Josef Nitra. Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska

Transkript

1 Josef Nitra ˇ HasiC a komíny Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska

2 Josef Nitra Hasiè a komíny Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska, Praha 2013 Ve spolupráci s Ústøední odbornou radou prevence SH ÈMS, Spoleèenstvem kominíkù ÈR, Hasièskými novinami a Hasièskou vzájemnou pojišśovnou, a.s. ISBN Vydavatelství Hasièi, s.r.o., Nové Mìsto nad Metují 2

3 3

4 OBSAH Úvod...6 Slovo kominíka...8 Doba mestkomínù a kominíkù...9 Komín páteø stavení Základní èásti moderního komína Tøídìní komínù Tøídìní spotøebièù pøipojených na spalinovou cestu Pøíslušenství komínù vymetací a vybírací otvory...25 Od hoølavých stavebních materiálù radìji dále...28 Bezpeènost pøi vyhoøení uvnitø komínù...29 Prostup kouøovodu...30 Není nad dobøe vymetený komín Zpráva o provedení kontroly nebo èištìní spalinové cesty a revizní zpráva spalinové cesty...35 Jak to vidí kominíci...38 Vypalování komína...42 Aby teplo domova nepøerostlo v požár...43 Požáry od komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv Pojištìní ano, ale

5 Pøílohy...51 Naøízení vlády è. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpeènosti pøi provozu komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv vyhlášky è. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znìní vyhlášky è. 20/2012 Sb vyhlášky è. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znìní vyhlášky è. 268/2011 Sb...61 ÈSN : øíjen 2010 Komíny a kouøovody Navrhování, provádìní a pøipojování spotøebièù paliv...62 ÈSN základní názvosloví...64 ÈSN Lokální spotøebièe pevných, kapalných a plynných paliv ÈSN EN 1443 Komíny. Všeobecné požadavky...70 TPG Øešení odtahù spalin od spotøebièù na plynná paliva Kontroly a revize spalinových cest...72 Desatero správné praxe pøi používání tepelných spotøebièù, jejich napojení na kouøovod a komín...74 Právní pøedpisy se vztahem ke komínové problematice...77 Technická pravidla...78 Vzor prùkazky èlena Spoleèenstva kominíkù ÈR...78 Poznámka: Se zveøejnìním èeských technických norem a jejich èástí v této publikaci dal souhlas Úøad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Plné znìní ÈSN je dostupné v rámci služby ÈSN online. 5

6 SLOVO ÚVODEM Výkonný výbor Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska se na svých jednáních poèátkem roku 2012 zabýval zlepšením informovanosti dobrovolných hasièù o nových opatøeních v oblasti prevence, zvláštì pak po vydání Naøízení vlády è. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpeènosti pøi provozu komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv, které vstoupilo v úèinnost 1. ledna 2011 a nahradilo tak vyhlášku è. 111/1981 Sb. o èištìní komínù. Chtìl bych jen pøipomenout, že v tomto dokumentu se stanovují podmínky požární bezpeènosti pøi provozu komínù a kouøovodù, tj. spalinových cest a spotøebièù paliv, frekvence jejich kontrol a èištìní. Dále je zde upraveno, kdy a kým se provádìjí revize spalinových cest a za jakých podmínek lze provádìt vypalování komína. Pøi tom je potøebné rozlišovat pojmy kontrola a revize, které mnohé sdìlovací prostøedky pøi pøedstavování a komentování nového pøedpisu veøejnosti èasto zamìòovaly. Praxe ukázala, že mimo odborníkù a zájemcù o tuto problematiku se o zásadách, které nové naøízení vlády pøináší, mnoho neví. Proto má Výkonný výbor SH ÈMS spolu s Ústøední odbornou radou prevence prvoøadý zájem na zlepšení této situace. Oba orgány si plnì uvìdomují, že problematika komínù a odvodù spalin je nezbytnou a dùležitou souèástí požární ochrany, respektive požární prevence a s otázkami kolem nich by se mìl seznámit každý, kdo je èlenem nìkterého ze sboru dobrovolných hasièù. Alarmující poèet požárù vzniklých od závad na komínech a kouøovodech nás nenechává na pochybách, že v tomto smìru není všechno v poøádku. Autorovi a týmu odborných poradcù nešlo jen o jmenované naøízení vlády, ale i o celou škálu norem a dalších souvisejících pøedpisù, které by sbory mìly mít pro své èleny k dispozici. Pro tyto úèely by mìla sloužit brožura, kterou právì držíte v ruce. Josef Nitra se v ní pokusil ve spolupráci s Ústøední odbornou radou prevence SH ÈMS, Spoleèenstvem kominíkù ÈR, Hasièskou vzájemnou pojišśovnou, a.s. a Fakultou bezpeènostního inženýrství VŠB -TU Ostrava soustøedit to podstatné, co bychom mìli nebo chtìli vìdìt o komínech a lidech, kteøí je udržují a dbají na jejich èištìní, kontrolu a pøípadné provádìní revizí. 6

7 Tak po pøedcházející publikaci Hasiè v divadle, která vyšla v roce 2011, vydává SH ÈMS další praktickou pøíruèku urèenou pro své èleny. Vìøím, že není poslední a po velkém zájmu o první titul, bude poptávka i o tuto brožuru nejménì stejná. Pøeji vám, aby titul Hasiè a komíny byl k užitku každému èlenu vašeho SDH a úèelnì pøispìl k získání základních znalostí této problematiky. Aby byl rádcem a pomocníkem pøi objasòování správných zásad požární bezpeènosti pøi provozu komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv, které se vyskytují v témìø každém domì. Tak, jak neustále narùstají ceny energií, tak se lidé pøi vytápìní svých obydlí stále více vracejí k tradièním, zejména pevným palivùm. Tím více nabývá na aktuálnosti správné provedení a zacházení se spotøebièi, komíny a kouøovody a vysvìtlování této problematiky obèanùm èleny našeho sdružení, zejména preventisty. Aś se nová pøíruèka stane hojnì využívaným pøírùstkem vaší knihovnièky metodických pomùcek. Ing. Karel Richter, starosta SH ÈMS Starosta SH ČMS Ing. Karel Richter se stal čestným členem Společenstva kominíků ČR 4. května 2010 Jmenování mu předává prezident SK ČR Emil Morávek 7

8 SLOVO kominíka Neodbytnì se mi do hlavy vtírá myšlenka poøekadla Kde pálí ohnì žár a vzrùstá høích a svár, pomocník je nám dán, svatý Florián. Pøímluva svatého Floriána možná pomáhá, jenže jak to tak bývá, je nutné, abychom se také pøièinili i my, normální smrtelníci. Ptáte se jak? Ohni lze pøece vždy pøedcházet prevencí. Pøi provozování komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv je nutné provádìt jejich preventivní èištìní a kontroly. Pøedcházet ohni zloby a nenávisti mùžeme zase svým správným chováním. My, kominíci, jsme si už více než ètyøi sta let vìdomi toho, za co svou prací ruèíme, ale jsou si toho vìdomi i majitelé komínù? Nebál bych se tvrdit, že se naši pøedkové stavìli k otázkám prevence mnohem zodpovìdnìji, než je tomu nyní. Požární opatøení ve mìstech a vìtších obcích, o císaøských patentech nemluvì, budily v Èechách, na Moravì a ve Slezsku daleko vìtší respekt. Praxe však až moc èasto ukazuje, že tam, kde se zapomíná na kominíka, pøichází èas pro nástup hasièù. Kominictví bylo již od poèátku svého vzniku ze zákona garantujícím øemeslem proti nebezpeèí ohnì a jiných škod, které zpùsobují chatrné a neèištìné komíny. Již od poèátku vzniku kominického øemesla je tedy zcela samozøejmé, že kominíky a hasièe spojuje protipožární prevence a i spoleèný patron - svatý Florián. Spolupráce mezi kominíky a hasièi je natolik propojena, že prakticky všude jsme v blízkém kontaktu. Bohužel i pøi vyšetøování pøíèin požárù. Vynikající spolupráce je mezi Spoleèenstvem kominíkù Èeské republiky a Sdružením hasièù Èech, Moravy a Slezska. Spoleèenstvo kominíkù ÈR je dobrovolným profesním sdružením založeným v roce 1990 s poètem pøibližnì 800 èlenù. Má dlouhodobé praktické zkušenosti s podnikáním v kominickém øemesle, kde mohou nekvalitnì provedené práce v rámci poskytované služby vést až k vážným bezpeènostním dùsledkùm. Poskytuje poradenské služby obèanùm, pøièemž služby menšího rozsahu jsou poskytovány zdarma, služby vyžadující vìtší pracnost pak za úplatu. Jedním z cílù je i co nejefektivnìjší spolupráce s hasièi. Kominíci vìøí, že se tato plodná kooperace bude rozvíjet i nadále a požárù vzniklých od komínù bude co nejménì. Ing. Jaroslav Schön, viceprezident Spoleèenstva kominíkù ÈR 8

9 o kominíkuo Doba mestkomínu a O komíny se lidé starali snad už od prvního vystavìného komínu. Podle Wikipedie nejstarším zaøízením sloužícím k odvodu kouøe ven z domu (respektive z jizby) byl tzv. dymník odvádìjící kouø do podkrovního prostoru. Kolem 15. století se objevují komíny sahající až nad samotnou støechu a odvádìjící tak kouø zcela mimo dùm. První komíny byly døevìné èi hlinodøevìné. V prùbìhu 17. a 18. století se pøedevším pod tlakem protipožárních pøedpisù, pøecházelo na komíny zdìné. Jejich prùduchy byly svedeny až k zemi a využívaly tak k odvodu kouøe pøirozeného tahu. Z poèátku si lidé vymetali komíny sami. Komíny byly èištìny pøed velkými svátky a hlavnì v takzvaných sazometných støedách pøed Velikonocemi. Tuto práci vykonávali v obecních budovách biøici, v pivovarech pomahaèi a nìkteré komíny si mohli èistit a vypalovat hospodáøi sami. V roce 1548 se usnesla všechna tøi mìsta pražská na navázání dosavadních požárních prohlídek domù, pøedevším komínù, které provádìl hejtman spolu se svými podøízenými. Kontroly se týkaly i dodržování povinného vybavení každého desátku žebøíkem, velkým hákem s podporami a nejménì ètyømi koženými korbely. Kdo zjištìné závady neodstranil do dvou týdnù, musel zaplatit pokutu kopu grošù. Také v dalších mìstech provádìli odborné kontroly tzv. desátníci jednou za ètyøi týdny. V rožmberské instrukci z roku 1560 Artikulové vydání rychtáøùm a poddaným na panstvích rožmberských se ukládalo, aby rychtáø a konšelé každého ètvrt roku kontrolovali zacházení s ohnìm. Ve Valašském Meziøíèí byla odpradávna zachovávána jakási pravidla, která mìla zabraòovat vzniku požárù. Nejstarší známé pøedpisy o tom se dochovaly ve Zøízení obce Meziøíèské a Krásenské z 10. listopadu 1568, jež bylo vydáno majitelem panství Bernardem ze Žerotína. Kromì zásad, které upravovaly práva a povinnosti èlenù mìstské rady i mìšśanù, obsahuje toto obecní øízení nìkolik pokynù týkajících se opatøení proti požárùm. Èlenové mìstské rady mìli podle nìj jedenkrát za mìsíc prohlížet komíny v obytných staveních, pivovarech a barevnách sukna a mìli dbát na to, aby komíny byly v dobrém stavu, neb s ohnìm žertù není, jak se praví v dokumentu. Obyvatelé mìsta, kteøí by nedbali jejich pokynù, mìli být dáni do mìstského vìzení a potrestáni pokutou. 9

10 Poprvé v celostátním mìøítku øešil požární ochranu císaø Maxmilián II. v policejním øádu z roku 1570, ve kterém stanovil, aby nepozorní hosté a sluzi, jichž vinou oheò vzplál, ztratili hrdlo. Z naøízení císaøe bylo zakázáno nosit žhavé uhlí pøes ulici v nepøikrytých nádobách, obíjení komínù prkny a jejich pøikrývání šindelem. První zprávy o èeských mestkomínech jsou z roku 1572 z Pardubic, z roku 1589 ze Støíbra a z roku 1590 z Mladé Boleslavi. Mestkomínové byli placeni formou naturálií a jen málo obcí si vydržovalo za plat svého mestkomína, aby vytíral a pøed požáry chránil. Na Nový rok chodili s koledou a vinšujíce všeho dobrého rozdávali lidem novoroèní pøání, takzvané škartice. Do konce 16. století bylo pravdìpodobnì èištìní komínù provozováno jako svobodná živnost. Za císaøe Rudolfa II. tuto službu u nás vykonával jakýsi Tomáš de la Maniga z Locarna, jenž se vyznamenal obratností ve svém oboru tou mìrou, že mu císaø udìlil privilegium provozovat živnost kominickou na královském zboží v celých Èechách. Ferdinandem II. bylo toto privilegium rozšíøeno na Bartolomìje a Matyáše Demartini a zároveò ustanoveno, že vždy nejstarší z potomkù obou bratrù smí v jejich živnosti pokraèovat. Jmenovaným bylo svìøeno èištìní komínù na Pražském hradì a v budovách královských a z každého komína jim byly vypláceny ètyøi bílé groše. Bylo jim též dovoleno pøibrat si pomocníky. Jejich privilegium nabylo obzvláštní ceny tím, že plzeòští mìšśané udìlili obìma bratrùm totéž právo pro své mìsto. V roce 1643 Nové Mìsto pražské uzavøelo smlouvu s Matyášem Demartinim, že bude èistit mìstské komíny a že cizí kominíci se smí jen tehdy cvièit v jejich øemesle, když jim k tomu bratøi Demartiniové udìlí zvláštní povolení. Exkluzivní smlouva byla pozdìji rozšíøena také na Staré Mìsto a Malou Stranu. S nepatrnými ústupky si Demartiniové zachovali své výsadní postavení až do èasù živnostenské svobody nové doby. Poslední z nich, Hugo Demartini, coby významný kominický a hasièský funkcionáø, pùsobil ještì ve dvacátých letech 20. století. První kominický cech byl založen v roce 1626 v Tøeboni. Nejstarší soupisy kominíkù byly poøízeny již roku Pražský kominický cech s vlastní peèetí sv. Floriána je z roku 1748 a vedl k posílení kominické èinnosti a propùjèování kominických živností. Dne 21. srpna 1751 vydala Marie Terezie Øád k hašení ohnì pro mìsta zemská, mìsteèka a dìdiny markrabství Moravského. Velký neklid vyvolalo ustanovení, že do jednoho roku mají být odstranìny všechny døevìné komíny a nahrazeny zdìnými a napøíštì, že se mají nové domy stavìt buï z pálených, nebo nepálených cihel. Jen výjimeènì mohl být v místech s dostatkem døeva postaven 10

11 i dùm døevìný, avšak komíny musely být zdìné. Vrchnosti i mìsta si tehdy stìžovaly na nedostatek cihel, poukazovaly na malou produkci cihelen, ale také na bídu poddaných, kteøí by si za žádných okolností nemohli stavìt nákladné zdìné domy. Lhùta k odstranìní døevìných komínù dodržena nebyla a ještì sto let po vydání tohoto požárního øádu jich bylo v horských oblastech, zvláštì na Valašsku, velké množství. Břidlicí obložený komín na zámku ve Velkých Losinách 11

12 Øád požárový a povinnosti kominíkù Kominický mistr byl vedle své vlastní èinnosti považovaný za první výkonný orgán požární policie. Byl placen obcí, tudíž nebyl závislý na jednotlivých obèanech. Mìl na starosti urèitý obvod a vše zapisoval do své služební knížky. Kominíci kontrolovali všechna stavení. Jestliže se kominík do stavení nedostal, oznámil svou návštìvu tím, že naèrtl na domovních dveøích kominický øebøík nebo šornu. Pøi vymetání komínù upozoròovali kominíci na vady kamen, ohnišś, rour a komínù a dbali na další protipožární opatøení, jako ukládání hoølavin u kamen, popelu a sušení lnu. Nebylo-li na upozornìní dbáno, následovala pokuta. Kominíci mìli veliký respekt. Kominík byl za svou práci odpovìdný obecnímu starostovi. Hlavním dokumentem, který vymezoval pracovní èinnosti a povinnosti kominíkù, byl Øád požárový è. 45, vydaný 25. kvìtna Pøípisem zemského výboru království Èeského z 18. ledna 1906 byla Zemská jednota komorních spoleèenstev mistrù kominických pro království Èeské vyzvána, aby se vyjadøovala k nové osnovì Øádu požárového v èástech týkajících se kominických èinnosti. Zemská jednota se ve svém návrhu na zmìnu osnovy nového Øádu požárového zabývala problematikou èištìní komínù a ohnišś. Vyplynulo z toho zejména, že (citace v dobové stylistice je pøevzata z Vìstníku kominického): èištìní komínù a všelijakých kouøovodù vèetnì vybírání sazí náleží oprávnìnému kominíku a sluší je provésti nákladem majitele, úøad vykonávající policii požárovou ustanoví, po slyšení dotyèného spoleèenstva kominíkù, jak èasto se má èištìní konati v Øádu o vymetání komínù. Øád ten má obsahovati podrobné pøedpisy o zpùsobu èištìní komínù používaných, zkoušení a pøehlížení komínù pøi novostavbách a pøestavbách a o vymetání, jakož i o povinnostech kominíkù a dozoru k jejich pracím, zpravidla buïtež všechny komíny po dobu jejich používání èištìny každého mìsíce, komíny pak vìtších topenišś èastìji, vyžaduje-li toho potøeba, popøípadì každých 8 dnù, majitelé budov a jejich zástupci, jakož i obyvatelé a uživatelé jednotlivých místností, jsou povinni dovoliti, by se práce tyto provedly bez pøekážek a majitelé domù jsou povinni opatøiti ohnivzdorné nádoby k ukládání sazí, èištìní kamen a ohnišś a kouøových rour až k zaústìní do zdi a odstraòování sazí jest povinností majitele nebo uživatele místnosti. Je zakázáno vypalování kamen a ohnišś, jakož i kouøových rour, 12

13 vlastníci budov nebo jejich zástupci jsou povinni oznámiti úøadu jakékoli prodlévání, neb porušení povinností, jehož dopustili se kominíci nebo jejich pomocníci, vysoké komíny a prùduchy topení pøi parních kotlech sluší èistiti nejménì ètyøikrát do roka, pokud úøad, vykonávající policii požárovou, neustanoví jinak. Komíny a kouøovody mohou býti vypalovány jen oprávnìným kominíkem s povolením úøedním za šetøení náležité opatrnosti. Sboru obecních starších v Praze a obecnímu výboru v ostatních obcích bylo vyhrazeno vydati Øád o vymetání komínù po slyšení dotyèného spoleèenstva a pùsobiti k tomu, by okresy vymetací zøízeny byly. V Øádu pro kominíky z roku 1894 se píše: Kominík provází zdarma ve svém obvodu požární komisi pøi prohlídkách a podává potøebná vysvìtlení o pøedmìtech, jež se týkají jeho služby. Kominíci se svými pomocníky, pokud nejsou èleny hasièského sboru, dostavují se k místním požárùm a tam se podøizují veliteli, jenž zachraòovací práce øídí. U tenkrát bìžných a vlastnì jediných konstrukcí komínù komínù zdìných jednovrstvých byla dùležitá dobrá trvanlivá vnitøní omítka vzdorující žáru, která pøedcházela dnes používaným komínovým vložkám. Aby se ušetøilo na stavebních nákladech, zaèal se svádìt jeden komín do druhého. Vznikaly tak komíny spojovací èili vìtvené, které doznaly takové obliby, že se až na malé výjimky jiné typy nestavìly. Jak se však doèteme v dobovém Vìstníku kominickém: Komíny spojované však svému úèelu oproti komínùm samostatným špatnì vyhovují. Mezi potíže spojených komínù patøí nepravidelné proudìní vzduchu pøi jejich nestejném vyhøátí, což zpùsobuje srážení tahu komínù a z toho nezbytné kouøení kamen. Tomu hledívá se mylnì odpomoci vyvýšením a krytím komínù rozliènými nástavkami, ale bezvýslednì. Rovnìž stavbì tìchto komínù není vìnována patøièná pozornost a skuteèná stavba se odchyluje od plánù. Èasto jsou komíny místy zužovány až na polovinu svìtlosti, což má nemalý vliv na zmenšení tahu. Èištìní takových komínù je pak velice obtížnì, ne-li nemožné. Vìstník kominický také brojil proti hnìdému uhlí: Zde také musí padati na váhu u nás nejrozšíøenìjší topící hoølavina, tj. hnìdé uhlí, které pøi spalování vyvinuje nejvíce kouøe a i také sazí, kterážto vlastnost vyžaduje komínù co nejvíce tahu majících. Takovými komíny jsou pouze komíny samostatné s urèitou stejnou svìtlostí a vnitøní hladkou pevnou omítkou poøízené. Pøi pokusech se žalovatelností dýmu nejvìtší zøetel na tah komínu musí býti brán. Nemùže pomoci žádná sebesložitìjší úprava topeništì, ale hlavnì øádné a úèelu svému vyhovující komín. 13

14 Stavební øád ve svém 89 naøizoval, aby komíny pro jedno nebo dvì topení mìly prùøez 200 až 250 cm 2, pro více topení pak prùøez 300 cm 2. Již tenkrát byla vidìt snaha kominíkù pøispìt svými zkušenostmi k øešení technického problému, kterým bylo odvádìní spalin z topenišś, vèetnì návrhù na jejich stavební vylepšení. Pøibližnì do poloviny devatenáctého století se kominíci starali o komíny hlavnì z hlediska protipožární prevence. O škodlivosti oxidu uhelnatého chemická znaèka CO, se tenkrát mnoho nevìdìlo. CO je plyn, který se váže lépe než kyslík na èervené krevní barvivo a velice rychle tak dokáže zpùsobit smrt i pøi ne zrovna silných koncentracích. Proto se postupem èasu zaèali kominíci starat o spalinové cesty (komíny, kouøovody, zkrátka všechny konstrukce sloužící pro odtah spalin od všech druhù a typù spotøebièù) nejen z hlediska požární, ale i z hlediska provozní bezpeènosti. Požár v komínì Ten povstává od sazí silným zatopením aneb špatným vymetáním, a též nevypálením komínù. Byl-li sbor na místo požáru povolán, hoøí-li saze v komínì, nechś se v komínì saze nechají úplnì vyhoøeti, když tomu okolní støechy staveb dovolí. Mají-li se saze ty hasiti, vezme se mokrý hadr, do nìho se naváže kus cihly neb kamenu, co by obnášelo tíži 1 libry, to vše uváže se na smyèku a pustí se komínem dolù, konec však smyèky ponechá se hasiè v ruce a protáhne komín, by se øádnì vyèistil. Hasièi obsadí vedlejší stavení i stavení, v nìmž hoøí, a chrání od zanícení se od sazí. Když saze neb jiskry lítají a hrozí zanícením, jest zapotøebí nìkolik tak zvaných požárových plácaèek, zvláštì ve venkovských obcích, kde jsou domy kryty šindelem neb slámou. Tato plácaèka požárová je tyèka 6 støevícù dlouhá z ohebného døeva, jímž ale vždycky musí býti pníèek. Na hoøejším konci ve výšce 2 støevícù a šíøce 6 palcù upevní se buï tlustý železný drát, a nebo 4 èáry silný rákos ve spùsobnì pùlkolatosti; drát se musí potøít olejovou barvou, rákos pak se namoèí do teplého lnìného oleje. Na tento podlouhlý obruè se upevní sítka, mající møížky na dva palce zšíøí ze silných tkalounù, namoèených do oleje. Na tuto síśku se natoèí koudele, aby to všecko vypadalo jako polštáø dva palce vysoký. Když se koudel natoèila, tu se to celé potáhne režným plátnem a prošije silnou nití, aby se koudel nemohla sbalova- 14

15 ti. Tyèka nemusí býti nevyhnutelnì natøena, avšak je-li natøena, tím lépe. Tento jednoduchý nástroj si mùže každý sám zhotoviti a náleží zajisté mezi nejpøimìøenìjší a nejpotøebnìjší náøadí hasièská, neboś jím rychle se mùže uhasiti létavý oheò a oharky, a mùže se jím velmi snadno vládnouti. Hoøí-li komín samoten, jsou jeho stìny napuštìny mastnotou, která se tvoøí ze sazí a usazuje se co lesklé saze na stìnách komínu. Ty jest hasièi obtížnìji hasiti než obyèejné saze. Je-li sbor na místo takové povolán, musí hledìti, by stìny, které hranièí s bytem, byly opatøeny, by vše vedlejší, co na stìny pøiléhá, bylo odstranìno, jako obrazy, zrcadla, postele atd. Pak se musí dbáti o to, by komín se neucpával, nebo pak by mohl prasknout a tìmito otvory vyšlehly by plameny, které každou bližší vìc zapáliti mohou, zvláštì støechy kryté šindelem, rákosím neb slamou. Když se má požár takový hasiti, musí se to se vší opatrností díti, pøinese se nìkolik košù vody a shora stranou se lije voda do komína. Kdyby komín praskl, musí se otvory ucpati mokrým hadrem, by plameny ven nevyšlehaly a nový požár nezpùsobily. Jinak užívá se zde døíve naznaèených pøedpisù. Václav Kohl v Hasičství tedy v Rukověti ku potřebě našich velitelů a cvičitelů hasičských, vůbec pak každého občana atd., která vyšla v Nakladatelství Maxmiliána Čermáka v Klatovech v roce Komíny na domech z 19. století 15

16 Komín páter ˇ stavení Komín je v nejvìtší míøe využíván k odvádìní spalin z topenišś ve stavebních objektech. Napojují se tedy na nìj kamna, pece, krby nebo kotle, u kterých funguje jako jednoduché vzduchové èerpadlo, zajišśující odvod spalin z topeništì. Spaliny jsou výsledným produktem spalování paliv. Spalování paliv je chemický proces, pøi kterém se sluèují prvky obsažené v palivu se vzdušným kyslíkem. Pøi tomto procesu se uvolòuje teplo, které je využíváno k vytápìní, ohøevu užitkové vody nebo k vaøení v závislosti na druhu a úèelu daného tepelného spotøebièe. Kvalita spalování paliva záleží na správném pomìru paliva a kyslíku, na jejich promísení a dále na konstrukci a technickém stavu zaøízení. Spaliny kouøové plyny jsou tedy smìsí vzdušného dusíku, zbytku kyslíku nespotøebovaného na spalovací proces a produktù hoøení paliva, tedy: CO (oxid uhelnatý), CO 2 (oxid uhlièitý), NO x (oxidy dusíku), vodní páry a dalších složek, zpravidla mikroskopických pevných èásteèek, které vnímáme jako viditelný kouø. Je-li v palivu obsažena síra (S), pak jsou ve spalinách obsaženy také oxidy síry SO x, nejèastìji oxid siøièitý SO 2. Síra je obsažena zejména v kapalných palivech v závislosti na jejich èistotì, dále v uhlí, uhelných briketách aj. Nejvìtší obsah síry je v nekvalitním hnìdém uhlí. Rùzné druhy uhlí mají obsah síry rùzný, zastoupena je však ve všech druzích paliva. Všem druhùm uhlí a výrobkùm z nich øíkáme fosilní paliva (fosilie = zkamenìlina). Fosilní paliva jsou uhlovodíky obsahující v rùzném pomìru uhlík (C) a vodík (H). Dále obsahují kromì výše uvedené síry také rùzné neèistoty, pøípadnì vlhkost. Uhlík se pøi dokonalém spalování slouèí s kyslíkem na oxid uhlièitý C + O 2 CO 2 nebo pøi nedokonalém spalování na CO oxid uhelnatý 2 C + O 2 2 CO Vodík se sluèuje s kyslíkem na vodní páru 4 H + O 2 2 H 2 O Síra se sluèuje na SO 2 oxid siøièitý S + O 2 SO 2 Dusík (N) pøechází do kouøových plynù nebo se s kyslíkem sluèuje na škodlivé oxidy dusíku, souhrnnì oznaèované jako NO x. 16

17 Kouøové plyny jsou tedy smìsí všech výše uvedených produktù. Spalováním jiných než výrobcem urèených paliv (plasty, oleje, laky apod.) vznikají další složité (aromatické) slouèeniny, které mají škodlivý vliv na životní prostøedí a zdraví lidí, jsou zpravidla vysoce karcinogenní a tìžko se ze životního prostøedí odbourávají. Oxid uhelnatý je, jak známo, toxický, není cítit, není vidìt. Jeho nebezpeèí spoèívá ve schopnosti vázat se na krevní barvivo hemoglobin až 500krát snáze než kyslík. Místo pro navázání kyslíku na hemoglobinu je tak již obsazeno, vzniká tzv. karboxyhemoglobin a nastává dušení organizmu. V pøípadì nedokonalého spalování mohou kouøové plyny obsahovat také zbytky nespáleného paliva a pevné èásteèky (popílek) unášené proudem spalin. To je velmi nežádoucí jev, topení je neekonomické a spalinové cesty jsou nadmìrnì zneèišśovány. Ve smìsi tìchto spalin pak dochází k dalším reakcím. Napø. oxidy síry se sluèují s vodní párou na slabé kyseliny (sírová, siøièitá), oxid uhlièitý se s vodní párou sluèuje na slabou kyselinu uhlièitou. Tyto kyseliny pak pùsobí agresivnì na materiál komínového tìlesa. Pøi dlouhodobém pùsobení jsou pøíèinou nevratných poškození konstrukcí a vzniká koroze, zejména vnitøního povrchu prùduchu kouøovodu, potažmo komínového prùduchu. Kromì toho je materiál kouøovodu a komínového prùduchu namáhán i teplem, které je stìnám prùduchu pøedáváno spalinami. Horké spaliny v komínì mají nižší hustotu než vzduch okolo, stoupají proto komínem vzhùru a na jejich místo je nasáván èerstvý vzduch. Tlaku, který žene vzduch komínem, se øíká tah komína. Tah komína je závislý na jeho výšce a pomìru vnitøního prùmìru k objemu spalin a rozdílu teplot. Proto také, vedle potøeby vìtšího rozptylu spalin, jsou v prùmyslových provozech stavìny vysoké komíny. Výška komínové hlavy (nadstøešní èást komína) je definována technickou normou. Platí, že komín vystavìný do dvou metrù od høebene støechy musí pøevyšovat teènu (rovinu) vedenou vodorovnì høebenem støechy o 650 mm. To proto, aby byl zajištìn dostateèný rozptyl spalin do okolního ovzduší a byl tak zajištìn požadovaný komínový tah. Nezanedbatelným faktorem je požadavek, aby kouø neobtìžoval obyvatele okolních domù. Pøi pøipojování spotøebièù s vyšší teplotou spalin je dùležité dilataènì oddìlit kovový kouøovod od keramického hrdla sopouchu tak, aby spoj tìsnil, avšak aby zároveò eliminoval rozdílné rozmìrové zmìny obou materiálù pøi zmìnách teploty toho lze docílit napojovacími adaptéry. V pøípadì, že je nemožné stavìt vysoký komín nebo má komín odvádìt studené plyny, jsou montována zaøízení pro umìlý tah. Pøíkladem mùže být dyšna parních lokomotiv nebo ventilátor. 17

18 Z uvedeného je zøejmé, že komíny patøí mezi extrémnì namáhané èásti staveb. Komínové tìleso musí být staticky zajištìné a odolné proti nepøíznivým vlivùm vyskytujícím se pøi spalování. Tepelná energie pøedávaná spalinami stìnám kouøovodu a komínového prùduchu je nezanedbatelnou souèástí složitého procesu negativních vlivù na materiál komínù. K pøestupu tepla dochází také napø. pøi kondenzaci páry na vnitøních stìnách komínového prùduchu. Pokud je špatnì navržena, provedena nebo udržována kouøová cesta, dochází k nehospodárnému nebo dokonce nefunkènímu provozu spotøebièe, k neúmìrnému poškozování komínové konstrukce a tím k ohrožení stavby požárem a èasto také ke zdravotním problémùm nebo dokonce smrti obyvatel domu. Výška nad hřebenem střechy má být podle ČSN minimálně 65 cm 18

19 Základní Cásti ˇ moderního komína Komínový prùduch dutina v komínové vložce (nebo dutina ohranièená stìnou komínového prùduchu) urèená k odvodu spalin do volného ovzduší. Vzduchový (vìtrací) prùduch (pøívodní vzduchový prùduch) samostatný nebo spoleèný prùduch pro pøívod vzduchu k uzavøeným spotøebièùm vedený od místa nasávání až do uzavøeného spotøebièe. Poznámka: Vzduchový prùduch mùže být v soustøedném uspoøádání s odvodem spalin nebo v uspoøádání vedle sebe s odvodem spalin. U pøetlakových komínù mùže sloužit vzduchový prùduch v soustøedném uspoøádání také pro odvìtrání spalin v pøípadì netìsnosti komínové vložky, obdobnì jako zadní vìtrání. Komínový plášś vnìjší èást konstrukce komína, která pøichází do styku s pøilehlým nebo vnìjším okolím nebo se nachází pod vnìjším obkladem èi opláštìním. Sopouch konstrukèní díl komína, do kterého je pøipojen kouøovod. Zpravidla je vytvoøen tvarovkou ve formì T kusu; u spalinových cest spotøebièù na plynná paliva v tlakové tøídì P a H to mùže být i patní koleno. Kontrolní otvor konstrukèní díl kouøovodu nebo komína, umožòující jejich kontrolu a èištìní. Poznámka: Otvor slouží ke kontrole, popø. èištìní komínového prùduchu, kondenzátní jímky a prùduchu kouøovodu u spalinových cest spotøebièù na plynná paliva. Vymetací otvor konstrukèní díl komína pro spotøebièe na kapalná nebo pevná paliva, umožòující jejich vymetání a èištìní z pùdního prostoru nebo ze støechy. Vybírací otvor konstrukèní díl komína, který slouží k vybírání pevných èástí spalin z pùdice komínového prùduchu spotøebièù na pevná a kapalná paliva. Èisticí otvor konstrukèní díl komína nebo kouøovodu spotøebièù na kapalná nebo pevná paliva, umožòující jejich èištìní a vypalování. Poznámka: U jednovrstvých zdìných komínù jsou vymetací, vybírací a èisticí otvory vytvoøeny pøi vyzdívání komínového pláštì. Ústí komína místo, ve kterém spaliny opouštìjí komínový prùduch, popø. prùduch komínového nástavce a vstupují do volného ovzduší. Komínová hlava nejvýše položená ukonèující èást konstrukce komína. Krycí deska konstrukèní díl nebo staveništní prefabrikát, který slouží k ochranì komínové hlavy pøed povìtrnostními podmínkami a úèinky spalin. Poznámka: U vícevrstvých kovových komínù je krycí deskou kovové pøekrytí mezery mezi komínovou vložkou a komínovým pláštìm nebo opláštìním. 19

20 Komínová hlavice Komínová hlavice pevná nebo otoèná nástavba nad ústím komína, která usmìròuje proudìní spalin, snižuje negativní úèinek vìtru na ústí komína a omezuje pronikání deštì do komínového prùduchu. 20

21 o Trídení ˇ ˇ komínu Tøídìní komínù podle teploty, tlaku, odolnosti pøi vyhoøení sazí, odolnosti proti pùsobení kondenzátù spalin a odolnosti proti korozi je uvedeno v ÈSN EN Další tøídìní komínù je následující: Podle zpùsobu výroby a montáže: a) Systémový komín komín, který je sestaven s použitím kompatibilních dílù, nakoupených, vyrobených nebo zajištìných jedním výrobcem (ÈSN EN :2008), který pøebírá odpovìdnost za systémový komín jako celek; všechny systémové komíny musí být certifikovány podle platných evropských norem a mít odpovídající zatøídìní. Musí být vybaveny Evropským prohlášením o shodì (CE) a komínovým štítkem. b) Individuální komín komín, který je sestaven nebo postaven na staveništi s použitím kompatibilních dílù, které mohou pocházet od jednoho, nebo více výrobcù. Odpovìdnost za komín pøebírá ten, kdo individuální komín postavil, tedy dodavatel stavby nebo montáže; v tomto smyslu musí tedy dodavatel provést kompletní zatøídìní komínu podle platných technických norem (teplotní a tlaková tøída, odolnost proti korozi, vzdálenost od hoølavých materiálù, požární odolnost apod. viz ÈSN EN 1443). c) Dodateènì vyvložkovaný komín komín, kde je do stávajícího komína namontována komínová vložka od jednoho výrobce. Odpovìdnost za komín pøebírá ten, kdo dodateènì vyvložkoval komín komínovou vložkou. Podle materiálu: a) keramické; b) betonové; c) kovové; d) plastové; e) jiné. Poznámka: Pro rozdìlení podle materiálu je vždy urèující materiál stìny spalinové cesty. Napø. komín s vložkami z korozivzdorné oceli, s tepelnou izolací a s pláštìm z betonových tvárnic se podle materiálu oznaèí termínem kovový komín apod. 21

22 Podle konstrukèního uspoøádání: a) jednovrstvý komín, jehož konstrukci tvoøí komínová vložka; b) vícevrstvý komín, jehož konstrukce se skládá z komínové vložky a alespoò jedné další vrstvy. Podle poètu pøipojovaných spotøebièù paliv: a) samostatné komíny, které odvádí spaliny od jednoho spotøebièe z jednoho podlaží, samostatným kouøovodem a samostatným komínovým prùduchem; b) spoleèné komíny, které odvádí spaliny samostatnými nebo spoleèným kouøovodem a jedním komínovým prùduchem od více spotøebièù. Spoleèné komíny, podle umístìní spotøebièù a zpùsobu jejich pøipojení, se dále dìlí na: spoleèné komíny pro jedno podlaží (se spoleèným komínovým prùduchem), kterými se odvádí spaliny spoleèným kouøovodem nebo samostatnými kouøovody od více spotøebièù umístìných v jednom podlaží do spoleèného komínového prùduchu; spoleèné komíny pro více podlaží, do kterých se pøipojují jeden nebo více spotøebièù z nìkolika podlaží nad sebou. Podle uspoøádání komínových prùduchù: a) prùbìžné všechny komínové prùduchy mají pùdice (pùdice = nejnižší èást komínového prùduchu, dno) v nejnižším podlaží; b) podlažní komínové prùduchy mají pùdice v podlažích, ve kterých jsou pøipojeny spotøebièe; c) se spoleèným sbìraèem spoleèný sbìraè má pùdici v nejnižším podlaží a od nìho postupnì odboèují komínové prùduchy pro jednotlivá podlaží, oddìlené od spoleèného sbìraèe výsuvnými uzávìrami, které tvoøí jejich pùdice. Komínové prùduchy mohou odboèovat na jednu stranu nebo støídavì na obì strany. Poznámka: Komíny, které mají prùduchy se spoleèným sbìraèem, se již nesmí navrhovat, ale ještì se vyskytují ve staré bytové zástavbì. Podle poètu komínových prùduchù v komínì: a) jednotlivé s jedním komínovým prùduchem; 22

23 b) sdružené se dvìma nebo více komínovými prùduchy: jednoøadé s prùduchy v jedné øadì, víceøadé s prùduchy ve dvou nebo více øadách. Podle prùbìhu podélné osy: a) pøímé osa komínového prùduchu je pøímá a svislá; b) uhýbané osa komínového prùduchu se odklání od svislice. Podle difuze vodní páry stìnou komína: a) komíny difuzní, u kterých do stìny komínového prùduchu proniká difuzní vlhkost; b) komíny bariérové, u kterých je na povrchu komínového prùduchu zabránìno pronikání difuzní vlhkosti do stìny komínového prùduchu. Podle zpùsobu odvìtrání komínových vložek: a) komíny se zadním vìtráním, kde je odvìtrání spalin v pøípadì netìsnosti pøetlakové nebo vysokopøetlakové komínové vložky nebo odstraòování vlhkosti u difuzních komínù zajištìno odvìtranou vzduchovou mezerou mezi komínovou vložkou a komínovým pláštìm s vìtráním v souhlasném smìru s proudícími spalinami (souproud); b) komíny se vzduchovým prùduchem, kde je odvìtrání spalin v pøípadì netìsnosti pøetlakové komínové vložky zajištìno soustøednou vzduchospalinovou sestavou pøivádìjící vzduch pro spalování v opaèném smìru s proudícími spalinami komínovým prùduchem toto uspoøádání se používá pro pøívod spalovacího vzduchu a odvod spalin u spotøebièù v provedení C. Tøídìní komínových prùduchù podle velikosti plochy prùøezu: a) neprùlezné, které se dìlí na: úzké s plochou prùøezu do 0,04 m 2, vèetnì; støední s plochou prùøezu vìtší než 0,04 m 2, nejvýše však 0,225 m 2 ; b) prùlezné s plochou prùøezu vìtší než 0,225 m 2, jedna strana nesmí být kratší než 450 mm. Tyto komínové prùduchy se mohou èistit jejich prolézáním. Tøídìní kouøovodù podle poètu pøipojovaných spotøebièù: a) samostatné kouøovody je pøipojen jeden spotøebiè; b) spoleèné kouøovody je pøipojeno více spotøebièù. 23

24 o Trídení ˇ ˇ spotrebicu ˇ ˇ pripojených ˇ na spalinovou cestu Podle tlakových podmínek pøi spalování ve spotøebièi a zpùsobu nasávání vzduchu: a) podtlakové, kde je spalování ve spotøebièi a nasávání spalovacího vzduchu øízeno komínovým tahem (pøirozeným, umìlým); b) pøetlakové, kde jsou spalování ve spotøebièi a pøívod spalovacího vzduchu øízeny tlakem spalovaného média, ventilátorem spalovacího vzduchu nebo palivové smìsi; c) atmosférické, kde je tah komína redukován pøerušovaèem tahu tak, aby neovlivòoval proces spalování (ejektorové hoøáky, hoøáky s nuceným pøedsmìšováním). Podle zpùsobu použití: a) lokální (obvykle se používají pouze pro vytápìní jedné místnosti, zpravidla s výkonem do 50 kw); b) ústøední (zdroje tepla pro ústøední topení vèetnì etážových podlažních jsou urèené pro vytápìní více místností); c) technologické (nepatøí k nim spotøebièe urèené k použití v domácnosti). Antény rozhodně nejsou součástí komínů 24

25 Príslušenství ˇ komínu - Vymetací a vybírací otvory Vymetací otvor s dvíøky na pùdì Pokud se komín nedá èistit ze støechy od ústí komína, umísśují se vymetací (èistící) otvory nad støechou nebo v pùdním prostoru, který není urèen k jiným úèelùm, ne však níže než 6 m od ústí komína. Rozmìry èisticích otvorù a jejich vyústìní vùèi podlaze jsou dány ÈSN /2010. Prostory s vymetacími otvory Vnitøní prostor, v nìmž je umístìn vymetací otvor, musí být osvìtlen. Svìtlá výška tohoto prostoru i pøístupové komunikace k nìmu musí mít alespoò 210 cm, ale nejménì 180 cm. Podlaha pøed vymetacím otvorem musí být nehoølavá, s pøedepsanými rozmìry (viz obrázek). o Uspořádání podlahy před vymetacími (čisticími) dvířky s výskytem stojin krovu na obou stranách komína (pohled shora) 25

26 Dvíøka vymetacích (èisticích) otvorù Vymetací i vybírací neboli èisticí otvory musí být uzavøeny tìsnými dvojitými dvíøky z nehoølavého materiálu, napø. dvojitými komínovými dvíøky. V horní èásti komína je teplota spalin blízká rosnému bodu. Pøi umístìní nad støechou hrozí kondenzace na konstrukci dvíøek. Jedná se v tomto pøípadì o nouzové øešení. Pokud je vymetací otvor umístìn nad støechou, musí být komínová dvíøka plechová s køídlem na závìsech, nikoliv vysouvací betonová. Schéma umístění vymetacích (čisticích) dvířek a základní části montovaného komína Vybírací (kontrolní) otvory Každý komín musí mít v nejnižším podlaží, na vhodném a pøístupném místì, vybírací otvor pro vybírání pevných zneèišśujících èástí (saze, popílek, vydrolené èásti zdiva) z komínového prùduchu. Otvor mùže rovnìž sloužit pro kontrolu a èištìní komína. Pùdice vybíracího (kontrolního, èisticího) otvoru musí být nejménì 30 cm a nejvíce 100 cm nad podlahou. Pro snadnou manipulaci a èištìní je výhodné, je-li èisticí otvor otoèen vùèi pøipojení kouøovodu o 90. Umístìní vybíracích otvorù Vybírací otvory nesmí být umístìny ve shromažïovacích prostorách podle ÈSN Požární bezpeènost staveb, shromažïovací prostory, ani v prostorách, 26

27 kde se nacházejí plyny, hoølavé kapaliny èi potraviny. V kotelnách vybírací otvory být mohou. Vybírací otvory se nemají umisśovat do obytných místností nebo do prostorù, kde jsou chována hospodáøská zvíøata. Velikost otvorù v komínì Velikosti otvorù v komínì jsou závislé na velikosti prùøezu komína. Minimální velikosti otvorù jsou dány normou ÈSN /2010. Tak takto tedy ne 27

28 od horlavých ˇ stavebních materiálu radeji ˇ dále o Minimální vzdálenost hoølavých konstrukcí od povrchu komínového pláštì je dána zatøídìním komína dle ÈSN EN 1443 (údaj o vzdálenosti od hoølavých materiálù v mm). Minimální vzdálenosti døevìných konstrukcí od povrchu komínového pláštì a od prùduchu komína (u konstrukcí zapuštìných) jsou obecnì dány ÈSN Navrhování døevìných stavebních konstrukcí. Prostupy komínu stropem Komínová konstrukce nesmí být propojena se stropy ani namáhána prùvlaky nebo jinými stavebními dílci. Pøi prostupu stropy je pøedepsán 3 cm odstup stropní konstrukce od vnìjšího povrchu komína. Jsou-li souèásti stropní konstrukce døevìné prvky, je jejich vzdálenost z hlediska požární bezpeènosti od povrchu konstrukce pøedepsána na min. 5 cm. Tento prostor se tìsnì vyplní nehoølavým izolaèním materiálem. Obdobnì to platí i pro stìnové prvky. Vzdálenost dřevěných prvků vodorovné konstrukce od povrchu komínového tělesa 28

29 Bezpecnost ˇ pri ˇ vyhorení ˇ uvnitr ˇ komínu o Bezpeènost pøi hoøení uvnitø komínù je aktuální pøedevším u spotøebièù na tuhá paliva. Pøi provozu, který není zcela v poøádku (vlivem špatného návrhu komína nebo kouøovodu, nevhodnì zvoleného spotøebièe, špatné kvality paliva atd.), se na vnitøní stranì komínové vložky mùže velmi rychle utvoøit povlak sazí, který mnohdy nelze odstranit mechanickými pomùckami. Ve zvláštních pøípadech pak mùže dojít i k nekontrolovanému vznícení sazí v komínì. Pøi vyhoøení sazí vznikají uvnitø komína teploty pøes C. Tìmito vysokými teplotami jsou materiály komínu velmi silnì namáhány. Proto je kvalita materiálu a dílù použitých pøi stavbì komína velmi dùležitá a zásadní. Vysoce kvalitní materiály zaruèují v pøípadì velkých teplotních namáhání optimální funkèní zpùsobilost. Komínové tìleso musí zajistit požární bezpeènost pøilehlých prostorù nejen pøi bìžném provozu, ale i pøi vyhoøení sazí (levá strana obrázku) a i požárnì dìlicí funkci tzv. zvnìjšku ven (pravá strana obrázku). Požadavky na požárně dělicí funkci komínového tělesa 29

30 prostup kourovodu ˇ Neménì velkou pozornost je nutné vìnovat rovnìž prostupu kouøovodu stìnou, zejména hoølavou stìnou. Tuto problematiku øeší ÈSN jak pro hoølavé stìny, tak pro prostup kouøovodu hoølavým stropem. 1 stìna 2 kouøovod 3 krycí deska (nehoølavá, nekovová) 4 rùžice 5 ochranná trubka 6 izolaèní výplò I. (nehoølavá) 7 izolaèní výplò II. (nehoølavá) Prostup kouřovodu hořlavou stěnou řez NEJ NEJ NEJ Nejvyšší komín v Evropě se nachází ve Slovinsku, je součástí tepelné elektrárny Trbovlje a měří 360 metrů. V České republice má nejvyšší komín elektrárna Chvaletice (305 m), dále pak elektrárna Tušimice a elektrárna Prunéřov (300 m) a elektrárna Mělník Horní Počáply (270 m). Nejvyšší komín na světě se nachází v Ekibastuzu v Kazachstánu a měří 420 metrů. 30

31 Není nad dobre ˇ vymetený komín Provádìní revizí, kontrol a èištìní spalinových cest øeší od 1. ledna 2011 Naøízení vlády è. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpeènosti pøi provozu komínù, kouøovodù a spotøebièù paliv (dále jen naøízení vlády ). Tento pøedpis plnì nahradil døívìjší vyhlášku è. 111/1981 Sb., o èištìní komínù. Podrobné technologické postupy jednotlivých kominických èinností jsou uvedeny v technických pøedpisech (tzv. pravidlech praxe) vydaných hospodáøskou komorou a pro kominíky jsou závazné. Hlavním opatøením údržby komínù a kouøovodù je podle nového pøedpisu jejich èištìní. Dalším preventivním prvkem je provádìní pravidelných kontrol. To však nemùže dìlat jen tak nìkdo. Èištìní se provádí èistícími pracemi, zejména se zamìøením na odstraòování pevných usazenin ve spalinové cestì a na lapaèi jisker (pokud je namontován) a na vybírání pevných zneèišśujících èástí nahromadìných v neúèinné výšce komínového prùduchu nebo kondenzátù ze spalinové cesty. Zavádí se požadavek provádìt èištìní spalinové cesty pouze odbornì zpùsobilou osobou, kterou je, stejnì jako v pøípadì kontroly spalinové cesty, držitel živnostenského oprávnìní v oboru kominictví (viz komentáø k 2 naøízení vlády). Zároveò je však umožnìno, v pøípadì spalinové cesty sloužící pro odtah spalin od spotøebièe na pevná paliva se jmenovitým výkonem do 50 kw vèetnì, provádìt její èištìní svépomocí, pøièemž z pøílohy è. 1 k naøízení vlády vyplývá, že i v tomto pøípadì musí být provádìna kontrola spalinové cesty odbornì zpùsobilou osobou nejménì jednou roènì. Spalinové cesty od spotøebièù na kapalná a plynná paliva smìjí èistit jen odbornì zpùsobilé osoby v oboru kominictví. Novì stanovená podmínka, nechat zkontrolovat (vyèistit) komín a kouøovod odbornì zpùsobilou osobou nejménì jedenkrát za rok, a èistit spotøebiè, kouøovod a komín svépomocí èastìji, pøináší obèanùm i právnickým a podnikajícím fyzickým osobám úsporu nákladù na èištìní komínù, popø. celé spalinové cesty oproti pùvodní právní úpravì. Èištìní svépomocí, které naøízení vlády nabízí jako možnost, nikoliv jako povinnost, pøináší nejvìtší zmìnu pro podnikající fyzické osoby a pro fyzické osoby, protože ty podle stávající úpravy tuto možnost dosud nemìly (i když pøedchozí práv- 31

32 ní úprava byla tìžko vymahatelná). Právnické osoby (organizace) mìly umožnìno èištìní komína svépomocí a to pouze za urèitých podmínek. Co to jsou čisticí práce? Jsou to práce, při kterých dochází k čištění (vymetání) vnitřní části spalinových cest. Při této činnosti se odstraňují nejen pevné zbytky spalin usazené na vnitřních stěnách spalinových cest sloužících pro odtah spalin od spotřebičů na pevná paliva, ale i usazeniny spalin od spotřebičů na plynná a kapalná paliva, vzniklé chemickou reakcí mezi kondenzáty spalin a materiálem, ze kterého je vnitřní část spalinové cesty provedena (např. kovové komínové vložky). Pro tuto činnost je nutno používat vhodné pracovní nářadí. Za vhodné pracovní nářadí lze považovat takové, které vyhovuje požadavkům výrobce spalinové cesty, případně je v souladu s pravidly praxe v oboru kominictví (tato pravidla praxe pro čištění spalinových cest vydává Společenstvo kominíků jako certifikované profesní sdružení Hospodářské komory České republiky). Např. u spalinových cest opatřených komínovými vložkami z korozivzdorné oceli nelze pro vymetání používat nástrojů z běžné oceli hrozí poškození povrchu a následná degradace materiálu. Udržování lapačů jisker a podobných komínových nástavců je nutno provádět podle návodu výrobce příslušného zařízení za podmínky, že jsou schválenou součástí spalinové cesty. V naøízení vlády jsou stanoveny minimální lhùty kontrol a èištìní spalinové cesty. U konstrukcí a zaøízení, jejichž provozem vzniká vìtší množství zneèišśujících pevných èi kapalných složek spalin, se èištìní spalinových cest musí provádìt v kratších termínech. Zkrácení termínù je možno zavést na základì návrhu odbornì zpùsobilé osoby, která po dohodì s provozovatelem spotøebièe paliv a spalinové cesty termíny stanoví a uvede do požární, pøípadnì provozní knihy apod. Èištìní spotøebièù se musí provádìt ve lhùtách a zpùsobem stanovených jejich výrobcem. Zároveò se zavádí osvobození od povinnosti èistit spalinovou cestu v uvedených intervalech jednak v pøípadì, kdy spalinová cesta nebyla od pøedchozí øádné kontroly a èištìní používána déle než je stanoveno v pøíloze è. 1 naøízení vlády, pøièemž 32

33 kontrola a èištìní se provede až pøed opìtovným uvedením spalinové cesty do provozu, jednak v pøípadì, kdy komín není používán, a to za pøedpokladu, že je v ústí zabezpeèen proti vnikání dešśové vody a je v místech pøipojení spotøebièe paliv øádnì oznaèen zpùsobem vymezeným v tomto ustanovení. Podrobnosti ke lhùtám kontrol a èištìní spalinové cesty, vybírání pevných zneèišśujících èástí a kondenzátù a èištìní spotøebièe paliv jsou uvedeny v pøíloze è. 1 k naøízení vlády. (viz pøílohy) Èištìní spotøebièe na pevná paliva o jmenovitém výkonu nad 50 kw a spotøebièù na kapalná a plynná paliva se provádí v souladu s technickými podmínkami a návody jejich výrobcù. Tato povinnost vyplývá všem dotèeným subjektùm ze zákona o požární ochranì z ustanovení 5 odst. 1 písm. c) (právnickým a podnikajícím fyzickým osobám) a 17 odst. 1 písm. i) (fyzickým osobám). Dále se stanoví lhùty vybírání pevných zneèišśujících èástí nahromadìných v neúèinné výšce komínového prùduchu u spotøebièe na pevná paliva a v pøípadì spotøebièù na ostatní druhy paliv kondenzátù ze spalinové cesty a lhùty èištìní spotøebièe na pevná paliva o jmenovitém výkonu nad 50 kw. Podle pøedešlé právní úpravy bylo povinností majitelù komínù èistit, popøípadì kontrolovat komín, do kterého jsou zapojeny spotøebièe na tuhá a kapalná paliva s výkonem do 50 kw, šestkrát roènì, u spotøebièù na plynná paliva se mìl komín s komínovou vložkou kontrolovat dvakrát za rok. Podle naøízení vlády (pøíloha è. 1) je kontrola spalinových cest, bez rozdílu druhu paliva stanovena pro spotøebièe paliv do 50 kw, jednou roènì. Naøízení vlády jako právní pøedpis vydávaný vládou nemùže mít ambice zajistit vynutitelnost splnìní povinností pod hrozbou sankce, to je možné pouze v rámci zákonné úpravy. Z tohoto dùvodu je nutné pøi vymahatelnosti naøízení vlády vycházet ze souvisejících zákonù (napø. zákon o požární ochranì, stavební zákon, zákon o ochranì ovzduší). Hasièský záchranný sbor kraje (viz 2 zákona è. 238/2000 Sb., o Hasièském záchranném sboru Èeské republiky a o zmìnì nìkterých zákonù, ve znìní pozdìjších pøedpisù ve smyslu 76 zákona o požární ochranì) mùže uložit právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám provozujícím èinnosti bez zvýšeného požárního nebezpeèí pokutu do Kè a právnické osobì nebo podnikající fyzické osobì provozující èinnosti se zvýšeným požárním nebezpeèím pokutu do Kè, poruší-li povinnosti vyplývající z pøedpisù o požární ochranì tím, že neprovádí pravidelnì kontrolu dodržování pøedpisù o požární ochranì a plnìní pøíkazù, zákazù a pokynù týkajících se požární ochrany nebo neodstraòuje zjiš- 33

34 tìné závady. Tuto èinnost vykonává hasièský záchranný sbor kraje v rámci výkonu státního požárního dozoru. U fyzických osob je situace v oblasti kontrol dodržování pøedpisù o požární ochranì odlišná, protože hasièský záchranný sbor kraje nemá až na výjimky právo vstupovat do obydlí a prostor fyzických osob. Pokutu ve výši od do Kè lze uložit v rámci pøestupkového øízení, pokud fyzická osoba poruší zásady bezpeèného provozu tepelných, elektrických, plynových a jiných spotøebièù paliv a komínù nebo nedodrží podmínky anebo návody vztahující se k požární bezpeènosti výrobkù nebo èinností. Toto porušení je orgánem státního požárního dozoru (SPD) zpravidla zjištìno až pøi výkonu SPD formou úkonù pøi zjišśování pøíèin požáru u fyzické osoby. Základní povinností vlastníka stavby je podle ustanovení 119 zákona è. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním øádu stavebního zákona doložit pøed zahájením užívání stavby doklady o provedených revizích a zkouškách (stavebník zajistí, aby byly pøed zapoèetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky pøedepsané zvláštními právními pøedpisy) a dle 154 téhož zákona má povinnost udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost po celou dobu její existence. Pro plnìní této povinnosti stavební zákon vytváøí pøedpoklady tím, že bìžná údržba nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení ( 103 odst. 1 písm. e), tj. udržovací práce, jejichž provedení nemùže negativnì ovlivnit zdraví osob, požární bezpeènost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostøedí a bezpeènost pøi užívání a nejde o udržovací práce na stavbì, která je kulturní památkou). Ostatní udržovací práce vyžadují pouze ohlášení. Pokud by vlastník stavby povinnost provádìt øádnou údržbu stavby neplnil a stavební úøad by zjistil na stavbì závadu, mùže vlastníka vyzvat ke zjednání nápravy ( 134 odst. 2 stavebního zákona). Pokud by vlastník stavby nápravu nezjednal, lze mu uložit pokutu až do Kè, aś jde o fyzickou èi právnickou osobu. Mezi zvláštní pravomoci stavebního úøadu patøí také naøízení provedení udržovacích prací podle ustanovení 139 stavebního zákona. Jedná se o pøípad, kdy není stavba øádnì udržována a její vlastník neuposlechne výzvy stavebního úøadu k provedení udržovacích prací. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytù a nebytových prostor jsou povinni rovnìž umožnit provedení naøízených udržovacích prací. U stavby urèené k užívání veøejností mùže stavební úøad naøídit jejímu vlastníkovi, aby mu pøedložil èasový a vìcný plán udržovacích prací na jednotlivých èástech stavby a na technologickém èi jiném zaøízení. 34