Aplikovaná botanika Pavel Havránek Ivana Doležalová

Transkript

1 Aplikovaná botanika Pavel Havránek Ivana Doležalová Osnova přednášky: Obory aplikované botaniky Botanické zahrady české a světové Historie AB významní herbalisté a herbáře Literatura: Hanelt, P., (ed.) Mansfeld s encyklopedia of agricultural and horticultural crops: (except ornamentals). Springer-Verlag Berlin Heidelberg, Germany. Heřt, J. (ed.) 1995: Alternativní medicina, možnosti a rizika. Grada Publishing. Jehlík, V. (ed.) 1998: Cizí expanzivní plevele České republiky. Academia, Praha. Mann, J. 1996: Jedy, drogy, léky. Academia, Praha. Schultes, R. E. & Hoffman, A. 1996: Rostliny bohů, jejich posvátná, léčebná a halucinogenní moc. Nakl. Volvox Globator a Maťa.

2 Aplikovaná botanika

3 Aplikovaná botanika = užitá botanika, ekonomická botanika

4

5 Aplikovaná botanika obory Etnobotanika (etnografická botanika) vztah lidských populací (kmenů, národností, národů) k rostlinám farmakoetnobotanika vztah k léčivým rostlinám

6 Aplikovaná botanika obory Paleobotanika (fytopaleontologie) studium rostlinných fosilií a zbytků

7 Aplikovaná botanika obory Palynologie studuje pyl a spory pestrost tvarů a morfologické detaily na povrchu pylových zrn pyl recentních druhů (význam např. alergologie) pyl historických druhů (paleontologie)

8 Aplikovaná botanika obory Botanické zbožíznalectví Fytomedicína farmakoetnobotanika fytofarmacie fytoterapie Fytotoxikologie jedovaté rostliny a jejich obsahové látky stimulancia omamné (psychotropní) opojné (inebrianty) Užitá mikrobiologie, mykologie

9 Botanické zbožíznalectví

10 Aplikovaná botanika obory Zemědělská a lesnická botanika agrobotanika agrotechnika a výživa zemědělských plodin šlechtění a semenářství zemědělských plodin odrůdové zkušebnictví fytopatologie herbologie alternativní rostlinná výroba silvikultura Botanické zahrady a arboreta Botanická hobby

11 Alternativní rostlinná výroba Jakon (Smallanthus sonchifolius (Poepp. & Endl.) H. Robins.)

12 Alternativní rostlinná výroba Maka (Lepidium meyenii Walp.)

13 Alternativní rostlinná výroba Laskavec (Amaranthus cruentus)

14 Alternativní plodiny Alternativní naťové zeleniny bylinky, jedlé květy a květenství naklíčená semena produkce jedlých hub Energetické rostliny pro produkci bionafty rychle rostoucí byliny a dřeviny topoly, vrby, Miscanthus, krátkodenní kukuřice, Amaranthus australe Meliorační rostliny rostliny s mykorhizou (leguminózy) rostliny se schopnostmi selektivní akumulace Geneticky modifikované rostliny Modelové rostliny

15 Modelové rostliny

16 Botanické zahrady a arboreta Egypt, Mezopotámie, Čína 3000 let př.n.l. zahrady panovníků a šlechty (okrasné, meditační) zahrady bylinářské (lékařské) Řím 4. st.n.l. Klášterní zahrady ve středověké Evropě ( stol.) byly především kolekcemi léčivých rostlin Šlechtické zahrady (první skleníky a oranžerie), italské renesanční zahrady terasy, druhy: pinie, vavříny, myrty univerzitní botanické zahrady (Itálie - Pisa, Padova, Florencie) od 16. stol.) Barokní zahrady stol., ornamenty z pestrých květin, rostliny s barevnými listy, tvarované stromy a keře, bludiště ze stříhaných živých plotů, tis, buxus Francouzské zahrady Ludvík XIV. 17.stol., symetrické uspořádání, travnaté plochy s květinovou výzdobou, fontány, bazény, vodotrysky Anglické zahrady 18. stol., dojem neporušené přírody, nepravidelně vysazené stromy a keře, potoky, říčky a přirozené rybníky, umělé jeskyně britská koloniální síť botanických zahrad (pod koordinací Královské botanické zahrady Kew) Východoindické společnosti - anglická a holandská - začátek 17. stol. - dodavatelé užitkových plodin a exotických genotypů, přispěly k devastaci původní flóry i k šíření plodin

17 Botanické zahrady světové 1600 botanických zahrad, v kulturách druhů, asi 30% známé flóry Kew BG - Royal Botanic Garden Kew (v kolekcích 10% všech známých druhů, z nich asi 2700 ohrožených) Botanické zahrady v Kew, Ženevě, Leidenu, New Yorku, Missouri, Paříži a Smithsonian Institute v USA - Species Plantarum Project Většina botanických zahrad: mírné pásy Severní Ameriky a Evropy Ohrožené druhy: mnohdy poslední šance; problémy kontinuita ochranářské politiky, finanční tíseň, řada druhů neznámé provenience (snaha o pěstování rostl. známého původu) Praktické problémy: prostor omezuje počet jedinců, mezidruhová hybridizace, obnova výsevem, genetická eroze materiálu, nevědomá selekce zahradníky vede k pozvolné domestikaci materiálu, nedostatečná dokumentace Zvládnutí moderních metod skladování semen, 15% druhů rekalcitrantní semena Semenné banky jako doplněk pěstování rostlin obsáhnutí genetické variability druhů sběrem semen z populací rostoucích napříč areálem daných druhů

18 Botanické zahrady v Česku první medicinální zahrada bylinářská zahrada Angelova 1350 v dnešní Jindřišské ul. v Praze první pražská univerzitní botanická z.: 1755 na Smíchově (Praha) přenesena (Na Slupi) Kanálka hrabě J.M. Canale v Praze na Vinohradech, Současnost: Praha (2), Brno (MU, MZU, Kraví Hora), Olomouc, Bílá Lhota + Nový Dvůr, Tábor, Liberec 2005 Unie Botanických zahrad České republiky sdružení osob a institucí, reprezentujících botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky (dále jen Unie), jejím sídlem je Botanická zahrada hlavního města Prahy

19 Pražská botanická zahrada ( Založena 1968, pro veřejnost otevřena v roce 1992 Letničky a trvalky Dřeviny, jehličnany sbírka zakrslých kultivarů borovic Japonská zahrada Vřesovištní flóra Expozice flóry Turecka a Středomoří Kolekce kosatců

20 Botanická zahrada v Olomouci Nejstarší botanickou zahradou na Moravě První informace o botanické zahradě v Olomouci pochází z roku 1787 medicínsko chirurgické učiliště (součást Univerzity 1874 zanikla 1901 budování botanické zahrady "Spolek botanické zahrady" lékárník Edmund Tuma a městský zahradník Karel Pohl 1956 spojována s působností vysokých škol v Olomouci 1959 součást Přírodovědecké fakulty UP a katedry botaniky Index Plantarum (1 800 druhů) Sortiment pěstovaných druhů reprezentuje velká část středoevropské květeny Značná pozornost je věnována květeně severovýchodní části Severní Ameriky Druhy významné z hlediska užitkového, tzn. kulturní, léčivé a aromatické rostliny

21 Botanická zahrada v Olomouci Specializované kolekce rostlin Sbírka masožravých rostlin (110 druhů) Skleníkové sbírky KB PřFUP Kolekce genových zdrojů rostlin patřících do rodů Allium, Cucumis, Cucurbita, Lactuca, Lycopersicon a Molinia

22 Botanická zahrada v Olomouci Služby poskytované BZ: průvodcovská činnost po botanické zahradě určování druhů rostlin poradenská činnost zaměřená na ekologii a pěstování rostlin možnost pořádání specializovaných botanických exkurzí zasílání osiv prostřednictvím Indexu Seminum (on-line nebo v tištěné podobě)

23 Historie aplikované botaniky Významní herbalisté a herbáře

24 Herbář císaře Šen-Nunga asi 2700 let př.kr. 365 rostlinných drog (Ephedra, Ricinus, Papaver)

25 Asyrské destičky (z období let př.kr.) 660 hliněných destiček popisy použití a účinků 1000 bylin Ebersův papyrus (z období kolem r př.kr. 20 m dlouhý a 30 cm široký plátěný svitek objeven v hrobce mumie v Thébách (podíl magie a pověr) 1862

26 Tady začíná kniha léčení všech částí lidského těla... nejslavnější a nejrozsáhlejší staroegyptský lékařský spis záznamy asi 900 lékařských předpisů zaříkávání, náznaky přírodovědeckých pozorování

27 Herbář krále Šalamouna (1000 let př.kr.) nedochoval se, popisy a užití 3000 druhů rostlin

28 Hippokrates ( l.př.kr.) přirozený způsob léčby, rovnováha čtyř tělních tekutin stanovil zásady lékařské etiky, které jsou stále uznávány lékaři na celém světě

29 Theophrastos ( l.př.kr.) zakladatel systematické botaniky Peri fyton historias (Historia Plantarum) 500 druhů rostlin habituální princip byliny, keře, polokeře, stromy Peri fyton historias (De causis plantarum) fyziologie rostlin, praktická botanika

30 Pedanius Dioskorides (77 l.př.kr.) Peri hyles iatrikes De Materia Medica 600 rostlinných druhů, včetně pěstování a účinků přeloženo do latiny, syrštiny, arabštiny, turečtiny a hebrejštiny rostliny seřazeny podle Theophrastova systému botaniké = nauka o rostlinách

31 Galenos z Pergama ( ) lékař a lékárník Řek působící v Římě, kam byl povolán císařem Markem Aureliem byl i osobním lékařem jeho syna Marka Aurelia Commoda své anatomické znalosti získával Galennos jako lékař gladiátorů informace o krevním oběhu, vylučovací a nervové soustavě

32 Středověk Ve středověku se římská a řecká tradice bylinářské medicíny zachovala v klášterech v Anglii a v západní a v jižní Evropě. Před vznikem středověkých univerzit v 11. a 12. století některé kláštery sloužily jako lékařské školy. Kněží přepsali a přeložili do latiny nebo národních jazyků mnoho původních Hippokratových, Dioscoridových a Galénových prací. V klášterních zahradách se pěstovala řada užitečných léčivých bylin. Znalosti o nich sloužily mnoha budoucím generacím lékařů a léčitelů.

33 Středověk stol. doba temna evropské farmacie, propojení pověr a magie, Baldova léčebná kniha ( ) Avicenna ( ) středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař považován za otce moderní medicíny

34 Kánon medicíny Kánon je rozdělen na pět knih, z nichž každou tvoří několik oddílů (Fannů) a každý oddíl se rozpadá na několik kapitol (přehled teoretického a praktického lékařství, soupis léčiv, popisy jednotlivých nemocí, nemoci a stavy povšechné, příprava a užívání léků). Část kánonu (knihy 2 a 5) je věnována i botanice a ovlivnila vývoj středověké botaniky evropské. Do latiny (Canon Medicinae) jej přeložil italský učenec Gerhard z Cremony ve 12. století.

35 Ibn-al-Batair ( ) Corpus Simplex 1400 léků a léčivých bylin Bartholomeus Anglicus (kolem r. 1260) Liber de Proprietatibus Rerum encyklopedie přírodních věd 13. stol., popisy léčivých bylin, informace z oborů William Turner New Herball ( ) první souborné dílo o anglické floře (200 původních druhů, včetně léčebného použití)

36 Paracelsus (16. stol.) učení o signaturách (znameních) (1527) profesor medicíny a lékař otec evropské farmacie a farmaceutické chemie laudanum, k léčbě využíval soli kovů John Gerard ( ) The Herball, or General Historie of Plantes obsáhlé ale nepůvodní dílo, překlad jiných herbářů, upravil Mathias de l Obel

37 Mathiollus (Pietro Andrea) ( ) pražský lékař italského původu, herbář přeložil Tadeáš Hájek do češtiny (1562)

38 Jean de Renou (17.stol.) Dispenzář kniha o farmacii a farmaceutické praxi 18. stol. - vznik řady farmaceutických společností (Allen a Hanbury) Pharmacopoeia (1809) využití oměje, chininu, ocúnu, rulíku, bolehlavu, blínu, opia izolace morfinu, chininu, atropinu konec 19. stol. společnosti specializované na rostlinné výtažky (Bayer aspirin) polovina 20. stol. éra objevování nových léků