Fáze paměťového procesu. 1) Vštípení (primární předpoklad) 2) Uchování v paměti 3) Vybavení

Transkript

1 Paměť

2 Paměť Funkce umožňující uchování zkušenosti, informace o okolním světě i sobě samém a o vztahu k okolnímu světu Nemá vlastní obsah je spojena s dalšími psychickými procesy (poznávacími či emotivně regulačními) Zkušenost fixovaná pamětí se projevuje v chování i prožívání a modifikuje je Na všech úrovních paměti probíhá selekce a modifikace - princip ekonomie - tendence k zachování rovnováhy a jednoznačnosti

3 Fáze paměťového procesu 1) Vštípení (primární předpoklad) 2) Uchování v paměti 3) Vybavení

4 Vštípení Krátkodobá a dlouhodobá paměť A) Krátkodobá - Předpokladem je uvědomění si informace - Lze informaci dále zpracovávat (i somatikcy př. třes) - Pracovní (provozní) paměť střední kapacita i délka trvání (ukládání informací nezbytných pro další zpracování) B) Dlouhodobá (má značnou kapacitu) 1) Deklarativní paměť (sémantická a epizodická, vázána autobiograficky) 2) Nedeklarativní paměť (nesdělitelná, procedurální paměť fixuje motorické i kognitivní dovednosti)

5 Způsob kódování v paměti Verbální Obrazový Motorický

6 Uchovávání informací v paměti Spojeno se zpevňováním a zpětnou vazbou a)časovou posloupností a prostorovou blízkostí b)obsahovými a významovými vazbami (spojením do jednoho smysluplného celku efektivnější než bod a)) Transfer lépe a více si pamatuji, když se informace podobají dřívějším (lze využít paměťových stop) Významnější informace jsou kódovány jinak než nevýznamné =) snáze se vybaví (také význaný vliv emocí)

7 Vybavení a reprodukce Reprodukce je aktivní rekonstrukcí děje Paměťový útlum působí ztrátu schopnosti reprodukce - retroaktivní útlum (nové informace překrývají starší) - proaktivní útlum (starší vštípení znemožňuje nové) - mnoho nových informací Paměťové stopy různá hloubka (někdy i znovupoznání) Výběrovost zapomínání podstatný znak

8 Ovlivnění paměťových procesů 1) Somatickým stavem 2) Psychickým stavem 3) Vnějšími okolnostmi (noc a den, atmosféra, roční období, skupinové faktory atp.) 4) Vlastností informací určených k zapamatování

9 Vztah paměti a poznávacích procesů Zapamatování i vybavení je usnadněno porozuměním Rozhodující je i kvantita informací Mechanická paměť (bez porozumění smyslu, kvantitativně náročnější jde o více celků) Logická paměť (přispívá k zakódování a usnadňuje i reprodukci)

10 Vztah paměti k potřebám, motivaci a emočnímu ladění Pamatuji si příjemné, podstatné a uspokojující potřeby) Bezděčná, spontánní a neúmyslná paměť Záměrná, volně regulovaná paměť

11 Poruchy paměti Amnézie (úrazy, otravy, alkohol, trauma, tabu, stařecká demence) - většinou se ztrácí pouze nový úsek, starší informace zůstávají Hypermnézie (neustále se vrací vzpomínky, často velice silně a nepříjemně)

12 Neracionální poznávání, empatie

13 Empatie Schopnost vžít se do cítění druhých tj. do jejich duševního stavu Je třeba bezprostřední komunikace s druhým Schopnost číst a vycítit emoce

14 Obecné rysy empatie 1) V empatickém poznávání se musí účastnit především emoce -Prostřednictvím vžívání se ve vlastním vědomí vybavují obdobné pocity, jaké zažívá druhý člověk -Vžívání = empatie, když jsme schopni tento zážitek zpracovat -Obsahy zpravidla nejsou sdělitelné -Obsahy nejsou většinou ani racionální

15 Obecné rysy empatie II. 2) Předpokladem empatie je komunikace v širším smyslu = veškerá výměna všech signálů Komunikační signály musí mít společný kód, aby je oba chápali stejným způsobem Empatie nutný bezprostřední kontakt, nejlépe všemi smysly Usnadňuje ji znalost druhého partnera

16 Obecné rysy empatie III. 3) Empatické poznávání je energeticky dosti náročné =) je časově limitováno -Na prožívání druhého se nelze dlouhodobě soustředit -Vyčerpávající je i náboj přeneseného prožitku =) ekonomizace kognitivním zpracováním

17 Smysl empatie Lze dosáhnout pochopení a porozumění druhým Lze anticipovat budoucí jednání druhých Empatii velice ovlivňuje systém rolí a norem a jeho znalost Racionální přístup spíše překáží Empatické poznávání ruší a zkresluje běžný mechanismus projekce Empatie hraje zásadní roli při psychoterapii Vztah empatie a altruismu

18 Já integrující složka osobnosti

19 Já Specifický rys osobnosti, který určuje: a)identitu člověka a její kontinuitu v čase b)základní vztažný rámec, který zpracovává a sjednocuje veškerou zkušenost centrum integrace a koordinace všech psychických projevů

20 Dvě kategorie já 1) Subjekt aktivní činitel projevující se v: a) Selekci a zpracování akceptovaných informací b) Rozhodování a regulaci chování 2) Objekt receptivní složka (prezentuje se jako obraz sebe sama) - obtížné obě kategorie oddělovat

21 Já Tělesné já - Vnímáme se - Známe hranice já - Tělové schéma - Významná součást sebepojetí - Důležité, aby bylo tělesné já přijato (chemoterapie, amputace, ochrnutí, modelky, barva pleti atp.) Psychické já - Souhrn individuálně typických duševních procesů a vlastností a) Receptivně kognitivní dimenze - Uvědomění si pocitů, myšlenek, postojů a projevů chování 1) Pocitové schéma vlastního já jak vnímáme své pocity a prožívá existenci 2) Kognitivní schéma vlastního já rozumové zpracování všech informací včetně chování b) Integrující a regulační dimenze regulační chování

22 Sociální dimenze já tj. sociální identita Sebepojetí vyplývá ze sociální interakce Členství v různých skupinách role =) chování na základě stereotypů Jedinec si uvědomuje názory a postoje ostatních lidí =) dává nám to určité hodnoty a poskytuje zpětnou vazbu Sociální role součást sebepojetí Identita = souhrn všech sociálních rolí jedince + míra prestiže Jednotlivé role jsou integrovány do celkového sebepojetí = obraz vlastního já

23 Základní rysy sebepojetí Sebepojetí = komplexní obraz já =) vyplývá různá úroveň oceňování (sebehodnocení) Specifickou roli hraje ochota a schopnost respektovat významné společenské normy Svědomí důležitá autoregulační funkce a spojení se systémem osobních hodnot Hodnocení je možné na základě srovnání sebe sama s někým jiným

24 Základní rysy sebepojetí II. Ideální já stimuluje k dosažení určité identity =)prostřednictvím aktivizace a koordinace žádoucího chování Sebeláska citový vztah k sobě samému - Je vyjádřena mírou sebeakceptace - Časová kontinuita sebepojetí já zahrnuje minulost, aktuální stav i anticipaci budoucího sebepojetí

25 Základní rysy sebepojetí III Já a okolní svět - člověk si vytváří kognitivní schéma já, ale také kognitivní schéma okolního světa Kognitivní funkce jsou přizpůsobeny, aby sloužily potřebám člověka Já může být i aktivní činitel =) pocit vlastní moci (někdy i dominantní složka)

26 Vývoj sebepojetí Člověk se s pocitem vlastního já nerodí tvorba v průběhu vývoje Kojenecký věk - pozvolná tvorba vědomí, uvědomění si hranic vlastního těla (zpomalení př. u obrny atp.) Batolecí věk mnoho vývojových změn =) velmi rychlý rozvoj sebepojetí ( já = nejenom tělesné schéma, ale i možnost samostatné a nezávislé aktivity) - Sebeprosazování často až charakter negativismu, vlastní jméno

27 Vývoj sebepojetí II. Značná část sebepojetí souvisí s působením rodiny = sociální faktory Dítě se učí určitému řádu světa a normám, které platí pro všechny =) sebepojetí nabývá i charakteru sebehodnocení Normy zajišťují určitou autonomii a vymezují oblast, ve které se může projevit svobodná vůle dítěte Důležitá je akceptace rodinou Dítě získává různé role =) tvoří jeho identitu Zatím role bezvýhradně přijímá Tvorba pocitu viny jedno z hlavních kritérií sebehodnocení

28 Vývoj sebepojetí III. Předškolní věk - Plně vázáno na názory dospělých - Symbolická sociální kritéria (připisuje si různé vlastnosti) Školní věk - Pozitivní hodnocení na základě osobního výkonu - Identita je definována i příslušností k určité sociální skupině ( a v ní důležitý status) - Pořád je identita vymezena hlavně názory a hodnocením dospělých autorit

29 Vývoj sebepojetí IV. Dospívání - Zásadní proměna sebepojetí - Vnější stylizace vyjadřuje sociální identitu a příslušnost k dané vrstevnické skupině - Mění se identifikace s rodinou - Schopnost uvažovat hypoteticky (rozvoj kognitivních funkcí) - Schopnost uvažovat o vlastní identitě a o sobě samém - Nejistota na úrovni referenčního rámce (tj. v hodnocení vlastní bytosti) - Hledání nových kritérií sebehodnocení a vytvoření si trvalé vlastní identity Dospělost - Dosažena určitá identita - Stabilizace - Proměny ve vztahovém životě nutnost vzdání se části vlastní identity