Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice Střídavá péče jako jedna z možností porozvodového uspořádání výchovy dítěte Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Jitka Havlíčková Vypracovala: Lucie Mařanová Rok: 2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Mladá Boleslav, 15. květen 2014 Mařanová Lucie 2

3 Poděkování Mé poděkování patří především vedoucí mé absolventské práce Mgr. Jitce Havlíčkové za poskytnuté rady, čas a přízeň při psaní práce. Velké dík patří lidem, kteří mi poskytli odpovědi na mé otázky týkající se absolventské práce, a také rodině, která mne držela a podporovala ve chvílích, ve kterých jsem ji potřebovala. Nemohu zapomenout na celý profesorský sbor, protože kdykoli jsem potřebovala rychle poradit, každý mi ochotně pomohl. 3

4 Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti. (Leonid Nikolajevič Andrejev) Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se tvé děti chovaly k tobě. (Isokratés),,První, co člověk v životě najde, poslední, za čím natáhne ruku, nejcennější, co v životě má, je rodina. (Kolping) 4

5 Obsah Úvod 1. Cíle absolventské práce Hlavní cíle Dílčí cíle 8 2. Teoretická část Rodina Manželství Rozvod Postupy při rozvodovém řízení Přístup rozvádějících rodičů k dítěti Možnosti porozvodového uspořádání výchovy dítěte Syndrom zavrženého rodiče Úlohy sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) Střídavá péče Výhody a nevýhody střídavé péče Střídavá péče z právního hlediska Styly výchovných metod Praktická část Hypotézy Dotazníkové šetření Vyhodnocení hypotéz Rozhovory s rodinami Rozhovor č Rozhovor č Rozhovor č Vyhodnocení rozhovorů Diskuze 44 Závěr 47 Resumé 48 Bibliografie 5

6 Příloha 1. Příloha 2. Úvod Absolventská práce se zabývá tématikou střídavé péče a s ní související výchovou dítěte po rozvodu rodičů. Tuto tématiku jsem si vybrala, protože mě zajímá, jak probíhá výchova dětí v rodině po rozvodu. Sama žiji v úplné rodině a neumím si představit, že 6

7 doma jeden z rodičů chybí. V rodinách v mém okolí je mnoho případů, kde se řešily rodinné problémy právě rozvodem. Od mého pocitu se odvíjí hlavní cíl absolventské práce, který je zaměřen na problematiku rozvodu s důrazem na porozvodové uspořádání výchovy dítěte formou střídavé péče. V teoretické části práce vysvětluji pojmy rozvod a střídavá péče, manželství, rodina, uvádím, jaké jsou možnosti porozvodového uspořádání výchovy dítěte s důrazem na střídavou péči, postupy při rozvodovém řízení, přístup rozvádějících se rodiču k dítěti, výhody a nevýhody střídavé péče, střídavá péče z právního hlediska, popisuji, jaká je úloha odboru sociálně právní ochrany dětí, popisuji pojem syndrom zavrženého rodiče. V praktické části práce se prostřednictvím dotazníků zaměřuji na sběr názorů občanů na Mladoboleslavsku k rozvodu a střídavé péči. Uskutečním rozhovory s rodinami, kde byla navržena střídavá péče. V práci se pokouším hledat odpověď na otázku, zda je střídává péče pro děti dobrou variantou výchovy po rozvodu, či nikoli. K vypracování absolventské práce jsem použila odbornou literaturu, časopisy a webové stránky 7

8 1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Zpracovat problematiku rozvodu s důrazem na porozvodové uspořádání výchovy o dítě formou střídavé péče. 1.2 Dílčí cíle Zjistit, jaký postoj mají občané Mladé Boleslavi a jejího okolí k rozvodu a porozvodové výchově formou střídavé péče. Provést rozhovory s několika rodinami, kde výchova dítěte formou střídavé péče probíhá. 8

9 1 Teoretická část 2.1Rodina Rodina je malá skupina osob, ve které se ve většině případů všichni znají. Mají spojení krevními svazky, nebo svazky manželskými. Měli by si pomáhat v situacích, ve kterých si jedinec nemůže pomoci sám. Rodinu však můžeme chápat pouze jako skupinu osob, ve které vyrůstá, je mu v ní dobře a je tam šťastný. Rodina zajišťuje mnoho činností, zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výživu a kulturní návyky svých členů, vytváří specifické socializační a výchovné prostředí pro děti, předává jim kulturní dědictví, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje je, usměrňuje, chrání a podporuje [Kraus, Poláčková, 2001, s. 79] Rodina je důležitým objektem pro sociální politiku. Hlavní dva typy rozdělení rodiny jsou základní rodina, ve které je otec, matka a děti, které žijí v jedné domácnosti. Tím druhým typem je široká, neboli také rozšířená rodina a sem patří už i prarodiče, tety, strýcové, bratranci, neteře apod. Jinak můžeme říci, že je to základní rodina spolu s celým příbuzenstvem. Rodina může být úplná, či neúplná. V úplné rodině působí matka, otec a děti. V té neúplné jeden z rodičů z některých důvodů chybí, například zemřel, nebo se rodiče rozvedli. V minulosti se rodiny zakládaly spíše na majetkovém podkladu, nikoli na lásce. V té době však byly rodiny vícegenerační, někdy dokonce i trojgenerační, to znamená, že v jedné domácnosti žili pohromadě rodiče s dětmi, prarodiče a dokonce i praprarodiče. Avšak musím podotknout, že byla nižší hranice úmrtnosti, tudíž je zřejmé, že dožít se takového věku, aby mohla vzniknout trojgenerační rodina, byl spíše životní úspěch. 9

10 V dnešní době se sice lidé dožívají vyššího věku, ale pro soukromí a samostatnost můžeme vidět spíše jen základní rodinu, maximálně soužití s rodiči jednoho z rodičů. Je zřejmé, že vícegenerační rodiny měly předpoklad pro lepší finanční zabezpečení. [Kraus, Poláčková, 2001] 1.1 Manželství Manželství je sexuální uspokojení s milovaným partnerem opačného pohlaví, se kterým jsme ochotni a schopni řídit cykly práce, plození, výchovy dětí a volného času tak, abychom zabezpečili našim potomkům všechny podmínky pro jejich zdravý růst a osobnostní rozvoj [Novák, 2007, s. 8] Manželství je možno uzavřít před obecním úřadem, pověřeným vést matriky, nebo před orgánem církve. Vždy musí být při uzavírání manželství přítomni dva svědci. K uzavření manželství musí snoubenci splňovat určité požadavky například je zakázáno uzavírat manželství mezi potomky a předky a mezi sourozenci, do manželství nesmí vstupovat osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům (osoba tedy musí být svéprávná), ani jeden ze snoubenců nesmí být v tu dobu v jiném manželství a snoubenci musí být alespoň osmnáct let staří, ve výjimečných případech je možnost dodat léta a to od 16 let. [portal.gov.cz] Manželství má přinést člověku klid, podporu, pomoc a psychickou vyrovnanost, protože když se má člověk o koho opřít, poradí si pak lépe s tíživými situacemi. Obvykle si člověk vybírá partnera podle několika možných kritérií, například stejného jako je sám on, nebo úplně odlišného. Vybírá si také podle vzhledu, sociálních podmínek a charakteru. Ženy od mužů očekávají spíše to finanční a citové zázemí, muži zase spíše to zázemí naturální, jídlo, úklid a sex, samozřejmě věrnost. Je známo, že muži mají rádi, když jim něco patří, žena obzvlášť. [psychologie.cz] 10

11 2.3 Rozvod Rozvod je ukončení manželství právní formou. Patří k jedné z nejtěžších a nejbolestivějších událostí života člověka. Nenaruší život pouze samotným rozvádějícím se manželům, ale i dětem a celé široké rodině, především pokud se manželé rozvádějí po více letech. Má aspekty sociální, psychologické, etické právní a emoční, velice důležité jsou aspekty psychologické, které hrají velkou roli. V našich zemích je počet rozvádějících se manželů poměrně vysoký. Období je to stresové a jsou frustrovány lidské potřeby. [Matějček, Dytrych, 2002] Rozvod může být sporný a nesporný Nový občanský zákoník říká: (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu b) nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. (3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. [ Avšak je zřejmé, že v některých případech je rozvod lepší variantou jak žít, než kdyby byly doma neustálé dohady, rozbroje a bohužel v mnoha rodinách i agresivita a násilí. Dříve, než se rozhodne jít jeden z manželů podat návrh na rozvod, měl by si odpovědět na otázky, jestli je to opravdu nutné. [ 11

12 Nejdříve by bylo dobré se ohlédnout do minulosti, jaké to bylo, co se dělo, poté se vrátit zpět do přítomnosti a nakonec, budoucnost, ta budoucnost, která je čeká, která čeká ne jen je samotné, ale děti a ostatní členy rodiny. Myšlenky, které je napadnou, si mohou napsat na papír, aby viděli klady a zápory černé na bílém. [ Rozvod je důsledkem již delší dobu nespokojeného života. Málo kdy je rozvod nápadem obou manželů současně, častěji jeden odchází a ten druhý je opouštěn. Zůstat pohromadě jen kvůli dětem nic nevyřeší. Rozvod se někdy přirovnává ke smrti rodičů, či dětí, protože citově je to stejná zátěž. [Craig Everett, Sandra Volgy Everett, 2009] Děti jsou po rozvodu rodičů svěřovány většinou matkám a tak otcové hrají spíše roli méně podstatnou. Doma maminka dává úkoly, řeší školu, ale tatínek pouze platí alimenty a občas vymyslí nějakou akci pro dítě. Avšak nelze tvrdit, že to tak je v každém případě, mnoho otců se naštěstí angažuje do výchovy pravou rukou a když se dovedou rodiče bavit a vycházet spolu, je to nejlepší variantou, protože rodiče potřebují mít stejnou autoritu u svých dětí. [Matějček, Dytrych, 2002] Postupy při rozvodovém řízení V České republice je upraven v zákoně o rodině, který je od nahrazen novým občanským zákoníkem. O rozvodu vždy rozhoduje soud. Rozvod může proběhnout jako sporný rozvod, to znamená, že jeden z manželů nesouhlasí s rozvodem a soud musí zjišťovat příčiny vedoucí k rozvodu. Když se oba manželé rozhodnou o souhlasu k provedení rozvodu, soud nijak nezasahuje a pouze vyřeší péči o nezletilé děti a majetkové vyrovnání. Když se však manželé nemohou dohodnout, nebo jeden z manželů ani s rozvodem nesouhlasí, jedná se o rozvod sporný. [ Rozvodové řízení probíhá před okresním soudem, který je místně příslušný, to znamená, v jakém obvodu měli manželé poslední společné bydliště, nebo bydlí v tomto obvodu alespoň jeden z manželů. Jinak ten soud, v jehož obvodu bydlí žalovaný manžel. 12

13 Řízení je zahájeno podáním žaloby, ve které jeden manžel zastupuje roli žalobce a druhý roli žalovaného. [Dokumenty OSPOD, 2013] Se žalobou je spojena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši Kč. Před rozhodnutím soudu o rozvodu ale musí být nejdříve uzavřena dohoda obou manželů o výchově a výživě společných nezletilých dětí, která musí být schválena soudem, a v případě nesporného rozvodu i o vypořádání společného jmění. Nedojde-li k těmto dohodám, musí i o těchto záležitostech nejdříve rozhodnout soud a teprve poté může pokračovat řízení o rozvodu. Když se jedná o rozvod na základě dohody, musí se k žalobě o rozvod připojit i druhý manžel. Pokud nemají nezletilé děti, nežijí spolu alespoň šest měsíců a manželství trvalo nejméně jeden rok, tak v tomto případě soud nezjišťuje jiné další příčiny a manželství rozvede. Ovšem pokud manželé mají nezletilé děti, či dítě, soud návrhu vyhovět nemusí. [Dokumenty OSPOD, 2013] Přístup rozvádějících se rodičů k dítěti Děti reagují na situaci rozvodu různě. Záleží na povaze dětí, některé dítě to bude řešit a bránit tomu, některé dítě si bude přát, ať ho nezapojují do rozvodových tahanic a další bude na straně rodiče, který je takzvaně poškozený tím druhým rodičem. Všichni jistě víme, že harmonická rodina je pro vývoj a výchovu dítěte ideální a nejlepší variantou a nejlepším prostředím, ale harmonické prostředí v neúplné rodině je mnohem lepší, než disharmonické prostředí rodiny úplné. Některé děti se často ptají, proč už nemá odcházející rodič rád rodiče, co zůstává doma a když ho už nemá rád, nemá rád ani jeho. Na takové otázky se musí dobře odpovědět. Člověk musí dítěti vysvětlit, že láska mezi dospělými může jednou vyprchat a že je úplně jiná, než lásky mezi dítětem a rodičem, děti přeci také milují jinak své rodiče a jinak své kamarády. Je důležité dítě ubezpečit, že i když už nebudou žít rodiče pohromadě a 13

14 nebudou se milovat, neznamená to, že si nebudou pomáhat. Je též důležité vysvětlit dítěti, že pokud se rozvedou, už spolu nikdy nebudou, dítě by se s tím mělo smířit, jinak by bylo stále nešťastné a plné očekávání, kdy spatří rodiče znovu v objetí. Těžké pro dítě může být i to, když ví, že má rodič někoho jiného, nějakého jiného partnera, dítě si to nepřeje, protože chce, aby bylo vše při starém, ale rodič mu musí vysvětlit, že dospělý člověk se má scházet s lidmi, kteří jsou stejně staří, stejně tak, jako se dítě schází se svými kamarády. A to, že jde na schůzku s někým jiným, neznamená, že by dítě neměl rád. [Craig Everett, Sandra Volgy Everett, 2009] Rodiče by si neměli děti takzvaně kupovat. Stává se to v mnoha rodinách, že jeden z rodičů, někdy i oba, pokud mají finance, kupují dětem věci, které by jim za normálních, nerozvodových situací, nekoupili. Chtějí si tímto děti dostat na vlastní stranu. Rozvod je pro děti těžkou zkouškou, ale dětem peníze a dárky lásku rodičů nenahradí. V některých případech možná ano, ale po rozvodu, až se vše usadí a dítě bude buď v péči jednoho z rodičů, nebo ve střídavé péči toto skončí a dítě bude zklamané a bude vše ještě horší. Dítě si rychle zvykne na přepych. Avšak platí, že konec manželství neznamená konec rodičovství! Děti vnímají rozvod odlišně i vzhledem ke svému věku. V období prenatálním je riziko předčasného porodu, nízké porodní váhy, různých vývojových poruch a opoždění ve vývoji. Kojenci do dvou let tuto situaci nechápou, samozřejmě, ale citově reagují, dá se říci, že přímo odrážejí emoce rodičů. Jelikož je rozvod změna, není pro děti ideální, protože děti změnu nemají rády ani jim nikam neprospívá. Ve třech letech až do pěti let věku u dítěte můžeme pozorovat chování, které odpovídá nižšímu věku dítěte, může mít noční můry, špatně se mu usíná, nerado se loučí s pečující osobou. Stále však nechápe situace spojené s rozvodem. Dětem kolem šesti let je u většiny případů doporučeno odložit nástup do školy, protože jsou méně soustředěné, bývají labilní a mívají špatnou výslovnost. Nástup do školy spolu s rozvodem rodičů je opravdu obrovská zátěž na dítě. Často se může objevit 14

15 i agrese. Prohlubuje se již existující pocit vinny a dítě je více náchylné na úrazy. Děti od sedmi do deseti let mají velice výrazný pocit ztráty a to ve srovnání s jinými dětmi, které mají oba rodiče, žijící pohromadě. To vyvolává pocity smutku a již zmíněnou agresivitu. Dítě často odmítá své blízké. Dítě staré jedenáct až třináct let již chápe situaci ohledně rozvodu, ví, co je to rozvod a často ho o něm informují vrstevníci a to někdy bohužel vulgární formou. Dítě si dobře uvědomuje, jakou roli hraje v rodinné situaci a vzhledem k jeho věku může začít vydírat jednoho, nebo oba rodiče. Vysoká pubertální náladovost a labilita, která vzniklou rozvodovou zátěží vzrostla. Ze situací, které v tomto období probíhají, hrozí dítěti pocity úzkosti, nejistota, deprese, zklamání delikvence, drogy, sexuální promiskuita a strach z budoucnosti, postihuje děti ve věku čtrnácti až šestnácti let. Ve věku sedmnáct až devatenáct let se děti nerady zabývají problémy a starostmi rodičů, pro ně je důležitě, že je rodiče vyslechnou, když potřebují, poradí jim a zaopatří je finančně. Zde hrozí útěky z domova anebo předčasné sňatky. To, že je dítě dospělé neznamená, že necítí pocit ztráty, úzkosti, nebo někdy i závislosti. Tak, jako pro rodiče zůstanou děti dětmi, tak pro dospělé děti zůstanou rodiče potřební. Avšak narušený kontakt s rodiči může pak v budoucnu narušit vztah prarodičů a vnuků. Každé dítě i každý dospělý je něčím vyjímaný a jiný, tudíž nemusí prožívat stejnou věc stejně s jiným člověkem. [Novák, Průchová, 2007] Možnosti porozvodového uspořádání výchovy dítěte V České republice je možné následující uspořádání porozvodové péče. 15

16 1. Dítě je po rozvodu svěřeno jednomu z rodičů. 2. Dítě je svěřeno do společné péče obou rodičů. 3. Dítě je svěřeno do střídavé péče obou rodičů. [Matějček, Dytrych, 2002] Jednou z možností porozvodové výchovy dítěte je společná výchova, tato výchova je uznávána ve většině států a je prioritní pro soudní rozhodnutí. Pokud s takovou to výchovou rodič, či rodiče nesouhlasí, musí podat námitku a přesvědčit soud, že takové řešení není možné, například z důvodu, že se rodiče nejsou schopni normálně dohodnout a podobně. Pro společnou výchovu je typické, že oba rodiče mají stejná práva a povinnosti v péči a výchově dítěte, jako měli za trvání manželství. Soud neurčuje, jak často, jak dlouho a kdy se dítě uvidí s jedním, či druhým rodičem. Je zde však háček a to takový, že ve většině států je definována právní společná výchova a fyzická společná výchova. V některých zemích se ještě dělí společná výchova na právní společnou výchovu a fyzickou společnou výchovu, ta se pak dále rozděluje na sdílenou fyzickou výchovu, rozdělenou fyzickou výchovu a střídavou fyzickou výchovu. Střídavá fyzická výchova je totéž, jako je v České republice klasická střídavá péče. Právní společná výchova znamená, že oba rodiče mají stejná práva podílet se na důležitých rozhodnutích, která mohou ovlivnit další vývoj dítěte. To je například léčba dítěte, zdravotní stav dítěte, vzdělání, náboženství, nebo sociální prostředí, ve kterém by mělo dítě žít. Je zřejmé, že na takových rozhodnutích musí rodiče rozhodovat společně. Pokud se nedokážou dohodnout, popřípadě si vyhovět, je zde možnost poradce, mediátora, nebo bude soudně určen ten rodič, který bude v dané věci rozhodovat a mít konečnou verzi rozhodnutí. [Craig Everett, Sandra Volgy Everett, 2009] Fyzická společná výchova znamená, že je určen jeden z rodičů, který bude mít dítě u sebe většinu času a který bude řešit každodenní záležitosti. Tento rodič je vlastně fyzickým opatrovníkem dítěte, je to poněkud paradoxní pro ty rodiče, kteří měli právní 16

17 společnou výchovu, ale fyzická společná výchova stanovila opatrovníka pouze jednoho z rodičů. [Craig Everett, Sandra Volgy Everett, 2009] Dále můžeme rozdělit výchovu na sdílenou fyzickou výchovu, která znamená, že se rodiče podílí na výchově dítěte takřka stejným způsobem, půl na půl. Ani jeden z rodičů nemá výhradní rozhodovací právo, nezáleží na tom, u koho dítě převážně bydlí. Je vhodná pro rodiče, kteří mají stejné výchovné požadavky. Další je rozdělená fyzická výchova, ta určuje oběma rodičům fyzické opatrovnictví, ale odděleně v určitých obdobích. Jako posledním typem fyzické výchovy je střídavá fyzická výchova. Je velice podobná výchově rozdělené, v některých státech ji ani nerozlišují. Jsou zde též opatrovníkem oba rodiče a střídají se v daném období. [Craig Everett, Sandra Volgy Everett, 2009] Dalším typem porozvodové výchovy děti je výhradní péče. Tento model výchovy byl tradiční pro mnoho desetiletí. Říkalo se, že pro dítě je nejlepší, když bude mít jen jednoho,,hlavního,, rodiče, který bude o všech záležitostech rozhodovat zcela sám, bez ohledu na druhého rodiče. Výhradní péče znamená, že jeden rodič dostane svěřenou právní i fyzickou výchovu a o všem může rozhodovat sám. Rodič, který nežije s dítětem, má právo vídat dítě pouze v danou dobu, v některých státech nemůže dokonce nahlížet ani do lékařských správ, nebo podepsat léčbu dítěte. [Poupětová, 2009] Rodič, který má dítě svěřené do výhradní péče, je ve většině případů závislý na dítěti, nebo má pocity úzkosti ze ztráty partnera, ta právě posílí vztah k dítěti. Rodič se obává ztráty dítěte, že o něj přijde, když bude mít dobrý vztah druhým rodičem. Může se v hlouby duše bát, že je špatný rodič. Mimo jiné, může také trestat druhého rodiče omezením kontaktu s dítětem, je to pomsta k druhému rodiči. Postupem času to nemusí být jen nevědomky dělané činy, ale záměrné poškozování druhého rodiče. Takové jednání vede k syndromu zavrženého rodiče, což znamená, že se s ním trvale nechce dítě vídat, říká, že ho nemá rád, ač dokonce nenávidí, takový stav může trvat několik let i dokonce celý život. [Poupětová, 2009] 17

18 2.3.4 Syndrom zavrženého rodiče Syndrom zavrženého rodiče popsal již v 80. letech minulého století R.Gardner, jako navádění dítěte jednoho rodiče proti druhému rodiči. Gardner užívá přímo slovo programování dítěte, tedy proces, ve kterém je dítěti vsugerován někdy až i odpor a kritika vůči rodiči, avšak neoprávněně a přehnaně. Rodič, který programuje dítě proti druhému rodiči, přispívá k odcizení dítěte. Významnou roli zde hraje i rodina a prostředí, ve kterém dítě žije a vyrůstá. Syndrom nemůže existovat bez popuzujícího rodiče. [VARGOVÁ,2006] Podle E. Bakaláře jsou většinou programující rodiče ženy, které otce pomlouvají před očima dítěte. Ale v každém případě, programující rodič i nevědomky ubližuje samotnému dítěti. Jelikož dítě trpící syndromem zavrženého rodiče přichází o vše, co by mohl mít, kdyby s ním normálně vycházel. Chybí zde výchovné a vzdělávací působení, získávání hmotných statků, pomoc, jak praktická, tak citová. Je zde fakt, že mnoho násilných otců, kteří se na výchově nepodíleli ani, když rodina žila pohromadě, nebude se podílet ani po rozvodu s odůvodněním, že žena od nich odešla dobrovolně a může se vrátit. Je patrné, že potřeby dítěte jsou na okraji násilného rodiče, který má hlavní cíl kontrolovat a trestat partnerku, která odešla. [BAKALÁŘ, 2002] Úloha odboru sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) Sociálně-právní ochrana dítěte zajišťuje práva dítěte na život, příznivý vývoj, rodičovskou péči a život v rodině, identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, vzdělání, zaměstnání, brání také dítě před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem než sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působnosti. Ochrana 18

19 dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinně-právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu. Deklarace práv dítěte, přijatá VS OSN 20. listopadu 1959 a Úmluva o právech dítěte přijatá v roce 1989, deklarují rodinu jako základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, která musí mít nárok na potřebnou ochranu a pomoc, aby mohla plnit svou úlohu. Dítě tak ve smyslu těchto mezinárodních dokumentů potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením a po něm. Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, věnuje pozornost dětem a rodině tak, že dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Zákony proto také respektují jeden ze základních principů fungování rodiny, a to právo a povinnost rodičů společně vychovávat a pečovat o děti, a pokud je toho třeba, požadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného života je možné teprve tehdy, jestliže rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to požádají a nebo se o děti nemohou nebo nechtějí starat. [ Úkolem OSPODU je chránit zájmy a blaho dítěte, dbát na příznivý vývoj dítěte a chod rodiny, chránit jeho jmění. Dítě má právo na pravidelný kontakt s oběma rodiči a to ze zákona. Úpravu poměrů nezletilých dětí s rodiči určuje soud a sociální pracovníci z oboru sociálně právní ochrany dětí kontrolují situaci a mohou užívat určité kroky a opatření určených ke srovnání dané situace. Nejčastěji jde o rozhovory s rodiči dítěte, kde se řeší dobré mravy, výchova a dodržování soudního předpisu a rozhodnutí. Návrhy může sociálně právní ochrana projednávat se soudem. Výkon činnosti vykonávají krajské úřady s rozšířenou působností a obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. OSPOD v době rozvodového řízení se stává pro dítě opatrovníkem, někdy se také tento opatrovník nazývá kolizní opatrovník a to kvůli tomu, že mezi rodiči se stává kolize, což znamená možný střed zájmů. Zde záleží na místě bydliště dítěte, vždy je 19

20 opatrovník úřad daného města. Konkrétní pracovník úřadu pak prochází celým případem dítěte a je v kontaktu s rodiči, provádí šetření, která jsou potřebná, a především se účastní veškerého soudního jednání, jakož to opatrovník dítěte. Kolizní opatrovník má na rozdíl od soudce větší možnost proniknout do srdce případu a přispět tak k rozhodnutí o zájmu nezletilého dítěte. [Novák, Průchová, 2007] Když vše proběhne a padne rozsudek, rodič, který nedostal dítě do své výhradní péče má možnost a z pravidla to tak bývá, obrátit se na OSPOD se stížností, že má problém se s dítětem stýkat. OSPOD, nebo spíše pracovník OSPODU pak takzvaně mimosoudně vyřeší problém, avšak mnohdy velice záleží na schopnosti a ochotě pracovníka. [Novák, Průchová, 2007] 2.4 Střídavá péče Střídavá výchova znamená, že dítě bude svěřeno v určitém přesně vymezeném časovém období do výchovy jednoho rodiče a v dalším časovém období do výchovy druhého rodiče. Soud současně vymezí práva a povinnosti obou rodičů v těchto střídajících se časových úsecích. [Holub, Nová, 2000 s.49] Střídavá péče (neboli střídavá výchova) znamená, že o dítě pečují střídavě oba rodiče. Čas, který dítě stráví s každým z rodičů, je stejný nebo podobný. Intervaly, v jakých ke střídání dochází, mohou být od několika dnů do několika týdnů, v některých případech i delší. Střídavá výchova jistě není ideálním řešením, ale je zcela jistě nejlepší ze všech špatných. [PhDr. Václav Mertin] Střídavá péče bude náročnější, hlavně na začátku, než si na ni všichni zvyknou. Děti na přejíždění a změnu prostředí a rodiče na společnou komunikaci mezi sebou a na pravidelné odlučování se s dítětem. 20

21 Střídavá péče by měla být praktikována v těch případech, kdy se rozvedení rodiče dokážou spolu dohodnout a hovořit v klidu o vývoji jejich dítěte. Měli by ji chtít oba dva. Avšak v dnešní době o nařízení střídavé péče rozhoduje soud. Ve většině případech žádá o střídavou péči ten z rodičů, který má pocit vytěsnění z výchovy o jejich dítě a citově mu nestačí jej jen vídat. [Cenková, 2011] Otázkou je, kdy je dítě připraveno na střídavou péči, ale pokud dítě bylo zvyklé, že se o něj starali oba rodiče, zvykne si rychle, protože u dětí, kteří otce, či matku vídaly málo, z důvodu například služebních cest apod., bude to šok, když najednou bude určitou dobu pouze s jedním rodičem, na kterého nebyly zvyklé. [Cenková, 2011] Je důležité, aby se na střídavou péči přešlo pomalu a postupně, s prodlužováním intervalů. Co se týká sociálních podmínek, měly by být u obou rodičů stejné. Bylo by dobré, kdyby se rodiče nějakým způsobem dohodli, jak budou dítěti poskytovat jeho potřeby a plnit přání. Je to z důvodu, aby dítě mělo u obou rodičů stejné podmínky a nemyslelo si, že si může u jednoho z rodičů dovolit více. [Cenková, 2011] Důležitým faktem pro praktikování střídavé péče je blízkost bydliště obou rodičů, především je to z důvodu střídání školy či školky, lékaře či kroužků. Oba rodiče by měli uvážit, zda jim povolání umožňuje plnohodnotnou péči o jejich dítě. Časově náročné povolání to samozřejmě zcela neumožní. Pokud by se o dítě starala jiná osoba například prarodič, nejedná se o střídavou péči a soud by ji mohl zrušit. U obou rodičů by měl být stejný režim dne a výchovné metody. Pokud by jeden z rodičů dovoloval všechno, dítě by toho mohlo začít zneužívat a vydírat tak druhého rodiče. Proto je vhodné, když se rodiče dokážou jednou za čas sejít a stanovit si nějaká pravidla. [ 21

22 Česká republika patří do tří zemí v Evropě s nejvyšším počtem dětí, které jsou svěřeny do výchovy pouze jednoho rodiče. V roce 2008 bylo svěřeno do střídavé péče pouze 2,97 % dětí. [ Tabulka č. 1 ROK Počet případů (rozsudků) končících střídavou péčí [Novák, 2013 ] Výhody a nevýhody střídavé péče Výhodou střídavé péče je to, že pro děti stále pokračuje rodinný život, děti neupřednostňují žádného z rodičů a žádný z nich není pro ně ten oblíbený, děti jsou klidnější, protože si nemyslí, že jsou důvodem rozvodu, děti mají pocit, že jsou oběma rodiči milovány. Chlapci mají otce jako svůj model a mohou se jim identifikovat a slečny zase matku, jakožto vzor ženy, není zde riziko, že se vztah s některým z rodičů v dospívání přeruší, děti rozvod neberou za zdrcující ztrátu, protože neztratily důležité osoby v jejich každodenním životě, střídavá péče staví oba rodiče na stejnou úroveň, co se týká léčení, vzdělání a zájmů dítěte. Naopak nevýhodou střídavé péče je to, že zde jsou zvýšené nároky na dítě kvůli neustálým změnám výchovného, tak i osobního prostředí, časová a ekonomická náročnost s přejížděním a dojížděním, vysoké nároky na spolupráci a komunikaci 22

23 rozvedených rodičů. [ U rodiče, který tomu druhému rodiči nedůvěřuje a chce mít dítě stále pod kontrolou, nebude toto uspořádání ideální variantou. Na výchově se bude jen podílet, nebude mít hlavní roli. Rodiče si nezmizí ze životů. Dítě bude takový malý bezdomovec, když si někde konečně zvykne, zase půjde pryč. Dítě nebude tušit, kam náleží, čí je. Výhodou naopak je i to, převážně u rodičů, kteří mají, nebo si budují slibnou karieru, že jeden týden se budou věnovat práci a druhý dítěti, můžou se tedy věnovat věcem naplno. Rodič si od rodičovských povinností odpočine a pak se na ně více těší. Neexistuje studie, že by střídavá výchova měla na děti horší vliv, než výchova jedním rodičem. Z pohledu dospělého nebude mít dítě domov, ale dítě to vnímá jinak a domov si vytvoří tam, kde mu je dobře, ať je to u tety, nebo prarodičů. Střídavá výchova omezuje pocity ztráty a tak i zvyšuje sebeúctu dítětě. Jsou u něj zachovány prvky mužského, tak i ženského přístupu, děti můžou mluvit jak s jedním, tak i s druhým vzorem. (ženou, či mužem) Střídavá výchova je elegantní a funkční náhražkou úplné rodiny. [Novák, Průchová, 2007] Střídavá péče z právního hlediska Střídavou péči upravuje občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., v 907 (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. (2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající 23

24 a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. (3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. [Občanský zákoník, 907] 2.5 Styly výchovných metod Pod tímto pojmem si představíme určitý způsob výchovy. Je rozdíl ve způsobech výchovy, ale ne jen na nich, velký vliv mají i vlastnosti toho, kdo vychovává, jeho charakter, znalosti a zkušenosti. Výchovné metody jsou důležitým pojmem, a proto bych ráda uvedla nejčastěji se uvádějící. Autokratický styl Také můžeme říci dominantní či autoritativní, pro tento výchovný (ale také vyučovací) styl výchovy jsou typické hlavně příkazy a tresty, člověk má zpravidla malé pochopení pro děti, jejich přání a potřeby a především pro jejich individuální odlišnosti. Děti se tak nemůžou v klidu sami rozhodnout a jednat. Děti se pak stávají závislými na pochvale, snaží se být středem pozornosti a ve skupině může také docházet k agresivitě. Liberální styl V tomto výchovném stylu je malé a slabé vedení. Děti vedené v tomto stylu jsou řízeny jen velmi málo nebo vůbec, nejsou na ně kladeny téměř žádné požadavky a pokud přece jen ano, není kontrolováno jejich splnění. Důsledkem takového výchovného stylu může být to, že děti vykazují velmi nízký výkon, jejich pozornost bývá roztříštěna a 24

25 povaha nemá příležitost se rozvíjet. Ve skupině převládá nejistota a chaos, který může vést k velkým časovým ztrátám a malé efektivitě práce. Demokratický styl Tento styl bývá často označován jako nejvhodnější. Obsahuje určitou kombinaci výše popsaných stylů. Člověk zde méně přikazuje než u stylu autokratického, děti spíše podněcuje k samostatné činnosti a podporuje jejich iniciativu. Ve skupinách (rodinách) se často diskutuje, dospělý má tedy větší přehled o přáních a potřebách dětí a o jejich individualitě a má tak pro ně větší pochopení. Rodič na děti působí spíše vlastním příkladem než spoustou příkazů. Jako nejlepší bývá tento styl volen proto, že vytváří příznivou citovou atmosféru a důvěru mezi lidmi a také učí spolupráci mezi lidmi. Tento styl nejvíce pomáhá rozvíjet sociálně zralou osobnost. [ 25

26 2 Praktická část V praktické části práce se zaměřím na sběr dat formou dotazníkového šetření a také provedu rozhovory s lidmi, kteří mají střídavou péči jako formu porozvodové výchovy dítěte. Zajímavé bude, že stejný rozhovor povedu nejdříve s matkou a po té i s otcem jednoho dítěte, tudíž bude vidět názor každého z nich na jednu situaci. Třetí rozhovor pak bude pouze s matkou jiného dítěte. Odpovědi budou napsány tak, jak mi rodiče dětí odpověděli, pro větší autentičnost jsem tedy neměnila slova a nepoužívala jsem např. spisovnou češtinu. V dotazníkovém šetření se budu dotazovat 60 respondentů a každý dotazník se skládá z 11 uzavřených otázek. Dotazník je krátký a stručný, tudíž je pravděpodobné, že respondenti odpovědí na všechny otázky a nebude pro ně problém dotazník vyplnit. Jelikož je doba internetu, využiji webových stránek a dotazníky budou rozeslány po internetu. 3.1 Hypotézy H1. Většina respondentů bude pro uzavírání manželství. H2. Více než 90% respondentů bude vědět, co to střídavá péče je. H3. Více jak 70% respondentů bude znát někoho, kdo má dítě ve střídavé péči. H4. Muži budou chápat střídavou péči jako dobrou variantu výchovy po rozvodu častěji, než ženy. H5. Méně než 40% respondentů nebude mít střídavou péči nařízenou. 26

27 3.2 Zpravování výsledků dotazníkového šetření Otázka č. 1 Graf č. 1 Více než 88%, což je 53 respondentů je příznivcem manželství. Pouhých 5% (3 respondenti) odpovědělo, že s manželstvím nesouhlasí. Ostatní respondenti říkají, že manželství nijak neřeší a nevědí, jaký mají vlastně názor. Otázka č. 2 Graf č. 2 27

28 V této otázce je zajímavé, že se dotazníkového šetření zúčastnilo pouhých 5% respondentů, kteří jsou rozvedení. Oproti tomu, je zde necelých 67% dotazovaných, kteří jsou stále svobodní a více než 28% respondentů, kteří jsou ve svazku manželském. Otázka č. 3 Graf č. 3 V této otázce je více než polovina respondentů bez dětí. Celých 40% (24 respondentů) mají děti. 28

29 Otázka č. 4 Graf č. 4 Na otázku, zda souhlasí s rozvodem jako řešením konfliktu v manželství odpovědělo spíše ne 40% respondentů. Značné ne odpovědělo 15% respondentů. Respondenti, kteří hlasovali pro ano, nebo spíše ano, činí dohromady 45%. 29

30 Otázka č. 5 Graf č. 5 Necelá polovina29 (48,33%) respondentů odpověděla, že střídavá péče není vhodnou variantou pro děti. Pouhých 23, což je 38,33% respondentů souhlasí se střídavou péčí. Ostatní respondenti (13,33%)8 odpověděli, že nevědí. Otázka č. 6 Graf č. 6 30

31 Z 60 respondentů má pouhé 3% nařízenou střídavou péči, tato 3% náleží 2 respondentům. Ostatní respondenti, kteří nemají děti ve střídavé péči, činí skoro 67% (58 respondentů). Otázka č. 7 Graf č. 7 Oproti otázce č. 6, kde respondenti odpovídali ve většině případů, že nemají nařízenou střídavou péči. U této otázky naopak převažuje, že mají v blízkosti někoho, kdo má nařízenou střídavou péči, činí to 47 respondentů (78,33%). Necelých 22% dotazovaných nezná nikoho, kdo má střídavou péči. 31

32 Otázka č. 8 Graf č. 8 U této otázky 70% respondentů odpovědělo, že by nesouhlasili se střídavou péčí, kdyby se jednalo o jejich děti a o ně. A 30% dotazovaných by se střídavou péčí souhlasilo. Otázka č. 9 Graf č. 9 32

33 Více jak 93% respondentů věděla, co je to střídavá péče zcela přesně. Dalších necelých 7% měla pochybnosti o tom, co je to střídavá péče. Žádný respondent neodpověděl záporně. Z otázky tedy vyplývá, že se o střídavé péči mluví a lidé o ní vědí. Otázka č. 10 Graf č. 10 Dotazníkové šetření zaujalo spíše ženy a to více než 73%. Z 60 respondentů to je 44 občanů Mladé Boleslavi. Mužů je pouhých 27% z dotazovaných. Otázka č. 11 Graf č

34 Více než polovina respondentů se pohybovala ve věku let. Po 5% jsou respondenti v rozmezích 26-30, a poté jsou respondenti starší, než 46 let. Respondenti ve věku let a let obsazují zbylých necelých 12%. Graf č. 12 a 13 Tento graf poukazuje na postoj ke střídavé péči mužů a žen. Grafy slouží k potvrzení, či vyvrácení hypotézy č. 4. Celkový počet žen je 36 a mužů 16. Zbylých 8 žen, které chybí do konečného počtu 44 žen odpovědělo nevím, tudíž s nimi nemůžu počítat. 34

35 3.3 Vyhodnocení hypotéz H1. Většina respondentů bude pro uzavírání manželství. Tato hypotéza se potvrdila. Zastánce manželství je více než 88% respondentů. Pouhých 5% dotazovaných odpovědělo, že s manželstvím nesouhlasí. A s rozvodem nesouhlasí více než polovina respondentů. H2. Více než 90% respondentů bude vědět, co to střídavá péče je. Tato hypotéza se potvrdila. Všech 60 respondentů odpovědělo na tuto otázku kladně. Pouhých 6,67% respondentů odpovědělo, že spíše vědí, co to střídavá péče je. Zbylých 93,33% odpovědělo ano. H3. Více jak 70% respondentů bude znát někoho, kdo má dítě ve střídavé péči. I tato hypotéza se mi potvrdila, střídavou péči má v okolí více než 78% respondentů. H4. Muži budou chápat střídavou péči jako dobrou variantu výchovy po rozvodu častěji, než ženy. Tato hypotéza se nepotvrdila. Dotazník vyplnilo pouze 16 mužů. A z toho pouze 5 (31,25%) mužů odpovědělo, že by se střídavou péčí souhlasilo. Žen odpovědělo 40,9%, že souhlasí se střídavou péčí. H5. Méně než 40% respondentů nebude mít střídavou péči nařízenou. Tato hypotéza se též potvrdila a to výrazně. Střídavou péči měli nařízenou pouze 2 respondenti. Což je v procentuálních hodnotách pouhých 3%. 35

36 3.4 Rozhovory s rodinami Rozhovor č. 1 Následující rozhovor proběhl s matkou chlapce, který chodí na základní školu a hraje fotbal. Je mu 12 let. Se svými rodiči vychází velice dobře. Zajímavé je, že rodiče chlapce spolu vychází i po rozvodu, když má každý nového partnera a další děti. Z tohoto důvodu provedu druhý rozhovor i s otcem chlapce. Rozhovor s matkou byl proveden v domě matky chlapce. Atmosféra byla velice klidná a matka odpovídala bez problémů na všechny podané otázky. Komunikace s matkou byla bez problému, a velmi rychle jsem se s ní domluvila na schůzce. 1. Jak staré je vaše dítě? Na konci srpna mu bude 13 let. 2. Jak dlouho jste rozvedení? Skoro 8 let jsme rozvedení. 3. Jak dlouho jste spolu byli v manželství? No, brali jsme se (mmmm), takže asi 5 let. 4. Vycházíte spolu s bývalým manželem/kou? Ano, velmi dobře. Dokonce jsme spolu byli na Silvestra a on a jeho nová žena s jejich miminkem byli na mé svatbě s mým novým manželem. 5. Máte střídavou péči hned od samého začátku? Ano, máme střídavou péči hned od začátku. A myslím, že je to dobře. 6. Po jak dlouhé době se střídáte ve výchově? 36

37 Vždy po týdnu. Buď si pro něj jedeme, nebo nám ho přiveze bývalý manžel. Syn hraje fotbal, takže si ho někdy vyzvedáváme po zápase či tréninku. 7. Máte pocit, že střídavá péče vyhovuje vašemu dítěti? Myslím, že ano. Nepřijde mi tím nějak frustrovaný. 8. Vyhovuje vám střídavá péče? Proč? Jojo, vyhovuje. I když neříkám, že bych syna nechtěla mít radši pořád u sebe. Ale jelikož on tátu miluje a táta s ním trénuje fotbal, tak mě to vždy tak nějak uklidní. 9. Máte pocit, že střídavá péče nějak ovlivňuje vaše chování k dítěti? Nevím, jestli se dá říci, že ovlivňuje chování k němu, ale určitě si ho pak víc užívám, více se na něj těším. I když někdy bych ho hned druhý den vrátila. (usměje se matka) 10. Zdálo se vám dítě vyrovnané hned po tom, co vám byla nařízena střídavá péče? Myslím, že ano, ono to pro něj nebylo tak zlý, když se s jeho otcem normálně bavím a byl ještě malej. 11. Změnilo se nějakým způsobem dítě? (škola, chování, myšlení ) Ne, nezměnilo se nic, jen je teď v pubertě, takže chování je dost na vlnách. Mě nazývá jménem a myslí si, že jsem úplně hloupá. (usměje se) 12. Říká vám dítě, co a jak dělá druhý rodič? Samozřejmě. Hlavně, když něco chce a táta mu to třeba dovolil. 13. Ptáte se dítěte, jak se má a co dělá druhý rodič? Ano. Jsem žena, tudíž mě zajímá všechno. A hlavně i syn (když zrovna nemá pubertální náladu) rád začne. 14. Stýská se vám po dítěti, když je zrovna u druhého rodiče? 37

38 Tak nemůžu úplně říct, že by se mi nějak ukrutně stýskalo, je jasné, že mi chybí, ale ten týden tak rychle uteče, když máte práci, druhé dítě, manžela, koníčky, že se ani nenaděju a mám ho zpět. 15. Jste ochotni si navzájem vyjít vstříc, když nemůžete mít dítě u sebe v daném termínu? Ano, když potřebujeme, nemáme problém se dohodnout. 16. Pokud byste se znovu ocitli v situaci rozvodu a řešení péče o dítě, souhlasili byste se střídavou péčí? Ano, klidně. Opravdu mi to vyhovuje. 17. Souhlasili byste se střídavou péčí, která by byla zorganizována tak, že by dítě žilo v jedné domácnosti a střídali by se u něj v určitém časovém intervalu rodiče? Asi ne, protože já mám určitý styl vedení domácnosti a nevím, zda bych to dávala. Fakt nevím. Hlavně když vidím, že to tak funguje, tak proč to dělat jinak. Syn má krásnej pokoj jak u mě, tak u táty, takže si může zalézt a mít svůj klid. 18. Bylo pro vás složité mluvit se mnou o tomto tématu? Nebylo, ráda jsem ti pomohla. A vlastně jsem si o tom všem hezky popřemýšlela Rozhovor č. 2 Tento rozhovor byl proveden s otcem chlapce, s jehož matkou jsem prováděla rozhovor č. 1. Uskutečnila jsem ho v práci otce. 1. Jak staré je vaše dítě? Je mu 12let. Ale na konci srpna mu bude 13 let. 2. Jak dlouho jste rozvedení? (usměje se a tónem otázky odpoví) Osm let?! 3. Jak dlouho jste spolu byli v manželství? 38

39 Skoro 5 let. 4. Vycházíte spolu s bývalým manželem/kou? Jo, vycházíme, normálně se bavíme. 5. Máte střídavou péči hned od samého začátku? Ano máme ji od začátku. 6. Po jak dlouhé době se střídáte ve výchově? Po sedmi dnech si ho vždy beru od bývalé manželky. 7. Máte pocit, že střídavá péče vyhovuje vašemu dítěti? Myslím, že jo. Syn vypadá spokojeně. 8. Vyhovuje vám střídavá péče? Proč? Vyhovuje. Protože jsem rád, že můžu mít syna taky u sebe, když většinou dostane do péče dítě matka. 9. Máte pocit, že střídavá péče nějak ovlivňuje vaše chování k dítěti? Určitě ne Jen si ho možná víc užívám. Když zrovna nejsem v práci. 10. Zdálo se vám dítě vyrovnané hned po tom, co vám byla nařízena střídavá péče? Jo, tak on byl malej, takže tomu tolik nerozuměl. 11. Změnilo se nějakým způsobem dítě? (škola, chování, myšlení ) Ne. Ale teď je někdy nezabití. Je to starej huberťák.(zasměje se) 12. Říká vám dítě, co a jak dělá druhý rodič? Ano říká. 13. Ptáte se dítěte, jak se má a co dělá druhý rodič? Někdy jo, ale nedá se říct, že bych ho nějak vyslýchal. 39

40 14. Stýská se vám po dítěti, když je zrovna u druhého rodiče? Ani ne, vždyť je u svojí mámy a vídám ho na fotbale. Dříve jsem ho trénoval, teď už ho jen podporuju. 15. Jste ochotni si navzájem vyjít vstříc, když nemůžete mít dítě u sebe v daném termínu? Jasně, že jo. 16. Pokud byste se znovu ocitli v situaci rozvodu a řešení péče o dítě, souhlasili byste se střídavou péčí? Asi ano. 17. Souhlasili byste se střídavou péčí, která by byla zorganizována tak, že by dítě žilo v jedné domácnosti a střídali by se u něj v určitém časovém intervalu rodiče? Ne, vždyť žijeme každej jinak. A to dítě má svoje zázemí jak u mě, tak u mámy. 18. Bylo pro vás složité mluvit se mnou o tomto tématu? Nebylo, vždyť jsem nemusel odpovídat na nic intimního. Rád jsem ti pomohl Rozhovor č. 3 Poslední rozhovor byl proveden s matkou dívky, které střídavá výchova dělala velké problémy. Z tohoto důvodu, musela být soudně střídavá výchova ukončena. V dnešní době již střídavou péči nemají. Otázky v rozhovoru jsem tedy pozměnila na minulý čas. Matka dívky je zaměstnaná v jedné firmě, kterou jsem navštívila, abych s matkou mohla rozhovor uskutečnit. 1. Jak staré je vaše dítě? Teď už je dcerce 9 let. 2. Jak dlouho jste rozvedení? Sedm let. 3. Jak dlouho jste spolu byli v manželství? 40

41 Tři roky jsme spolu byli. 4. Vycházíte spolu s bývalým manželem/kou? Ne, vůbec. Absolutně na ničem se nedohodneme a už spolu ani nekomunikujeme. 5. Máte střídavou péči hned od samého začátku? Měli jsme ji od začátku. Ano. Ale museli jsme ji zrušit, protože to nefungovalo, dcerka byla nešťastná a my s bývalým taky. A vlastně jsme střídavku museli po roce a půl ukončit. 6. Po jak dlouhé době se střídáte ve výchově? Střídali jsme se po týdnu. 7. Měla jste pocit, že střídavá péče vyhovovala vašemu dítěti? Nevyhovovala vůbec. Třeba to bylo kvůli nám, ale opravdu to nešlo. 8. Vyhovovala vám střídavá péče? Proč? Vůbec, proto jsme si ji chtěli zrušit, to bylo snad jediné, na čem jsme se shodli. 9. Máte pocit, že střídavá péče nějak ovlivňovala vaše chování k dítěti? To se asi nedá říct, ale bylo mi ji fakt líto, takže jsem se snažila ji nahrazovat to trápení. I když mě teď napadá, že byla nešťastná i z rozvodu, ne jen z toho, že musí jezdit tam a zpět. 10. Zdálo se vám dítě vyrovnané hned po tom, co vám byla nařízena střídavá péče? Ne, a nevím, jestli by se někdy vyrovnala. 11. Změnilo se nějakým způsobem dítě? (škola, chování, myšlení ) Změnila se celá, hned po rozvodu. 12. Říkalo vám dítě, co a jak dělá druhý rodič? Tak nějak mi to říkala, ale byla malá, na to mi něco vysvětlovat. Přece jen jí bylo nějak 5 let. 41

42 13. Ptáte se dítěte, jak se má a co dělá druhý rodič? Ne. 14. Stýská se vám po dítěti, když je zrovna u druhého rodiče? K otci skoro nejezdí. A když tam je tak se mi stýská hrozně moc. 15. Jste ochotni si navzájem vyjít vstříc, když nemůžete mít dítě u sebe v daný termín? Ne, nebyli bychom schopni. 16. Pokud byste se znovu ocitli v situaci rozvodu a řešení péče o dítě, souhlasili byste se střídavou péčí? Nevím. Teď říkám ne. Ale třeba, kdyby to bylo s jiným mužem, tak by to všechno fungovalo. Ale teď říkám ne. 17. Souhlasili byste se střídavou péčí, která by byla zorganizována tak, že by dítě žilo v jedné domácnosti a střídali by se u něj v určitém časovém intervalu rodiče? To nevím, asi ne. 18. Bylo pro vás složité mluvit se mnou o tomto tématu? Složité ne, ale víš, myslet na mýho bývalého je horší. (ušklíbne se) 42

43 3.4 Vyhodnocení rozhovorů V rozhovorech č. 1 a 2 je velice dobře a jasně vidět, že střídavá péče vyhovuje oběma rodičům, i synovi. Nejspíše tomu tak bude z jednoho prostého důvodu a to takového, že spolu rodiče velice dobře vycházejí, což se v mnoha případech nestává často. V rozhovoru č. 3 je naopak velice zřetelně vidět, že střídavá péče není vhodnou variantou a proto byla z rodiny zrušena. Většina odpovědí byla zodpovězena negativně. I když jsem uskutečnila pouze rozhovory, které se týkaly dvou dětí, je zjevné, že střídavou péči bude snášet každé dítě jinak a v některých rodinách nemusí fungovat. Je zde velice důležité, jak spolu rodiče po rozvodu dokážou vycházet a vzájemně si vyjít vstříc. 43

44 4 Diskuze Střídavá péče se v dnešní době stává častějším tématem, než dříve, avšak jsem zjistila, že je velice málo literatury, ze které bych mohla čerpat. Možná je to tím, že jelikož se střídavá péče teprve začíná stávat častějším řešením porozvodové výchovy, autoři mají málo podkladů pro sepsání historie a funkčnosti střídavé péče. Několik autorů se však střídavou péčí již zaobíralo a tak jsem se několik zajímavých věcí dozvěděla. Je zajímavé, že skoro každý autor má na střídavou péči jiný názor. Někteří autoři tvrdí, že je střídavá péče tou nejlepší variantou porozvodové výchovy dětí, někteří mají zcela opačný názor. K dosažení mého cíle jsem vytvořila krátký a stručný dotazník a sestavila řízený rozhovor s osmnácti otázkami, z těchto dvou jednotek se skládá praktická část mé absolventské práce. Dotazníkové šetření jsem prováděla s občany Mladé Boleslavi a jejího okolí, formou tištěných i internetových dotazníků. Pro rychlejší vyhodnocení jsem využila internetové stránky, kam jsem později zadávala i údaje z tištěných dotazníků, abych měla všechna data pohromadě. Zaujalo mě, že i když je střídavá péče zatím poměrně málo praktikovaná, většina respondentů odpověděla, že znají někoho, kdo má střídavou péči soudně nařízenou. Velice mě také zaujalo vyvrácení mé hypotézy, že pro střídavou péči budou spíše muži. Myslela jsem si, že muži budou pro střídavou péči, protože vědí, že většinou jsou děti svěřeny do výhradní péče matky. Z dotazníkového šetření vyplývá, že postoj k rozvodům mají lidé spíše záporný, což se daným způsobem dalo očekávat. Ovšem mě velice zaujalo, že narazím na tak malé množství respondentů, kteří mají střídavou péči nařízenou. Skoro polovina respondentů odpověděla, že střídavá péče není vhodná pro výchovu dítěte po rozvodu. Vyplývá z toho tedy, že občané Mladé Boleslavi a jejího okolí nesouhlasí s rozvodem a s ním související střídavou péči. Většina respondentů si myslí, že střídavá péče není vhodnou variantou porozvodového uspořádání výchovy dítěte. 44