J AROSLAV HRBEK. Velká válka 1. DÍL. Rok 1914

Transkript

1

2 J AROSLAV HRBEK Velká válka na moři 1. DÍL Rok 1914 N AKLADATELSTVÍ LIBRI PRAHA 2001

3 Věnováno památce mého otce Ivana Hrbka. PhDr. Jaroslav Hrbek, 2001 Illustrations archiv autora, 2001 Maps Pavel Rajský, 2001 Libri, 2001 ISBN ISBN (soubor)

4 O BSAH Předmluva Slovo autora k 1. dílu Ediční poznámka Seznam zkratek ÚVOD Námořní moc a mezinárodní politika Britská námořní moc koncem 19. století Německé Zákony o loďstvu a Tirpitzovy teorie Británie opouští skvělou izolaci Fisherovy reformy Nové kolo závodů v námořním zbrojení Britská námořní panika v roce Vznik Trojdohody a izolace Německa Éra dreadnoughtů Bitevní lodě přelomu 19. a 20. století Zrození dreadnoughtu Poslední obrněné a první bitevní křižníky Další vývoj bitevních lodí a bitevních křižníků Superdreadnoughty Lehké křižníky Torpédoborce Ponorky PRVNÍ DÍL KRACH TIRPITZOVY DOKTRÍNY Prolog Síly a plány válčících stran Velká Británie Francie Rusko Japonsko Německo Rakousko-Uhersko Válka začala na Balkáně

5 Únik Goebenu Začátek války na Jadranu Blokáda a kontrablokáda Pasivní začátek války První akce v Severním moři Bitva u Helgolandu První úspěchy ponorek Ponorková hrozba Velkému loďstvu Obsazení Flander Němci Britské obavy z německé invaze Minová válka Návrat admirála Fishera Německé útoky na britské pobřeží První akce námořního letectva Bitva u Doggerbanku Operace ve východoevropských vodách Začátek války na Baltu Zkáza křižníku Magdeburg Ruský výpad ke Gotlandu a německá protiakce Začátek ponorkové války na Baltu Minová válka Turecko na prahu války Začátek války na Černém moři Bitva u mysu Saryč Další operace na Černém moři Turecký útok na Suezský průplav Na vzdálených mořích Obléhání Čching-tao Plavba eskadry admirála Maximiliana von Spee Britská protiopatření Bitva u Coronelu Bitva u Falkland Křižníková válka Korzárská plavba křižníku Karlsruhe Akce křižníku Dresden Emden postrach Indického oceánu Geier Operace německých pomocných křižníků Boj o německé kolonie Obsazení německých držav v Tichomoří Německé kolonie v západní Africe Zkáza křižníku Königsberg

6 PŘÍLOHY Seznam válečných lodí účastnících se první světové války, 1. část Legenda Brazílie Britské impérium Bulharsko Organizace a dislokace britského loďstva v srpnu Domácí vody Atlantik Středozemní moře Vzdálené vody Organizace a dislokace francouzského loďstva v srpnu Středozemní moře Atlantik Organizace ruského Baltského loďstva v srpnu Baltské moře Organizace a dislokace německého loďstva v srpnu Severní moře Baltské moře Středozemní moře Atlantik Tichý oceán Východní Afrika Organizace rakousko-uherského loďstva v srpnu Srovnání důstojnických hodností jednotlivých námořnictev Slovníček odborných termínů

7

8 P ŘEDMLUVA Vpředstavách středoevropského suchozemce je první světová válka především konfliktem početných pozemních armád zápasících v nebývale krvavých bitvách, v nichž se úspěch měřil postupem o pouhých pár desítek či stovek metrů, a strádajících v zákopech, ve kterých se nebozí vojáci zoufale snažili krýt nejen před bubnovou palbou nepřátelského dělostřelectva, nýbrž i před nepřízní počasí. Právě zákopová válka se stala synonymem válečných hrůz pro celou jednu generaci evropské populace. První světová válka však měla, jak už tomu u globálních konfliktů bývá, více rozměrů a válka na souši byla jen jedním z nich. Námořní válka byla důležitou součástí této konflagrace a podle mínění mnohých se právě na moři rozhodovalo o porážce císařského Německa, jež bylo bezesporu nejsilnějším, a tím i nejnebezpečnějším protivníkem mocností Dohody. Přestože nelze s naprostou jistotou tvrdit, že námořní blokáda byla hlavní, či dokonce jedinou příčinou zhroucení německého válečného úsilí, je nepochybné, že přerušení námořního obchodu, zejména dovozu strategických surovin a potravin, mělo nebývale silný negativní dopad na zbrojní výrobu a výživu obyvatel Centrálních mocností. Na druhé straně je určitým paradoxem, že Německo, jež bylo vždy klasickou kontinentální velmocí s dominantním postavením pozemní armády, mělo celkové vítězství ve válce na dosah ruky právě na moři. Neomezená ponorková válka, vedená sice v rozporu s mezinárodním právem, zato však s velkou efektivitou, totiž málem srazila v roce 1917 Velkou Británii na kolena podvázáním jejího námořního obchodu, na němž byla tato ostrovní velmoc zcela závislá. Na druhé straně však tatáž neomezená ponorková válka přivedla do konfliktu na straně Dohody Spojené státy americké, jejichž materiální a lidské zdroje sehrály nakonec rozhodující roli v porážce německých armád na západní frontě v roce Bojové operace námořní války měly rozmanitý charakter a na jednotlivých bojištích se od sebe podstatně lišily. Vzhledem k námořní převaze mocností Dohody (spojencem Německa bylo jen Rakousko-Uhersko, jež bylo z námořních velmocí nejslabší, zatímco proti němu stálo loďstvo zprvu čtyř a později dokonce šesti námořních velmocí) bylo jen logické, že v průběhu první světové války nedošlo k mnoha střetnutím těžkých hladinových lodí. Přesto byla v roce 1916 svedena generální bitva mezi britským a ně- 9

9 meckým loďstvem, bitva, jež svým rozsahem zdaleka překonala všechny předchozí námořní konflikty. Ve střetnutí 250 válečných lodí obou stran s více než námořníky na palubách udávalo tón 58 bitevních lodí a bitevních křižníků, jež po sobě střílely z téměř 600 těžkých děl, vrhajících granáty o váze několika metrických centů na vzdálenost až 20 kilometrů. Během jediného odpoledne a následujícího večera kleslo ke dnu 25 válečných lodí a zahynulo britských a německých námořníků. Velká válka na moři v letech 1914 až 1918 byla posledním konfliktem, do kterého nastupovala loďstva jeho protagonistů s vírou v nepřemožitelnost bitevních lodí a nedostižnost taktiky kýlové řady. V průběhu války se však prosadily ty zbraně, jež potom v dalším vývoji námořní techniky i taktiky měly získat postavení zbraní rozhodujících a odsoudit silně pancéřované bitevní lodě, ježící se hlavněmi děl, nejprve do role druhořadých bojových prostředků a nakonec do starého železa. Tyto zbraně, totiž ponorky a letadla, také dodaly válce na moři nový rozměr. Ponorky ji rozšířily pod vodní hladinu, bojové letouny (a zprvu také vzducholodě) do vzduchu nad ní. Nové zbraně zároveň vtáhly do hrůz války na moři v mnohem větším měřítku, než bylo dosud obvyklé, civilisty včetně občanů neutrálních zemí. Zejména ponorková válka, vedená stále častěji bez ohledu na limitující ustanovení mezinárodního válečného práva, vnesla do námořní války hrůzy srovnatelné s utrpením civilistů, kteří se ocitli uprostřed válečného požáru na pozemním bojišti. V neomezené ponorkové válce se válka na moři stala krutým zápasem o námořní komunikace, jehož oběťmi se ve stále větší míře stávali nejen civilní námořníci sloužící na obchodních lodích, nýbrž i bezbranní cestující včetně žen a dětí. Námořní bitvy patřily vždy k nejkrvavějším a epocha rychlého technického pokroku v 19. a na počátku 20. století učinila z válečných lodí složité stroje na zabíjení s obrovskou ničivou silou. Každá ze 130 nových bitevních lodí a bitevních křižníků, jež byly na světě v letech postaveny, dokázala vyslat na cíl v jediné salvě nepoměrně více výbušnin než dělostřelectvo celé divize na pozemní frontě. Stroje na válečných lodích ovšem obsluhovali lidé, a potopení velké válečné lodě tak téměř vždy znamenalo zmaření značného počtu lidských životů, někdy dokonce v pouhých několika minutách či sekundách. Tato kniha se pokouší vylíčit námořní operace první světové války v širokém kontextu tohoto konfliktu i v jejich jedinečnosti, zabývá se ovšem nejen střetnutími těžkých lodí, nýbrž i běžnými akcemi patřícími k rutině války na moři, vedené s obrovskou urputností prakticky od prvních hodin konfliktu až do jeho posledních dní. A epilog Velké války na moři dokonce přesahuje ještě do doby rodícího se nepevného míru. Jaroslav Hrbek 10

10 Slovo autora k 1. dílu Kniha Velká válka na moři. Rok 1914 je věnována námořním operacím od počátku první světové války až do jara 1915, tedy období, které bylo bohaté na dramatické události, a to zejména na vzdálených mořích. Líčí bitvy svedené mezi německou Východoasijskou eskadrou křižníků a britskými eskadrami u jihochilského Coronelu a jihoatlantických Falklandských ostrovů, korzárské plavby německých lehkých křižníků na Atlantském i Indickém oceánu, epický únik německé Středomořské divize z italské Messiny do tureckého Cařihradu i bitvy svedené na Severním moři v Helgolandské zátoce a u mělčiny Doggerbank. Všímá si ovšem i malé války na evropských vnitřních mořích a prvních úspěchů nové zbraně ponorek. Předřazeny jsou úvodní kapitoly, které rozebírají vliv námořní politiky a závodů v námořním zbrojení na mezinárodní politickou situaci v předvečer války a podávají přehled vývoje nejdůležitějších kategorií válečných lodí v prvních desetiletích 20. století. Tehdy došlo v konstrukci bojových lodí ke skutečné revoluci, způsobené stavbou bitevní lodě HMS Dreadnought a prvních bitevních křižníků. Kniha je doplněna celou řadou příloh, ve kterých čtenář nalezne organizaci a dislokaci loďstev hlavních protivníků na počátku války, srovnávací tabulku hodností námořních důstojníků v jednotlivých zemích a první část seznamu válečných lodí států, které se války účastnily, zahrnující loďstva Brazílie, Britského impéria a Bulharska. Vzhledem k tomu, že po první světové válce následovalo nové kolo závodů v námořním zbrojení, které ukončila až konference ve Washingtonu v roce 1922, byly do seznamu lodí všech států zařazeny všechny jednotky rozestavěné před rokem 1922, ať již byly dokončeny, nebo nikoliv. Přiřazen je také seznam použitých zkratek a slovníček technické terminologie. Kniha je bohatě vybavena mapami, fotografiemi a bokorysy válečných lodí. Rejstříky a seznam literatury nalezne čtenář v posledním svazku série knih věnovaných Velké válce na moři

11 Ediční poznámka Pro lepší orientaci čtenáře jsou jména válečných lodí psána kurzivou, názvy tříd lodí verzálami a jména obchodních lodí, a to parních i plachetních, kapitálkami, stejně jako jména nemocničních lodí, které mohly sice formálně patřit k válečnému námořnictvu, nepluly však pod válečnou vlajkou. Zde je dále na místě upozornit čtenáře, že vzhledem ke skutečnosti, že naprostá většina ponorkových velitelů měla za první světové války hodnost kapitán-poručík, bylo v závorce za jménem ponorky uvedeno vždy jen jméno jejího velitele bez hodnosti. Pokud měl velitel ponorky jinou hodnost než kapitán-poručík, je vždy uvedena. 12

12 Seznam zkratek Zkratky přídavných jmen platí i pro příslovce od těchto přídavných jmen odvozená. amer. americký angl. anglický ANZAC Australian-New Zealand-Army Corp (Australsko-novozélandský armádní sbor) austral. australský BB Battleships (bitevní lodě) brit. britský BRT brutto registrovaná tuna býv. bývalý franc. francouzský hl. hladina HMAS His Majesty s Australian Ship (Australská loď Jeho Veličenstva) označení australských válečných lodí HMCS His Majesty s Canadian Ship (Kanadská loď Jeho Veličenstva) označení kanadských válečných lodí HMNZS His Majesty s New Zealand Ship (Novozélandská loď Jeho Veličenstva) označení novozélandských válečných lodí HMS His Majesty s Ship (Loď Jeho Veličenstva) označení britských válečných lodí ital. italský jap. japonský MAS původně Motobarca armata SVAN (ozbrojený motorový člun SVAN), později Motobarca anti-sommergibili (protiponorkový motorový člun) či Motobarca armata silurante (tichý ozbrojený motorový člun), a nakonec Motoscafo anti-sommergibili (protiponorkový motorový kluzák) označení malých italských torpédových člunů něm. německý niz. nizozemský nom. u. nominální maximální rychlost (v uzlech) port. portugalský pl. protiletadlové dělo rak.-uher. rakousko-uherský RAN Royal Australian Navy (Královské australské námořnictvo) 13

13 RCN RIN RN RNVR RNZN řec. skut. u SMS SVAN špan. t torp. tur. u USAAF vl. Royal Canadian Navy (Královské kanadské námořnictvo) Royal Indian Navy (Královské indické námořnictvo) Royal Navy (Královské námořnictvo) oficiální název britského válečného námořnictva Royal Navy Voluntary Reserve (Dobrovolná záloha Královského námořnictva) Royal New Zealand Navy (Královské novozélandské námořnictvo) řecký skutečná maximální rychlost (v uzlech) Seine Majestäts Schiff (Loď Jeho Veličenstva) označení německých válečných lodí Societa Veneziana Automobili Nautiche (Benátská společnost námořních plavidel) italská loděnice španělský tuna torpédomet turecký uzel United States Army Air Force (Americké armádní letectvo) vlajkový 14

14 Ú V OD Snaha o teoretické zobecnění nejrůznějších společenských jevů, jež byla typická pro myšlení 19. století, nemohla opomenout ani tak specifickou formu lidské činnosti, jakou je námořní válka. Po vzoru teoretiků války na souši v čele s Carlem von Clausewitzem a Henrim Jominim se i námořní důstojníci a historici pokusili na konci století stanovit obecně platné zákonitosti války na moři. Tvůrce teorie námořní síly jako rozhodujícího činitele moci daného státu, americký kontradmirál Alfred T. Mahan, opíral své závěry o analýzu role námořní moci v novověkých konfliktech. 1) Jeho současník, britský viceadmirál Philip H. Colomb, učitel strategie a taktiky na námořní škole v Greenwichi, ovlivnil svou zásadou, že úspěch v námořní válce přináší jen získání nadvlády nad mořem dosažené zničením loďstva protivníka v rozhodující bitvě, celou generaci britských námořních důstojníků. 2) Z jeho teorie logicky vyplývala důležitost mohutných loďstev bitevních lodí, tvořících hlavní údernou sílu válečného námořnictva. Zcela jiná teoretická východiska hájila francouzská jeune école (mladá škola) v čele s kontradmirálem Hyacinthem T. Aubem, která kladla důraz na malou válku, jejímž cílem bylo oslabit nepřátelské loďstvo útoky menších, torpédy vyzbrojených bojových lodí, minami a ponorkami, a zvrátit tak převahu bitevních lodí protivníka. O syntézu obou protikladných názorů se pokusil britský námořní historik sir Julian Stafford Corbett svou tezí, že nadvlády nad mořem se dá dosáhnout jak v rozhodující námořní bitvě, tak i blokádou. Zároveň doporučoval malou válku vedenou pomocí lehkých hladinových sil a ponorek. 3) Corbettovy zásady se staly základem britské námořní strategie za první světové války. 1) Mahanovými základními díly jsou: The Influence of Sea Power upon History, , Boston 1890; The Influence of Sea Power on the War of the French Revolution and Empire, , Boston 1892; Sea Power and Its Relations to the War of 1812, Boston ) Colomb byl autorem teoretické studie Naval Warfare, Its Ruling Principles and Practice, Historically Treated, London ) Své teorie vyložil Corbett v díle Some Principles of Maritime Strategy, London