Škola za oponou - sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/

Transkript

1 Škola za oponou - sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/ Školaza oponou ZÁVISLOSTI U DĚTÍ A MLÁDEŽE (ALKOHOL, TABÁK, DROGY, GAMBLERSTVÍ, VIRTUÁLNÍ DROGY) Mgr. Kateřina Bakulová PhDr. et PhDr. Jiří Kučirek, Ph.D. 1

2 Školaza oponou ZÁVISLOSTI U DĚTÍ A MLÁDEŽE (ALKOHOL, TABÁK, DROGY, GAMBLERSTVÍ, VIRTUÁLNÍ DROGY) Mgr. Kateřina Bakulová PhDr. et PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D. Škola za oponou sociálně patologické jevy u dětí a mládeže reg. č. CZ.1.07/1.3.46/

3 OBSAH 1 ÚVOD JAK VYMEZIT ZÁVISLOST? VYSVĚTLOVÁNÍ VZNIKU ZÁVISLOSTNÍHO CHOVÁNÍ ALKOHOL SYNDROM ZÁVISLOSTI ALKOHOL A ŠKOLNÍ MLÁDEŽ VÝVOJ DÍTĚTE V RODINÁCH S RODIČEM ZÁVISLÝM NA ALKOHOLU Děti a jejich rodiče závislí na alkoholu TRADOVANÉ MÝTY O ALKOHOLU TABÁK RIZIKA ZÁVISLOST PSYCHOSOCIÁLNÍ ZÁVISLOST NA CIGARETĚ Vznik a udržování závislosti na cigaretě Pasivní kouření Typologie kuřáků KUŘÁCTVÍ V RODINĚ A VRSTEVNICKÝCH SKUPINÁCH DROGY TLUMIVÉ LÁTKY Analgetika Benzodiazepiny Barbituráty Opiáty Těkavé látky STIMULAČNÍ LÁTKY Syntetický amfetamin Pervitin Kokain Crack Extáze Piperazin HALUCINOGENNÍ LÁTKY Meskalin Lysohlávky

4 4.3.3 Atropin LSD Konopné drogy Nové syntetické drogy SOUČASNÁ ČESKÁ DROGOVÁ SCÉNA STRATEGIE PARDUBICKÉHO KRAJE PRO ROKY NOVÉ TYPY ZÁVISLOSTÍ GAMBLERSTVÍ ONIOMÁNIE WORKOHOLISMUS PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY VIRTUÁLNÍ DROGY Internet Videohry/Počítačové hry Hazard Televize Mobilní telefon ŘEŠENÍ ZÁVISLOSTÍ VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ ORGANIZACE, NA KTERÉ JE MOŽNO SE OBRÁTIT V PARDUBICKÉM KRAJI JAK S MÁME ZACHOVAT VE ŠKOLE, KDYŽ ZJISTÍME MEZI ŽÁKY KONZUMACI NÁVYKOVÝCH LÁTEK? ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE

5 1 1 ÚVOD Když se hovoří o závislostech v souvislosti s dětmi a dospívajícími, mnohdy si ani neuvědomujeme, jak každý z nás, sourozenci, přátelé, rodiče i učitelé, jsme sami na něčem závislí (pro zajímavost: původně slovo pramení ze stč. viset, oběsiti se). Například sdílení konzumní závislosti, potřeba zapnout si televizi či rádio, když přijdeme domů, pravidelná sezení před počítačem a brouzdání na internetu, pravidelné sklenice piva, vína, kávy, cigarety, nešťastné jídelní návyky, ale i nutnost být v práci, což by mohlo být chvályhodné, pokud ovšem nejsme raději v práci než doma s rodinou. Ostatně, všichni známe ve svém okolí takových příkladů více než dost, včetně veřejného prostoru, kde vznikají závislosti spjaté s možností uplatňovat vůči druhým moc (politickou, ekonomickou) apod. Nestabilní domov, rodina jsou paralelou sociální nestability a ekonomické nejistoty. Přesun stále větší odpovědnosti na děti a dospívající u nich nutně vyvolává úzkost a obavy. Jak se s nimi vyrovnat? Děti dělají to, co vidí u svých rodičů, učitelů a bohužel i mediálních hvězd, dominantních členů své skupiny, a nikoliv to, co jim říkáme, navíc třeba při výuce (naše faktické, každodenní chování velmi dobře znají). Učitel není omnipotentní, aby dokázal zásadně ovlivnit jedince, má pouze svůj vymezený čas i vliv. Bohužel ztráta autority učitele má důsledky i v chování dětí. Dříve držela třída pospolu vůči učiteli, dnešní učitel, který nemá přirozenou autoritu, se tak již nestává jednoznačným cílem, ale agresivita se ventiluje mezi dětmi navzájem. Učitel není specialista na řešení problémů se závislostí, nemá také nést odpovědnost za řešení problémů, které přesahují jeho kompetence a poslání. Ve všech těchto případech se jedná o chování, jehož smysl pochopíme pouze v kontextu doby, rodiny, osobnostních dispozic, sociální i partnerské zakotvenosti všech zúčastněných. Denně slýcháme o krizi, sociálních problémech, rizikové společnosti a zde si vždy připomeňme, že riziková společnost, společnost, která metamorfuje v neodhadnutelný tvar i neznámý směr, úzce souvisí i s tzv. rizikovou mládeží. Pro dospívající, kteří procházejí krizí (krize není nic negativního, ale je symbolem proměny spjaté se změnou, i samotná socializace je vždy konfliktem, krizí), již vznikl odborný název: syndrom rizikového chování (SRCH-D) WHO tak označuje mládež jako rizikovou populační skupinu, někteří ji dokonce uvádějí jako novou morbiditu mládeže, což označuje dobrovolné přimknutí se k nebezpečným trendům, které ohrožují na životě či dokonce vedou k závažným a trvalým psychickým a zdravotním následkům. Závislostní chování, které je součástí syndromu a příznaků rizikového chování, se intenzivně šíří do různých oblastí, jako jsou například hrací automaty, netomanie, sex, body image, sekty, sledování a napodobování různých mediálních osobností, adrenalinové sporty až po cigarety, alkohol, drogy. Hlavním cílem Strategie prevence rizikového chování dětí a mládeže na období , zpracované na MŠMT a publikované v roce 2013, je prostřednictvím efektivního systému prevence, fungujícího na základě komplexního působení všech na sebe vzá- 5

6 jemně navazujících subjektů, minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže. Tuto koordinaci zabezpečuje ve spolupráci s krajskou institucionální úrovní krajskými školskými koordinátory prevence, na úrovni bývalých okresů prostřednictvím pedagogicko-psychologických poraden metodiků prevence a zároveň v úzké vazbě na činnost samotných primárních uživatelů a realizátorů programů primární prevence rizikového chování škol a školských zařízení školních metodiků prevence. Díky takto nastavenému vertikálnímu systému vedení má MŠMT k dispozici stabilní systém koordinace a řízení od úrovně státní přes samosprávní až po úroveň místní. Aby byla pomoc opravdu pomocí, musí splňovat určité nároky. Především musí být účinná a také pravá. Jenom přesným vhledem do struktury nouze druhého se poskytovaná pomoc stává pomocí účinnou. Známe z okolí mnoho lidí překypujících snahou pomáhat, jenže jejich pomoc vychází naplano, protože nemají alespoň základní odborné znalosti, které teprve tehdy umožňují smysluplnou pomoc. Tak zůstává mnoho ochotných a hodných lidí diletanty svého lidumilství a potvrzují tak starou zkušenost, že bez kompasu a znalosti věcí i lidí se ocitají na bezcílné a bloudící lodi, kde ani láska nemůže absenci znalostí nahradit. U dětí a dospívajících dochází k hledání smyslu vlastního života a zakotvení ve vztahovém i věcném světě. Jde o etapu, kterou si musí probojovat každý sám, a zde jsme u jádra problému. Revolta mládí je přirozená a je obvykle spjatá se snižujícím se smyslem vlastního života, ovšem pokud jedinec ztratí zcela smysl života, nachází se v největší nouzi, jaká se vůbec může naskytnout. Úzkostnost je velmi špatně snášena, protože je pro (nejen) dospívajícího jedince: a) spojena s pocitem bezmoci b) nepodléhá žádným rozumovým důvodům, je iracionální c) v dospívajícím vyvolává pocit, že je s ním něco v nepořádku a že je třeba něco od základu změnit Únikových mechanismů je na trhu k dispozici dostatek a vedou k odpoutávání se od reality a k získání pocitu zvládnutelnosti a zde můžeme nahlédnout již uvedenou dlouhou řadu nabídek, které vedou k závislostnímu chování. Poznamenejme, že úzkostnost přirozeně patří k člověku, je lidskou dimenzí, ale k jejímu zvládání potřebujeme konkrétní vztahové zázemí, zakotvenost a hlavně pochopení dětského hledání ve svém okolí. Ponechání jejich voleb pouze na dětech a dospívajících bez možností korekce a jistoty zázemí, důvěry, zejména v současné rozkolísané a problémové době, znamená jejich opuštěnost a tím větší rizikovost jejich voleb chování a jednání. Slovo důvěra tak nabývá stále větší váhy, a to nejen v mezilidských vztazích, ale i například v ekonomii či právu, o politice nemluvě. Ztráta důvěry dítěte, dospívajícího v rodičovské zázemí znamená závažný psychický zlom. Pak zaznívá otázka: Proč bych to nedělal/la? 6

7 Nutným důsledkem je lehčí akceptace alternujících pseudonabídek, které naplní chvilkově život smyslem, provázaností s druhými, snahou alespoň zakotvit v partě, mezi vrstevníky a zajistit si tam určité postavení podmínkou je ovšem akceptace jejich hodnotových žebříčků. Pak můžeme také hovořit například o kariéře kuřáka, alkoholika či závislého apod., negativních kariér najdeme kolem sebe velmi mnoho. Pokud nesaturuje alespoň minimálně vzorce chování rodinné zázemí, nastoupí vzorce chování zvenčí, nápodobou, imitací. Drogy jsou nedílnou součástí života lidí na celém světě. Jsou-li však užívány lehkomyslně nebo zneužívány, mohou být velmi nebezpečné. Naše rekreační drogy alkohol a tabák, které se staly bohužel běžnou součástí životního stylu většiny populace, výrazně ovlivňují sociální vztahy a procesy a kvalitu mezilidských vztahů. Realizace preventivních strategií, přístupů a metod není pouze záležitostí odborníků a následně učitelů a dalších pedagogických pracovníků, psychologů, speciálních pedagogů, terapeutů apod., ale především rodičů a celé society. Proto se zaměřují preventivní programy právě na děti a mládež, aby je uchránily před škodlivými vlivy sociálně patologických jevů. Děti a mládež jako cíl preventivního působení tvoří skupinu, které musí být věnována zvláštní pozornost. Věkové rozmezí mezi 12 až 15 lety je velmi rizikové a pravděpodobnost, že se takto mladí lidé dostanou do kontaktu se svůdností alkoholu, cigaret či drog, je velmi vysoká. Navíc jsou děti v této věkové kategorii nejvíce ohroženy také rozvodem rodičů; pokud se podíváme na rozvodové statistiky, je zřejmé, že kumulace závažných problémů v uvedeném věku je nanejvýš riziková, protože přímo kolejí jejich jistoty do slepých směrů osobní rozkolísanosti. Odchod jednoho rodiče z rodiny znamená rovněž výraznou ztrátu autority mužské či ženské, se kterou se bude nadále potkávat ve škole. Nemalou roli zde může sehrát i lehkomyslnost a podcenění nebezpečí, která drogy přinášejí. Jestliže začnou děti a mladiství užívat návykové látky v tomto věku, je riziko vytvoření závislosti, která může nepříznivě ovlivnit jejich životy, mnohem větší. Pokud jsme jim v tomto období schopni poskytnout preventivní vzdělání a poradenské či intervenční služby, můžeme snížit potenciál problémů s drogou souvisejících. Proto zaujímají významné postavení v preventivních systémech na regionální a místní úrovni školy a školská zařízení, neboť většina mladých lidí, kteří je navštěvují či jsou v nich umístěni, se stává přímým objektem preventivního působení. Veřejný prostor je u nás, žel, vyprázdněný, komunitní vazby jsou nedostatečné, nemluvě o sousedství jako součásti domova. Preventivní působení nemůže být změřeno pouze na předávání informací o prevenci zneužívání návykových látek. Zahrnuje rovněž vzdělávání o mnohočetnosti problémů, které drogy ve společnosti způsobují. Pozornost je nutné věnovat i otázkám, které souvisejí s tím, jak se vyrovnávat s každodenním stresem, zvládáním a řešením každodenních problémů, o nichž rodiče velmi často ani nevědí. Komu se svěřit? Získat si důvěru mezi dětmi ve škole znamená dodržovat určité způsoby chování, nesdělovat okamžitě ostatním ve sborovně každou informaci, k níž jsme se dobrali. Pokud slíbíme mlčenlivost, musíme ji dodržet, a to i doma, protože každá zajímavá in- 7

8 formace, zejména v menších komunitách, vždy prosákne mimo rodinu. Přirozeně, pokud se nejedná o informace, které jsou spjaté s trestností (zneužívání, bití, týrání apod). Znamená to uvědomit si, co je obsahem důvěry, základního pilíře každého dobrého vztahu. Pokud se dítě nemůže svěřit doma s ataky drog apod., zbývají vrstevníci, kteří jsou ale součástí party. Máte důvěru dětí ve škole? Pokud ne, nečekejte, že se na vás obrátí s prosbou o rozhovor. Mít důvěru znamená, že se vždy mohou na vás obrátit s vědomím, že jim poradíte, a ne že je odsoudíte. Nezapomeňme, že uvedený vztah důvěry předchází jakémukoliv verbálnímu ponaučování a informování o rizikách závislostí. A to platí nejen o vztahu mezi žákem, studentem a učitelem, ale i mezi rodičem a dítětem. O svých dětech nikdy nebudeme vědět vše, naopak děti o učitelích i rodičích ví vždy více, než si myslíme, že mohou vědět. Děti umí naslouchat, i když dělají, že je to nezajímá, dělají to, co činíme my sami, nikdy ne to, co jim říkáme, že mají dělat. Učitel, který je například kuřákem, je zcela diskvalifikován pro působení v prevenci závislostí. Učíme děti tím, jak se chováme a jak jednáme, jakou dikcí a emocí se vyjadřujeme, děti velmi dobře rozumí skrytému, podprahovému sdělení v rozhovorech a výuce. Nejméně je ovlivníme čistým informováním. Do světa dětí můžeme pouze nahlédnout pootevřenými dveřmi, ale nikdy tam nevstoupíme. Bohužel musíme akceptovat fakt, že drogy vždy byly a budou, dnes navíc těch ilegálních je nepoměřitelně více. Na prvním místě si musíme pomoci sami, stát to za nás neučiní. Je nutné přijmout odpovědnost a tak alespoň snižovat rizika, která děti a mládež ohrožují, úplně je odstranit nelze. Riziko je trvalou součástí našeho života. Domov je fenoménem, který je základní rovinou, útočištěm nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče, je spjatý s láskou a důvěrou, jistotou, která vytváří nejvýraznější oporu při zvládání životních problémů, hledání a chyb. K domovu také patří ulice, sousedství, vztahy k lidem, širší komunitě. Pokud není vybudován a máme pouze bydlení, máme značně minimalizovanou sociální oporu, kterou všichni potřebujeme, protože životní peripetie se týkají všech členů rodiny v jiné době, v jiných etapách rodinných cyklů. 1.1 JAK VYMEZIT ZÁVISLOST? 1.1 Pro pochopení toho, co znamená závislost, je nejlépe vycházet z desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Zde je Syndrom závislosti vymezen jako skupina fyziologických (tělesné pochody), behaviorálních (chování) a kognitivních (procesy myšlení) fenoménů, v nichž užívání určité látky či látek má u konkrétního jedince výrazně větší přednost než jiné jednání, kterého si dříve cenil výše. Hlavní popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (obtížně zvladatelná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (ne nutně na lékařský předpis), alkohol nebo 8

9 tabák. Symptomem (tj. příznak, subjektivní manifestace patologického stavu) je: a) Snížená schopnost kontrolovat chování při braní drog nebo pití alkoholu z hlediska začátku, skončení nebo hladiny užívání. b) Silná chuť nebo pocit nutkání vzít si drogu nebo se napít alkoholu. c) Zužování osobního repertoáru způsobů užívání drog nebo alkoholu. d) Postupné zanedbávání jiných radostí a zájmů ve prospěch užívání látky. e) Trvání na užívání drog nebo alkoholu bez ohledu na důkazy škodlivých následků. f) Důkaz tolerance, jak jsou vyžadovány rostoucí dávky látky, aby se dosáhlo stejného účinku, jakého se původně dosahovalo s menšími dávkami. g) Fyzický stav vysazení. h) Užívání látky se záměrem zmírnit symptomy vysazení a uvědomování si, že je tato strategie účinná. V MKN-10 je pro klasifikování závislosti šest kategorií. Jsou to: v současné době abstinence v současné době abstinence, ale v chráněném prostředí v současné době na režimu udržování v současné době užívání látky nepřetržité užívání občasné užívání Nebezpečné užívání je kategorie vyžadující typ užívání, které způsobuje skutečné poškození fyzického nebo duševního zdraví uživatele. Psychoaktivní látky jsou podle WHO členěny do čtyř skupin: 9 a) Látky nepoužívané v lékařství a potenciálně velmi nebezpečné ve smyslu závislosti (tetrahydrocannabinol, psylocibin, LSD). b) Látky v lékařství užívané a potenciálně velmi nebezpečné pro možnost vzniku závislosti (fermetrazin, amfetamin, diazepam). c) Látky v lékařství používané, ale s menším rizikem pro vznik závislosti (chlordiazepoxid). d) Látky ostatní, které mohou závislost vyvolat (látky používané v průmyslu, těkavá rozpouštědla, lepidla aj.). Nezapomínejme ale, že existují rozdíly v posuzování závislostí, protože platí již zmíněná MKN-10, ale také existuje jiná klasifikace, např. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-IV), vyvinutý Americkou psychiatrickou asociací, kde nalezne-

10 me trochu odlišnější řazení závislostí. Například mezi symptomy (navíc než v MKN-10) zařazují Neodbytnou chuť, nebo jeden nebo více neúspěšných pokusů skončit s užíváním látky nebo ho kontrolovat. 1.2 VYSVĚTLOVÁNÍ VZNIKU ZÁVISLOSTNÍHO CHOVÁNÍ 1.2 A) Biologická teorie nástupu závislosti Operuje s hereditálními, genetickými vlivy: lze dokládat zvýšené riziko genetického ovlivnění u dětí alkoholiků. Zde má velký vliv rodinné zázemí, protože v případě oddělených životů jednovaječných dvojčat se ukazuje, že pokud se neocitnou v prostředí, které latentně či demonstrativně inspiruje k pití alkoholu, mohou celý život prožít bez rizika, na rozdíl od sourozence, který se postupem doby ocitl v rodině, která měla k pití alkoholu mnohem větší toleranci. Dále se uvádí enzymová teorie (tj. odlišnosti jedinců v působení základních enzymů odbourávajících alkohol pokud se jedná o závislost na alkoholu). Akceptována je velmi také endorfinová teorie (existence autonomního endorfinového systému jedince je suplována zvnějšku drogami). B) Psychologické teorie vzniku závislosti Nadměrné užívání drog či zneužívání (abúzus) může být formou emoční obrany nastolit homeostázi lidského systému, zvládání interpersonálních interakcí s okolím, způsobem snížení emocionálního stresu a napětí. Klasické psychoanalytické teorie jsou interpretací závislosti jako problému narušeného ega se sklonem k všemocnosti, tendencí k agresi a potřebou osobního uspokojení. Zejména v dospívání, kdy je emotivní laděnost v napětí a nejistotě, může docházet k regresi. Behaviorální teorie zase akcentuje závislost v rovině odměňování ; naučenost odměny má zásadní vliv na aktuální chování jedince, který je v tenzi. Následné nepříjemné pocity nevyvažují specifické okamžité uspokojení. Nemalou váhu mají i interpretace závislosti v souvislosti s existencí psychické subdeprivace či deprivace. V našem případě se jedná o subdeprivace, tj. situovanost dětí v rodinách, kde na ně tzv. není čas z důvodů pracovní přetíženosti, dvoukariérových partnerských či manželských vztahů. Citová potřeba dětí je suplována finančními prostředky, konzumem a luxusním zbožím včetně vysokých finančních příspěvků jako kapesného. Dochází k absenci emočních vazeb, které jsou nenahraditelné a které není možné soustředit do nárazových zájmů o dítě v několika volných dnech během měsíce. Děti psychicky subdeprivované jsou nuceny vyhledávat náhradní rodinu, kterou je parta a jí uznávané hodnoty. Akceptace alkoholu, kouření a drog je častá právě v partách, k seznámení se s návykovými látkami dochází právě proto nejčastěji v partách, za nimi se obvykle řadí ulice, sousedství, následuje škola. 10

11 C) Sociální teorie včetně kulturně antropologických interpretací Tyto teorie interpretují závislost ve spjatosti s existující sociální strukturou. Sociální tlak má výrazný vliv na způsoby konformního chování, akceptaci vzorců chování nápodobu. Paralelní mediální vliv vytváří určité modely chování akceptované a respektované ve vrstevnických skupinách subkultury, které zpětně umožňují nabývat pocity sebevědomí, sebeuznání, kterých se v okolní societě nedostává, případně jsou minimální. Důsledkem je sociální závislost na této subkultuře. Absence rodinných, nestabilních zakotveností je tak suplována akceptací v subkultuře, kde je užívání drog (v různé míře) předpokladem i jejich přítomnosti a začlenění do part a skupin. Akceptace drog se stává, sice nikoliv jedinou, ale významnou hodnotou v této subkultuře. Složitost současných sociálních vztahů (sítí) může vést k tendenci zredukování nejistot a ohrožení a touto redukcí se může stát alkohol, kouření i drogy. Vyvolávají totiž pocit (alkohol) zvládání, větší suverenity a sebejistoty. Nikoliv náhodou mezi závislými najdeme mnoho těch, kteří mají nízké sebevědomí a jimž alkohol dodává odvahu se prezentovat výrazněji než před jeho požitím. Teorie anomie operuje s důsledky, které přináší rozpad základních norem a hodnot ve společnosti v závažných sociálních zvratech. Rozpad je paralelně doprovázen snížením sociální i rodinné koheze, soudržnosti, absencí solidarity, morální dezintegritou. Neschopnost udržet sociální řád (každý přitom touží po nomické společnosti, tj. po řádu) má za důsledek individualizaci, nezájem o druhé, projevem je tzv. neonarcismus, zacílenost jen na svůj vlastní život, sebecentrovanost, minimální zájem o druhé včetně zakládání rodiny, protože se to jeví jako nejhorší životní investice, je to totiž vklad odpovědnosti vůči druhým a pro druhé. Při nedostatku drogy může vzniknout abstinenční syndrom související s fyzickou i psychickou závislostí. Abstinenční syndrom psychický se projevuje úzkostí, neklidem, labilitou emočních projevů, skleslostí až subdepresivním či depresivním stavem. Somatický abstinenční syndrom se projevuje nepříjemnými bolestivými potížemi v podobě žaludečních potíží, nutkání ke zvracení, průjmem, bolestmi kloubů a svalů. Celkově záleží na struktuře osobnosti jedince, rodinném klimatu i toleranci (snášenlivosti) vůči droze. Jedinec si buď chce navodit psychické účinky své návykové látky (psychická, psychologická závislost), nebo zabránit abstinenčním příznakům (somatická závislost). Tolerance znamená zřetelné zvýšení množství látky, která má vyvolat žádaný efekt, neboť je tu patrný nižší (snižující se) efekt při pravidelném požívání stejné dávky. Počátek drogové závislosti je složitý a většinou i dlouhodobý proces, v němž se uplatňuje řada faktorů. Je evidentní, že závislost na drogách má svůj původ nejen v droze samotné, nýbrž i v osobnostní struktuře jedince, který toxikomanii podlehne, i v dalších sociokulturních vlivech, jako např. rodina, vrstevníci, sociální prostor, v němž dotyčný žije, včetně kulturní úrovně a nutně i dostupnosti drogy. Dalším vlivem jsou rovněž psychosociální zátěžové situace, zdravotní i psychické indispozice včetně problémů spjatých s body image. V každém z nás jsou skryté možné motivy pro zahájení závislostní kariéry. K těmto motivům patří neschopnost vyrovnat se s náročnými životními situacemi, stresem, životními 11

12 frustracemi či protrahovanými konflikty, ale také se zvědavostí, nudou, svůdností nečekaných setkání či pokusem o dobrodružství, absencí sociálního zakotvení, rozpadem rodinného zázemí, zdravotními komplikacemi či školním, studijním i pracovním neúspěchem. Proto platí, že bohužel každý se může stát vlivem konkrétních životních zátěžových situací závislým na drogách, dopředu nikdo nikdy nemůže odhadnout, jak se zachováme, jak budeme problémy a zátěže v konkrétních situacích zvládat. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.] 2 ALKOHOL 2 Alkohol je legální drogou (chemicky ethanol), vzniká ze sacharidů procesem kvašení, a to buďto z ovoce, nebo z polysacharidů obsažených například v bramborách nebo v obilí. Ve formě alkoholických nápojů kolísá obsah alkoholu od zhruba 2 až 3 % u piva až po 40 až 60 % v destilátech, existují však i podstatně silnější destiláty. I když se nám to nemusí líbit, alkohol vždy byl a je součástí kultury. Domníváme se, že se jedná o poměrně neškodnou látku, ve skutečnosti však následky konzumace alkoholu stojí každý rok nejvíce lidských životů. Více než ostatní drogy dohromady. To se obzvláště týká naší republiky, která v konzumaci alkoholických nápojů patří na samou špičku světového žebříčku spotřeby. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholu se u nás týká přibližně 25 % mužů a 5 % žen, které muže zrychleným tempem dohánějí. 2.1 SYNDROM ZÁVISLOSTI 2.1 Syndrom závislosti na alkoholu je závažným onemocněním, projevujícím se jak tělesnými, tak psychologickými a sociálními aspekty. V procesu vzniku závislosti se projevuje řada faktorů, jako jsou biologické, osobnostní a rodinné, nebo také množství a frekvence konzumace alkoholu, jeho dostupnost a kvalita. Čím silněji působí na člověka tyto faktory, tím menší expozice je zapotřebí na vyvolání závislosti. Vždy však je potřeba počítat s působením mnoha faktorů (biologické, psychosociální). Přechod od občasného popíjení k alkoholismu je velice pozvolný. U člověka se postupně zvyšuje tolerance vůči alkoholu, postupně nad jeho užíváním ztrácí kontrolu a zanedbává jiné zájmy a potěšení. Dochází ke změnám myšlení a chování, alkoholik si vypracovává obranný mechanismus, jakým reaguje na problémy vyvolané jeho pitím. Příznakem rozvinuté závislosti bývá výrazná změna tolerance vůči alkoholu, následovaná výskytem odvykacích syndromů v podobě ranních doušků. Popíjením ihned po ránu nebo během noci alkoholik doplňuje hladinu alkoholu a snaží se tak vyrovnat se začínajícími příznaky odvykacího syndromu. Tolerance k alkoholu zpočátku roste, ale později alkoholikův organismus ztrácí schopnost rychle metabolizovat alkohol a tolerance značně klesá. I malé množství alkoholu poté může vyvolat příznaky těžké opilosti. 12

13 Klasická Jelínkova terminologie rozlišuje 5 typů abusu čili závislosti na alkoholu: 13 a) typ alfa: problémové pití, abusus alkoholu používaný jako sebemedikace k odstranění dysforie, potlačení tenze, úzkosti či depresivních pocitů, často pití o samotě b) typ beta: společenské pití, příležitostný abusus výrazně charakterizovaný sociokulturálně častým pitím ve společnosti; typickým následkem je somatické poškození c) typ gama (bývá označován jako anglosaský typ s preferencí piva a destilátů): závislost na alkoholu; charakterizován poruchami pití, postupným zvyšováním tolerance s typickou progresí konzumace, následovanou somatickým a psychickým poškozením, výrazněji bývá vyjádřena psychická závislost d) typ delta (charakterizovaný jako románský typ preferující víno): typická je chronická (denní) konzumace alkoholu, trvalé udržování hladinky, bez výraznějších projevů opilosti a ztráty kontroly, výrazněji bývá vyjádřena somatická závislost s tělesným poškozením e) typ ypsilon: epizodický abusus (dipsomanie, kvartální pijáctví ) s obdobími delší, občas úplné abstinence, nepříliš častá varianta závislosti, provázející někdy afektivní poruchy 2.2 ALKOHOL A ŠKOLNÍ MLÁDEŽ 2.2 Pro děti je alkohol mnohem nebezpečnější než pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat tak rychle a v takovém množství jako u dospělého člověka. Navíc mají nízkou tělesnou hmotnost a hrozí jim vážné otravy. Rodiče nebo učitelé si u dítěte mohou všimnout různých příznaků: alkohol v dechu (často maskovaný bonbóny či žvýkačkami), zarudlé oči, zhoršená pohybová souhra, bolesti hlavy a kocovina, nezřetelná výslovnost, nejistá chůze, ospalost, oslabení zábran, slovní nebo fyzická agrese, podrážděnost. Při časté a dlouhodobé konzumaci alkoholu se u dítěte objevují další příznaky jako třes, častější úrazy (pořezání, spáleniny), ztráta přátel, nebo dokonce onemocnění jater nebo trávicího systému. 2.3 VÝVOJ DÍTĚTE V RODINÁCH S RODIČEM ZÁVISLÝM NA ALKOHOLU 2.3 Nevhodné utváření primárních sociálních vztahů, nedostatečné uspokojení potřeby jistoty, jež je pokládána za jednu ze základních psychických potřeb člověka, nedostatek vhodných identifikačních vzorů v osobách nejbližších vychovatelů, to vše může vést k narušení zdravého sociálního vývoje dítěte. Výchovná situace v jednotlivých rodinách se může velice lišit, ale v každém případě ji lze považovat za narušenou. Velice zaleží na tom, do jaké míry zvládá situaci druhý

14 rodič, zda tato situace nezmění negativně jeho výchovný přístup. Rodič alkoholik se většinou na péči o dítě přestává podílet, často mu bývá výchova dítěte lhostejná, zejména v pokročilých stadiích závislosti. Pokud však zasáhne do výchovy dítěte, bývá ve svém výchovném stylu nedůsledný, často mění své zásady a požadavky na dítě. Takový rodič může být v očích dítěte hodný, jindy příliš přísný, až agresivní. Je zde i zvýšené riziko sexuálního zneužívání a zanedbávání dítěte. Závažná situace nastává, pokud i druhý rodič nezvládá plnit svou rodičovskou funkci (např. pro duševní poruchu) nebo trpí závislostí oba z rodičů. V tomto případě rodina neplní svou výchovnou funkci stejně jako jiné funkce rodiny. Tento stav je pro dítě velice nebezpečný, čím déle se bude v takovém prostředí nacházet, tím horší pak jsou následky na jeho psychickém i fyzickém stavu. Pro snížení negativního vlivu alkoholismu rodičů na dítě K. Nešpor radí vysvětlit tento vážný problém jako nemoc a varovat dítě před alkoholem a návykovými látkami. Pokud závislý člověk přestává fungovat ve své rodičovské roli, doporučuje tohoto rodiče nahradit jinými dospělými členy rodiny (např. prarodiče, starší sourozenec) či jinými dospělými, např. člen nějaké organizace s pozitivní náplní (skautský vedoucí, fotbalový trenér apod.), kam dítě dochází. Důležité je, aby si dítě k těmto dospělým vytvořilo dobré citové vazby. Prioritou by mělo být vybudování předvídatelného prostředí a bezpečí. Nutné je především nevyvolávat v dětech pocity viny za pití někoho z rodičů, nedávat problém s alkoholem do souvislosti se zlobením dítěte a školními neúspěchy. Je však i mnoho aspektů, které by neměly být ve výchově uplatňovány a které dítěti škodí a ubližují mu. Chybou je navádět děti k přesvědčování svého rodiče, aby nepil. To bývá nad síly dětí, dochází u nich k pocitu neúspěchu, může dojít až ke značnému narušení zdravého sebevědomí. Špatný vliv má i přetěžování dětí tak, aby zastaly všechno to, co má, ale nezvládá dělat jejich selhávající rodič. Dítě by mělo mít možnost soustředit se na záležitosti, které odpovídají jeho věku. Navíc by se měli rodiče zaměřit na posílení jeho mnohdy silně narušeného sebevědomí Děti a jejich rodiče závislí na alkoholu Děti obvykle špatně snášejí situaci v rodině, kde panuje trvalé napětí. Stávají se úzkostnými, žijí v neustálém strachu z chování opilého rodiče, z toho, co se bude doma dít, a obávají se budoucnosti, tedy jak se situace vyvine, co bude s rodinou i s nimi samotnými. Přestávají mít dětské zájmy a místo toho přebírají dospělé starosti a ztrácí tak možnost mít nějaké potěšení, prožívat radost. Mnoho z nich přebírá zodpovědnost za rodiče, který ve své roli selhává. Ubývá jim volného času, spolu s tím i zájmů a koníčků. Špatně se zařazují do vrstevnických skupin, nemívají mnoho kamarádů. Problémy mívají i s tím, že situaci doma musí tajit, a tak se brání cokoliv vyzradit, vymýšlí si a vyhýbají se situacím, kdy by měly pozvat kamaráda domů. Také ve škole 14

15 mohou mít problémy s prospěchem, protože situace doma jim brání soustředit se na školní přípravu, nesoustředění bývají i přímo ve škole. Společným rysem dětí alkoholiků je i nízké sebehodnocení. U dětí alkoholiků se již během dětského věku častěji objevují různé formy duševních poruch a odchylek v psychickém vývoji. Tím může být snížená schopnost adaptovat se mezi ostatní děti. Poškození této socializace se více vyskytuje u dětí závislých matek. V případě, že se tyto děti dostávají do náhradní péče, objevují se jejich adaptační problémy až ve 30 %. V rodinách, kde je závislý otec v intoxikaci agresivní, objevují se psychické poruchy až u 40 % dětí. Alarmující je fakt, že 25 % dětí hospitalizovaných v dětských psychiatrických léčebnách pochází z rodin s alespoň jedním závislým rodičem. K. Nešpor rozděluje děti rodičů závislých na alkoholu do čtyř skupin dle jejich reakcí na závislost rodiče a doplňuje je radou, jakým vhodným způsobem lze děti z jejich rolí vymanit, čemuž by mělo předcházet překonání návykového problému v rodině. Rodinný hrdina je obvykle nejstarší z dětí, jež přebírá požadavky kladené na problémového rodiče. To však přesahuje jeho možnosti, zvláště pokud by ho měl přesvědčovat, aby se polepšil. Tento jev se nazývá parentifikace dítěte. V dospělosti pak toto dítě může trpět pocity méněcennosti, přestože může být ve skutečnosti úspěšné. Navíc může být ohroženo nezdrženlivým vztahem k práci. Při léčbě je takové dítě třeba navrátit k záležitostem, které odpovídají jeho dětskému věku, oprostit ho od rodinných problémů. Ztracené dítě je dítě uzavřené do sebe, málo a obtížně komunikuje, často utíká do světa fantazií. Tyto děti potřebují více pozornosti a vřelosti, měly by být vedeny k ocenění vnějšího světa a znovu v něm začít žít. Směřují k osamělosti. Klaun se snaží vyvolávat veselí a legraci a tím odvádět pozornost od rodinných problémů. Smích volí jako náhradní variantu pro situaci, kdy se v rodině někdo hádá, pere apod. V tomto případě je dobré toto chování dále neposilovat a dítěti přiměřeným způsobem pomoci zvýšit a projevit zdravé sebevědomí. Černá ovce je dítě, které odvádí pozornost od problémů dospělých tím, že zlobí atd. Zde je důležité nepodporovat toto nevhodné chování, stanovit mu pevné hranice a meze pro jeho chování, zároveň s tím posilovat jeho sebevědomí. Uvedené charakteristiky se mohou u každého dítěte prolínat vzhledem k jeho osobnostní vybavenosti. Dítě se navíc může chovat různě s ohledem na momentální situaci, volí to, co mu v daný moment poskytne větší možnost úniku od problému. Děti rodičů závislých na alkoholu mohou mít určité problémy, které si přináší jako následky z dětství, i v dospělosti. Tato problematika je velice individuální. Záleží na tom, jak se situace v rodině vyvíjela, zda je již alkoholismus u rodiče překonaným problémem, do jaké míry se dítě s touto situací vyrovnalo apod. Tito lidé jsou daleko více ohroženi ve zvládání náročných životních situací, v produktivitě, hůře se uplatňují v pracovním i společenském životě. Díky narušeným rodinným vztahům a posunu rolí uvnitř rodiny může být narušeno jejich pozitivní přijetí rodičovských vzorů. V důsledku toho může dojít k porušení jejich psychosexuálního vývoje a zdravého formování vlastních rodičovských postojů. 15

16 Samostatnou kapitolou je riziko vzniku alkoholismu u těchto dětí. Genetická dispozice pro vznik závislosti na alkoholu byla již několika výzkumy prokázána. Samotné genetické vlivy zvyšují riziko vzniku závislosti na alkoholu asi čtyřikrát. Dále je třeba brát v úvahu i uplatnění sociálních vlivů, kam patří rodičovské modely, rodinné prostředí, rodinné rituály apod. Závislost u rodičů však nemusí automaticky znamenat, že závislost vznikne i u dětí (naopak platí i to, že nepřítomnost problémů s alkoholem u rodičů nezaručuje, že se jejich potomek nestane alkoholikem). V případě dítěte rodičů závislých na alkoholu může dojít i k opačnému postoji k alkoholu. Někteří z nich si díky negativním rodičovským vzorům a nepříznivému rodinnému prostředí v dětství vybudují k alkoholu určitý respekt, někdy až odpor, a sami se tak v dospělosti nadměrné konzumaci vyhýbají nebo jsou úplnými abstinenty. Do jaké míry zasáhne dítě soužití s rodičem alkoholikem, je velice individuální záležitostí a záleží na souhře mnoha skutečností. Závislost člena rodiny na alkoholu se výrazně dotýká i jejích ostatních členů. Soužití s jedincem závislým na alkoholu vnáší do systému rodiny a jeho funkcí mnoho negativních jevů. Příčinou toho bývá změna v chování u závislého, jenž se stává agresivním, výbušným, bezohledným ke všem členům rodiny, typické je i lhaní a nespolehlivost. Takový člen rodiny ztrácí svou roli, prestiž i úctu, v rodině dochází k vyhasnutí emočních vztahů a k vzájemnému odcizení. Alkoholová závislost jednoho člena rodiny mění role ostatních členů rodiny vůči sobě navzájem i okolnímu světu. Alkoholik může zbortit i dosavadní rozdělení práce v rodině, často se přestává podílet na obživě rodiny, nepodílí se na péči o děti, o domácnost apod. Tyto funkce pak nejsou vůbec plněny nebo přecházejí na partnera či dokonce na nejstarší dítě, což pro něj představuje extrémní zátěžovou situaci. Jedná se o narušení mezigeneračních hranic. V případě, že se závislost objeví u jednoho z rodičů, se nezřídka stává to, že se závislý dostává do role zlobivého dítěte a místo něho přebírají rodičovské role dospívající děti a zároveň uzavírají koalice s druhým z rodičů. Podaří-li se odstranit návykový problém, je důležité, aby problémový rodič přijal zpět své přirozené role a zároveň posílil svou autoritu. V rodinách, kde se objevuje závislost, se vyskytují tzv. rodinná tajemství. V takovém případě se členové rodiny snaží neprozradit nikomu z okolí fakt, že v jejich rodině je alkoholik nebo se zatím jen léčí, je nemocný apod., nebo se jedná o sdílené tajemství, které existuje jen mezi několika členy rodiny, např. mezi partnery, kde jeden z nich začíná mít problémy s alkoholem a tají to před ostatními členy rodiny. Třetí podobou je tajemství individuální, které se týká samotných alkoholiků, nejčastěji žen, které svou závislost tají, alkohol konzumují tajně a ukrývají si ho před ostatními. Děti jsou instruovány, aby s nikým nehovořily o rodinných problémech pití matky, otce či sourozence. Rodina ztrácí schopnost plánování, mění se zaběhnutý způsob života i režim všedního dne, dochází k narušení rodinných rituálů, protože chování závislého se stává nepředvídatelné a rušivé. Tak vzniká nejistota a úzkost, které neustále doprovázejí všední, každodenní rodinný život. 16

17 Společenský život, který lze rozlišit na aktivity v rámci rodiny a na vztah rodiny k vnějšímu světu, má v těchto rodinách sestupnou tendenci. Aktivity rodiny, zejména společné trávení volného času a rekreace, jsou s velkou pravděpodobností omezeny, jelikož problémový piják nechce nebo není schopen se jich zúčastnit. Naopak i ostatní členové se vyhýbají všem společným aktivitám z obav z jeho chování. V rodině panují tendence držet problém v tajnosti před okolím, protože nepředvídatelné, rušivé a často opilecké chování je členy rodiny pokládáno za trapné a zahanbující. Činnosti a vztahy mimo domov bývají značně omezeny, pokud jsou i přesto udržovány, je zpravidla dbáno na jejich rigidní oddělení od života doma. Rodina se tímto způsobem dostává do stále rostoucí společenské izolace. Existuje také souvislost mezi alkoholismem a domácím násilím. L.Csémy a K. Nešpor uvádějí výsledky epidemiologické studie z roku 2004, z nichž vyplývá, že ve vzorku české populace došlo ve dvou třetinách případů k domácímu násilí za situace, kdy předtím jeden či oba aktéři konzumovali alkohol. Agresorem tak bývá muž nebo i žena pijící větší množství alkoholu nebo osoba na alkoholu závislá. Alkohol stejně jako jiné návykové látky je rizikovým faktorem i ve vztahu k domácímu násilí vůči dětem. Časté je užití alkoholu před incidentem či závislost na alkoholu i u obětí tohoto typu násilí. Příčin tohoto jevu může být hned několik a navzájem se nevylučují: závislost na alkoholu se může rychleji rozvinout u osoby dlouhodobě traumatizované domácím násilím. Požití alkoholu snižuje schopnost oběti předejít útoku a bránit se např. tím, že přivolá pomoc. Intoxikace alkoholem také sama o sobě nebo v kombinaci s dalším jednáním může incident vyprovokovat nebo posloužit jako záminka. Nutno však brát v úvahu fakt, že k narušení rodinného systému nemuselo nutně dojít v důsledku alkoholismu jednoho z členů, ale mohlo se vyvíjet již dávno předtím. Vztahové problémy pak pomohou naopak rozvoj alkoholismu u některého z členů rodiny podpořit. Alkohol může plnit tzv. homeostatickou funkci, abúzus alkoholu pak slouží jako obranný prostředek v zátěži (např. k ventilaci problémů, k úniku atd.). Paradoxně právě alkohol udržuje rodinu pohromadě, i když taková rodina neplní dostatečně svou funkci. Dále může dojít i k tomu, že vlivem sociálního učení, nápodoby nebo v důsledku potřeby úniku od reality začnou zneužívat alkohol i ostatní členové rodiny. Tímto způsobem rychle dochází k úpadku celé rodiny a naděje na rozhodnutí se pro léčbu je mizivá. Trvalé problémy alkoholika a omezená komunikace až odcizení mezi členy rodiny můžou vést k úplnému rozpadu rodiny. V tomto případě obvykle závislý zůstává sám, přidává i na intenzitě pití, což zrychlí jeho sociální úpadek, tělesné zchátrání a prohloubí se duševní problémy. Předejít této skutečnosti může závislý jen rozhodnutím se pro léčbu, kdy s ním obvykle rodina zůstává a v léčbě ho podporuje. Rodina tak dává závislému jakoby poslední šanci, kterou by měl využít a tím udržet rodinu pohromadě. V odborných zdrojích se neobjevuje problematika rodin, kde závislostí na alkoholu trpí oba rodiče. V tomto případě je narušen celý rodinný systém a rodina se stává zcela dysfunkční. V tomto momentě se obvykle o rodinu začínají zajímat orgány zabývající se rodinou a dětmi, časté je i odebrání dětí z těchto rodin na základě předběžného opatření či rozhodnutí soudu. 17

18 2.4 TRADOVANÉ MÝTY O ALKOHOLU 2.4 Tradované mýty mají přes existující rozsáhlou snahu informovat děti a dospívající o alkoholu stálou vytrvalost; i když tušíme, že je to problém, vypomáháme si obvykle tvrzením, že: Když nebudu pít, ztratím kontakt s ostatními a budu přehlížen. Pravdou je, že pokud nebudeme pít, získáme přátele, kteří nepreferují pití, a navíc vrstevníci, kteří pijí alkohol, se obvykle soustředí sami na své popíjení a nesledují druhé. Pití pouze piva není jako pití vína či destilátů. Pravdou je, že půllitr piva obsahuje tolik alkoholu jako 2 dcl vína či 0,5 dcl destilátu. Napití alkoholu napomáhá dobrému spánku. Pravdou je, že napomůže spánku, ale současně snižuje frekvenci spánkových cyklů (REM spánek), které nutně potřebujeme k dobrému psychickému stavu. Alkohol a drogy velmi dobře navozují příjemnou náladu a uvolnění. Pravdou je, že zpočátku působí jako startér, ovšem následně se stav již zhoršuje. Alkohol dokáže odblokovat, uvolnit. Pravdou ovšem je, že dochází ke ztrátě zábran potencovaných alkoholem. Alkohol vždy prohlubuje emoční stav, v jakém se nacházíme, v případě jakýchkoliv problémů pití alkoholu pouze ještě prohloubí aktuální psychický stav. Vzrůstající odolnost vůči alkoholu není projevem mužnosti a suverenity, ale naopak předznamenáním závislosti na alkoholu. [PhDr. Jiří Kučírek, Ph. D.] 3 3 TABÁK Kariéry jsou různé, obvykle nám tane na mysli profesní kariéra, ovšem může být i kariéra dealera drog, kariéra zloděje či pouze kariéra kuřáka. Přestat kouřit je vcelku snadné, jen to chce trochu pevné vůle, a kdo by si připustil, že nemá pevnou vůli? Občasné kouření neškodí, a když už, tak až po velmi dlouhé době, ve stáří. Faktem je, že vliv kouření se může projevit i po krátké době (podmíněné zdravotním stavem jedince i odolností). Projevem je například klesající tělesná zdatnost, horšící se chuť a čich, frekventovanější infekce dýchacích cest. Bohužel, vysoká míra tolerance vůči kuřákům vytváří dojem, že kuřáků je více než nekuřáků, což je omyl. Pokud kouříme, tak se snižuje náš stres. To je fatální omyl, protože stres je naopak posilován (například si můžeme sami změřit tepovou frekvenci po vykouření jedné cigarety). 18

19 Nikotin je toxický alkaloid, má podobu bezbarvé nezapáchající tekutiny a smrtelné je již požití 80 gramů. V této podobě ho ale zná jen málokdo. Většina z nás si ho spíše představí jako jednu ze složek cigaretového kouře. Možná někomu dokonce připadá zařazení nikotinu mezi drogy přehnané. Jeho negativní účinky se sice neprojevují tak rychle a dramaticky, ale jsou patrné, zvláště když je kouření ve společnosti natolik rozšířené. Kouření tabáku vážně poškozuje zdraví člověka. Je jednou z nejčastějších příčin vážných onemocnění a úmrtí. Každý rok zemřou na následky kouření asi 4 milióny lidí a v ČR asi 23 tisíc. U nás kouří zhruba 30 % obyvatelstva a mezi mladými lidmi je kouření ještě rozšířenější. Kouří až 50 % lidí ve věku od 15 do 18 let. 3.1 RIZIKA 3.1 Užívání tabáku nevede ke změnám psychiky, z tohoto hlediska je to bezpečná droga. Možná právě proto si často neuvědomujeme rizika somatická. Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno, kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku průměrně asi o 10 let dříve než nekuřák. 3.2 ZÁVISLOST 3.2 Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka. Mezi hlavní příznaky odvykacího syndromu patří především nezvladatelná touha po cigaretě, nervozita, podrážděnost, změny nálad, smutek až deprese, nesoustředěnost, poruchy spánku. Tyto příznaky se objeví už několik hodin po poslední dávce nikotinu. Často také člověk kouřením maskuje pocit nervozity a hyperaktivitu či uspokojuje potřebu si s něčím v ruce hrát. Kouření je také častou výmluvou, proč nespěchat nebo jak se na chvíli vzdálit z pracoviště. Kuřák se nemusí jen odnaučit kouřit, ale také se naučit nekouřit, a to ani v situacích, které mu cigareta zpříjemňovala. Drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů citlivých na nikotin v mozku, bohužel jejich počet se již během života nezmenší, a proto naprostá většina těch, kdo jednou byli závislí na nikotinu, už nemohou být příležitostnými kuřáky. Mezi školní mládeží je kouření velice rozšířené, přitom si děti neuvědomují zdravotní i psychická rizika, která s sebou kouření přináší. Mladí kuřáci se dají poznat podle bledosti, zažloutlých prstů od cigaret, zápachu z úst, může se objevit nevolnost, zvracení nebo studený pot. Dlouhodobějšími následky kouření jsou poté kašel, bolesti žaludku, pokles fyzické výkonnosti, nepříznivé účinky na pokožku obličeje a častá potřeba kouřit. Bez rizika nejsou ani pasivní kuřáci. 19

20 3.3 PSYCHOSOCIÁLNÍ ZÁVISLOST NA CIGARETĚ 3.3 Závislost na tabáku začíná závislostí psychosociální závislostí na cigaretě jako takové, bez ohledu na její složení a na nikotin. Současný životní styl vytváří celou škálu nabídek svůdností, které se časem pro dospívající stávají nutností. Souvisí to také s finančními částkami, které rodiče poskytují svým dětem, aby jim kompenzovali, že na ně nemají čas, protože jsou vytíženi v zaměstnání, či aby demonstrovali své postavení a příjmy. Psychickou závislostí je myšlena naučená potřeba určité činnosti v určité situaci. Jedná se o duševní stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje přáním drogu opět užívat. Může jít o pouhé přání nebo dychtivé, neodolatelné a opakující se nutkání požít drogu, i když člověk ani drogu požívat nechce a považuje své jednání za nerozumné. Teoreticky, je-li přerušeno podávání drogy, neměly by se dostavovat žádné tělesné abstinenční příznaky, prakticky jsou ovšem projevy naší psychiky zpravidla doprovázeny i projevy fyzickými třesem, pocením atd., tedy klamnými abstinenčními příznaky. Psychická závislost je nejsilnějším faktorem, který vede k zneužívání drogy, tedy nejčastěji k její opětovné nadměrné konzumaci. Psychická závislost na cigaretě znamená kouřit v určitých situacích, které jsou sice u každého jiné, ale lze o nich říct, že jsou typické: je to cigareta po jídle, po práci, ve stresu, při odpočinku, při kávě apod. Cigareta se stala samozřejmou součástí životního stylu a chování Vznik a udržování závislosti na cigaretě Vznik a udržování závislosti na cigaretě způsobuje nikotin, což je opět závislé na několika faktorech: počet vykouřených cigaret typ kouřené cigarety: cigarety totiž obsahují různé množství dehtů a nikotinu množství vykouřeného tabáku (záleží totiž na tom, zda byla cigareta dokuřována do konce, či jen částečně poslední tahy cigarety v sobě kumulují vysoký obsah nikotinu, dehtů a dalších látek) počet tahů z cigarety a hloubka inhalace (doba zadržování kouře v plicích) Fyzická závislost na nikotinu vzniká po určité době a je individuální. Obvykle se vyvine během dvou let kouření, ale také k závislosti na nikotinu nemusí vůbec dojít. Malé procento kuřáků zůstane kuřáky příležitostnými bez závislosti na nikotinu po celý život. V mozku člověka (ale i jinde) jsou nikotinové receptory a u pravidelného kuřáka s pravidelným přísunem nikotinu z cigaret se tyto receptory zmnožují. Účinky nikotinu na organismus jsou okamžité, rychlost poskytnuté drogy je jedním z rozhodujících faktorů: čím okamžitěji v dostatečném množství je droga podána, tím více je požadována. Účinek nikotinu není tedy jen rychlý, ale rovněž i konstantní. Lze říci, že na nikotinu je závislý kuřák, který kouří nejméně cigaret denně a první si zapa- 20