PŘÍČINY A DŮSLEDKY KRIZE NA FINANČNÍCH TRZÍCH

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání PŘÍČINY A DŮSLEDKY KRIZE NA FINANČNÍCH TRZÍCH Causes and consequences of the financial market crisis Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ivana VALOVÁ Autor: Pavlína ŠUJANOVÁ Brno, květen 2009

2 Jméno a příjmení autora: Pavlína Šujanová Název bakalářské práce: Příčiny a důsledky krize na finančních trzích Název práce v angličtině: Causes and consequences of the financial market crisis Katedra: Financí Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ivana Valová Rok obhajoby: 2009 Anotace Cílem bakalářské práce Příčiny a důsledky krize na finančních trzích je analýza příčin a důsledků současné krize na finančních trzích. První část práce je věnována nejvýznamnějším krizím na finančních trzích v minulosti. V dalších kapitolách je pak pozornost zaměřena na zkoumání příčin současné celosvětové finanční krize a mechanismů jejího přenosu do reálné ekonomiky. Následuje analýza a zhodnocení dopadů krize jak na finanční trhy, tak na ekonomiky jednotlivých zemí. Annotation The goal of submitted thesis Causes and consequences of the financial market crisis is to analyze causes and consequences of the contemporary financial market crisis. The first part is target on the most important financial crisis in history. In other parts attention is focused on the causes of the contemporary crisis and mechanisms, which transfers the causes into the real economies. After that follows the analysis and estimation of consequences of the financial crisis both on financial markets and economies of individual countries. Klíčová slova Celosvětová finanční krize, příčiny a důsledky finanční krize, hypoteční krize, finanční trhy Keywords Global financial crisis, causes and consequences of the financial crisis, mortgage crisis, financial markets

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Příčiny a důsledky krize na finančních trzích vypracovala samostatně pod vedením Ing. Ivany Valové a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 22. května 2009 vlastnoruční podpis autora

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Ivaně Valové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

5 Obsah Úvod Historie krizí na finančních trzích Velká hospodářská krize Krize v 70. letech Shrnutí Příčiny současné světové finanční krize Události před vypuknutím krize Problémy na realitním trhu Financování hypotečních úvěrů Vypuknutí globální krize Shrnutí Důsledky současné krize na finančních trzích Mezinárodní obchod v době krize Důsledky krize v USA Dopady krize v Evropě Velká Británie Island Pobaltské země Střední Evropa Ostatní země Evropské unie Rusko Dopady krize ve zbytku světa Japonsko Čína Shrnutí Závěr Seznam pouţité literatury Seznam grafů: Seznam tabulek... 59

6 Úvod Investování na finančních trzích se stalo v poslední době velmi rozšířenou záleţitostí. Dávno pryč jsou časy, kdy koupě akcií či dluhopisů byla něčím vzácným. Něčím, co vzbuzovalo údiv okolí. Dnešní doba se svými moţnosti komunikace pomocí internetu či mobilních technologií výrazně napomohla rozšíření moţností finančních trhů. A to jak pro podnikatele a firmy, tak pro běţné občany, kteří chtějí zhodnocovat své úspory. Finanční trhy jsou také důleţitým nástrojem pro institucionální investory. Banky i pojišťovny díky nim zhodnocují úspory svých klientů, a poskytují své vlastní prostředky díky nákupu cenných papírů. I stát se na nich angaţuje, hlavně prodejem svých dluhopisů, prostřednictvím nichţ získává potřebné finance. Jak ovšem roste význam finančních trhů, roste i jejich důleţitost pro čím dál širší vrstvy obyvatelstva. V minulosti se jiţ potvrdilo, ţe problémy na finančních trzích mají vliv na celou ekonomiku. A toho jsme svědky i dnes. První váţnější problémy se začaly objevovat na počátku roku Problémy, které postihly finanční trhy na celém světě, měly důsledky obrovského rozsahu. Z těţkostí na finančních trzích se totiţ díky propojenosti ekonomiky jako celku i díky propojenosti ekonomik mezi sebou stala celosvětová finanční krize. Jak se dalo předpokládat, mediální zájem o toto téma je obrovský. Nevěnují se mu jen odborné či alespoň seriózní periodiky, palcové titulky obsahující slovo krize dnes vydělávají všem. Právě kvůli jeho aktuálnosti a míře, ve které je o něm diskutováno, jsem si zvolila téma bakalářské práce Příčiny a důsledky krize na finančních trzích. Cílem práce je analýza příčin a důsledků současné krize na finančních trzích. Porovnáním s krizemi, které se udály v minulosti, zhodnotím závaţnost současné finanční krize. Dále v souladu s cílem práce zkoumám příčiny současné krize, jejich vznik, průběh, mechanismy přenosu následků krize do světa i do reálné ekonomiky. Charakteristiku dopadů krize jsem rozdělila podle jednotlivých zemí, případně skupiny zemí. V práci se také zmiňuji o prognózách či předpovědích, které jsou v souvislosti s krizí a jejími následky často vyslovovány. Jsou to sice jen předpovědi, ovšem jejich význam je značný. Uţ jen psychologické hledisko pro firmy či občany je důleţité. Práce je rozdělena do 4 základních kapitol. V první kapitole se věnuji historii finančních krizí. Zaměřuji se na ty dvě nejvýznamnější, tedy Velkou hospodářskou krizi ve 30. letech a na krizi v letech 70., která se proslavila hlavně souvislostí s ropnými šoky. 6

7 Druhá kapitola se zabývá příčinami současné finanční krize. Těm, které se vyskytly ještě před krizí, souvislostem, které vedly k prohloubení krize a také mechanismům a příčinám přenesení krize z finančního sektoru do ostatních odvětví ekonomik. Ve třetí kapitole pak zkoumám následky krize. Jelikoţ krize zatím neskončila, důsledky budu popisovat jako prozatímní. V závěru se pak pokusím zhodnotit krizi jako celek, její průběh, následky, její odlišnosti a rozdílnosti oproti jiným významným krizím. 7

8 1 Historie krizí na finančních trzích Kaţdá ekonomika prochází cyklem, jehoţ součástmi jsou jak růst, tak pokles. Tyto cykly mají různou délku periody, a také různou intenzitu. Vlády, poučeny ekonomickou teorií, počítají s tím, ţe podle toho, v jaké části cyklu se zrovna nacházejí, mají zvýšené výdaje na sociální dávky, nebo naopak mohou více utrácet z důvodu vyšších daňových příjmů. Jednou za čas ale přijde něco, co zaskočí téměř všechnu veřejnost, a také většinu odborníků. Nejedná se pouze o pokles na dno běţného ekonomického cyklu. Většinou se přidá nějaká významná událost, nebo delší dobu neřešený váţný problém, a krize dosahuje nevídaných rozměrů. V tomto případě mluvíme v odborné teorii o depresích, neboli dlouhých a hlubokých krizích. Jejich dopad pocítí většina obyvatel ekonomicky vyspělých zemí, a to hlavně díky zahraničnímu obchodu, který mezi těmito ekonomikami panuje a který je propojuje. Je-li jedna z nich, většinou některá z důleţitých, zasaţena, přenese se to logicky i na ostatní. V jaké míře záleţí na mnoha okolnostech. Zemím pak trvá několik let, neţ se z těchto těţkých krizí dostanou. Jejich ekonomické ukazatele padají i o desítky procent. Mnoho tisíc lidí přichází o práci. A deprese si tak zajistí své místo v učebnicích dějepisu. V téhle kapitole bych se chtěla věnovat těm dvěma nejvýznamnějším svým dopadem, které během 20. století vypukly. A to Velké hospodářské krizi ve letech, a dále krizi v 70. letech spojené s ropnými šoky. 1.1 Velká hospodářská krize Dodnes označovaná jako největší hospodářská krize, co kdy byla. Moţná to bylo způsobeno tím, ţe byla svého druhu první, a lidé nevěděli, jak reagovat. Bez diskuzí však probíhala ve velmi bouřlivém historickém období, lemována z obou stran světovými válkami. Světu se podařilo ukončit do té doby nejhorší událost ve své historii, první světovou válku, a to uţ samo o sobě muselo v lidech vyvolat jistou dávku optimismu. Jelikoţ tato krize má počátek v USA, nejdříve se budu věnovat tomu, jak události probíhaly tam. Zatím co evropské ekonomiky, jejichţ průmysl se za války přeorientoval z velké části na zbrojní, se vyčerpaly válkou, hospodářství a průmysl USA jí bylo téměř nepostiţeno. Co víc, většina evropských zemí se u USA zadluţila, protoţe samy válku finančně nezvládaly. 8

9 Spojené státy se nejen díky tomu dostaly do role světové supervelmoci jejich podíl na celosvětové průmyslové produkci byl v roce 1929 celých 43,3%. 1 V celé americké společnosti vládl optimismus a očekávání skvělé budoucnosti pro Američany nastala zlatá dvacátá léta. Lidé měli vyšší mzdy, dříve luxusní zboţí se stávalo dostupnějším i pro běţné obyvatele např. automobily od firmy Ford. Toto hospodářské oţivení se projevilo jak na amerických finančních trzích, tak i na trzích v Evropě. Finanční trhy v USA zaţívaly boom v pravém slova smyslu. Dow Jones Industrial Average, akciový index Newyorské burzy, rostl od roku 1921, a to stále rychlejším tempem. Graf 1: DJIA v historii Zdroj: Dow Jones interaktive learning center, Jak je vidět z grafu výše, milníky byly překonávány stále snadněji. Akcie se tedy staly téměř synonymem snadného výdělku. Stejně jako zboţí luxusního rázu, i akcie se stávaly věcí široké veřejnosti. Kupovali je všichni, dokonce i dělnická třída a hospodyňky v domácnosti. Američané si na ně brali i úvěry, coţ jim později způsobilo značné potíţe. 1 ŢÍDEK, L., Dějiny světového hospodářství, str. 65 9

10 Nutno však říci, ţe růst ceny akcií nebyl způsoben růstem reálným. Ceny akcií firem na burze byly velmi vysoce nadhodnocené. Na obrázku výše jde také vidět, ţe v roce 1929 byla hodnota DJIA třikrát vyšší neţ v roce To s sebou neslo mnoho následků, např. počet investičních společností v USA v roce 1921 bylo investičních společností 40. Na konci roku 1926 jich uţ bylo 160, a v roce 1927 jich existovalo uţ 300. Tyto společnosti dokázaly jen mezi léty 1927 a 1929 téměř zdesetinásobit své celkové jmění 2 Svého historického rekordu dosáhl DJIA 3. září 1929, uzavíral na 381,17 bodech. Po této chvíli index začal mírně klesat, pokles byl ale vţdy následován vzestupem. Několik významných analytiků začalo varovat před pádem cen akcií, ovšem jejich hlasy byly překřičeny optimistickými hesly, jeţ zněly z úst ředitelů finančních domů, akademických činitelů či politiků. Pesimistickým předpovědím dal za pravdu následný vývoj. 20. října 1929 se ceny mnoha akcií dostaly na kritickou úroveň. Drţitelé akcií se začali svých cenných papírů zbavovat. Další mohutná vlna prodeje akcií se uskutečnila ve čtvrtek 24. října. Během půl hodiny bylo zobchodováno přes 1,6 milionů akcií. Šlo především o prodeje, které byly nutné, protoţe jejich majitelé museli splácet úvěry, které si na akcie vzali. Pak ale na burze došly prodejní příkazy, vypukla panika, a kaţdý se chtěl zbavit akcií, jedno za jakou cenu. Ten den došlo na burze ke ztrátám ve výši 11,25 mld. dolarů. Další den, tzv. Černý pátek, oznámila newyorská burza krach. Panika na finančních trzích se přenesla na ostatní americké a evropské burzy. I zde se akcie začaly propadat. Tento den, 25. října, bývá označován jako datum vypuknutí krize. Nejhorším dnem pro americkou burzu bylo ale aţ Černé úterý, kdy bylo zobchodováno přes 16 milionů akcií a DJIA ztratil za poslední týden téměř třetinu ze své předchozí hodnoty. Krach na americké burze je dle mého názoru příčinou, která krizi odstartovala. Pak se přidaly další příčiny, některé krizi prohloubily, jiné jen zajistily její delší trvání. Mezi nimi tedy uvedu následující: problémy v bankovním sektoru. V USA bylo začátkem roku 1929 přes bank, na 9000 jich v důsledku krize zkrachovalo. Vklady v nich byly ve výši kolem 7 miliard dolarů. 3 Tahle situace se ještě zhoršovala díky FEDu, jenţ neposkytoval bankovnímu sektoru hotovost. pokles agregátní poptávky za prvé způsoben poklesem soukromé spotřeby. Zvýšená nezaměstnanost (v USA aţ na 25%), bankroty firem i krach na burze znamenaly 2 Krach na newyorské burze v roce 1929, 3 ŢÍDEK, L., Dějiny světového hospodářství, str.68 10

11 zvýšení nejistoty, dalším faktorem pak byla finanční krize znamenající nedostatek hotovosti. A za druhé poklesly soukromé investice, které jejich majitelé na nejisté trhy umísťovali značné méně neţ před krizí (poklesly na desetinu původního objemu). 4 hospodářská politika USA hlavně ze začátku. Tehdejší prezident USA Hoover zavedl opatření v podobě zvýšení daňových sazeb, snaţil se také sníţit státní výdaje. Monetární politika v rukou FEDu pak omezila mnoţství peněz v oběhu, coţ způsobilo pokles cenové hladiny a způsobilo deflaci. Zvýšeny byly také úrokové sazby, které způsobily pokles investic. Tato deflační politika je proto označována jako viník délky a hlouby krize. mezinárodní obchod a obchodní propojení zemí před krizí způsobilo její přenesení do dalších zemí, avšak po vypuknutí krize zavedlo mnoho zemí, včetně USA, protekcionistická opatření či různá dovozní cla. mezi další příčiny můţeme zařadit např. velké zadluţení domácností či špatnou situaci v zemědělství. Krize, jeţ vypukla v USA, se šířila dále do světa. Spojené státy zaváděly cla a omezovaly i vývoz kapitálu, coţ dopadalo hlavně na země, které jí měly splácet dluhy z války. V reakci na to začaly protekcionistická opatření zavádět i ostatní země. Nyní bych se věnovala několika dalším ekonomikám a dopadům, jeţ na ně krize měla. Československo Krize v Československu vypukla později neţ ve světě, o to hlubší a delší byl její průběh. Československo se stalo jednou z nejpostiţenějších zemí. Jedním z hlavních důvodů je velká závislost tehdejší ekonomiky na exportu, který se po krizi mezinárodního obchodu značně propadl. Dále také setrvání u zlatého standardu. Ještě v roce 1937 nebyla průmyslová výroba na předkrizové úrovni. Velká Británie Británie zaznamenala poměrně malý pokles průmyslové výroby a jiţ v roce 1934 byla na úrovni z roku Po krachu největších z rakouských a německých bank se přesunula vlna paniky i do Británie. Ta byla nucena devalvovat měnu, a opustila zlatý standard. 4 ŢÍDEK, L., Dějiny světového hospodářství, str.68 11

12 Francie Ve Francii krize přichází také později, aţ v roce Nebyla zasaţena nijak extrémně, ale delší dobu jí trvalo krizi překonat. Za začátku krizi odolávala díky reparačním ziskům. Pak ale padly měnové systémy vázané jak na libru, tak na dolar. Francie zůstala v čele tzv. zlatého bloku, tedy měn, které zůstaly u tzv. zlaté měny. Ten ovšem nevydrţel a také padl. Německo Německo bylo zasaţeno velmi silně. Pokles průmyslové produkce dosáhl aţ 50%, a i další ekonomické ukazatele naznačovaly téměř nejhorší průběh krize v Evropě. Avšak Německo se na předkrizovou úroveň dostalo jiţ za 3 roky, a to díky příchodu fašismu a velmi výraznému obnovení průmyslové výroby. Zasaţeny byly i další země, např. Japonsko. Krize se naopak vyhnula Sovětskému svazu, který nebyl v mezinárodním obchodě příliš aktivní. K řešení krize přistupovaly různé země rozdílně. V USA nahradil stávajícího prezidenta Hoovera F. D. Roosevelt se svým programem New Deal. Jeho obsahem byly vesměs státní zásahy do ekonomiky. Podařilo se mu stabilizovat bankovní sektor vyhlášením bankovních prázdnin. Trvaly 4 dny, během nich proběhla reorganizace bank. Situace v bankovnictví se tak značně zklidnila, a lidé začali opět vkládat své peníze. Další část New Dealu se týkala zemědělství, kde byly zavedeny vyšší ceny. V průmyslu pak firmy měly více spolupracovat, místo konkurenčního boje. Také daňová reforma byla součástí, kde došlo k výrazným změnám. 5 Program obsahoval i veřejné práce, do kterých bylo zapojeno několik milionů lidí. New Deal však byl úspěšný jen částečně. Evropské země nevolily jednotný postup a kaţdá z nich řešila krizi po svém. Británie se spoléhala na svou koloniální říši, v níţ obchodovala. V Německu se prosadil Hitler s jeho NSDAP. Do ekonomiky silně zasahovali a rozhodovali, ale k zestátňování nedocházelo. Během několika let uţ začali v Německu budovat průmysl s převahou výdajů na vojenské účely, coţ poté vyústilo v druhou světovou válku. Někdy bývá jako příčina druhé světové války označována krize jako taková, ovšem objektivně lze říci, ţe příčin je více, a některé z nich můţeme najít uţ těsně po skončení války první. 5 Např. progresivní systém zdaňování podniků, daň z vysokých příjmů apod. 12

13 Ekonomické ukazatele všech zemí se vracely na své předkrizové hodnoty v různých časových intervalech. Finanční trhy se ale vzpamatovávaly mnohem pomaleji, a důvěra lidí v akcie a ostatní cenné papíry se vracela jen velmi pomalu. Např. z následujícího grafu lze pozorovat, za jak dlouho se vrátil DJIA na svou hodnotu před krizí. Graf 2: Pokles DJIA během VHK Zdroj: Dow Jones Industrial Average, Wikipedia.org, 13

14 1.2 Krize v 70. letech V sedmdesátých letech se svět nacházel v tzv. Studené válce. Spojené státy vs. Sovětský svaz. Nešlo o válku otevřenou, ale spíše o napětí mezi mocnostmi, které bylo kolísavé intenzity. Od 50. let ekonomiky většiny zemí rostly. Válka byla překonána a nadcházely lepší časy. Ovšem začátkem 70. let začaly státy padat do recese. Příčin opět bude hned několik. Jedněmi z hlavních jsou dva ropné šoky, které během 70. let proběhly. Dále kompletní rozpad Bretton-Woodského systému, a také poměrně nestabilní prostředí na Blízkém východě, které úzce souvisí se zmiňovanými ropnými šoky. V šedesátých letech se začíná hovořit o globálních problémech, tedy o problémech, které se dotýkají celé civilizace a lze je řešit pouze celosvětovým úsilím. 6 Upozorňuje se mimo jiné na to, ţe zásoby ropy jsou vyčerpatelné a mělo by se jí šetřit. 7 V této době není důleţitost ropy pro světovou ekonomiku zřejmě ještě plně doceněna. Tato krize bývá také označována jako krize Keynesiánství. To bylo v předchozích letech hlavní ekonomickou teorií. A to hlavně z důvodu, ţe neumělo vysvětlit tzv. slumpflaci, tedy jev, který se v ekonomikách právě v 70. letech začal objevovat 8. Na počátku sedmdesátých let dochází k současnému růstu ve třech hlavních ekonomikách světa, tj. ES, USA a Japonsko 9. To samozřejmě vyvolává velkou poptávku po zdrojích, a dochází proto k surovinové krizi. Produkce nebyla na tak velkou poptávku připravena. Krize zemí ustupuje, jak se ekonomiky dostávají do klesajících částí hospodářského cyklu, ovšem objevují se okolnosti, které situaci značně komplikují. První ropný šok První ropný šok značně ovlivnila Organizace zemí vyváţejících ropu (OPEC 10 ), jeţ vznikla v šedesátých letech. Jejím hlavním cílem koordinovat vývozní politiku ropy a hlavně její cenu. Její vliv ještě zesílil na začátku let 70., kdy byla zestátněna většina ropného průmyslu v zemích OPECu JENÍČEK, V., FOLTÝN, J.: Globální problémy ve světové ekonomice, str. 8 7 Zkoumáním globálních problémů a konferencemi o nich se zabývá jako první Římský klub 8 Souběţný pokles HDP (nebo jeho tempa růstu) a růst cenové hladiny (nebo zvýšení tempa růstu cen) 9 ŢÍDEK, L.: Dějiny světového hospodářství, str Členové (rok přijetí) ostatní 1960 rok zaloţení: Alţírsko (1969), Indonésie (1962), Irák, Írán, Katar, Kuvajt, Libye (1962), Nigérie (1971), Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Venezuela 11 Ropné šoky sedmdesátých let 14

15 Roku 1973 vypukla 4. arabsko-izraelská válka (Egypt a Sýrie napadli Izrael). A to během ţidovského svátku Jom Kippur podle něj se také válce někdy říká. Izrael začal však brzy kontrolovat situaci. Arabské státy ale nehodlaly zůstat v nečinnosti, a protoţe Izrael měl podporu hlavně USA a Nizozemí, uvalily na ně státy OPECu bojkot. A to do té doby, neţ se Izrael z jejich území stáhne. Celkovou produkci ropy se jim pak podařilo sníţit asi o 5%. Reakce se dostavila v podobě zvýšení cen ropy. Cena za barel se z 3 dolarů zvedla na téměř 12, tedy čtyřnásobně. Svět, jehoţ hospodářství bylo na ropě závislé, tento krok pocítil velmi silně. Většina zemí západní Evropy a USA zaznamenala pokles HDP, a to také kleslo jako ukazatel celosvětově. Mnohé země dokonce zavedly opatření na šetření benzínem, např. v Německu byl zákaz jeţdění osobními automobily v neděli, a v USA byla stanovena maximální rychlost jízdy na 88 km/h. Podobná opatření zavedly i Lucembursko, Dánsko či Nizozemí. 12 Důsledkem také bylo, ţe jak ES, tak i Japonsko poţádaly Izrael, aby se z území arabských států stáhnul. OPEC pak zrušili bojkoty a omezení, cena ropy však jiţ zůstala na dosaţené hladině. Ropným šokem byly zasaţeny i mnohé rozvojové země, které ropu za vysoké ceny musely koupit, protoţe jiný zdroj pro ně byl finančně i technologicky nemoţný. Moc OPECu ale postupně klesala. Vyspělé ekonomiky začaly hledat jiné zdroje energie pro průmysl a hospodářství celkově, a navíc byla objevena nová naleziště ropy v Severním moři, na Aljašce či v Mexiku. Druhý ropný šok V polovině 70. let se začíná situace zlepšovat, a západní země spolu s Japonskem zaţívají opět hospodářský růst. Ten je však zaraţen dalším ropným šokem, tentokrát v roce V Íránu se odehrál státní převrat, kdy byl svrţen prozápadní šáh Páhlaví v tzv. Islámské revoluci. Nahrazen byl protizápadním šáhem, a to spolu s irácko-íránskou válkou způsobilo další vlnu nejistoty na trzích s ropou. Cena ropy se zvýšila z 13 za barel v roce 1978 na 30 dolarů o rok později. Na následujícím obrázku jde vidět, jak výrazné byly změny ceny ropy. Graf 3: Cena ropy na světových trzích (USD/barel) 12 ČERMÁK, P.: Dvě ropné krize musely přivést západ k rozumu, 15

16 Zdroj: Tato krize nebyla zdaleka tak hluboká jako Velká hospodářská krize. Její dopady byly mírnější, postiţeny byly hlavně oblasti průmyslu nejvíce závislé na naftě. Za nejhorší období v této dekádě by se daly označit roky 1974 a 1975, kdy zemím klesaly nejvýrazněji HDP. Koho ale takhle krize zasáhla více, jak jsem jiţ zmínila, jsou rozvojové země. Některé z nich byly závislé na exportu jen několika málo surovin, a zvýšená cena ropy spolu se sníţeným zájmem o jejich zboţí či suroviny jim způsobila obrovské potíţe. Nutno ovšem dodat, ţe část jejich problémů byla způsobena chybami samotných států. 1.3 Shrnutí Mimo těchto krizí se jich v historii vyskytlo více. Tyto však byly těmi nejvýznamnějšími. Mnoho ekonomů tvrdí, ţe krize jsou součástí hospodářství a bez nich by nefungovalo. Mají totiţ jakýsi očistný charakter. Jakmile se ekonomika přehřívá, kdyţ se ceny moc nafukují, kdyţ se nedbá na základní pravidla obezřetnosti, musí přijít něco, co pomůţe lidem si uvědomit, ţe dělají něco špatně/málo/moc/vůbec atd. Pokud se podíváme do historie, měli bychom se z krizí poučit. Tyto tendence jsem však v reálném světě zatím nezaznamenala, a pokud ano tak velmi výjimečně a většinou doprovázené výsměchem okolí. Ano, politici a ekonomové jim radící se poučí na řešení krizí. Zabralo to v minulosti, zabere to i teď. Ale co dělá většina investorů, kdyţ vidí nadměrně se zhodnocující trhy? Řekne si někdo z nich, ţe to, co se tam obchoduje, vlastně ve skutečnosti tak vysokou cenu nemá? Podle mého názoru ne, většina jich to koupí s vidinou zisku, a cenu 16

17 tak vesele zvyšují dál. S důsledky, které si nedomyslí (zda záměrně či vinou nedostatku informací či inteligence toť otázka). Krize obecně vyvolávají diskuze o různých regulacích. Osobně nejsem pro regulaci, ale kolem současné krize se opět spoustu těchto diskuzí vyrojilo. Hlavně o regulaci finančních trhů. Pokud by se přísnější regulatorní pravidla zavedla a zabránila takovýmhle krizím v budoucnosti, nestojí to alespoň za úvahu? 17

18 2 Příčiny současné světové finanční krize Dnešní krize má svůj původ ve Spojených státech amerických. Jelikoţ vliv USA na světové finanční trhy i na ekonomiku je značný, dalo se očekávat rozšíření krize i do Evropy a ostatního světa. A také se tak stalo. V České republice se začalo hovořit o krizi přibliţně ve třetím čtvrtletí roku 2008, kdy začaly mít problémy zejména průmyslové společnosti. Kořeny této krize však třeba hledat hlouběji neţ pár let. Můţeme je najít jiţ ke konci 90. let 20. století. 2.1 Události před vypuknutím krize Během devadesátých let zaţívaly boom firmy z oboru počítačových technologií a médií. Internetové obchody, marketing na internetu, mediální společnosti, prohlíţeče, ale i oblast mobilních technologií, to všechno bylo na prudkém vzestupu. Investoři kupovali akcie těchto firem, a protoţe v USA podniky tradičně získávají nejlevnější zdroje emisemi svých akcií, bylo hodně co kupovat. Tak začaly ceny akcií růst. Index Nasdaq 100, jehoţ báze obsahuje firmy z odvětví internetových a počítačových technologií, rostl také. Jeho hodnota se dostala z 600 bodů v roce 1996 na 5000 v roce 2000 (nárůst téměř o 730%) 13. Opět se objevila oblast, která slibovala jak rychlejší návrat vloţených prostředků, tak jejich podstatné zhodnocení. Akcie byly ale vysoce nadhodnoceny. Akcie firem, které nevykazovaly ţádné zisky, se prodávaly za obdobnou cenu jako akcie zavedených ziskových firem v jiných oblastech. Ale jak ukazuje praxe, nadhodnocené akcie nejsou bez rizika. A tak došlo ve Spojených státech k tomu, co nazýváme splasknutí technologické bubliny. Obrat trendu byl v tomto případě způsobem inflačními daty. Cenová hladina rostla a z obav před vysokou inflací začali investoři akcie prodávat. Nejvíce tím byl zasaţen právě trh moderních technologií. Jeho pád byl dokonce rychlejší, neţ jeho nárůst. Na konci roku 2002 byl index Nasdaq 100 na 800 bodech (viz. graf níţe). Ztráty akciových titulů dosahovaly aţ sta procent, mnoho firem krachovalo či restrukturalizovalo. 13 URBÁNEK, D.: Největší burzovní krachy v novodobé historii, 18

19 Graf 4: Hodnoty indexu Nasdaq 100 Zdroj: Investice se začaly přesouvat do zahraničí. Vypadalo to, ţe po dlouhodobějším růstu zamíří americká ekonomika do recese, ale nestalo se tak. A to díky zásahu FEDu. V roce 2000 byla základní úroková sazba FEDu na úrovni 6,5%. Avšak pod vedením Alana Greenspana, který tehdy stál v jejím čele, se začala základní sazba sniţovat. Postupně dosáhla hodnoty aţ 1% (v roce 2003), coţ mělo za následek značný příliv peněz do ekonomiky. Firmy, které přeţily ono krátké kritické období, se díky levným úvěrům mohly opět postavit na nohy. Nemusely uţ emitovat akcie, protoţe peníze získané úvěrem byly nyní cenově dostupné. K recesi nakonec nedošlo, ukazatele jako nezaměstnanost či spotřeba domácností klesly jen mírně. A HDP Spojených států sice nedosahovalo hodnot z roku 2000 (růst o 3,7%), ale přesto zůstaly hodnoty kladné (v roce 2001 růst o 0,8 %). Krok v podobě sníţení úrokové sazby však neměl jen kladné dopady v podobě přílivu peněz podnikům. V podstatě to byl základ pro vznik další cenové bubliny, tentokrát na trhu s nemovitostmi. 2.2 Problémy na realitním trhu Sníţení úrokových sazeb mělo za následek zvýšení soukromé spotřeby a investic, a tím pádem oţivení ekonomiky. Problémem bylo, ţe nákupy domácností nebyly financovány zvýšenými příjmy, ale z levných úvěrů, které si domácnosti hromadně braly. 19

20 Sníţení úrokových sazeb se logicky promítlo i do úrokových sazeb hypoték. Hypotéky s fixovanou sazbou se pohybovaly okolo 5 %, podle délky doby, na kterou byl úrok fixován. Ovšem u hypotéky s pohyblivou sazbou se sazby sníţily tak, ţe si je začaly pořizovat i rodiny s niţšími příjmy, které by si je za normálních okolností nemohly dovolit. Sazba se pohybovala kolem 3,5%. Lidé, kteří si zřizují hypotéku, jsou jindy velmi důkladně prověřováni. Jejich příjmy, příjmy partnera, majetek, zkrátka kompletní finanční situace klienta. Za klasických okolností se tedy při poskytování hypotéky pohlíţí hlavně na bonitu klienta a na cenu nemovitosti. V USA se však přihlíţelo jen k ceně nemovitosti. Zdůvodněno to bylo tím, ţe pokud by klient nebyl schopen hypotéku splácet, banka mu nemovitost zabaví a na trhu realit ji prodá. Zní to riskantně, avšak banky měly dle mého alespoň dva důvody, proč tyto rizikovější hypotéky poskytovat: první byl, ţe trh s realitami na tom byl velmi dobře. Hypotéky si braly i rodiny, které na ně dříve ani nepomyslely, takţe poptávka rostla velmi razantně. Nejen ţe se stavělo mnoho nových domů, ale i ty staré se prodávaly rychle a jejich cena šla stále nahoru. Ţádné náznaky, ţe by trh s realitami mířil do recese, se nevyskytovaly. Např. v jiţních státech USA vzrostly ceny nemovitostí od roku 2000 do roku 2006 o 170% 14. druhý důvod poměrně riskantního chování finančních domů v USA byl zřejmě tím hlavním. Byla to politická podpora poskytování hypoték. Vláda zaloţila dvě agentury podporující bydlení. Byly to dnes jiţ známé Federal Home Loan Mortgage Corporation alias Freddie Mac a Federal National Mortgage Association alias Fannie Mae. Byly zřízeny na podporu bydlení, a i kdyţ byly v soukromých rukou, vláda stále ručila za jejich závazky. Nutno dodat, ţe tato líbivá politika bydlení probíhala jak za vlády Billa Clintona, tak za vlády jeho nástupce George W. Bushe. Velký nárůst poskytnutých hypoték tak logicky rozhýbal trh s nemovitostmi v USA. Rostly ceny nemovitostí, rostly počty prodaných domů, a to jak nových, tak těch starších. Ovšem tato situace se nemohla zachovat donekonečna. Do roku 2004 drţel FED nízké úrokové sazby. Pak ale nastal růst. Méně bonitní klienti, kteří zvládali splácet jen splátky s nízkým úrokem, začali mít problémy. 14 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace. 20

21 Graf 5: Základní úroková sazba FEDu Jak jsem jiţ zmínila, klienti pořizující si výhodné hypotéky s nízkým úrokem, měli tyto hypotéky sjednané s pohyblivou úrokovou sazbou. Z grafu je patrné, ţe úrokové sazby FEDu rostly nejdříve mírně (2004), ale poté jiţ razantně. Cena peněz v podobě úroku se pak přenesla i na úvěry poskytované soukromými finančními institucemi. A tak se u hypoték s pohyblivou sazbou stalo z 3,5% p. a. 5,5%. 15 To, spolu s vyššími cenami benzínu, přivedlo mnoho amerických rodin do problémů. Ale jak se z problémů amerických rodin stal problém globálního významu, ovlivňující finanční trhy a reálné ekonomiky celého světa? Alespoň částečné zdůvodnění nám dává způsob financování amerického hypotečního boomu. 2.3 Financování hypotečních úvěrů Finanční trhy začaly být v 90. letech minulého století poměrně přísně regulovány. Jedním ze způsobů vyhnutí se regulacím, který si dané subjekty finančního trhu našly, byla tzv. sekundární sekuritizace. Při ní dochází ke sdruţování jednotlivých strukturovaných aktiv do balíku, který je pak postoupen třetí osobě. Na tento balík jsou emitovány cenné papíry, jeţ jsou kryty peněţními příjmy z aktiv portfolia (anglicky asset backed securities ABS) ZEMÁNEK, J.: Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky (2. díl), 16 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace 21

22 V posledních deseti letech se rozvinul zejména jeden z druhů ABS, a to tzv. CDOs (Collateralized debt obligations). Jde o neregulovaný, investičně-úvěrový strukturovaný produkt. Jeho podkladovým aktivem jsou koše dluhopisů různých emitentů, případně kreditních derivátů na tyto emitenty. 17 Portfolia CDOs jsou však rozdělována do různých tranší: senior tranše (s ratingem AAA) mezzanine tranše (s ratingem AA-BB) akciová tranše (bez ratingu) Ztráty z podkladových aktiv jsou pak rozdělovány tak, ţe nejdříve je nesou investoři akciových tranší, pak mezzanine a na drţitele senior tranší dopadají aţ naposledy. 18 Jejich rozšíření lze pěkně vidět v následující tabulce: Tabulka 1: Vývoj nových globálních emisí CDOs (svět, , v mld. USD) CDOs mají jak své výhody, tak nevýhody. V případě vlastnictví cenných papírů z tranše AAA je velmi malá pravděpodobnost, ţe platební neschopnost (default) několika subjektů, jejich dluhové cenné papíry jsou v koši podkladových aktiv, dolehne aţ na vás. Na druhou stranu je počet emitentů v podkladovém koši i nevýhodou. Nelze je totiţ všechny kvalitně podrobit analýzám. Tyto obchody ovšem posunuly trh s hypotékami na jinou úroveň. Banka, jako poskytovatel, uţ neměla za hlavní cíl splacení hypotéky, ale přenesení rizika na jiné subjekty. Coţ se také ve většině případů podařilo. Podle způsobu financování se těmto problémovým hypotékám začalo říkat sub-prime. 17 Burda, M.: Střelba od pasu není naší silnou stránkou, 18 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace 22

23 2.4 Vypuknutí globální krize Investování do CDOs se stalo velmi populárním nejen mezi investory v USA, kupovali je i ti evropští. Jak jiţ bylo zmíněno, úrokové sazby začaly růst. A bublina na realitním trhu začala splaskávat. Od roku 2006 klesal počet poskytnutých hypoték, a s tím i počet prodaných domů. Viz následující tabulka: Graf 6: Počet prodaných nových rodinných domů v USA (tis.) Na trhu realit se tedy výrazně zmenšila poptávka. Strana nabídky, zde reprezentovaná především stavebními firmami, ovšem nemohla reagovat okamţitě. Tím pádem se na trhu vyskytlo mnoţství realit, o které nikdo neměl zájem, a jejich cena začala klesat. Růst úrokových sazeb se promítl také do úroků hypoték s pohyblivou sazbou. Nejméně bonitní domácnosti tedy přestaly splácet. A jelikoţ banky poskytovaly hypotéky na 100% ceny nemovitosti, při jejím zabavení a prodeji značně prodělávaly. Počet rodin, které měly se splácením problémy, však nebyl zanedbatelný. Začalo se to tedy promítat i do cenných papírů na tyto dluhy navázané. Jak klesala cena nemovitostí, klesala i hodnota CDOs. Na světových finančních trzích se začala šířit nejistota a jiţ v roce 2007 vykazovaly velké světové finanční domy značné ztráty spojené s těmito cennými papíry. Např. Citigroup ztráta ve výši 11 mld. dolarů 19. Další vlna nejistoty přišla v březnu 2008, kdy se americká investiční banka Bear Stearns dostala do problémů právě kvůli podřadným hypotečním cenným papírům. Zachránilo ji převzetí jinou finanční skupinou. Trhy se opět zklidnily, ale jen do září. 7. září uvalil americký úřad Federal Housing Finance Agency nucenou správu na hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae. Ministerstvo financí garantovalo dodatečné finanční prostředky do výše 100 mld. USD výměnou za 19 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace 23

24 preferenční akcie, čímţ prakticky vyloučilo soukromé akcionáře a agentury byly téměř znárodněny. Nutno dodat, ţe v roce 2004 dostalo 5 bank výjimku od Security and Exchange Commission. Šlo o výjimku z čisté kapitalizace. Do té doby povolená páka (debt-to-net capital ratio) ve výši 12 byla zvýšena na 40. Dostali ji firmy: Goldman Sachs, Merrill Lynch, Lehman Brothers, Bear Stearns, Morgan Stanley. 20 Cenné papíry, které měly ve svém koši hypotéky nebonitních klientů, začaly být nazývány toxickými aktivy. Mnoho těchto aktiv vlastnila i investiční banka Lehman Brothers. Dohromady s její nedostatečnou kapitálovou vybaveností se tak dostala do problémů. Po neúspěšném vstupu korejských investorů začaly raketově klesat jejich akcie, a to během pěti obchodních seancí ze 17 USD na 3,8 USD 21. Lehman Brothers museli vyhlásit úpadek, protoţe Ministerstvo financí společně s FEDem rozhodli o neposkytnutí nouzového úvěru. Z nedůvěry na finančních trzích se rázem stala panika. Další americké investiční banky se dostaly do problémů. Merrill Lynch převzala Bank Of America. Vlna paniky se začala přelévat i do peněţního sektoru, kde se do velkých problémů dostala největší světová pojišťovna American International Group. Federální rezervní systém jí poskytl záchranný úvěr ve výši 85 mld. USD se splatností na dva roky, ovšem výměnou za 79,9% jejích akcií. Dále začala finanční krize zasahovat i evropské trhy a finanční subjekty na nich. Problémy měly zejména Britské HBOS a Lloyds TSB. Zářijové problémy na světových finančních trzích dosáhly takového rozměru, ţe mají charakter globální finanční krize, projevující se výrazným zhoršením velké většiny finančních indikátorů. Globální finanční systém se začal potýkat s nedostatečnou likviditou, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným sníţením rozsahu alokace úspor ve finančním systému Singer, M.: Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku 21 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace 22 Musílek, P.: Příčiny globální finanční krize a selhání regulace 24

25 2.5 Shrnutí Příčiny, které vedly k vypuknutí současné krize, lze rozdělit do několika skupin: 1. Do první skupiny bych zařadila příčiny související se začátkem krize. Šlo tedy o nadhodnocené akcie na trzích s akciemi technologických společností, o následné splasknutí technologické bubliny a poklesy technických indexů. 2. Dalším důvodem navazujícím na předchozí byla politika FEDu, související zejména se sniţováním úrokových sazeb. 3. Jejím důsledkem a dalším z důvodů následné krize byla úvěrová expanze. 4. Zejména pak úvěry hypoteční, které byly poskytovány bez řádného prověření bonity klientů. 5. Politika podporující poskytování hypoték díky ní banky či agentury k tomu určené dávaly hypotéky i méně spolehlivým klientům bez obav, protoţe stát nesl riziko neplacení. V následující tabulce je uvedena úvěrová expanze v USA (roční nominální míra růstu úvěrů v procentech, ). 25

26 Tabulka 2: Úvěrová expanze v USA 6. Splasknutí bubliny na trhu s realitami patří mezi další důleţité příčiny. 7. Systém obchodování s cennými papíry způsobem popsaným výše značně přispěl k přenesení krize jak do peněţního sektoru, tak k rozšíření paniky do světa. 8. Dále lze v literatuře či odborných článcích najít mnoho dalších důvodů, které autoři označují za méně či více významné faktory způsobující vznik tak rozsáhlé krize. Mezi nimi dominují a. neefektivní fungování systému ratingového hodnocení (spojené zejména s cennými papíry s mnoha dluhopisy v podkladovém koši) b. ale také důvody dalo by se říci etického charakteru, např. nepoctivé praktiky na finančních trzích i při poskytování úvěrů, či snaha o obcházení pravidel regulace finančního sektoru. 26

27 Kaţdý z těchto důvodů by sám nezpůsobil krizi váţnějšího charakteru. Všechny dohromady ovšem ano. Navíc problémy směřovaly podobným směrem (euforie na trzích, při poskytování úvěrů ). Obezřetnost šla stranou a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. 27

28 3 Důsledky současné krize na finančních trzích Současná krize má důsledky, které se bezpochyby zapíší do učebnic ekonomie i dějepisu. Začaly se projevovat nejdříve ve finančním sektoru. Ten, jako takový, je důleţitou součástí všech vyspělých ekonomik. Díky němu se finanční prostředky dostávají od přebytkových subjektů k deficitním. Nelze jednoznačně říci, ţe pokud je něco špatně ve finančním sektoru, pak se hroutí celá ekonomika. Na místě mi přijde přirovnání, ţe finanční trhy v ekonomice jsou něco jako převodovka v autě. Když máte dobře postavené auto, máte tam zařazenou jedničku, ale máte špatnou převodovku, tak rychleji nepojedete, i když to auto je skvělé. Takže, i v reálné továrně vyrábějící reálné statky, která se ocitne bez fungujícího finančního systému, začne být po velmi krátké době jasné, že si sami nemůžou vystačit.[evţen Kočenda, Důsledky hypoteční krize v USA, ČRo 6, ]. Jak je tedy patrno z uvedené citace, přenesly se důsledky krize z finančních trhů do reálné ekonomiky. Potvrdilo se tak úsloví, které mělo ze začátku být spíše humorným. From the Wall Street to the main street, tedy ţe problémy počaté ve světě finančnictví dolehnou i na obyčejné lidi. Dnes se mu uţ nikdo nesměje. Na místě je také zmínit, ţe krize ještě nejspíš nedosáhla svého dna. Tudíţ se všechny důsledky ještě nemusely nutně projevit. A ty, které jiţ nastaly, se mohou prohloubit či zintenzivnit. Cílem této kapitoly tedy nebude konečné zhodnocení důsledků krize, ale jejich prozatímní shrnutí. O důsledcích této krize toho denně čteme a slyšíme mnoho. Odhady ekonomů se však posunují jistým směrem jsou čím dál pesimističtější. Pokud srovnáme např. předpovědi z podzimu 2008 a ty aktuální, nezasvěcený člověk by neřekl, ţe se mluví o té samé krizi a jejích následcích. Ty ranější odhady mluvily o krizi, která postihne jen USA, a to mírně. Ty dnešní jiţ mluví o celosvětové recesi zasahující jak světové finančnictví, bankovnictví či trhy s cennými papíry, tak i reálné ekonomiky, podniky výrobního charakteru a v podstatě kaţdého člověka. Krize ohrozila mnoho obyvatel různých států, jejich vklady v bankách či celoţivotní úspory. Ti, co netratili díky ztrátě hodnot investic, byli postihnuti jinak, např. se zvýšila nezaměstnanost, tedy i jistota ţe si práci dále udrţíme, tím pádem lidé začali méně utrácet, a to začalo působit i na podniky. Také firmy byly zasaţeny i jinak, hlavně díky nedůvěře a nedostatku likvidity v bankovním systému hůře se jim dosahovalo na úvěry. Krize tedy 28

29 postihla mnoho lidí, a tím se stala také politickým tématem. Lidé začali volat po státní pomoci či zárukách, začaly se svolávat mezinárodní konference o krizi a jejích následcích a jak se jim nejlépe ubránit. Lze tedy jasně říci, ţe důsledky krize jsou tématem velmi širokým. Spolu s nimi je nutno také říci, jak na ně jednotlivé vlády reagovaly, jaká opatření přijímaly, a jaké důsledky by mohly mít i samotná protikrizová opatření do budoucna. 3.1 Mezinárodní obchod v době krize Podle zkušeností z minulosti se mezinárodní obchod v dobách krize sniţoval. A čím byla krize hlubší, tím více se sniţoval. Pokud se poohlédneme za nejvýznamnější hospodářskou krizí minulého století, tedy Velkou hospodářskou krizí ve 30. letech, jasně vidíme, ţe s poklesem ekonomické aktivity klesaly i export a import. Jako tehdy logické řešení se jevilo upřednostnění vlastní produkce před dovozem. Kvůli tomu byla zaváděna různá protekcionistická opatření, která krizi prohlubovala čím dál více. Dnešní krize se v tomto ohledu liší. Vyspělé moderní ekonomiky spotřebují obrovské mnoţství zdrojů, ať uţ energetických či nerostných nebo jakýchkoliv jiných. Jen málokteré zemi se dostává toho luxusu, ţe všechno, co potřebuje, si dokáţe vytěţit, vyrobit, vynalézt či sestrojit sama. Běţná situace je ta, ţe menší země, které nemají mnoho vlastních zdrojů, většinu dováţí. Mezinárodní obchod tedy s vyspělostí ekonomik logicky roste. Toho jsou si vědomi i představitelé států či jejich uskupení, a proto jakmile se začala krize jevit jako váţný problém pro celosvětové hospodářství, vzájemně se shodli na tom, ţe ţádná země by se neměla k jakýmkoliv protekcionistickým opatřením uchylovat. I tak se dopady na jednotlivé země liší. Ekonomiky, které především vyváţí, mohou být zasaţeny váţněji. Stejně tak průmysl jednotlivých zemí není strukturován stejně, a podle toho, která odvětví byla zasaţena nejvíce, se dopady budou lišit. Analýzu důsledků začnu tam, kde začala sama krize, tedy v USA. Dále bych se chtěla věnovat důsledkům v EU a nakonec těm na nejvýznamnější země ve zbytku světa. 29

30 3.2 Důsledky krize v USA Jak jsem jiţ naznačila, krize byla ze začátku povaţována za věc banální, která nějak výrazně nepohne ekonomickými ukazateli USA. Začátky v roce 2007 tomu ještě nasvědčovaly, ale po podzimu 2008 uţ nebyl nikdo na pochybách. Krachy velkých amerických bank či jejich převzetí státem ochromilo Spojené Státy. Akciové indexy padaly. Investoři zjišťovali, ţe jejich cenné papíry postavené na úvěrech nebonitních klientů velmi rychle ztrácí na hodnotě. DJIA, který se v druhé polovině roku 2007 pohyboval na úrovni kolem bodů, začal v září 2008 padat, aţ skočil 10. října 2008 na hodnotě 8451 bodů. To ale nebylo konečné číslo. Americké trhy s akciemi se staly velmi nestálými. Tři dny na to stoupl na 9387 bodů, aby v zápětí spadl ještě níţe (20. listopadu hodnota 7552 bodů). Poté mírně vzrostl, aby dosáhl svého prozatímního dna v březnu 2009 na hodnotě 6547 bodů. 23 Tyto vzestupy a pády ve většině případů souvisely s konkrétními opatřeními či událostmi, které se v americké ekonomice a politice děly. Prvním velkým krokem, kterým USA na krizi reagovaly, byl návrh prezidenta Bushe. Souvisel s výše zmíněnými krachy bank a finančních domů. Ty s sebou samozřejmě přinesly spoustu důsledků. Tím hlavním by se dal označit nedostatek likvidity. Banky, které byly označovány a povaţovány za spolehlivé a solventní, začaly mít problémy sehnat včas potřebnou likviditu, aby mohly dostát svým závazkům nebo jen financovat běţný provoz. Důvodem bylo hlavně vlastnictví problémových cenných papírů. To je donutilo přiznat problémy a ţádat o pomoc stát. USA, v tomto případě reprezentována ministerstvem financí a FEDem, některé banky podrţelo, jiné ne. Ale problém byl na světě. Nedůvěra v bankovní instituce, i mezi nimi samotnými, rostla. Podniky i banky samotné začaly mít problém se získáním úvěru. Logicky by to tedy mělo vést k nemoţnosti dalšího rozvoje firem, jejich přinejlepším stagnaci a tedy sniţování výroby, propouštění a směřování americké ekonomiky do recese. Tehdejší prezident Bush se rozhodl řešit hlavně příčiny krize, pomoc byla směřována především do finančního sektoru. Jeho plán, který byl nakonec napodruhé schválen, zahrnoval: poskytnout 700 miliard dolarů na odkoupení tzv. toxických aktiv, které způsobují americkým finančním institucím největší problémy z toho 250 miliard by se mělo poskytnout okamţitě, zbytek potom pod dohledem a podle toho, zda předchozí investice budou prokazatelně prospěšné

31 vyjednávání výhodnějších splátkových kalendářů či podmínek splácení pro Američany, kteří mají finanční obtíţe tedy aby se domy, které jsou původní zárukou oněch rizikových aktiv, dostaly zpátky k lidem, kteří si je původně koupili plán obsahoval také omezení tzv. zlatých padáků, tedy limitoval odstupné, které si vedoucí pracovníci hlavně bank vypláceli 24 Nutno říci, ţe na plán se snesla obrovská vlna kritiky. Vytýkáno mu bylo především přílišné utrácení. Kritici se strefovali také do toho, ţe prý byl ušit horkou jehlou. Co ale takový plán mohl přinést? Podle George Bushe to mělo být obnovení důvěry ve finanční trhy, zlepšení formy amerických bank a všeobecné zklidnění situace. Po schválení plánu nakonec akciové trhy opatrně rostly, ale ne na dlouho. Lidé uţ ale začali sniţovat své výdaje. Strach z budoucnosti či o své zaměstnání je donutil omezovat útratu za věci, bez kterých se dá ţít. Reakcí americké centrální banky na šetření obyvatelstva i firem bylo sníţení úrokových sazeb, od čehoţ si slibovala oţivení finančního sektoru. Sníţila sazby na 1,25%. Tohle období, tedy říjen 2008, by se dal nazvat obdobím, kdy se uţ opravdu přestává mluvit o mírné recesi, a začíná se uţívat důraznějších pojmů. Svědčí o tom i hodnoty průmyslových indexů v USA. Ty byly nejniţší od roku Pro mnoho ekonomů tato čísla znamenala jasnou recesi celé americké ekonomiky. Problémy se projevovaly hlavně v automobilovém průmyslu prodeje aut klesly na nejniţší hodnotu za posledních 30 let. Automobilce Ford poklesly v říjnu prodeje o celých 30%. Celý hrubý domácí produkt USA za třetí čtvrtletí se pak sníţil o 0,3 % roční míry. 26 Problémy automobilek pak jakoby se staly jakýmsi symbolem krize. Jejich případné pády by stály pracovní místa několik milionů Američanů. Ty největší, jako jiţ zmíněný Ford, General Motors a Chrysler, hlásily mnoha milionové ztráty (General Motors prodělala ve třetím čtvrtletí 2,5 miliardy dolarů 27 ) a také úbytek provozní hotovosti. Reakcí amerického Kongresu pak byly nízko úročené půjčky pro automobilky a další oprávněné firmy ve výši 25 miliard dolarů (491,5 miliardy Kč) Tento krok byl pak následován dalšími investicemi do upadajícího automobilového průmyslu. Byl schválen plán na záchranu tohoto odvětví, který sliboval finanční pomoc ve výši Horáček, F.: Plán na záchranu ekonomiky USA podepsali poslanci i Bush, 25 Horáček,F.: Americký průmysl je na tom nejhůře za 26 let, 26 Horáček, F.: Americký průmysl je na tom nejhůře za 26 let, 27 zdroj: ČTK 28 Krach amerických automobilek by připravil o práci 2,5 milionu lidí, 29 V tuto chvíli Evropská komisařka Neelie Kroesová uvedla, ţe EU rozhodně nehodlá pomáhat finančními injekcemi svým automobilkám 31

32 miliard dolarů. Byl určen opět hlavně třem největším americkým automobilkám, přičemţ dvěma z nich (Chrysler a General Motors) by při neposkytnutí pomoci hrozil krach do několika měsíců. 30 Ovšem data přicházející z firem rozhodně neslibovala zlepšení v dohledné době. Prodej automobilů v USA zaznamenal za prosinec propad okolo 30%, roční prodeje jsou niţší zhruba o 20%. Koncern General Motors prodal za prosinec meziročně o 31% méně vozů, Fordu se sníţil odbyt o 32% 31. Jako další opatření ke stimulaci americké ekonomiky v prosinci FED opět sníţil úrokové sazby, tentokrát do rozmezí 0,00-0,25 % ledna 2009 v USA vystřídal v Bílém domě George W. Bushe Barack Obama. Američané i zbytek světa v něm viděli naději na překonání krize. To se také často ozývalo v jeho předvolební kampani ţe jeho protikrizový plán pomůţe ekonomice z recese. A jak sliboval svým voličům, krátce po nastoupení do funkce představil svůj plán. Po několika sporech a úpravách byla jeho konečná verze schválena. Jejím obsahem bylo především: finanční podpora ve výši 787 miliard dolarů vytvořit či zachránit přes 3,5 milionu pracovních míst daňové úlevy pro jednotlivce i podniky s obrovskými vládními výdaji na infrastrukturu nebo zdravotnictví byly také zavedeny další limity odměn pro finančníky, kteří by tímto způsobem mohli zneuţívat peníze získané od státu z programu bývalého prezidenta Bushe 33 Cílem balíčku je tedy celkové oţivení ekonomiky, snaha přimět Američany více utrácet a rozptýlit sociální nejistotu hlavně podporou vzniku nových pracovních míst v roce 2008 jich v USA zaniklo téměř 2,5 milionu 34. Plán se věnuje také podpoře ekologických projektů, např. zateplování domů. Dále Obama hodlal investovat do reformy školství, část peněz měla jít na podporu politiky zaměstnanosti, a to především ve formě rekvalifikačních kurzů. 30 Říhová, B.: USA chtějí pomoci automobilkám úvěry za 15 miliard dolarů 31 Brandejská, A.: Prodej aut v USA se loni propadl o dvacet procent 32 Kvarda, J.: FED sniţuje sazby, 33 Obamův balík čeká uţ jen na Obamu, 34 Gazdík, R.: Obamův záchranný plán: Otázky a odpovědi, www aktualne.centrum.cz 32