ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: CET 21 spol. s r.o. se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, IČ , zastoupen JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Praha 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , sp.zn. 2010/105/vos/CET, zn. BUR/1556/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , sp.zn. 2010/105/vos/CET, zn. BUR/1556/2010, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši ,- Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Vladimíra Kroupy, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši ,- Kč za porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) zákona č.231/2001 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 30. srpna 2009 od 12:35 hodin na programu Nova odvysílal pořad Unesený (9), který obsahuje výjevy násilí, tj. mučení, bití, věznění, podávání drogy a zkrvavenou tvář zavražděné ženy, které jsou způsobilé ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů správního řízení. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení pořadu. Poukázal nato, že

2 pokračování 2 žalovaná shledala porušení zákona ve skutečnosti, že pořad obsahuje výjevy násilí, tj. mučení, bití, věznění, podávání drogy a zkrvavenou tvář zavražděné ženy, které jsou způsobilé ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Dále se žalobce vyjádřil k jednotlivým scénám - k prvé scéně (mučení podezřelému je podávána agentem FBI droga; umocněno verbální složkou; násilí se dopouštěl představitel zákona) žalobce uvedl, že neztotožňuje se závěrem žalované, že scéna v kontextu pořadu působí děsivě. K výtce, že se násilí dopouští představitel zákona uvedl, že osoba, kterou soukromý detektiv zadržuje, postava zvaná Účetní, byla únosci chlapce najata, aby vlákala soukromého detektiva do pasti a zabila ho, a tato fakta tedy motivují jednání soukromého detektiva. Ke druhé scéně (mučení tentýž agent je zadržován v ponurém sklepě; je mu zavedena kapačka s neznámým obsahem; je opakovaně bit do hlavy a do břicha; je zde poukaz na chirurgické nástroje zločince; zesilující verbální sdělení; halucinace policisty, kterému se zjevují unesené děti, kdy z kontextu vyplývá, že holčička je již patrně mrtvá; patrný strach a bolest během věznění; zločinec působí chladnokrevně) žalobce uvedl, že tato scéna se nevymyká scénám obvyklým v detektivních příbězích, není v ní obsaženo napětí takové intenzity, aby mohlo mít negativní vliv na psychiku dětského a mladistvého diváka; napětí je utlumeno reakcí vyšetřovatele na nátlak zločince; z chování vyšetřovatele není možné usuzovat na jeho strach či hrůzu z konání zločince, kdy na nátlak reaguje žertováním a zlehčováním situace; není zde akce týkající se užití chirurgických nástrojů, pouze záběr na nástroj a komentář zločince; zobrazení zločince jako chladnokrevného odpovídá ději seriálu. Ke scéně vraždy ženy (zkrvavená tvář mladé ženy v tratolišti krve; respektive útočník, před kterým žena marně prchá, je dostižena, po krátké potyčce sražena k zemi a ubíjena podstavcem lampy; je vidět útočníka, jak se lampou opakovaně se zuřivým výrazem rozmachuje; scéna je ztvárněna tak, aby filmařskými prostředky zobrazila zoufalství ženy, která se snaží agresorovi utéct; vrah působí chladnokrevně) žalobce časově rozdělil scénu s tím, že s ohledem na stopáž a způsob ztvárnění nemá zato, že by vyznění scén bylo možno charakterizovat jako drastické. K výjevu, v němž nadřízený policista veze v autě zadržovaného ( přezdívaného Účetní a z ničeho nic jej udeří do tváře s tím, že má s ním nevyřízené účty; jednalo se sice o zločince, avšak v daný moment spolupracujícího s policí; na to byl výjev naprosto nečekaný); žalobce uvedl, že scénu nepovažuje za závadnou a motiv vedoucí policistu k jeho jednání v kontextu pořadu nepokládá žalobce za neoprávněný. U všech scén žalobce setrval na názoru, že nevyznívají drasticky či děsivě, nejsou způsobilé mít negativní vliv na psychiku dětí a mladistvých tím, že by v nich vyvolávaly pocity napětí strachu a úzkosti, mohli je traumatizovat či citově otupit vůči násilí. Scény jsou podle žalobce ztvárněny prostředky, které se nevymykají z běžného obsahu pořadu obdobného žánru kriminálních seriálů. K závěrům žalované týkajícím se shodného labellingu pořadu a fantasy filmu, u nichž se předpokládá, že se na ně dívají převážně děti a mladiství, jako např. Harry Potter a Ohnivý pohár, Harry Potter a Fenixův řád nebo Harry Potter a Princ dvojí krve, žalobce uvedl, že tyto závěry nejsou zdůvodněny s výjimkou konstatování, že jde o jiný druh pořadu, což však na faktu shodné klasifikace nic nemění. K hodnocení žalovanou vytýkaných scén žalobce poukázal na závěry odborného posouzení, jehož vypracování zadala žalovaná ve správním řízení vedeném u ní pod sp.zn. 2008/403/macCET. Tyto závěry se vztahují k seriálu Kriminálka Miami, tedy rovněž seriálu s kriminální tématikou. Materiál obsahuje obecnou definici nebezpečného násilí. Žalobce poukazuje na závěr tohoto odborného posouzení, podle kterého hodnocený pořad neobsahuje nebezpečné televizní násilí, při tom vychází ze zdůvodnění, že děj je zdůrazěn schématicky černobíle, tudíž jednoznačně dobro na jedné straně, zastoupené kriminalisty a policisty, a zlo na straně druhé, zastoupené pachateli trestných činů. Zobrazené násilí ukazuje utrpení oběti, ale nenabádá respondenta k napodobení, nevyplatí se a není ani adorováno pachatelé jsou

3 pokračování 3 vždy potrestáni a dochází vždy k morálnímu ponaučení. Agrese není zlehčující a není předváděna jako běžná strategie chování. Podle žalobce jsou tyto obecné závěry odborného posouzení platné i pro předmětný pořad. Zdůrazňuje, že základním motivem seriálu Unesený je nezbytnost nepodlehnout v případě únosu organizovanému násilí přistoupením na požadavky vyděračů a potřeba bránit se tomuto zločinnému násilí všemi dostupnými prostředky. Žalobce dále namítl rozpor výroku s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že to způsobuje jeho nezákonnost, protože výrok rozhodnutí nespecifikuje dostatečným způsobem delikt, za který byla uložena sankce. K tomu žalobce poukázal na popis skutku ve výroku rozhodnutí a uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí je v části, obsahující popis závadného obsahu pořadu, kromě scén, které je možné podřadit pod popis skutku obsažený ve výroku (výjevy mučení, a to dvě scény mučení, zkrvavená tvář mladé ženy ležící v tratolišti krve, úder do tváře) obsažen na dvou místech rovněž podrobný popis scény, v níž je zobrazena retrospektiva vraždy mladé ženy. Tato sekvence pořadu však podle názoru žalobce nemůže být charakterizována ani jako mučení, ani jako bití, když i v odůvodnění rozhodnutí je tato scéna označena jako scéna vraždy. K tomu poukázal žalobce na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne , č.j. 2As 34/ a rozsudek téhož soudu ze dne , č.j. 4As 7/ Podle žalobce popis skutku ve výroku rozhodnutí neobsahoval dostatečná skutková zjištění týkající se možného ohrožení zákonem chráněných objektů, když skutková zjištění týkající se ohrožení chráněného zájmu jsou komplexně popsána až v odůvodnění rozhodnutí. Popiš skutku tak nenaplnil požadavek jednoznačné identifikace skutku tak, aby z výroku rozhodnutí vyplývalo, jakým jednáním byl předmětný delikt spáchán. Žalobce rovněž tvrdil nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v důsledku vady výroku rozhodnutí spočívající v rozporu s ust. 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). K tomu žalobce uvedl, že byl sankcionován za spáchání správního deliktu podle 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona, vlastní výrok rozhodnutí však uvádí, že sankce ukládána za porušení 32 odst. 1 písm. g). Uvedení ust. 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona tedy ve výroku rozhodnutí absentuje. Žalobce považoval rozhodnutí za nepřezkoumatelé pro nesrozumitelnost části odůvodnění, obsahující hodnocení zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty. Namítal, že odůvodnění neobsahuje úvahu žalované o tom, jak komplexně posoudila závěry učiněné v rámci jednotlivých kritérií a jaký význam mělo posouzení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. K tomu poukázal na rozsudek NSS ze dne , č.j. 7As 16/ Podle žalobce je v projednávané věci odůvodnění výše pokuty v podstatě mechanickým výčtem skutečností, ke kterým žalovaná přihlédla, avšak bez jakéhokoli bližšího odůvodnění a uvedení, jaký vliv měly tyto skutečnosti na výši pokuty. Konečně žalobce namítal nezákonnost v důsledku vad řízení předcházejícího vydání žalovaného rozhodnutí. Podle odůvodnění rozhodnutí byl žalobce na porušení 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona již žalovanou upozorněn a byl již také sankcionován, přesto nezjednal nápravu a povinnost porušil opětovně, s poukazem na seriály Kriminálka New York a Kriminálka Las Vegas. Žalovaná však konkrétně uvedla pouze rozhodnutí ze dne 20. ledna 2009, sp.zn. 2008/1318/FOL/CET a správní spis v nyní projednávané věci podklady pro takový závěr žalované o splnění upozorňovací povinnosti podle 59 odst. 1 mediálního zákona neobsahoval. Žalovaná tak sice v rozhodnutí uvedla konkrétní rozhodnutí o uložení pokuty za porušení identického zákonného ustanovení, zmiňované rozhodnutí však nebylo

4 pokračování 4 v době rozhodování žalované součástí správního spisu. Správní spis tak neobsahoval všechny podklady, na základě kterých bylo napadené rozhodnutí vydáno, žalobce se s nimi nemohl před vydáním rozhodnutí seznámit a adekvátním způsobem na ně reagovat. Ani v oznámení o zahájení správního řízení není obsažena zmíňka o tom, zda byl žalobce na porušení zákona tímtéž jednáním již dříve upozorněn, a tato okolnost nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí ve spisu doložena žádným dokladem. Žalobce tak mohl až z napadeného rozhodnutí seznat, že žalovaný přihlížel k rozhodnutí ze dne , sp.zn. 2008/1318/FOL/CET a k dalším, v rozhodnutí blíže nespecifikovaným rozhodnutím, když tato jsou uvedena pouze obecně jako rozhodnutí o uložení sankce za odvysílání seriálů Kriminálka New York a Kriminálka Las Vegas. Žalobci tak bylo upřeno právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci samé k existenci těchto upozornění, která představovala podklad pro rozhodnutí o uložení sankce. K rozhodnutí o uložení sankce za odvysílání seriálů Kriminálka New York a Kriminálka Las Vegas žalobce uvedl, že proti nim podal správní žaloby, respektive kasační stížnosti. Konkrétně ve věci sp.zn. 9Ca 108/2009, kdy byla žaloba zamítnuta, byl tento rozsudek NSS zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. K porušení ust. 36 odst. 6 správního řádu, tedy skutečnosti, že žalobci byla upřena možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a v důsledku toho ke zkrácení procesních práv žalobce jako účastníka správního řízení, žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp.zn. 9Ca 281/2009. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná argumentovala jako v odůvodnění svého rozhodnutí. S žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K námitce nedostatku podkladů pro závěr o splnění povinnosti podle 59 odst. 1 mediálního zákona zdůraznila, že je jí tato skutečnost známa z její činnosti a žalobce si byl vědom, že na porušení povinnosti byl nejen upozorněn, ale byl i sankcionován, ostatně to ani nepopírá. Tvrdila, že odůvodnění žalovaného rozhodnutí obsahuje odkazy na správní řízení, v nichž byl žalobce za porušení předmětných povinností sankcionován a i když jsou některá z nich předmětem soudního přezkumu, je žalobci z průběhu dřívějších správních řízení jasné, jaký typ jednání považuje žalovaná za porušení 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona, což je smyslem institutu předchozího upozornění. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. K návrhu žalobce soud provedl důkaz shlédnutím zvukově-obrazového záznamu pořadu a čtením odborného posouzení PhDr. Adama Suchého ze dne na č.l soudního spisu. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona v rozhodném znění je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli

5 pokračování 5 dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým. Podle ust. 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona pokutu od Kč do Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od hodin do hodin pořady, upoutávky nebo další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a nejedná se o vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let, k němuž je poskytnuto technické opatření, které znemožňuje přístup k vysílání dětem a mladistvým. Podle ust. 61 odst. 2,3 mediálního zákona při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání, k výši případného finančního prospěchu, a ke stanovisku věcně příslušného samoregulačního orgánu uvedeného v seznamu samoregulačních orgánů, obdrží-li toto stanovisko písemně do 10 pracovních dnů ode dne zahájení řízení o správním deliktu. Podle ust. 59 odst. 1 téhož zákona jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Podle ust. 68 odst. 2 správního řádu ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci ( 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání ( 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. Podle ust. 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Žalobce v podané žalobě předně namítal nesprávné právní závěry hodnocení pořadu. Soud tuto námitku nepovažuje za opodstatněnou. Je tomu tak proto, že z obsahu spisového materiálu, žalobou napadeného rozhodnutí i důkazu provedeném při ústním jednání shlédnutím DVD podle stanoviska soudu zcela jednoznačně vyplývá naplnění skutkové podstaty porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona žalobcem. V jednotlivých scénách pořadu, konkrétně popsaných žalobou napadeným rozhodnutím a žalobcem v žalobě, jsou zachyceny výjevy násilí, které jsou způsobilé ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvích. Soud se v právním posouzení plně ztotožňuje se závěry žalované a pro stručnost na její podrobné odůvodnění v žalobou napadeném rozhodnutí odkazuje. K samotnému posouzení pak zdůrazňuje, že inkriminované scény byly vysílány v pořadu v neděli od 12:35 hod., tedy v době, kdy jej mohli shlédnout i malí diváci. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění této skutkové podstaty přitom postačuje pouze hypotetické ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých (viz EJK617/2008 NSS ze dne , č.j. 2As

6 pokračování 6 58/ ). Inkriminované scény zobrazují násilí, věznění, bití, mučení, použití halucinogenní látky, scéna, kde je zobrazeno nalezení zavražděné ženy se záběry na její zkrvavený obličej a hlavu ležící v kaluži krve spolu se zobrazením násilí, které vraždě předcházelo, při současném dokreslení dramatickou hudbou, ztemnělým prostředím, výkřiky bolesti, projevy strachu a děsu, jsou podle náhledu soudu nepochybně způsobilé ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvích, neboť mohly na dětského diváka působit děsivě, vyvolávat v něm pocit strachu a úzkosti, šoku a emocionální zátěže. Soud sdílí i závěr žalované, že negativní dopad na dětskou psychiku je zejména nebezpečný u této kategorie diváků, tj. u dětí a mladistvých, neboť nejsou ještě dostatečně psychicky, sociálně a vědomostně vyspělé natolik, aby se dokázaly s takovými scénami vypořádat bez silného emocionálního dopadu a bez možného vlivu na jejich další psychický a mravní vývoj. Pokud žalovaná v této souvislosti poukázala na nizozemský systém labellingu, který tuto sérii pořadů klasifikoval jako nevhodnou pro děti mladší 12-ti let a upozorňoval na prvky násilí a strachu, a naproti tomu žalobce tvrdil, že obdobné hodnocení je tímto systémem uváděno pro fantasy filmy, u nichž se předpokládá, že se na ně budou dívat děti a mladiství z řady filmů o Harry Potterovi, pak soud přisvědčuje stanovisku žalované, že v projednávané věci jde o jiný druh pořadu, přičemž podle stanoviska soudu je rozdílnost obsahu a možného ohrožení psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých u filmů z řady Harry Potter a předmětného odvysílaného pořadu zřejmá. Žalobce dále tvrdil rozpor výroku s odůvodněním napadeného rozhodnutí s tím, že výrok dostatečným způsobem nespecifikuje delikt, když postrádá retrospektivu vraždy mladé ženy. Soud ani tuto námitku neshledal důvodnou. Žalovaný správní orgán při formulaci výroku rozhodnutí dostál podmínkám stanoveným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne , č.j. 2As 34/ na které žalobce poukazoval, neboť v něm popsal skutek srozumitelně. Z jeho dikce je zřetelné podřazení skutkových okolností pod formální znaky deliktu stanoveném v 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona, když pokutu žalobci uložil za odvysílání pořadu Unesený (9) s tím, že tento obsahuje výjevy násilí, tj. mučení, bytí, věznění, podávání drogy a zkrvavenou tvář zavražděné ženy, které jsou tak způsobilé ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Pokud žalovaná v odůvodnění rozhodnutí, kromě ve výroku specifikovaných výjevů násilí, za násilí dále považovala i scénu vraždy ženy, tuto scénu v odůvodnění velmi podrobně popsala, hodnotila a odůvodnila, proč ji spolu s ostatními ve výroku rozhodnutí konkrétně popsanými scénami považuje za projev násilí způsobilý ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, pak své povinnosti specifikovat deliktní jednání dostála. Samotná skutečnost, že žalovaná pod pojem násilí tuto scénu do výroku rozhodnutí výslovně nezahrnula, ač tak učinila u ostatních problematických scén, a pojednala o ní jen v odůvodnění rozhodnutí je vadou, která však nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Do budoucna ale bude vhodné, aby se žalovaná těchto pochybení vyvarovala a věnovala formulaci výroku při správním trestání zvýšenou pozornost. Žalobce dále namítl nezákonnost žalovaného rozhodnutí pro vady výroku spočívající v rozporu s 68 odst. 2 správního řádu a tvrdil, že byl sankcionován za správní delikt, jehož skutková podstata je vymezena v 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona, ale výrok rozhodnutí uvádí pouze ust. 32 odst. 1 písm. g) téhož zákona. I tato žalobní námitka je irelevantní. Ust. 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona stanoví, že pokutu od ,- do ,- Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 6.00 do pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ust. 32 odst. 1 písm. g) téhož zákona je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 6.00 hod. do hod.

7 pokračování 7 pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvích. Z rozhodnutí, které je žalobou napadeno, vyplývá, že v jeho záhlaví je uvedeno, že žalovaná rozhodovala podle ust. 5 písm. f), podle kterého Rada ukládá sankce podle tohoto zákona a dále podle ust. 60 odst. 3 písm. d) téhož zákona. V samotném výroku rozhodnutí je pak uvedeno, že pokuta byla uložena za porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona. K tomu soud uvádí, že žalobcem namítaný rozpor s ust. 68 odst. 2 správního řádu neshledal. Žalovaná žalobce sankcionovala za nesplnění povinnosti provozovatele vysílání vymezené v ust. 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona a ve výrokové části svého rozhodnutí uvedla jak výslovné označení toho zákonného ustanovení, tak předmět řízení, neboť věcně vymezila skutek, kterým ze strany žalobce došlo k porušení práva. Ze shora citovaných ust. 32 odst. 1 písm. g) a 60 odst. 3 písm. d) je zřejmé, že obě zákonná ustanovení dopadají na stejné deliktní jednání, tj. zákaz zařazovat do vysílání ve stanovenou dobu pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvích. Pokud žalovaná zákonné ustanovení, kterým je vymezena výše udělené pokuty za toto jednání ( 60 odst. 3 písm. d) mediálního zákona) nepojala přímo do výrokové části rozhodnutí, ale správní delikt specifikovala totožným deliktním jednáním s odkazem na povinnost provozovatele vysílání stanovenou v 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona, není tento postup vadou řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, tím spíše, že ust. 60 odst. 3 písm. d) žalovaná uvádí v záhlaví svého rozhodnutí. Žalobce rovněž tvrdil nesrozumitelnost části odůvodnění týkajícího se zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty s tím, že odůvodnění neobsahuje úvahu o tom, jak komplexně žalovaná posoudila závěry učiněné v rámci hodnocení jednotlivých kritérií a jaký význam mělo posouzení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty. Soud k tomu poukazuje na shora citované ustanovení 61 odst. 2 mediálního zákona podle kterého přihlíží žalovaná při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle odst. 3 téhož zákonného ust. stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši přijatého finančního prospěchu. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná při úvaze o povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu uvedla, že program Nova je plnoformátovým programem obsahujícím pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací, který je zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy. Je tedy snahou provozovatele vysílání přilákat k obrazovkám maximální počet diváku. Žalobce provozuje celoplošné vysílání, tzn., že jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70 % obyvatelstva České republiky. Jedná se tak o provozovatele s velmi vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu, a to na jeho nejvyšších příčkách, přičemž sledovanost programu Nova je vysoká. Odpovědnost provozovatele tak žalovaná hodnotila jako střední, tedy nikoli nízkou. Ke kritériu závažnosti žalovaná uvedla, že porušení povinnosti vymezené v 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona považuje v projednávané věci za méně závažné. K tomu podotkla, že žalobci vytýká konkrétní scény zobrazující násilí, které jsou způsobilé ohrozit psychický a mravní vývoj dětských diváků. Žalovaná se zabývala též otázkou míry zavinění a uvedla, že obsah posuzovaného filmu žalobce nemohl sám ovlivnit, bylo však na jeho rozhodnutí, respektive na jeho vůli zařadit do vysílání tento pořad tak, aby nedošlo k porušení povinnosti stanovené mediálním zákonem. Ke kritériu rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání žalovaná konstatovala, že se jednalo o devátou epizodu amerického krimiseriálu v délce cca 50 min. odvysílanou na

8 pokračování 8 programu obsahujícím pořady různého zaměření a témat, na programu s vysokou sledovaností, u kterého žalovaná předpokládá vysoký počet diváků. Z těchto důvodů hodnotila žalovaná dosah závadného vysílání jako střední. Finanční prospěch v konkrétní výši nemohla žalovaná prokázat, a proto jej nehodnotila. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná neaplikovala jednotlivá kritéria pro stanovení výše sankce ve smyslu 61 odst. 2,3 mediálního zákona formalisticky, jak žalobce tvrdí ale aplikovala je na posuzovaný případ s přihlédnutím k jeho specifikům a zároveň stručně odůvodnila z jakých důvodů nehodnotila kritérium finančního prospěchu. Pouze u kritéria závažnosti věci žalovaná v obecné rovině podotkla, že žalobci vytýká konkrétní scény zobrazující násilí, které jsou způsobilé ohrozit psychický a mravní vývoj dětských diváků. Tyto jednotlivé scény však žalovaná hodnotila rozsádle a konkrétně v ostatních částech odůvodnění svého rozhodnutí a její hodnocení vyplývá i z právních závěrů, které učinila. Žalované tak lze pouze vytknout stylistickou neuspořádanost hodnocení tohoto kritéria, když vlastní hodnocení vyplývá z kontextu celého odůvodnění žalovaného rozhodnutí a není koncentrováno výslovně u závěrů stran výše udělené pokuty. Tato stylistická nekoncepčnost posouzení kritéria závažnosti věci však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost hodnocení tohoto kritéria žalovanou a nezpůsobuje tak nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Úvahy i žalované stran hodnocení kritérií výše pokuty jako celku, jsou podle stanoviska soudu konkrétní a z obsahu odůvodnění celého žalobou napadeného rozhodnutí lze dovodit, jakými úvahami byla žalovaná vedena a z jakých důvodů stanovila výši sankce při dolní hranici sazby, tj ,- z možných ,- Kč. Soud proto i tuto žalobní námitku nepovažoval za opodstatněnou. Pokud žalobce poukazoval na rozsudek NSS sp. zn. 7As 16/2009 soud má za to, že závěry v něm uvedené na projednávanou věc nedopadají, neboť žalovaná kritéria vymezená v ust. 61 odst. 2, 3 zákona mediálního zákona posoudila přezkoumatelným způsobem. Žalobce však důvodně namítal vadu řízení spočívající ve skutečnosti, že správní spis vedený žalovanou v předmětném správním řízení, neobsahoval podklady pro závěr, že byla splněna povinnost žalované ve smyslu 59 odst. 1 mediálního zákona. Této námitce soud v plném rozsahu přisvědčuje. Žalovaná sice v odůvodnění svého rozhodnutí specifikovala konkrétní rozhodnutí o uložení pokuty za porušení ust. 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona (sp.zn. 2008/1318/FOL/CET ze dne 20. ledna 2009 o uložení pokuty za odvysílání pořadu Kriminálka Las Vegas), ale jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, tvrzení žalobce i písemného vyjádření žalované k podané žalobě nebylo toto rozhodnutí součástí spisového materiálu před vydáním rozhodnutí. Správní spis tak neobsahoval všechny podklady na základě kterých bylo žalobou napadené rozhodnutí vydáno. Žalobce tak důvodně namítal, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci samé k existenci upozornění ve smyslu 59 odst. 1 mediálního zákona a v rozporu s 36 odst. 3 správního řádu mu tak byla upřeno možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům. Tím byla zkrácena jeho procesní práva účastníka řízení. K tomu soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne , č.j. 6As 17/ , podle kterého je podmínka předchozího upozornění splněna pouze tehdy, pokud Rada v rozhodnutí o správním deliktu uvede, jaké konkrétní skutkové okolnosti byly považovány za protiprávní v rámci předchozího upozornění. Nepostačuje přitom odkaz na spisové značky předchozích rozhodnutí. Obdobný závěr učinil senát Městského soudu v Praze soudu ve věci sp. zn. 11Ca 373/2006 a ve věci 9Ca 281/2009, podle kterých je důvodem pro zrušení rozhodnutí Rady stav, kdy z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona bylo jeho součástí před vydáním rozhodnutí ve věci samé a že by účastník řízení byl s touto okolností seznámen jako s podkladem pro rozhodnutí. Lze tak uzavřít, že tato žalobní námitka je důvodná a vedla soud ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

9 pokračování 9 Žalobce konečně navrhl, aby soud od uložení pokuty upustil zcela nebo výši pokuty přiměřeně snížil. S ohledem na to, že soud dospěl k závěru o důvodnosti zrušit žalobou napadené rozhodnutí pro vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, návrhem na moderaci pokuty se nezabýval, neboť to považoval za předčasné. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je na místě zrušit pro vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé podle ust. 78 odst. 1 s.ř.s. a 4 s.ř.s. pro vady řízení ve spojení s ust. 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. neboť podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení je právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku v dalším řízení, správní orgán vázán. V něm na žalovaném bude, aby žalobce seznámil v plném rozsahu s podklady rozhodnutí ve věci samé, umožnil mu realizovat jeho procesní práva a ve věci znovu rozhodl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou v tomto případě tvořeny náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2000,- Kč a náklady právního zastoupení, 3x hlavní úkon po 2100,- Kč ( 7, 9 odst. 3 písm. f), 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky číslo 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 300,- Kč ( 13 odst. 3 téže vyhlášky) a DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem ve výši 1440,- Kč, tedy celkem ,- Kč. P o u č e n í: Proti rozsudku Městského soudu v Praze v soudním řízení správním lze podat kasační stížnost za podmínek a z důvodů stanovených v 102 a násl. s.ř.s., včetně podmínky být zastoupen advokátem, nemá-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud, lze podat u Městského soudu v Praze do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. V Praze dne 12. ledna 2011 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: V. Koláček