* pouze na Slovensku. VELKÉ BITVY HISTORIE Hon na Bismarck Hon na Bismarck 1941

Transkript

1 Cena 105 Kč / 4 * * pouze na Slovensku VELKÉ BITVY HISTORIE Hon na Bismarck 1941 Hon na Bismarck 1941

2 Hon na Bismarck 1941 Ponížení a pomsta Královského námořnictva

3 Hon na Bismarck 1941 Ponížení a pomsta Královského námořnictva ARTUR MARCINIAK

4 Originální název The Bismarck 1941: Hunting Germany's Greatest Battleship 2004 Osprey Publishing Ltd České vydání Amercom SA, Překlad PhDr. Jiří Fidler, Ph.D. Jazyková korektura PhDr. Alena Hasáková Odpovědný redaktor Lukáš Smelík 3D mapy The Black Spot Mapy The Map Studio Redakční zpracování a sazba Press-Pygmalion, s. r. o. Tisk DRUK-INTRO SA, Inowrocław ISBN (série) ISBN (číslo 51) LEGENDA K VOJENSKÝM SYMBOLŮM skupina armád armáda sbor divize brigáda pluk prapor rota pěchota jezdectvo dělostřelectvo tankové vojsko motorizované jednotky paradesantní jednotky speciální jednotky 4

5 OBSAH ÚVOD 7 ZAČÁTEK STŘETU 7 PRŮNIKY VELKÝCH NĚMECKÝCH LODÍ DO ATLANTIKU 10 CHRONOLOGIE 13 VELITELÉ BOJUJÍCÍCH STRAN 15 NĚMEČTÍ VELITELÉ 15 BRITŠTÍ VELITELÉ 18 PLÁNY BOJUJÍCÍCH STRAN 22 STRATEGICKÁ SITUACE 22 NĚMECKÝ PLÁN 23 BRITSKÝ PLÁN 25 NÁMOŘNÍ SÍLY BOJUJÍCÍCH STRAN 26 NĚMECKÉ LOĎSTVO 26 BRITSKÉ LOĎSTVO 34 SESTAVY VOJSK 53 BOJOVÉ AKCE 54 PLAVBA DO DÁNSKÉHO PRŮLIVU 65 BITVA V DÁNSKÉM PRŮLIVU 68 HON NA BISMARCK 74 BRITSKÁ REAKCE 75 PRVNÍ ÚTOK TORPÉDOVÝCH LETOUNŮ 80 BISMARCK STÁLE UNIKÁ 81 DRUHÝ ÚTOK TORPÉDOVÝCH LETOUNŮ 83 POSLEDNÍ NOC 86 POTOPENÍ BITEVNÍ LODI BISMARCK 87 DŮSLEDKY 92 VÝBĚR LITERATURY 94 5

6 Situace v Atlantiku před zahájením německé operace Rheinübung a původní britská opatření; květen 1941 GRÓNSKO Dánský průliv ISLAND Reykjavík Severní polární kruh NORSKÉ MOŘE Trondheim ATLANTICKÝ OCEÁN Faerské ostrovy Shetlandy Orkneje Scapa Flow základna Domácího loďstva NORSKO Bergen Skagerrak Kattegat VELKÁ BRITÁNIE SEVERNÍ MOŘE Kiel Hamburk NĚMECKO Brest FRANCIE km Biskajský záliv předpokládaná plavba německého uskupení hlavní trasy britských konvojů hlídkové pozice britských křižníků německé zásobovací lodě britská minová pole německé ponorky hranice ledového příkrovu Azory Madeira ŠPANĚLSKO Gibraltar základna, Uskupení H 6

7 ÚVOD ZAČÁTEK STŘETU Německý velkoadmirál Erich Raeder zastával funkci hlavního velitele německého válečného loďstva v letech 1935 až Byl zastáncem nasazení velkých hladinových lodí za účelem paralyzování britské námořní přepravy, ale zároveň se snažil o rozsáhlou výstavbu ponorek. Operace Rheinübung byla jeho nápadem, neúspěšná akce pak vedla k oslabení jeho pozice v německém velení. Když totiž Britové potopili německou bitevní loď Bismarck, Adolf Hitler rozhodl, že každá bojová plavba velkých hladinových lodí musí mít jeho osobní souhlas. Základem britské obranné politiky byla po několik století teze, že hlavním garantem existence Anglie a Velké Británie je silné válečné námořnictvo. Rozhodujícího významu nabyla tato teze v první polovině 20. století, kdy bylo Královské námořnictvo dvakrát vystaveno tlaku německého válečného námořnictva. To bylo sice v obou případech slabší, mělo však k dispozici takový válečný potenciál, že jeho operace mohly vést k zablokování britské námořní přepravy. Takový výsledek by byl pro Velkou Británii životně nebezpečný, neboť bez neustálého zásobování by se britská vůle k odporu dosti rychle zhroutila. Před první světovou válkou se Němci snažili vybudovat takové válečné loďstvo, jež by se mohlo Britům postavit v námořní bitvě. Německé námořnictvo, jehož cílený rozvoj začal na přelomu 19. a 20. století, mělo být v okamžité pohotovosti silnější než britské. Pro Němce to znamenalo vybudovat vlastní válečné loďstvo alespoň o síle dvou třetin britského, které by bylo schopno do místa střetu přesunout všechny své těžké hladinové lodi. Britové totiž museli značnou část loďařských kapacit využívat pro stavbu lodí, chránících koloniální říši a námořní cesty, takže Němci měli značnou šanci získat ve stavbě těžkých hladinových lodí převahu. Jutská bitva (u Skagerraku, největší námořní bitva první světové války; 1916) však tyto teoretické předpoklady reálně nepotvrdila. Přestože lze jen těžko říci, která ze stran se v této bitvě stala opravdovým vítězem, je nutno konstatovat, že ze strategického hlediska vyhráli Britové, jelikož si v Severním moři udrželi dominantní postavení. Němci se natolik báli jakékoli ztráty cenných bitevních lodí, že s nimi až Stará bitevní loď Schleswig- Holstein byla jednou z velkých hladinových lodí, které Německu po první světové válce povolovala versailleská smlouva. V letech 1925 až 1935 byla vlajkovou lodí Říšského loďstva, od roku 1936 působila jako školní loď. Její palba proti polské posádce na Westerplatte zahájila druhou světovou válku. 7

8 do konce první světové války prakticky nevypluli. Ačkoli po skončení války označovali Němci jutskou bitvu jako své vítězství, ve skutečnosti právě zcela neuspokojivý výsledek této bitvy sehrál rozhodující úlohu v rozvoji německých námořních strategických plánů během druhé světové války. Versailleská smlouva omezila Německo také v oblasti námořního zbrojení. Vítězné velmoci, zvláště pak Velká Británie, se postaraly o to, aby německé válečné loďstvo přestalo být hrozbou. Uvažovaly, že v těchto změněných podmínkách bude protivník schopen pouze bránit pobřeží, případně chránit komunikace mezi svými námořními základnami. Právě proto bylo Německu povoleno ponechat si jen osm starých bitevních lodí z počátku 20. století, které pro moderní britské a francouzské bitevní lodi nepředstavovaly rovnocenného protivníka. Navíc bylo určeno, že přímo ve službě může být pouze šest z těchto osmi velkých válečných lodí (třídy Braunschweig a Deutschland) a zbývající dvě musí být jen v záloze. Možnosti výstavby nových lodí byly omezeny klíčovými parametry, např. jejich výtlak neměl přesáhnout t. Zařazení nové velké lodi do služby muselo být kompenzováno zrušením lodi staré a celkový počet velkých lodí, včetně lodí ve stavbě, nesměl být opět vyšší než osm. Němci si tak po válce ponechali již zastaralé bitevní lodi Braunschweig, Lothringen, Preussen, Hessen, Schleswig-Holstein, Schlesien, Elsass a Hannover. Dodatečně bylo ještě stanoveno, že tyto lodi mohou být nahrazeny novými plavidly po 15 až 20 letech služby původních lodí. Smluvní parametry tedy byly nastoleny takovým způsobem, že Němcům prakticky znemožňovaly pokračovat v technickém vývoji a konstrukci velkých válečných lodí. Německá admiralita, která provedla velmi důkladnou analýzu vlastních i nepřátelských námořních akcí během první světové války, Záď tzv. kapesní bitevní lodi Admiral Graf Spee. Tato loď byla na podzim 1939 nasazena do prvního německého nájezdu proti spojeneckým námořním trasám. Její velký akční rádius a silná výzbroj ji k tomuto druhu bojové činnosti přímo předurčoval. 8 Němečtí námořníci sledují z paluby lodi Admiral Graf Spee potopení britské obchodní lodi Trevanion; Atlantik, 22. říjen 1939.

9 Kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee po modernizaci v dubnu Projekt byl zpracován takovým způsobem, aby splňoval tvrdá omezení, jež německému válečnému námořnictvu přikazovala versailleská smlouva. dospěla již ve dvacátých letech k závěru, že Německo není schopno porazit Velkou Británii v regulérní námořní bitvě. Britská kvantitativní převaha byla příliš velká. Na druhé straně však byl zohledněn obrovský rozsah britských závazků po celém světě a vynikající výsledky německých ponorek a korzárských lodí, úspěšně útočících na britské námořní komunikace. Nová německé strategická koncepce pro případ války proti Velké Británii tak rezignovala na přímou konfrontaci loďstev a zaměřila se na rozvoj námořních jednotek, schopných narušovat nepřátelské námořní komunikace. Přesněji řečeno, bylo sice jasné, že německé válečné lodi sice nebudou schopny tyto komunikace zablokovat, mohou však přinutit Královské námořnictvo převést neadekvátně velké 9

10 síly ke střežení těchto komunikací, což by mu znemožnilo realizovat jiné úkoly. S tímto zadáním byly také projektovány nové německé velké hladinové lodi. Je však třeba uvést, že vypuknutí nové války proti Velké Británii německé válečné námořnictvo zaskočilo. Plán jeho rozvoje (tzv. Plán Z), jenž byl zaměřen na výstavbu hladinového i ponorkového loďstva, byl přijat jen několik měsíců před vypuknutím války. Plán předpokládal několikaletou výstavbu, jež měla kulminovat v letech 1944 až Teprve poté mělo být německé válečné námořnictvo schopno vést válečný střet s Královským loďstvem. Zahájení války proti Polsku a následný vstup Velké Británie do této války však odložily všechny plány výstavby lodí do archivu. Zvláště německé velké hladinové lodi nebyly na válečné akce připraveny, naznamená to však, že Němci nebyli schopni do námořních bojů nic nasadit. Britský těžký křižník HMS Exeter (třída York) byl jednou z lodí, s nimiž se německá kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee střetla v bitvě u ústí řeky La Plata do jižního Atlantiku. PRŮNIKY VELKÝCH NĚMECKÝCH LODÍ DO ATLANTIKU 10 Britská admiralita se od počátku války musela obávat o osud vlastních i spojeneckých obchodních lodí na světových mořích. Na rozdíl od reálné hrozby německých ponorek, kterému se snažila čelit zavedením konvojů, stála před dilematem, zda se Němci pokusí narušit námořní spoje pomocí velkých hladinových lodí. K první takové akci došlo již v září 1939 a jejím aktérem byla tzv. kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee. Ta vyplula na moře ještě před vypuknutím války a svůj bojový účet si otevřela už v září v jižním Atlantiku. Během tří měsíců svého působení na volném moři si tato německá loď připsala na účet devět obchodních lodí o celkovém výtlaku přes t. Do nalezení a zneškodnění jediné německé válečné lodi museli spojenci nasadit obrovské námořní síly tři bitevní lodi, čtyři letadlové lodi a 16 těžkých a lehkých křižníků. O něco později byly do lovu nasazeny ještě dva další bitevní křižníky. Teprve 13. prosince 1939 byl německý korzár objeven Uskupením H (těžký křižník HMS Exeter, lehké křižníky HMS Achilles a HMS Ajax). Během bojového střetu, jenž byl později nazván námořní bitvou u ústí řeky La Plata, se německé lodi podařilo vážně poškodit HMS Exeter, sama

11 Hořící kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee poblíž uruguayského Montevidea; tři dny po jejím zničení spáchal kapitán lodi komodor Hans Langsdorff sebevraždu. však byla také poškozena a musela odplout k opravám do přístavu. Tím se stal neutrální uruguayský přístav Montevideo. Britové okamžitě zahájili zpravodajskou hru, v níž vsugerovali veliteli německé lodi, kapitánu Wilhelmu Langsdorffovi, že se kolem Montevidea soustřeďují velké britské lodi. Navíc se v přístavních docích zjistilo, že došlo ke zničení zařízení, jež provádělo odsolování mořské vody, což Němcům znemožňovalo návrat do domovského přístavu. V této situaci se kapitán rozhodl kapesní bitevní loď Admiral Graf Spee 20. prosince 1939 potopit a o tři dny později se sám zastřelil. Bez ohledu na ztrátu cenné velké lodi však velení německého námořnictva došlo k závěru, že podobné korzárské plavby se rozhodně vyplatí. V prvé řadě byli spojenci nuceni nasadit na krytí námořních tras proti jediné německé lodi až 25 lodí vlastních. Za druhé již jen pouhé informace o působení německého korzára v jižním Atlantiku značně paralyzovaly námořní přepravu v celé oblasti. Je třeba uvést, že v září 1939 působil v severním Atlantiku další německý korzár, kapesní bitevní loď Deutschland. Ten však byl po potopení pouhých dvou britských obchodních lodí nadřízenými odvolán do domácího přístavu. Druhý významný výpad německé velké hladinové lodi byl zahájen 14. října 1940, kdy na moře vyplula kapesní bitevní loď Admiral Scheer. Jejím hlavním úkolem byl útok na britský konvoj HX-84, o kterém se německá rozvědka dozvěděla rozšifrováním části britských radiogramů. Německá loď konvoj objevila a přiblížila se, aby jeho lodi zničila. Na odpor se jí však postavil britský pomocný křižník Jervis Bay. Vzhledem k jeho sebeobětování a k rychlému rozpuštění konvoje se Němcům podařilo potopit pouze pět lodí. Přesto však přispěl útok německého korzára k výrazné změně ochrany britských konvojů. Od té doby měl každý velký konvoj k dispozici poblíž se nacházející uskupení, ve kterém byla přítomna bitevní loď nebo bitevní křižník. Německému korzárovi se však podařilo zmást britské pronásledovatele a po dobu dvou měsíců pokračoval v nepozorovaných plavbách Atlantikem, přičemž potápěl osamocené britské obchodní lodi. Na počátku roku 1941 se Admiral Scheer pokusil proniknout do Tichého oceánu, ale zde jej dosavadní štěstí opustilo. Jedna z napadených obchodních lodí vyslala rádiové hlášení o útoku, přičemž uvedla pozici. Německá loď se 11

12 musela urychleně vrátit do Atlantiku, načež vcelku nepozorovaně dosáhla 1. dubna 1941 domovského přístavu. Celkem však dokázala potopit 17 obchodních lodí o tonáži více než t. Poslední akcí tohoto typu před operací Rheinübung byla plavba německých bitevních lodí Scharnhorst a Gneisenau, které na moře vypluly 22. ledna Ovšem během plavby se na obou lodích objevilo velké množství poruch a poškození, souvisejících hlavně s nečekaně nepříznivým počasím, které tehdy na moři vládlo. Německé velení navíc nedovolilo lodím riskovat útoky na dobře chráněné konvoje, a proto se obě lodi několikrát podobným útokům samy vyhnuly. Přesto však bitevní loď Scharnhorst potopila osm obchodních lodí o celkové tonáži přes t, a bitevní loď Gneisenau dokonce 11 obchodních lodí (tři další byly zajaty jako kořist) o celkové tonáži téměř t. Německé lodi ukončily bojovou plavbu 22. března 1941, kdy zakotvily ve francouzském Brestu. Bez ohledu na velké povětrnostní problémy a omezující rozkazy nadřízených však skončil výpad německých lodí úspěšně, což také sehrálo významnou úlohu při plánování nově připravovaného útoku, označeného krycím názvem Rheinübung (Cvičení na Rýně) NAHOŘE Další kapesní bitevní lodí, která provedla korzárský výpad na Atlantik, byl Admiral Scheer. Na podzim 1940 zničila tato loď 17 spojeneckých obchodních lodí o celkovém výtlaku t. UPROSTŘED Poslední úspěšný výpad proti britské námořní dopravě provedly německé bitevní lodi Scharnhorst a Gneisenau, které zničily obchodní lodi o celkovém výtlaku t. 12

13 CHRONOLOGIE červenec v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku je založen kýl budoucí bitevní lodi Bismarck únor trup bitevní lodi je spuštěn na vodu a pokřtěn Dorotheou von Löwenfeld, vnučkou Otty knížete von Bismarcka srpen bitevní loď Bismarck je oficiálně začleněna do stavu německého válečného námořnictva, jejím velitelem se stává námořní kapitán Ernst Lindemann říjen listopad probíhají zkušební plavby bitevní lodi v Baltském moři 1941 únor březen je plánována operace Rheinübung 2. duben hlavní velitel německého námořnictva admirál Raeder vydává rozkaz k provedení operace Rheinübung 18. květen německé námořní velení zahajuje operaci Rheinübung, bitevní loď Bismarck a těžký křižník Prinz Eugen doplňují v Gdyni pohonné hmoty a vyplouvají na moře 20. květen Bismarck a Prinz Eugen proplouvají dánskými úžinami do Severního moře; kolem 13. hodiny je zpozoruje švédský křižník Gotland 21. květen britský průzkumný letoun Supermarine Spitfire podniká let nad norský Grimstadfjord, kde objevuje německé lodi; britská admiralita posiluje námořní uskupení admirála Johna Toveye o bitevní křižník HMS Repulse a letadlovou loď HMS Victorious 22. květen hlavní bojový svaz britského Domácího loďstva opouští námořní základnu Scapa Flow; jde celkem o 14 bojových lodí, mezi nimi jsou bitevní lodi HMS King George V a HMS Prince of Wales, bitevní křižníky HMS Hood a HMS Repulse a letadlová loď HMS Victorious 23. květen, britské těžké křižníky HMS Suffolk a HMS Norfolk objevují německé lodi a podávají hlášení admirálu Lancelotu Hollandovi; Bismarck zahajuje palbu na Norfolk, sice bez zásahu, ovšem tlaková vlna poškozuje radar lodi; Prinz Eugen se zařazuje do čela německé sestavy, což Britové nepostřehnou 24. květen, Britové zahajují palbu na německé lodi, z důvodu nezjištěné změny pořadí však směřují první salvy britských bitevních lodi na bitevní loď Prinz Eugen 24. květen, Bismarck zahajuje palbu na britské bitevní lodi 24. květen, německý granát zasahuje bitevní křižník Hood přímo do prostoru skladiště střeliva a následný výbuch loď zcela rozmetá, zachrání se pouze tři členové posádky; Bismarck utrpí několik zásahů od Prince of Wales, jeden způsobuje vážné poškození palivových nádrží únik pohonných hmot znemožňuje Bismarcku plout do přístavu plnou rychlostí 13

14 Poškozenou německou bitevní loď Bismarck objevil 26. května 1941 britský hydroplán PBY Catalina Mk I od 209. peruti Pobřežního letectva. Protože jednotka tyto nové letouny dostala před několika týdny, část osádky letounu tvořili Američané. Prvním pilotem byl americký námořní poddůstojník Leonard Smith a byl to právě on, kdo německou loď objevil květen, silná německá palba přinutí Prince of Wales k rychlému ústupu 24. květen, asi osm torpédových letounů Swordfish z letadlové lodi Victorious útočí na Bismarck, zdaří se jediný zásah, ale loď není poškozena 25. květen německý těžký křižník Prinz Eugen dostává rozkaz opustit sestavu a plout do přístavu na vlastní pěst 25. květen, britský těžký křižník ztrácí německé lodi z radarové obrazovky 26. květen, britský průzkumný hydroplán Catalina objevuje Bismarck ve vzdálenosti asi 700 námořních mil od Brestu; britské šance na jeho dostižení se zvyšují nasazením námořního uskupení plujícího z Gibraltaru letadlové lodi HMS Ark Royal, bitevního křižníku HMS Renown a lehkého křižníku HMS Sheffield 26. květen, z letadlové lodi Ark Royal startuje 15 torpédových letounů Swordfish k útoku na Bismarck 26. květen, až německou loď postupně zasahují dvě torpéda, která ji poškozují; osudný je zásah, který zablokuje kormidlo, takže Bismarck se začne pohybovat v kruzích a nemůže pokračovat v plavbě k Brestu 27. květen, začíná poslední dějství týdenního střetu německá bitevní loď není sice ovladatelná, ale její děla jsou funkční, spojovací prostředky a systém řízení palby je v pořádku; britské lodi připlouvají postupně na vzdálenost dostřelu středorážních děl a neustále zasypávají německou loď palbou 27. květen, Rodney poprvé zasahuje Bismarck 27. květen, utichá poslední námořní dělo Bismarcku 27. květen, Bismarck hoří od přídi k zádi a nabírá vodu, ve strojovně dochází k ničivým výbuchům 27. květen, admirál John Towey přikazuje zastavit palbu 27. květen, pýcha německého válečného námořnictva, bitevní loď Bismarck, se potápí spolu se svým kapitánem i s admirálem Güntherem Lütjensem; je zachráněno pouze 115 německých námořníků; britské lodi přerušují z důvodu nebezpečí hrozícího od německých ponorek záchranné práce a odplouvají

15 VELITELÉ BOJUJÍCÍCH STRAN Velitelem německých lodí, určených pro operaci Rheinübung, byl admirál Günther Lütjens. Patřil mezi malou skupinu německých vyšších důstojníků, kteří již před vypuknutím války kritizovali Hitlerovu zahraniční politiku. Zahynul na palubě potápějící se bitevní lodi Bismarck. NĚMEČTÍ VELITELÉ Velitelem německého námořního uskupení se stal admirál Günther Lütjens. Narodil se 25. května 1889 ve Wiesbadenu a do Císařského válečného námořnictva vstoupil v roce Sloužil jako nižší důstojník na hlídkové lodi Elsass a na torpédovce König Wilhelm. Později byl přidělen na velitelství oddílu torpédovek, střežícího flanderské pobřeží. Stal se velitelem čtyř torpédovek a v únoru 1916 byl jmenován velitelem skupiny A v sestavě flotily torpédovek Flandry, přičemž také velel torpédovce A-40. V této funkci se zúčastnil mnoha bojových akcí námořních střetů, hlídkových, průzkumných, zabezpečovacích a doprovodných plaveb. Byl považován za vynikajícího důstojníka a specialistu na vedení torpédových útoků. Za prokázanou statečnost na bojišti byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy. Na konci války měl hodnost námořního poručíka. Po skončení války se mu nepodařilo zůstat v německém válečném námořnictvu. Tři roky pracoval ve Warnemünde, ve společnosti zabývající se námořní dopravou. Na konci roku 1921 byl opět přijat do válečného námořnictva a dlouhou dobu působil v sestavě 2. flotily torpédoborců, kde nakonec dosáhl funkce velitele podflotily. V dalších letech sloužil ve vyšších námořních štábech a absolvoval několik speciálních kurzů. V roce 1933 byl povýšen na komodora, rok zastával funkci přednosty osobního oddělení štábu válečného námořnictva. V dalších letech zastával několik vyšších velitelských funkcí a v říjnu 1937 obdržel kontradmirálskou hodnost. V letech 1937 až 1940 byl velitelem německých torpédoborců a v lednu 1940 se stal viceadmirálem. V čele svých jednotek se zapojil do námořních operací proti Norsku, které byly bez ohledu na citelné ztráty považovány za vítězství. V létě 1940 byl proto vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže a stal se admirálem. Jako velitel uskupení se zúčastnil několika korzárských plaveb v Atlantiku. V květnu 1941 se stal velitelem uskupení, tvořeného bitevní lodí Bismarck a těžkého křižníku Prinz Eugen, s nimiž vyplul na svoji poslední bojovou plavbu a na palubě Bismarcku 27. května 1941 padl. Na tomto místě je třeba připomenout, že admirál Günther Lütjens byl jedním z mála vysokých námořních důstojníků, 15