odborný... 3 zpravodaj

Transkript

1 odborný... 3 zpravodaj 2000

2 L i I i á r - informativnízájmový zpravodaj specializované základní organizace pestitelu Iílií ZO CZS MARTAGON - c.3/2000 Výbor ZO CZS MARTAGON: predseda: místopredseda: jednatel: hospodár: výstavy: clenové výboru: redaktor liliáre: korespondenci zasílejte: príspevky do Iíliáre, reklamace zpravodaje: Obsah: Ing. Stanislav Ševcík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrutka Milan Michal Jirí IDoušek Jirí Kovár, Ing. Jirí Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrutka Katedra ochrany lesu Kamýcká Praha 6, Suchodol Dr. Karel Vereš Mochovská Praha 9, IDoubetín - I Úvodník (Karel Vereš) 42 Dominantnía recesivní znaky v rodu Liliuma jejich role v praktickém šlechteiú(joe Hoell) 42 Kríženci LongistaruI. (Bronislaw Kondrot) 43 Pravidlo zeleného palce (Petr Šrutka) 49 Pestování lilií ze semen(joseph C. HaIinar) 51 Botanické Lilie 28. (Karel Vereš) 58 HybridníIilie 28. (Karel Vereš) 59 Anketa severoamerickéliliárské spolecnosti(nals) o nejlepší 1iliiroku Výmena semen v severoamerické liliárskéspolecnosti (NALS) 60 Základy pestování zahradníchkosatcu (Ing. Zdenek Seidl) LeVern Freimann zemrel Z internetu 65

3 Vážení prátelé! Nestává se mi casto, abych mel prebytek materiálu a abych musel nekterý clánek dokonce odsunout do dalšího císla. Doufám, že "postižený" autor se neurazí, hned v dalším císle na nej prijde rada. Ze stejného duvodu se i já omezím na nejstrucnejší informace. Obdrželi jste také pozvánku na podzimní schuzi, program nebudu opakovat, jen chci pripomenout, že na ní jiste budete mit možnost rozšírit ci doplnit svuj sortiment lilií. Zároven pripomínám, nezadomente na tombolu! Šlechtitelum také pripomínám, aby co nejdrive po sklizni semen poslali své prebytky príteli J. Hlouškovi. Na shledanou na podzimní schuzi! Karel Vereš Dominantní a recesivní znaky v rodu Lilium a jejich role v praktickém šlechtení Joe Hoell, Georgetown, Australia. Rod Li1ium má mnoho domínantních a recesivních znaku, ale probírat budeme jen nekteré z ních, vetšinu lilil nezajímá zda jsou semena tlustá ci tenká, tmavá ci svetlá a zda blizny nekterých li1iíjsou purpurové a jiných zelené. Strucný prehled: Cervená barva dominuje nad žlutou a bílou, vysoká lodyha dominuje nad nízkou, bocne postavené nebo povislé kvety dominují nad vzprímenými, epigeické klícení (rychlé) dominuje nad hypogeickým (pomalým). Semena trubkovitých vždv klící epigeicky, i v prípade merného krížení s orientálním hvbridem. Príklad A : L. martagon var. cattaniae má rudou barvu, var. album bílou. Pri krížení techto dvou variet bude potomstvo rudé barvy, bílá barva je vuci rudé recesivní. Pri vzájemném krížení techto semenácu budou mít jejich potomci rudou barvu ze 75% a bílou z 25%. Nyní máme tedy dva fenotypy (fenotyp je soubor viditelných znaku - neco jako obrázek na balicku cokolády), ale ve skut~cnosti máme tri genotypy (genotyp je soubor genetických informací, to co je v genech, v DNA dotycné li1ie). Onech 25% bíle kvetoucích semenácu poskytne pri vzájemném krížení pouze bíle kvetoucí potomstvo (genotyp c.l). Ze 75% rude kvetoucích semenácu pri vzájemném krížení obdržíme jednu tretinu pouze rudého potomstva (genotyp c.2) a zbylé dve tretiny poskytnou rudé a bílé v pomeru 3: I (genotyp c.3). Toto je statistický výsledek získaný z velkého poctu semenácu v každé generaci, minímálni pocet je približne 500. (Vzpomenme si na Mendelova pravidla - prekl.) Stejné pravidlo platí i pro ostatní znaky jako vzprímene postavené kvety, vysoký ci 42

4 nízký rust atd. Príklad B: Pri vzájeumém krížení L. auratum var. platyphyllum s L. auratum var. virginale obdržíme urcité procento typu virginale. Nekteré klony L. auratum mají také recesivní geny pro vzprímené kvety. V protikladu s obecným mínením, L. nobilissimum nehraje žádnou roli pri vmiku orientálních hybridu se vzprímenými kvety. Hybridy L. nobilissimum jsou vesmes invariantní triploidy se sterilnim pylem. Moderní hybridy mají umohem komplexnejší genotypy než botanické druhy lilií. Rozluštení genotypu kteréhokoli hybridu trvá nekolik let a nejlepší cestou k tomu jsou vlastní pomatky. Domnívám se také, že informace v registru Royal Horticultural Society jsou neskutecné, nebo nespolehlivé. Nyní již vím, že WILDFIRE, PINK.SENSATlON (rudá lilie s karmínovými paprsky -proc byla registrovaná jako PINK SENSATlON?), STAR GAZER a JOURNEY'S END mají všechny ve svých genotypech recesivní geny pro bílou barvu. Také vím, moje TALL BOY má žluté recesivní geny a to je velmi užitecný pomatek. Nekteré lilie jsou ve své podstate dobrí rodice. Presto, že ve svete lilií bychom je mohli prohlásit za "ošklivá kácátka", pri dalším šlechtení mohou poskytnout vysoký pocet,,nádherných labutí". Patrne témer každý šlechtítel má jednoho ci dva takové rodice. Avšak platí opet, k tomuto pomatku mužeme dojít pouze zkušenostmi z praxe. Zdá se, že vlastnosti jako odolnost, schopnost pestování na zahrade, rezistence vuci vírum, fusariu ci botrytide, se prenáší pouze matetskou rostlinou. Pro lepší výsledky používejte tedy jako semenodárného rodice tu silnejší lilii. I!!!I - I (Redakcní pomámka k osobe autora: Joe Hoell se narodil na Šumave v Cechách. Pozdeji se vzdelával na Zemedelské škole v Pleikershofu - Bavorsko.Šlechtitlilie zacal v r a svým úspešným krížením L. henryi x VALLEY SUNDUST ucinil velký prulom do šlechtení premostením mezery mezi orientály a aureliány. Tuto lilii ze skupiny VIn nazval TALL BOY. Zasloužil se o založení Severotasmánské Liliárské Spolecnosti, ctyri roky byl jejím predsedou a je v ní dále aktivní. Je také porotcem a pokracuje ve šlechtení s hlavním zamerením na orienpety.) QB NALS, Vol. 54, No.l, str Preklad Dr. K. Vereš. Kríženci Longistaru f. Deset let zkušeností z amatérského Bronislaw Kondrot. Rybník, Polsko pestování Je to už deset let, co poprvé vykvetly v mé zahrade kríženci. u nichž dárcem pylu byl Longistar. Je to už pet let, co jsem se se svými zkušenostmi v tomto smeru podelil na 43

5 stránkách našeho bulletinu (I). Muj clánek vzbudil a i nadále budi mnoho protichudných postoju. Už na výstave v r. 1989, kde jsem poprvé predstavil svuj výpestek, pozdeji nazvaný "Longida", jediný, kdo postrehl její odlišnost, byl ing. MicuIka. V té dobe, aješte i v r jí nekterí pestitelé neslibovali úspech v zahradách, jiní zas ji prijali s nadšením. Ješte téhož roku bylo težké najít na trhu u nás i v sousedních zemích hybridy LA a byly to výlucne odrudy k rychlení ve sklenících. Jelikož od roku 1990 disponuji vetším množstvím semenácu Longistaru k další selekci i ruznými holandskými odrudami k rychlení, mel jsem možnost je prubežne srovnávat. Svá první pozorování z jejich pestóvání na mé zahrádce a ve slezském klimatu jsem publikoval rovnež v našem bulletinu (2). Mé poznatky o odrudách k rychlení byly jednoznacne nepríznivé pokud jde o jejich vhodnost k pestování v zahradách v našich podmínkách. Nekolik liliáru se mnou nesouhlasilo a tvrdilo, že v jejich zahradách rostou velmi dobre a nevykazují vady, jež jsem uvedl. Ten nesouhlas však vyplýval z toho, že autori nepohlíželi dostatecne široce na moje závery a neprihlédli k mému konstatováni že se v nekterých otázkách se budeme asi rozcházet, protože prostredí a klimatické podmínky tu mají velký a rozhodující vliv. Další léta plne potvrdila tyto zkušenosti. Abychom správne posoudili odrudy LA, musíme si vždy položit dve otázky a odpovedet na ne: I) v jakém prostredí rostly sledované LA-hybridy a v jaké míre se toto prostredí liší od prostredí typického pro skleníkové lilie konstantní teplota, živné pudy, úzký rozsah rozdílu teploty a vlhkosti vzduchu. intenzivní chemická ochrana); 2 ) co chápe pestitel a milovník lilií pod pojmem dobré zahradní lilie. Myslím si, že rozdíly v hodnocení zpusobilosti LA ve volné pude vznikly hlavne z toho, že tyto dve otázky nebyly dostatecne zodpovezeny. Moje pozorování se týkala hlavne prvních skleníkových odrud LA,ježjsem mohl získat do roku Pripomenuješte jednou: "Hybridy LA byly vypestované díky pokroku genetického inženýrství za tím úcelem, aby byly co nejlépe splneny podmínky, vyžadované pro skleníkové hybridy k rychlení, to jest krátká doba od pocátku vegetace do rozkvetu a co nejnižší náklady. Snaha o co nejnížší náklady ve velkoprodukci zpusobuje, že ve volbe vlastností v pestitelské selekci rozhodují náklady a tato cím dál užší specializace nedovoluje, aby takové lilie rostly bez problému ve volné pude. A toto by meli brát v úvahu milovníci lilií pri vysazování takových odrud ve volné pude, nebot to úzce souvisi s úspechem i jejich pestování." Pokud tedy zajistíme liliím v zahrade podmínky co nejbližší skleníkovým podmínkám, urcite budou prospívat pomerne dobre, ale nikdy tak jako ve skleníku ci pod' fólií. Je treba také mít možnost pozorovat a srovnávat to, co vyrostlo a kvetlo v zahrade ve volné pude s tím, co roste a kvete chránene. Teprve tak budou závery z jejich pozorování verohodné. Mezi liliári se však nejcasteji setkávám s výrokem, že "mne roste bájecne:'.-\je když se ukáže, že ta bájecná Iilie mívá sotva sedm kvetu a bájecne rostoucí zahradni lilie mívá rocne prumerne nejméne patnáct kvetu, pak to musíme nazvat neznalostí veci a nikoliv záverem, že ta lilie roste bájecne. a to na každém míste a v každé zahrade. Pro lilie by bylo skvelé, kdybychom je nedelili na skleníkové a zahradní. n~'brž výlucne na hezké a ošklivé, a obecneji na dobré a špatné se všemí odstíny mezi krásou a všedností. Tendence svetového pestování lilií je však taková, že veškeré síly jsou napreny

6 na velkoprodukci lilií. Jediné, co nám amatérum v otázce LA-hybridu pro zahrady zbývá, je sázet a kontrolovat tyto skleníkové odrudy v zahradách anebo amatérsky pestovat krížence LA, jež by bylo možno úspešne sázet v otevrené pude. Využít jejich genetického potenciálu a vnést do nich pozitivní vlastnosti pro vypestování lilií dobrých a vhodných k vysazování ve všech klimatických a místních podmínkách. Slyšel jsem však i hlasy, že proc se piplat s pestováním krížencu LA pro volnou pudu, lepší je kupovat každý rok nejnovejší levné cibule sklenikových odrud, na jare je vysadit a brát je vzhledem k jejich láci jako jednorocní rostliny, stejne jako se to delá se sklenikovými liliemi. Po odkvetu vyhodit cibule, pokud ješte v zemi neco zustalo, na kompost. Možná tento názor v budoucnu zvítezí. Ale ani tak neunikneme otázce, zda jde o lilie, jež splnují alespon nekolik podmínek dobré zahradní lilie. I nadále budou zahrady zaplavovány hlavne LA-hybridy pouze od velkých firem, zamerených na skleníkovou velkoprodukci. Tu a tam se objeví LA-hybrid k sázení ve volné pude, pocházející od amatéru. Aby však byly co nejrychleji eliminovány ty, jež neobstojí, je nutno vedet toho více o jejich chování v rozdílných zahradních podmínkách. Je nutno popsat ty nejlepší a nejhorší; teprve srovnání jejich chování v ruzných podmínkách a široká infonnace trebas v našem bulletinu nás muže ušetrit zklamání a zbytecných výdaju. Takovou pravdivou infonnací rozhodne nejsou katalogy obchodních firem, jež co nejvybraneji lící prednosti nových odrud a prezentují je v tech nejkrásnejších barvách. Je s podivem, že ackoliv je jich v našich zahradách už tolik, a mnozí už mají s nimi svoje zkušenosti, at už dobré ci špatné, s výjimkou nekolika lidi nikdo nepublikoval svoje zkušenosti a pomatky, prestože je mnoho diskutujících, prívržencu i odpurcu. Je nacase, abych už vyslovil, co já chápu jako dobrou zahradní lilii. Je to taková lilie, jejíž cibuli mohu vysadit ve volné pude v zahrade. Vysazená cibule má vykvést s co nejvetším množstvím kvetu a v témer každé pude s výjimkou extrémních typu. Musí rust dobre a zdrave v klimatu s prevahou deštivých stejne jako slunecných dní a být odolná vuci podzimním prízemním mrazíkum. Má rust a kvést na jednom míste bez problému a nejméne po tri roky. Je podstatné, aby v kvetenství bylo co nejvíce kvetu, také sekundárních, aby se maximálne prodloužila doba kvetení. V kvetenství by mely kvést soucasne nejméne tri kvety, aby už jedna lodyha mohla vytvorit barevný akcent v zahrade. Soudím, že zahradní lilie nemá mít v kvetenství méne než sedm primárních kvetu. Kvety musí být odolné vuci dešti, vetru a vysokým teplotám. Kvety i listy musí být odolné vuci plísnovým chorobám. Cíbule, i ty. jež Iij:jsou pestovány v optimálních podmínkách, mají rust tak, aby dávaly každým rokem vetší kvetenství. Musíme mít stále na pameti, že ne všichni. kdo sázejí lilie na zahrade, jsou takovými malci, že splnují všechny jejich požadavky. A dobrou zahradní lilií mužeme nazývat pouze takovou lilii, která ani pri ponekud horší péci nezklame. Je to ideál, který od intenzivního rozvoje v 50. letech až dosud splnilo jen nekolik lilií. To však vubec nemamená, že bychom nemeli všechny novinky srovnávat vždy s temí nejlepšími a že by se amatéri nemeli snažit vypestovat nové odrudy. Splnují tyto požadavky všechny tyto hybridy? Dokonce i z tech nejnovejších jen málokteré, a to ješte ne zcela. Mužeme tedy sjistotou tvrdit, že zhruba ze 150 odrud splnuje vetšinu podmínek jen nekolik? Bylo by to nejen velké zjednodušeni, ale i nesprávné. Ani ty 45

7 nejnovejší americké od fmny Tbe Lily Garden, produkující podle deklarace zahradní lilie, nesplnují tyto podmínky v našem klimatu. K vadám, jež jsem už uvedl (2), mohou dostat ješte silný sklon k virózám. Mezi liliemi této skupiny, které prošly mou zahrádkou behem osmi let jsem narazil pouze na jednu odrudu, tolerantní vuci virum - "Coral Ace", syn..,red Ace". V zahradních podmínkách jsem nejvetší sklon k virózám zpozoroval u hybridu ze skupiny "Royal Full Time, Kiss Me Kate, Spirit, My Fair Lady, Money Maker. Také u novejších odrud, jako je Moonshine a Bestseller. Výjimecne neobstojí Kiss Me Kate, která nedorustá ani do poloviny výšky uvedené v katalogu a cibule se zmenšují, a nadmerne delí. Sama autorka mnoha LA-hybridu Judíth Freemanová poznamenává, že i v amerických podmínkách jsou tyto lilie náchylnejší k šedé plísni a virózám, zejména pokud jde o virus pestrokvetostí, který mužeme casto videt, na kvetech ružových odrud (3). Jak vyplývá z dejin holandských LA hybridu (4), vetšina prvních odrud pochází z L. longit1orum x "Aristo" a L. longit1orum x ružový kríženec bez názvu. Autor techto dejin jen poznamenává, že z hybridu L. longit1orum x "Sterling Star" pocházejí hybridy Longistaru a neni známo, zda a jaké holandské odrudy pocházejí z této linie. Domnívám se však, že Longistar nebyl použit v liniích odrud urcených k pestování. Z mých pozorování vyplývá, že potomci z jeho pylu nejsou vyrovnaným materiálem s vlastnostmi, jež mají mít lilie urcené k rychlení. Také míra plodnosti jeho pylu je minimáhú. Bývá také sterilni, takže k pestování ho mužeme používat pouze jako pylodárce. O jeho naprosté sterilite nejsem plne presvedcen, protože behem deseti let se mi ho podarilo trikrát opylit a jeho semena vyrostla do trí mm. Myslún, že pestování semenáce in vitro by vedlo ke vzniku semen. Domnívám se, že vetšina holandských odrud LA pochází pravdepodobne z klonu Loblanca, pocházejícího z krížení L. longit1orum x Mt Blanc. Genetický potenciál Longistaru pro pestování zahradních lilií je obrovsk}'. Pok'1lSY, které jsem provádel v posledních letech na asijských liliích, pokládaných za liliové "smetí", jehož by si netroufl použít žádný dobrý pestitel, to plne prokazují. Už v první generaci bylo možno získat krížence naprosto zdravé a s kvety bez závad. Jsou to však pokusy typicky amatérské, protože semen je velmi málo, a pokusy jsou tudíž velmi pomalé a ztížené. Ani vetší pocet semenácu neprinese vice semen. Na mých pozorováních bychom mohli založit tézi, že pouze urcité rostliny téže odrudy ci téhož semenáce dávají s Longistarem semena. Stejná odruda, rostoucí jen o pul metru dál, pestovaná ve stejných podmínkách a opylená v totožných podmínkách, muže naprosto selhat a tlusté semeníky jsou plny plev. Težko tedy verit, že rozhodující vliv na to má jedine pyl. Tri roky piplacek s opylováním vdrudy Tetra Longistar vlastními i cizími odrudami a polyploidními i asijskými semenáci LA, mi neprinesly úspech. Tetraploidní pyl opyluje díploidní asijské lilie pomerne dobre, polyploidní však jen velmi selektivne. U semenácu. pocházejících jak od odrudy Longistar, tak i její tetraploidní formy a jejích krížencu, v rade prípadu se znacne zredukovala výška lodyhy a velikost kvetu. U díploidních asijských semenácu Longistaru velikost kvetu neprekracovala 8 cm a tuto vlastnost nebylo možno odstranit ani v generaci F2. Tuto informaci však nelze pokládat za záver, protože šlo o priliš malý pocet díploidu. Diploidní semenáce z Longistaru nevykazují nadprumerné zdravi cibulí a odolnost vuci šedé plísni jako semenáce triploidní..f6

8 Potomci Longistam jsou kríženci s poctem chromozomu 2n, 3n a 4n. Protože nemám žádné bližší údaje o klonu mého Longistaru, mohu se jedine dohadovat, jaký vliv na to mají neredukovaná vajícka a neredukovaný pyl. Tetraploid to urcite není. Jelikož z dobre klícících semen je vetšina potomstva triploidní, jsem si jist, že pomer mezi poctem chromozomu v zárodku a v endospermu je vyvážený. Pyl v minimální míre musí být neredukovaný, nebot mezi potomky F. jsou tetraploidy. Zajímavé je, že schopnost vytváret neredukovaný pyl mají pravdepodobne všichní potomci, což je nutno si ješte dále overit. Literatura nerozlišuje krížence LA na krížence Longistam a jiné. Na základe svých zkušeností mohu s naprostou jistotou prohlásit, že hybridy Longistam jsou velmi dobré lilie k vysazování ve volné pude, nesrovnatelne lepší než nejlepší LA k rychlení a nepocházející od Longistam. Pokud jsou moje domnenky o puvodu holandských LA hybridu z odrudy "Loblanca" (5) správné, pak jejich malou zpusobilost k vysazování ve volné pude lze prisoudit genum Mt Blanc. Je známo, že tato odruda se neosvedcila ve volné pude. Naproti tomu velmi dobre se osvedcila odruda Sterling Star, kterou potkáváme v zahradách ješte i dnes, a její geny má Longistar. Moje tvrzení dokazují také zkušenosti s odrudou Coral Ace syn. Red Ace (asijský hybrid x L. longiflorum - Columbia Platte Lilies, 1994). Tato odruda je velmi zdravá, tolerantní vuci virum, obstojne kvete a v našem klimatu s ní nejsou problémy. Urcite se v zahrade lépe pestují ty odrudy, u níchž materskou rostlinou byl asijský hybrid, opylený L. longiflorum nebo Longistarem. Takový je stav v soucasné etape pestování, jež je na celém svete velmi intenzívní, a urcite už nekdo bude mit z tohoto hlediska selektované odolné odrudy k sázení v zahradách. Žádná z mých registrovaných odrud LA a testovaných semenácu neroste dobre pod krytem ve fólníku. Vyšší teplota pod fólií má za následek vyšší lodyhy a delší stopky ("prebujelé"), zúžení a prodloužení plátku a predevším znacne horší zbarvení. O sto procent lépe rostou ve volné pude na zahrade. Toto pozorování lze chápat jako overení vhodnosti mých semenácu LA i odrud urcených k rychlení k vysazování ve volné pude. Do jaké míry mely geny L. longiflorum vliv na zlepšení vlastností dané lilie, mužeme urcit jedine z jejího fenotypu. Težko se to urcuje císelnými údaji a hodnocení se bude lišit v závislosti na pohledu hodnotícího. Tam, kde podíl genu Longistam odhaduji na %, jsem získal výrazné zlepšení atraktivního vzhledu a zdraví a predevším velikosti kvetu a jejich materiálu. Vetší podíl genu Longistam prináší výrazné zhoršení, ba i karikaturu. Objevují se neúmerné disproporce v pomeru kvetu a kvetenství vuci olistení a výšce lodyhy. Stopky kvetu nadmerné sili s zkracují se oproti kvetum. Kvetenství je nadmerne husté. U tetraploidních sazedícse velmi casto objevovalo prekrývání nadmerne silných plátku a také prilišná tlouštka v pomeru ke kvetenství. Zhuštení kvetenství se zvetšovalo ješte více, když matkou krížence byla holandská odruda LA urcená k rychlení. V nekolika pripadech koncila hybridizace u generace F.. Moje pokusy dále krížit hybridy LA s asijskými liliemi a zejména diploidy nevedly k prenášení dobrých vlastnosti a fenotyp se prizpusobil fenotypu asijských lilií. Neosvedcily se hybridy z krížení Schellenbaum x Longida, jež vypadaly po prvních dvou letech kvetu slibne. Všichní potomci. podobne jako u krížencu nikoliv s Longidou se vyznacovali velkým sklonem cibulí k fuzarióze. Pro zájemce dodávám, že jediným pozitivním a využitelným výsledkem bylo. že v FI se objevila neobycejne cistá a hezká 47

9 krvave rudá barva. Všechny triploidy a tetraploidy pocházející z této generace byly plodné v mizivé míre. Nadprumernou odolností vuci plísnovým chorobám se vyznacují semenáce z krížem Eurydike x Longida, prevyšujíci semenáce L. lankongense Northa. Dávají také v FI znacne ružovejší barvy (F.). Další pokrok v pestováiúružových krížencu zahradiúch lilií je však ztížen tím, že ružové tetraploidiú odrudy jsou ve vetším množství nedostupné. Na základe dosavadiúch zkušeností lze ocekávat ružové zahradiú LA-hybridy s výrazne vetši odolností vuci chorobám než u existujících odrud. Ideální zahradiú hybridy jsou podle me triploidy z krížení s Longistarem. Vyznacují se, zejména cibule, výborným zdravím. Neobstály dosud plne tetraploidiú hybridy Longistaru. Až dve tretiny z mch mají vadu, která je diskvalifikuje jako zahradiú lilie, totiž "ukvétají se k smrtí". Dva až ctyri roky bohate kvetou, aby pak náhle po kvetu do konce zárí všechno v zemi vymizelo, vcetne nových cibulek, bez jakýchkoliv predchozích známek plísnových onemocnení na rostline. Nastává svého druhu "únava materiálu", s nímž se jiste setkávají i pestitelé L. longifiorum. Na techto semenácích nebylo videt žádné známky napadem virem, jež by mohly svedcit o náhlém znicení cibulí. Na stejný jev jsem narazil v r u L. longifiorum, kdy nekolik hojne kvetoucích lodyh zašlo nikoliv na "irové onemocnení a stop napadem. Jiná forma napadem virem? Myslím, že tuto vlastnost prevzaly tetraploidiú hybridy LA od L. longifiorum a její pestitelé ji dobre znají. Dle mého názoru tetraploidiú krížence je lepší používat jako materiálu pro pestováiú triploidiúch zahradiúch hybridu LA než jako výsledný produkt. Semenáce Longistaru potkáváme v široké škále rozmaiútých tvaru kvetu a tepalu, od plochých polohlubokých kalichu, od úzkých plátku stejné šíre v celém kvetu až po široké pres pet cm. Tetraploidy od Longistaru a Longidy jsou méne tolerantní a méne odolné VÍlcivirum. PrvIÚ príznaky bylo možno na ních pozorovat o dva až tri roky dríve než na triploidech. Období od objevem prviúchpríznaku byla i tak v každém prípade o ctyri až pet let delši než u krížencu LA urcených k rychlení. PrvIÚ príznaky virózy se objevily u Longiklary a krížencu Longidy v pátém roce po prviúm kvetem, u Longidy a Longiory v šestém a u Longicandy a Longipinky v sedmém roce. Lomcanda a Longipinka a jejich semenáce se krome probarvení na listech nevyznacovaly žádnými jinými dusledky virózy jako je úbytek množství a velikosti kvetu, nižší lodyhy nebo zkrácem kvetenství. Jsou tolerantní. Prísná selekce sazemc muže toto období vždycky prodloužít. Všichni zaregistrovaiú kríženci Longistaru, tj. Longida, Longiklara, Longiora. Longicanda a Longipinka vydržely beze škod jariú dubnové a kvetnové prízemiú mrazíky. Longida vydržela bez poškození dva moskevské nocní prízemiú mrazíky do -Soc. NadzemIÚ cást omrzla až za celodediúchmrazíku (Otroshko A.). Takové chováiú potvrdil také Dr. Hošek z Cech; Tyto odrudy vyrážejí ze zeme v prumeru o sedm až ctrnáct dm pozdeji než sklemkové odrudy LA, a nejpozdeji Longicanda a Longipinka. Jiné testovane semenáce Longistaru to také potvrzují. Nejvice jsem k dalšímu krížem LA-hybridu používal Longidu. Všichni polyploidm potomci dedí ze strany matky i ze strany otce její charakteristický kulatý (kytico"ý) tvar kvetenství se sekundáriúmi kvety. Takové kvetenství nepotkáváme u klasických staveb 48

10 kvetenství IiIií. Je tedy otázka, zda se ujme v zahradní praxi. Takový tvar však budí velkou pozornost svým nevšedním vzhledem a zah'hí se hned napoprvé. Kvetenství tohoto typu vyvolá pusobivý barevný efekt v zahrade, protože dlouhá doba kvetení má za následek, že vykvétají sekundární poupata v dobe, kdy ješte kvetou kvety primární. Za smerodatné potvrzení mých pozorování a zkušeností s kríženci Longistaru pokládám prohlášení Andrease Winklera (6), který testoval tyto krížence: "V Berlíne vystavoval p. Kondrot poprvé ve vetším množství krížence Longistaru. Pred nekolika lety jsem na tomto míste upozorníl na tyto výpestky. Jako LA-hybridy jsou vcelku velmi dobre uzpusobeny pro zahrady, což nemužeme ríct vždy o mnohých LA, které jsou nyní nabízeny ve velkém množství a byly rovnež vypestovány jako zahradní lilie!" Literatura: I) Kondrot B.: Longistar jako pylodárce ke krížení asijských hybridu, Kochajmy Kwiaty 1994, 4. 2) Kondrot B.: Kríženci LA ve volné pude, Kochajmy Kwiaty, 1998,3. 3) Kondrot B.: Ke krížení LA-hybridu, LZ, 2000, 1. 4) Schenk P.: Nedávné pokroky ve šlechtení lilií v Holandsku, LZ,2000, 1. 5) van Tuyl 1.: IVT poskytuje podnikum zajímavé selekce 1i1ií,Lilárská rocenka 5, ) Winkler A.: Das Lilienjahr 1999, Lilien-info, 1999,3. 7) Dierssen H.: Orienthybriden x Asiatische hybriden = OA, Lilien-info, 2000, 1. Preklad Dr. E. Sládková Pravidlo zeleného palce Petr Šrutka Casteji se nám stane, že si prejeme nekterou z našich rostlin udržet na své zahrade, a co víc, v co nejlepší kondici, "aby hodne kvetla". A až prlliš casto to nevyjde. S velkou mírou nezdaru (v mém prípade cca 60%, ale pri zacátcích až 90%) zkrátka pestitel nekdy musí pocítat. Ale jak pocítat? Co udelat, aby to vyšlo? Jedna ze zásadních odpovedí je "Vždycky množit!" Jak víme, u rostlin jako jsou lilie, máme k dispozici dve možnosti množení - generativní (semeny) anebo vegetativní (šupinováním nebo pomocí explantátových kultur). Obe možnosti jsou pro nás použitelné, avšak k první z ních sahá bežný zahrádkár jen velmi málo. Je to pochopitelné - vetšina lilií, které jsou na jeho zahrade jsou tak jako tak klony, a množení semeny neposkytne rychlý a uspokojivý výsledek (napríklad stejne krásné rostliny), kdežto šupinováním ve vetšine prípadu postací. Nakonec množení semeny není vždy snadné a jeho zvládnutí s dostatecnou úspešností stojí každého dost úsilí, casu, a napravených omylu, a to casto s horkou ztrátou velmi cenných semen. Nechut pustit se do této práce nás ale pripravuje o výsledky, které by zákonite musely prijít, a které by naši organizaci "ovencily gloriolou slávy a úspechu". Míním tím hlavne vetší zastoupení botanických druhu na našich zahradách, mnoho trubek. martagonu, 49

11 a lilií z méne frekventovaných skupin. A nikoli na posledním míste, ale predevším by také mohlo dojít k vyselektování zahradne odolných klonu, které by na našich zahradách vydržely delší dobu což bývá naším toužebným práním. Mužeme si také všimnout, že v nekterých prípadech za nás nekdo už tu práci udelal - a to u L. candidum. Dneštúm lidem se zdá tato lilie zcela obycejná a nezajímavá. ale predstavte si situaci, že by byla težko pestovatelná a vzácná, i když známá, jako je napr. L. auratum nebo L. nepalense. Pak by ji každý chtel sehnat, a pokud by ji mel, chlubil by se s ní. Presne tak to je napr. na Novém Zélande nebo v U.S.A.. Není to tak moc obycejná 1ilie. Nakonec, pokud ji porovnáme s její skupinou (balkánské a kavkazské lilie) musíme se divit že vubec u nás roste, a ptát se, cím to muže být zpusobeno. Její odolnost je skutecne težko pochopitelná, jelikož jí zrovna nejph'buznejší lilie L. chalcedonilcum a L. carniolicum. poprípade L. jankae, L. bosniacum a L. albanicum jsou vubec nejhure pestovatelné lilie. které jsem kdy zkoušel. Nakonec, ani ona sama nevydrží na zahrade všecko, jak jsem se presvedcil. Pred nekolika lety jsem ji posbíral ješte v tehdejším Ceskoslovensku asi z peti od sebe velmí vzdálených míst (Decín, Praha, Benešov, Brno, Nové Zámky) a ukázalo se. že to jsou tri ruzné klony a dokonce jeden z nich byl ochoten nasazovat semeníky. Ovšem mohl jsem se z nich tešit asi jen dva roky -jednoho jara z nich zbyl jen jeden klon. Za tu krátkou dobu jsem mohl obdivovat její obdivuhodnou odolnost vuci jarnímu mrazu. Když lodyhy s poupaty zmrzly tak, že by stacilo "cvmknout" a upadly by, pozdeji bez problému normálne kvetly, až na to, že lodyhy byly podélne prasklé. To by asi žádná jiná z lilií nedokázala, snad jen ty z balkánské skupiny. Podobne jsem kdysi pestoval za semen a sbíral klony L. henryi, a to s tím úmyslem. že nekterý z nich prece musí být ochotnejší ke krížení s orientály a jinými liliemi, než ten první, který jsem mel. Snad by to nakonec byla i pravda, kdybych je nezasadil z nouze na docela nevhodné místo, kde se držela voda. Samozrejme, že zmrzly tu zimu, pred kterou mnoho pršelo. Ale i s nimi jsem získal zajímavouzkušenost-že totiž jsou variabilní v barve, šírce petálu a nekteré z nich mají hnedá nektaria, a to nekdy dosti výrazne hnedá. Odtud asi i trubkovité lilie s "cerným srdcem", (ve skutecnosti spíše fialovo- ci purpurovohnedým) které pestuje Charles Kroell v U. S.A.. Tyto "cemosrdcaté" trubky jsou zajímavé tím, že u nekterých z nich mají hnedá nektaria tendenci tvorit hnedý pruh stredem kvetu, podobne jako má L. auratum žlutý pruh stredem kvetu. To jednou bude možná no~' rys na kvetech trubkovitých lilií, podarí-li se tuto vlohu posílit. I k tomu bychom se pres vhodnou, vyselektovanou L. henryi mohli dostat, kdyby byla šance využít vice individuí L. henryi. Samozrejme, že u samotné L. martagon jsem posbíral také mnoho klonu. VŽ~i' to naštestí není až tak moc vzácná rostlina, za život jsem jich videl v prírode stovky. I jejich semena jsem také vyséval. Ovšem semenáce zpravidla nepredcily nejlepší typy z prírody. Na druhou stranu semenáce vydrží na zahrade déle, než rostliny prenesené z prírody (asi proto, že jsou mladé, nebo soucasne behem mládí "otestovány" na obvyklé zahradní problémy). Ale mám zkušenost (která je známá i u jiných skupin hybridu), že naki'ížením hybridu na L. martagon vzniknou docela pekné lilie. Jen je treba vybrat jako matk'unejakou tu hezcí. Je to jedna z možných cest ke zlepšení vzhledu martagon-hybridu, použit hezcí indívidua botanických rodicu. 50

12 Nakonec neco praktictejšího. Poslední výsledek mého úsilí s botanickými liliemi je nyní v semenné burze, a to semena L. nepalense. Pred šesti lety jsem koupil od pr. Cerného z Prahy 4 (kteiý asi už neni naším clenem) nejprve jednu a za rok na to ješte tri cibulky, které pocházely z dovozu. Nejprve jsem podle jeho rad pridával do substrátu síru (aby cibule nehnily), avšak to se neukázalo jako dobré -nedokázaly prijímat dost živin v takto okyseleném prostredí. Proto jsem užíval jako pridavek do substrátu v príštích letech drcené drevené uhli. Cibule jsem na zimu vyndával a prezimoval v igelitovém sácku se suchým substrátem v ledníci. Presto to trvalo onech pet let, než loni,jako jeden muž" všechny klony vykvetly. Celkem to jsou tri klony, a protože jsem mel navíc ješte pyl od pr. Hlouška a pr. Hoella z Tasmánie, donutil jsem je, aby na všech kvetech nasadí ly semeniky. Úroda semen byla velmi ruzná-v jednom semenikujen 5 semen (rostlina byla virózni) avšak v tech,,nejvýkonnejších" bylo semen pres stovku. L. nepalense je jak pekná, tak i zvláštni lilie. Jednak barvou kvetu, kteiý je zelenožlutý s velkou hnedopurpurovou skvrnou uvnitr. Okvetni plátky nejsou príliš tuhé, ale zevnitr mají zvláštni, podélne zvrásnený povrch, což jsem u jiných lilií nevidel. Pestování prináší asi stejné obtíže, jako u orientálu. S bloudenim lodyhy jsou pri rašeni problémy, ale nakonec každá z kvetináce vylezla. Raší sice pozdeji, ale kvete mezi casnejšími liliemi, má dost casu na dozráni semen. Deštivé pocasí, které behem kveteni prevládalo, me privedlo k poznatku, že zvonkovitý (a patrne i trnbkovitý) tvar kvetu lilií (jaký má i L. nepalense) muže být prizpusobenim castým deštum a mlhám v jejich domovine. Uvedomíme-li si, které lilie mají typicky zvonkovitý kvet (L. canadense, L. monadelphum) zdá se, že to bude pravda. Pestík i tycinky s pylem se tak udrží relativne "v suchu", Pokud si z burzy nekdo z vás koupí semena a podarí se mu L. nepalense úspešne pestovat, zakrátko jich bude mít hromadu, nebot na bloudivé lodyze vzniká každý rok nekolik cibulek. Predstavime-li si hypotetickou situaci, že by se našli ješte dva clenové,,martagonu", kterí by udelali soucasne stejnou práci s L. nepalense jako já, mohli bychom už založit na širší selekci nejakého odolnejšího klonu. Treba by ale potom generace liliárských "vnuku" považovala Lilium nepalense za jednu z nejobycejnejších. Co si nakonec prát jiného, než aby i botanické lilie byly v našich zahradách obvyklé? K tomu je ale nutné mít na pameti jedno drobné pravidlo, které jsem nastínil ze zacátku, a to: "Co se na zahrade nemnoží, to jednoho dne odejde." Mužeme tuto zákonitost nazvat treba pravidlem zeleného palce. Odolnost jednoho klonu je stále táž, a je-li malá, klon z kultivace zmizi. U botanických 1iliíto tudíž neznamená jen "mít ji na zahrade", ale posbírat více klonu (treba si nechat poslat pyl) a množit každý druh i semeny. Nezbývá nic jiného, než to porád zkoušet. Pestování liiu ze semen Joseph C. Halinar, Scotts Mills, Oregon, USA Publikováno v Pacific Northwest Lily Society Bulletin, Vol. 16, No. 2 Pestování lilií ze semen je snadný a ekonomický zpusob, jak ziskat zajímavou sbírku lilií, jak druhy zbavit viros, jak zachovat genetickou rozmanitost a pro šlechtitele základní 51

13 krok ve vypestování nových kultivaru. Rod Lilium obsahuje ruzné druhy, které nalézáme na Severní polokouli od subtropu až daleko na sever. Nekteré se pestují snadno a jsou dobre dostupné komercne, zatímco jiné jsou obtížné, stojí za vynaloženou námahu a jsou témer nedosažitelné. I když cibule druhé skupiny se prodávají zrídka, semena je casto možné získat od specialistu pomocí korespondence nebo výmenou semen v NALS. Pestování lilií ze semen je zkušenost, která se vyplatí a výsledky zvlášt vzrušují šlechtitele cekající na první kvety krížencu. Klícem k úspešnému pestování lilií ze semen jsou trpelivost, dobrá drenáž. potlacování nemocí a plevelu a selský rozum. Netrpelivost je asi nejcastejší prícinou neúspechu. Nejdríve se pred zacátkem prípravte studiem o nárocích klícení a všemu o speciálním zacházení nutným pro urcitou lilii. Chybou, kterou delá hodne zahrádkáru- zacátecníku, je vyklícení príliš velkého množství semen. Balicek dvaceti nebo triceti semen nevypadá jako mnoho, ale potrebuje znacnou plochu zahrady, když cibule dosáhnou kvetuschopné velikosti. Vždycky je dobré nechat vyklícit o trochu víc semen, než je potrebné, kvuli prirozeným ztrátám a vyrazení slabých semenácu. Stanovte si potrebný pocet dospelých cibulí a podle toho vysévejte. Zbylá semena se mohou pro pozdejší použití uskladnít ve vzduchotesné nádobe v mraznicce. Semena lilií se rozlíšují podle toho, jak rychle klící a podle umístení deložního lístku. Klícení muže být bud' rychlé nebo opoždené. Zpoždené casto vyžaduje období tepla následované periodou chladu. Deložní lístek muže vyrazit nad pudu (epigeické) nebo zustat pod zemí (hypogeické klícení). Hypogeické lilie tvorí podzemní cibulku, která ob...yklechce prochlazení, než vyžene pravý lístek. Nekolik druhu má klícení kolísavé, pokaždé jiné. Kríženci druhu s rozdílným typem klícení mají obycejne jeden typ dominantní, ale mohou také klícit kolísave, zvlášt v druhé generaci semenácu. Nejduležitejším požadavkem na výsevní smes je propustnost a zároven schopnost udržovat vlhkost. Smesi, které obsahují mnoho rašeliníku, nejsou dobré. Bývají príliš mokré a mají tendenci snadno vysychat a špatne znovu príjímat vodu. Takové smesi mají tendenci se "spékat" a prí mokrém povrchu kvetináce je spodek suchý I. Balené smesi s vysokým obsahem rašeliny potrebují dodat aspon stejný obsah písku, zeminy, mleté kury nebo perlitu2. Težké jílovité pudy jsou pro klícení semen také nevhodné. Mají špatný odtok vody a na povrchu se také casto tvorí, dovolíme-li smesi vyschnout, silná kura. Jílovitá zem se má smísit se znacným objemem ostrého písku a kompostované organické hmoty. Píscitá zem vyža<iujekompost nebo jeho náhrady jako vermiculir, aby se zvýšilo zadržování vody. Presné složení výsevní smesi není zvlášt kritické. Použijte smesici písku. zeminy. verrnículitu, perlitu a libovolné organické hmoty, která je po ruce, abyste udelali lehkou.. vzdušnou smes, která zadržuje vlhkost, ale dovoluje dobrý odtok vody. Sterilizujte ji asi hodinu prí C4, aby se zabily choroboplodné organizmy a semena plevelu, pokud používáte zahradní zem nebo smes opakovane. Výsevy doma: Semena lilií není obtížné prímet k vyklícení doma a pesto at semenáce pod svetlem, ackoliv nekdo si muže myslet, že je jednodušší vysít semena na jare venku. Semena vyklícená na podzim mohou vykvést príští léto, když dostala odpovídajicí 52

14 rustové podmínky, což není príliš casté. Nádoby pro výsev musí být aspon cm hluboké, aby koreny se mohly vyvinout do hloubky. Levné 20 cm hluboké kelímky na pití jsou vhodné, pokud do dna 5 vyvrtáme 4-5 der o prumeru 5 mm. Každý vyhovuje až pro 15 semen. Vysévejte asi 8 mm hluboko a udržujte vlhké. Kontrolujte jednotlivé typy kvuli optimální teplote. Plastikový svacinový sácek volne položený na každý kvetínác udrží vlhkost a po nekolik týdnu omezí péci. Plastikové sácky ovšem fungují jako skleník a na prímém slunci nebo tesne u svetla semena prehrejí. Proti vysychání mohou být kvetináce pokryty lepenkou nebo novinami. Jakmile semenáce zacnou klícit, poskytnete jim umelé svetlo. Normální zárivkové svetlo stací, ale speciální "grow lights" jsou trochu lepší, i když dražší. Halogenová svítidla jsou prí koupi a provozu nákladná, výsledky se však vyplatí. Asi jednou týdne pohnojte klícící semenácky vyváženým tekutým hnojivem, v zemine koncentrací polovícní, ve smesi píscité nebo s verducu1itemvyšší. Semenáce pestované v kvetínácích mohou vyžadovat více dusíku. Dobré muže být i dvakrát mesícne pohnojení síranem amonným - pár kávových lžicek do 4 litru vody. Pomuže také jedna nebo dve lžicky stopových prvku s železem ve forme chelátu. Doma pestované semenácky mohou být napadeny savým hmyzem, který muže rychle napáchat znacnou škodu. Prí prvních náznacích napadení použijte systemický rostlinný a pudní insekticid. Semenácky liiií nejsou odolné proti "padání". Teplem sterilizovaná smes spolu s dobrou drenáži by mely tento problém prekonat. Udržujte výsevní substrát vlhký, ne však premokrený. Když se objeví "padání" nebo hníloby cibulek, ošetrete výsevní zeminu fungicidem nebo presadte semenáce do cistého sterilizovaného media po omyti semenácu od staré pudy. Výsevy venku: Obycejne je jednodušší vysévat semena do nádob umístených venku, než vysévat rovnou do volné pudy. Použijte plastikové kvetínáce cm v prumeru, ctyr1itrovékanistry nebo peclive vycištená plata 6. Chrante vyrážející semenácky pred silným deštem a kroupami, které mohou utlouct rašící delohy a lístky, tak, že kontejnery umístíte na chránené místo s dostatkem svetla. Výborná jsou studená pareníšte a docasné prístreší se muže zhotovit i z vyrazovaných oken, laminátových desek nebo folie zavešené na konstrukci. Zabrante prehrátí výsevního substrátu tím, že kontejnery budou mít odpolední stín nebo jejich cástecným zapuštením do kury nebo pilin. Behem jarních-mesícu je udržujte vlhké, ale ne premokrené. V horkých lemích mesících je težko prelijete, pokud je dobrá drenáž. Nejlepší je zalít natolik, aby prebytek vody vytekl drenážními otvory, protože príliš málo vody zpusobí zpecení zeminy. Vyživujte vyváženým tekutým hnojivem jak jen semenáce vyrazí. Potom hnojte každých ctrnáct dní. Rostliny pestované v kontejnerech a hojne zalévané ocení zvýšenou dávku dusicnanu. Rozhodte trošku krystalu síranu amonného na povrch a zalijte roztokem nekolika kávových lžicek této chemikálie na 41 vody. Budte pecliví prí aplikaci krystalického síranu amonného u mladých semenácku, protože mužete semenácky znicit pokud se hnojivo dostane do kontaktu s listy nebo príliš blízko k cibuikám7. 53

15 Zahrádkári, kterí používají tvrdou vodu nebo s vysokou koncentrací solí by meli prí prolévání dbát na to, aby zamezili hromadení solí. Voda zmekcená muže mít natolik vysoký obsah sodíku, že muže rostliny poškodit8. Voda s vysokým obsahem chloru má být pred dodání rostlinám ponechána nekolik dní v otevrené nádobe. Kyselá voda muže být "vyslazena" obcasnou špetkou páleného vápna. Puda v techto oblastech se má kontrolovat ph metrem. Pro vysazení prímo do zahrady prípravte místo dostatecne predem. Udelejte trochu vyvýšený záhon a prídejte písek, organickou hmotu. perlit nebo vermiculit podle potreby. Kyselé pudy mají dostat neco vápna, aby se ph dostalo asi na 6, zvlášt, když se dodává velké množství organické hmoty. Zásadité pudy potrebují okyselující hmotu jako rašeliníkl nebo borové jehlicí9. Sirný kvet pro snížení ph pudy pomáhá také. Nikdy však pro snížení ph nepoužívejte síran hlinitý, protože ionty hliníku jsou pro koreny rostlin velmi jedovaté. Pri vysévání prímo do zahrady je asi nejduležitejší kontrolování plevelu. Na vytrvalé plevele jsou úcinné herbicidy aplikované do nádoby podle návodu. Dobrou kontrolou na podzim nebo brzy na jare, než vyklící semena, muže být pomalý ohen ze slámy nebo listílo. Popel, zapravený do pudy, je bohatý na uhlicitan draselný. Zakrytí místa pruhlednou plastickou deskou po celé léto zahubí semena plevelu do hloubky nekolika palcu (2,54 cm = palec, p.p.). Úcinnost zvýší postrik herbicidy pred zakrytím folií. Semena vysévaná na podzim se mají nakrýt kompostovanými pilinami, mletou kurou nebo slámou chránenou pred domácími nebo divokými zvíraty, králicím pletivem nebo plastovou sítí. Docasný rám pobitý latemi nebo deska poskytne ochranu proti silným deštum. Na jare vysévaná semena se mohou chránít podloženým prknem umísteným nad rádkami semen dokud semena nevyklící. Sber a skladování semen: Sber semen rane kvetoucích lilií normálne nedelá žádné problémy. Trubky, orientály a pozdne kvetoucí asijské však až do pozdního podzimu nedozrávají a casto jsou poškozeny nevlídným pocasím. Vlhké a studené pocasí casto zpusobí mekkou hnílobu, která znicí semena. Jednou z nejjednodušších metod, jak je ochránít na podzim, kdy vlhké pocasí muže zpusobit mekkou hnílobu, je nakrýt je volne hliníkovou folií. Postrik kvetinácu systemickým fungicidem pred pokrytím muže napomoci, ale semeníky pred pokrytím alobalem musí oschnout a folie musí být položena volne, nenamackána na semeníky. Plastik nebo voskovaný papír neposlouží, protože oba mohou semeníky prehrát a uvarit. Pozde dozrávající semeníky potrebují i ochranu pred mrazem. Nejlepším zpusobem, jak sklidit semena pozdne kvetoucích lilií, je pestovat rostliny v nádobe, která se muže prenést domu. Pro dozrání se mohou lodyhy lilií pestovaných v zahrade nad cibulí, ale pod lodyžními koreny, odríznout, zasadit do kvetináce a premístit domu, aby dozrály. Tam se mají umístit k jižnímu oknu nebo umele prísvecovat. Sber semedíku: Semeníky lilií jsou prípravené ke sklizení, když zmeknou:2 a zhnednou. Semeníky peclive odstríhnete od lodyhy a preneste domu, aby 2-3 t}'dny pomalu usychaly na míste s dobrou cirkulací vzduchu bez toho, že by se príliš zahrály. Vytrepte semena ze semeníku a oddelte dobrá od plev. Klícivost semen se rapidne snižuje prí pokojové teplote po 9-10 mesících. Pro dlouhodobé uskladnení dejte semena do 54

16 vzduchotesné nádoby do mramicky. Kvalitní semena skladovaná v mrazícím pultuii vydrží nejméne 40 let nebo i déle. Nároky klícení podle typu: Asijské hybridy: Vetšina asijských (krížencu) má rychlé epigeické klícení a snadno se pestují na zahrade, ale mohou být obtížné pri pestování v kvetináci. Pro klícení doma jim zajisteteteplotu 15,5-21 C. Klícenísi vyžádá3-6 týdnu, ackoliv nekterá semena ješte vyklící po 8-10týdnech.Proklícenívenkuvysévejtekdykolivod pozdnízimy do casného jaral3. Lilium bulbiferum má pozdní hypogeické klícení. Nejlépe asi klící, když semena dáme na 2-3 mesíce do tepla a následne je 2-3 mesíce prochladíme. L.dauricum klící pomalu a bežne je nejlepší v chladnu, C; semenum dejte k vyklícení 2-3 mesíce. Semenáce asijských lilií mohou být presazeny do zahrady na podzim, udržovány v chladné místnosti pres zimní mesíce nebo vyndány ze zeme a uskladneny ve skoro suchém rašeliníku v lednícce. Martagony: Tyto lilie mají opoždené hypogeické klícení, ale klící snadno. Semenáce rostou pomalu a mohou do vykvetení potrebovat pet až sedm let. Nesnadno se presazují a obtížne se pestují v kvetinácích. Rust pocíná brzy na jare a semenáce mohou zatahovat uprostred léta. Semena dejte do plastikového sácku se vzdušným vlhkým mediem jako je rašeliník, kompostované piliny nebo vermículit. Po 10 až 12 týdnu je uchovávejte pri C dokud semena nevyklící a nevytvorí malé podzemní cibulky a pak následuje týdnu období chladu. Nejlepší je vysít podzemní cibulky prímo do zahrady, kde chcete, aby dospely, ackoliv je po nekolika letech, až povyrostou, mužete presadit. Semenáce martagonu rostou nejlépe, když se jim dáte mírný stin. Kavkazské 1i1ie:Kavkazská skupina je rozmanitá v nárocích na pestování a klícení. Nekteré (druhy) jsou dost snadné, zatímco jiné jsou obtížné, ale odvdecí se. Rada ze vzácných druhu skupiny vyžaduje dve období tepla a chladu. L. candidum potrebuje pro klícení chladnoi4. Semenaje nejlépe vysít prímo do zahrady nebo do kontejneru umístených pozde na podzim nebo v casné zime venku. Klícení nastane v pozdním léte. L. pyrenaicumis a komplex L. monadelphum - L. szovitsianum mají pozdní hypogeické klícení a je nejlépe s nimi zacházet metodou UŽÍvanoupro martagony. Semenáce rostou pomalu a nemají rády presazování. Americké druhy: Východo- a západoamerické li1ie se zcela liší ve svých nárocích na pestování. Obe skupiny mají opoždené klícení, vyžadují však rozdílné zacházení. Východoamerické druhy a kríženci chtejí k vyklícení cyklus teplo/chlad. Vysety na podzim nevyklící pravdepodobne do dvou let. Semena vysetá do kvetinácu potrebují dostat tri až ctyri mesíce období tepla následovaném tremi až ctyrmi mesíci chladu. Klícení i tak muže být nepravidelné. Nekdo je úspešný pri použití metody martagonu v plastových sáccích, ale výsev prímo do kvetinácu je pravdepodobne nejlepší. Východní druhy a hybridy se obecne snadno pestují v nádobáchl6. Západoamerické druhy vyžadují k vyklícení dlouhé období chladu a nejlépe se darí v oblastech s mírnou zimou a suchým létem17.na Pacifickém pobreží je západoamerické 55

17 druhy nejlépe vysévat brzy na podzim prímo do zahrady. Jsou náchylné k zahnívání cibule a vcelku obtížné k pestování v kontejnerech. Pokud v nich musí být pestovány, použijte smes, která je velmi pórézní s velkým obsahem kury, mejte nádoby v letních mesících na tak chladném miste, jak je jen možné a každé dva týdny je stríkejte fungicidem. Západoamerické lilie se obtížne pestují na Stredním Západe a v sevenúch a východních státech (USA) ackoliv nekterí lidé byli s mokradními typy {liihi8 úspešní. Semenáce vysazené do zahrady se mají v zime silne nakrýt a mají vyschnout koncem létal9. Semena západoamerických druhu se také mohou smíchat s vlhkým rašeliníkem nebo vermicu1item v plastikovém sácku a uložit do lednice na ctyri až pet mesícu a potom vysít do nádob casne zjara. Je však velmi duležité vysít prochlazená semena ven dríve, než zacnou klícit. Západoamerické druhy ponechané v plastikovém sácku v lednici vyklící velmi rychle, jak dosáhnou urcitého potrebného zchlazení ajakmile se to stane je témer nemožné je presadit. L. philadelphicum v teple klící rychle epigeicky a semenáce je obtížné pestovat i udržet v zahrade. Zdá se, že velmí dobre snášejí vlliké lét020, ale zrejme behem zimních dávají prednost suchu. Skupina L. longioorum: L. longifloruma jí príbumé snadnoklící a rostou,jsou všaknáchylnék namrzání(i v Oregonu,kde,,nízké"venkovníteplotypo radu let prežívajíi fikovníky (de Graaff, osobní sdelení, p.p.). Vysévejte semena doma (ve skleníku) prí e a ponechte je klícit trí až pet týdnu nebo je vysejte do volné pudy v pozdním jaru, po nebezpecí mrazu. Trubky: Trubkovité druhy a hybridy snadno klící a snadno se pestují. Vysejte semena doma pod svetlem a prí teplote oe nebo venku v kvetináci casne zjara. Klící za trí až šest týdnu. Rust semenáce je obvykle rychlý, takže dejte pozor na prehuštení. Trubkovité lilie se vetšinou pestují v kvetinácích pestují snadno, ale nekterí kríženci jsou obtížní a rádi zahnívají. L. henryi a aureliány. Tato skupina klící snadno, ale pomalu a potrebuje nižší teplotu než aureliány. Klícení doma trvá pri teplote e týdnu. Semena vysévejte do volné pudy konce zimy nebo zacátkem jara. Orientály: Tyto lilie mají opoždené hypogeické klícení a nejlépe je s nimi zacházet jako s martagony. Semenáce orientálu nemají rády horké podnebí a darí se jim v lehkém stínu. Kvetináce behem horkého léta udržujte v chladu, jak je jen možné. Vzácné druhy a kríženci: Vzácné druhy, cenní kríženci nebo vzdálená krížení mají být asi vysazování do kvetinácu pod sklem. Pokud se pri pokojové teplote za rydnu neobjevi rust, prochladte kvetináce týdnu. Vetšina semen by mela vyklícit po vystrídání periody tepla a chladu, ale ta. která nevyklící, mají dostat druhé období tepla a zimy, než je vyhodíme. Nekteré hybridy nebo vzdálená krížení dávají semena s embryi, která se zdají být dobrá, ale klící špatne, zatímco jiná mají klícivost dobrou21.pro prekonání bariéry klícivosti se muže použít embryonální kultura. ta však je pro vetšinu lidí pravdepodobne nedostupná. Jste-li na pochybách, vysévejte! U vzácných druhu nebo cenných krížencu se má pro jistotu cást semen uložit v lednici ve vzduchotesné nádobe. 56

18 preklad Dr. V. Chaloupecký Poznámky prekladatele: Když me doc. Vereš požádal o preklad tohoto clánku, bránil jsem se zuby nehty, protože jsem ho považoval pro zkušené pestitele za zbytecný. Námitku, že jde o poucení zacátecníkum, jsem uznal (a byl podplacen slibem cibulky puvodní L. henryi). Behem prekladu jsem však zjistil, že, pokud má sloužit zacátecníkum, nemuže být bez poznámek aplikován z podnebí Oregonu do CR, navíc s nedusledností autora. Nemohu se zbavit dojmu, že ne vše ze zahranicí je skvost. Proto mi prominte, že uvedu radu pripomínek pro zacátecníky,už proto, že jsem kdysi radu - i prírodních - lilií ze semen vypestoval. Naneštestí poznámky vydají skoro na samostatný clánek. 1) Rašeliníky jsou prý u nás chránené (?). Uschlý, po promocení, drží vodu i kyprost dobre, nesmí však být v souvislé, slehlé vrstve, ale v pevných drobcích velkých nejvýš jako palec. Kdysi jsem je strihal zahradnickými nužkami ze smotku nebo krájel ostrým nožem jako pórek, pažitku apod. Živý je vhodnejší, ale vlhcí. 2) Perlit je drcená silikátová hornina horkem expandovaná (jako Cukrová kukurice. Nemá živiny, je sterilní, váže do póru vodu, bez vápníku. 3) Vermiculit - u nás ne tak známý - je horkem stejne jako perlit expandovaná tmavá drcená slída, která se delí na lupínky jako lístkové testo. Do šterbin váže vodu. Bez vápníku, bez živin, sterilní. 4) Uvedená horní teplota (300F) je nesmyslná. Voda v pude by pro dosažení teploty 150 C musela být pod tlakem mnoha atmosfér (pretlak I atm = 121 C), jinak vyvre pri 100 C! Nastavení trouby na tuto teplotu by vedlo jen k vysušení a prepálení zemíny, která pak páchne spáleninou a je sice sterilní, ale pro výsev naprosto nevhodná. (Viz Bradbury: 451 F = 253 C -kdy se samovznítí papír). 5) Lépe se mi osvedcily dírky na dolní hrane nádobky nebo tesne nad ní. Na dne se ucpávají zemi, na které nádobka stoji-i díky nevitaným deštovkám. 6) Plata používaná u nás na obložené chlebícky jsou melká! Jiná snad vyhovi. 7) Nedoporucuji! Pokud se hnojivo aplikuje jako roztok, je zbytecné pálit jemné rapíky semenácku nerozpuštenými solemi. 8) Autor bud zmekcuje vodu "sodou", jako naše babicky pred praním, nebo používá katex v t'la+cyklu. V obou prípadech se bude puda spékat, nehlede na poškození rostlin. 9) Za komunismu, i dnes(?), bylo zakázáno odnášení hrabanky, aby lesy nebyly ochuzovány o humus. 10) Není naprosto žádná kontrola prohrátí pudy do hloubky! Jisté (?) je jen hubení semen, která leží na povrchu. 11) Jaký mrazák? -18 C jako doma nebo -70 C, kde jsou skladovány tkáne a bakterie v ústavech? 12) Není jasné, co autor myslí zmeknutím dozrálých semeníku. 13) Snad v Oregonu, pri našich mrazech težko. 14) L. candidum nejen nepatrí do kavkazské skupiny (i když je snad vzdálene 57

19 príbuzná - L.x "testaceum" a další hybridy). Pochází snad ze severní hranice Izraele. 15) L. pyrenaicum a další turbánkovité lilie dále na Ba1kánejsou asi také príbuzné. ale není možné je zabalit do jednoho pytle s kavkazskými. Co potom L. polyphyllum? 16) Je težké si predstavit, že stolonové cibule, rozrustající se každorocne až o 20 cm se mohou pestovat v nádobách. U nás jsou pomerne mrazuvzdorné, ale rostliny casto ttpí virosami. 17) Autor katastrofálne nerozlišuje lilie s koncentrickou cibulí, "suchomilné", které ovšem dostávají v léte každou noc od Pacifiku vláhu velmi silnou rosou a lilie, které mají cibule rhizomové - oddenkovité, rostoucí podél potoku (vysychajících?) nebo i na trsech sítin v bažinách.obe skupinyabsolutnenenímožnéspojovat!!! 18) Snad L. pardalinum, které ovšem na rozrustání cibule potrebuje dostatecný prostor. (pokud ho má, doroste - i v Úvalech cm). 19) Mokradní lilie nesmí vyschnout úplne, i když se snad voda z bažin skoro ztratila. Vzlíná travinami nehlede na rosu, která drží pri živote lilie "suchomilné". 20) L. philadelphicum má v USA nejvetší rozšírení z amerických lilií vubec. Je možné proto ocekávat lokální variety. 21) Obycejne kvuli nevyvinutému živnému pletivo embrya (endosperm). V "plevách" bývá embryo casto patrné. Botanické Lilie 28. Karel Vereš L. humboldtii. Roezl a Leichtlin, 1890 Puvodní rozšírení: USA, Kalifornie, Sierra, Nevada v nadmorské výšce m. Kvet: turbánkovitý o prumeru 7,5 cm i vetší, jasne oranžové barvy s purpurovým teckováním. Kvetu muže být až 25, usporádáni Lodyha: Listy: Cibule: pyramidální. zelená, až 200 cm vysoká. zvlnené, 12,5 x 2,5 cm, usporádané na lodyze v preslenech. Je oválne kulovitá, složená z nažloutlých, až 7 cm dlouhých špicatých šupin. Klícení:' Hypogeické v pozdním podzimu, v chladu. Doba kvetení: V domovine v cervenci. O jejích varietách se vedou diskuse, zda se nejedná o samostatné druhy. - var. ocellatum má širší ploché šupiny. Oranžové tepaly místy precházejí do karmínova, touto barvou jsou orámovány i tecky. - var bloomerianum má mnohem menší cibule. i výška lodyhy je max. 120 cm. Menší kvety se podobají barvou var. ocellatum, je jich méne. Poznámky: Krížením s L. pardalinum vznikly Bellingham hybridy, potomkem je i Shuksan. Literatura: Derek Fox - Growing Lilies, str , Croom Helm,

20 Hybridní liiie 28. Karel Vereš Harald Andel (jméno rakouského šlechtitele a propagátora lilií) Rodicovství: (nepojmenovaný semenác x L. regale) x L. brownii. H. Georgi, 1988, Lodyha: Listy: Kvety: Doba kvetení: Poznámky: Literatura: registr. H. Georgi Tmave zelená, 120 cm. Stredne zelené, 120 x 10 mm, usporádané strídave. Krémove žlutá barva vnitrku prechází ve svetle žlutou s n3fužovelým okrajem, hrdlo krémove žluté. Vnejší strana kvetu má základ krémový, který se ve stredu a na bázi plátku mení v ružovou barvu. Velikost kvetu mm, petaly 130 x mm se nestácejí, mají pouze lehce ohnuté špicky. Polovina kvetna až zacátek cervence. Tuto lilii jsem zaradil do našeho seriálu tak trochu z piety k zesnulému panu Andelovi. Jmenovaný byl plzenský rodák, který po 2. sv. válce jako mnoho jiných Nemcu musel opustit tehdejší CSR. Žil ve Vídní jako velkoobchodník kvetinami, i za totality jezdil k nám na naše výstavy a obcas nás i podaroval cibulemi lilií. S Dr. Horstem Georgim z Bertina ho spojovalo rovnež prátelství, dukazem je i pojmenování této lilie. ILR, str. 112 Anketa severoamerické liiiárské spolecnosti (NALS) o nejlepší lilii roku Úvodem je nutno opetovne pnpomenout, že NALS má i mnoho zámorských clenu z celého sveta a tím má tato anketa širší platnost. 1. Northem Carillon - Silk Road 2. Leslie Woodriff 3. Purple Reign 4. Iowa Rose 5. Claude Shride 6. Arabesque 7. Tiger Babies 8. Ariadne 9. Starburst Sensation 10. Anastazia 206 bodu 140 bodu 97 bodu 90 bodu 73 bodu 66 bodu 57 bodu 49 bodu 48 bodu 44 bodu Ve srovnání s rokem 1998 nedošlo k velkým zmenám, až na výjimku je složení identické. Pozoruhodný je raketový vzestup,'purple Reign". Je to velmi pekný brašmark 59