Reliéf Národního parku Podyjí a jeho antropogenní transformace

Transkript

1 Geomorfologický sborník 2 ČAG, ZČU v Plzni, 2003 Reliéf Národního parku Podyjí a jeho antropogenní transformace 1 Karel Kirchner, 2 Tibor Andrejkovič, 1 Sylvie Hofírková, 3 Andrea Petrová kirchner@geonika.cz, tandrejkovic@město.mbnet.cz, hofirkova@geonika.cz, petrova@brno.nuture.cz 1 Ústav geoniky AV ČR, pobočka Brno, Drobného 28, Brno, 2 Městský úřad Moravské Budějovice, odbor životního prostředí, nám. Míru 31, Moravské Budějovice, 3 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, pracoviště Brno, Lidická 25/27, Brno, V roce 2001 uplynulo 10 let od založení Národního parku (NP) Podyjí. Bylo to období intenzivních přírodovědných výzkumů, včetně geomorfologických. Hodnocení těchto geomorfologických výzkumů podali BRZÁK, KIRCHNER (2001). V předkládaném příspěvku shrnujeme současnou situaci při zvýraznění morfostrukturních aspektů reliéfu a antropogenních tvarů NP Podyjí, naznačujeme další možnosti bádání s ohledem na nové impulsy a poznatky přírodovědného výzkumu. Geomorfologické výzkumy v NP Podyjí byly v rámci Ústavu geoniky AV ČR v minulosti podporovány několika grantovými projekty: GA AV ČR ( ), GA/774/93 - PPŽP MŽP ČR ( ), A308661/1996 GA AV ČR ( ), 205/99/0329 GA ČR ( ). V současnosti je výzkum podporován klíčovým projektem AV ČR Vliv klimatu a antropogenních faktorů na živé a neživé prostředí č. K Národní park (NP) Podyjí se nachází na jižní Moravě, na hranicích s Rakouskem, mezi městy Znojmem a Vranovem nad Dyjí. Chráněn je unikátní geomorfologický fenomén hluboké kaňonovité údolí Dyje, na který se váží cenná společenstva živé přírody. NP Podyjí se nachází na východním okraji Českého masivu, je budován prekambrickými krystalickými horninami. Západní část NP tvoří metamorfované horniny moravika, východní část granodiority dyjského masivu (brunovistulikum). V rámci NP Podyjí tvoří Dyje kaňonovité, výrazně meandrující údolí (zaklesnuté meandry). Příkré údolní svahy pokrývají sutě, časté jsou skalní útvary. Dyjské údolí je zaříznuto do mírně zvlněného regionálního zarovnaného povrchu, který na východě ukončuje okrajový svah Českého masívu. Pro východní část NP jsou typické nízké ostrovní hory na granodioritech. Na okrajový svah navazuje snížený plochý reliéf Dyjsko-svrateckého úvalu (neogenní sedimenty se sprašemi a říčními terasami). V reliéfu NP Podyjí dominují tři skupiny tvarů, které se liší morfografickými a morfometrickými charakteristikami, rozdílnou genezí, dobou vzniku i dynamikou současných geomorfologických procesů. Jsou to regionální zarovnaný povrch, východní okrajový svah Českého masivu a kaňonovité údolí Dyje se svými krátkými pobočkami. Regionální zarovnaný povrch. Rovné nebo jen velmi mírně zvlněné rozvodní plošiny v NP Podyjí představují erozní sečný povrch, 31

2 charakteristický pro celou jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny. Na povrchu se nacházejí četné zbytky hlubokých chemických zvětralin. Můžeme jej považovat za zarovnaný povrch typu etchplénu. Podle THOMASOVY (1974) klasifikace etchplénů by regionální zarovnaný povrch širšího okolí NP Podyjí patřil do kategorie prořezaných etchplénů (incised etchplains), charakteristických pouze sporadickými výskyty starých zv ětralin. Tropické zvětrávání za současného odnosu zvětralin vedlo na okrajovém svahu k vývoji srázového etchplénu (escarpment etchplain podle THOMASE 1994) na dyjské žule s četnými tvary zvětrávání, včetně ostrovních hor. Tento vývoj byl komplikován miocenními mořskými transgresemi. Vývoj byl v rozvodních částech terénu doprovázen odnosem miocenních sedimentů a starších zvětralin. Reliéf si tak zachovává rysy dominantně odkrytého etchplénu (zbaveného tropických zvětralin a fluviálně rozčleněného, IVAN, KIRCHNER 1998). Podle širší koncepce etchplénu THOMASE (1994) procesy etchingu a etchplanace zahrnují i písčité typy zvětrávání v oblastech středních a dokonce vyšších šířek, tyto procesy pak mohly v širším zájmovém území působit podstatně déle než hluboké kaolinické zvětrávání a bude potřeba s touto možností počítat. Okrajový svah. Vznik jihovýchodního okrajového svahu Českého masivu, omezujícího karpatskou předhlubeň, souvisí s mladými tektonickými pohyby, které byly pravděpodobně kombinací flexury a zlomu. Údolí Dyje u Znojma člení jihovýchodní okraj Jevišovické pahorkatiny na severní a jižní úsek s odlišným charakterem okrajového svahu i reliéfu v jeho zázemí a předpolí. V úseku jižně od Dyje směrem k Reztu je vytvořen okrajový zlomový svah, v jehož předpolí jsou četné výstupky krystalického fundamentu nad měkkým reliéfem na miocenních a kvartérních sedimentech. V severním úseku mezi údolími Jevišovky a Dyje je reliéf okraje masívu plochý a má charakter nízké flexury, v předpolí převažuje plochý reliéf, výlučně na miocenních a kvartérních sedimentech (KIRCHNER, IVAN 1999). Z hlediska dalšího výzkumu jsou inspirující poznatky ROŠTÍNSKÉHO (2002) o možném značném zlomovém rozčlenění podél poruch přibližně paralelních s dnešním povrchovým okrajem Českého masivu, které jsou doprovázeny řadou větších či menších elevací podloží. Údolí Dyje. Dyje vytváří v národním parku tři velmi odlišné úseky, z nichž v každém má údolí celkově i v detailech v závislosti na petrografii, úložných poměrech a puklinatosti zcela osobité rysy. Počáteční, západní úsek od Vranova n. Dyjí po Hardegg je vyvinut v bítešské ortorule. V souvislosti s velkou odolností ortoruly jsou zakleslé meandry spíše pravoúhlé. Údolí je v tomto úseku nejhlubší (až přes 235 m). Údolní svahy jsou posety, zejména v horních částech, mnoha až desítky metrů vysokými skalními útvary (charakteru věží, žeber, skalních hřbetů). V této části leží i významná lokalita Ledové sluje (DEMEK, KOPECKÝ 1996). Střední úsek údolí mezi Hardeggem a ústím Žlebského potoka je v méně odolných horninách lukovské jednotky. 32

3 Meandry jsou plynulé s pokročilým odškrcováním a asymetrickým příčným profilem. Hloubka údolí dosahuje m. V nárazových březích vystupuje řada skalních útvarů. Třetí, východní úsek, údolí v žulách dyjského masívu dosahuje hloubku 120, ojediněle až 160 m. Údolní svahy jsou příkré, se skalními útvary, kamennými moři a proudy, s projevy gravitačních procesů a exfoliace. Zakleslé meandry jsou symetrické i asymetrické. Poznání geochronologie údolí Dyje je základním problémem i z hlediska pozná ní vývoje širšího území vazba na miocenní sedimenty, existence svahových spočinků se zbytky štěrků. Je nezbytné komplexní zkoumání lokality Ledové sluje i věnování pozornosti účinkům abrazní činnosti při vyústění dyjského údolí v předpolí Českého masivu. Antropogenní transformace reliéfu. Ještě do poloviny čtyřicátých let 20. stol. bylo území NP Podyjí součástí kulturní zemědělské a lesní krajiny jihozápadní Moravy. Po II. světové válce bylo území více jak čtyřicet let pod vlivem specifických vojenských aktivit sloužících k ochraně státních hranic a zároveň umožňujících zakonzervování a ochranu přírodních poměrů. Atraktivní reliéf NP Podyjí tedy zahrnuje nejen jedinečné přírodní tvary, ale v menší míře také antropogenní tvary, které vznikaly v průběhu tisícileté kultivace krajiny. Charakteristické znaky antropogenní modelace nacházíme ve východní části NP Podyjí (NP navazuje na úrodnou, intenzivně hospodářsky využívanou krajinou Dyjsko-svrateckého úvalu se starým osídlením), která byla podrobně zkoumána (KIRCHNER et al. (2001, 2002) a PETROVÁ et al. (2001). Reliéf, který tvoří kostru krajiny, nese stopy působení hospodářských aktivit v průběhu dlouhodobého vývoje. Antropogenizovaný reliéf je často základem pro cenné ekosystémy, proto poznání geneze tohoto základu má nejen geomorfologický význam. Po vyhlášení NP Podyjí antropogenní tvary reliéfu postupně zanikají, je proto důležité zmapovat jejich rozšíření a určit genezi. Při studiu antopogenních tvarů jsme využili podrobného geomorfologického mapování a historického přístupu k jejich poznání. Antropogenní tvary reliéfu dokumentují historické využití a vývoj kulturní krajiny. Reliéf východní části NP Podyjí byl v minulosti ovlivněn těžbou, zemědělstvím, osídlením, dopravou, vodohospodářskými aktivitami, v době nedávné se projevila vojenská činnost, v současnosti působí turistika. V dalším textu zmíníme pouze antropogenní tvary, které jsou v reliéfu morfologicky výrazné, nebo jsou rozšířeny na rozsáhlejších plochách (těžební, zemědělské a vojenské tvary). Těžební antropogenní tvary. Ložiska železných rud pravděpodobně sehrála v minulosti významnou úlohu při rozvoji Znojma, jako královského města. K nejznámějším a nejdéle využívaným výskytům železných rud v blízkosti zájmového území patří opuštěná ložiska u Plavče a Přímětic, nové stopy po staré těžbě byly nalezeny u Citonic v údolí Granického potoka (ŠMERDA 1998). Stopy po hlubinné těžbě (štoly) byly objeveny v oblasti Hradiště 33

4 u Znojma (osobní sdělení A. Reiter Jihomoravské muzeum Znojmo). Drobné zanikající jámové lomy se nacházejí v oblasti Králova stolce u Mašovic, jsou vázány na výchozy granodioritů dyjského masívu (nízké exfoliační klenby), které byly příhodnými zdroji lomového kamene. Jako zdroje byly rovněž využívány žokovité balvany (pozůstatky tropického zvětrávání na bazální zvětrávací ploše), které byly rozpojovány a využívány pro místní potřebu (viz rovněž ŠMERDA 1999). V krajině se v minulosti nacházelo podstatně větší množství balvanů (ať už jednotlivě nebo ve skupinách), její ráz byl jiný. CÍLEK (2002a) předpokládá z tohoto důvodu obdobně pro Čechy, kde od roku 1250 existovalo již několik tisíc vesnic, obrovské přesuny kamenných hmot a klade si otázku, zda si umíme vůbec představit vzhled některých českých a moravských krajin před velkým sběrem kamenů. Deprese po dobývání miocenních písků a štěrkopísků, kvartérních spraší a sprašových hlín se vyskytují ve východní okrajové části zájmového území pouze ojediněle a jsou poměrně velmi rychle přirozeně destruovány a začleňují se do krajiny. Často jsou tyto odkryvy informačním zdrojem o charakteru podloží, proto bude výhodné vybrat existující odkryvy z hlediska jejich významu a navrhnout stupeň ochrany. Zemědělské antropogenní tvary. S rozvojem osídlení zájmové oblasti se postupně zvyšoval i rozsah obdělávané půdy. V současné době se většina orné půdy vyskytuje v ochranném pásmu NP Podyjí. V období socialistické zemědělské výroby byly výrazným způsobem ovlivněny drobné tvary reliéfu i ráz krajiny (odstranění zemědělských teras, likvidaci mozaikovité struktury krajiny, rozptýlené zeleně, provedení meliorací a úprav vodních koryt). K historickým antropogenním tvarům, které i v současnosti určují ráz reliéfu poměrně rozsáhlých území patří zemědělské terasy spojené s pěstováním vinné révy. Ta byla pěstována již od středověku i na příkrých svazích dyjského údolí, kde se i v dnešní době nacházejí systémy stavěných zemědělských teras. Terasy byly však mapovány i na příkrých údolních svazích. Byly mapovány systémy až 12 stavěných teras nad sebou. Na základě geofyzikálních průzkumů byly interpretovány též pohřbené stavěné zemědělské terasy, které se nacházejí pod málo mocnou vrstvou svahových sedimentů (KIRCHNER ET AL. 2001). Mírně zvlněná plošina severně Králova stolce západně od Znojma (v současnosti pokryta smíšeným lesem) byla v minulosti značně přemodelována zemědělskou činností (zatím se nepodařilo určit období ukončení zemědělského obhospodařování). Ve velkém množství se vyskytují zbytky hald a valů kamení vysbíraného z polí, kamenných zídek, zemědělských teras. Neúrodné granodioritové skalní výchozy byly využity k nasypávání hald kamení vysbíraného z polí. Kamení bylo rovněž skládáno do pravidelných hald a dále využíváno nejspíše jako stavební materiál. Vyskytují se i stavěné kamenné hrázky (výška do 1 m) dlouhé desítky metrů, kterými vlastníci pravděpodobně ohraničovali své pozemky. V daném území se střídají přirozené výchozy skalního podloží s množstvím zemědělských 34

5 i těžebních tvarů a vytvářejí geneticky komplikovaný antropogenně-přírodní reliéf nebo polygenetický antropogenní reliéf. Vojenské antropogenní tvary. Hluboké údolí Dyje v okolí Znojma a znojemský prostor vůbec byl již od středověku pohraničním územím a vyžadoval ochranu (pohraniční hrady). První výrazné pozůstatky vojenských tvarů v současném reliéfu jsou z období před II. světovou válkou, kdy zde bylo soustředěno max. obranné úsilí. Nacházejí se zbytky lehkého opevnění oblast Šobesu, Mašovic, (viz ŠREIBER 1996), řada těchto železobetonových staveb je zarostlá vegetací a poškozena. Od počátku padesátých let 20. stol. v souvislosti se zavíráním železné opony koncentrovaly ve Znojmě vojenské složky, úměrně tomu vznikaly výcvikové nebo účelové vojenské objekty. Významné ovlivnění reliéfu zájmového území znamenalo zřízení hraničního pásma s ženijně-technickými zátarasy. Jeho budování bylo zahájeno v roce 1951 a likvidace prob ěhla v roce Morfologická výraznost pásma v mírně zvlněném reliéfu v současnosti zaniká, je zarůstáno vegetací. Výrazným způsobem ovlivnilo krajinu i reliéf zřízení Mašovické střelnice (1952). V plochém reliéfu vznikly hluboké zářezy, valy a haldy, vodní nádrže, ochranné valy, podzemní prostory. V roce 1997 byla střelnice uzavřena a plocha zarůstá keřovou vegetací. Depresní antropogenní tvary příkopy, zářezy ztrácejí svou výraznost, jsou zazemňovány a postupně splývají s okolním plochým reliéfem. Staly se rovněž místy černých skládek jak vojenského, tak v současnosti domovního odpadu. Geodiverzita. V současném reliéfu se projevuje dlouhodobý historický vývoj, v průběhu kterého docházelo k nakládání a pronikání různých hospodářských aktivit a vzniku antropogenních tvarů různé geneze. Při jejich dalším studiu bude zapotřebí zohlednit i holocenní vývoj reliéfu, navazovat na výsledky archeologických a historických výzkumů. Bude zapotřebí hodnotit antropogenní tvary z aspektu sekundární neboli antropogenní geodiverzity (CÍLEK 2002b), neboť i tyto tvary přinášejí zpestření a nový prvek v reliéfu, často ve vazbě na cenné ekosystémy. V pojetí CÍLKA (2002a, b) znamená geodiverzita substrátovou a morfologickou rozmanitost ur čitého území. Z tohoto hlediska bude i v NP potřeba řešit přirozenou i sekundární geodiverzitu, které se zde vzájemně prolínají a podmiňují existenci cenné a rozmanité krajiny NP Podyjí. Literatura BRZÁK, M., KIRCHNER, K. (2001): Přínos geomorfologického výzkumu v Národním parku Podyjí v období Thayensia, Sborník původních vědeckých prací z Podyjí, 2001, 4, 19 25, Správa NP Podyjí Znojmo CÍLEK, V. (2002): Krajiny vnitřní a vnější. Nakl. Dokořán Praha, 231 s. CÍLEK, V. (2002): Geodiverzita opomíjený aspekt ochrany přírody a krajiny. Zprávy o geologických výzkumech v roce s , ČGS Praha. 35

6 DEMEK, J., KOPECKÝ, J. (1996): Slope Failures in Metamorphic Basement Rocks of the Dyje River Valley, Podyjí National Park, Czech Republic. Moravian Geographical Reports, No. 2/1996, 4: ÚGN AV ČR pobočka Brno. IVAN, A., KIRCHNER, K. (1998): Reliéf Národního parku Podyjí a jeho okolí jako styčné oblasti Českého masívu a Karpatské soustavy. Thayensia, Sborník původních vědeckých prací z Podyjí, 1998, 1, 29 50, Správa NP Podyjí Znojmo. KIRCHNER, K., IVAN, A. (1999): Reliéf Národního parku Podyjí. Pseudokrasový sborník 1, 6 11, ČSS, Praha KIRCHNER, K., ANDREJKOVIČ, T., HOFÍRKOVÁ, S., IVAN, A. & PETROVÁ, A. (2001): Využití geomorfologického mapování při studiu antropogenních tvarů reliéfu v Národním parku Podyjí. Geografie Sborník ČGS, roč. 106, 2: KIRCHNER, K., ANDREJKOVIČ, T., HOFÍRKOVÁ, S. & PETROVÁ, A. (2002): Impact of economic activities on landforms of Podyjí National Park Czech Republic. In: Andrejčuk, V.N., Koržuk, V.P. eds. Regional aspects of land use. s , Chernivtsy, Sosnowiec PETROVÁ, A., KIRCHNER, K., ANDREJKOVIČ, T., HOFÍRKOVÁ, S. & IVAN, A., (2001): Vliv hospodářské činnosti na reliéf a krajinu ve východní části Národního parku Podyjí. In: Létal, A., Szcyrba, Z., Vysoudil, M.: Česká geografie v období informačních technologií. Sborník příspěvků Výroční konference ČGS, Olomouc , s ŠMERDA J. (1998): Poznámky k problematice dolování železných rud u Citonic, Plavče, a Přímětic na Znojemsku. Sborník příspěvků ze semináře K dějinám hornictví a důlních prací na Vysočině. Stříbrná Jihlava 1998, 34 37, Jihlava. ŠMERDA, J. (1999): Tři typické horniny staveb a drobných plastik v Národním parku Podyjí. Thayensia, 1999, č. 2. Sborník původních vědeckých prací z Podyjí. Znojmo, s ) ROŠTÍNSKÝ, P. (2002): Částečně exhumované tektonický reliéf jihovýchodního okraje Českého masivu na jihozápadní Moravě a v severním Rakousku. Geomorfologický sborník 1, s , MU Brno. ŠREIBER, T. (1996): Opevnění údolí Dyje v úseku Devět Mlýnů Čížov, hr. přechod, Ms. Správa NP Podyjí, Znojmo. THOMAS, M. F. (1994): Geomorphology in the tropics. Wiley & Sons, Chichester, 460 s. THOMAS, M. F. (1974): Tropical geomorhology. Wiley & Sons, New York-Toronto, 332 s. 36

7 Summary Relief of the Podyjí National Park and its anthropogenic transformations The article presents contemporary knowledge deals with geomorphologic investigations and results in the Podyjí National Park, morphostructural aspects and anthropogenic forms are emphasized. Possibilities of next invetigations from point of view of new geoscientific impulses and data are suggested. Podyjí National Park is located at the eastern margin of the Bohemian Massif; it is the area of Precambrian rocks. Western part of the national park is composed of metamorphic rocks of the Moravikum group, eastern part is composed of granodiorite of the Dyje Massif (the Brunovistulikum group). The Dyje river shows highly sinuous canyon-like valley in the territory of the national park. The Dyje valley is incised into the gently rolling relief of the regional planation surface (etchplain), which terminates at the marginal slope of the Bohemian Massif in the east. The low granodiorite domes (inselbergs) dominate the landscape of the eastern sector of the national park. The area of the national park formed a part of the cultural landscape of south-western Moravia with the pattern of fields and forests until the 40 th of 20 th century. The area was influenced by the specific military activities aimed to the border defence since the end of the world war II; as a consequence the natural values stayed conserved and protected in the area. The attractive landscape of the Podyjí National Park comprises not only the unique natural landforms, but in a less extent also landforms produced by human activity, which originated during the millennium of landscape cultivation. The eastern sector of the NP was modelled by mining, agriculture, settlement, transportation, water engineering, and until recently also by military activities, at the present by tourism. Historical anthropogenic landforms do not disturb the typical character of the landscape, they on contrary, in the case of agricultural landforms, form its specific character. We recommend to evaluate natural and anthropogenic landforms from viewpoint of the geodiversity, that can be defined as the morphological and substrate diversity of a given region (CÍLEK 2002B). 37

8 38