ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA VILÉMA PETRŽELKY V OSTRAVĚ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA VILÉMA PETRŽELKY V OSTRAVĚ B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Vladimír Richter Vypracovala: Hana Kopčilová

2 - 2 - Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny a literaturu uvedené v seznamu. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.... podpis

3 - 3 - Děkuji paní ředitelce Věře Mazurkové za zapůjčení materiálů o ZUŠ V. Petrželky a také za její čas a ochotu při řešení otázek ohledně chodu školy. Dále děkuji paní magistře Evě Višňovské za metodické vedení při sepisování bakalářské práce a panu docentu Vladimíru Richterovi za odbornou pomoc.

4 - 4 - O B S A H ÚVOD VILÉM PETRŽELKA ( ) VÝVOJ HUDEBNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH HISTORIE ZUŠ POČÁTKY ZUŠ V. PETRŽELKY PROMĚNY ŠKOLY V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ SOUČASNOST PEDAGOGICKÝ SBOR Vzdělání, odborné aktivity Osobnost školy: Věra Mazurková RADA RODIČŮ A PŘÁTEL UMĚNÍ ŽÁCI VYUČOVANÉ OBORY ŠKOLNÍ SOUBORY Smyčcové soubory Dechové orchestry Cimbálové muziky Ostatní soubory ÚSPĚCHY ZUŠ V. PETRŽELKY ÚČAST NA SOUTĚŽÍCH Soutěže vyhlašované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy Celostátní a mezinárodní soutěže PREZENTACE ŠKOLY Aktivity v rámci Ostravy Mimořádná vystoupení žáků VYSTOUPENÍ V ZAHRANIČÍ ZÁVĚR POZNÁMKY SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH

5 - 5 - ÚVOD Hudba je jedním z nejstarších způsobů vyjádření vnitřního stavu duše. Pomáhá uklidňovat mysl a uspořádávat myšlenky. Slouží k relaxaci, soustředění, vytváření příznivé atmosféry, ale dokáže i dodat energii a ztracenou sílu. Zaposloucháním se do jednotlivých taktů může dopomoci k vytváření vlastního imaginárního světa a pozitivního pohledu na okolní svět. Hudbu dokážou vnímat dokonce ještě nenarozené děti v lůnech matek nebo zvířata. Studium hudby přináší rozšíření znalostí nejen o hudbě jako takové, ale poznání sebe sama. Základní umělecká škola by se jako instituce měla snažit dát svým svěřencům co nejlepší péči a vzbuzovat v nich zájem o hudbu a celkové hudební dění v naší i cizích zemích. Učitelé přitom mají nelehký úkol. Jejich téměř posláním by mělo být vyučování předmětu, zákonitostí a pravidel, historie a zajímavostí okolo. V dnešním uspěchaném světě plném moderních technologií je to jistě nelehký úkol. Základní umělecká škola však není jen přípravou pro budoucí kariéru hráče nebo umělce. Plní funkci výchovnou i zábavnou. Mladí lidé by se měli seznamovat s co největším okruhem vědomostí, poznat toho co nejvíce a mít široký obzor. Stejně tak by neměli mít čas na zahálku a rodiče by se měli snažit vyplnit volno svých dětí zajímavými aktivitami, které základní umělecká škola bezpodmínečně nabízí. Není k tomu potřeba velkého talentu. Na absolvování všech kurzů stačí hlavně zájem. Hraní v souborech může vést mladého člověka k touze pokračovat i v pozdějších letech, když ne jako profesionál, tak třeba jako amatér v menších hudebních nebo tanečních skupinách, na večírcích či při táboráku. Celkově jde o vytvoření kladného vztahu k hudbě, tanci, kreslení nebo literatuře. Základní umělecká škola Viléma Petrželky je známou nejen ve svém obvodu Ostrava-jih, ale i v rámci celé republiky. Působí od roku 1908 a má již tradici výuky, která je otevřena všem dětem projevujícím talent, zájem něčeho dosáhnout či vybudovat si určité návyky. Hlavní zásluhu na úspěšnosti v soutěžích, reprezentaci a současné tváři školy má ředitelka Věra Mazurková. Ta byla také v 90. letech u zrodu nápadu pojmenovat školu po Vilému Petrželkovi, čímž dopomohla k zachování odkazu tohoto českého hudebníka, osobnosti dosud plně nedoceněné.

6 - 6 - V následujícím textu jsem se snažila shromáždit informace vztahující se k této škole. Prvnímu řediteli Vilému Petrželkovi jsem se věnovala v první kapitole. Zabývám se hlavně jeho osobností a popisem života, spjatým s hudební školou a děním v Ostravě, méně pak už jeho skladatelskou a tvůrčí činností. Hlavním zdrojem mi byla kniha Leoše Firkušného Vilém Petrželka, život a dílo a také knihy syna Viléma Petrželky, pana Ivana Petrželky. V druhé kapitole, popisující vývoj hudebního vzdělání v českých zemích, jsem se snažila vytvořit ucelený pohled na jednotlivé etapy směřující ke dnešní podobě hudebních škol v republice. Přitom jsem se opírala hlavně o informace ze Slovníku české hudební kultury. Historií školy od založení v roce 1908 po dnešní dobu se zabývám ve třetí kapitole, pro kterou jsem čerpala materiály z Kronik ZUŠ V. Petrželky a hodnotným zdrojem pro mě byl i osobní rozhovor s ředitelkou školy, paní Věrou Mazurkovou. Ve čtvrté a páté kapitole se věnuji současnosti a úspěchům školy, při jejichž sepisování byly mými zdroji Kroniky školy, Výroční zprávy a také internetové stránky ZUŠ V. Petrželky. Ve své práci jsem se soustředila hlavně na hudbu a hudební oddělení ZUŠ V. Petrželky. Ostatními odděleními (výtvarný, taneční a literárně-dramatický) jsem se zabývala jen okrajově. Cílem mé práce je představení Základní umělecké školy Viléma Petrželky, sestavení portrétu jejího prvního ředitele a nástin historie hudebního vzdělání v českých zemích.

7 VILÉM PETRŽELKA ( ) Vilém Petrželka (příloha č.1) se narodil 10. září 1889 na brněnském předměstí v Králově Poli, jako páté z šesti dětí. Své hudební nadání zdědil po otci, který působil jako trumpetista a kontrabasista nejdříve ve vojenských a poté i ve dvou brněnských kapelách. Od mládí byl Vilém Petrželka v přímém styku s hudbou, která však pro jejich rodinu znamenala spíše zabezpečení příjmů a tedy více praktické muzicírování než vytváření příznivých poměrů pro hlubší hudební myšlení a představivost. Od sedmi let se Vilém Petrželka učil hrát na housle pod vedením kapelníka Fibingera, který ho jako kapelník taneční hudby vedl hlavně k praktickému hraní. Například smyková a prstová cvičení mu prý vymýšlel a psal do sešitu přímo na hodinách [L. Firkušný Vilém Petrželka, 1946]. V jedenácti letech se Vilém Petrželka poprvé pokusil o vlastní kompozice drobných skladeb pro 3-4 housle, které hrál společně se svými spolužáky z měšťanské školy. Po přestoupení na gymnázium se sám seznámil s hrou na harmonium a díky svému výbornému hudebnímu sluchu byl schopen improvizovat jednoduchý doprovod k houslím. Ve svých třinácti letech se dostal do orchestru a pod vedením Františka Douška 1) se zapojoval i do houslových kvartet. V září 1905 se Vilém Petrželka jako šestnáctiletý mladík dostal na varhanickou školu v Brně, kterou vedl Leoš Janáček 2). Přestože Petrželka nikdy předtím nehrál na klavír a nesplnil tedy přijímací zkoušky na školu, Leoš Janáček v něm rozpoznal velký talent a přijal ho mezi své žáky (příloha č. 2). Vilém Petrželka se na této varhanické škole naučil pravidlům a zákonitostem tvůrčí a kompoziční práce. Zúčastňoval se hudebních večerů pořádaných Janáčkem pro své studenty a v neposlední řadě se také naučil hře na klavír u Marie Kuhlové 3). Dirigování si Vilém Petrželka vyzkoušel u divadelního kapelníka Bedřicha Holečka, kde musel na oplátku strávit několik hodin hraním na klavír v činohrách a dirigováním scénické hudby. Vilém Petrželka chtěl ve svém hudebním vzdělání pokračovat i po absolvování varhanické školy v Brně, avšak nepříznivé finanční poměry v rodině ho přiměly hledat si práci. V té době byla v Zábřehu nad Odrou u Ostravy založena Hudební škola místního odboru Národní jednoty 4). Vedení Národní jednoty na severní Moravě požádalo ředitele Leoše Janáčka, aby do této hudební školy doporučil vhodného učitele.

8 - 8 - Leoš Janáček navrhl Viléma Petrželku a ten okamžitě s danou nabídkou souhlasil. Vedl školu pouhého půl roku. Za tu dobu se však stačil seznámit nejen s učitelskou profesí, ale hlavně s pořádáním veřejných koncertů. Ostrava pro něj znamenala velikou zkušenost a mnohokrát se sem v průběhu života ještě vracel. Stal se hudebním referentem Ostravských listů a zajímala ho i ostravská opera. Působení na Hudební škole Národní jednoty a celkově bohaté vyžití v Ostravě ho dost zaměstnávalo, a proto asi také inspirovalo pouze k jediné skladbě šestihlasému mužskému sboru FRÝDEČONI na slova spisovatele Josefa Františka Karase 5). I toto dílo však bylo dokončeno v Brně. Vilém Petrželka toužil po dirigování a větší aktivní práci hudebníka. Roku 1909 se na krátkou dobu stal korepetitorem a kapelníkem u východočeské divadelní společnosti pod vedením Karla Moora. Nějakou dobu pak spolupracoval se skladatelem a hudebním kritikem Janem Kuncem 6), svým starším kolegou z Janáčkovy varhanické školy, který mu pomáhal řešit některé kompoziční problémy. V roce 1911 se Vilém Petrželka na tuto brněnskou varhanickou školu vrátil a dva roky zde vyučoval teoretické předměty. Roku 1913 se dostal do vytoužené Prahy a strávil zde rok studijního pobytu u Vítězslava Nováka 7), který mu byl obrovským vzorem pro další tvorbu. Seznámil se s tehdejšími proudy české moderny a také se více zdokonalil ve hře na klavír u profesora Karla Hoffmeistra. V Praze nezůstal Vilém Petrželka dlouho, protože první světová válka mu nejen překazila plány se zde zabydlet, ale také přijmout místo korepetitora na vídeňské akademii zpěvu, na kterou měl nastoupit na podzim roku Po roční vojenské službě proto přišel na hudební školu Filharmonického spolku Besedy brněnské 8), kde učil harmonii, kontrapunkt a hru na klavír. V místnostech tohoto spolku se v té době scházeli brněnští umělci mezi nimi i Vilém Petrželka, básník Jiří Mahen 9) nebo Josef Chaloupka 10). Roku 1919 vznikla na popud Leoše Janáčka z varhanické školy brněnská konzervatoř. Vilém Petrželka byl na této škole jmenován profesorem skladby a teoretických předmětů a působil zde pak dlouhých 27 let. Jeho pedagogická činnost byla velice významnou z hlediska vytváření nových tradic na nově vzniklé konzervatoři a neméně také podnětnou pro vytvoření tamní skladatelské školy. Samostatné tvůrčí práci se pod Petrželkovým vedením naučilo mnoho mladých skladatelů. Mezi jeho nejznámější žáky patřili například: Josef Kohout (nar. 1895), Miloš Vignati (nar. 1897),

9 - 9 - Josef Schreiber (nar. 1900), Zdeněk Blažek (nar. 1900), Oldřich Palkovský (nar. 1907) nebo Jiří Reinberger (nar. 1914) či Vítězslava Kaprálová (nar. 1915) [L. Firkušný Vilém Petrželka, 1946]. V květnu 1928 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a o deset let později v prosinci 1938 jmenován čestným členem Ostravské filharmonie v Moravské Ostravě. Další etapou v jeho životě byl přechod na Janáčkovu akademii muzických umění (JAMU), kam byl v roce 1946 povolán. Na této škole zůstal až do roku Roku 1956 byl vyznamenám Cenou osvobození města Brna za skladatelskou a pedagogickou činnost a také za svou Pastorální symfoniettu, op. 51 (1951). V říjnu o rok později byl jmenován řádným profesorem skladby na JAMU a v roce 1959 se stal nositelem vyznamenání Za vynikající práci. Od prosince 1958 se stal na čtyři roky předsedou brněnské pobočky Svazu československých skladatelů. V roce 1963 byl jmenován čestným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, o rok později získal od rady Národního výboru města Brna medaili Leoše Janáčka a roku 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. O pár měsíců později vážně onemocněl a 10. ledna 1967 zemřel. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně a v roce 1985 byla v brněnské Nerudově ulici odhalena jeho pamětní deska. Vilém Petrželka byl hudebníkem, skladatelem, dirigentem, organizátorem, hudebním kritikem a hlavně výborným pedagogem a učitelem skladby. Jeho dílo je charakteristické převahou rozumových prvků nad citově výraznými. Ve svých patnácti letech byl velice ovlivněn premiérou Janáčkovy opery Její pastorkyně a o šest let později v roce 1910 pak i premiérou opery Bouře od Vítězslava Nováka. Tyto dva skladatele hluboce obdivoval, oba se také stali jeho kantory, ale jeho větším a vysněným vzorem byl pro něj Vítězslav Novák. Nechal se ovlivňovat i skladateli starší generace, jako byl například Antonín Dvořák a vliv na něj měla i lidová píseň. Jako hudební referent přispíval do Ostravských listů, Moravského a Českého slova a byl i činným účastníkem na několika přednáškách. Důležité byly i jeho odborně hudební kritiky a studie do různých periodik té doby, například Listů Hudební matice

10 nebo Hudební revue, která otiskla jednu z jeho významných studií o Hudebním životě brněnském. Tato studie poté v roce 1919 inspirovala Viléma Petrželku a Vladimíra Helferta k založení Klubu mladých skladatelů, který se stal důležitou součástí moravského hudebního života. V roce 1922 byl název Klub mladých skladatelů změněn na Klub moravských skladatelů a vedl ho další Janáčkův žák a Petrželkův kolega ze studií Jan Kunc. Svá díla se snažil neustále zdokonalovat a období světových válek v něm zanechalo obrovský smysl pro národní a sociální cítění, které doplňoval o realistické prvky, víru v osvobození a optimismus [Československý hudební slovník osob a institucí, 1965]. Po celý život se snažil o prosazování hudby nejen v rámci naší země, ale hlavně chtěl českou hudbu spojit s děním a kulturou celé Evropy. Vilém Petrželka vytvořil během svého života na 60 číslovaných a 36 nečíslovaných skladeb. Z číslovaných skladeb je jich 26 doplněno literární předlohou nejen tradičních, ale hlavně v té době méně známých a neověřených autorů básnických předloh, například na slova Antonína Sovy ( ), Viktora Dyka ( ), Petra Bezruče ( ) nebo Jiřího Wolkera ( ). Obracel se však i k veršům zahraničních autorů, jako například při zhudebňování básní Rudyarda Kiplinga ( ) nebo Jeana Moréase ( ). K literárním předlohám měl velmi pozitivní vztah, což samozřejmě dokazoval jeho výborný přehled tehdejšího trendu. Zajímala ho hlavně pokroková a sociální tématika. Ve své jediné opeře, nazvané Horník Pavel (op. 33), se věnoval tématu tragédie na dole Nelson v polovině 30. let 20. století [I. Petrželka Slovo v hudbě 20. století, 1990]. Dílo Viléma Petrželky obsahuje rozličné skladby pro nejrůznější seskupení. Z těch četnějších sem patří klavírní skladby, skladby pro housle a klavír, violoncello sólo nebo s klavírem, smyčcové kvartety, smyčcový i velký orchestr, sólový zpěv a klavír, sólový zpěv se smyčcovým kvartetem, malým nebo velkým orchestrem, ženské a mužské sbory a kantáty. Z méně používaných seskupení to byly například skladby

11 pro housle a orchestr, klavírní trio, dechové kvinteto, smíšený sbor nebo už výše zmiňovaná jediná opera. Výčet skladeb, které byly oceněny [L. Firkušný Vilém Petrželka, 1946]: Písně poezie a prózy pro klavír, op. 8 (cena České akademie dále ČA, 1920) Suita pro malý orchestr, op. 15 (1. cena ČA, 1927) Fantazie pro smyčcový kvartet, op. 19 (2. cena ČA, 1929) Námořník Mikuláš, symfonické drama, op. 21 (státní cena, 1931) Dramatická ouvertura pro velký orchestr, op. 26 (3. cena ČA, 1934) Suita pro smyčcový kvartet, op. 28 (3. cena ČA, 1934) Sonáta pro housle a klavír, op. 29 (cena Českého spolku pro komorní hudbu, Praha 1933) Partita pro smyčcový orchestr, op. 31 (2. cena ČA, 1937) Trio pro housle, cello a klavír, op. 32 (cena ČA, 1939) Písně milostné, op. 35 (cena ČA, 1941) Symfonietta, op. 38 (2. výroční cena ČA, 1943) Divertimento pro dechový kvintet, op. 39 (soutěž komorních skladeb v Melantrichu, 1942) Pět nálad pro klavír, op. 55 (cena Svazu českých skladatelů, 1954)

12 VÝVOJ HUDEBNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Evropské prvopočátky odborného hudebního ústavu se vyvíjely nejdříve ve Francii a Itálii na přelomu 18. a 19. století. Přestože 1. městská hudební škola v českých zemích vznikla v Českém Krumlově už v roce 1780, první profesionální hudební konzervatoř byla založena v Praze roku Kromě hudební konzervatoře fungovala v Praze od roku 1830 i varhanická škola, která byla založena Spolkem pro pěstování hudby církevní v Čechách. Mimo to v českých zemích existovaly také soukromé hudební školy a vznikaly i školy za pomoci hudebních a pěveckých spolků, měst či obcí. Jedněmi ze spolků byly i Matice školské 11). Od 60. let 19. století se začaly školy, které vznikaly zásluhou pěveckých spolků, rozšiřovat i mimo Prahu. Pouze dvě hudební školy mohly do roku 1945 vydávat platná vysvědčení a byly pod státním dozorem. Jednalo se o konzervatoř v Praze (vznik r. 1811) a hudební a dramatickou konzervatoř v Brně. Tato konzervatoř v Brně vznikla roku 1919 z původní Janáčkovy varhanické školy, kterou založil roku Spolkové hudební školy mívaly jako dozorce příslušníka místního odboru. Do roku 1920 neměl stát přímý inspekční vliv na jejich umělecko-pedagogickou úroveň. Funkce inspektorů hudebních škol vznikla 29. února 1920 výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ČSR (č. 121 Sb.). Počet hudebních spolkových škol začal vzrůstat mezi lety 1921 a 1941, z původních 20 na 37. Na Moravě a ve Slezsku vzrostl počet na 33 z původních 9. Vyučování však bylo z nedostatku kvalifikovaných učitelů mnohdy více amatérské než profesionální. V období mezi dvěma světovými válkami se úroveň postupně zvyšovala a kromě hry na housle, klavír, sólového a sborového zpěvu se začalo na konzervatoři v Praze vyučovat i skladbě, reprodukci a dirigování, jak tomu bylo už na konzervatoři v Brně. Zlom v dějinách hudebního školství v Československu nadešel roku 1945, kdy na základě dekretu prezidenta republiky z 27. října 1945 vznikla první vysoká hudební škola Akademie múzických umění v Praze. O dva roky později pak byla díky zákonu z 12. září 1947 otevřena Janáčkova akademie múzických umění v Brně a roku 1949 Vysoká škola múzických umení v Bratislavě.

13 Od roku 1947 byly školy postupně převedeny do řízení lidovou správou a poté zestátněny oběžníkem Ministerstva školství, věd a umění z 5. července 1951 (č V/6). Veškeré dění na škole se měnilo podle reforem všeobecného školství, protože hudební školy byly na stejné úrovni jako ostatní školy. Roku 1958 se vývoj hudebního školství ustálil a vytvořil dvě hlavní fáze přípravný ročník a pak 9 let studia. Na přelomu školního roku 1959/1960 byl počet hudebních škol poboček, kde dohromady učilo kolem 3500 učitelů a docházelo na žáků. V letech 1969/1970 už to byl více než dvojnásobek učitelů a asi žáků. Školský zákon ze dne 15. prosince 1960 (č. 186 Sb.) znamenal pro hudební školy další velký předěl. Od nadcházejícího školního roku 1961/1962 se všechny školy přejmenovaly na Lidové školy umění a nabízely výuku v čtyřech hlavních oborech: hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém. Školy byly od této doby vedeny odbory školství národních výborů. Stejný zákon také vedle už fungujících vysokých hudebních škol stanovil pravidla i pro střední odborné hudební školy. Tyto školy konzervatoře vznikaly z vyšších hudebních nebo hudebně pedagogických škol v Plzni, Ostravě, Kroměříži, Teplicích, Pardubicích, Košicích nebo Žilině a zajišťovaly čtyřleté nebo šestileté studium s maturitou. Od 60. let 20. století se zakládaly pro dospělé zájemce také lidové konzervatoře nebo hudební kurzy. Na základě zákona č. 171/1990 Sb., který upravil školský zákon z roku 1984 (č. 29/1984 Sb.) změnily v 90. letech všechny Lidové školy umění název na Základní umělecké školy. Ty dnes fungují pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Mimo to se ještě občas zakládají i jiné soukromé a spolkové školy pro potřeby chrámové hudby [Slovník české hudební kultury, 1997].

14 HISTORIE ZUŠ 3.1. Počátky ZUŠ V. Petrželky V roce 1908 vznikla v obci Zábřeh nad Odrou, která se stala od roku 1924 součástí Ostravy, Hudební a pěvecká škola tamního odboru Národní jednoty, která dnes nese název Základní umělecká škola Viléma Petrželky (viz kapitola 3.0.). Kromě této školy byly na počátku století v Ostravě založeny i dvě další hudební školy žáků Leoše Janáčka, které zde působí do dnešní doby. První z nich byla Základní umělecká škola Eduarda Marhuly v Ostravě-Mariánských horách a druhou Základní umělecká škola Edvarda Runda ve Slezské Ostravě. Leoš Janáček, narozený v nedalekých Hukvaldech, se do Ostravy často vracel nejen ve svých dílech, ale i fyzicky - za koncertními a pracovními příležitostmi. V době zakládání Hudební školy v Zábřehu nad Odrou zastával Leoš Janáček místo ředitele varhanické školy v Brně. Národní jednota ho tenkrát požádala, aby do této hudební školy doporučil vhodného učitele pro teoretické předměty, zpěv a klavír. Leoš Janáček se rozhodl pro Viléma Petrželku, svého žáka na varhanické škole. Teprve devatenáctiletý Petrželka s nabídkou stálého místa nadšeně souhlasil a od 15. října 1908 už novou školu vedl. Kromě vyřešení tíživé finanční situace pro něj tato škola znamenala i možnost seberealizace. Tehdejší budova Hudební školy v Zábřehu nad Odrou se bohužel nedochovala, poblíž místa se nachází pouze kaplička z pozdější doby. Škola měla v té době k dispozici pouze dvě místnosti, které sloužily k výuce houslové a klavírní hry, intonace a sborového zpěvu. Kromě Viléma Petrželky, který se stal hlavním vyučujícím, působili na škole také učitelé z měšťanské školy, kteří se věnovali zejména hře na housle. Toto zaměstnání Vilému Petrželkovi umožnilo pořádat vysněné veřejné koncerty. Během půl roku, kdy na škole působil, uspořádal tři koncertní večery komorní hudby. Repertoár sestavil hlavně z děl českých autorů, například Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany nebo Vítězslava Nováka. Sám divákům představil také hudbu Ludvíka van Beethovena - Patetickou sonátu nebo výběr z Poetických nálad - Na přástkách, Na Svaté Hoře od Antonína Dvořáka. Obstarával dokonce všechny klavírní doprovody [I. Petrželka Česká hudba 2004, 2004].

15 Asi po šesti měsících vystřídal Petrželku jako správce další Janáčkův žák Josef Černocký 12), který školu vedl až do své smrti v roce Tento rok však byl i posledním rokem Národní jednoty, která školu založila. O provozu hudební školy v průběhu dalších téměř 25 let nemá dnešní ZUŠ V. Petrželky bohužel žádné záznamy a není jisté, zda škola stále vyučovala nebo byla pozastavena Proměny školy v průběhu 20. století Od roku 1956 záznamy pokračují a popisují historii už samostatné Hudební školy v Ostravě-Zábřehu, kterou vedl František Lettovský 13). V té době se škola potýkala s nedostatečným vybavením tříd a špatnou finanční situací, ze které se jí podařilo dostat během dalších pěti let. Jako ostatní hudební školy byla i tato díky vytvoření organizačního statutu hudebních škol z roku 1947 i s prvními poválečnými vyučovacími osnovami postupně převzata do řízení lidovou správou a od roku 1951 zestátněna (viz kapitola 3.0.). Hudební škola pak změnila svou adresu a po několik let fungovala na Ruské ulici v dnešní Ostravě-Vítkovicích. V roce 1961 se podle nového školského zákona (z roku 1960, č. 186 Sb.) přejmenovala Hudební škola na Lidovou školu umění v Ostravě-Zábřehu. Za vedení Vlasty Buzkové, která právě v roce 1960 nastoupila do funkce ředitelky, už byla tato hudební škola schopna zajišťovat výuku ve stejných oborech jako dnes: hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém. V té době se také podařilo navázat kontakty s hudebními školami v Bučovicích, Trenčíně a Sosnowci (Polsko). Škola se pak v šedesátých letech 20. století opět přestěhovala, tentokrát do budovy staré fary na ulici Závoří v Ostravě-Zábřehu, nedaleko původní školy. František Lettovský se stal ředitelem ještě jednou ve školním roce 1971/72 a po něm do vedení nastoupila Vladislava Balatková, která zde zůstala až do roku Za dobu jejího vedení, v průběhu 70. let, se škola kromě své budovy staré fary na ulici Závoří rozrostla také o dvě patra tehdejšího Obvodního národního výboru (dále jen ONV) v Ostravě-Hrabůvce. Tím se podstatně zlepšily podmínky pro vyučování. Mimo to někteří z učitelů vyučovali na nově získané pobočce Základní školy na ulici Chrjukinova v Ostravě-Zábřehu.

16 Od roku 1985 byla ředitelkou Jindřiška Knechtová. Koncem 80. let, po zrušení vyučování v budově fary na ulici Závoří, probíhala výuka kromě dvou pater budovy bývalého ONV také v menší sousedící vile. V roce 1990 převzala vedení školy nynější ředitelka Věra Mazurková. Ve stejném roce se tato Lidová škola umění, stejně jako všechny ostatní hudební školy v republice, přejmenovala na Základní uměleckou školu (viz kapitola 3.0.). Poslední změnu v názvu má škola z roku 1991, kdy od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy získala na základě podané žádosti svolení ke svému dnešnímu jménu Základní umělecká škola Viléma Petrželky. V roce 1992 se pobočka hudební školy na Chrjukinově ulici osamostatnila a vytvořila vlastní Základní uměleckou školu. Od 9. září 1992 disponuje ZUŠ V. Petrželky svou vlastní budovou na Edisonově ulici č. 90 v Ostravě-Hrabůvce (příloha č. 3). Tímto datem také ukončila výuku v budově bývalého ONV i v sousední vile. Kromě hlavní budovy na Edisonově ulici dnes probíhá výuka také na dvou dalších pobočkách. Jedná se o prostory základních škol v sousedních obvodech Staré Bělé na ulici Mitrovická 37 (působící předtím pod ZUŠ v Brušperku) a na ulici Junácká 700 v Nové Bělé (ta původně patřila pod ZUŠ v Ostravě-Vítkovicích). V přízemí hlavní budovy ZUŠ je umístěna vrátnice s šatnou, místnost pro rodiče čekající na děti či pro jiné návštěvníky školy, občerstvovací koutek, tělocvična, místnost dramatického kroužku a dva menší hudební sály nazvané podle Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Budova má tři barevně rozlišená patra, v nichž jsou jednotlivé třídy, sborovna a kanceláře, zajišťující chod školy. Na chodbách visí mnoho diplomů a ocenění z nejrůznějších soutěží a akcí, kterých se žáci ZUŠ zúčastnili. Všechny učebny jsou plně vybaveny nejrůznějšími pomůckami, ale současně i přizpůsobeny dětskému oku. Spolu s reprezentativními výtvory žáků tvoří vyvážené a příjemné prostředí nejen pro děti samotné, ale i pro náhodné příchozí. Díky své bohaté historii oslavuje ZUŠ V. Petrželky hned dvě výročí od svého založení. V roce 1996 to bylo 90. let od prvotního vzniku Hudební a pěvecké školy odboru Národní jednoty v obci Zábřeh nad Odrou. V letošním školním roce 2005/2006 ZUŠ oslavuje své 50. výročí od obnoveného fungování školy.

17 SOUČASNOST 4.1. Pedagogický sbor Ředitelkou Základní umělecké školy Viléma Petrželky je už od roku 1990 Věra Mazurková. Jejím zástupcem je Luděk Šebesta, který vyučuje hru na kytaru a řídí kytarový soubor. Druhou zástupkyní ředitelky je Mgr. Jana Adamusová, učitelka hudební nauky. O řízení a správu školy se stará mimo jiné i Růžena Alinčová, ekonomka školy. Škola se snaží dosáhnout vysoké úrovně dobrým výběrem učitelů, kteří jsou schopni a ochotni se plně věnovat svým žákům. Každý učitel na této škole je výraznou osobností, která přenáší své vědomosti, zkušenosti a poznatky na žáka, a tím ho motivuje k dalším výkonům. Svými vyučovacími metodami podporují vzdělání u nadaných žáků, ale stejně tak i u všech, kteří mají zájem o prohlubování vědomostí a lepší poznání hudby, tance, výtvarna i mluveného slova. Učitelé jsou aktivními ve vyučování svého oboru, vedení souborů, organizování koncertů, soutěží a jiných vystoupení a také v účasti na odborných seminářích. Někteří jsou současně i členy Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Ve školním roce 2005/2006 na ZUŠ působí 42 pedagogických pracovníků, 6 externích učitelů, 5 učitelů pracujících v důchodu, 2 učitelky studentky a 7 nepedagogických pracovníků (příloha č. 4) Vzdělání, odborné aktivity Vzdělání Učitelé ZUŠ V. Petrželky se účastní odborných seminářů, které se konají na ostatních základních uměleckých školách na území Ostravy. Jde například o tyto semináře: Hudební nauka trochu jinak, Příprava žáka a veřejné vystoupení, Škola houslových etud a přednesů nebo Výuka a interpretace skladeb (hra na dechové nástroje, klarinet) pořádaná na Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě. Vydávají se také na semináře konající se mimo Ostravu, například na slavné Houslové kurzy Václava Hudečka v Luhačovicích, Klasicismus ve hře na klavír v Novém Jičíně nebo 1. mistrovské kurzy hry na akordeon konané pravidelně v nedalekých Klimkovicích.

18 Odborné aktivity Několik učitelů ze ZUŠ V. Petrželky se stalo členy okresní, krajské a celostátní umělecké rady. Okresní umělecká rada (dále jen OUR): řed. Mazurková Věra - vedoucí OUR zást. řed. Šebesta Luděk - vedoucí sekce kytary uč. Uhrová Dana - vedoucí sekce akordeonu uč. Kukelková Magdalena - vedoucí sekce tanečního oddělení Krajská umělecká rada: řed. Mazurková Věra - vedoucí sekce smyčc. souborů a orchestrů uč. Vaňková Eva - vedoucí sekce smyčc. nástrojů Celostátní umělecká rada: uč. Vaňková Eva - členka sekce smyčc. nástrojů řed. Mazurková Věra - členka sekce smyčc. souborů a orchestrů Osobnost školy: Věra Mazurková Přestože Věra Mazurková nepochází z hudební rodiny, většinu svého života zaslíbila právě hudbě. Hned po studiu Janáčkovy konzervatoře v Ostravě nastoupila jako učitelka hry na housle na tehdejší Lidovou školu umění v Ostravě-Porubě. Na počátku 80. let přešla na Lidovou školu umění v Ostravě-Hrabůvce. Od roku 1990 je Věra Mazurková na této škole ředitelkou. Z jejího popudu byl název školy změněn na Základní uměleckou školu Viléma Petrželky, pod jejímž jménem škola vystupuje u nás i v zahraničí a pomáhá dostat do povědomí širší veřejnosti jméno této stále ještě nedoceněné osobnosti hudebního života. Kromě funkce vedení školy vyučuje paní ředitelka hru na housle, je dirigentkou Studentského komorního orchestru, podílí se na všech aktivitách a organizaci školy a je také členkou okresní, krajské a celostátní umělecké rady. Za dobu působení Věry Mazurkové jako ředitelky školy se ZUŠ dostala do popředí v konkurenci s ostatními deseti základními uměleckými školami ve městě a stala se jednou z nejvíce uznávaných na Ostravsku i v republice. Na ZUŠ V. Petrželky vyniká hlavně hudební oddělení. Jeho žáci mají nejen možnost individuální výuky hry na nástroj, ale také téměř povinnost se stávat členy různých souborů a orchestrů, které jsou pro samotné žáky více atraktivní. Věra Mazurková vytvořila tuto soustavu pro různé nástroje v průběhu 90. let, čímž podporuje

19 mladé žáky k začleňování se do kolektivů a také větší motivaci pro samotné hraní. Od jejího nastoupení do funkce ředitelky se také zvýšil počet účastí na soutěžích základních uměleckých škol i mezinárodních soutěží. Skutečnost, že děti hra opravdu baví, dokazují jejich četná vítězství. ZUŠ dnes pořádá koncerty ve svém obvodu i v celé Ostravě. Spolupracuje i s mateřskými školami a domovy důchodců. Dobré vztahy škola udržuje s Janáčkovou konzervatoří, Janáčkovou filharmonií i Janáčkovým komorním orchestrem v Ostravě. Od roku 2002 škola získala statut fakultní školy Ostravské univerzity. V neposlední řadě se ZUŠ V. Petrželky už několik let daří udržovat kontakty s hudebními školami v zahraničí, například v Polsku, Švýcarsku, Švédsku, Anglii a Japonsku. Ve školním roce 2003/2004 byla Věra Mazurková v okresním a krajském kole soutěží vyhlašovaných MŠMT ČR oceněna jako nejlepší učitelka. V roce 2004 jí a jejímu týmu poděkoval osobním dopisem hejtman Moravskoslezského kraje ing. Evžen Tošenovský. Pro lepší představu o osobnosti Věry Mazurkové, jejího vlastního pohledu na Studentský komorní orchestr a na chod školy, přikládám osobní rozhovor ze dne 9. ledna 2006 (příloha č. 5) Rada rodičů a přátel umění Od roku 1991 funguje na ZUŠ Rada rodičů a přátel umění, která pokračuje v tradici dřívějšího Sdružení rodičů a přátel školy. Ve vedení rady byla v minulém školním roce 2004/2005 paní Iva Kaňková, hospodářkou Růžena Alinčová a výbor tvořilo ještě dalších 7 členů. Sdružení pomáhá dotvářet příznivou atmosféru nejen pro jednotlivé akce konané školou, ale funguje také jako prostředník mezi rodiči, jejich žáky a samotnou ZUŠ. Členové se pravidelně scházejí každé první pondělí v měsíci. Rada je tvořena rodiči žáků, kteří pomáhají škole organizačně i finančně. Peníze, vybrané tímto sdružením od žáků školy, jsou využity pro školní aktivity a jsou také důležitou součástí financování odměn pro reprezentanty v soutěžích nebo při nákupu učebních pomůcek. Rodiče žáků připravují školní soutěže a koncerty, pomáhají s organizací soustředění, koncertních zájezdů nebo výměnných akcí. Akce se týkají Studentského komorního orchestru, Salónního či lázeňského orchestru, ale také menších

20 seskupení nebo jednotlivých talentovaných žáků. V posledních letech žáci navštívili spřízněné hudební školy ve Švýcarsku, Polsku či Anglii. Rada rodičů sama v roce 2000 uspořádala Hudební ples v Domě kultury Nové Huti v Ostravě-Zábřehu. Letos v lednu 2006 proběhl už sedmý ročník Žáci ZUŠ V. Petrželky přijímá každým rokem nové zájemce do všech svých oborů a počtem dětí po dlouhou dobu téměř plně využívala svou kapacitu žáků, kterou v letech 1996/1997 dokonce vyčerpala. I přesto, že jsou základní umělecké školy v dnešní době více ve stínu ostatních zájmů a aktivit dětí, stále se této škole daří zaplňovat své řady ve všech svých oborech. V loňském školním roce 2004/2005 školu navštěvovalo celkem 1074 žáků, z toho 905 v hudebním, 83 ve výtvarném, 52 v tanečním a 34 v literárně-dramatickém oboru Vyučované obory ZUŠ V. Petrželky mohou navštěvovat děti už od pěti let. Výuka probíhá převážně v odpoledních hodinách. Samotné studium se skládá z několika stupňů, které se většinou určují podle věku dítěte: Přípravný stupeň = od 5 do 7 let, I. stupeň = od 7 do 15 let, II. stupeň = od 15 do 19 let, Výuka pro dospělé. Základní umělecká škola V. Petrželky nabízí studium ve čtyřech hlavních oborech: 1. Hudební - zde se výuka zaměřuje na výuku hry na nástroj. Žáci se mohou učit také zpěvu a hudební teorii, kterou zajišťuje předmět hudební nauky. Hudební obor se dělí na oddělení smyčcových, dechových, bicích, lidových a klávesových nástrojů a oddělení zpěvu. Ve všech probíhá výuka individuální či kolektivní, která je nabízena v několika fázích. Nejmenším dětem od pěti do sedmi let je doporučeno 1 2leté přípravné studium. Další fází je pak I. stupeň základního studia, ve kterém mohou žáci později pokračovat navázáním na II. stupeň.