd.

52 Při hoření níže uvedených materiálů mohou vznikat následující splodiny: Dřevo je tvořeno celulózou, hemicelulózou a ligninem. Aglomerované dřevo obsahuje pojidla nejčastěji na bázi fenolformaldehydových nebo močovinoformaldehydových pryskyřic. Mimo produktů totální oxidace vznikají kysličník uhelnatý, methanol, kyselina octová, formaldehyd a acetaldehyd. Papír má podobnou charakteristiku jako dřevo. Přírodní textilní materiály Len a bavlna mají obdobné charakteristiky jako dřevo. Vlna - polypeptidová struktura (pyridin, chinolin) U nově zaváděných materiálů se provádí povinně test toxicity produktů hoření

53 Umělé hmoty včetně syntetických vláken: tepelná degradace umělých hmot probíhá ve dvou stupních 1. depolymerace 2. oxidace Polyethylen - obalový a elektroizolační materiál - aldehydy, oxid uhelnatý Polypropylen - vlákna, hadice - methylketony, oxid uhelnatý Polystyren - přístrojové skříně, nádobí, hračky, termoizolační materiály - oxid uhelnatý, saze, benzen Polvinylchlorid - podlahové krytiny, odpadní potrubí, elektroizolace - oxid uhelnatý, chlorovodík Polyamidy - vlákna - oxid uhelnatý, amoniak, kyanovodík Polyakrylonitril - vlákna - oxid uhelnatý, amoniak, kyanovodík Polyester - vlákna, hlavně oděvy a sedací nábytek - oxid uhelnatý, saze Polyuretany - sedací nábytek, obuv - oxid uhelnatý, kyanovodík, aldehydy, isokyanáty, acetonitril Fenolformaldehydové pryskyřice - bakelity - oxid uhelnatý, fenol, formaldehyd, methan, aceton, propanol

54 Přeprava toxických látek Regulace přepravy Přeprava toxických látek je v Evropě regulována v silniční dopravě dohodou o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí ADR (Accord Europee Relatif Au Transport International des Marchandise Dangereuses par Route). V železniční dopravě platí Mezinárodní řád pro přepravu nebezpečného zboží po železnici RID (Réglement Concernant le Transport International des Marchandise Dangereus par Chemin de Fer). V obou předpisech jsou vyjmenovány látky a předměty, na které se opatření vztahují. Jsou stanoveny požadavky na balení, označení, přepravu a přepravní prostředky.

55 Nebezpečné látky a předměty jsou roztříděny do 13 tříd: 1. Výbušné látky a předměty 2. Stlačené, zkapalněné a pod tlakem rozpuštěné plyny 3. Hořlavé kapaliny 4.1. Hořlavé tuhé látky 4.2. Samozápalné látky 4.3. Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí zápalné plyny 5.1. Látky působící vznětlivě 5.2. Organické peroxidy 6.1. Jedovaté látky 6.2. Látky vzbuzující odpor, nebo látky schopné vyvolat nákazu 7. Radioaktivní látky 8. Žíravé látky 9. Jiné nebezpečné látky a předměty

56 Označování nebezpečných látek a věcí Jednotlivé látky mají přiděleno identifikační čtyřmístné číslo, tzv. UN kód. Nebezpečnost látky je charakterizována číslem nebezpečnosti látky, tzv. Kemlerovým kódem (dvou až třímístné číslo tvořené charakterizačními číslicemi): 2 uvolňování plynů pod tlakem nebo chemickou reakcí 3 vznětlivost par kapalin a plynů 4 hořlavost pevných látek 5 oxidační účinky 6 jedovatost 7 radioaktivita 8 žíravost 9 nebezpečí prudké reakce X zakázaný kontakt s vodou ACETYLCHLORID Znak X se staví před čísla. Je-li v kódu číslice opakována je dané nebezpečí vystupňováno. Je-li za číslem nula nehrozí od látky další nebezpečí

57 Příklady charakteristiky látek Kemlerovým kódem a UN kódem: Amoniak 268/1005 Propan-butan 23/1011 Chlor 266/1017 Ethylenoxid 236/1040 Aceton 33/1090 Benzín 33/1115 Sirouhlík 336/1131 Fosfor 436/1381 Sodík X 423/1428 Kyselina sírová 80/1830 Fenol 68/2312 Pesticidy OF 663/2784

58 Číselná identifikace látek je doplněna výstražnými značkami

59 Způsob rozmístění výstražných značek a kódů na silničním vozidle nebo železničním voze je upraveno příslušnými články ADR/RID. ADR/RID předepisují pro přepravu nebezpečných látek a věcí vybavení zásilek následující doklady - nákladní list (název látky, třída ADR,UN kód, hmotnost), pokyny pro případ nehody a předepsané doklady (má u sebe řidič nebo vlakvedoucí).

60 Opatření při haváriích dopravních prostředků vezoucích nebezpečné látky a předměty Charakteristika havárií Místo havárie je nepředvídatelné a proto nelze činit preventivní bezpečnostní opatření. Nelze vyloučit zasažení nezúčastněných osob. Ne vždy je na počátku havárie jasné jaká látka z dopravního prostředku unikla. K dispozici nejsou ihned specialisté schopní posoudit rozsah a nebezpečnost havárie. Hlavní úkoly zasahujících sborů jsou záchrana bezprostředně ohrožených osob, přivolání dalších zainteresovaných orgánů a organizací, snížení rizik havárie včetně hašení požárů, omezení rozsahu havárie.

61 Postup likvidace havárie Prvním krokem je identifikace látky na základě dokladů a označení vozidla, chemickou analýzou či podle popisu obalů, dotazem u nehodového systému TRINS. Dalším krokem je stanovení bezpečnostních opatření jako jsou uzavření prostoru před nepovolanými osobami, určení stupně ochrany zasahujících jednotek, sledování meteorologické situace a preventivní opatření k ochraně vody a půdy mimo místo havárie, zastavení úniku toxických látek z obalů, dekontaminace místa havárie a organizace místa zásahu. V případě požáru je nutné stanovit vhodnou hasební látku.

62 Příčiny havárií mohou být různé, ale v podstatě je možné je rozdělit na havárie úmyslné a neúmyslné. Úmyslné havárie jsou způsobeny lidmi; u neúmyslných havárií sice lidský faktor většinou hraje svoji významnou roli, ale není zde úmysl havárii způsobit. Dosti často jsou spojeny s explozí a následným požárem. Nemusí se přitom vždy jednat o havárie s účinky na lidskou populaci, působící poškození zdraví až smrt, ale často to jsou havárie spojené s poškozením flory nebo fauny. Ve svém důsledku však tyto havárie mají na lidstvo svůj nepříznivý dopad také.

63 U úmyslného zneužití chemických látek připadá v úvahu jejich již klasické válečné použití. Za počátek éry CHZ je všeobecně považován útok německých vojsk s použitím chlóru dne na úseku fronty u belgického města Ypres v západních Flandrech proti Francouzům, Koncem května 1915 provedli Němci u Bolimova další útok proti ruským vojskům, V prosinci 1915 Němci poprvé použili toxičtější plyn fosgen, Němci použili yperit, Neúmyslné použití jedovatých chemických látek - USA Vietnam defolianty ( ) dioxin, V březnu 1988 byl proti Kurdům použit Saddámem Husajnem yperit s následkem kolem 5000 mrtvých, atentát v r. 1978, kdy byl v Londýně bulharskou tajnou službou zavražděn injekcí ricinu bulharský disident G. Markov, vražda látkou VX v Osace v prosinci 1994, ukrajinský prezident (ještě jako kandidát na prezidenta) Viktor Juščenko byl otráven dioxinem v roce 2004, 20. března 1995 byl v Tokiu na několika místech v metru teroristy použit sarin.

64 Neúmyslné havárie s únikem chemických škodlivin při povodních v ČR v roce 2002, kdy byly např. ze Spolany Neratovice vyplaveny různé nebezpečné chemikálie. Příkladem náhodné havárie s velkým množstvím uniklých chemických látek je požár skladu agrochemikálií v Kyjově-Boršově na jižní Moravě v roce Havárie pozorovány při transportu toxických látek 1973 Greensburg (USA) - žel. nehoda, chlor, 8 zasažených, 2000 evakuace 1975 Niagara Falls (USA) - žel. nehoda, chlor, 4 mrtví, 176 zasažených 1975 Houston (USA) - silniční nehoda, amoniak, 6 mrtvých, 178 zasažených 1975 Deer Park (USA) silniční nehoda, čpavek, 5 mrtvých, 200 zasažených 1978 Oxford (VB) - silniční nehoda, chlor, 99 zasažených 1978 Youngstone (USA) - silniční nehoda, chlor, 8 mrtvých, 114 zasažených, 3500 evakuace 1978 Kolín (Československo) železniční nehoda, chlor, 5 mrtvých, 50 zasažených 1979 Missisauga (Kanada) - žel. nehoda, chlor, propanbutan, toluen, evakuace 1979 Crest View (USA) - žel. nehoda, čpavek/chlor, 14 zasažených, 4500 evakuace 1980 Nové skotsko unik koncentrovaného čpavku na lodi při poškození chladícího systému, 15 zasažených, 1981 Montana (Mexico) žel. nehoda, chlor, 29 mrtvých, 1000 zasažených, 5000 evakuace 1998 Bělehrad (Jugoslávie) cisterna, čpavek, 19 závažných otrav, 54 hospitalizace 1998 Kumtor (Kyrgizstan) - silniční nehoda, kyanid sodný, 4 mrtví, stovky zasažených 2000 Taichung (Tajvan) - silniční nehoda, kyanid, 100 hospitalizovaných

65 Při výrobě nebo zpracování různých chemických látek se většinou jedná u různých havárií s únikem chemických škodlivin o selhání techniky nebo jejího neodborného používání lidskou obsluhou. Typickým příkladem jsou dvě největší chemické havárie v historii, které se udály v italském Sevesu (1976) a indickém Bhopalu (1984). K havárii v Bhópálu došlo v prosinci 1984: po vniknutí vody do zásobníku s methylisokyanátem došlo k silné exotermní reakci a tím ke zvýšení tlaku v zásobníku a k jeho destrukci. Do prostředí uniklo během krátké doby (cca minut) asi tun methylisokyanátu. Vzhledem k nepříznivému větru byla látka rychle zanesena do města s obyvateli a způsobila intoxikaci velkého množství obyvatel. Zde se údaje různí, ale nejčastěji jsou uváděny intoxikací, z toho těžkých, a více než úmrtí. Havárie byla způsobena lidským selháním.

66 Nejvážnější mírový případ zamoření dioxinem byla havárie v Sevesu (Itálie) v červenci roku Jednalo se o explosi reaktoru na výrobu herbicidů, která způsobila únik jedovatých látek do ovduší. Podle odhadu uniklo více než 2,5 kg dioxinu, který zamořil zónu asi 320 ha obývanou cca 4000 obyvateli. Bezprostředně po havárii nikdo nezemřel, ale problém byl bagatelizován a výroba ještě asi týden pokračovala. Vzhledem k charakteru účinku dioxinu (dlouhodobý efekt) došlo v oblasti Sevesa k onemocnění stovek lidí včetně dětí a asi po dvaceti letech byl pozorován i zvýšený výskyt nádorových onemocnění.

67 Z dalších chemických havárií je možné zmínit následující: 1973 praskla tlaková nádoba v chemické továrně v Patchefstronu (JAR) a uniklo 38 tun zkapalněného amoniaku s následkem hromadné otravy desítky zasažených 1974 poškození potrubí a uvolnění 30 tun cyklohexanonu ve Flixborough (Velká Británie), zahynulo 20 lidí 1978 Manfredonia (Itálie) únik čpavku díky nehodě v továrně, evakuace 1981 San Juan (Puero Rico) v továrně prasklo potrubí a unikl chlor, 200 zasažených, 2000 evakuace 1981 Geismar (USA) únik chloru v továrně, 140 zasažených 1985 Bombaj (Indie) chlor, 1 mrtvý, 110 zasažených 1987 provincie Guangxi (Čína) - metylalkohol, 55 mrtvých, 3600 zasažených 1989 Litva, čpavek, zásobník v továrně, 7 mrtvých, 57 zasažených, evakuace 1994 Avignon (Francie) - chloran vinylu, evakuace 4000 osob 2003 Nikaragua - 12 dětí otráveno v autonomní oblasti Bonanza vodou z řeky Bambana kyanidem 2003 jihozápadní Čína prasknutí vrtu s uvolněním zemního plynu s vysokým obsahem sirovodíku, není uvedeno, zda se jednalo o intoxikace 233 lidí zemřelo 2004 pekingský distrikt Huairou (Čína) - únik kyanidu z továrny, 3 mrtví, 15 hospitalizovaných U nás můžeme uvést alespoň některé havárie s únikem chemických látek: 60. léta - Spolana Neratovice, únik dioxinu, který vznikal jako vedlejší produkt při výrobě perchlorfenolu suroviny pro výrobu herbicidů. Zamořeny byly budovy, z nichž jedna je dosud zalita betonovým sarkofágem Pardubice - únik fosgenu v chemické závodě, 80 zraněných 2000 Bratislava - únik čpavku z chladicího systému na zimním stadionu 2006 Labe, únik kyanidu z kolínského závodu, otrava ryb v řece

68 Otázka zamoření prostředí chemickými škodlivinami se v poslední době znovu dostává do popředí, a to nejen vzhledem k ekologickým problémům, ale také proto, že havárie nebo úmyslné zasažení chemických závodů či skladů s běžně vyráběnými látkami, např. ve válce či činností teroristů, by mohla mít účinky srovnatelné s použitím chemických zbraní.

69 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Chlór Halogenový prvek chlór (Cl 2 ) nachází široké uplatnění v chemickém průmyslu při výrobě chlorovaných organických rozpouštědel, rafinaci petroleje, výrobě hnojiv, získávání kovů z rud, jako účinný prostředek při bělení prádla a papíru a často jako prostředek k desinfekci vody městských kanalizačních stok. Jedná se o žlutozelený nehořlavý plyn těžší než vzduch s typicky dráždivým a dusivým zápachem s bodem varu - 34,7 o C. Lze ho zvýšením tlakem převést na kapalinu žluto-oranžové barvy, která se přechovává v tlakových ocelových lahvích. Při styku se vzduchem se odpařuje a po kontaktu s vodními parami vytváří bílou mlhu. Vodou je chlór pohlcován za vzniku kyseliny chlorovodíkové a nestálé kyseliny chlorné. Dobře se rozpouští v organických rozpouštědlech a je velmi reaktivní. Ačkoliv je sám i ve směsi se vzduchem nehořlavý, díky jeho oxidačním schopnostem vyvolává vzplanutí nebo výbuch snadno oxidovatelných látek. V případě inhalační expozice nechráněného organismu dochází k silnému podráždění horních i dolních dýchacích cest, protože chlór reaguje s tkáňovou vlhkostí vznikem kyseliny chlorovodíkové a chlorné. Ve vysokých koncentracích může chlór vést k reflektorické obrně dýchacího centra a k vagové zástavě srdce. Ve středních a nízkých koncentracích vyvolává chlór poškození sliznice dýchacích cest a plic, což vede ke klinických projevům připomínajícím akutní závět průdušek, případně plic (prudká bolest za hrudní kostí, suchý, dráždivý kašel často záchvatovitého charakteru, nepravidelné dýchání). Tyto klinické příznaky bývají doprovázeny pálením a řezáním v očích, jež vyvolává slzení. U těžších otrav může klinický obraz otravy chlórem vyvrcholit vznikem toxického edému plic. V nejlehčích případech má akutní otrava chlórem charakter astmoidního zánětu průdušek. Vedle okamžitého opuštění zamořené atmosféry a ochrany dýchacích cest maskou je třeba dbát na minimalizaci pohybu zasaženého (klid na lůžku za účelem minimalizace spotřeby kyslíku tkáněmi). Při velmi vážných problémech s dýcháním obvykle spojeným s morfologickým postižením dýchacích cest či plic, je nutné co nejdříve zahájit oxygenoterapii (inhalaci kyslíku), případně umělou plicní ventilaci 100% kyslíkem. Dříve tolik doporučované podávání kortikosteroidů z důvodu snížení otoku sliznic dýchacích cest je v současné době hodně diskutováno. Zabránit zasažení chlórem můžeme použitím ochranné masky a ochranného oděvu, významné pro prevenci je též udržování účinné ventilace výrobních provozů a kontrola uzávěrů tlakových nádob se zkapalněným chlórem.

70 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Chlorovodík Chlorodík (HCl) je slabě nažloutlý plyn ostrého dráždivého zápachu s teplotou varu 85 o C, který sám o sobě obvykle nezpůsobuje otravu, ale vlivem kontaktu s vodními parami v ovzduší vytváří dým kyseliny solné, která je toxická díky svému dráždivému a leptavému účinku. Akutní otrava chlorovodíkem se projevuje zánětem spojivek, zkalením rohovky, rýmou, chrapotem a kašlem s vykašláváním sputa s příměsí krve v důsledku podráždění dýchacích cest, píchání na prsou a dušností. V případě těžší intoxikace hrozí edém plic. V rámci první pomoci je nutné rychle přerušit kontakt zasaženého se znečištěnou atmosférou, zajistit fyzický i duševní klid, provést okamžitý výplach očí vodou fyziologickým roztokem nebo borovou vodou, výplach dutiny nosní vodou, omytí potřísněné kůže dostatečným množstvím vody a převlečení do suchého nekontaminovaného oděvu. V případě závažnějších intoxikací se doporučuje inhalace 1% roztokem hydrogenuhličitanu sodného (neutralizace kyseliny solné), tištění bolesti a kašle, případně antiedémová opatření. Do preventivních opatření patří především ochrana všech bran vstupu noxy pomocí ochranné masky a ochranného oděvu a udržování účinné ventilace výrobních provozů.

71 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Dioxiny (I) Slovem dioxiny označujeme skupinu chlorovaných organických sloučenin, které mají podobné vlastnosti a působení na živé organismy. Patří mezi ně především polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF). Je známo asi 200 těchto molekul, lišících se počtem a polohou chlorů v molekule (tzv. kongenerů), z nichž 17 je považováno za toxikologicky nejzávažnější (některé prameny uvádějí daleko více toxicky významných dioxinů). Nejrozšířenější a nejjedovatější dioxin, TCDD (2,3,7,8tetrachlordibenzodioxin) má 4 chlory v molekule a jeho toxicita byla označena číslem 1 (ostatní dioxiny mají toxicitu vyjádřenou jako násobek jeho toxicity). Důležitou vlastností je jejich lipofilní charakter (jsou rozpustné v tucích a nerozpustné ve vodě). Samotné dioxiny se nikdy nikde nevyráběly, ale jsou vedlejšími produkty mnoha moderních technologií. Mezi nejvýznamnější zdroje vzdušných emisí dioxinů patří spalování uhlí, spalovny odpadů, spalování dřeva konzervovaného pentachlorfenolem (kdysi užívaný nátěr proti hnilobě, dovážen do ČR do r. 1986) a chlórem běleného papíru. Dále vznikají dioxiny při výrobě železa a neželezných kovů, při požárech, hoření kabelů a elektromotorů, při kremacích. Rovněž někdejší užívání tzv. vynašečů (chlorované a bromované uhlovodíky, v ČSFR zakázané roku 1992) přidávaných do olovnatých benzinů, přispělo k celkové dioxinové zátěži. Při spalování se do ovzduší uvolňují dioxiny buď již přítomné ve spalovaném materiálu, nebo vznikající z prekursorů (sloučenin schopných přeměnit se na dioxiny) jakými jsou polychlorované bifenyly (PCB), polyvinylchlorid (PVC), pentachlorofenoly a některé chlorované pesticidy (v ČR se řadu let neužívají). Kontaminaci vody dioxiny způsobuje především bělení papíru chlórem. Východiskem je náhrada chloru oxidem chloričitým, ozónem, nebo alespoň z části vzdušným kyslíkem. Recyklovaný papír obsahuje pouze třetinu dioxinů (navíc méně toxických) oproti nerecyklovanému. Přibližně 95 % člověkem přijatých dioxinů pochází z potravy. Nejvýznamnějším zdrojem je strava živočišného původu, především mléko a mléčné výrobky, maso a ryby. Zatížení z ostatních zdrojů je minimální. Obecně lze říci, že čím víc živočišných tuků, tím víc dioxinů, ale existují značné mezidruhové rozdíly v jejich kumulaci.

72 I u člověka se dioxiny hromadí v tukové tkáni a jejich biologický poločas rozpadu (doba, za kterou se vyloučí polovina přijaté dávky) je nejméně 7 let. Proto se jejich obsah v těle s věkem zvyšuje. Byl prokázán přechod dioxinů přes placentu, což znamená potenciální ohrožení lidského plodu. Ale za významnější se považuje jejich obsah v mateřském mléce, kde bývají dost vysoké hladiny dioxinů. Velmi zajímavý je mechanismus účinku: dioxiny působí přes cytoplasmatický receptor (bílkovina, která vazbou s dioxinem změní některé své vlastnosti, a proto může proniknout do jádra buňky, kde nastartuje přepis určitých genů). Princip je obdobný působení steroidních hormonů v organismu. Hlavním výsledkem přítomnosti dioxinů v buňce je zmnožení enzymů skupiny cytochromu p450, jež se zásadním způsobem podílí na syntéze steroidních hormonů a umožňuje mnohé metabolické přeměny. Akutní smrtelné otravy dioxiny nejsou u lidí známy. Chronické poškození zdraví přímo dioxiny je i v běžné populaci pravděpodobné, ale ne všeobecně přijímané. Názor, že dioxiny nepřímo poškozují zdraví (spolu s dalšími škodlivinami) má širší podporu odborné veřejnosti. Dioxiny mohou vyvolat poškození kůže, jater, různé neurologické účinky, poruchy imunity a některé studie naznačují podíl na odchylkách v sexuálním vývoji (poruchy plodnosti, opožděný vývoj). Dioxiny snižují hladinu mužských pohlavních hormonů a inzulínu (snižuje hladinu cukru v krvi), ovlivňují hladinu hormonů štítné žlázy (podílejí se na řízení tělesného růstu, vývoji mozku), glukokortikoidů (regulují hladinu cukru v krvi) a melatoninu (nastavuje denní rytmus). Do skupiny pravděpodobných kancerogenů (látky způsobující rakovinu) se dosud zařazuje jen TCDD. Popisuje se zvýšený výskyt zhoubných nádorů plic (karcinomů), měkkých tkání (sarkomů), žaludku a lymfatické tkáně (lymfomů). Mezi cesty snížení míry expozice těmto noxám spatří omezení příjmu živočišných tuků (másla, smetany, tučných sýrů, sádla, rybího tuku), používání recyklovaného papíru, omezení spotřeby PVC, chlórem běleného papíru a pentachlorfenolem konzervovaného dřeva. Asi nejdůležitější z hlediska snížení produkce dioxinů je v ČR omezení spalování hnědého uhlí. Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Dioxiny (II)

73 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Amoniak (čpavek) Čpavek (NH 3 ) patří mezi nejběžnější průmyslové škodliviny. V průmyslu je používán na výrobu síranu amonného, chloridu amonného, při čistění vody, petroleje a některých minerálních olejů, při výrobě klihu, nitrocelulózy, umělého hedvábí, barviv, laků, při stříbření zrcadel a při niklování, v gumárenském průmyslu, litografii, kopírovacích dílnách a v chladírenských zařízeních. Je také obsažen v čistících prostředcích (čpavková voda, Sidol). V přírodě vzniká při tlení organických látek obsahujících dusík. Je to bezbarvý plyn ostrého, dráždivého zápachu teplotou varu -33,3 o C), který už v malé koncentraci silně dráždí sliznice. Vzhledem ke své dobré rozpustnosti ve vodě dráždí především horní cesty dýchací. Při delší expozici se toleruje koncentrace kolem 13,9 69,5 mg. m -3. V případě inhalační expozice větší koncentraci amoniaku dochází k poleptání sliznice dýchacích cest i plic, které může vést až k edému plic. Expozice vysokým koncentracím amoniaku v ovzduší se projevuje profúzním slzením, silnými bolestmi v očích, dušením, záchvatovitým kašlem, závratěmi, bolestmi v krajině žaludku a zvracením. Objevují se závažné poruchy dýchání a krevního oběhu, které mohou po několika hodinách až dnech vést ke smrti v důsledku edému hrtanu nebo plic. Vysoké koncentrace amoniaku mohou vyvolat bronchopneumonii nebo poleptání spojivek a rohovky s následným hlubokým zákalem, popřípadě perforací. Může dojít i ke ztrátě celého oka (panophthalmie). Čpavek je dobře rozpustný ve vodě (33%) za vzniku hydroxidu amonného, který po požití může způsobit poleptání sliznice dutiny ústní, jícnu a žaludku s nebezpečím perforace. Plynný čpavek může poškodit i kůži. Koncentrace kolem 15 mg/l dráždí, koncentrace nad 21 mg/l leptá již po několika minutách.

74 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Amoniak (čpavek) II V rámci první pomoci je třeba co nejrychleji vynést zamořeného mimo zamořenou atmosféru a zbavit se nevstřebané části amoniaku (výplach spojivkového vaku proudem vody, omytí kůže proudem vody, vyvolání zvracení, případně výplach žaludku). Při podráždění dýchacích cest je vhodná aerosolová inhalace 2% roztoku kyseliny citrónové a 0,5-1% roztok prokainu. Prudký spasmus hlasivkové štěrbiny si někdy vynutí i koniotomii. Zasaženého podle potřeby saturujeme kyslíkem, zasahujeme proti hrozícímu nebo začínajícímu edému plic, symptomaticky tlumíme kašel případně podáme antibiotika k zabránění infekční komplikací. Při ošetření očí provedeme nejprve opakovaný a důkladný výplach vlažnou vodou nebo fyziologickým roztokem. K následné neutralizaci spojivkového vaku použijeme roztoku s pufračním účinkem. Po zákroku přiložíme suchý obvaz (bez mastí a anestetik) a zajistíme odbornou pomoc oftalmologa. Na postižené partie kůže přikládáme obklady zvlhčované v 3%roztoku kyseliny citrónové. Po provedené neutralizaci opláchneme postižené plochy sterilní vodou a přiložíme elastický tlakový obvaz se sterilní vazelínou nebo chlorofylovým olejem. Před zasažení amoniakem lze lidský organismus ochránit pomocí ochranného oděvu a masky pouze dočasně vzhledem k agresivnímu chování této chemikálie ke gumě.

75 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Nitrózní plyny Jako nitrózní plyny je označována směs vyšších oxidů dusíku s převahou oxidu dusičitého (NO 2 ). V průmyslu mohou nitrózní plyny vznikat a uvolňovat se do ovzduší při výrobě kyseliny dusičné a sírové, při výrobě výbušnin, laků, celuloidu, při nitraci celulózy a jiných organických materiálů, při výrobě superfosfátů a dehtových barev, při bělení hedvábí, při práci s acetylenovými hořáky v uzavřených prostorech, ale také při hoření nitrocelulózy a hnití některých organických látek. Nitrózní plyny vznikají během spalování fosilních paliv a pohonných hmot za vysoké teploty oxidací dusíku obsaženého ve vzduchu, v domácnostech je produkují plynové sporáky a lampy. S nebezpečím expozice nitrózním plynům je též spojena střelba (hlavně z těžkých zbraní) a práce s výbušninami (např. odstřelovací práce v kamenolomech), neboť oxidy dusíku představují 15-20% podíl vytvářených výbuchových plynů. Nitrózní plyny působí hlavně dráždivě na sliznici dýchacích cest a plic. Což vyvolává u postižených dráždivý kašel, dušnost a cyanózu, zvracení a závratě obvykle však až po několika hodinách (5-72 hod) latence. Otrava může vrcholit těžkou dušností v důsledku rozvíjejícího se edému plic. Navíc je u zasaženého snížena kapacita krve pro přenos kyslíku z důvodu zvýšené tvorby methemoglobinu. Nitrózní plyny mohou vzhledem k obsahu oxidu dusnatého a dusného působit i narkoticky. V rámci první pomoci je nutné vynést zasaženého ze zamořeného prostředí a zajistit jeho naprostý fyzický psychický klid na lůžku v teple. V případě větších dechových potíží je důležitá oxygenoterapie, popřípadě asistovaná ventilace. K zabránění vzniku otravy stačí ochranná maska a ochrana kůže ochrannými krémy, popřípadě důsledné odsávání plynů a par v místě jejich vzniku či celkové nucené větrání pracovišť s nebezpečím tvorby nitrózních plynů.

76 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Oxid siřičitý Oxid siřičitý (SO 2 ) je bezbarvý nehořlavý plyn velmi ostrého, dráždivého a štiplavého zápachu o teplotě varu -10 o C, který dráždí hlavně dýchací cesty a spojivky. Vzniká především při spalování paliv s obsahem síry (hnědé uhlí, některé druhy ropy). Je tedy spolu s nitrózními plyny nejčastější příměsí znečišťující ovzduší. Dále se uvolňuje při výrobě kyseliny sírové a ultramarinu. Používá se při úpravě rud během výroby kovů, na bělení vlny, látek, papíru a na dezinfekci nádob. V zemědělství a vinařství může být použit jako fungicidní prostředek. Oxid siřičitý dráždí spojivky a sliznici dýchacích cest. Takže vyvolává u zasažených především dráždivý kašel, dušnost a těžších případech může vyvolat i edém plic. V rámci první pomoci je nutno zasaženého co nejdříve vynést ze zamořeného prostředí a pečovat především o dýchání. V případě těžších otrav musí být zasažený převeden na asistovanou ventilaci (umělé dýchání). Léčebné postupy se neliší od postupů používaných v případě zasažení látkami s podobnými účinky (chlór, fosgen). K zabránění vzniku otravy oxidem siřičitým je dostačující ochrana dýchacích cest maskou a důsledné odsávání škodliviny v místě jejich vzniku.

77 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Sirovodík (sulfan) Sirovodík (H 2 S) je bezbarvý plyn s charakteristickým zápachem (po zkažených vejcích), který vzniká při hnití bílkovin (odpadové jámy, kanály, žumpy). Ve vyšších koncentracích však ochrnuje zakončení čichového nervu, takže nemůže být vnímán. Je těžší než vzduch a proto dochází k jeho hromadění v nejnižších částech místností a terénu. Teplota varu je -60,3 o C. Používá se v chemickém a gumárenském průmyslu. Do organismu se dostává dýchacími cestami, které dráždí. Dobře proniká do krve, kde se oxiduje na sírany. Inhibuje podobně jako kyanovodík buněčné dýchací enzymy, čímž způsobuje buněčnou smrt. V CNS způsobuje obrnu dýchacích a kardiovaskulárních center. V malých koncentracích poškozuje rohovku a způsobuje podráždění spojivek a dýchacích cest, doprovázené blefarospasmem, fotofobií, slzením a kašlem. Při těchto otravách jsou výše uvedené příznaky doprovázené dušností a cyanózou. Při expozici koncentracím sirovodíku nad 1mg/l vzniká tzv. apoplektická forma otravy vedoucí k tonicko-klonickým křečím a rychlé ztrátě vědomí následkem obrny dýchacího centra. V rámci první pomoci je nutno zasaženého co nejdříve vynést ze zamořeného prostředí a pečovat především o dýchání včetně oxygenoterapie a protiedémové terapie při hrozícím edému plic. Preventivní podávání antibiotik má zabránit plicním zánětlivým komplikacím. K zabránění vzniku otravy oxidem siřičitým je dostačující ochrana dýchacích cest maskou a důsledné odsávání škodliviny v místě jejich vzniku.

78 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Sirouhlík Sirouhlík (CS 2 ) je v čistém stavu bezbarvá kapalina aromatického, poměrně příjemného zápachu. Je velmi těkavá, vypařuje se již při pokojové teplotě, vře při 46,2 o C. K otravám nejčastěji dochází při výrobě sirouhlíku, viskózového vlákna a celofánu. Používá se také při výrobě optického skla, v gumárenském průmyslu a v zemědělství jako insekticid. Vstřebává se všemi branami vstupu včetně kůže. Z 90% se metabolizuje v těle. Jedná se o typický nervový jed. Ve vysokých koncentracích působí narkoticky, v nízkých koncentracích při dlouhodobé expozici vyvolává poruchy centrálního i periferního nervového systému, prvními příznaky intoxikace bývají psychomotorické poruchy, sluchové a optické halucinace, nekoordinované pohyby přecházející v křeče a porucha vědomí. V případě akutní otravy je třeba postiženého urychleně vynést ze zamořeného prostoru a věnovat pozornost především dýchání. Doporučuje se oxygenoterapie a infuze glukózy s kyselinou askorbovou. Prevence otrav spočívá v hermetizaci a mechanizaci prostorů, kde vzniká sirouhlík, a vyloučení z těchto provozů pracovníky s dýchacími, trávicími a nervovými obtížemi

79 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Fosgen Fosgen (karbonylchlorid,cocl 2 ) nachází uplatnění v chemickém průmyslu jako chlorační činidlo, při syntéze barviv, některých farmaceutických přípravků a při výrobě některých plastických hmot. Nejčastěji se s fosgenem setkáváme při výrobě trichlóretylénu. K hromadným otravám nejčastěji dochází při narušení vzduchotěsných aparatur nebo nádrží, ve kterých je fosgen přepravován. S vysokým nebezpečím se spojeno je i použití tetrachlórmetanových hasících přístrojů v uzavřených místnostech, kde se páry chlorovaného uhlovodíku dostávají do přímého styku s plamenem nebo rozpáleným kovem a může tak dojít k syntéze fosgenu. Fosgen je bezbarvá těkavá kapalina s bodem varu 8,2 o C, charakteristického zápachu po zatuchlém senu či tlejícím listí. V plynném stavu je těžší než vzduch a proto dochází k jeho hromadění v nejnižších částech místností a terénu. Na vzduchu může vytvářet bělavou nebo nažloutlou mlhu. Je méně dráždivý (a proto nebezpečnější) než chlor a amoniak. V minulosti byl zneužit jako bojový chemická látka v I. světové válce. Je dobře rozpustný ve vodě i organických rozpouštědlech. Ve vodě se rychle rozkládá na oxid uhličitý a kyselinu solnou (chlorovodíkovou).

80 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Fosgen II Po expozici nechráněného lidského organismu dochází k podráždění až poleptání sliznice dýchacího systému z důvodu působení hydrolýzou uvolněné kyseliny solné a ke zvýšení propustnosti plicních kapilár. Tím se vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj plicního edému. Fosgen je zákeřný i tím, že se jeho toxický efekt manifestuje až po určité době latence. Po často nenápadném začátku jeho působení v podobě mírného škrábání a pálení v horních cestách dýchacích a pocitů tísně na hrudi následuje bezpříznakové období a po několikahodinové latenci dochází k zrychlení dechu, dušnosti, cyanóze až k plicnímu otoku. Exponovaný jedinec tak nemusí být varován včas a může setrvat v zamořeném prostředí až do manifestace prvních projevů intoxikace jako je dráždivý kašel, dušnost, pocit tlaku a pálení na prsou, nauzea, pálení a slzení očí a bolesti hlavy. Zasažený je nejvíce ohrožen na životě pomalu se rozvíjejícím otokem plic. V rámci první pomoci je nutno zasaženého okamžitě vynést ze zamořeného prostoru a zajistit jeho absolutní klid na lůžku v teple z důvodu maximálního snížení jeho metabolických nároků včetně spotřeby kyslíku. V případě útlumu dechového centra je třeba zahájit umělé dýchání z plic do plic a v co nejkratší době zasaženého převést na řízené dýchání. V rámci terapie závažných otrav fosgenem je kladen důraz na oxygenoterapii a farmakologickou podporu dechového centra. Neexistují specifická antidota proti mechanismu působení fosgenu. Preventivně lze zabráni expozici fosgenu použitím ochranné masky a protichemického oděvu, účinnou ventilací provozních a pracovních míst a častou kontrolou hermetičnosti aparatur a uzávěrů tlakových nádob nebo přepravních nádrží.

81 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Kyanovodík a kyanidy Kyanovodík (HCN) je používán při dezinfekci budov, dezinfekci a deratizaci obilních skladišť a železničních vagónů. V průmyslu se uplatňuje při extrakci zlata a stříbra z rud, výrobě nitritů, pigmentu a především při výrobě olejů, vzdorných pryží a plastických hmot včetně metakrylátové pryskyřice. Používá se též v plynárnách, koksárnách, koželužnách a továrnách na umělá hnojiva. Vzniká také při hoření polyakrylonitrilu (PAN). Chemicky čistý kyanovodík je bezbarvý plyn nebo namodralá, za běžné teploty velmi těkavá kapalina typického hořkomandlového zápachu, která však část populace nevnímá. Při smísení se vzduchem vzniká výbušná směs. S vodou i organickými sloučeninami se mísí v každém poměru. Po chemické stránce se jedná o slabou kyselinu, která snadno a rychle tvoří soli (kyanidy), jež jsou prudce jedovaté, pokud jsou rozpustné ve vodě. Samotný kyanovodík je prudce jedovatá látka, která se vstřebává všemi branami vstupu. K hromadné otravě může dojít při chemických haváriích provozů používajících kyanovodík, při hoření některých plastických hmot (hlavně polyuretanů) nebo při konzumaci semen četných rostlin a jader peckovitého ovoce z důvodu přítomnosti kyanogenních glykosidů (hlavně amygdalinu).základní mechanismem akutního toxického účinku kyanovodíku a kyanidů je inhibice enzymů obsahujících železo v trojmocné formě, především kataláz a cytochromů, což způsobuje tkáňové dušení. Otrava se velmi rychle projeví bolestmi hlavy, hučením v uších, mydriázou, závratěmi, nauzeou a zvracením, rychle nastupujícími tonickými křečemi a těžkou dušností, která může rychle vést k bezvědomí a následné smrti. Pro zasaženého je typické růžové zbarvení kůže a viditelných sliznic a hořkomandlový zápach dechu a zvratků.v rámci první pomoci musí být zasažený co nejrychleji vynesen ze zamořeného prostoru, zbaven kontaminovaného prádla a uložen na lůžku v teple. Při výrazných dechových poruchách nebo zástavě dechu musí být co nejrychleji zavedeno umělé dýchání do obnovy dýchání spontánního.

82 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Kyanovodík a kyanidy II. Při otravě kyanovodíkem nebo ve vodě rozpustnými kyanidy je možné použít specifická antidota za účelem urychlení eliminace kyanidového iontu z organismu ve formě netoxických sloučenin. Mezi nejběžnější antidota proti kyanovodíku a kyanidům patří inhalačně podávaný amylnitrit (propylnitrit, isoamylnitrit), intravenózně podávaný dusitan sodný (natrium nitrit) nebo DMAP (4-dimetylaminofenyl). Jinou možností antidotní terapie otravy kyanovodíkem je podávání kobaltnaté soli kyseliny etylendiaminotetraoctocé (Co- EDTA), která vytváří s kyanidovými ionty nejedovaté kobaltnaté kyanidy. Velmi účinnou detoxikační látkou je též natriumthiosulfát (Devenan), ale jeho efekt nastupuje opožděně a proto se podává až ve druhém pořadí. Metylenová modř (Coloxyd) nemá v případě intoxikace kyanovodíkem větší význam. Při perorálním otravách je velmi důležité rychle vyvolat zvracení s následným výplachem žaludku roztokem natrium sulfátu, manganistanu draselného, peroxidu vodíku nebo aktivním uhlím. K zabránění vzniku hromadné otravy kyanovodíkem nebo ve vodě rozpustnými kyanidy stačí ochranná maska a protichemický oděv, dostatečné větrání pracovišť, ochrana práškovitých kyanidů před vzduchem a vlhkem a ochrana roztoků před kyselinami.

83 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Vinylchlorid Vinyl chlorid (chlóretylén) je organická sloučenina používaná k výrobě plastckých hmot, především polyvinylchloridu, cestou polymerace. Vyznačuje se narkotickým účinkem. V případě expozice vinylchloridu zasažený trpí závratěmi, poruchami orientace, ospalostí a bolestmi hlavy. Vyvolává též pocit podráždění kůže a očních spojivek, může způsobit i osteolýzu malých kostí, výjimečně trombocytopenii a splenomegalii. V případě akutní otravy je třeba postiženého urychleně vynést ze zamořeného prostoru a věnovat pozornost především dýchání. Doporučuje se oxygenoterapie K zabránění vzniku otravy vinylchloridem je dostačující ochrana dýchacích cest maskou a důsledné větrání.

84 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Tetrachlormetan (chlorid uhličitý, CCl 4 ) se běžně používá jako náplň do hasících přístrojů. Jedná se o bezbarvou, těžkou, nehořlavou kapalinu. Lidský organismus zasahuje tetrachlormetan především svým narkotickým účinkem. Současně zasahuje negativně do funkce jater, ledvin, cév, myokardu a slinivky břišní. Akutní otrava tetrachlormetanem probíhá ve dvou fázích. Pro první fázi intoxikace je charakteristická porucha vědomí v důsledku narkotického účinku. Ve druhé fázi otravy dominuje porucha funkce jater a ledvin (hepatorenální syndrom). V rámci první pomoci je nutné zasaženého co nejrychleji vynést ze zamořeného prostředí a zajistit klid na lůžku v teple. V případě perorální otravy vyvoláme u zasaženého mechanicky zvracení po vypití 0,5 litru teplé vody a následně provedeme výplach žaludku vodou či 2% roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Nakonec necháme otráveného vypít 250 ml vody s 10 lžičkami živočišného uhlí. Léčení je zaměřeno na udržení dýchání, srdeční činnosti a stálosti vnitřního prostředí, případně doplněno hemoperfuzí či hemodialýzou. Před zasažením tetrachlormetanem lze lidský organismus ochránit pomocí respirátoru či ochranné masky a ochranného oděvu, odsáváním par a dostatečným větráním pracovišť, kde se s danou noxou pracuje.

85 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Trichloretylen se používá jako rozpouštědlo pryskyřic, černouhelného dehtu a kaučuku, k extrakci tuků, vosku a parafinu, k čištění kovových výrobků, fotografických desek a filmů a konečně jako rozpouštědlo síry a fosforu při čištění plynů. V nedávné době patřil trichloretylen mezi významné prostředky na čištění skvrn na oděvech. Jedná se o bezbarvou nehořlavou kapalinu lehce aromatického zápachu. Patří mezi silná narkotika s významnou afinitou k nervové tkáni a velmi slabým lokálním dráždivým účinkem. Experimentálně byl u trichloretylenu prokázán i mutagenní efekt. Při zasažení touto noxou dochází u lidského organismu ke stavu opojení spojenému s nauzeou, zvracením a následnou ztrátou vědomí. Dlouhodobá expozice vysokým koncentracím této noxy může vést ke vzniku toxického otoku plic. Dráždivý účinek se projeví zánětem spojivek, kožním erytémem, případně drobnými puchýřky. V rámci první pomoci je nezbytné zajistit u zasaženého urychlené opuštění zamořené atmosféry, klid na lůžku v teple a případně umělé dýchání. Léčení je zaměřeno na udržení dýchání oběhu, srdeční činnosti stálosti vnitřního prostředí. U těžkých forem otravy přichází do úvahy hemoperfuze či hemodialýza. Vzniku otravy lze zabránit použitím vhodného respirátoru či ochranné masky, ochranného oděvu, odsáváním par v místě jejich vzniku a nuceným větráním pracoviště, kde se s danou noxou pracuje.

86 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Benzen patří mezi poměrně často používané a přitom toxikologicky velmi nebezpečné látky. Uplatňuje se jako výchozí látka v různých organických syntézách (syntéza fenolů, nitroderivátů, anilinových barviv) a jako rozpouštědlo či ředidlo ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. Čistý benzen je bezbarvá kapalina, která za chladu tuhne v krystalickou hmotu. Odpařuje se již za pokojové teploty a jeho páry tvoří se vzduchem výbušnou směs. Na lidský organismus působí především svým narkotickým účinkem. Má však i konvulzivní a dráždivý efekt. V těle se metabolizuje na látky, které jsou pravděpodobně odpovědné za jeho toxicitu (polyfenoly, epoxid). Expozice vysokým koncentracím benzenu může u nechráněného člověka vyvolat téměř okamžitou ztrátu vědomí. Účinek nižších koncentrací benzenu se zpočátku manifestuje jako stav excitace, na který později navazují závratě, křeče a poruchy vědomí. Při opakované expozici i nižším koncentracím dochází k projevům poškození kostní dřeně s poruchami krvetvorby. V rámci první pomoci je nutné u zasaženého zajistit co nejrychlejší opuštění zamořeného prostoru a klid na lůžku. V případě perorální otravy je nutné vyvolat zvracení po požití 0,5 litru teplé vody, pokud není otrávený v křečích nebo v bezvědomí, případně provést výplach žaludku vodou nebo 0,02% roztokem manganistanu draselného. Po výplachu žaludku podáme 0,25 l vody se třemi lžičkami síranu sodného nebo několika lžičkami živočišného uhlí. Zasaženému je nutné svléknout zamořený oděv, oči vypláchnout vodou a kůži omýt vodou a mýdlem Vzniku otravy lze zabránit použitím vhodného respirátoru či ochranné masky, hermetizací výrobního procesu užitím benzenu, účinnou ventilací pracovních míst a nuceným větráním provozů. V poslední době je benzen nahrazován méně toxickými rozpouštědly.

87 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Toluen (metylbenzen) nachází uplatnění především jako rozpouštědlo barev a pryskyřic, jako ředidlo pro laky nebo jako složka leteckých motorových paliv. Jedná se o bezbarvou kapalinu charakteristického zápachu, jejíž páry tvoří se vzduchem výbušnou směs. Toxický účinek toluenu je charakterizován především narkotickým a dráždivým účinkem. Na rozdíl od benzenu se metabolizuje na metylové skupině na kyselinu benzoovou, která se vylučuje z organismu nezměněna. Zasažení toluenem (především inhalační cestou) se projevuje podrážděním očních spojivek a sliznice nosohltanu, bolestmi hlavy a nespavostí. Ve vyšších koncentracích způsobuje nauzeu, zvracení a poruchu vědomí. Na rozdíl od benzenu nepoškozuje kostní dřeň. V rámci první pomoci je nutné zasaženého okamžitě vynést ze zamořeného prostoru zajistit jeho klid na lůžku. V případě perorální otravy toluenem je nutné vyvolat mechanicky zvracení po vypití 0,5 litru teplé vody, případně provést výplach žaludku vodou a podat živočišné uhlí. Při zasažení kůže provést odmoření vodou a mýdlem. Vzniku otravy lze zabránit použitím vhodného respirátoru nebo ochranné masky, případně ochranného oděvu, zajištěním odsáváním par a účinné ventilace místech, kde se s toluenem pracuje.

88 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Xylen (dimetylbenzen) nachází své uplatnění v chemickém průmyslu jako rozpouštědlo barev, laků, tmelů a čistících směsí, dále při výrobě barviv, ochranných nátěrů a léčiv. Jedná se o bezbarvou kapalinu s výrazným narkotickým účinkem. Při zasažení lidského organismu xylenem dochází k podobným příznakům jako v případě otravy toluenëmpo přechodné excitaci dochází u zasaženého k poruchám vědomí, doprovázeným bolestmi hlavy, nauzeou a zvracením. Těžší otravy mohou vést k bezvědomí. Zásady první pomoci a prevence se neliší od případů zasažení ostatními aromatickými uhlovodíky.

89 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Zplodiny hoření a výbuchové plyny Při hoření různých materiálů stejně jako při výbuších dochází k uvolnění celé řady zdraví škodlivých látek do ovzduší a tak k zamoření atmosféry, které může vést k i k hromadným intoxikacím nechráněných osob. Patří mezi ně i některé oxidy uhlíku a aldehydy. Oxid uhelnatý (I) Oxid uhelnatý (CO)je bezbarvý plyn, prakticky bez zápachu, lehčí než vzduch, chemicky inertní vůči ostatním látkám, o teplotě varu -190 o C. Ve vodě se rozpouští jen nepatrně. Vzniká při nedokonalém spalování jakékoliv látky obsahující uhlík a je hlavní součástí výbuchových plynů (ze 40-50%). K otravám oxidem uhelnatým dochází především v důsledku havarijních situací v dolech, tepelných elektrárnách a uzavřených prostorech při zahřívání motorů (otrava výfukovými plyny). Při inhalační expozici se oxid uhelnatý vstřebává plícemi do krve, kde se váže na červené krevní barvivo hemoglobin za vzniku karbonylhemoglobinu (COHb). Vyřadí tak část hemoglobinu z jeho fyziologické funkce přenosu kyslíku do tkání. Jeho afinita k hemoglobinu je oproti kyslíku přibližně 200x vyšší, a proto je tato látka nebezpečná i ve velmi malých koncentracích. Proniká i placentární bariérou a je tak nebezpečný i pro plod. Kromě toho oxid uhelnatý blokuje přímo ve tkáních dýchací enzymy (hlavně cytochromoxidázu), čímž znemožňuje tkáňové dýchání. Eliminován je z organismu plícemi v nezměněné formě.

90 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Oxid uhelnatý (II) K otravě oxidem uhelnatým dochází při vdechování zamořené atmosféry s relativně malou koncentrací CO (koncentrace 4,6 mg/l CO vede po 30 minutové expozici ke smrti zasaženého). Klinický obraz akutní intoxikace se rozvíjí pod obrazem kyslíkového hladovění. Zasažení pociťují slabost, bolesti hlavy, mají závratě a stále větší dechové obtíže spojené s poruchami CNS. Prohlubující se dušnost vede ke ztrátě vědomí, ke křečím a bez terapeutického zásahu ke smrti. Typickými příznaky zasažení CO jsou vedle narůstající dušnosti a křečí prudká bolest hlavy, nauzea s opakovaným zvracením a typická malinově červená barva kůže a viditelných sliznic, způsobená přítomnosti karbonylhemoglobinu v krvi. Otrava CO může být komplikována udušením, aspirací zvratků, záněty plicní tkáně, poškozením CNS i plicním edémem. Vedle okamžitého opuštění zamořené atmosféry a ochrany dýchacích cest maskou je třeba dbát na minimalizaci fyzické zátěže zasaženého (absolutní klid na lůžku). Při velmi vážných problémech s dýcháním je nutno co nejdříve zahájit inhalaci kyslíku (oxygenoterapie), případně umělou ventilaci 100% kyslíkem. Podání kortikosteroidu ke snížení otoku sliznic dýchacích cest se v současné době spíše nedoporučuje. Pří závažných intoxikacích je nutné pečovat o stálost vnitřního prostředí a bránit sekundární infekci respiračního traktu. Zabránit zasažení oxidem uhelnatým můžeme cestou ochrany dýchacích cest ochrannou maskou, která však musí mít speciální hopkalitový filtr. Hromadným intoxikacím lze též zabránit odváděním škodliviny z místa jejího vzniku cestou nuceného větrání, účinné ventilace provozů, průběžnou detekcí CO v pracovním prostředí či důslednou hermetizací provozů, kde CO vzniká.

91 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Oxid uhličitý Oxid uhličitý (CO 2 ) je bezbarvý nehořlavý plyn bez zápachu, chemicky inertní, s teplotou varu -190 o C. Je těžší než vzduch a proto dochází k jeho hromadění v nejnižších částech místnosti a terénu. Vzniká jako konečný produkt hoření organických látek a je součástí výbušných plynů z 20-25%. Vzniká též v přírodě při kvašení, hnití a tlení rostlinných látek (např. při silážování krmiv). Používá se i v chemickém průmyslu při přípravě řady chemikálií, k sycení nápojů a k chlazení. V nízké koncentrací dráždí dýchací cesty, ale při obsahu 5-10 obj. % ve vdechovaném vzduchu dýchání tlumí (narkotický účinek). Zasažení oxidem uhličitým se projevuje bolestmi hlavy, pocitem slabosti, závratí, hučením v uších a dušností. Při inhalaci vzduchu s koncentrací CO 2 od 10 do 15 obj. % vniká bezvědomí a křeče, nad 15 obj. % způsobuje oxid uhličitý poškození mozku charakterizované jako těžká mozková apoplexie. Je-li oxidu uhličitého ve vzduchu nad 20 obj, %, dochází ke smrti zástavou dýchání a krevního oběhu. Takové koncentrace CO 2 bývá dosaženo v místech, kde je normální vzduch vytěsněn oxidem uhličitým. V rámci první pomoci je třeba zasaženého urychleně vynést ze zamořeného prostředí na čerstvý vzduch, uvolnit mu oděv a v případě vážné poruchy dýchání zahájit umělé dýchaní 100% kyslíkem. V lehčích případech je dostačující oxygenoterapie. Zabránit zasažení oxidem uhličitým je možné pouze důsledným větráním uzavřených prostor, kde se CO 2 vyskytuje.

92 Formaldehyd je bezbarvý plyn ostrého zápachu, dobře rozpustný ve vodě, který vzniká při hoření papíru, dřeva i umělých hmot. Nachází také široké uplatnění při výrobě syntetických pryskyřic a plastických hmot, v barvířském a textilním průmyslu, při vydělávání kůží, výrobě mýdla, moření semen, k dezinfekci místnosti a jako konzervační prostředek. Jedná se o dráždivý plyn, působící jako protoplazmatický jed s výraznou afinitou k CNS. Zasažení formaldehydem se projevuje podrážděním očí a horních cest dýchacích, jež může vést až k edému plic. Při perorální otravě dochází k zánětlivým změnám na sliznici zažívacího traktu, doprovázeným křečemi a známkami poškození ledvin. Na kůži způsobuje změny charakteristické pro podráždění (zarudnutí, otok), mohou se vyskytnout i drobné puchýře. V rámci první pomoci je nutné urychleně přerušit expozici opuštěním zamořeného prostoru a zajištěním klidu na lůžku pro zasaženého. Následuje dekontaminace očí a kůže vodou a v případě perorální otravy mechanické vyvolání zvracení, následované výplachem žaludku uhličitanem amonným nebo mlékem z důvodu neutralizace noxy. U závažných otrav musíme pamatovat na opatření k zabránění otoku plic. Zabránit zasažení formaldehydem můžeme použitím ochranné masky a oděvu, hermetizací výrobních procesů a odvětráváním uzavřených prostor, kde se formaldehyd vyskytuje.

93 Základní charakteristika toxického účinku nejvýznamnějších průmyslových škodlivin a agrochemikálií Acetaldehyd je bezbarvá, velmi reaktivní kapalina, která vzniká při suché destilaci dřeva a jako vedlejší produkt při syntéze kyseliny octové a etanolu. Nachází též uplatnění při výrobě zrcadel, plastických hmot, v kosmetickém a fotografickém průmyslu. Acetaldehyd působí dráždivě na spojivky a sliznici dýchacích cest a má narkotický účinek na CNS. Při akutní expozici způsobuje slzení, světloplachost a podráždění průdušek. V případě těžké expozice může acetaldehyd vyvolat i poleptání očí a edém plic. U zasaženého se mohou objevit známky podráždění kůže (zarudnutí a otok), bolesti hlavy a průjmy. V rámci první pomoci je nutné zajistit urychlené opuštění zamořeného prostoru a klid na lůžku v teple. Zasažená kůže, oči a dutiny jsou dekontaminovány vodou. Terapie je zaměřena na zajištění dýchání a preventivní opatření k zabránění otoku plic. Zabránit zasažení acetaldehydem můžeme nasazením ochranných pomůcek a účinnou ventilací pracovních míst. V případě inhalační intoxikace látkami způsobujícími zánětlivé změny na sliznici dýchacích cest či otok plic je doporučováno v rámci první pomoci podat Auxiloson aerosol za účelem zabránění otok plic a snížení rizika následných ireverzibilních změn plicní tkáně. Jedná se o inhalační kortikosteroid (dexamethasoni isonicotinas). Z tohoto důvodu je Auxiloson doporučován do vybavení záchranných týmů, zejména hasičů a zdravotníků.

94 Zásady činnosti záchranných složek na místě zásahu PhDr. Jaroslav Žďára Doc. PharmDr. Jana Žďárová Karasová PhD.

95 O čem to bude? Jak zvládnout hromadné neštěstí Rozdělení incidentů Příprava a plánování Velení a řízení Spojení Triage, treatment, transport

96 O čem to bude? M I M M S Major Incident Medical Management Support

97 Hromadné neštěstí Major incident Potvrzený nebo předpokládaný výskyt jakékoliv události, při které počet žijících zraněných nebo závažnost a typ jejich poranění (případně místo nehody) vyžaduje nasazení mimořádných prostředků a ošetření postižených vyžaduje speciální opatření při poskytování péče. EXTRAORDINARY resources an incident where the NUMBER, SEVERITY, or TYPE of LIVE casualties, or by its LOCATION, requires.

98 Druhy hromadných neštěstí Zemětřesení, záplavy, tornáda, sopečné Civilní přírodní lidská činnost Nekomplikované Komplikované Vojenské Vojenské operace, terorismus

99 Proč MIMMS? - Je to systém univerzální systém - Je vyzkoušený MIL x CIV - Má zpracovány návaznosti předpokládá znalosti, které se rutinně učí x provádějí - PHTLS (BATLS) x MIMMS x ATLS

100 MIMMS protokoly: Proč MIMMS? pro MÍSTO NEHODY přednemocniční péče pro TRANSPORT primární i sekundární pro NEMOCNICI pro SPECIÁLNÍ situace NBC kontaminace, spektrum pacientů, specifika místa zásahu apod.

101 Rozdělení MIMMS 1. Obecné zásady MIMMS 2. Zdravotnické principy MIMMS 3. Nemocniční úroveň MIMMS

102 Obecné zásady MIMMS 1. Záchrana životů a zabránění dalším zraněním 2. Předejít vystupňování (narůstání) incidentu 3. Zmírnit utrpení postižených 4. Chránit životní prostředí okolí 5. Ochrana vlastnictví 6. Rychlá obnova normálního stavu standardu 7. Umožnit dotazy - informovanost

103 Obecné zásady MIMMS - CSCATTT Command and control velení a řízení Safety - bezpečnost Communications - komunikace Assessment - zhodnocení Triage - třídění Treatment - léčba Transport odsun (evakuace)

104 Command and control Úkolem je vnesení řádu do chaosu. Kvalitní řízení je klíčem úspěchu celé akce. Úrovně velení GOLD LEVEL Vrchní velení Operační střediska, kriz. štáby SILVER LEVEL Velení na místě Velitel zásahu BRONZE LEVEL Velení na místě Předsunutý velitel složky BRONZE LEVEL Velení na místě Předsunutý velitel složky

105 Command and control GOLD SILVER BRONZE

106 Command and control

107 Command and control

108 Safety 1. SELF / Osobní 2. SCENE / Místo CONFIRM / Potvrzení CLEAR / Zajištění místa CORDON / Perimetr 3. SURVIVORS

109 Comunication Bez spojení není velení! KOMUNIKACE : NEJČAST ĚJŠÍ PŘÍČINA SELHÁNÍ SYSTÉMU nejasný komunikační tok kdo komu ( 0 nebo 2x) nedostatek informací na správných místech nepotvrzené informace zkomolení, zkreslení špatná koordinace (nejednotnost spojení, nekázeň na jednotlivých úrovních - obcházení, časová disharmonie při brífincích atd.) Druhy spojení: face to face, cell, phone, radio, runners

110 Comunication - METHANE M My name - jméno E Exact location - pozice T Type of incident druh HN H Hazards rizika pro IZS A Acces přístup na místo N E Number of casuality - počty Emergency on scene and required složky na místě a další požadavek

111 Assesment zhodnocení situace AKTUALIZACE POTŘEBNÝCH INFORMACÍ - Kontinuální předávání na vyšší stupně cestou METHANE - Rizika, poslední odhady počtu a typu raněných - Požadavky na materiál, personál, odsunové prostředky, speciální techniku atd.

112 Triage třídění zraněných Zranění jsou tříděni dle priorit zdravotního stavu. P1 T1 : pacienti v život ohrožujícím, kritickém stavu, okamžitý transport P2 T2 : pacienti schopní prodlevy v transportu, středně zranění P3 T3 : pacienti lehce zranění bez ohrožení života P1 hold T4 : pacienti v terminálním stadiu mrtví

113 Triage třídění raněných Pro třídění se používá několik postupů nejčastější je metodika START (Snadná Terapie A Rychlé Třídění / Simply Triage And Rapid Treatment).

114 Treatment léčba raněných Léčba (ideálně) zásadně podle klinických priorit: CAVE tok raněných samoevakuace chodících - ATLS (BATLS/BARTS) protocol (TCCC aj.) - Algoritmus CABC, dle nových guedlines - Ne všichni postižení jsou zranění (psych. trauma, ICHS, asthma bronchiale atd.), inhalace kouře, chem. kontaminace! - Ideálně tok raněných do CCS, ne personál k nim!!! - Zdravotnické průvodky UNIFIKACE!!! - Řetěz velení STRIKTN Ě ZDRAVOTNICKÝ!!! Na místě nehody (v ploše) převážně jen BLS (basic life supp.) CABC - personál převážně nelékařský - špatné podmínky (světlo, teplo, materiál atd.) Ostatní léčba ALS (advance life supp.) vyšší etapa třídící středisko CCS (Casualty Clearing Station).

115 Treatment léčba raněných

116 Transport Cílem je odsun všech zraněných na správnou zdravotnickou etapu, v co nejkratším čase, za použití správné techniky. Jde o správnou organizaci pohybu pacientů, přeživších a odsunových prostředků.

117 Zdravotnické principy MIMMS Posádka ZZS, pokud dorazí na místo incidentu jako první, má odlišné úkoly, než ta, která je součástí ostatních složek IZS. První posádka sanity na místě nesmí zahájit t řídění a léčbu raněných! - První úkol převzít velení, zajistit bezpečnost, zhodnotit situaci, zajistit komunikaci METHANE - Vytvořit klíčové zdravotnické funkce - Vytvořit klíčová zdravotnická pracoviště - Poté vstupní triage aktualizace METHANE - Zahájení ošetřování a plánování odsunu závisí na přítomnosti sil a prostředků ZZS

118 Zdravotnické principy MIMMS Klíčová zdravotnická pracoviště: Point of Wounding (Místo nehody): PW Casualty Clearing Station (Třídící pracoviště) Třídící plocha pracoviště: CCS Body Holding Area (Místo pro mrtvé): BHA Evacuation Control Point (Odsunové středisko): ECP Ambulance Parking Point (Shromaždiště sanit): APP Ambulance Loading Point (Nakládací místo): ALP Helicopter Landing Site (Heliport): HLS Klíčové zdravotnické funce: Medical Incident Officer (Zdrav. vel. zásahu): MIO Deputy MIO (jeho zástupce, je-li třeba): Dept MIO Forward MIO (předsunutý ZVZ, ?) Frw MIO Primary Triage Officer (Velitel pro třídění): PTO Secondary Triage Officer (Totéž v CCS): CTO Casualty Clearing Officer (Velitel Tř. prac.): CCO Ambulance Parking Officer (Park. Sanit): APO Ambulance Loading Officer (Odp. za nakládku): ALO

119 Zdravotnické principy MIMMS

120 Hlavní příčiny selhání - Podcenění problému ono se to nějak zvládne - Přecenění schopností jednotlivci i SYSTÉM - Dokumentace (nejednotnost, složitost) - Komunikace pojítka komunikační balast - Neznalost a nevycvičenost ATLS/BATLS, TCCC, praxe, multidisciplinarita) Hlavní zásady - Znalosti a vědomosti - Rutina výcvik drill - Rychlost a rozhodnost - Klid a rozvaha - Flexibilita NE IMPROVIZACE - Vynechat emoce (děti, kamarádi, národnosti) - DEBRIEFING!!!!

121 CBRN terorismus A Ochrana obyvatelstva PhDr. Jaroslav Žďára PharmDr. Jana Žďárová Karasová

122 Terorismus obecně Terorismus - Jde o užití násilí nebo hrozby násilím s cílem zastrašit protivníka a dosáhnout politických cílů. - Akty násilí bývají plánovány tak, aby u veřejnosti vyvolaly pocit strachu a nejistoty. - Teroristických metod používají zejména skupiny ultrapravicové, ultralevicové, náboženské, národnostně vymezené či revolucionářské.

123 Terorismus obecně Terorismus Mezinárodní právo rozlišuje kriminální a válečné činy (criminal act vs. act of war). Terorismus spadá do kategorie válečného činu, neboť jeho motivací není zabíjet, ale změnit politickou situaci. Terorismus je taktikou nekonvenčního konfliktu (tedy konfliktu mezi státním a nestátním aktérem). V rámci nekonvenčního konfliktu se rozlišuje guerilla, tedy útoky na vojenské cíle a terorismus, tedy útoky na civilní cíle.

124 Terorismus - dělení Terorismus politický Dělí se dále dle hlavní ideologie separatistický (etnickonacionální) a revoluční (protistátní). Terorismus náboženský Dělí se dále na náboženský extremizmus (svaté války) a eschatologický terorismus (sektářské násilí). Terorismus kriminální Kriminální činnost maskována ideologií. Terorismus psychotický Uspokojení psychicky vyšinutého jednotlivce, bez vyššího cíle. Cílem je násilí samotné.

125 Terorismus Terorismus schéma realizace

126 Formy terorismu Letální - využití základních prostředků realizace násilí, - dále se dělí na konvenční a nekonvenční terorismus (dle užitých zbraní). Neletální - označen jako moderní či sofistikovaný terorismus, - dělí se na terorismus realizovaný prostředky každodenního života (automobil, letadlo, internet apod.) a realizovaný nekonvenčními zbraněmi (EM pulz, optické či akustické zbraně).

127 Formy terorismu V posledních letech se vlivem vzrůstajícího rizika zneužití zbraní hromadného ničení objevuje termín Superterorismus či Ultraterorismus. - Vznikl na podkladu vysoké nebezpečnosti a masivní účinnosti použitých zbraní. - V literatuře je dále veden jako CBRN terorismus - chemical, biological, nuclear, radiological terrorism.

128 Statistika

129 Statistika

130 TERORISMUS versus MEDIA

131 NBC Terorismus Jde o použití chemických zbraní, biologických a toxinových zbraní, radiologických zbraní a jaderných výbušných zbraní, bojových chemických látek a jiných toxických chemických látek, biologických agens a toxinů, jiných vysoce infekčních materiálů a radioaktivních látek. Dále jde i o teroristické akce proti chemickým, petrochemickým, biologickým a jaderným zařízením k vyvolání strachu nebo teroru.

132 NBC Terorismus - biologický Můžeme předpokládat následující zdroje biologického terorismu: - zneužití existujících bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní, vlastní výrobu biologických agens a toxinů, zneužití vysoce infekčních materiálů a útoky na biologická zařízení. - schopnost vytvořit sofistikované biologické zbraně a provést masivní biologický útok je naštěstí mimo možnosti většiny teroristických organizací. - pro lokální teroristické účely nelze vyloučit zneužití jakéhokoliv infekčního materiálu (krádeží z biologických laboratoří, sbírek kultur).

133 NBC Terorismus jaderný/radiační Můžeme předpokládat následující možnosti jaderného terorismu: - zneužití existujících zkompletovaných jaderných zbraní, získaných krádeží, na černém trhu či jako válečná kořist. - Vlastní konstrukce improvizovaného jaderného prostředku. - Vlastní konstrukce jednoduchého prostředku pro rozptýlení radioaktivního materiálu pro kontaminaci území nebo útok na jaderná zařízení.

134 NBC Terorismus - chemický Můžeme předpokládat následující zdroje chemického terorismu: - zneužití existujících chemických zbraní, - vlastní výrobu bojových chemických látek, - zneužití běžně chemických látek, průmyslově vyráběných toxických - útoky na chemická a petrochemická zařízení. Pro účely chemického terorismu může být použita jakákoliv toxická chemická látka, která není předmětem žádného kontrolního režimu. Vážné nebezpečí představují konvenční teroristické útoky na petrochemická a chemická zařízení, na zásobníky chemických látek, přepravovaných ve velkých množstvích po vodě, pozemních komunikacích a po železnici.

135 NBC Terorismus - chemický - Je možno zneužít toxickou látku, která je smrtelná pro organismus. - Je možno zneužít látku, která může kontaminovat zdroje vody či potravin. - Hlavními faktory výběru látky je toxicita a stálost látky. - Až další faktory jsou: způsob použití, množství, brána vstupu, účinek - Posledními faktory v rozhodování jsou vlastnosti nepřímé: meteorologická situace oblasti, specifika cílové oblasti, úroveň zdravotnické služby, materiální vybavení (antidota apod.)

136 Bojové chemické látky dle závažnosti Nervově paralytické látky Látky zpuchýřující Látky zneschopňujícící Látky dráždivé Všeobecně jedovaté látky Látky dusivé

137 Typy chemických otravných látek Zpuchýřující (yperity, lewisit) Dusivé (fosgen, difosgen, chlorpikrin) Všeobecně jedovaté (kyanidy, sloučeniny As a jiných těžkých kovů) Nervově-paralytické (organofosfáty, karbamáty) Toxiny (bakteriální, rostlinné i živočišné)

138 Způsoby aplikace toxických látek Potraviny a nápoje Vodní zdroje Generátory par, aerosolů či dýmů Řízené i neřízené střely Injekční zařízení Fyzická likvidace bulharského špiona Georgi Markova v Londýně v roce 1978 pomocí injekce ricinu

139 Zneužití BCHL teroristy Aum Shinri Kyo 1994 Matsumoto (Japonsko) 1994 Osaka (Japonsko) 1995 Tokyo (Japonsko) Shoko Asahara

140 Chemický útok v Matsumotu Matsumoto je 300 tisícové město ležící 320 km severozápadně od Tokia a necelých 100 km od Nagana. V červnu 1994 došlo k zamořeni části města sarinem. S příznaky otravy bylo odvezeno do nemocnice asi 500 lidí, z nichž 270 bylo hospitalizováno alespoň jeden den. Sedm lidí zemřelo krátce po intoxikaci.

141 Sarin

142 Osaka Útok na agenta japonské tajné služby. Použita látka VX Aplikace: stříknuta pomocí injekční stříkačky na krk agenta Agent usmrcen Až po delší době zjištěno, že byla užita bojová chemická látka

143

144 Teroristický útok v Tokijském metru 20. března 1995, v 8.17 místního času se začíná v tokijském metru šířit toxický plyn. 641 lidí bylo hospitalizováno a 5 lidí zemřelo prvý den. Do nemocnice odvezeno celkem 3227 lidí z nichž 493 bylo přijato alespoň na jeden den v 41 tokijských nemocnicích. Celkem intoxikováno více než 5500 lidí a 12 z nich zemřelo.

145 Zvláštnosti tokijského chemického útoku Specifické klimatické podmínky v metru Útok veden na několika místech současně Velký počet zasažených Malý počet těžce intoxikovaných Dobře zvládnutá záchranná akce Připravenost tokijských nemocnic Jejich vybavení specifickými antidoty (pralidoxim, atropin)!!! Sekundární kontaminace!!!

146

147

148 ALE!!! Chemickým terorismem může být nejen zneužití chemických bojových látek, ale i zneužití chemikálií užívaných v chemických procesech či domácnosti. Paracelsus: Všechny látky jsou jedy a závisí pouze na dávce, kdy látka přestává být jedem a stává se léčivem.

149

150

151 Řízení rizik Rizika lze nejen odhadovat, ale také řídit a tak omezovat jejich dopad na zdraví lidí. Každé snížení rizika je pro omezení nepříznivého vlivu na zdraví a život člověka velmi významné, proto je povinností všech účastníků teroristického útoku i lidí podílejících se na likvidaci jeho následků postupovat tak, aby rizika byla co nejnižší.

152 Ochrana obyvatelstva Kolektivní ochrana = souhrn organizačních, operačních, ekonomických, materiálních a dalších opatření, jejichž cílem je zabránit v nejvyšší možné míře účinkům nebezpečných chemických látek na širokou veřejnost. Pojem ochrana obyvatelstva plnění úkolů civilní ochrany (CO): - Varování - Evakuace - Ukrytí (nejvíce se týká kolektivní ochrany) - Nouzové přežití obyvatelstva - Další opatření k zabezpečení ochrany života, zdraví a majetku

153 Ochrana obyvatelstva Základními dokumenty ochrany obyvatelstva EU jsou: Akční program Společenství pro ochranu před katastrofami Postup Společenství na podporu spolupráce při nasazení k ochraně před katastrofami. Legislativa ČR, která řeší CO a ochranu obyvatelstva: Zákon o integrovaném záchranném systému (IZS) (č. 239/2000 Sb.), Usnesení vlády o koncepci ochrany obyvatelstva (č. 417/2002), Vyhláška MV k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva (č. 380/2002 Sb.).

154 Ochrana obyvatelstva V září 2013 byl v oblasti ochrany obyvatelstva dokončen návrh strategického dokumentu, který ve svém obsahu poukazuje na šíři dané problematiky, stanovuje strategické cíle a priority ochrany obyvatelstva do roku Koncepce v širším pohledu stanoví další postup rozvoje významných oblastí ochrany obyvatelstva, jako je výchova a vzdělávání, síly, věcné zdroje, úkoly ochrany obyvatelstva, krizové řízení, věda a výzkum. Taktéž obsahuje základní úkoly pro realizaci stanovených priorit ochrany obyvatelstva na celé období její platnosti, včetně výhledu do roku října byla na programu jednání Bezpečnostní rady státu a 23. října byla po projednání schválena na schůzi vlády České republiky a to usnesením č. 805.

155 Ochrana obyvatelstva Ochrana obyvatelstva je organizována na těchto základních principech: - starost o ochranu obyvatel náleží státu, - ústředním orgánem v oblasti ochrany obyvatelstva je jen jedno ministerstvo, v podmínkách České republiky pak Ministerstvo vnitra, které spolupracuje s dalšími ministerstvy, - konkrétní odpovědnost ministrů a vedoucích jiných ústředních správních úřadů za ochranu života, zdraví a majetku je stanovena příslušnými zákony a vyplývá z jejich kompetencí,

156 - odpovědnost za ochranu obyvatelstva je rozložena na všechny úrovně veřejné správy, včetně obcí, obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů, atd., - profesní organizace tvoří jádro výkonných a částečně i řídicích složek, jsou doplňovány ostatními složkami různé právní povahy i fyzickými osobami, - široká informovanost veřejnosti o ochranných opatřeních je prostředkem, který napomáhá účinnější sebeochraně obyvatelstva, - opatření připravovaná k řešení následků mimořádných událostí a zmírnění dopadů krizových situací v míru budou v případě potřeby využita i v období válečného stavu.

157 Hlavní prvky civilní ochrany Varování - Hlavním úkolem CO - Zabezpečuje HZS kraje - Je řešeno v Plánu varování obyvatelstva Využívá se tzv. Jednotný systém varování a vyrozumění (JSVV). Zabezpečen vyrozumívacími centry, telekomunikačními sítěmi a koncovými prvky varování a vyrozumění. Vyrozumívací centra Informační střediska IZS pro zabezpečení varování, vyrozumění a předávání tísňových informací. Telekomunikační sítě Linkové a rádiové sítě zabezpečují spojení vyrozumívacích center.

158 Evakuace Hlavní prvky civilní ochrany Souhrn opatření zabezpečujících odsun všech osob, hospodářského zvířectva a majetku v daném pořadí priority z prostoru ohroženého mimořádnou událostí do jiné, bezpečné oblasti, kde je možné lidi ubytovat a stravovat, ustájit zvířata a uskladnit majetek. Dle rozsahu opatření se evakuace obyvatelstva dělí: -evakuaci objektovou - evakuaci jedné budovy nebo malého počtu budov -evakuaci plošnou -evakuaci obyvatelstva

159 Evakuace Hlavní prvky civilní ochrany Přednostně jsou evakuovány: Děti do 15 let Pacienti ve zdravotnických zařízeních Osoby umístěné v sociálních zařízeních Osoby zdravotně postižené Doprovod výše uvedených osob Evakuaci řídí pracovní skupina krizového štábu, evakuační středisko a přijímací středisko.

160 Hlavní prvky civilní ochrany Ukrytí Pro širokou veřejnost Improvizované a stále úkryty kryty CO Improvizované úkryty Suterénní a sklepní prostory Stálé úkryty Stálé tlakově odolné úkryty (STOÚ) Stálé tlakově neodolné úkryty Ochranné systémy podzemních dopravních staveb

161 Hlavní prvky civilní ochrany Nouzové přežití Cílem takovýchto opatření je minimalizovat následky mimořádných událostí na postižené obyvatelstvo. Následují až po evakuaci Řešeno v Plánu nouzového přežití obyvatelstva součástí havarijního plánu kraje. Realizace spadá do působnosti HZS ČR.

162 Hlavní prvky civilní ochrany Nouzové přežití Opatření pro nouzové přežití se týká: Nouzového ubytování (přístřeší), ošacení, Nouzového zásobování potravinami, Nouzového zásobování pitnou vodou, Nouzové základní služby obyvatelstvu, Nouzové dodávky energií Organizování humanitární pomoci

163 Zásady chování obyvatelstva při havárii s únikem nebezpečných chemických látek: Nepřibližovat se k místu havárie Vyhledat vhodný úkryt ve vyšších patrech na závětrné straně budov Utěsnit místnost okna utěsnit záclonami a závěsy namočenými ve vodě - vypnout, izolovat a utěsnit veškerou ventilaci v bytě Připravit si prostředky improvizované ochrany nebo prostředky individuální ochrany

164 Zásady chování obyvatelstva při havárii s únikem nebezpečných chemických látek: Ochranu lze rozdělit do 3 skupin: izolační, filtrační a improvizovanou: a)izolační ochrana v oblasti nejbližším okolí úniku nebezpečné chemické látky b) Filtrační - ochranné masky s příslušnými filtry ve směru šíření látky s rozsahem koncentrace nebezpečné chemické látky od 0,5 obj. % c) Improvizovaná ochrana dýchacích cest koncentrace nebezpečné chemické látky od její hodnoty NPK až po její hodnotu imisního limitu (IL) lze aplikovat improvizovanou ochranu dýchacích cest

165 Zásady chování obyvatelstva při havárii s únikem nebezpečných chemických látek: Provádět nebo připravit se na částečnou dekontaminaci Zásobu vody k omývání těla Roztoků k ošetření očí Kontaminace Osprchovat Výměna ošacení Poslech rozhlasu a televize Jeden varovný signál VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA Jednat klidně a s rozvahou Nesmí se podlehnout panice Nesmí se rozšiřovat poplašné nebo neověřené zprávy

166 Zásady chování obyvatelstva při havárii s únikem nebezpečných chemických látek: Netelefonovat a neblokovat tak síť Zbytečně nezatěžovat telefonní spojení. Respektovat pokyny a nařízení složek IZS Vyvarovat se větší fyzické námahy Při zvýšené fyzické námaze se zvyšuje příjem inhalovaného vzduchu. Připravit se na evakuaci, včetně přípravy evakuačního zavazadla Je nezbytné rychle opustit byt z důvodu bezprostředního ohrožení nebezpečnou chemickou látkou.

167 Zásady zásahu záchranných jednotek v místě: Vytyčení a uzavření oblasti Gold zone / hot zone zóna zamoření Silver zone / warm zone zóna dekontaminace Bronze zone / cold zone nezasažená oblast Zásah toxikologů - Detekce a identifikace druhu chemikálie Zásah IZS odhad závažnosti události Stanovení klinických příznaků Stanovení ochranných prostředků Stanovení a provádění záchranných postupů Počet zasažených osob, doba expozice, stupeň intoxikace

168 Zásady zásahu záchranných jednotek v místě: Dekontaminace zasažených toxickými látkami: zásady dekontaminace rozčlenění prostoru zásahu použití dekontaminačních prostředků nakládání s odpady průchod zasažených patient flow Dodržování bezpečnostních zásad pro zdravotnické týmy v místě zásahu. Opatření během transportu.

169 Všeobecná zdravotnická opatření: - přerušit kontakt organismu s chemickou noxou, a zkrátit tak dobu expozice na minimum - odsun ze zamořené oblasti - třídění a první pomoc (antidota) - odsun na další lékařskou pomoc - lékařská první pomoc a eliminace chemikálie z organismu - dekontaminace/odmoření - kvalitní třídění raněných - dobře organizovaná léčebná pomoc na základě výsledků třídění - organizovaný a cílený odsun podle výsledků třídění

170 Zásady zásahu záchranných jednotek v místě: Dekontaminace zasažených toxickými látkami: zásady dekontaminace rozčlenění prostoru zásahu použití dekontaminačních prostředků nakládání s odpady průchod zasažených patient flow Dodržování bezpečnostních zásad pro zdravotnické týmy v místě zásahu. Opatření během transportu.

171 Rozdělení systému ochrany dýchacích cest z hlediska koncentrace nebezpečné látky: 1) Oblast v nejbližším okolí úniku od 100 do 0,5 obj.% Izolační dýchací vzduchové, resp. kyslíkové přístroje, Ochranné oděvy s dýchacími přístroji Jen profesionální záchranáři nebo určení zaměstnanci chemických podniků 2) Oblast ve směru šíření KNCL* od 0,5% do nejvyšší přípustné koncentrace (NKP) Ochranné masky 3) Oblast ve směru šíření od hodnoty NPK po hodnotu Imisního limitu (IL) Improvizovanou ochranu dýchacích cest U nebezpečných chemických látek - chlor, oxid siřičitý, amoniak užít improvizovanou ochranu od: 5 ppm chloru 200 ppm u oxidu siřičitého 400 ppm u amoniaku 4) Oblasti ve směru šíření, kde koncentrace nebezpečné chemické látky nedosahuje hodnoty imisního limitu neovlivňují zdraví, lze v nich běžně pobývat *KNCL-koncentrace nebezpečné chemické látky

172 Zásady první pomoci PhDr. Jaroslav Žďára 7. polní nemocnice OUM FNHK

173 Co je to první pomoc? PP je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky starší 18 let, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

174 Něco z historie Resuscitací se na vědecké bázi začal věnovat až v roce 1957 (!) americký lékař Peter Safar. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace a zavedl i tzv. trojitý manévr. Jeho práce umožnila vznik A-B-C algoritmu při resuscitaci. V roce 2000 vznikají Guidlines 2000, které podrobně řeší problematiku CPR, jsou metodickým doporučením. V ČR jsou v roce Toto doporučení bylo zahrnuto do standardů PP u všech složek záchranného systému.

175 Řetězec přežití

176 Laická první pomoc Rozdělení první pomoci Je poskytována laickou veřejností, nebo školenými pracovníky bez patřičného materiálního vybavení. Úkolem laické PP je zachránit život zraněnému, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí. Technická první pomoc Technickou první pomoc zpravidla zajišťují speciálně vycvičené týmy (hasiči, horská služba). Úkolem technické první pomoci je vyproštění zraněného a jeho transport na bezpečné místo, případně odstranění příčiny úrazu. V případě že není ohrožen zachráncův život může technickou PP poskytnout i laický zachránce (vyproštění z vozidla). Odborná přednemocniční první pomoc Úkony první pomoci, které jsou prováděny odbornými pracovníky a za použití specifického zdravotnického materiálního vybavení (posádky RLP, RZP apod.).

177 Laická první pomoc Několik základních pravidel - Dokud nepřijede odborná pomoc, je to na vás. - Nejhorší je nedělat nic. - Ničeho se nebojte. Jakmile se rozhoupete k akci, všechno vám půjde automaticky. Všechno se vybaví v okamžiku, kdy prostě musíte poskytnout PP. - Zvládnete to. - Bezpečnost zachránce je vždy až na prvním místě!

178 Laická první pomoc Obecné schéma poskytování PP - 10 vteřin na rozmyšlení, co se stalo, komu, jak, kolik je postižených. - přistoupíme a oslovíme pacienta, pokud neodpovídá, bolestivý podmět - zrakem zhodnotíme celkovou situaci - hodnotíme hlasovou reakci, dýchací pohyby, polohu těla, zřejmé známky krvácení (základní životní funkce) - voláme postupujeme dle CABC algoritmu.

179 CABC algoritmus C (circulation) Je myšlen krevní oběh. Jako první si všímáme masivního tepenného krvácení. Pokud nevyřešíme (rychle), není dál co zachraňovat. Řešení nasazení turniketu (škrtidla). Po zastavení tryskání krve pokračujeme dále v algoritmu. A (airway) Dýchací cesty. Pokuď postižený mluví, dýchá, pokud dýchá, je při vědomí. Pokud jen chrčí, je při vědomí, ale brzo nebude, protože nemůže dýchat. Pokud neodpovídá, je v bezvědomí. Řešení předsunutí čelisti, vyčištění ústní dutiny, pokus o zprůchodnění dýchacích cest. Plynule přecházíme k B.

180 CABC algoritmus B (breathing) Dýchání. Obnova dechu je zásadní pro zachování funkčnosti organismu, hl. mozku. Pokud postižený nedýchá a svým zjevem nepředstavuje riziko pro zachránce (infekční choroby, alkohol, zvratky..) či nemá destruované horní dýchací cesty, zahajujeme KPR, a to dvěma prudkými vdechy. V opačném případě rovnou přecházíme na další část algoritmu. C (circulation) Krevní oběh, v tomto případě zachování srdeční činnosti jako hnací pumpy. Při absenci tepu provádíme nepřímou masáž srdce, optimálně v kombinaci s vdechy v poměru 30:2. Není pravidlem (zachránce není povinen dýchat z úst do úst)!

181 Nepřímá masáž srdce Střed spojnice prsních bradavek Nebojte se zmáčknout. Hloubka tlaku cca 7 cm. Nebojte se zvuků a praskání žeber, na to se neumírá.

182

183 Následná péče Pokud se nám podaří pacienta stabilizovat před příjezdem RLP, následují tyto úkony: - Ošetření krvácení, obvázání ran, tlakové obvazy, (problematika škrtidel) - Pokud dostatečně dýchá, stabilizovaná či zotavovací poloha - Monitoring celkového stavu - Po celou dobu zpravidla funguje kontakt s dispečerem záchranné služby. Přítel na telefonu si ví vždy rady!!

184 Jak na to v praxi

185 Jak na to v praxi II.

186 První pomoc všeobecně Můžeme se setkat s: - Pacienti v bezvědomí ( postup viz předchozí text) - Pacienti při vědomí (zabránění vzniku bezvědomí a zhoršení stavu, postup dle vyvolávající příčiny) Příčiny vzniku stavu, vyžadující první pomoc: - Onemocnění oběhové soustavy (infarkt myokardu, CMP) - Úrazy (autonehody, pády z výšek, domácí kutilové..) - Otravy (alkohol, drogy, suicida..) - Další systémové choroby (alergické reakce, epilepsie..) - Popáleniny, poleptání

187 AED automatický defibrilátor V zemích EU je snaha o zavádění AED na disponovaná místa (letiště, nákupní centra, místa s velkým počtem lidí) označení :

188 AED automatický defibrilátor - Vývoj byl zahájen koncem 80- tých let na požadavky, aby z časových důvodů bylo umožněno defibrilovat i laikům nezdravotníkům. Byl kladen velký důraz na 100% spolehlivost automatiky a 100% bezpečnost pacienta a zachránce a 99% citlivost přístroje. Tyto požadavky AHA a ERC byly splněny na počátku 90- tých let. - V platném právním řádu ČR není užití AED nijak řešeno. Platí, že pokud kdokoliv užije při záchraně lidského života prostředek, který může život zachránit, pak tak učinit může, neboť se jedná o záchranu života v tzv. krajní nouzi

189 AED automatický defibrilátor

190 Dotazy.