UNHCR Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

Transkript

1 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Doporučení UNHCR pro slovinské předsednictví Evropské unie leden červen 2008 Úvod Slovinsko se ujímá předsednictví EU v době, kdy se azylová politika EU nachází v důležitém bodě. 13. prosince 2007 má být v Lisabonu hlavami států a předsedy vlád podepsána Reformní smlouva. UNHCR vítá návrh obsažený v jejím současném textu, aby byla přiznána právní závaznost Listině základních práv včetně jejího článku 18 zaručujícího právo na azyl. V druhé polovině roku 2007, zejména na listopadovém veřejném slyšení v Bruselu, byla intenzivně diskutována Zelená kniha o budoucím Společném evropském azylovém systému vydaná Evropskou komisí v červnu UNHCR zveřejnilo k Zelené knize 1 podrobné vyjádření a zúčastnilo se slyšení. 2 V roce 2008 má Komise vydat Plán politiky pro dokončení Společného evropského azylového systému (CEAS). Na úrovni EU pokračují diskuze o rozvoji programů legální migrace a o kontrole migrace nelegální. V tomto širokém a dynamickém kontextu UNHCR vyzývá předsednictví i Radu, aby se zaměřily na dva důležité cíle: zajistit, aby azylový prostor v Evropské unii zůstal přístupný a udržovat vedoucí roli Unie při vytváření standardů mezinárodní ochrany. Mezinárodní migrace a ochrana uprchlíků Mezinárodní ochrana může být poskytována pouze za podmínky, že žadatelé o azyl mají přístup na území států, kde mohou být řádně posouzeny jejich potřeby ochrany. Spolu tím, jak pokračují práce na vytváření Společného evropského azylového systému, narůstají obavy o zachování přístupnosti území EU a jejích azylových procedur pro osoby hledající mezinárodní ochranu. Ačkoli Listina základních práv znovu připomíná právo na azyl, opatření hraniční kontroly a kontroly migrace stále více ztěžují osobám prchajícím před pronásledováním a ozbrojenými konflikty nalézt v EU bezpečí. Jednou z největších obav UNHCR je, že opatření zavedená k omezení nelegální migrace, ať po souši, moři nebo vzduchem, či opatření k potírání pašování a nelegálního obchodování, jsou často aplikována bez rozlišení a mohou bránit uprchlíkům v přístupu na území EU a k azylovým procedurám. UNHCR naléhá na EU, aby pod vedením slovinského předsednictví přijala výslovný závazek zajistit, že žadatelé o azyl a uprchlíci budou v kontextu širších migračních pohybů řádně identifikováni. UNHCR vydalo k ochraně uprchlíků a smíšené migraci Desetibodový plán 3, 1 UNHCR, Stanovisko k Zelené knize Evropské komise o budoucím Společném evropském azylovém systému, září 2007, 2 Poznámky Eriky Feller, asistentky Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Veřejné slyšení k budoucnosti Společného evropského azylového systému, 7. listopadu 2007, Brusel, 3 UNHCR, Ochrana uprchlíků a smíšená migrace: Desetibodový akční plán, rev. leden 2007,

2 v němž předkládá členským státům návrhy, jak do politiky řízení migrace začlenit hledisko ochrany uprchlíků. Tento dokument je relevantní jak pro jižní, tak severní hranici EU a UNHCR v něm navrhuje opatření k řešení specifických a často obtížných situací na obou těchto hranicích. UNHCR je dále přesvědčeno, že je zapotřebí jasných vodítek, která by vymezovala povinnosti členských států v oblasti ochrany v případech, kdy jejich plavidla zachytí nebo zachrání osoby mimo jejich oblasti pokryté jejich vyhledávací a záchrannou službou (SAR), a to jak na volném moři, tak v teritoriálních vodách třetích států. 4 UNHCR vyzývá ke svědomitému dodržování principu non-refoulement a upozorňuje na své Stanovisko k extrateritoriální aplikaci závazků vyplývajících z principu non-refoulement podle Úmluvy z roku 1951 a Protokolu k ní z roku Doporučení: UNHCR vybízí Slovinsko, aby se diskuze o hraniční kontrole a řízení migrace zaměřily i na nutnost začlenění záruk zajištujících respektování práv osob hledajících mezinárodní ochranu a zejména principu non-refoulement. To se týká opatření na souši, moři i ve vzduchu včetně zachycování a záchrany na moři mimo teritoriální vody členských států. Mezinárodní ochrana v Evropské unii Další kroky k dokončení Společného evropského azylového systému UNHCR si je vědomo, že Komisí vypracovaný Plán politiky pro dokončení Společného evropského azylového systému bude zřejmě předložen až na konci období slovinského předsednictví. Nicméně během celé první poloviny roku 2008 bude probíhat důležitý proces reflexe. UNHCR žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost odlišným přístupům uplatňovaným jednotlivými členskými státy EU k žádostem o ochranu, mimo jiné na základě vnitrostátních politik týkajících se specifických otázek nebo skupin. Různí se i kvalita rozhodování v rámci EU. Jsou pozorovány značné rozdíly v politice i praxi vůči mnoha osobám se zjevnou potřebou ochrany, mj. vůči Čečencům, Iráčanům, Somálcům, Srílančanům a dalším. UNHCR doporučilo změnu některých důležitých ustanovení Kvalifikační směrnice, intenzivnější školení osob účastnících se procesu rozhodování, vypracování jednotných směrnic EU a mechanismů kontroly kvality, aby bylo zaručeno, že osoby, které potřebují mezinárodní ochranu a žádají o ni, ji obdrží. 6 Doporučení: Diskuze o dokončení Společného evropského azylového systému by se měly zaměřit také na hlavní výzvy při zlepšování kvality azylového rozhodování a odstraňování rozporů, včetně rozporů způsobených odlišnými politikami. Vyzýváme předsednickou zemi, aby vedla diskuze o způsobu řešení těchto problémů legislativními a jinými prostředky, které jsou schopné zajistit vysoké standardy ochrany v celé Evropské unii. 4 Závěr Výkonného výboru UNHCR k zárukám ochrany při záchytných opatřeních, č. 97 (LIV) 2003, zabývá se zachycováním na moři v teritoriálních vodách států. Viz 5 UNHCR, Doporučující stanovisko k extrateritoriální aplikaci závazků vyplývajících z principu non-refoulement podle Úmluvy týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu k ní z roku 1967, 26. ledna 2007, 6 UNHCR, Azyl v Evropské unii. Studie uplatňování kvalifikační směrnice, listopad 2007, 2

3 Nařízení Dublin II. a Eurodac UNHCR se i nadále obává některých aspektů dublinského systému, mj. nerovnoměrného rozdělení zodpovědnosti za přezkoumávání žádostí o azyl. Největší obavy vyvolává skutečnost, že tento systém je založen na předpokladu, že azylové zákony a praxe v členských státech EU přinášejí srovnatelné výsledky, přičemž ve skutečnosti přetrvává mezi těmito výsledky značný nepoměr. 7 To znamená, že aplikace nařízení Dublin II. může mít v některých případech za následek, že žadatelé o azyl budou posíláni ze státu, který by pravděpodobně uznal jejich potřebu mezinárodní ochrany, do státu, kde bude jejich žádost s velkou pravděpodobností zamítnuta. UNHCR vyzývá všechny státy zúčastněné na dublinském systému, aby zajistily vysokou kvalitu rozhodovacích procesů a aby usilovaly o jednotnost v rozhodovací praxi. Dokud nebude dosaženo tohoto cíle, zúčastněné státy by měly častěji využívat svého práva žadatele nepředat a přijmout zodpovědnost za přezkoumání jejich žádosti. UNHCR také doporučilo řadu změn nařízení Dublin II., včetně zákazu vyhoštění žadatele o azyl do třetí země nezapojené do dublinského systému do doby, než bude v plném rozsahu a spravedlivě přezkoumána jeho žádost. UNHCR mimo jiné doporučuje, aby do nařízení byla zahrnuta výslovná povinnost plně žadatele informovat o řízení podle dublinského systému a aby byla rozšířena kritéria pro slučování rodin. Dále by měl být pečlivě zvážen mechanismus sdílení zodpovědnosti ke kompenzaci nerovnováhy vytvořené stávajícím systémem. UNHCR je rovněž znepokojeno stále více rozšířenou praxí zadržování žadatelů o azyl čekajících na předání do jiného státu. Co se týče navrhovaného dodatku k nařízení Eurodac, na základě kterého by byl orgánům pro dohled nad zákonností poskytnut přístup k databázi otisků prstů žadatelů o azyl, 8 UNHCR lituje, že projednání dodatků je navrhováno před tím, než proběhla širší diskuze o budoucnosti systému Dublin II. UNHCR upozorňuje na potřebu jasných záruk, že údaje z databáze nebudou přímo ani nepřímo předány úřadům v zemi původu žadatelů o azyl. Poskytnutí přístupu do této databáze orgánům pro dohled nad zákonností navíc vystavuje žadatele o azyl většímu nebezpečí, že budou podezříváni z páchání trestné činnosti, než tomu bude u zbytku populace, čímž může být porušován princip zákazu diskriminace zakotvený v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. UNHCR také upozorňuje na nebezpečí, že tato okolnost může podporovat mylné domněnky o souvislosti mezi azylem a zločinností a stupňovat xenofobii a netoleranci. UNHCR sdílí obavy odborných kruhů, zda budou navrhované změny v souladu s cíli nařízení Eurodac. Doporučení: Návrhy na změnu dublinského systému by měly být komplexně prodiskutovány, aby byly rozptýleny vážné obavy týkající se jeho aplikace a dopadů. Naléháme na předsednictví a členské státy, aby zajistily, že případné rozšíření přístupu k údajům systému Eurodac pro orgány dohledu nad zákonností bude doprovázeno účinnými zárukami a aby podnikly kroky s cílem zabránit chybnému vnímání žadatelů o azyl a kriminality. 7 UNHCR, Nařízení Dublin II. Diskuzní příspěvek UNHCR, duben 2006, a UNHCR, Stanovisko k Zelené knize Evropské komise o budoucím Společném evropském azylovém systému, viz pozn Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 z 11. prosince 2000 o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování Dublinské úmluvy, 3

4 Vyvážení lidských práv a bezpečnosti UNHCR si je vědomo, že slovinské předsednictví má zájem diskutovat o otázkách azylu v kontextu boje proti terorismu. V tyto diskuzích by však měl být zdůrazňován význam zachování instituce azylu. UNHCR varuje před tendencí určitých sektorů médií i některých politiků spojovat azyl s terorismem a organizovaným zločinem a naléhá na EU a její členské státy, aby s vynaložily veškeré úsilí na zajištění toho, že celosvětově zhoršená bezpečnostní situace nebude mít negativní a nepřiměřený dopad na postoj veřejnosti k uprchlíkům a žadatelům o azyl, neboť by to mohlo ohrozit integritu a povahu instituce azylu. Úmluva týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1951 obsahuje v článku 1 písm. F ustanovení, jejichž účelem je vyjmout z ochrany uprchlíků osoby, pokud existují závažné důvody domnívat se, že spáchaly zločin proti míru, válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo závažný nepolitický zločin nebo se dopustily činů, které jsou v rozporu s cíli a zásadami OSN. UNHCR se však obává, že celá řada jinak legitimních protiteroristických opatření může být aplikována způsobem, který podkopává základní principy ochrany uprchlíků. Jde zejména o to, že některé státy vykládají Kvalifikační směrnici tak, že tato směrnice stanoví nízký práh pro výjimky z principu non-refoulement obsaženého v článku 33 odst. 2 Úmluvy z roku 1951 a rozšiřuje okruh trestných činů považovaných za zvlášť těžké. 9 Ukazuje se také, že vylučující klauzule jsou v některých členských státech aplikovány způsobem, který rozšiřuje jejich dosah a zužuje procesní a hmotná práva, nebo že jsou aplikovány kolektivně, nikoli individuálně. UNHCR podrobně sledovalo diskuzi o vyhošťování osob podezřelých z teroristických úmyslů nebo napojení na teroristy z území EU, včetně jednání ministrů vnitra států G6 v říjnu Úřad by rád znovu vyzval k opatrnosti při spoléhání se na diplomatické záruky jako podklad pro vyhoštění žadatelů o azyl a uprchlíků. Jak se uvádí ve Zprávě UNHCR o diplomatických zárukách a mezinárodní ochraně uprchlíků vydané v srpnu 2006, 10 takové navrácení může představovat refoulement. Doporučení: Naléháme na slovinské předsednictví, aby zajistilo, že v diskuzích o boji s terorismem bude plně zohledněn fundamentální význam respektování principů mezinárodní ochrany. Členské státy EU by si měly připomenout ustanovení článku 1F a článku 33 odst. 2 Úmluvy z roku 1951 a zdržet se rozšiřování působnosti těchto ustanovení prostřednictvím vnitrostátního práva nebo praxe. Řešení bezdomovectví UNHCR má mandát podílet se na předcházení a omezování případů bezdomovectví a prosazovat ochranu osob bez státní příslušnosti 11 definovaných v mezinárodním právu jako osoby, které nemají státní příslušnost žádného státu. 12 V roce 2008 bude připomínáno šedesáté výročí Všeobecné deklarace lidských práv a UNHCR hodlá využít této příležitosti k prosazování práva na státní příslušnost. UNHCR aktivně podporuje přistoupení k Úmluvě o 9 UNHCR, Azyl v Evropské unii: Studie uplatňování kvalifikační směrnice, viz pozn UNHCR, Zpráva UNHCR o diplomatických zárukách a mezinárodní ochraně uprchlíků, 10. srpna 2006, 11 Rezoluce Valného shromáždění 428(V) ze 14. prosince 1950 (příloha, kapitola II., článek 6A). 12 Článek 1 odst. 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku

5 právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954 a k Úmluvě o omezení případů bezdomovectví z roku Většina členských států EU je signatáři Úmluvy z roku 1954 ale pouze 11 z nich je smluvní stranou Úmluvy z roku UNHCR apeluje na slovinské předsednictví, aby podporovalo přistoupení k těmto instrumentům a jejich uplatňování. UNHCR na nedávném slyšení Evropského parlamentu k otázce bezdomovectví také doporučilo, aby Evropská komise, která se zavázala poskytnout na aktivity UNHCR v této oblasti finanční podporu, pracovala na harmonizaci uplatňování Úmluvy z roku 1954 uvnitř EU. UNHCR dále široce spolupracovalo s Radou Evropy, která přijala regionální úmluvy obsahující záruky omezování a snižování počtu případů bezdomovectví, jako je např. Evropská úmluva o státním občanství z roku 1997 nebo Úmluva Rady Evropy o omezení případů bezdomovectví v souvislosti s následnictvím států z roku Doporučení: Vyzýváme členské státy EU, aby podpořily UNHCR v jeho úsilí o omezování případů bezdomovectví, mimo jiné prosazováním širšího a konzistentnějšího dodržování příslušných mezinárodních a regionálních instrumentů a principů. Integrace UNHCR vítá pozornost, kterou EU věnuje integraci občanů třetích zemí včetně uprchlíků. Účinné integrační podpory uprchlíků je zapotřebí zejména v zemích, které vstoupily do Evropské unie v nedávné době. Tato podpora by mohla přispět i ke zmenšení druhotných pohybů uprchlíků. Významným příspěvkem k integraci osob požívajících mezinárodní ochrany by bylo přijetí navrhovaného dodatku ke Směrnici o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty 13. UNHCR naléhá na brzké přijetí tohoto dodatku, čímž dojde k završení první legislativní fáze CEAS. Dle názoru UNHCR je důležité vztáhnout působnost tohoto dodatku i na osoby požívající subsidiární ochrany, neboť jejich potřeby ochrany mohou být stejně naléhavé a dlouhodobé, jako potřeby uprchlíků podle Úmluvy z roku UNHCR je přesvědčeno, že podmínky pro získání statusu dlouhodobého rezidenta by neměly být pro osoby vyžadující mezinárodní ochranu příliš zatěžující, neboť hlavním cílem je umožnit těmto osobám integrovat se do hostitelských společností a účinně do nich přispívat. Doporučení: UNHCR vyzývá slovinské předsednictví, aby aktivně usilovalo o přijetí navrhovaného dodatku ke Směrnici o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, a o zahrnutí uprchlíků a osob požívajících subsidiární ochrany do sféry její působnosti a zlepšilo tak možnost jejich integrace do společností zemí EU. Navracení Očekává se, že v období slovinského předsednictví budou pokračovat diskuze o návrhu Směrnice o společných normách a postupech v členských státech při navracení nelegálně 13 Směrnice Rady 2003/109/EC ze dne 25. listopadu 2003 (OJ L16/44, ), Návrh směrnice Rady, kterým se rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2003/109/EC na osoby požívající mezinárodní ochrany (COM(2007)298final), 5

6 pobývajících státních příslušníků třetích zemí. 14 prvotnímu návrhu v roce UNHCR publikovalo své stanovisko k UNHCR vždy uznávalo, že důvěryhodnost a životaschopnost azylových systémů zčásti závisí na navracení osob, u nichž nebyla zjištěna potřeba mezinárodní ochrany. UNHCR je zastáncem trvalého navracení těchto osob do země jejich původu namísto jejich vyhošťování do tranzitních zemí. Navrácení do země původu snižuje riziko, že tito lidé budou v tranzitní zemi neomezeně a nezákonně zadržováni. Zajištění před vyhoštěním z území EU by mělo trvat co nejkratší dobu, přičemž děti a jiné zranitelné osoby by pokud možno neměly být zajišťovány vůbec. UNHCR sice podporuje přijetí společných norem pro navracení, které zajistí respektování základních práv, avšak i nadále se obává, že navrhovaná směrnice se může vztahovat i na osoby, jejichž potřeby mezinárodní ochrany nebyly v Evropské unii věcně zkoumány. UNHCR žádá v tomto ohledu konkrétní záruky. UNHCR také vyjádřilo znepokojení nad stávajícím návrhem všeobecně platného zákazu vstupu, který by se povinně vztahoval mimo jiné na osoby nedobrovolně vyhoštěné z EU. Zákaz vstupu by neměl bránit osobám, u kterých může později vyvstat potřeba ochrany, v přístupu na území EU a k jejím azylovým řízením. Doporučení: Vybízíme Radu, aby pod slovinským předsednictvím pracovala na dohodě o společných normách pro navracení, které budou obsahovat nezbytné záruky pro osoby s možnou potřebou mezinárodní ochrany. Vnější dimenze azylové politiky EU Přesídlení Haagský program z roku vyzval k většímu zapojení EU do přesídlování uprchlíků, které představuje významný nástroj ochrany, trvalé řešení a zároveň konkrétní projev sdílení odpovědnosti. Přesídlení je cenným doplňkem jakéhokoli azylového systému. UNHCR zdůrazňuje nutnost zajistit v EU větší počet příležitostí k přesídlení a silně podporuje partnerství nejen na úrovni vlád, ale i mezi centrálními a místními úřady i mezi těmito úřady a nevládními organizacemi a dalšími subjekty občanské společnosti. Příspěvek EU ke globálnímu úsilí při přesídlování zůstává i nadále skromný; pouze sedm zemí v současné době realizuje každoroční přesídlovací programy. Několik dalších členských států však již naznačilo zájem o zahájení nových programů a EU pozměnila právní úpravu Evropského fondu pro uprchlíky, aby umožnila poskytnout přesídlování větší podporu. UNHCR vybízí členské státy, které se přesídlování v minulosti neúčastnily, aby zvážily svoje 14 Návrh Směrnice o společných normách a postupech v členských státech při navracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (COM(2005)391 final), 15 UNHCR, Stanovisko UNHCR k návrhu Směrnice o společných normách a postupech v členských státech při navracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (COM(2005)391 final), 16. prosince 2005, 16 Rada, Haagský program: Posilování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v Evropské unii (OJ C53/1, ), 6

7 zapojení, a aby státy, které již mají s přesídlováním zkušenosti, poskytly podporu a podělily se o své odborné znalosti a osvědčené postupy. UNHCR v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité zajistit vhodná opatření pro adaptaci, přijetí a integraci přesídlených uprchlíků. Jelikož přesídlení je v první řadě nástrojem ochrany, kritéria výběru by neměla být zaměřena na integrační potenciál. UNHCR doufá, že slovinské předsednictví bude věnovat otázce přesídlení uprchlíků zvýšenou pozornost a povzbudí i další členské státy k zapojení se do přesídlovacích aktivit. Doporučení: Nedávné diskuze odhalily významné možnosti další spolupráce mezi členskými státy při přesídlování uprchlíků i značný zájem o ni. Naléháme na předsednictví, aby udrželo hybný moment těchto diskuzí a členské státy vybízíme, aby využily příležitostí, které jim nabízí dodatečná finanční podpora přesídlování z Evropského fondu pro uprchlíky. Regionální programy ochrany (RPO) UNHCR podporovalo koncept RPO, který má dvojí cíl: na jedné straně budovat kapacity pro ochranu uprchlíků v oblastech původu a tranzitu, na druhé straně podporovat přesídlování z těchto oblastí. V roce 2007 úřad realizoval dva projekty budování kapacit pomocí prostředků z programu AENEAS v cílových oblastech RPO, Tanzanii a Bělorusku. Kromě toho UNHCR uskutečnilo rozsáhlé programy na Ukrajině s podporou programu TACIS a dále v Tanzanii a sousedících regionech s významnou finanční pomocí ECHO. Ke všem těmto programům finančně přispěly i členské státy. UNHCR je přesvědčeno, že koncept RPO bude mít i nadále jen omezený dopad, pokud nebude mít k dispozici mnohem větší sumu prostředků EK a nebude účinněji koordinován s rozvojovými programy a programy humanitární pomoci v dotčených regionech. Klíčovými faktory je vlastnictví a přijetí závazků ze strany cílových zemí. Má-li mít přesídlení jako složka RPO přidanou hodnotu, musí být podpořeno větší nabídkou míst pro přesídlení v členských státech EU. UNHCR doufá, že tyto úvahy budou zohledněny při plánovaném vyhodnocení RPO v průběhu roku Doporučení: Aby bylo dosaženo maximálního efektu regionálních programů ochrany, měly by být v budoucnu podpořeny většími finančními prostředky a účinněji koordinovány s ostatní pomocí poskytovanou EK příslušným regionům. Členské státy by měly poskytovat místa pro přesídlení uprchlíků ze zemí, v nichž jsou realizovány RPO, v souladu s Haagským programem a dalšími příslušnými závěry Rady. Humanitární pomoc a rozvoj Slovinsko je první ze zemí přistoupivších k Evropské unii v roce 2004, která se ujímá předsednictví. Jako taková má příležitost ukázat potenciál nových členských států podstatným způsobem konstruktivně přispět k humanitární a rozvojové politice a programům EU. Přijetí Evropského konsenzu o humanitární pomoci, 17 pozornost, jaká je v něm věnována 17 Prohlášení o Evropskému konsenzu o humanitární pomoci bylo 19. listopadu 2007 schváleno Radou, 29. listopadu 2007 Evropským parlamentem a 18. prosince 2007 bude podepsáno předsedy Komise, Rady a Evropského parlamentu. Text Konsenzu je dostupný na adrese 7

8 principům řádného humanitárního dárcovství a začlenění kapitoly o humanitární pomoci 18 do Reformní smlouvy podtrhují významné postavení humanitární akce v politice EU. UNHCR vítá zejména to, jakou prioritu přiznává slovinské předsednictví situaci žen a dětí v ozbrojeném konfliktu, vzhledem ke skutečnosti, že většinu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob tvoří ženy a děti. Roční rozpočet UNHCR je financován téměř výhradně z dobrovolných příspěvků vlád a dárců ze soukromého sektoru. Přibližně polovina finančních prostředků UNHCR pochází ze zdrojů EU včetně Evropské komise, členských států a soukromého sektoru. Avšak 98 % všech příspěvků od členských zemí EU tvoří prostředky pouhých 12 zemí. UNHCR proto naléhá na předsednictví, aby v tomto směru prokázalo vůdčí schopnosti a povzbudilo všechny členské státy EU, včetně nových členů, k poskytnutí vyšší podpory a k aktivnímu zapojení do působení UNHCR na celém světě. UNHCR také neléhá na Komisi a členské státy, aby usilovaly o jednotnou politiku v oblasti humanitární a rozvojové pomoci, zejména aby zavedly finanční a programové mechanismy stimulace urychlené obnovy a aby podporovaly mír a stabilitu v oblastech, do nichž se po ukončení konfliktů vracejí uprchlíci a další vysídlené osoby. Doporučení: UNHCR vybízí k uplatňování Evropského konsenzu o humanitární pomoci a vítá aktivní podporu svého působení na celém světě ze strany všech členských států EU. UNHCR 10. prosince Nová kapitola 3, článek 188j Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ( Reformní smlouva ), 8