Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Centrum DVPP. Závěrečná práce. Bylinky všemi smysly

Transkript

1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Centrum DVPP Závěrečná práce Bylinky všemi smysly Program: DVPP Učitelství 1. st. ZŠ Vypracovala: Mgr. Iva Berková Odborný konzultant: Mgr. Zbyněk Vácha, Ph.D. České Budějovice 2018

2 Prohlášení Prohlašuji, že svou závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu závěrečné práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky vedoucího a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby závěrečné práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé závěrečné práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů. V Českých Budějovicích dne: Podpis:

3 Anotace Tato závěrečná práce je založena na myšlence poskytnout dětem informace, návody a praktické činnosti týkající se využití a zpracování bylinek, které je možné pěstovat i tam, kde není velká zahrada. Protože vyučuji na venkovské málotřídní škole, zaměřila jsem svou práci na 1. stupeň ZŠ. V dnešní době nemá každá škola možnost vybudovat a využívat vlastní školní zahradu a proto se ve své práci věnuji možnostem práce s rostlinami v takových školách, které svou školní zahradu ještě nemají. Zabývám se vysvětlováním důležitosti pozitivního postoje k životnímu prostředí a zdravému životnímu stylu a současně informuji o druzích bylin, které jsou vhodné pro pěstování v jednoduchých podmínkách. Navrhuji možnosti kombinování různých druhů rostlin v malé školní zahradě nebo na dvorku tak, aby je bylo možné využívat a přitom nebránily dalším činnostem. Děti se mohou naučit základům práce s rostlinami a formou zážitkového učení se s bylinkami seznamovat. Hlavním cílem mojí závěrečné práce je ukázat možnosti, jak naučit děti znalostem a dovednostem ze světa rostlin, využitelných v běžném životě. Klíčová slova: bylinka, školní zahrada, zdravý životní styl, prožitkové učení

4 Abstract My thesis is based on the idea of providing children with information, instructions, and practical activities that will teach them how to grow and process herbs. None of the plants in question require a large garden. Because I teach at a rural one-room school, the focus of the paper is elementary education. A lot of schools do not have an access to a school garden nowadays. That is why a sizeable portion of the paper is dedicated to the possibility of working with herbs without one. It delves into the upsides of a healthy lifestyle and a positive approach to the evironment, while also providing information about herbs that are easily grown even in very basic conditions. I propose combining several species that can survive in a schoolyard and do not need much space, so they should not obstruct any other activities. Children can learn the practicalities of tending to plants, while also being introduced to the basics of botanics through experience. The goal of my thesis is to explore the posibilities of teaching children new skills and knowledge related to herbs, that they can benefit from later in their lives. Key words: Herbs, school garden, lifestyle, learning through experience

5 Poděkování Děkuji vedoucímu mé závěrečné práce, panu Mgr. Zbyňkovi Váchovi, Ph.D., za odborné vedení a pomoc při vypracovávání mé práce.

6 Obsah 1 Úvod Teoretická část Závazné školské dokumenty, učivo, výstupy vzhledem k tématu Environmentální výchova na 1. stupni ZŠ Moderní doba a zdravý životní styl Nejběžnější léčivé rostliny Praktická část Náměty z okolí Záhony pro inspiraci Dětská zahrádka Medonosná zahrádka Kuchyňská zahrádka Pro dobré trávení Nervy, spánek, uklidnění Nachlazení, imunita, dýchání Barvířská zahrádka Astrologická zahrádka Klášterní zahrada bylinková dílna Závěr... 41

7 1 Úvod Pro svou závěrečnou práci jsem si vybrala téma, které je v dnešní přetechnizované společnosti pro mnoho lidí návratem k přirozenému a užitečnému způsobu využívání přírodních zdrojů. Znalosti o pěstování a využití bylinek se stávají základem pro další rozšíření zájmu o zahradu, zahradničení a přírodu. Pěstování vlastních produktů zažívá po letech útlumu obrovskou renesanci a také lidé, kteří žádnou zahradu nemají, se mohou těšit z pěstování malého množství rostlin na balkoně nebo terase. K tomu je potřeba dostatek znalostí a nadšení pro věc, které můžeme začít budovat v dětském věku. Cílem této práce je naznačit možnosti výuky praktických činností v takových školách, ve kterých zatím nejsou vytvořené podmínky pro vlastní zahradničení dětí. Ukazuji možnosti spolupráce se zavedenými zahradami v regionu, které pravidelně navštěvujeme a poznatky i zážitky z návštěv později využíváme ve škole. Připravila jsem výukové materiály, které lze s drobnými obměnami využívat i v jiných školách a zahradách, ve kterých máme k dispozici pouze jeden malý záhon. Děti baví, když se mohou o rostliny starat a sledovat jejich růst, nejvíce ocení plodící jedlé rostliny. Protože většina plodů dozrává až v průběhu letních prázdnin, zaměřila jsem se ve své práci na bylinky, které lze sklízet a používat ještě před prázdninami. Tyto činnosti velmi zpříjemňují červnovou výuku jak žákům, tak učitelům. 7

8 2 Teoretická část Teoretická část závěrečné práce se zabývá rozborem literárních zdrojů, které jsou zaměřeny na problematiku zdravého životního stylu, na popis a využití bylin, možnosti práce s bylinkami ve školním prostředí a výběrem rostlin pro školní zahrady. V úvodu jsou zmiňovány závazné dokumenty, které definují vzdělávání v České republice vzhledem k tématu práce. 2.1 Závazné školské dokumenty, učivo, výstupy vzhledem k tématu Státní úroveň v systému vzdělávání představují Národní program pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílá kniha) a rámcové vzdělávací programy (RVP). Národní program pro rozvoj vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek, RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost (MŠMT, 2017). Školní vzdělávací program (ŠVP) je základním školním dokumentem, který si každá mateřská, základní a střední škola vytváří sama tak, aby mohla realizovat požadavky rámcového vzdělávacího programu (RVP) podle svých představ. Podle těchto ŠVP pak na jednotlivých školách probíhá výuka. Učitelé nejsou vázáni na tradiční osnovy, ale s ohledem na potřeby žáků stanovují, jaké dovednosti, v souladu s RVP, mají žáci mít. Výuka je rozčleněna do devíti vzdělávacích oblastí a šesti průřezových témat. Vzdělávací oblasti na základních školách (ZŠ), které zahrnují témata přírody, práce s rostlinami, zdravý životní styl, jsou pojmenována Člověk a svět práce, Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Člověk a zdraví. Prvního stupně ZŠ se týkají oblasti Člověk a jeho svět a Člověk a svět práce, kterými prolíná průřezové téma 8

9 Environmentální výchova. Jednou částí vzdělávací oblasti Člověk a svět práce jsou Pěstitelské práce, ve kterých stanovuje RVP pro 1. stupeň ZŠ tyto výstupy a učivo: Očekávané výstupy 1. období- žák provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování, pečuje o nenáročné rostliny. Minimální doporučená úroveň pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření: žák provádí pozorování přírody v jednotlivých ročních obdobích a popíše jeho výsledky, pečuje o nenáročné rostliny Očekávané výstupy 2. období- žák provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování, ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny, volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní, dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu. Minimální doporučená úroveň pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření: žák dodržuje základní podmínky a užívá postupy pro pěstování vybraných rostlin, ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny a provádí pěstitelská pozorování, volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní, dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu na zahradě. Učivo: základní podmínky pro pěstování rostlin, půda a její zpracování, výživa rostlin, osivo, pěstování rostlin ze semen v místnosti, na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina aj.), pěstování pokojových rostlin, rostliny jedovaté, rostliny jako drogy, alergie. Na konci základního vzdělávání žák získává souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence občanské, kompetence sociální a personální, kompetence pracovní (MŠMT, 2017). 9

10 2.2 Environmentální výchova na 1. stupni ZŠ Podle RVP ZV jsou povinnou součástí vzdělávání tzv. průřezová témata. Týkají se mnoha oblastí současného světa a propojují jednotlivé vzdělávací obory. Environmentální výchova je od roku 2008 povinnou součástí ŠVP, kdy v roce 2008 vydalo MŠMT novelizovaný metodický pokyn o environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (EVVO) a stanovilo doporučené postupy při jeho realizaci ve školách. (Metodický pokyn MŠMT, 2008) EVVO se rozumí všestranné rozvíjení klíčových kompetencí v kontextu vzájemných vztahů mezi člověkem a životním prostředím, s důrazem na vyvážené působení nejen společenských, ale i přírodních faktorů. Jde tedy o motivaci a poskytnutí příležitostí k dosažení znalostí, dovedností, postojů a návyků k ochraně a zlepšování životního prostředí, k utváření hierarchie životních hodnot slučitelných s udržitelným rozvojem, k smysluplnému jednání a tvořivosti ve prospěch životního prostředí, k udržitelnému způsobu života a k udržitelným vzorcům chování jednotlivců, skupin i společnosti jako celku. Nezanedbatelná je provázanost EVVO s problematikou zdraví a zdravého životního stylu (Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, 2008). Cílem průřezového tématu Environmentální výchova je vést žáky ke komplexnímu pochopení vztahů mezi člověkem a životním prostředím. Na 1. stupni ZŠ v oblasti Člověk a svět práce lze realizovat environmentální výchovu mnoha činnostmi, které jsou prospěšné pro životní prostředí školy, obce, přírody. Výchova k udržení kvality životního prostředí zahrnuje i znalosti o rostlinách, o jejich ochraně, pěstování a využití. Tak se propojuje výuka přírodovědných předmětů s praktickými poznatky. 10

11 2.3 Moderní doba a zdravý životní styl Nejstarší zprávy o sběru a pěstování léčivých rostlin pocházejí z Číny, Egypta, Indie a Mezopotámie. Ve středověku se poznatky o bylinách začaly shromažďovat do herbářů a tak by se dalo pokračovat přes mnoho názorových směrů až do současnosti. Význam používání léčivých rostlin ve výživě a léčení člověka je tedy pevně historicky zakotven v obecném povědomí každého z nás. Bylinkami se intenzivně zabývá řada lidí, a to na všech možných úrovních, ať už jsou to farmaceuti, lékaři a léčitelé, kuchaři, dekoratéři nebo jen obyčejní lidé se zájmem o přírodu a zdravý životní styl. Nejde s jistotou jen o dočasný módní trend, ale podprahovou touhu po něčem přirozeném, co člověka provází po celé věky a bylo mu vždy k užitku (MITÁČEK, 2010). Podle Světové zdravotnické federace (WHO) zní definice léčivých rostlin násedovně: Léčivé rostliny jsou ty rostliny, které ve své některé části anebo více částech obsahují látky, které mají terapeutické využití, nebo slouží jako suroviny pro farmaceutickou výrobu. Rostlinná droga je část léčivé rostliny, která se používá k terapeutickým účelům. Léčivé rostliny se nejčastěji upravují jako: nálevy extrakty nebo tinktury extrahované čisté chemické látky (MITÁČEK, 2010) S renesancí používání léčivých rostlin a příklonem ke zdravějšímu životnímu stylu se obrovským tempem rozšiřuje nabídka čajů a produktů na bylinné bázi v potravinářství. Jsou to koření, čajové směsi, aromata a vonné látky získané lisováním, extrakcí, luhováním nebo destilací. Ve farmacii se používají oficiální lékopisné drogy, které jsou definovány v Českém lékopisu ČL a jsou uznány podle Zákona o léčivech č.378/2007 Sb. K omezování volnější prodejnosti léčivých rostlin přispívá farmaceutická lobby z obavy o ztrátu části zisků z prodeje léčiv. 11

12 Z těchto důvodů probíhá neustálý tlak na zužování prostoru pro prodej léčivých rostlin jako potravinářského zboží (MITÁČEK, 2010). Právě tady se nabízí prostor pro domácí pěstování a používání bylinek, pokud budou spotřebitelé dobře informovaní a budou schopní s léčivými rostlinami správně pracovat. K tomu by mohla přispět i tato práce, která se snaží ukázat některé možnosti, jak naučit děti kladnému vztahu k rostlinám a znalostem o jejich pěstování a používání. 2.4 Nejběžnější léčivé rostliny Rostliny, které je možné využít ve škole pro pěstitelské práce a pro jejich další využití k výuce, musí splňovat několik požadavků (BLAHUŠOVÁ, 2014). Netýká se to jenom zeleniny a dalších plodin, ale samozřejmě všech bylin, se kterými děti pracují. První zásadní kritérium je jejich bezpečnost. Z hlediska běžných bylinek nemusíme mít obavu, že by mohly být jedovaté, vyvarujeme se použití rostlin s trny a samozřejmě jakýchkoli chemických přípravků pro ošetřování rostlin. Jako další kritérium je velmi důležitá doba, kdy rostlina kvete nebo plodí, aby měly děti možnost vidět růst rostlin, případně se těšit ze sběru plodů. Které léčivé rostliny jsou nejvhodnější pro pěstování na malých plochách? Pěstitelsky nenáročnou bylinou s univerzálním použitím je především měsíček lékařský. Pěstujeme jej sice pro květ, ale využijeme i nať. Jinou velmi důležitou bylinou je meduňka lékařská s citronově jemnou vůní a neměl by chybět ani některý druh slézu. Z vonných letniček bychom neměli zapomenout na bazalku a saturejku a z trvalek šalvěj a yzop. Chutný salát mohou poskytnout mladé lístky lichořeřišnice a z dalších potřebných bylin je pěstitelsky nenáročný heřmánek a máta (ZENTRICH, 2004). 12

13 Přestože většina bylinek miluje světlo a teplo, nečiní jim dobře jižní strana. Pokud jsou v květináči, nejvhodnější jsou místa orientovaná na východ či západ. Bylinkami lačnými po sluníčku jsou majoránka, dobromysl, rozmarýn, šalvěj, tymián. (AHNERTOVÁ, 2007) V práci jsou uvedeny základní byliny pro pěstování ve školní zahradě, truhlíku nebo květináči, které se sklízejí v červnu a ještě v září mohou být ozdobou záhonku. U každé jsou stručně popsány nároky na pěstování, habitus byliny, sbíraná část a způsoby použití. Pro zpestření a motivaci dětí je přidána bylinková symbolika, kterou je možné použít při povídání o rostlinách. Bylinky lze teoreticky rozdělit na kořeninové, čajové, barvící, léčivé. Kořeninové používáme nejčastěji při vaření pro ta nejjednodušší a nejběžnější jídla, ale můžeme s nimi zjemnit i speciální pokrmy. V optimálním případě je sejeme či sázíme co nejblíže kuchyni a hlavně v dostatečném množství. Kdo seje a sází velkoryse, může sušené bylinky zpracovávat do individuálních kořeninových směsí. Patří sem pažitka, petržel, libeček, majoránka, dobromysl, bazalka, šalvěj, rozmarýn, mateřídouška, saturejka. Čajové bylinky mnohdy dosahují velkých rozměrů a je dobré jim vytvořit vlastní záhon. Ke klasikám mezi čajovými bylinkami, které vyžadují trochu víc místa, patří např. meduňka, máta a heřmánek. Léčivé bylinky, i ty už zmiňované, působí na lidský organismus: povzbuzují, podporují, působí protizánětlivě, uklidňují. V některých zahradách najdeme i méně známé druhy, jako je jablečník, pelyněk, kontryhel, řebříček, divizna, oman, proskurník, jitrocel či sléz (HOLZER, HOLZEROVÁ, KALKHOF, 2013). Bazalka pravá Ocimum basilicum (hluchavkovité) Jednoletka, vysoká 50 cm, potřebuje plné slunce, zálivku, propustnou půdu, je potřeba zaštipovat poupata. Sbíráme listy a nať. Listy se sbírají v době před rozkvětem, nejlépe v odpoledních hodinách. Nať seřezáváme asi 10 cm 13

14 nad zemí. Bazalku sušíme přírodním teplem na stinném místě v tenkých vrstvách nebo umělým teplem, kdy teplota nesmí přesáhnout 40 C. Sušením rostlina neztrácí chuť, ale aroma mizí (HRUŠKA, 2011). Bazalka je bylina s všestrannou možností použití. Má mimořádný účinek proti křečím a bolestem ze špatného trávení a nadýmání. Podporuje činnost žaludku a chuť k jídlu, působí také protizánětlivě a mírně antibioticky. Podporuje srdeční činnost, uklidňuje nervy, pomáhá při nespavosti a při kašli, dokonce i při černém kašli. Působí také blahodárně při nervozitě, úzkosti, migréně a při psychickém přetížení. Nejčastějším způsobem použití v kuchyni je jako kořenící přísada do mnoha druhů pokrmů. Přidává se do omáček, polévek, do bylinkového másla a hlavně do zeleninových salátů. Nerozlučně patří k rajčatům. Dobře se kombinuje s česnekem, cibulí, pažitkou, majoránkou, saturejkou a tymiánem (COX, MOINE, 2012). V bylinkové symbolice vyjadřuje iniciativu, myšlenkové bohatství a také touhu po majetku. V minulosti hrála důležitou roli v posmrtném kultu. V Řecku je dodnes oblíbenou rostlinou vysazovanou na hřbitovech. (BEISER, 2012). Dobromysl obecná Origanum vulgare (hluchavkovité) Dobromysl je trvalka vysoká cm, vyžaduje slunné stanoviště a chudou půdu. Sbíráme kvetoucí nať a list. Dobromysl obsahuje množství vonných silic (tymol), díky kterým je antiseptická. Působí blahodárně při křečových stavech trávicí soustavy, nadýmání, podporuje trávení a činnost slinivky. Pomáhá při zažívacích potížích a nechutenství. V lidovém léčitelství se využívá při nachlazení a úporném dráždivém kašli. Proslulá je především jako antidepresivum, tedy zlepšuje náladu a má povzbuzující účinky. Též jsou vhodné i uklidňující koupele. Dobromysl je vynikajícím kořením, které je pro svou výtečnou chuť vyhledáváno zejména v italské a francouzské kuchyni. Pod názvem oregano se používá na kořenění pizzy 14

15 a do rajčatových omáček. V kuchyni se může dobře kombinovat s majoránkou, bazalkou, bobkovým listem, česnekem, rozmarýnou, šalvějí a tymiánem. Kromě toho je též součástí provensálského koření. Čaj můžeme připravovat buď z rostliny samotné, nebo ze směsí různých bylin. Dobromysl je důležitou medonosnou rostlinou pro včely a využívá se ve voňavkářství (JAHODÁŘ, 2010). V bylinkové symbolice ochraňuje lidi i zvířata před zlými duchy, hospodář ji dával sekáčům proti jedovatým hadům, měla vyvolávat chuť k práci a dobrou náladu. Přidávala se do svatebních věnců a byla součást Svatojánského kvítí, sbíraného na svátek sv. Jana 24. června. Symbolizuje štěstí a mrtvým dává klid nekonečného spánku (BEISER, 2012). Heřmánek pravý Matricaria recutita (hvězdnicovité) Jednoletka a trvalka, vysoká cm, plné slunce, propustná půda, důležitým poznávacím znakem je duté květní lůžko heřmánku pravého, kterým se liší od velmi podobného heřmánkovce nevonného. Obsahuje silice, ve kterých je hlavní složkou chamazulen. Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm. Droga zejména uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Je vhodný při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu jako kloktadlo. Preventivně lze dále heřmánku požít při potížích s trávením a stolicí, kdy se pije 2x denně nalačno heřmánkový čaj. Při inhalaci se jedna polévková lžíce drogy vaří asi v 200 ml vody a pod přikrývkou se inhaluje. Protizánětlivého účinku chamazulenu se využívá při léčbě popálenin a také při poškození kůže radiovým nebo rentgenovým zářením, neboť tato látka urychluje hojení, snižuje bolest a eliminuje tvoření jizev. Obklady a koupele z heřmánku lze použít i při dalších zánětlivých onemocněních, jako jsou např. hemeroidy. Heřmánek je dětskou bylinkou, která bývá častou složkou mastí a krémů (TREBEN, 2010). V bylinkové symbolice znamená radost, spokojenost a dobromyslnost. Díky tvaru květů ho Germáni uctívali jako květinu zasvěcenou slunci. (BEISER, 2012). 15

16 Hořčice bílá Sinapis alba (brukvovité) Jednoletka, vysoká 100 cm, vyžaduje chudou půdu, dostatek slunce, sbíráme semena. Kromě mastného oleje obsahují semena glykosidy a fermenty, které reagují s vodou a uvolňuje se hořčičná silice v podobě tekutého, štiplavého a těkavého oleje (oleum Sinapsis aetherum). Působí dráždivě a místně prokrvuje. Ze semen lze vylisovat mastný olej, který tvoří jejich více než jednu třetinu. Semena se používají zejména zevně ve formě obkladů. Dříve se k léčbě používala tzv. hořčičná placka, která se přikládala na postižená místa. Obklad vzniká smícháním rozemletých semen s vodou 40 teplou. Hořčičné obklady se užívají k prokrvení hlouběji ležících orgánů při zánětech pohrudnice, či akutních zánětech dýchacích cest. Dále také při bolestech nohou, nebo žlutých kožních skvrnách a revmatismu. Snesitelná délka prohřívání je do lehkého zčervenání pokožky, většinou minut (HERBER, 2011). V lidovém názvosloví se hořčici říká žluťka a ze semen se připravuje pokrmová hořčice (HERBER, 2011). Jitrocel kopinatý Plantago lanceolata (jitrocelovité) Trvalka, výška 15 cm, potřebuje hlubší půdu, slunce, sbíráme list, VI-VIII. Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení. Pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné. Jitrocel vůbec patří mezi nejchoulostivější drogy. Při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí, je nutné proto sušit bez obracení. V nevhodných podmínkách vlhne, plesniví a černá (TREBEN, 2010). 16

17 Droga má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, užívá se jako hojivý a chladivý prostředek a na rány a bodnutí hmyzem. Zevní použití jitrocele je známé. Podle moudrosti starých kořenářek je dobré používat ve správném pořadí oba druhy jitrocele s odlišným působením. Jitrocel větší s okrouhlými listy ránu vyčistí a jitrocel kopinatý s listy úzkými ránu stáhne a zacelí. Jitrocelová mast a obklady hojí záněty, popáleniny bércové vředy. Jitrocelový sirup je výborným preventivním prostředkem proti katarům horních cest dýchacích, je vhodný pro děti na kašel a nachlazení. Kromě hojení ran je jitrocel užitečný jako jedna z prvních jarních planě rostoucích rostlin, které nám dají po zimě tolik potřebné minerály a vitamíny. V kuchyni se využívá do polévek, špenátů a mladé listy přidáváme do salátů s dalšími jarními planými rostlinami (TREFNÝ, 2009). Kořeny jitrocele byly od pradávna oblíbeným prostředkem proti bolestem zubů. Člověk se také mohl pomocí jitrocelové šťávy zbavit přičarované lásky. Lidově se jitrocel nazývá hojílek, babí ucho, ranocel. (RYSTONOVÁ, 2007) Meduňka lékařská Melissa officinalis (hluchavkovité) Meduňka je trvalka vysoká 80 cm, roste ve výživné lehké půdě na chráněném, slunném stanovišti. Často trpí tzv. meduňkovou rzí, což jsou černé tečky na listech, které bylinu znehodnocují. Sbíráme nať a list. Listy i nať se sbírají těsně před rozkvětem, nejlépe za suchého počasí v červnu, začátkem srpna a koncem září. Suší se co možná nejrychleji na stinném a vzdušném místě. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť se časem snižuje množství silic (TREBEN, 2010). Meduňka působí zejména jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávicího traktu, kde zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje nadýmání. V oblasti oběhové soustavy zklidňuje srdeční neurózy, bušení srdce, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak. Působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, je mírným antidepresivem. Proto je nejvhodnější na zklidňující čaje a vonné polštářky při nespavosti. 17

18 Má příjemnou a intenzivní citronovou vůni. V kuchyni se přidává do sladkých jídel a nápojů. Od 17. století se z meduňky vyráběly Karmelitské kapky (TREBEN, 2010). V bylinkové symbolice se nazývá včelí bylina, citronelka, potěšení srdce a má přivolávat šťastnou lásku. Benediktini přenesli v 9. století meduňku přes Alpy a přidávali ji do aromatického likéru benediktinka. Vysazovala se před dveře a dávala se do amuletů pro štěstí. Pití meduňkového čaje má prodloužit život (BEISER, 2012). Levandule lékařská Lavandula angustifolia (hluchavkovité) Trvalka vysoká 80 cm, roste na suchých slunných stanovištích, na písčitých půdách. Sbíráme květ a nať. Květy obsahují mnoho látek, nejvýraznější jsou vonné silice a další látky, které potlačují růst baktérií, mají mírně tlumivý účinek na centrální nervstvo a mírně snižují krevní tlak. Osvědčily se při křečových stavech žaludku i při rekonvalescenci, působí mírně močopudně a upravují střevní činnost při nadýmání a průjmech. Květy seřezáváme v době, kdy je přibližně polovina květů v klásku otevřená a sušíme ve svazcích (STEIN, 2006). Zevně se levandule užívá jako součást mastí při zánětech nervů, revmatismu nebo dně, její silice podporují prokrvení pokožky, jako masážní olej a v koupelích ji lze použít na špatně se hojící rány. Olej z levandule také působí jako vzpružující a relaxační přísada do koupele po spálení od slunce. Nejčastěji se však užívá ve formě nálevu nebo tinktury. Jako droga má kořenitou vůni a chutná hořce, nedoporučuje se příliš užívat v těhotenství. Nálev z čajové lžičky květů na šálek vody uklidňuje nervy, tiší bolesti hlavy, pomáhá trávení a provoní dech. Dříve se levandule používala k odpuzování blech a dalších ektoparazitů u domácích zvířat. Květ levandule je spolu s meduňkou oblíbenou součástí uklidňujících bylinných směsí. Plátěný sáček se sušenou levandulí se může vkládat pod polštář na podporu klidného spánku. Sušené květy patří do směsi provensálských bylin a hodí se například k dušeným 18

19 pokrmům a k masitým jídlům. V jihoevropských kuchyních se k rybám přidávají i ostře chutnající, mladé lístky (TRNKOVA, 2011). V bylinkové symbolice znamená čistotu, věrnost a vytrvalost a říká se jí list elfů. Botanický název Lavandula je odvozený od latinského lavare (mýt se) a květy se přidávaly do koupele i vody na praní (BEISER, 2012). Máta peprná Mentha piperita (hluchavkovité) Trvalka vysoká 60 cm, potřebuje dostatek slunce, lehčí půdy. Sbíráme list a nať několikrát do roka, vždy před rozkvětem. Nejvíce využívaný druh je máta peprná. Nejznámější silicí, kterou máta obsahuje, je mentol, který se nedoporučuje u dětí do dvou let a v těhotenství. Suší se ve stínu co možná nejrychleji, při pomalém sušení hnědne. Máta peprná odstraňuje křeče, zvláště v trávicím ústrojí, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a svíravě. Je vhodné ji použít i při nadýmání, podporuje funkci jater, snižuje bolestivost při nemocích trávicího ústrojí, příznivě ovlivňuje činnost slinivky břišní a žlučníku, mírně snižuje krevní tlak, inhalace jejích par je výborným prostředkem při zánětlivých chorobách dýchacích cest. Má ochlazovací schopnosti, proto ji používáme převážně v létě. Přidává se do nápojů a dezertů. Zevně lze máty použít v koupeli při nervových onemocněních, revmatismu a při kožních vyrážkách. Je-li podávána samostatně, připravuje se odvar z jedné až dvou kávových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody, častěji je však podávána v kombinaci s dalšími bylinami. Máta by se nikdy neměla podávat dlouhodobě a v nadměrných dávkách. Zcela kontraindikována je u osob alergických na mentol (JAHODÁŘ, 2010). V bylinkové symbolice máta charakterizuje důvtip a jasnou mysl. V antickém Řecku byla symbolem vášnivé lásky a ženichové nosili na hlavách mátové věnce. (BEISER, 2012). 19

20 Měsíček lékařský Calendula officinalis (hvězdnicovité) Jednoletka se silnou hranatou lodyhou vysokou až 50 cm. Roste na slunci i v polostínu, stačí chudší hlinitá půda. Kvete od června do podzimu velkými úbory nápadně oranžové nebo žluté barvy. Pěstované formy bývají plnokvěté. U této bylinky není obecně stanoveno žádné omezení jejího dávkování, je všeobecně velmi dobře snášena a běžně se u ni nevyskytují žádné vedlejší účinky či alergické reakce. Květ měsíčku rychle ztrácí své účinné složky na světle, měl by se sušit ve tmě či v šeru, což platí i pro skladování (HERBER, 2011). Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, a proto je pití čaje z této bylinky vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný našemu metabolismu. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením. Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly na křečové žíly, které se aplikují na noc, urychluje hojení hnisavých ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům. Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, ekzémy a při léčbě akné (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1985). V bylinkové symbolice znamená květ měsíčku půvab a krásu a přivonění k měsíčku mělo zahnat bolest hlavy (BEISER, 2012). 20

21 Šalvěj lékařská Salvia officinalis (hluchavkovité) Polokeř vysoký 70 cm, preferuje vápnité půdy a dostatek slunce. Sbírá se list za suchého počasí krátce před rozkvětem, u starších rostlin je možný i druhý sběr na podzim. Někdy se sbírají celé stonky, ze kterých se až po usušení zdrhnou listy. Působení šalvěje je velmi široké. Snižuje pocení (zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě), působí protizánětlivě, baktericidně, mírně močopudně, svíravě, má protihlístové účinky, snižuje sekreci žláz včetně sekrece mateřského mléka. Uplatňuje se v gynekologii a to zejména při potížích v počátku menstruace či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě zánětů močových cest, bolestí v krku, při angíně, při gynekologických zánětech nebo zánětech zažívacího ústrojí. Zevně ji lze použít na špatně se hojící rány nebo jako kloktadlo při zánětu ústní dutiny, angíně nebo krvácení dásní. Za nejúčinnější formu aplikace je považována šalvějová tinktura. Vzhledem k tomu, že protizánětlivé látky jsou špatně rozpustné ve vodě, bývá doporučován lihový roztok. Protože thujon obsažený v silici je poměrně dosti toxický, není šalvěj vhodná k dlouhodobému podávání. Relativně neškodný by měl šalvějový odvar, z něhož toxická silice záhy vyprchá (HERBER, 2011). V bylinkové symbolice znamená nesmrtelnost, dlouhověkost a slávu a je považována za mocnou magickou rostlinu (TREFNÝ, 2009). Třezalka tečkovaná Hypericum perforatum (třezalkovité) Trvalka vysoká 80 cm, potřebuje výslunná stanoviště, chudou půda. Obsahuje mnoho obsahových látek, ale zajímavostí je červenofialové barvivo hypericin, které je reaktivní na světlo. Sbírá se kvetoucí nať a to ihned po rozkvětu. Odřezávají 21

22 se asi 30 cm dlouhé kvetoucí a olistěné vrcholy, které se sváží do svazků a suší na dobře větraném místě ve stínu (TREBEN, 2010). Použití třezalky je velmi rozsáhlé. Působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní, jater a žaludku. Pomáhá při těžkých chřipkách, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, depresi apod. Hojí rány, pohmožděniny i zlomeniny, zlepšuje kvalitu cév. Nejčastěji se podává ve formě nálevu, nejúčinnější formou je však tinktura. Macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů. Třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl nebo velmi nízkým tlakem. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže (OTTŮV PRŮVODCE PŘÍRODOU, 2004). Tymián obecný Thymus vulgaris (hluchavkovité) Trvalka, polokeř, vysoký 20 cm je původem ze Středozemí. Vyžaduje suché lehké půdy a dostatek slunce. Tymián obsahuje poměrně velké množství účinných látek, a proto by se k jeho použití hlavně ve formě čaje mělo přistupovat s mírou. Sbíráme nať krátce před květem v květnu a červnu za suchého počasí. (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1985). Působí proti nadýmání, při zánětech zažívacího traktu, má silnou schopnost ničit choroboplodné zárodky. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlin proti střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Využívá se v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cesta a močového měchýře, stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organizmu. Stimuluje krevní oběh. Čerstvou nať lze 22

23 použít na poštípání hmyzem. Využívá se i v kosmetickém průmyslu, v aromaterapii a jako koření do různých jídel. Tymiánem kořeníme ryby, karbanátky a jiné pokrmy z mletého masa, ale rovněž pokrmy z luštěnin. Nejrozšířenějším způsobem uchování tymiánu je sušení, nebo zmrazování, protože čerstvý tymián má trochu jinou chuť než sušený (STEIN, 2006). V bylinkové symbolice znamená odvahu, statečnost a důvěru v Boha (Herbář Wendys, 2018). 23

24 3 Praktická část Praktická část práce se zaměřuje na konkrétní náměty pro školní vyučování v málotřídní škole, které se týkají práce s rostlinami. Tyto činnosti mohou být rozloženy do více předmětů, nejen do hodiny pěstitelských prací. S bylinkami pracují žáci při hodinách přípravy pokrmů, výtvarné výchově, prvouce i přírodovědě. Tato práce se zabývá tématy, která jsou zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. Jednotlivé úkoly a činnosti jsou upravovány podle věku žáků a učiva do konkrétních ročníků. Hlavním cílem je zaujmout žáky a nadchnout je pro pěstování a využívání bylinek i v domácím prostředí a vést je k celoživotnímu zájmu o zahradničení, přírodu a zdravý životní styl. Pro inspiraci i ponaučení je zde připraveno několik souborů rostlin se stejnými nebo podobnými účinky. Jsou sestavené do tematických záhonů, na kterých se děti učí poznávat rostliny a vybrat takové, které vyhovují daným podmínkám a požadavkům. Pracovní list se zaměřuje na teoretické znalosti o rostlinách převážně z botanického hlediska. 3.1 Náměty z okolí Protože je naše škola blízko Českého Krumlova, jsou využívány k motivaci žáků jejich předchozí znalosti z výletů do okresního města i historické souvislosti. Ke zvýšení zájmu a motivace dětí jsou nedílnou součástí výuky návštěvy českokrumlovských historických i současných bylinkových zahrad. V první řadě je to nově vybudovaná zahrada Kouzelné bylinky, která se nachází nedaleko zámecké zahrady a nabízí velmi komplexní pohled na možnosti práce s bylinkami a na klasickou zahradní tvorbu. Tato zahrada je pravidelně navštěvována a vždy je předem určeno konkrétní téma, např. čaje, koření, plodiny, ekosystém zahrady, kompostování. 24

25 Druhá inspirativní zahrada se nachází v historických objektech českokrumlovských klášterů klarisek a minoritů. Tato klášterní zahrada je sice malá velikostí, ale ukazuje návštěvníkům, že praktické rozložení a využití zahrady přetrvalo věky a také v dnešní moderní době se můžeme z minulosti poučit. V této zahradě je názorně ukázáno, jak prakticky lze využít malý zahradní prostor pro pestré složení záhonů se všemi běžnými bylinami a plodinami včetně vinné révy. Formy zahrad v dnešní době jsou velmi různorodé, ale pokud ukážeme dětem co nejvíce možností a seznámíme je se základy pěstování, budou ve svém životě čerpat z nabytých znalostí a zkušeností. 3.2 Záhony pro inspiraci Zahrady založené na pozemcích škol mají v českých zemích velkou tradici. V počátcích jejich historie sloužily učiteli jako zdroj obživy, v dnešní době roste zájem škol o obnovu a využití zahrad pro moderní trend návratu k přírodě. Často jsou jediným místem, kde se děti seznamují s přirozeným přírodním prostředím. Aby zahrada splnila svůj účel, je potřeba volit správné rostliny a načasovat pěstování tak, aby děti mohly vidět výsledky své práce. Můžeme zeleninu a bylinky rozdělit do zvláštních záhonků nebo vytvořit pestrou směs rostlin, vždy však musíme dodržet nároky rostlin na stanoviště a prostor. Návodem k seskupení rostlin mohou být tyto tematické záhony (viz níže) Dětská zahrádka V dětském záhonu najdeme rostliny první pomoci při malých dětských nehodách nebo nemocech. Jsou to bylinky hojivé, jemné i uklidňující. Na odřeniny můžeme přikládat listy jitrocele, při bodnutí hmyzem a popálení kůže pomáhá měsíček, netřesk, heřmánek i třezalka. Výbornou desinfekcí pro vnější i vnitřní použití je šalvěj. Proti obtížím při trávení pomáhá fenykl, máta, heřmánek. A pokud trápí děti nachlazení a kašel, uvaříme jim odvar z třapatky, heřmánku, mateřídoušky a lipového květu. Pro dobré usínání a zklidnění se nejlépe hodí dobromysl, meduňka i kopr. Vůně 25

26 mateřídoušky ve vonném polštářku přivolá ty nejhezčí sny. Zajímavostí může být používání listů anděliky proti nevolnosti v autě. Andělika lékařská, dobromysl obecná, fenykl obecný, heřmánek pravý, jitrocel kopinatý, kopr vonný, mateřídouška obecná, meduňka lékařská, měsíček lékařský, netřesk střešní, šalvěj lékařská, třapatka nachová, třezalka tečkovaná Medonosná zahrádka Tento záhon je ukázkou rostlin, které se vyznačují zvýšenou produkcí nektaru a pylu. Nektar vábí opylovače vůní a láká hmyz do svých květů. Je to cukerná látka vylučovaná speciálními žlázkami (nektária). Při jeho sběru přenáší hmyz pyl na blizny, dojde k opylení rostliny a tvorbě semen. Mnoho medonosných rostlin patří mezi léčivé a můžeme sem zařadit i ovocné stromy a keře. Včely opylují 85% všech vyšších rostlin, dalšími opylovači jsou denní i noční motýli a blanokřídlý hmyz. Lidé mají představu, že medonosných rostlin se v přírodě vyskytuje velké množství. Opak je však pravdou. V hustě osídlených oblastech se louky i zemědělské plochy, na kterých se pěstovaly medonosné rostliny, neustále zmenšují, protože jsou využívány jako stavební pozemky nebo leží ladem. A ani v zahradách dnes lidé nemívají mnoho květin, v módě jsou spíše velké trávníkové plochy. Přitom většina medonosných rostlin se může stát ozdobou zahrady, ať už jako botanické druhy, či jako vyšlechtěné zahradní kultivary. Pěstováním medonosných rostlin si zkrášlíte zahradu nádhernými květy a vytvoříte tím i jedinečný biotop, důležitý pro život řady živočichů. Budete se těšit jejich krásou i pozorováním jejich života v zahradě. A brzy zjistíte, že zahrada plná květů a hmyzu je mnohem lepším místem pro odpočinek a relaxaci než sice perfektně udržovaný, avšak jednotvárný trávník. Agastache anýzová, brutnák lékařský, divizna velkokvětá, dobromysl obecná, levandule lékařská, mateřídouška obecná, plicník lékařský, saturejka zahradní, sléz lesní, šanta kočičí, šalvěj lékařská, topolovka černá, třapatka nachová, yzop lékařský, zavinutka podvojná. 26

27 3.2.3 Kuchyňská zahrádka Tento vesnický záhon obsahuje rostliny využívané jako potrava nebo pro zlepšení chuti jiných pokrmů. Některé se používají pouze jako koření, jiné mají i příznivé účinky na trávení a vstřebávání. Byliny do kuchyně je nejlepší používat v čerstvém stavu, v zimním období sušené. V teplé kuchyni se přidávají do polévek, mas, omáček, nádivek, slaných koláčů i zeleninových jídel. Okraj záhonu tvoří majoránka zahradní, která by měla výsadby zeleniny vždy doprovázet, protože odpuzuje mšice. Aby záhon pěkně vypadal, je dobré mu dodat výšku vzrůstnými rostlinami jako je fenykl, libeček nebo kopr. Pro fazol a hrách můžeme vyrobit opory z přírodních materiálů, nejlépe z lískových prutů, které působí zajímavě i mezi záhony ozdobných rostlin. Cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, česnek medvědí, fazol obecný, fenykl obecný, hrách setý, kerblík třebule, kopr vonný, libeček lékařský, majoránka zahradní, mangold setý, mrkev obecná, pažitka pobřežní, pelyněk pravý, pelyněk estragon, petržel zahradní, saturejka horská Pro dobré trávení Rostliny vhodné pro trávicí ústrojí mají velmi široké uplatnění. Zklidňují sliznice, desinfikují trávicí trubici, podporují vylučování trávicích šťáv a enzymů, omezují nadýmání, mírní křeče, podporují chuť k jídlu a zlepšují zažívání. Mohou pomáhat při průjmech, zácpě i zlepšovat práci slinivky a jater. Snad nejznámější bylinou na žaludeční problémy je pelyněk pravý a pelyněk estragon. Obsahují hořčiny, které mohutně podporují tvorbu žaludečních šťáv a působí na žlučník a játra. Další bylinou s velkým vlivem na játra je ostropestřec mariánský, u kterého se využívají semena. Proti nadýmání a uvolnění křečí v břiše se využívá velká skupina bylin. Nejčastěji saturejka, kopr, máta, meduňka, majoránka, fenykl, koriandr, kmín. Pro úpravu zažívání je vhodný odvar z máty, estragonu, jablečníku, šalvěje, yzopu. 27

28 Zajímavými rostlinami tohoto záhonu jsou lékořice lysá, které se říká sladké dřevo a mochna nátržník, jejíž kořen působí desinfekčně. Fenykl obecný, jablečník obecný, kopr vonný, koriandr, kmín kořenný, lékořice lysá, máta peprná, mochna nátržník, ostropestřec mariánský, pelyněk pravý, pelyněk estragon, saturejka horská, šalvěj lékařská, yzop lékařský Nervy, spánek, uklidnění Rostliny této skupiny pomáhají překonávat duševní vypětí, stres, mají zklidňující účinky a pomáhají navodit spánek. Mohou ovlivnit i vegetativní nervový systém a mírnit tak například bušení srdce a nevolnost. Jednou z nejúčinnějších uklidňujících bylin je kozlík lékařský, ze kterého se vyrábějí proslavené Valeriánské kapky. Podobné účinky mají semínka kopru a dobromysl obecná, která se využívá ve formě koupelí a aromaterapie. Proti nespavosti je vhodný čaj z meduňky, zavinutky a levandule. Na zmírnění stavů úzkosti a deprese je výborná třezalka, která působí sedativně. Rozmarýn, aloisie a kopretina řimbaba pomáhají při léčbě migrény. Abychom si to všechno dobře zapamatovali, posílíme soustředění a paměť tinkturou z vavřínu pravého. Aloisie trojlistá, dobromysl obecná, kopr vonný, kopretina řimbaba, kozlík lékařský, levandule lékařská, meduňka lékařská, rozmarýna lékařská, třezalka tečkovaná, vavřín pravý, zavinutka podvojná Nachlazení, imunita, dýchání Rostliny, které využíváme k posílení imunity a léčbě virových i bakteriálních nákaz mohou obsahovat látky, které fungují jako přírodní antibiotika nebo antivirotika. Desinfikují šetrným způsobem dutinu ústní i dýchací cesty, mohou 28

29 zvyšovat imunitu. V horkých nálevech podporují pocení a urychlují léčbu virových onemocnění. Jako přírodní antibiotikum funguje lichořeřišnice a třezalka. Rostliny této zahrádky se nejvíce využívají při léčbě nemocí horních cest dýchacích, zejména kašli, chřipce, nachlazení. Mají vysoký obsah slizů a saponinů, které příznivě ovlivňují sliznice dýchacích cest, ulehčují vykašlávání, působí desinfekčně. Nejsilnější trojicí bylin proti zánětům je tymián, heřmánek a šalvěj. Dají se použít ve formě odvaru, ale také k inhalaci nebo jako kloktadlo. Šalvěj obsahuje toxický thujon a neměla by se užívat dlouhodobě. Tymián, pro svou sílu, také není doporučován k dlouhodobému použití, desinfikuje plíce i močové cesty. Na tišení kašle se nejčastěji využívají sirupy z jitrocele a mateřídoušky. Jsou velmi vhodné i pro děti a chutnají příjemně. Na průdušky je hojivým balzámem sirup z oddenku omanu pravého. Do směsi bylin na průduškový čaj můžeme použít i květ divizny, podběl, lípu, proskurník a sléz. Při zahlenění i astmatu se využívá odvar z nati yzopu lékařského. Významnou rostlinou této skupiny je třapatka nachová, která se ve formě tinktury z kořene podává v období chřipek a doporučovaná bývá i pacientům po ozařování, protože dokáže zvyšovat tvorbu bílých krvinek. Angínovník čínský, agastache anýzová, bez černý, brutnák lékařský, česnek medvědí, čechřice vonná, divizna velkokvětá, heřmánek lékařský, jitrocel kopinatý, lichořeřišnice větší, mateřídouška obecná, měsíček lékařský, mydlice lékařská, oman pravý, podběl lékařský, proskurník lékařský, sléz, šalvěj lékařská, tužebník lékařský, třapatka nachová, třezalka tečkovaná, tymián lékařský, yzop lékařský Barvířská zahrádka Rostlinná barviva se vyrábějí z bylin obsahujících různé pigmenty. Výsledné barvy mají mnoho různých odstínů, podle stavu rostliny i stanoviště, na kterém rostla. Barvířské rostliny je možné je využít při praktických činnostech, výtvarné výchově nebo pro zpestření přípravy pokrmů a prohloubení znalostí o rostlinách. 29

30 Měsíček oranžová, potravinové barvivo do rýže, másla, omelet, pečiva. Kontryhel temně zelená na barvení vlny Bukvice lékařská žlutá, na ztmavení šedých vlasů Topolovka červená, na látky, do nápojů Cibule kuchyňská žlutá, hnědá, ze suchých slupek Řepík lékařský máslově žlutá Tužebník jilmový černá, z kořene povařením na barvení látek Vratič obecný hořčicová Chrpa obecná modrá, inkoust, vodové barvy z okvětních lístků Kostival žlutá, z listů Astrologická zahrádka Používání bylin v astrologii by mělo zvyšovat a posilovat vliv nebeských těles na lidi příslušných znamení zvěrokruhu. Jednotlivá měsíční znamení mají přiřazeny své byliny, čísla, barvy, dny. Je samozřejmé, že, bylinková astrologie nebude mít žádný význam pro školní vědomosti dětí, ale právě přiřazování rostlin k jednotlivým znamením a tajemné magické bylinky Slunovratu a mytologie jsou příjemným zpestřením a oživením výuky. Rostliny používané v šamanství, bylinky s kouzelnou mocí, magické a ochranné jsou vděčným tématem při výrobě bylinkových amuletů a nebude vůbec důležité, jestli by nám odborníci na astrologii náš seznam schválili. Jde přeci o to, bylinky poznat a něco se o nich naučit. 30

31 Byliny měsíčních znamení: Štír - čechřice vonná, máta, jitrocel Vodnář divizna velkokvětá, chrpa, akát Kozoroh kostival lékařský, mateřídouška, divizna Blíženci levandule lékařská, dobromysl, jahodník Býk máta klasnatá, kontryhel, maliník, šípek, měsíček Ryby plicník lékařský, anýz, jasmín Beran prvosenka jarní, lípa, yzop Lev routa vonná, slunečnice, třezalka Váhy řebříček obecný, růže šípková, ibišek Střelec řimbaba obecná, vřes, líska Panna saturejka horská, maliník, šípek Rak yzop lékařský, meduňka, černý rybíz I do nejmenší školní zahrady by se mohl vejít alespoň jeden záhon. Pro inspiraci jsou přiloženy obrázky dvou typů venkovských záhonů ze zahrady Kouzelné bylinky. 31

32 Obrázky: Český Krumlov, zahrada Kouzelné bylinky Zdroj: I. Berková, 2018 Zdroj: I. Berková,

33 3.3 Klášterní zahrada bylinková dílna Téma: Co jsme se naučili v klášterní zahradě. Cíl: Poznávání léčivých rostlin, opakování poznatků. Cílová skupina: Děti mladšího školního věku Délka programu: 90 minut Počet dětí: Potřeby a materiál: Alespoň pět druhů bylinek zasazených v květináčích (rostou dobře celou zimu). Máta, meduňka, dobromysl, levandule, šalvěj, rozmarýn, tymián. Dostatečný počet dřevěných kolíčků s názvy bylin pro rozdělení dětí do skupin. Připravené texty o jednotlivých bylinkách. Šátky na zakrytí očí, pro každé družstvo 1 ks. Sušené nebo čerstvé bylinky na vaření čaje. Připravené pracovní listy, psací podložka, propiska. Varná konvice, hrnky pro každé dítě, konvice na čaj (pro každé družstvo), lžičky, sítka. Stůl pro bezpečné vaření čajů, med. Papírové čtvrtky na záložky, kvítky na lisování, lepidlo, mikrovlnná trouba. Klíčové kompetence žáků, rozvíjené touto aktivitou: k učení žáci propojují poznatky z různých vzdělávacích oblastí, znalosti o léčivkách 33

34 komunikativní diskutují o problémech zdraví, obhajují své nápady sociální a personální spolupracují ve skupině na daném úkolu, sdílení zážitků občanské seznamují se s historií a tradicemi, chápou podstatu zdravého životního stylu pracovní naučí se připravit bylinný čaj, správně pěstovat, sbírat a sušit léčivé rostliny Mezipředmětové vztahy a přesahy: Člověk a jeho svět, výchova k občanství, přírodopis, člověk a svět práce, výchova ke zdraví, výchova k občanství, chemie. Začlenění tematických okruhů průřezových témat: Environmentální výchova- základní podmínky života, vztah člověka k prostředí, ekosystém zahrady, lidské aktivity a ŽP Osobnostní a sociální výchova- rozvoj poznávání, smyslové vnímání, poznání prožitkem Motivace: Představte si, že jdete po břehu Vltavy. Je letní den a vy zasněně posloucháte tiché zurčení řeky. Píše se rok 1510, Českým králem je teprve čtyřletý Ludvík Jagellonský, ale klášter minoritů už v Českém Krumlově stojí již dobrých 150 let a vy na své procházce najednou zahlédnete malá dvířka v klášterní zdi. Jsou otevřená. Nedá vám to a nahlédnete dovnitř. Uvnitř klášterních zdí, v ten parný letní den, spatříte rozlehlé prostranství, zaplněné čtvercovými záhony s nejrůznějšími druhy bylin a zeleniny. Nad záhony se sklání několik postav v tmavých hábitech přepásaných jednoduchým konopným lanem. Jsou to mniši svatého Františka, kteří sbírají byliny do velkých košů, svazují je do svazků a suší ve stínu přístřešku. 34

35 Dnes jsou již mniši dávno pryč, ale zahrada po nich zůstala a vy jste si ji na výletě prohlédli. Síla a moc bylinek zůstala po staletí nezměněná. Dnes budeme společně jednotlivé rostlinky zkoumat, poznávat jejich vlastnosti a vzpomínat, co všechno už o nich už známe. Rozdělení dětí do skupin: Děti si vytáhnou z pytlíčku dřevěný kolíček s názvem jedné bylinky a rozdělí se do skupin. Každá skupina dostane svou bylinku v květináči a bude se podle ní jmenovat. Máta, meduňka, dobromysl, levandule, šalvěj, rozmarýna, tymián. Seznámení s bylinkami: Každá skupina dostane text o své bylince. Skupiny text nahlas přečtou, promnou lístek bylinky, očichají, prohlédnou si tvar rostliny. Postupně si skupiny vyměňují bylinky, aby všichni viděli každou z rostlin. Společně zkusíme zopakovat alespoň jedno použití u každé z bylin. Jeden vybraný člen družstva bude soutěžit v poznávání bylinek podle čichu. Květináče rozestavíme na stůl, děti se šátky na očích postupně obcházejí rostliny a pošeptají předpokládaný název učiteli. Texty o bylinkách pro jednotlivé skupiny: MÁTA Znamená jasnou mysl a důvtip! Patří mezi hluchavkovité rostliny. Obsahuje mentol, podporuje trávení, je proti nadýmání a ochlazuje. Sbíráme před rozkvětem a rychle sušíme ve stínu. V kuchyni ji používáme v létě do studených nápojů i na čaje. Vyrábíme z ní sirupy. Máta může odpuzovat myši a tak ji zasadíme poblíž kůlny či terasy. MEDUŇKA Znamená přátelství a přivolání šťastné lásky! 35