ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. D I P L O M O V Á P R Á C E Bc. Šárka Řezáčová

Transkript

1 ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. D I P L O M O V Á P R Á C E 2014 Bc. Šárka Řezáčová

2 ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S. Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T139 Globální podnikání a marketing A N A L Ý Z A K O N K U R E N C E S CH O P N O S T I I N V E S T I Č N Í CH T R H Ů Š K O D A A U T O Bc. Šárka ŘEZÁČOVÁ Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.

3 Tento list vyjměte a nahraďte zadáním diplomové práce 4

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi dne... 5

5 Děkuji doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a informačních podkladů, dále pak Ing. Zdeňce Rakové za cenné rady při využívání informačních zdrojů a v neposlední řadě Bc. Kateřině Plockové za ochotu a pomoc při psaní této diplomové práce. 6

6 Obsah Seznam použitých zkratek a symbolů... 8 Úvod Konkurenceschopnost Pojem konkurenceschopnost Mezinárodní institut pro rozvoj managementu a konkurenceschopnost Světové ekonomické fórum a konkurenceschopnost Investice Investiční činnost podniku Mezinárodní pohyb kapitálu Investiční strategie firem Nejčastější faktory ovlivňující investice firmy ŠKODA AUTO Indikátory investičních trhů dle metodiky měření konkurenceschopnosti Založení firmy Daňová zátěž Cla a celní bariéry Korupce Navržení investiční strategie Založení firmy Daňová zátěž Cla a celní bariéry Korupce Potenciální investiční příležitost Závěr Seznam literatury Seznam obrázků a tabulek Seznam příloh

7 Seznam použitých zkratek a symbolů ASEAN BRIC CISFTA EU FTA GATT GCI GCR HDP IMD OECD PZI RIC SNS UNCTAD USD WCY WEF WTO Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations) Brazílie, Rusko, Indie, Čína Zóna volného obchodu mezi státy Sdružení nezávislých států (Commonwealth of Independent States Free Trade Area) Evropská unie Zóna volného obchodu (Free Trade Area) Všeobecná deklarace o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade) Index globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index) Zpráva o globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Report) hrubý domácí produkt Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (International Institute of Management Development) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development) přímé zahraniční investice Rusko, Indie, Čína Sdružení nezávislých států Konference OSN o obchodu a rozvoji (United Nations Conference on Trade and Development) americký dolar Ročenka světové konkurenceschopnosti (World Economic Yearbook) Světové ekonomické fórum (World Economic Forum) Světová obchodní organizace (World Trade Organisation) 8

8 Úvod S pojmem konkurenceschopnost je dnes možné se setkat prakticky všude. Je však důležité umět oddělit konkurenceschopnost mikroekonomickou, tedy konkurenceschopnost na podnikové úrovni, a makroekonomickou konkurenceschopnost definovanou na úrovni jednotlivých ekonomik. Tato práce se zaměřuje právě na konkurenceschopnost na makroekonomické úrovni. Následně je z jejího měření vycházeno při hledání nových investičních příležitostí. Konkrétně je tato práce zaměřena na hledání investičních příležitostí pro automobilový průmysl - pro společnost ŠKODA AUTO. Tato firma si totiž klade za cíl zvýšit do roku 2018 prodeje svých automobilů, což se nejspíše neobejde bez dalšího navyšování výrobních kapacit, popřípadě bez založení dalšího plně výrobního závodu. Vzhledem k zaměření se zejména na trhy asijské, kde vybavenost osobními automobily na osobu není zdaleka tak vysoká jako je tomu na evropském trhu, se dá předpokládat, že i výrobní kapacity budou umístěny spíše poblíž těchto nenasycených trhů s potenciálem. První kapitola této práce se zaměřuje na samotný pojem konkurenceschopnost, jak jej definují mezinárodní instituce. Následně je poukázáno na to, jakým způsobem dvě klíčové instituce pro konkurenceschopnost Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (IMD) a Světové ekonomické fórum (WEF) hodnotí vybrané, v případě WEF téměř všechny, ekonomiky světa. Jejich metodika, respektive vybrané ukazatele, které hodnotí, jsou klíčovými aspekty pro aplikační část této práce. Druhá kapitola se zabývá investicemi. Je zde popsáno, co to vůbec investice jsou, jaké formy existují a proč jsou pro podnik nezbytné. Pro účely této práce je nejdůležitější část pojednávající o mezinárodním pohybu kapitálu, neboť jednou ze zde zmíněných forem by bezpochyby ŠKODA AUTO realizovala svou investiční příležitost v zahraničí. Ve třetí kapitole, která navazuje na kapitolu o investicích, je popsáno, na základě jakých aspektů většinou firmy rozhodují, v jaké lokalitě umístí svou investici. V jejich rozhodování hraje roli nejen lokalita samotná, ale i charakteristiky dané firmy, podstata jejího produktu a také zkušenosti firmy s obchodováním na zahraničních trzích. Následně je v kapitole nastíněna současná situace 9

9 společnosti ŠKODA AUTO tzn., že se jedná o mezinárodní firmu, která momentálně vyrábí své výrobky osobní automobily v celkem sedmi zemích světa. Je zde také poukázáno na růstovou strategii, které by chtěla společnost do roku 2018 dosáhnout. Součástí této strategie je cíl prodat 1,5 milionu osobních automobilů ročně v zemích EU a především v Rusku, Indii a Číně (RIC). Čtvrtá a pátá kapitola se zabývají jednotlivými vybranými faktory měření konkurenceschopnosti relevantními pro potencionální investory. V těchto dvou kapitolách je poukázáno na výsledky států RIC v daných faktorech a následně na výsledky předvybraných ekonomik pro umístění plně výrobního závodu. Dílčí výsledky jsou následně shrnuty v poslední části páté kapitoly. Z těchto výsledků je následně vybrána ekonomika s nejlepšími dosaženými výsledky, která bude doporučena jako nejvhodnější destinace pro umístění investice společnosti ŠKODA AUTO. Cílem práce je tedy nalézt nový investiční trh pro společnost ŠKODA AUTO. Tento nový investiční trh by měl být nalezen pomocí vybraných dílčích faktorů důležitých pro investování užívaných při měření konkurenceschopnosti. Jinými slovy nalézt takovou ekonomiku, kde by firma ŠKODA AUTO mohla kromě již existujících závodů vystavět nový plně výrobní závod, který by produkoval vozy ŠKODA zejména pro odbyt právě na momentálně klíčových asijských trzích v Rusku, Indii a Číně za pomoci hodnocení konkurenceschopnosti, jak ji měří WEF a IMD. Vzhledem k tomu, že v současné době vznikají nové závody hlavně v Číně, je otázkou, zda z pohledu investičních faktorů důležitých pro hodnocení konkurenceschopnosti, jak je měří IMD a WEF, neexistuje jiná destinace, kde by bylo výhodné realizovat investiční příležitost firmou ŠKODA AUTO. Popřípadě, pokud by se ŠKODA AUTO rozhodla pro realizaci dalšího plně výrobního závodu mimo Rusko, Indii a Čínu, která destinace by pro to byla z hlediska vybraných faktorů zkoumaných při měření konkurenceschopnosti nejvhodnější. 10

10 1 Konkurenceschopnost S pojmem konkurenceschopnost se lze setkat zejména v médiích. Ovšem říci, co to přesně konkurenceschopnost je, není zcela možné. Neexistuje jednoznačná, a tedy jediná správná definice tohoto pojmu. Aby bylo možné tento pojem nějakým způsobem rozklíčovat, je vhodné rozlišovat konkurenceschopnost na makroekonomické úrovni a konkurenceschopnost na mikroekonomické neboli podnikové úrovni. Zároveň ale spolu tyto dvě odnože tvoří pár, kde jeden bez druhého může jen těžko existovat. Další otázkou spojenou s pojmem konkurenceschopnost, která je nastíněna v této kapitole, je měření konkurenceschopnosti. Existuje několik institucí, které se konkurenceschopností zabývají a sestavují žebříčky konkurenceschopnosti. Jejich metodika je založena na lehce odlišných předpokladech, jak konkurenceschopnosti dosáhnout. 1.1 Pojem konkurenceschopnost Je mnoho autorů a organizací, které se snaží pojem konkurenceschopnost nějakým způsobem definovat. Záleží na tom, zda je tento pojem pro organizaci klíčovou nebo vedlejší otázkou, kterou je třeba dešifrovat. Dále je také důležitý původ autora nebo organizace, zda jsou z evropského nebo amerického prostoru. Jedním z ekonomů, který se pojmem konkurenceschopnost zabývá, je Porter, který říká, že konkurenceschopnost je definována produktivitou, se kterou národ využívá své lidské, kapitálové a přírodní zdroje (Porter, 2005). Životní standard v ekonomice je ovliněn právě produktivitou dané ekonomiky. Tato produktivita se měří hodnotou zboží a služeb, které ekonomika vytvoří, a zároveň efektivitou, se kterou jsou zboží a služby vytvořeny. Jinými slovy počtem výstupu na jednotku vstupu. Ekonomiky s vysokou produktivitou nabízí vyšší mzdy, návratnost kapitálu a silnou měnu (Porter, 2005), takže i vyšší životní standard svým obyvatelům. Dalším ekonomem, který se snaží rozšifrovat pojem konkurenceschopnost, je Garelli, který tvrdí, že: Konkurenceschopnost je jako dostih. Nejde v něm o to běžet dnes rychleji, než jste běželi včera. Jde o to bežet rychleji než všichni ostatní (Garelli in Klvačová 2008, str. 11). Konkurenceschopnost se tedy nedá měřit na základě jedné jediné země, ale je měřena na základě porovnávání mezi 11

11 jednotlivými zeměmi. Nedá se tedy říci, že ekonomika je konkurenceschopná, avšak daná ekonomika může být v jistém ohledu konkurenceschopnější než jiná. Garelli (2006) také vyvrací domněnku, že ekonomiky nemohou soutěžit mezi sebou stejně tak, jak to dělají firmy. Poukazuje na to, že i v mezinárodním prostředí jsou země rivaly stejně jako podniky. Státy se předhánějí, kdo nabídne investorům výhodnější investiční pobídky a daňové úlevy, a tím zvyšují svou atraktivitu pro mezinárodní firmy a v podstatě si tak konkurují stejně jako je tomu na mikroekonomické úrovni mezi podniky. Zároveň Garelli (stejně jako Porter) nepochybuje o tom, že klíčovým determinantem konkurenceschopnosti ekonomiky je produktivita, která hodnotí míru účinnosti. Produktivita v podstatě hodnotí, jak efektivně stát či podnik dokáže využívat své omezené zdroje (Garelli, 2006). I Garelli přichází se svou vlastní definicí konkurenceschopnosti: Konkurenceschopnost je oblast ekonomie, která slučuje a integruje několik konceptů a teorií z oblasti ekonomie a managementu do řady hlavních zásad, které následně pohání prosperitu národa nebo ziskovost podniku (Garelli, 2006, str. 3, volný překlad). Podle něj vede souhrn dílčích konkurenceschopností konkurenceschopnost podniku, lidí a státu k celkové prosperitě států (Garelli, 2006). V jeho pojetí platí, že pokud je podnik konkurenceschopný na trhu, je schopen vytvářet zisky, zatímco pokud je člověk konkurenceschopný na trhu práce, je žádaný a je schopen přes zaměstnanost a zaměstnatelnost dosáhnout osobního blaha. Pokud je stát konkurenceschopný, dokáže trvale zaručit prosperitu v ekonomice, viz obrázek č

12 Zdroj: GARELLI, Obrázek č. 1: Konkurenceschopnost generuje prosperitu Dle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) lze pohlížet na konkurenceschopnost ze dvou pohledů. Z mikroekonomického pohledu, tedy z pohledu podnikatelů, se jedná o podmínky, které dovolí jejich firmám prosperovat jak na domácím tak i na mezinárodním trhu (OECD, 2003, str. 2). Kdežto konkurenceschopnost z makroekonomického hlediska je chápána jako kombinace mikroekonomických a makroekonomických politik, které umožní celé ekonomice vzkvétat (OECD, 2003, str. 2). Podmínkou v tomto případě je zákonitost, kdy firmy, které jsou ve svém oboru úspěšnější než jiné, by měly postupem času převzít místo firem, které jsou v oboru méně úspěšné (OECD, 2003). V tomto případě se následně nabízí otázka, zda je správné poskytovat některým firmám subvence, protože se tak často děje. Pokud dotace směřují do oboru, který není ještě zcela vyvinut a dá se v něm očekávat přínos do budoucnosti, proč ne, avšak subvencovat jednu firmu v oboru z důvodu například udržitelnosti pracovních míst je z dlouhodobějšího pohledu nesmysl. Dříve nebo později přijde 13

13 čas, kdy bude firma převzatá silnějším konkurentem nebo zanikne úplně, což záleží z velké části na oboru podnikání. Jak již bylo zmíněno výše, záleží, z hlediska zkoumání pojmu konkurenceschopnost, také na tom, odkud autor výroku pochází. Pojetí konkurenceschopnosti je odlišné, pokud autor pochází z americké kultury, jako například Laura D Andrey Tyson, poradkyně ve vládě Billa Clintona. Ta ve své knize uvedla, že: Naše ekonomická konkurenceschopnost, definovaná jako naše schopnost produkovat zboží a služby, které projdou testem mezinárodních trhů, zatímco naši občané budou profitovat z rostoucího a udržitelného životního standardu (Tyson, 1993, str. 1, volný překlad). Naopak Evropská komise definuje konkurenceschopnost následovně: Konkurenceschopnost je schopnost země poskytovat svým občanům vysokou a stále rostoucí životní úroveň a zaměstnanost všem, kdo chtějí pracovat (EK in Klvačová, 2008). Je patrné, že druhá zmíněná definice klade větší důraz na sociální stránku věci, tedy na své občany a jejich blahobyt plynoucí z vyšší životní úrovně a zaměstnanosti. Americká verze sice také obsahuje sociální aspekt, ale není v pojetí konkurenceschopnosti primárním aspektem. Sledování konkurenceschopnosti jednotlivých ekonomik se postupně začíná institucionalizovat, mezi nejznámější dvě instituce, které se zabývají analýzou konkurenceschopnosti na národní úrovni, patří Světové ekonomické fórum (WEF) a Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (IMD). 1.2 Mezinárodní institut pro rozvoj managementu a konkurenceschopnost Mezinárodní institut pro rozvoj managementu sídlící ve švýcarském Lausanne sestavuje každoročně žebříček konkurenceschopnosti vybraných ekonomik. V roce 2013 ohodnotil IMD celkem 60 světových ekonomik na základě zhruba kritérií (IMD, 2013). Tento institut používá dokonce několik definicí konkurenceschopnosti: 1 Počet obsažených faktorů není striktně daný, v roce 2013 bylo hodnoceno 333 faktorů (IMD, 2013). 14

14 Konkurenceschopnost analyzuje, jak národy a firmy řídí své kompetence tak, aby dosáhly prosperity nebo zisku (IMD, 2012, str. 489, volný překlad). Jak sám IMD přiznává, tato definice má svá omezení. Nebere v potaz to, že národ a podnik jsou omezovány přístupem k přírodním zdrojům, místem, kde se nachází nebo například dědictvím z minulosti ve smyslu používaných hospodářských politik minulých vlád. IMD se snaží upřesnit, že konkurenceschopnost není založena na názoru, že pokud jedna osoba, podnik nebo stát je konkurenceschopnější než jiný, zákonitě tedy tento stát/podnik převálcuje méně konkurenceschopného. Nemusí tomu tak být. Tento silnější subjekt si vyvine komparativní výhodu ve svém poli působnosti, ve které překoná ostatní subjekty. Výsledkem je to, že oslabení v jedné oblasti povede k posílení v jiné oblasti působnosti. Klíčovým aspektem konkurenceschopnosti je specializace. Z hlediska makroekonomické konkurenceschopnosti IMD hodnotí, jak se národy dokážou specializovat. Země, která je tedy dle IMD konkurenceschopná, plně využívá své zdroje a kompetence (IMD, 2012). Výše zmíněnou definici IMD dále rozvádí a vzniká tak definice akademická: Konkurenceschopnost národů je součást ekonomické teorie, která analyzuje fakta a politiky, které formují schopnost národa vytvořit a udržovat prostředí, které trvale umožňuje tamějším podnikům vytvářet přidanou hodnotu, a zvyšovat blahobyt svým obyvatelům (IMD, 2012, str. 489, volný překlad). O konkurenceschopnosti se v ekonomické teorii začalo hovořit v 80. letech minulého století a od té doby se začíná institucionalizovat (Beneš, 2006). Fakta a politiky, které jsou dle IMD analyzovány, utváří vlastní prostředí země. Fakta jsou v tomto případě chápána jako skutečnosti, které nelze ovlivnit lidským úsilím (IMD, 2012), jako například poloha země a její přírodní bohatství. Naproti tomu politiky mohou být a jsou ovlivněny člověkem (IMD, 2012), tedy míra vzdělanosti, úroveň zdravotní péče nebo rozvinutost infrastruktury. Definice hovoří o zvyšování blahobytu lidí, v tomto případě se jedná o zvyšování jejich příjmů, zlepšování životní úrovně a kvality jejich života obecně (IMD, 2012), tedy o mimoekonomickou stránku věci. 15

15 Avšak ekonomická a mimoekonomická část jdou ruku v ruce z hlediska konkurenceschopnosti. Stát, který je sice bohatý z hlediska ekonomických ukazatelů, jako např. HDP na obyvatele, ale ve kterém se neinvestuje dostatečně do vzdělání svých obyvatel, se bude v budoucnu potýkat se snížením své konkurenceschopnosti. Vzdělanost se totiž postupem času sníží, což se projeví i v hodnocení konkurenceschopnosti ekonomiky. Měření konkurenceschopnosti dle Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu IMD používá pro vysvětlení konkurenceschopnosti následující diagram. V tomto zobrazení konkurenceschopnosti je vidět, že je možné dosáhnout světové konkurenceschopnosti za podmínky, že jednotlivé státy dosáhnou prosperity, podniky budou dosahovat zisku a lidem se zvýší životní standard. Těchto cílů je dosaženo prostřednictvím zvyšující se ekonomické výkonnosti, účinnosti podnikání, účinných vládních opatření a rozvinuté infrastruktury. IMD samozřejmě pokazuje na to, že jednotlivé ekonomiky světa se liší v osmi nejdůležitějších a nejvýraznějších aspektech a podle toho také je třeba přistupovat ke zvyšování konkurenceschopnosti rozdílně. Zdroj: IMD, Obrázek č. 2: Diagram konkurenceschopnosti 16

16 IMD si všímá také toho, že jednotlivé země přistupují rozdílně k řešení svých dílčích problémů uvnitř ekonomiky. Stejně tak jako ke svému postavení v rámci světového obchodu a vůči zahraničním investorům, což je dáno zejména historickými a kulturními odlištnostmi. IMD rozděluje země na ty, které jsou tzv. atraktivní, tzn., lákají zahraniční investory mnohými investičními pobídkami, a pak na ty, které jsou tzv. agresivní, jejichž konkurenceschopnost je spojena zejména prostřednictvím vývozů a investicemi v zahraničí. Ekonomický systém státu je možné rozdělit z hlediska přístupu k tradičním činnostem ve státě. Proximitní přístup klade větší důraz na tradicionalitu ve smyslu, že služby pro koncového zákazníka jsou v jeho blízkosti. Ať už se jedná o sociální služby, vzdělávání a v případě firem se jedná zejména o domácí firmy, které operují na daném trhy a jsou blízko svému zákazníku. Naproti tomu existuje princip globální, kdy produkce firmy nemusí být nutně vyráběna u koncového zákazníka a firmy operují globálně, nejen na domácím trhu. Tento přístup profituje z komparativních výhod jednotlivých zemí. Dále pak IMD země rozděluje podle toho, zda disponují výrobními faktory, jako jsou půda, lidé a přírodní zdroje, nebo se orientují na transformační procesy, tedy na vývoj technologií. To, že daná ekonomika disponuje výše zmíněnými aktivy, ještě není zárukou toho, že toho dokáže využít ve svůj prospěch a být rozvinutou ekonomikou. V mnoha případech je tomu přesně naopak, což je případ Brazílie. V neposlední řadě je důležité dbát na to, zda je daná ekonomika individualistická, tedy klade důraz na individuální odpovědnost jedince. V těchto systémech existují pouze malé sociální jistoty ze strany státu, což je typické pro Spojené státy americké. Naopak s důrazem na sociální soudržnost v rámci společnosti, kde jsou zaručena sociální práva jedince a jsou garantována ze strany státu, dále důraz je také více kladen na rovný přístup lidí ke vzdělání, s tímto přístupem je možné se setkat zejména ve státech kontinentální Evropy. IMD zveřejňuje výsledky hodnocení konkurenceschopnosti ročně v publikaci World Competitiveness Yearbook (WCY). V této ročence je obsaženo 333 faktorů, které jsou rozděleny do čtyř hlavních oblastí (IMD, 2013, volný překlad): 1. ekonomická výkonnost 2. efektivita vlády 17

17 3. efektivita podnikání 4. infrastruktura Tyto oblasti jsou dále rozčleněny na další podoblasti a následně na jednotlivé faktory, podrobněji viz příloha č. 1. Hodnocení některých ze zkoumaných faktorů jsou založena na tvrdých datech převzatých ze statistik jiných mezinárodních organizací, část faktorů je hodnocena na základě výsledků ankety vytvořené IMD dotazováním manažerů z hodnocených ekonomik. Celkové hodnocení konkurenceschopnosti ekonomik dle IMD za rok 2013 obsahuje příloha č Světové ekonomické fórum a konkurenceschopnost Další již zmíněnou organizací, která se zabývá konkurenceschopností zemí, je Světové ekonomické fórum. Každým rokem zpracovává toto fórum analýzu konkurenceschopnosti, avšak používá poněkud rozdílnou metodiku než je tomu v případě IMD. Výsledkem analýzy WEF je Globální index konkurenceschopnosti (GCI), který měří mikroekonomické a makroekonomické předpoklady pro konkurenceschopnost států. Pojetí konkurenceschopnosti dle Světového ekonomického fóra se od pojetí dle IMD trochu liší. Definice konkurenceschopnosti dle WEF zní takto: Konkurenceschopnost je soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity dané země (WEF, 2012, str. 4, volný překlad). V mnoha ohledech se jedná o stejné vyjádření jako v případě vysvětlení dle IMD, důležitým pojmem je zde také produktivita ekonomiky. Úroveň blahobytu, kterého může země dosáhnout, se odvíjí od úrovně produktivity dané ekonomiky. Úroveň produktivity také ovlivňuje návratnost investic, které jsou do ekonomiky vynakládány. Čím produktivnější tedy ekonomika je, tím rychleji se investice vrátí, a tím rychleji ekonomika poroste, jinak řečeno, konkurenceschopnější země je více schopná udržet růstovou tendenci své ekonomiky (WEF, 2012). Při porovnání obou pojetí konkurenceschopnosti, WEF ve svém vyjádření konkurenceschopnosti zmiňuje i instituce. Jedná se o jeden z pilířů, které WEF v indexu konkurenceschopnosti hodnotí, v podstatě analyzuje administrativní a právní rámec dané ekonomiky (WEF, 2012). Kvalita těchto rámců dle WEF velmi ovlivňuje chování ekonomických subjektů v ekonomice. Pokud investoři 18

18 a podnikatelé nemají jistotu ochrany podnikání v právním rámci země, nejsou ochotni investovat a dále rozvíjet své podnikání. Navíc pokud je hospodaření v ekonomice zatíženo korupčními skandály, které nejsou řešeny a korupce se rozvíjí dál, investoři nejsou takové ekonomice nakloněni. Dále pak pokud existuje přebujelá byrokracie a regulace podnikání je vysoká, ochota investorů a podnikatelů investovat a podnikat se snižuje. Důvodem je, že takové podnikání představuje ve finále velmi vysoké náklady, které v jiných ekonomikách i přes vyšší vstupní náklady tak vysoké být nemusí. V současné době na světovém trhu operuje spousta nadnárodních korporací, jejichž působnost přesahuje hranice jednotlivých států. Je však otázkou, nakolik může samostatná ekonomika vlivem svých politik udržovat prostředí příhodné pro nadnárodní firmy, aby mohly přidanou hodnotu realizovat (Reich, 1990). Hodnocení konkurenceschopnosti dle Světového ekonomického fóra Světové ekonomické fórum každoročně a to již od roku 1979 vydává Zprávu o globální konkurenceschopnost (Global Competitiveness Report GCR). Jedná se o multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti jednotlivých ekonomik pomocí tvrdých statistických dat a měkkých dat, kterými jsou subjektivní hodnocení managerů či ekonomů. Od roku 2005 WEF zakládá měření konkurenceschopnosti na Indexu globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index GCI), což je nástroj, který měří mikroekonomické a makroekonomické základy národní konkurenceschopnosti (WEF, 2012). WEF rozděluje jednotlivé státy světa do tří základních skupin podle výše jejich hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly. Vývoj ekonomiky tak prochází těmito třemi stádii: 19

19 Tabulka č. 1: Stádia vývoje ekonomik dle HDP/obyvatele v paritě kupní síly Stupeň vývoje ekonomiky HDP na obyvatele v paritě kupní síly (USD) Faktorově tažená ekonomika Méně než Přechod od faktorově tažené k efektivnostní Efektivností tažená ekonomika Přechod od efektivnostní k inovacemi tažené Inovacemi tažená ekonomika Více než Zdroj: WEF, Koncept konkurenceschopnosti obsahuje statické i dynamické komponenty. Index globální konkurenceschopnosti obsahuje vážený průměr mnoha různých součástí, ve které každá měří jiný aspekt konkurenceschopnosti. Tyto složky jsou rozděleny celkem do dvanácti pilířů konkurenceschopnosti 2. Základní vybavenost: 1. Instituce 2. Infrastruktura 3. Makroekonomické prostředí 4. Zdraví a primární vzdělání Posilování efektivnosti: 5. Vyšší vzdělání a další vzdělávání 6. Výkonnost trhu zboží 7. Výkonnost trhu práce 8. Vývoj finančního trhu 9. Technologická připravenost 10. Velikost trhu Inovace a sofistikovanost podnikání: 11. Sofistikovanost podnikání 12. Inovace ve vědě a výzkumu 2 Jednotlivé hodnocené faktory viz příloha č

20 Zařazení zemí do vývojových skupin dle výše HDP má vliv na následné váhy jednotlivých kritérií při samotném měření konkurenceschopnosti jednotlivých zemí. Pro faktorově tažené ekonomiky s HDP nižším než USD/obyv. (např. Bangladéš) je největší důraz při hodnocení konkurenceschopnosti kladen na výsledky v oblasti základní vybavenosti, tzn. na výsledky v oblasti institucí, infrastruktury, makroekonomického prostředí a primárního vzdělání a zdraví. Naopak nejmenší roli při získání Indexu globální konkurenceschopnosti hraje v případě faktorově tažené ekonomiky subindex inovací a sofistikovanosti podnikání, které se na celkovém hodnocení konkurenceschopnosti podílí pouhými 5 %. Poněkud rozdílné jsou váhy jednotlivých subindexů v případě výkonnostně tažených ekonomik, jejichž HDP/obyv. se pohybuje mezi USD (např. Bulharsko, Albánie). Zde je klíčovým subindexem posilování efektivnosti, tedy to, jak si daná ekonomika stojí v případě sekundárního a terciárního vzdělávání, jaká je výkonnost trhu zboží a práce v pozorované ekonomice, jak se vyvíjí tamější finanční trh, technologická připravenost a také jak je daná ekonomika veliká. V případě těchto ekonomik hraje roli i první subindex základní vybavenost ale jeho váha není tak velká jako v případě již zmíněných faktorově tažených ekonomik. Třetí skupina zemí, inovacemi tažené ekonomiky, s HDP/obyv. vyšším než USD (např. Německo, ČR) klade nejmenší důraz na základní vybavenost ekonomiky. Tento subindex tvoří pouze 20% podíl na celkovém hodnocení konkurenceschopnosti těchto zemí. Posilování efektivnosti se podílí na 50 % indexu konkurenceschopnosti a klíčovým, i když ne majoritním, subindexem je v případě inovacemi tažených ekonomik subindex inovace a sofistikovanost podnikání, které tvoří 30% podíl na celkovém hodnocení konkurenceschopnosti (WEF, 2012). 21

21 Tabulka č. 2: Přehled vah jednotlivých subindexů pro různé stupně ekonomik HDP na obyvatele (USD) Váha subindexu Základní vybavenost Váha subindexu Posilování efektivnosti Váha subindexu Inovace a sofistikovanost podnikání faktorově tažená ekonomika (1) < Zdroj: WEF, 2012, volný překlad. přechod mezi úrovní 1 a výkonností tažená ekonomika (2) přechod mezi úrovní 2 a inovacemi tažená ekonomika (3) > % 40-60% 40% 20-40% 20% 35% 35-50% 50% 50% 50% 5% 5-10% 10% 10-30% 30% Konkurenceschopnost a žebříčky konkurenceschopnosti, ať již z pohledu WEF nebo IMD, hrají svou roli při hodnocení výkonnosti jednotlivých ekonomik světa. Vzhledem k rozdílné metodice se na jednotlivých příčkách nejkonkurenceschopnějších zemí umisťují různé země. Při bližším pohledu lze zjistit, že první desítku nejkonkurenceschopnějších států světa obsazují stejné ekonomiky, jen v jiném pořadí. To je dáno onou rozdílnou metodikou měření. Ať již celkové umístění země nebo jednotlivé subindexy konkurenceschopnosti jsou proto pro potencionálního investora zajímavou informací při výběru ekonomiky, do které by mohl směřovat svoje investice. Metodika dle WEF je v tomto případě dostupnější a navíc obsahuje hodnocení konkurenceschopnosti většiny světových ekonomik. Narozdíl od IMD, která se specializuje na zhruba 60 zemí světa, avšak hodnotí ekonomiky ve více kritériích. 22

22 2 Investice Rozhodování o investicích je nedílnou činností každého ekonomického subjektu. Ať už se jedná o podnik, stát či domácnost, všechny tyto subjekty se rozhodují, zda své prostředky uspoří pro budoucí spotřebu nebo naopak použijí již dnes. A to buď ve formě spotřebních statků, nebo investičních statků, což potvrzuje i následující výrok: Investice je ekonomickou aktivitou, při jejíž realizaci se subjekt (jednotlivec, podnik, stát) vzdává současné spotřeby za účelem zvýšení svého výstupu v budoucnu. Tento výstup zahrnuje jak hmotný kapitál, tak i nehmotné investice, jakým je například vzdělání. Z finančního hlediska má pojem investice jiný význam a označuje nákup cenného papíru, nejčastěji akcie nebo dluhopisu (Samuelson, 2010, str. 862, volný překlad). Na investice však může být pohlíženo i z hlediska makroekonomického, kdy jsou investice součástí agregátní poptávky a mají svůj podíl při tvorbě produktu ekonomiky. Investice jsou navíc i součástí zahraničního obchodu země a tyto ekonomické toky jsou zachycovány v platební bilanci země. S investicemi se dá i podnikat, existují investiční společnosti a investiční fondy, které investují peníze svých akcionářů/investorů do finančních produktů za účelem zisku v budoucnu. V České republice jsou tyto společnosti regulovány legislativně (ČNB, 2013). Pro účely této práce je od pojetí investic z hlediska makroekonomického a podnikatelského, tedy investičních společností a investičních fondů upuštěno. Nadále je na investice pohlíženo jako na něco, co přináší investorovi výnos v budoucnu. Také je, vzhledem k tématu práce, zaměřena pozornost na typy investic zachycených v platební bilanci. Při rozhodování podniku, kam směřovat své zahraniční investice, hrají roli různé ukazatele, které charakterizují cílovou zemi. Na základě těchto charakteristik podnik následně vyhodnotí, zda je pro něj investice vhodná či ne. Tato práce je zaměřena na charakteristiky, které měří WEF a IMD při hodnocení konkurenceschopnosti. Vybrané faktory hrají roli nebo by roli hrát mohly při rozhodování podniku o umístění investice v zahraničí. U investic se očekává, že budou přeměněny na budoucí peněžní příjmy subjektu v časovém horizontu delším, než je 1 kalendářní rok, proto je rozhodování o investování podniku jedním z nejdůležitějších rozhodování vůbec. Vhodnost 23

23 zvolené investice se dá spolehlivě ocenit až v dlouhodobém horizontu, protože účinek se projeví až po určité době. U většiny v současnosti realizovaných investic je proto nemožné poznat, zda zvolená investice bude v budoucnu pro podnik neefektivní či naopak efektivní (Martinovičová, 2006). 2.1 Investiční činnost podniku Jak již bylo zmíněno, investice jako součást spotřeby jsou peněžní výdaje vynaložené v procesu investování, slouží k pořízení dlouhodobého majetku (Martinovičová, 2006, str. 159). Tedy investicemi se rozumí statky, které jsou určeny k výrobě jiných statků v budoucnu. Jedná se o odloženou spotřebu za účelem budoucího užitku pro podnik, např. výzkum nových technologií, nákup nových strojů a zařízení, rozšíření výroby, nákup finančních aktiv. Investiční činnost podniku je proto spojena s náklady, se kterými se firma potýká hned, v daném časovém okamžiku, avšak výnosy z těchto nákladů a také dopad na konkurenceschopnost daného podniku se projeví ve firmě až s odstupem času. Ne vždy je však rozhodnutí firmy správné a v budoucnu opravdu dojde k výnosům z dané investiční činnosti. Už z tohoto důvodu je důležité věnovat podnikovým investicím patřičnou pozornost, a proto o tomto tématu rozhodují ve firmách lidé na manažerských postech. Ekonomické subjekty zpravidla realizují tři základní druhy investic, které je možné rozdělit do následujících tří skupin: a) Nehmotné investice jsou kapitálové výdaje, které slouží ekonomickým subjektům k pořízení dlouhodobého nehmotného majetku b) Hmotné investice, tj. kapitálové výdaje sloužící k pořízení dlouhodobého hmotného majetku c) Finanční investice, kdy jsou kapitálové výdaje využity pro nákup dlouhodobého finančního majetku (Martinovičová, 2006). To, jaký druh investice podnik realizuje v největší míře, záleží na povaze a podnikatelském zaměření dané firmy, tj. jedná-li se o výrobní podnik, nejvíce se v podniku investuje do pořízení dlouhodobého hmotného majetku, např. na obnovu či modernizaci výrobní linky. V případě zaměření této práce se 24

24 předpokládá, že společnost ŠKODA AUTO realizuje v zahraničí hmotnou investici, tedy pořízení dlouhodobého hmotného majetku pro účely vystavění výrobní linky. Jak již bylo upozorněno dříve, investice jsou spojeny s dlouhým časovým obdobím, tudíž faktor času je jedním z problémů, se kterým se firmy při rozhodování o investicích musí vypořádat. Dalším úskalím investování je to, že výsledek je velmi často rizikový. Důsledky nevyhovujících rozhodnutí v tomto směru se těžko napravují a dokážou ovlivnit efektivnost a konkurenceschopnost podniku. Realizaci investic v podniku předchází několik činností, které určují konečnou podobu samotných investic. Nejprve je pro podnik důležité určit si, jakou finanční částku je schopný a ochotný do investice vložit. Tato částka závisí na finančních možnostech firmy, zda je investice vůbec pro podnik klíčová a jaká se očekává výnosnost této investice v budoucnu. Pokud si firma nějakým způsobem odpoví na tyto otázky, může si určit velikost investičního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že podniky nikdy neinvestují pouze do jedné oblasti svých zájmu, v této fázi většinou dochází i k rozhodnutí, do jakých kategorií firma bude své prostředky směřovat, tj. do výrobních kapacit, kvalifikace svých zaměstnanců, na úsporná opatření. Podnik by následně měl identifikovat, které investiční příležitosti mu mohou v budoucnosti přinést zisk či jiný přínos a které naopak ne, a od těch upustit. Proto je vhodné dané investiční záměry podrobit hodnocení a investiční záměry, které se jeví jako nevýhodné, dále neuvažovat. Určit výhodnost či nevýhodnost investičních záměrů není však vůbec jednoduché, a proto firmy často přistupují k různým analýzám, které mají za úkol účinky investice objektivně zhodnotit. Výsledkem těchto analýz a hodnocení by ideálně mělo být doporučení, zda-li je vůbec vhodné daný investiční záměr realizovat či nikoli. Následně si položit otázku, kterou z nabízených variant investice vybrat a následně, jak zajistit její největší efektivnost (Martinovičová, 2006). V průběhu realizace investičního projektu je třeba, aby docházelo ke kontrole, ať už se jedná o kontrolu nákladů či termínu realizace investice. Po dokončení realizace investice a jejího uvedení do praxe je investice také podrobena kontrole, tentokrát však dochází k porovnání skutečných efektů investice s těmi, které byly původně plánovány a očekávány. Zpětné hodnocení investic závisí na cíli, kterého 25

25 chtěla firma danou investicí dosáhnout a často je investice hodnocena z různých úhlů pohledu, tzn., nehodnotí se jen její výnosnost, ale i její další dopady na podnik. Existují metody, které se používají k hodnocení efektivnosti investice, ty však vzhledem k tématu této práce nejsou dále rozvíjeny. 2.2 Mezinárodní pohyb kapitálu Rozvoj světové liberalizace je možné pozorovat ve vyspělých zemích od konce 2. světové války vlivem dohody GATT. Tato dohoda zapříčinila postupné snižování celních sazeb v oblasti nejprve zboží, později služeb vůči svým signatářům, a následně byla nahrazena Světovou obchodní organizací (WTO). V současné době je cílem WTO nejen liberalizace světového obchodu, ale zabývá se publikační činností a na její půdě jsou řešeny obchodní spory mezi jednotlivými členy. S rozvojem světové liberalizace v oblasti obchodu zbožím a službami dochází ke konci 20. století i k rozvoji mezinárodního pohybu kapitálu neboli zahraničních investic. Důvodem k zahraničním investicím je různá míra zhodnocení kapitálu v různých zemích světa, proto je kapitál přesouván za lepším zhodnocením po celém světě (Kunešová, 2006). Druhy zahraničních investic, které jsou realizovány mezi jednotlivými ekonomikami, lze rozdělit do čtyř skupin (Kalínská, 2010): 1. Přímé zahraniční investice 2. Portfoliové investice 3. Deriváty 4. Ostatní zahraniční investice Přímé zahraniční investice (PZI) jsou jednou z nejvýznamnějších forem pohybu zahraničních investic. Tato forma zahraniční investice je spojena s velkými, nezřídka s nadnárodními společnostmi, které expandují na zahraniční trhy. Zároveň se jedná o dlouhodobou formu investice. Tato forma vstupu na zahraniční trhy je kapitálově nejnáročnější ze všech výše zmíněných, protože podle metodiky OECD je přímou zahraniční investicí minimálně 10% podíl investora na základním kapitálu společnosti. Investorovi je umožněna kontrola dané společnosti a zároveň má možnost podílet se na jejím řízení. Součástí přímé zahraniční investice je také 26

26 reinvestovaný zisk ve společnosti a ostatní kapitál, pod kterým se rozumí úvěrové vztahy s přímým investorem (Kalínská, 2010). Přímou zahraniční investici lze proto vyjádřit takto: PZI = základní jmění + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál, kde základní jmění zahrnuje vklad nerezidenta do základního jmění společnosti reinvestovaný zisk je podíl přímého investora na zisku/ztrátě sníženém o proplacené dividendy ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry (Kalínská, 2010, str. 29). Důvody investora pro vstup na ostatní trhy mohou být různé. Nejčastěji však investory vstupující na zahraniční trhy lze rozdělit do čtyř následujících kategorií (Dunning, 2008): Resource seekers, tj. investoři, pro které je důvodem investice hledání nových přírodních zdrojů pro podnikání, ale i hledání jiných zdrojů, jakými je např. levnější pracovní síla Market seekers, tj. investoři, kteří míří za hranice z toho důvodu, aby mohli expandovat na nové trhy, popřípadě, aby se vyhli placení cla či jiným bariérám spojeným s přechodem zboží přes hranice Efficiency seekers, tj. investoři vyhledávájící efektivitu svého podnikání na zahraničních trzích, např. zefektivnění struktury zdrojů nebo profitování ze společné správy geograficky rozptýlených aktivit Strategic asset seekers, tj. investoři, kteří získávají aktiva zahraničních firem k podpoře svých dlouhodobých strategických cílů Forma vstupu na zahraniční trh může být realizována několika způsoby. Může se jednat o přímou expanzi mateřské firmy do zahraniční pobočky. V tomto případě mateřská firma nakoupí kontrolní balík akcií jiné firmy, tzv. akvizice (Kunešová, 2006), která se pak vzhledem k výši kapitálové účasti stane pobočkou či dceřinou firmou. Je však možné, že zahraniční investor vystaví v zahraničí zcela nový 27

27 podnik, tzv. greenfield investment (investice na zelené louce). V ČR je příkladem investice na zelené louce závod automobilky Hyundai v Nošovicích u Frýdku- Místku. Dalším způsobem, kterým je možné přímou zahraniční investici realizovat, je tzv. brownfield investment (hnědá investice). V tomto případě investor vstupuje do již existující firmy na zahraničním trhu a restrukturalizuje ji. Příkladem brownfield investment v České republice je investice firmy Volkswagen v roce 1991 do mladoboleslavské automobilky ŠKODA. Firma Volkswagen investovala do firmy ŠKODA modernizací výroby a přínosem nových technologií, kterými automobilka ŠKODA v té době nedisponovala. Posledním způsobem, jakým je možné zahraniční investici realizovat, je přeshraniční fúze kapitálových podniků. Tento způsob spojení podniků je možné provést pouze v rámci států Evropské unie. Členské státy EU se zavázaly implementovat směrnici týkající se právě přeshraničních fúzí do svých právních řádů (Morávek, 2008). V českém právním řádu je toho příkladem Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev (Zákon č. 125/2008). Zdroj: UNCTAD, Obrázek č. 3: Objem světových PZI v letech Objem světových PZI, jak je patrné z obrázku č. 3, rok od roku narůstá a význam PZI pro světovou ekonomiku se tak zvyšuje. Po roce 2000 dosáhl objem světových PZI svého vrcholu v roce 2007, kdy bylo touto formou investováno v zahraničí přes 2 biliony USD, zároveň se však jednalo o rok, kdy vypukla 28

28 světová finanční a ekonomická krize a následně došlo v roce 2009 k propadu PZI téměř na polovinu původního stavu v roce Následně od roku 2009 došlo k nárůstu objemu světových PZI, avšak v roce 2012 opět došlo k mírnému propadu oproti roku předcházejícímu. Podle informací ve World Investment Report (UNCTAD, 2013) se dá předpokládat, že objem PZI v roce 2013 zůstane zhruba na stejné úrovni jako v roce 2012 a v následujících dvou letech bude jejich objem opět narůstat. Portfoliové investice se od přímých zahraničních investic liší v míře účasti investora. Jedná se o nákup cenných papírů (Kubišta, 1999), kdy investor vkládá kapitál do koupě nejčastěji akcií zahraničních firem (Kalínská, 2010) na rozdíl od PZI. Rozdíl mezi PZI a portfoliovou investicí je také v míře získané kontroly nad podniky, kam míří investice. V případě PZI získává investor dlouhodobou kontrolu a zároveň se podílí na řízení a správě podniku, naproti tomu portfoliová investice je menší investicí, která umožňuje investorovi přesunout svůj kapitál i do jiných firem a předejít tak možnému riziku. Deriváty jsou finanční nástroje založené na jiných finančních aktivech, tzv. podkladových aktivech, od kterých se odvíjí hodnota daných finančních derivátů. Podkladovými aktivy jsou zpravidla akcie nebo dluhopisy, ze kterých jsou následně odvozovány finanční deriváty jako například futures, opce nebo swapy (Kalínská, 2010). Ostatní investice představují různé druhy kapitálových toků, patří sem obchodní úvěry, vládní dluhopisy, půjčky, hotovost, úvěry od MMF a jiné závazky a pohledávky. Nejvýznamnější roli zde hrají úvěry, zejména na financování obchodu a následně ostatní půjčky a zálohy (Kubišta, 1999). Investiční pobídky S přímými zahraničními investicemi, v současné době nejdynamičtějšími investičními kapitálovými toky, úzce souvisí i investiční pobídky. Jelikož si investoři od investic v zahraničí slibují lepší zhodnocení svých investovaných financ (ať již v důsledku využití levné pracovní síly, úspory na daních či přístupu na nové trhy) zároveň i hostitelské země, do kterých proudí PZI, vnímají příliv investic jako pozitivní přínos pro ekonomiku. Od přílivu PZI si slibují snížení nezaměstnanosti, 29

29 transfer moderních technologií nebo ekonomické oživení zaostalých regionů (Kunešová, 2006). Proto se hostitelské země snaží zahraniční investory do ekonomiky nalákat a to prostřednictvím nejrůznějších investičních pobídek. K rozvoji investičních pobídek začalo docházet na začátku 90. let 20. století (Valach, 2010), kdy docházelo i ke zvýšení objemu PZI. Investiční pobídka je měřitelné zvýhodnění, které státy poskytují investorům s úmyslem ovlivnit jejich rozhodnutí o investici (Valach, 2010, str. 26). Proto je investiční pobídka často interpretována jako nástroj hospodářské politiky (Valach, 2010), je totiž schopná ovlivnit chování v ekonomice. Z pohledu investora, který vstupuje na zahraniční trh, jsou pro něj při rozhodování o potenciálním trhu, kam investovat, důležité následující faktory (Kunešová, 2006): Blízkost a existence dodavatelů či odběratelů na daném trhu Regulace pohybu zboží a pracovníků Infrastruktura, tradice, kvalifikovanost pracovní síly Mzdové náklady Daňová politika a sazby odvodů za pracovníky Toho si jsou hostitelské země vědomy, a proto, aby přilákaly investora právě do své ekonomiky, jim nabízejí různé úlevy neboli různé druhy investičních pobídek. Tyto pobídky se zpravidla vyskytují ve dvou formách (Valach, 2010): 1. Finanční podpora, kdy vláda poskytuje granty nebo dotace na pořízení strojů, pozemků, na rekvalifikaci pracovní síly apod. 2. Daňové, celní a jiné úlevy Investiční podporu nemusí investorovi nutně nabízet pouze vláda dané země, ale lze získat podporu při podnikání i od místních samospráv či jiných institucí státní správy. Zpravidla se dá říci, že pokud se investor rozhoduje mezi několika zeměmi v regionu, v rámci zvýšení atraktivity nabízí pobídku vláda. V případě, kdy je investor rozhodnut pro určitý stát, kam chce svou investici směřovat, nastupuje boj o tuto investici mezi jednotlivými regiony, tedy státní správou jednotlivých regionů, avšak není to vždy podmínkou. Investiční pobídky jsou v současné době poskytovány jak zeměmi chudými, tak průmyslově vyspělými. 30

30 Problémem přílivu PZI je fakt, že nemusí vždy přinášet požadovaný kladný efekt (Kunešová, 2006, str. 35). Může dojít k zostření konkurence mezi domácími subjekty a zahraničním investorem, vzhledem k získané pobídce se investor může dostat do zvýhodněné pozice a naopak domácí firmy se dostat do problémů. Z hlediska zaměstnanosti je příliv PZI do ekonomiky také diskutabilní, protože v krátkém období dochází ke tvorbě nových pracovních míst. Pokud jsou navíc tato místa zaručena získáním investiční pobídky nebo v rámci pobídky, stát v podstatě přispívá na tvorbu pracovních míst finančně. Avšak z dlouhodobého hlediska vytvořená pracovní místa nemusí stále existovat. Doběhne-li daná investiční pobídka či vlivem PZI dojde k restrukturalizaci ekonomiky kvůli použití nových technologií, které následně pro výrobu nevyžadují tolik pracovní síly, mohou být pracovní místa zrušena (Kunešová, 2006). Problémem v dlouhém období je také repatriace zisku, který proudí zpátky do země, která je pro investující společnost domácí ekonomikou. Na druhou stranu nelze opomenout ani přínosy PZI, kvůli kterým investiční pobídky vlastně existují, mezi něž patří příliv nových technologií, rozvoj dodavatelů v domácí ekonomice, zvýšení zaměstnanosti a kladný vliv na obchodní bilanci (Valach, 2010), jedná-li se o výrobní podnik exportující své zboží do zahraničí. Pro účel této práce je třeba nahlížet na firmu ŠKODA AUTO jako na společnost, která má zájem kapitálově vstoupit na nový zahraniční trh formou přímé zahraniční investice. A to z toho důvodu, aby měla své výrobní kapacity blíže svým trhům s růstovým potenciálem. Důvodem vstupu je tedy částečně market seeking investment (viz kapitola 2.2), kdy se předpokládá, že firma ŠKODA AUTO bude v dané ekonomice nejen vyrábět vozy pro trhy RIC, ale i je zde v menší míře prodávat, a také efficiency seeking investment právě vzhledem k důvodu přiblížení výroby ke klíčovým asijským trhům. Předpokládá se, že tato PZI bude ve formě greenfield investment vzhledem k faktu, že automobilový průmysl v této oblasti (s výjimkou Ruska) nemá v této části světa až tak dlouholetou tradici. Tudíž se nepředpokládá, že by bylo možné najít podnik vhodný pro brownfield investment či akvizici. V následujícím textu nebude počítáno ani s investičními pobídkami v daných lokalitách i přesto, že jejich význam při umisťování investic je značný a může hrát rozhodující roli při výběru lokality. Dá se předpokládat, že PZI ve formě výstavby nového výrobního závodu je pro ekonomiky velká a vysoce 31

31 atraktivní PZI. Proto i investiční pobídky poskytnuté jednotlivými zeměmi jsou atraktivní ve snaze přilákat investora. Ovšem výše a výhodnost pobídky bývá individuální a bývá i uveřejněna až po zveřejnění záměru investora v regionu investovat. 32

32 3 Investiční strategie firem Rozhodnutí o tom, v jaké zahraniční lokalitě bude firma investovat, je často velmi komplexní a strategický problém, který podnik musí řešit. Sehrává zde svou roli i to, v jakém stupni internacionalizace se firma právě nachází. To znamená, do jaké míry je tento podnik zapojen do mezinárodního tržního prostředí (Kalínská, 2006). To je jedním z určujících faktorů, který ovlivňuje investování v zahraničí. Mezi další faktory, které podnik před samotnou zahraniční investicí zkoumá, patří velikost investující firmy, blízkost trhu, do kterého chce firma investovat, její zahraniční zkušenost, fáze životního cyklu vyráběného produktu nebo odvětví, ve kterém firma podniká. Pro podrobnější zkoumání jednotlivých ekonomik je třeba brát v úvahu i mikroekonomické a makroekonomické faktory, které mohou investice ovlivňovat (Štrach, 2009). 3.1 Nejčastější faktory ovlivňující investice firmy Jak bylo zmíněno výše, při investování v zahraničí je třeba brát v potaz stupeň internacionalizace firmy, ve kterém se momentálně nachází. Podle Kalínské (2006) je možné různé stupně internacionalizace neboli rozvoj mezinárodních společností, které disponují výrobními a obchodními sítěmi v zahraničí, znázornit následujícím obrázkem: 33

33 Zdroj: Kalínská, Petříček, Obrázek č. 4: Internacionalizace firem Čím se firma pohybuje na obrázku č. 4 dále od domácího trhu, neboli od středu, tím více je zapojena do mezinárodního tržního prostředí. Pohyb podle jednotlivých os A E není v případě firmy vždy rovnoměrný. Zpravidla je pomalejší pohyb po jedné ose vyvažován rychlejším pohybem po ose jiné. Osa A znázorňuje míru vlastní aktivity při vstupu na mezinárodní trhy. Firmy, které vznikly za účelem uspokojení potřeb na domácím trhu, se orientují na tržní příležitosti na tomto trhu a na zahraniční trh směřují, až když je poptávka na domácím trhu omezená. Osa B je schématem toho, do jaké míry kontrolují firmy řízení svých zahraničněobchodních operací. Firmy, které se teprve začínají internacionalizovat, používají často tzv. obchodních mezičlánků, tj. prostředníků, obchodních zástupců, zprostředkovatelů nebo komisionářů. Při využití těchto mezičlánků firmy nemusí příliš investovat do zahraničního obchodu a využívají zkušeností zavedených subjektů, které v zahraničí působí. Tento způsob je typický pro firmy, které v zahraničí obchodují jen okrajově nebo pro firmy, které se snaží uchytit na trhu, 34

34 který není stabilní ať již z ekonomického či politického důvodu a je rizikové zde více investovat. Pokud se však aktivita v zahraničí vyvíjí úspěšně, firma se zpravidla více začíná zajímat o situaci na daném zahraničním trhu a kontrolovat ji. Může tak lépe kontrolovat poptávku po svých výrobcích a tomu přizpůsobit své kapacity, tzn. rozšiřovat je nebo dokonce přesunout do cílového trhu (Kalínská, 2006). Mezi faktory, které ovlivňují realizaci investice, tak patří zahraniční zkušenosti. Pokud investor již nějaké zkušenosti s danými destinacemi má z minulosti, rozhodování o investici je pro něj jednodušší ať již v kladném či záporném slova smyslu. Jestliže investor zkušenosti s potenciálním investičním trhem dosud nemá, může čerpat ze zkušeností jiných firem či státních organizací jakými jsou v České republice např. CzechTrade nebo CzechInvest, popřípadě hodnocení ratingových agentur a mezinárodních organizací (Štrach, 2009). Formu vstupu firmy na zahraniční trhy znázorňuje osa C. Podnik má v podstatě na výběr ze tří druhů vstupů na zahraniční trhy a to: 1. obchodní metody (vývozní a obchodní operace) 2. formy nenáročné na kapitálové investice (licence, franšíza, smlouva o řízení, zušlechťovací operace, mezinárodní výrobní kooperace) 3. kapitálové vstupy podniků na zahraniční trhy (přímé či portfoliové investice) Při výběru druhu vstupu na zahraniční trh je třeba vzít v úvahu konkurenci, obchodně-politické podmínky na trhu a finanční možnosti podniku. Důležitým faktorem je také životní cyklus daného produktu, popřípadě celého odvětví. Je všeobecně známo, že technické novinky jsou uváděny na trh, na kterém vznikly, a po úspěchu na domácím trhu jsou postupně přesouvány na ostatní vyspělé trhy. Následně, poté co opadne módní vlna na vyspělých trzích a produkt či odvětví na domácím trhu dozraje, je tento produkt uváděn na vzdálenější méně vyspělé trhy. Na těchto trzích může být produkt i vyráběn vzhledem k nižším výrobním nákladům a blízkosti cílového zákazníka, tím je jeho životnost prodlužována. V tomto případě může dojít i k postupnému přesunu celého odvětví (Štrach, 2009), což se v současnosti částečně děje v případě automobilového průmyslu. V případě konkrétní firmy a jejího produktu je však důležité brát v potaz další 35

35 faktory, které mohou ovlivnit danou investici, jako např. situaci na lokálních pracovních trzích, zákaznický a dodavatelský trh, dostupnost vývojových prostor a kvalitní infrastruktury, dopravu, možnosti vzdělávání a výcviku, kvalitu života tamějších obyvatel, podnikatelské prostředí, přístup k R&D, dostupnost kapitálu a daně a regulace (Ulaga a kol. in Štrach, 2009). U velkých firem, jakou je i ŠKODA AUTO, je možné nalézt všechny tři výše zmíněné druhy vstupů na zahraniční trhy, záleží jen na konkrétních podmínkách jednotlivých trhů, jeho potenciálu z hlediska automobilového průmyslu a dostupných finančních zdrojích ze strany firmy. Osa D znázorňuje počet cizích zemí, v nichž firma podniká. Je logické, že malé firmy zaměřené na domácí trh budou následně svou zahraničně-obchodní činnost směřovat jen do několika zemí v zahraničí, kdežto mezinárodní firmy se budou snažit operovat na více zahraničních trzích, příkladem je mj. společnost ŠKODA AUTO, která dnes operuje na více jak 100 trzích. Společnost, která začíná pronikat na zahraniční trhy, obvykle provozuje svou zahraničně-obchodní činnost s omezeným počtem zemí. Osa D však ukazuje, že počet těchto cílových teritorií může stoupat. Množství cílových trhů je přímo úměrné množství dostupných zdrojů na těchto trzích a koreluje rovněž s objemem zkušeností a obchodních kontaktů dané firmy (Kalínská, 2005). Osa E popisuje stupeň podobnosti cílových trhů v zahraničí. Firmy v počátku své internacionalizace obvykle vstupují na trhy, které jsou blízké trhu domácímu a od kterého si slibují stejný průběh podnikání jako v domácích podmínkách (Kalínská, 2005). Investice je tak jednodušší v tom, že je podobná realizované investici v domácí ekonomice, a proto podniky tuto variantu preferují (Štrach, 2009). Z tohoto důvodu spousta českých firem směřuje své aktivity nejprve na Slovensko a následně na další podobné trhy, které zároveň nejsou geograficky vzdálené, v případě českých firem se často jedná o trh Evropské unie. Následně se firma zpravidla se pouští i do obsazování vzdálenějších trhů (Kalínská, 2005). Velikost firmy ovlivňuje samotný rozhodovací proces o investičních plánech. Velká firma si může dovolit i vlastní tým, který se zabývá analýzou jednotlivých destinací, ať už se jedná o analýzu finanční (minimalizace nákladů, maximalizace zisku) či vytipování potenciálních destinací vhodných k investování na základě 36

36 jiných kritérií, které jsou pro firmu klíčové (např. ovládnutí trhu). Rozhodovací proces u menších firem je velmi často řízen úmysly vedoucích či majitele podniku (Štrach, 2009). Součástí komplexnějšího přehledu kritérií, které mohou hrát roli při výběru cílové destinace pro zahraniční investici, mohou být i jednotlivé mikroekonomické či makroekonomické ukazatele dané lokality. V případě makroekonomických charakteristik je vhodné sledovat indikátory pracovního trhu, jako jsou mzdové náklady, kvalifikovanost pracovní síly a její dostupnost, pracovní právo, dále by se firmy měly soustředit na informace o trhu samotném, tzn. o jeho velikosti, o kupní síle tamějšího obyvatelstva a zároveň i trhu dodavatelském, tedy zda tamější dodavatelé patří mezi spolehlivé dodavatele a zda je jich pro potenciální investici dostatek a vyskytují se v blízkosti (Štrach, 2009). Neméně důležitá je i úroveň dostupné infrastruktury, tradice v odvětví (Kunešová, 2006), kvalita podnikatelského prostředí jako je kvalita legislativy a vymahatelnost a ochrana práv, ale i kvalita bankovního sektoru, který v případě potřeby může být zdrojem kapitálu. Dále pak výše a složitost daňového systému, regulace pohybu zboží a pracovníků, existence investičních pobídek a jejich lukrativita či existence investic a podpory výzkumu a vývoje. Jedním ze základních faktorů při výběru vhodné destinace by také měla být politická a ekonomická stabilita země, popřípadě stabilita měnového kurzu. V případě mikroekonomických charakteristik investor zkoumá v podstatě stejné ukazatele ale na mikroekonomické úrovni, tedy na úrovni jednotlivých regionů (Štrach, 2009), kdy i jednotlivé regiony jednoho státu se mohou nabízet lepší podmínky pro investici než regiony jiné. V případě společnosti ŠKODA AUTO je možné říci, že její stupeň internacionalizace je velmi vysoký a je firmou s mezinárodním dopadem. Společnost již neřeší problémy, které jsou spojeny s prvními operacemi v zahraničí, ale momentálně působí jak na blízkých trzích, tak i na vzdálených trzích jakými jsou např. Rusko, Indie nebo Čína. Stejně jako z pohledu typů forem vstupu na zahraniční trhy ŠKODA AUTO vstupuje na trhy všemi třemi způsoby zmíněnými v předcházející podkapitole. Na cílové trhy již tato firma vstoupila investicemi náročnými na kapitál, kdežto pro okrajové trhy využívá obchodních mezičlánků. V podstatě se dá říci, že na obrázku č. 4 se společnost ŠKODA 37

37 AUTO pohybuje ve všech osách na vnější straně diagramu, tzn. daleko od jeho středu. WEF kromě celkové konkurenceschopnosti a dílčích faktorů, které jsou zahrnuty do hodnocení konkurenceschopnosti, zkoumá mj. i nejproblematičtější faktory pro podnikání v každé ze zkoumaných ekonomik. Každý ekonomický profil země je obohacen o toto hodnocení, které je vytvořeno na základě měkkých dat. Respondenti mají za úkol vybrat pět nejproblematičtějších faktorů, které mají dle jejich názoru nepříznivý vliv na podnikání v ekonomice (WEF, 2013). Srovnání Ruska, Indie a Číny v nejčastěji zmiňovaných problematických faktorech je možné vidět na obrázku č. 5. Nejproblematičtější faktory pro podnikání (v % odpovědí) Inflace Politická nestabilita Nedostatečně vzdělaná pracovní síla Nedostatečná infrastruktura Byrokracie Daňové sazby Korupce Rusko Indie Čína Zdroj: WEF, Obrázek č. 5: Nejproblematičtější faktory pro podnikání Z obrázku je patrné, že respondenti z Ruska nejčastěji poukazují na korupci, kterou přes 19 % respondentů označilo za problém. Co se týká Ruska, za další problematické faktory byly v roce 2013 označeny daňové sazby následovány přílišnou byrokracií ze strany vlády. V případě Indie je za největší překážku podnikání považována nedostatečná infrastruktura, kterou za problém považuje přes 18 % dotázaných, následuje neefektivní vládní byrokracie, kterou označilo za problém 17,5 % respondentů. Třetím problematickým faktorem, který brání podnikání, je vládní přebujelá korupce, kterou označilo 17,3 % respondentů. Čína 38

38 v tomto hodnocení nedosáhla významnějších rozdílů mezi jednotlivými faktory. Dá se říci, že respondenti za nejzávažnější problematické faktory označili neefektivní vládní byrokracii (10,2 % respondentů), dále korupci (10,1 % dotázaných) následovanou vysokými daňovými sazbami (7,8 % respondentů). 3.2 ŠKODA AUTO Společnost ŠKODA AUTO je v současné době úspěšnou firmou s mezinárodním dopadem. Od roku 1991 je součástí koncernu Volkswagen společně s firmami, jakými jsou Volkswagen, Audi, Bentley, Seat, Porsche, Man, Scania a další (ŠKODA Výroční zpráva, 2012). Momentálně firma ŠKODA AUTO, která má v České republice tři závody hlavní závod v Mladé Boleslavi a dva pobočné v Kvasinách a Vrchlabí, vyrábí automobily své značky na Slovensku, v Ruské federaci, na Ukrajině, v Kazachstánu, Indii a v Čínské lidové republice, jak je patrné na obrázku č. 6. Zdroj: ŠKODA, Obrázek č. 6: Celosvětová výroba vozů ŠKODA v roce 2011 Konkrétněji na ruský, indický a čínský trh je následně blíže zaměřena tato práce zejména proto, že se obecně tvrdí, že jsou tyto země jedny z nejperspektivnějších pro automobilový průmysl vůbec. Vyplývá to i z faktu, že Volkswagen Group, jehož 39

39 součástí je i firma ŠKODA AUTO, byla jedním z prvních koncernů, který začal své automobily v Číně vyrábět. Ať už se jedná o Čínu či Rusko, jsou tyto dva trhy považovány za trhy s růstovým potenciálem a firma ŠKODA AUTO předpokládá zvyšování prodejů v těchto dvou destinacích. V případě Indie strategie společnosti tak jednoznačná není, ovšem svůj výrobní závod zde firma také má. Ruský trh je momentálně třetím největším trhem značky, za září 2013 bylo na tamějším trhu s automobily prodáno vozů, což je oproti roku 2012 pokles o 12 procentních bodů. Největším odbytištěm vozů ŠKODA se v září stala Čína, kde bylo prodáno celkem vozů, za stejné období loňského roku se prodalo vozů, což je pokles o 4,9 procentního bodu (ŠKODA Mobil, 2013). Tento mírný pokles prodejů značky ŠKODA v asijsko-pacifickém regionu, kde jinak prodeje přispívají k rekordním prodejům koncernu Volkswagen, je připisován faktu, že v tamějších továrnách ještě nejsou zcela zavedeny nejoblíbenější modely značky nová Octavia a Rapid. Očekává se, že se situace v tomto směru zlepší, jakmile se jejich výroba zcela rozběhne (ŠKODA Mobil, 2013). Zdroj: ŠKODA, Obrázek č. 7: Růstová strategie ŠKODA 40

40 Růstová strategie společnosti ŠKODA, kterou firma odstartovala v roce 2010, se zaměřuje na čtyři hlavní cíle, jak je patrné z obrázku č. 7. Společnost by se do roku 2018 chtěla stát špičkovým zaměstnavatelem s globálním poolem talentů. Tento cíl se do jisté míry daří plnit již dnes, kdy se firma pravidelně umisťuje na předních místech v žebříčcích top zaměstnavatelů v České republice. Dalším cílem společnosti je i nadále vyrábět praktická a prostorná auta za přijatelnou cenu a dosáhnout při tom ziskovosti. Asi nejambicióznějším cílem je dosažení prodeje 1,5 milionů vozů ročně v zemích EU a v Rusku, Indii a Číně (RIC) 3 (ŠKODA, 2012). V roce 2012 společnost prodala celkem vozů po celém světě (ŠKODA Výroční zpráva 2012, str. 23), tudíž tohoto cíle zatím nebylo dosaženo. 3 Skupinu Ruska, Indie a Číny doplňuje ještě Brazílie, tzv. země BRIC, ovšem na brazilský trh není strategie společnosti ŠKODA AUTO zaměřena. V současné době se směrem k této ekonomice obrací Volkswagen Group pouze se svými vozy značky Volkswagen a Scania (Volkswagen, 2013). 41

41 4 Indikátory investičních trhů dle metodiky měření konkurenceschopnosti Jak již bylo zmíněno v kapitole číslo 1, Světové ekonomické fórum hodnotí konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik na základě 118 kritérií a hodnotí většinu ekonomik světa. Nejinak je tomu u měření konkurenceschopnosti IMD, které se však zaměřuje jen na 60 ekonomik světa, avšak hodnotí je ve více jak 330 kritériích. Některá kritéria, která tyto dvě organizace hodnotí, jsou v této kapitole rozebrána a podrobněji analyzována. Je zde nahlíženo na hodnocení konkurenceschopnosti z hlediska potenciálního investora v automobilovém průmyslu. Konkrétněji z pohledu investora, kterým by mohla být i společnost ŠKODA AUTO. Není možné v této práci obsáhnout a analyzovat všechny indikátory, které berou v potaz IMD a WEF při hodnocení konkurenceschopnosti a které jsou zároveň pro investora při výběru cílové destinace klíčové. Zároveň ukazatele, které zkoumají IMD a WEF plně nesplňují požadavky investora v automobilovém průmyslu, ale spíše obecně hodnotí konkurenceschopnost dané ekonomiky. Proto jsou pro účely této práce zvoleny čtyři skupiny makroekonomických ukazatelů, které mohou ovlivnit rozhodování investora při umisťování investice. Při volbě těchto ukazatelů bylo vycházeno z faktorů, které jsou v Ročence konkurenceschopnosti WEF označovány jako nejproblematičtější pro podnikání. V případě Ruska, Indie a Číny se na předních místech jako nejproblematičtější faktory umístily korupce, neefektivní státní byrokracie a daňové sazby (viz kapitola 3.1). Z tohoto důvodu jsou tyto tři ukazatele předmětem dalšího zkoumání. I přesto, že ukazatel byrokracie je součástí hodnocení IMD, je na něj v této práci nahlíženo z jiného úhlu pohledu. Je zkoumáno, zda samotné založení podniku v dané ekonomice je administrativně a časově náročné, tudíž zda tamější státní byrokracie ztěžuje založení firmy na svém území či nikoli. Čtvrtým ukazatelem, který je dále zkoumán, jsou, vzhledem k cíli práce, tarifní překážky obchodu. Tarifní překážky jsou důležitým faktorem jak z pohledu dovozu nových automobilů do ekonomiky (případ Ruska, Indie a Číny) tak z pohledu výrobní firmy, která musí dovážet některé komponenty potřebné k výrobě automobilu (případ vytipovaných ekonomik). Zvolenou metodou vyhodnocení těchto ukazatelů je vždy bližší pohled na ohodnocení Ruska, Indie a Číny a jejich celkové umístění mezi ostatními 42

42 hodnocenými ekonomikami světa. K dokreslení obrázku o tomto umístění je přidáno hodnocení země s nejlepším výsledkem tohoto ukazatele a také země s nejhorším výsledkem, aby bylo možno vidět, kterému výsledku se Rusko, Indie a Čína spíše blíží. Otázkou také je, proč se zaměřovat právě na Rusko, Indii a Čínu. Jak již bylo zmíněno v podkapitole 3.2, ŠKODA AUTO chce právě na těchto trzích dosáhnout co nejvyšších prodejů. Je pravda, že i přesto, že se automobily společnosti ŠKODA AUTO stále relativně dobře prodávají na trzích EU, je tento trh nasycen a nedá se do budoucna očekávat markantní zvýšení prodejů. Spíše jde o to, aby si firma ŠKODA udržela svůj podíl na evropském trhu. Naproti tomu trh ruský a asijský skýtá pro společnost ŠKODA a pro celý koncern Volkswagen potenciál vysokých prodejů, neboť tyto trhy nejsou zdaleka tak nasyceny jako je tomu u evropského trhu. Proto, aby mohly být na těchto trzích realizovány vysoké prodeje aut, musí být automobily vyráběny v blízkosti těchto cílových trhů, aby se transakčními náklady nezvyšovala jejich cena pro konečné zákazníky. Z tohoto důvodu jsou již dnes výrobní závody v Rusku, Indii, Číně, Kazachstánu a Ukrajině. 4.1 Založení firmy Při podrobnějším pohledu na metodiku WEF i IMD při měření konkurenceschopnosti je zřejmé, že potenciálního investora bude zajímat, jak je vůbec složité a náročné si v dané ekonomice založit firmu. Je rozhodně užitečné vědět, kolik minimálně dní bude trvat samotné založení podniku či podnikání a kolik procedur je třeba ke zvládnutí tohoto kroku. V tomto případě WEF čerpá data nikoli ze své Executive Opinion Survey, ale z dat Světové banky, konkrétně z textu Doing Business (World Bank/International Finance Corporation, 2003), shodně postupuje i IMD, takže zdroj informací je v tomto případě totožný. Je to tedy jeden z ukazatelů, který je založen na tzv. tvrdých datech, tedy těch, které je možné objektivně změřit. WEF hodnotí zvlášť počet procedur, které jsou požadovány při zakládání podniku, a počet dní, které jsou obvykle k založení firmy potřeba. Nejinak tato kritéria hodnotí i IMD, ale kromě těchto dvou kritérií bere v potaz i měkká data vyplývající z jeho Executive Opinion Survey. V této anketě zjišťuje u respondentů, zda je podle nich podnikání v jejich zemi podpořeno regulací či naopak regulace brání ve snadnosti podnikání. Dále pak se IMD ve své 43

43 anketě dotazuje, zda je založení firmy podpořeno legislativou nebo je legislativou zbržděno (IMD, 2013). Tabulka č. 3: Počet procedur potřebných k založení firmy Země Počet procedur Pořadí dle IMD (z 60 hodnocených) Pořadí dle WEF (ze 141 hodnocených) Srovnání na stupnici (IMD vs. WEF) Kanada Nový Zéland Rusko ,59 Indie ,33 8,51 Čína ,66 4,25 Venezuela ,71 Zdroj: Doing Business, 2013, IMD, 2013, WEF, Ani jedna z hodnocených zemí nevychází příliš vstříc potenciálním investorům při zakládání podniku. Nejlépe je na tom Rusko, kde je třeba obsáhnout 8 procedur. Ovšem v porovnání s ostatními státy světa je i 8 vysoké číslo. Nejlepšími státy jsou v tomto případě Kanada a Nový Zéland, kde k založení podniku stačí pouze jedna procedura. Naopak 13 procedur, které je třeba vyřídit v Číně, je jedním z nejnáročnějších procesů na světě, více požadují už jen některé středoamerické státy, Argentina, Filipíny a Venezuela. Pro větší přehlednost tabulky je zavedeno srovnání pořadí států na stupnici od 0 (poslední stát hodnocení) do 100 (nejlépe hodnocený stát). Je vidět, že Rusko se v žebříčku WEF umístilo na lepší příčce než v hodnocení IMD. Je to především z toho důvodu, že WEF hodnotí více ekonomik, které evidentně dosáhly horšího hodnocení než Rusko a počet procedur potřebných k založení podniku je vyšší než 8. U Indie a Číny jsou obě srovnání na stupnici téměř totožná. 44

44 Tabulka č. 4: Počet dní potřebných k založení podniku Země Počet dní Pořadí dle IMD (z 60 hodnocených) Pořadí dle WEF (ze 146 hodnocených) Srovnání na stupnici (IMD vs. WEF) Nový Zéland Rusko ,66 46,58 Indie ,33 29,45 Čína ,66 23,29 Venezuela ,68 Zdroj: Doing Business, 2013, IMD, 2013, WEF, V případě časové náročnosti při zakládání firmy je opět pořadí zkoumaných tří zemí stejné Rusko, Indie, Čína. Stejně tak jako v předcházejícím kritériu, ani v tomto tyto tři ekonomiky nepatří mezi země, kde by bylo časově nenáročné zakládat podnik. Nejlépe hodnoceným státem je v tomto případě opět Nový Zéland, kde údajně stačí pouhý jeden den pro založení firmy, následovaný Austrálií, Makedonií a Gruzií (tyto dvě zmiňované ekonomiky zkoumá pouze WEF). Naopak, bude-li upuštěno od hodnocení Surinamu, kde údajně trvá založit podnik těžko uvěřitelných 694 dní, tzn. téměř dva roky, je státem, kde trvá založení podniku nejdéle, Venezuela se 144 dny. Pokud srovnáme Rusko, Indii a Čínu s Venezuelou, jsou výsledky těchto tří zemí uspokojivé a v rámci možností. Pro větší přehlednost tabulky je opět zavedeno srovnání pořadí států na stupnici od 0 (poslední stát hodnocení) do 100 (nejlépe hodnocený stát) jako v předchozím případě. Tentokrát všechny tři země, při převedení žebříčků WEF a IMD na sto bodovou škálu, dosáhly lepšího umístění v rámci celého hodnocení WEF. Je to opět proto, že žebříček WEF srovnává více států světa než IMD. V těchto státech trvá založení firmy více dní než v Rusku, Indii a Číně. Názorným příkladem tohoto tvrzení je Čína (56. pozice), horšího hodnocení dosáhly pouze 4 státy obsažené v hodnocení konkurenceschopnosti IMD (60 hodnocených). Naproti tomu v hodnocení WEF Čína obsadila 112. místo, horšího výsledku v tomto faktoru dosáhlo dalších 34 ekonomik. Jak již bylo zmíněno výše, IMD navíc oproti WEF svou anketou zjišťuje, zda si respondenti myslí, že regulace v jejich zemi podporuje podnikání nebo mu naopak brání. V tomto případě respondenti odpovídali v rozmezí 1-6 (1 - zcela brání; 6-45

45 plně podporuje), IMD tyto výsledky následně převedl do rozmezí se škálou 0-10 (IMD, 2013). Výsledek lze znázornit v následující tabulce č. 5: Tabulka č. 5: Snadnost podnikání Země Hodnocení (10-nejlepší, 0-nejhorší) Pořadí dle IMD (z 60 hodnocených) Singapur 8,19 1. Rusko 2, Indie 3, Čína 5, Venezuela 0, Zdroj: IMD, Úplně nejlépe si v tomto hodnocení vede Singapur, který po přepočtu získal 8,19 bodu. Naopak s nejhorším výsledkem skončila Venezuela, kde si s výsledkem 0,83 manažeři myslí, že regulace zcela jistě brzdí snadnost podnikání v tamější ekonomice. Rusko (výsledek 2,54) mnoho nezaostává, v tomto pomyslném žebříčku obsadilo 56. místo z 60 tzn. regulace v Rusku rozhodně nenapomáhá rozvoji podnikání. Indie (3,41) se také drží na zadních příčkách, zde na 47. místě. Jedině Čína se na 26. pozici s výsledkem 5,3 posunula do první poloviny států. Avšak bodový výsledek napovídá tomu, že respondenti odpovídali tak, že dle jejich názoru regulace v Číně ani nenapomáhá ani nebrání rozvoji podnikání. Dále pak se IMD ve své Executive Opinion Survey dotazuje, zda je, dle názoru respondentů, založení firmy podpořeno legislativou v dané zemi nebo je legislativou zbržděno (IMD, 2013). 46

46 Tabulka č. 6: Založení firmy Země Hodnocení (10-nejlepší, 0-nejhorší) Pořadí dle IMD (z 60 hodnocených) Estonsko 8,59 1. Rusko 4, Indie 5, Čína 5, Venezuela 1, Zdroj: IMD, Výsledky této ankety ukazují pro Rusko, Čínu a Indii, že si respondenti myslí, že jejich národní legislativa ani nepodporuje ani nebrání zakládání firem. Hodnocení se v tomto případě u těchto států pohybuje od 4,86 po 5,70, tzn. kolem středové hranice. Opět nejhorším státem v této kategorii, státem, kde místní legislativa brání zakládání firem, je Venezuela (1,63 bodu z 10). Překvapivě státem s legislativou, která nejvíce podporuje zakládání firem, se stalo Estonsko. Estonsko bylo ohodnoceno 8,59 body z 10. Jen o jednu setinu horšího výsledku než Estonsko dosáhl Hong Kong. 4.2 Daňová zátěž Daňová zátěž je dalším kritériem, které potenciální investor bere v úvahu při výběru ekonomiky, do které bude investovat. Dá se říci, že čím nižší je daňová sazba, tím ochotněji investor bude investovat v dané zemi, protože mu tak zůstane větší podíl ze zisku než v případě vyšších daňových sazeb. Je sice pravda, že daňové zatížení se zejména v západních zemích mění společně se změnou vládnoucí strany, avšak povětšinou nedochází ke skokovým změnám sazeb. Příliš vysoké daňové zatížení (ať se jedná o přímé či nepřímé daně) nevede k vyšším příjmům do státního rozpočtu, jak si občas vlády myslí, ale vede k rozkvětu šedé ekonomiky. Šedá ekonomika je v podstatě obchod či služby neoficiální cestou, tyto obchody nejsou nikde vykazovány a nejsou z nich tudíž odváděny daně. V každé ekonomice světa existuje šedá ekonomika, ovšem její velikost se značně liší. Jak již bylo zmíněno, není vykazována, proto existují pouze odhady toho, jak velká 47

47 šedá ekonomika v dané zemi je. Podle studie pro Světovou banku jsou odhady šedé ekonomiky v Číně, Indii a Rusku následující (Schneider, 2010): Odhadovaná velikost šedé ekonomiky v % HDP za rok 2007 Rusko Indie 2007 Čína 0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % Zdroj: Schneider, Obrázek č. 8: Odhadovaná velikost šedé ekonomiky ve vybraných zemích za rok 2007 Průměrná velikost šedé ekonomiky (při kalkulování s 93 ekonomikami) ve světě je za rok ,5 % HDP. Jak je patrné z grafu, Čína ani Indie nedosahují tohoto průměru. Velikost šedé ekonomiky je odhadnuta ve výši 14,3 % HDP v případě Číny a 25,6 % HDP v případě Indie. Ovšem i studie, ze které byla tato data převzata, připouští, že Čína je stále komunistickou zemí s částečnou tržní ekonomikou a tudíž data použitá k výpočtu šedé ekonomiky mohou být zkreslená a ovlivnit výsledek. Každopádně v případě Ruské federace je odhadnutý výsledek poněkud alarmující, šedá ekonomika v Rusku dosahuje výše až 52 % HDP. Důvodem existence šedé ekonomiky je kromě již zmíněné výše zdanění i výše odvodů na sociální zabezpečení nebo intenzita regulace trhu (například regulace pracovního trhu či existence dovozních kvót) (Schneider, 2010). 48

48 Tabulka č. 7: Sazba podnikové daně ze zisku Země Podniková daň ze zisku (%) Pořadí dle IMD (ze 60 hodnocených) Spojené arabské 0 1. emiráty Rusko Indie Čína Japonsko Zdroj: IMD, Procentní sazba daně ze zisku (v ČR nazvanou jako daň z příjmu právnických osob) se u 60 hodnocených ekonomik IMD pohybuje od 0 % (Spojené arabské emiráty) po 42% daň, uvalenou v Japonsku, ovšem tato výše je orientační. Problémem při srovnávání daňových sazeb je fakt, že daňové systémy se značně liší stát od státu, proto je poněkud složité jednotlivé daňové sazby mezi sebou porovnávat. V některých zemích je využívána jedna daňová sazba (pro všechny podniky, nehledě na výši jejich zisku), funguje zde tedy systém proporcionálního zdanění. V jiných zemích se naopak používá progresivní zdanění zisku podniku podle toho, jak velkého čistého zisku firma dosáhla. Z tabulky č. 7 je možno vidět výši daně ze zisku uvalenou v Rusku, Indii a Číně. Nejvyšší sazbu požaduje po podnicích Indie, zde by třetinu svého zisku měla firma odvést na daních do indické státní pokladny. Pro srovnání, tato výše je srovnatelná s výší sazby daně, kterou v evropských podmínkách uvaluje na zisk podniku Belgie, stát s nejvyšší sazbou daně v rámci EU. Čínská vláda nastavila sazbu daně ze zisku nižší, na úrovni 25 %, při srovnání se státy EU má stejnou sazbu daně Rakousko, Dánsko a Nizozemí. Rusko, stát s nejnižší sazbou daně v porovnání s Indií a Čínou, má v současné době stanovenu hranici 20 %, což je stejná sazba, jakou stanovilo Řecko a Chorvatsko. 49

49 Tabulka č. 8: Celkové daňové zatížení firmy Země Celkové daňové zatížení (% zisku) Pořadí dle WEF (ze 145 hodnocených) Makedonie 9,4 1. Rusko 54, Indie 61, Čína 63, Argentina 108, Zdroj: WEF, Předcházející tabulka č. 8 ukazuje, kolik procent ze zisku odvádí firma celkem na daních v jednotlivých státech. WEF čerpá v tomto případě opět ze zdroje Doing Business 2013, kdy na imaginární firmě střední velikosti s určitým počtem zaměstnanců a jměním je v jednotlivých státech světa změřeno celkové daňové zatížení (odvod přímých daní, nepřímé daně nejsou uvažovány). Doing Business zkoumá, kolik tato imaginární firma odvede na dani ze zisku, kolik svého zisku odvede jako příspěvek na zdravotní a sociální pojištění svých zaměstnanců, na dani z nemovitosti, na dani z dividend, kapitálových zisků, je započítán i poplatek za odpady, mýtné a další daně (Doing Business 2013). Jak je vidět z tabulky č. 8, největší podíl svého čistého zisku odvede firma v Číně a to celých 63,7 %. O něco nižší podíl svého zisku odvede na daních firma v Indii a to 61,8 %. Nejméně z těchto tří států odvede firma v Rusku, necelých 55 % svého zisku. Tyto tři ekonomiky jsou, v porovnání s ostatními státy světa, jedny z těch zemí, kde firmy odvádějí státu největší podíly zisku na daních. 4.3 Cla a celní bariéry Mnoho učebnic ekonomie a zejména přívrženci liberalismu poukazují na to, že mezinárodní obchod je pro světovou ekonomiku výhodný. I přesto stále existují obchodní bariéry, které proudění přeshraničního zboží či služeb komplikují a zdražují. Tyto bariéry vznikají proto, aby byli domácí výrobci uchráněni před vlivy konkurence zahraniční. V dnešní době se lze nejčastěji setkat s protekcionismem v oblasti zemědělské výroby, výroby textilních výrobku či automobilové výroby. 50

50 Světová obchodní organizace (WTO), do roku 1995 ji předcházela Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), se od svého vzniku zasazuje především o snížení celních a jiných netarifních překážek ve světovém obchodě (WTO, 2013). V roce 2012 se jejím členem stala i Ruská federace jako jedna z posledních zemí. Indie je členem od vzniku WTO a Čína se připojila v roce 2001 (WTO, 2013). Situace se v případě dovozních cel změnila, cla jsou momentálně na relativně nízkých úrovních v rámci zemí WTO, ale s nástupem světové finanční a hospodářské krize, kdy se opět začaly projevovat protekcionistické nálady, se objevilo mnoho nových netarifních překážek ve světovém obchodě. Tabulka č. 9: Průměrná dovozní celní sazba Země Průměrná dovozní celní sazba (v %) Pořadí dle WEF (z 147 hodnocených) Hong Kong 0 1. Rusko 9, Indie 11, Čína 11, Írán 26, Zdroj: WEF, V případě Číny je průměrná dovozní celní sazba pro dovoz zboží 11 %, v případě osobních aut je sazba v podstatě stejná 11,5 % - avšak dle celního sazebníku může být požadováno clo až ve výši 45 % (WTO, 2013), navíc při započítání daně z přidané hodnoty a spotřební daně se zatížení může vyšplhat až na přibližných 65 % (BusinessInfo, 2013), což značně komplikuje dovoz osobních automobilů do Číny. Málokterý spotřebitel je ochoten a vůbec schopen zaplatit o tolik navýšenou cenu, když automobily vyrobené na čínském trhu jsou mnohem levnější. Podobně je na tom situace s dovozním clem do v Indii. Průměrná sazba se pohybuje lehce pod 12 %, avšak při bližším pohledu do statistik WTO se dovozní celní sazba pro dovážené automobily může vyšplhat až na 40 %, průměrná sazba u dovozu automobilů při tom není o moc nižší, je vypočítána na 35,7 %. V Rusku průměrná celní sazba dosáhla výše 9,4 %, v případě dovozu osobních automobilů se průměrná sazba pohybuje na 8,9 % a maximální výše dovozního cla u vozů je 51

51 stanovena na 20% hranici, což je dokonce nižší než v případě Evropské unie (WTO, 2013). I přes výše zmíněné průměrné celní sazby by se dalo zkonstatovat, že tyto tři zmíněné země nemají stanoveny vysoké sazby. Avšak při porovnání s ostatními státy světa, které WEF hodnotí, jsou tyto sazby jedny z nejvyšších na světě. Průměrné dovozní celní sazby se v hodnocení WEF pohybují od 0% sazby po 26,6% sazby, kterou uvaluje Írán. Nutno připomenout, že se jedná o průměrnou sazbu vypočítanou na základě váženého aritmetického průměru. Vahou je v tomto případě podíl jednotlivých skupin harmonizovaného systému na celkovém obchodu země (WEF, 2013). 4.4 Korupce Existence korupce je jednou z překážek podnikání. V případě uplácení jdou stranou ekonomické zájmy prospěšné celé společnosti a profitují pouze jednotlivci a jednotlivé firmy. Pokud ve státě existuje korupce, nejsou podmínky pro všechny firmy stejné, výhody má pouze firma, která korumpuje. Ať už se jedná například o získávání státních zakázek či o získání pozemku na stavbu výrobní haly, prostředky, které jsou použity ke korupci, musí být následně někde opět získány, což ve finále vede ke zdražení daných zakázek a přínos pro společnost se prodražuje. S korupcí je ovšem těžké bojovat, protože se špatně prokazuje, že k ní došlo. Navíc v některých asijských zemích je korupce součástí tamější kultury a je společensky akceptována. 52

52 Existence korupce a uplácení Dánsko 9,59 Rusko Indie Čína Ukrajina 1,01 1,48 1,64 0, existuje 10 - neexistuje Zdroj: IMD, Obrázek č. 9: Existence korupce a uplácení ve vybraných ekonomikách Podle ankety IMD mezi manžery se státem na první příčce, kde téměř neexistuje korupce, stalo Dánsko. Čína se svým výsledkem obsadila 52. příčku z 60 hodnocených států, Indie 54. příčku a Rusko dokonce 58. příčku. Výsledky těchto tří zemí dokazují, že korupce a uplácení je součástí těchto tří kultur a investor musí s existencí korupce počítat. Horšího výsledku v tomto hodnocení než Rusko dosáhly pouze tři země Slovensko, Bulharsko a Ukrajina. 53

53 5 Navržení investiční strategie Jak již bylo zmíněno dříve, potenciál pro zvyšování prodejů automobilů značky ŠKODA AUTO leží momentálně právě v asijském regionu. Je však otázkou, zda výrobní závody pro tento region, které se nachází v Rusku, Indii, Číně a nově v Kazachstánu a na Ukrajině, by z hlediska jednodušších podmínek pro podnikání nebylo vhodné umístit v jiných ekonomikách tamějšího regionu. Ovšem k přesunu již fungujících výrobních závodů v tomto regionu bude jen těžko docházet. Proto je vhodnější uvažovat, pokud by automobilka ŠKODA AUTO chtěla otevřít další výrobní závod pro odbytiště na asijských trzích, která tamější ekonomika by byla pro tuto investici nejvhodnější. Vzhledem k tomu, že nelze hodnotit všechny ekonomiky, je třeba zvolit kritérium, podle kterého dojde k výběru pouze několika ekonomik. Pro tuto příležitost je vhodné podívat se na žebříček dvaceti nejlepších hostitelských ekonomik přímých zahraničních investic, jak je hodnotí Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), viz obrázek č. 10. Kromě států RIC se v tomto žebříčku z této geografické oblasti umístily Singapur, Indonézie a Kazachstán. Vzhledem k faktu, že Singapur je městský stát, od úvahy zařadit ho do zkoumaných ekonomik vhodných pro umístění plně výrobního závodu je upuštěno a dále není uvažován. Indonézie a Kazachstán však jsou do zkoumání zařazeny. 54

54 Zdroj: UNCTAD, Obrázek č. 5: Dvacet nejlepších hostitelských ekonomik pro PZI v roce 2012 Další ekonomiky, vhodné pro účely této analýzy, je nadále třeba hledat v geografické blízkosti Ruska, Indie a Číny. Opět je při výběru potenciálních ekonomik vycházeno z dat World Investment Report publikovanou UNCTAD. Na následujícím obrázku č. 11 je vidět, že v případě tranzitivních ekonomik proudí největší objem PZI do Ruska a také do již zmíněného Kazachstánu a také na Ukrajinu. Svou roli zde rozhodně hraje velikost trhů těchto tří ekonomik, která investory láká především, avšak dá se předpokládat, že i podmínky pro investování by zde mohly být příznivější. V případě Kazachstánu je také lákavý fakt, že tvoří s Ruskem celní unii, tudíž obchodování mezi těmito dvěma státy je administrativně méně náročné. 55

55 Zdroj: UNCTAD, Obrázek č. 6: Rozložení toků PZI mezi tranzitivní ekonomiky Co se týká ekonomik, které jsou geograficky nejblíže Indii a především Číně, nejvíce PZI míří kromě těchto dvou států do Hong Kongu a Singapuru. Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, Singapur je městský stát a nejinak je tomu v případě Hong Kongu. Proto, i přesto, že sem proudí největší objemy PZI, je upuštěno od těchto dvou ekonomik z hlediska jejich malé rozlohy. Pohled je namířen na další země, tentokrát jihovýchodní Asie, viz obrázek č. 12, tedy na Indonézii a Malajsii, které patří do kategorie zemí, do kterých v roce 2012 proudilo mezi 10 a 49 miliardami amerických dolarů. Pro jejich atraktivnost jsou tyto dvě ekonomiky také zahrnuty mezi analyzované země. Ze zemí, do kterých proudily v roce 2012 toky PZI v hodnotě mezi 1 a 9,9 miliardami dolarů, jsou pro účely této práce vybrány: Jižní Korea, Thajsko a Filipíny. Jižní Korea a Thajsko patří mezi 25 ekonomik s nejlepším indexem spolehlivosti pro PZI (FDI Confidence Index) za rok 2013 (A. T. Kearney, 2013). 56

56 Zdroj: UNCTAD, Obrázek č. 7: Rozložení toků PZI mezi ekonomiky jižní a jihovýchodní Asie 4 Pro podpoření výběru těchto asijských ekonomik je možné argumentovat také Indexem globální konkurenceschopnosti pro rok vytvořené WEF. V příloze č. 4, která obsahuje kompletní pořadí všech 148 hodnocených ekonomik, je možné pozorovat, že z ekonomik jižní a jihovýchodní Asie se kromě Singapuru (2. místo) a Hong Kongu (7. místo) nejlépe umístila Malajsie (24.), dále Jižní Korea (25.), Thajsko (37.), Indonézie (38.) a Filipíny (59.) (WEF, 2013). Čím lepšího umístění v žebříčku ekonomika dosáhla, tím je produktivita dané země na vyšší úrovni a s vyšší produktivitou ekonomiky roste i rychlost návratnosti investice, blíže k hodnocení konkurenceschopnosti viz kapitola 1.3. Jak již bylo zmíněno výše, Singapur a Hong Kong nejsou dále do zkoumání zařazeni z důvodu malé rozlohy, se kterou tyto dva městské státy disponují. Vzhledem k tomu, že cílem práce je vytipovat novou ekonomiku, do které by měla být umístěna investice ŠKODA AUTO a ze které by se dalo exportovat na trhy 4 Indie v tomto případě figuruje v hodnocení UNCTAD spolu s Íránem, Bangladeší, Pákistánem, Srí Lankou, Maledivami, Afganistánem, Nepálem a Bhútánem. Dle UNCTAD PZI do těchto zemí nedosahují (s výjimkou Íránu) 1 miliardy USD, tudíž nejsou pro investory natolik zajímavé, a to především kvůli bezpečnostním rizikům, proto od nich je upuštěno. 57

57 RIC, je třeba také uvažovat celní překážky mezi státy RIC a vytipovanými destinacemi. Malajsie, Thajsko, Indonézie a Filipíny jsou státy, které spolu s dalšími 5 patří do Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Cílem zemí ASEAN je kromě udržení stability v regionu, spolupráce v kulturní, ekonomické, sociální a vědecké sféře a zrychlení ekonomického růstu také bližší spolupráce s mezinárodními a regionálními organizacemi s podobnými cíli (ASEAN, 2013a). V roce 2010 se Číně a zemím ASEAN podařilo zrealizovat zónu volného obchodu. Tato zóna volného obchodu odstranila cla u 90 % obchodovaných výrobků (The Jakarta Post, 2010), což se týká i většiny automobilových komponentů. V případě celní sazby pro dovážené automobily je maximální hranice stanovena na 25 % (ASEAN, 2013b). Stejně jako s Čínou, i s Indií uzavřely státy ASEAN zónu volného obchodu. Avšak počet automobilových součástek, u kterých byly celní sazby sníženy či zcela zrušeny, nedosahuje takové výše jako v případě Číny. Stejně tak celní sazby pro dovoz automobilů nebyly sníženy (ASEAN, 2013c). Proto se jeví jako vhodnější orientovat se z tohoto důvodu spíše na čínský trh. V případě Ruska ASEAN prozatím nenavázalo užší ekonomickou spolupráci ve formě zóny volného obchodu. Vzhledem ke geografické vzdálenosti těchto států jihovýchodní Asie a Ruska se dá spíše předpokládat, že na ruský trh je vhodnější dovážet automobily z Kazachstánu nebo Ukrajiny. Ukrajina je členem zóny volného obchodu mezi vybranými členy Sdružení nezávislých států (SNS), státy bývalého Sovětského svazu 6, včetně Ruska (CISFTA) s účinností od roku 2012 (RIA Novosti, 2011). Záměrem této zóny volného obchodu je mj. postupné snižování a následné zrušení cel mezi jednotlivými členy (Smolenska, 2013). Kazachstán je také jedním ze členů SNS. Na půdě tohoto sdružení byla, mimo zmíněné zóny volného obchodu CISFTA, dohodnuta celní unie právě mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem. Cílem je odstranit celní sazby mezi jednotlivými členy (United Press International, 2011) a zároveň vytvořit jeden celní sazebník vůči nečlenům (Okresní hospodářská komora Opava, 2010). V rámci této celní unie je možné převážet osobní automobily přes hranice jednotlivých států bez deklarování (Velvyslanectví republiky Bělarus v České republice, 2013). 5 Mezi členské státy ASEAN patří: Brunej, Kambodža, Indonézie, Laos, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam (ASEAN, 2013) 6 Mezi členské státy CISFTA patří: Ázerbajdžán, Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Ukrajina a Uzbekistán (RIA Novosti, 2011) 58

58 Z výše zmíněných důvodů se v následujících podkapitolách nahlíží na tyto vybrané ekonomiky Filipíny, Indonézie, Jižní Korea, Malajsie, Kazachstán, Thajsko a Ukrajina. Vzhledem k tomu, že tato práce vychází z hodnocení konkurenceschopnosti WEF a IMD, jsou tyto potenciální ekonomiky, vhodné pro umístění investice, hodnoceny dle faktorů, které byly popsány v předchozí kapitole. Tyto ekonomiky jsou také porovnány s dosaženým hodnocením Ruska, Indie a Číny v jednotlivých aspektech. Ukrajina a Kazachstán jsou mezi potenciální ekonomiky pro umístění investice zařazeny mj. i proto, že se výroba v těchto závodech rozběhla relativně teprve nedávno. 5.1 Založení firmy Stejně jako v předcházející kapitole, i na tomto místě je třeba připomenout, že sama přílišná administrativa při zakládání firmy může odradit případné investory od plánované investice. Co se týká počtu procedur, které je třeba při zakládání firmy ve vybraných ekonomikách obsáhnout, kromě Indonézie a Filipín je v ostatních zkoumaných zemích potřeba méně procedur než je tomu v případě Ruska, Indie a Číny. Úplně nejméně procedur je potřeba v Malajsii a to tři procedury, dále pak v Thajsku, pouhé čtyři. Následuje Jižní Korea, kde je potřeba zařídit pět procedur, a dále Kazachstán se šesti procedurami a Ukrajinou, kde je třeba obsáhnout sedm procedur. Ze států, které byly rozebrány v kapitole č. 4, obsahuje nejméně procedur proces zakládání firmy v Rusku a to osm procedur. Obrázek č. 13 znázorňuje tuto situaci. Je patrné, že Filipíny vyžadují pro založení podniku na svém území dokonce více procedur, než Čína, která požaduje třináct procedur, a to celkem šestnáct procedur. 59

59 Počet procedur potřebných k založení firmy Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: WEF, Obrázek č. 8: Počet procedur potřebných k založení firmy V případě časové náročnosti zakládání podniku je nejnižší počet dní potřebný k vyřízení žádostí a další administrativy k založení firmy v Malajsii, je zde potřeba pouhých 6 dní. Malajsii následuje Jižní Korea, kde k založení firmy stačí údajně pouze 7 dní. Ostatní zkoumané ekonomiky, jak je možno vidět na obrázku č. 14, již přesahují počet dní potřebných k založení podniku v Rusku, tedy jedno z kritérií, kde je podnik založen za 18 dní. Kazachstán toto kritérium nesplňuje jen o jeden den, podle dat WEF, IMD a Doing Business je třeba k založení podniku v Kazachstánu 19 dní. Rekordmanem mezi zkoumanými státy v této kategorii je Indonézie, kde je potřeba 47 dní, než je podnik založen. Dalším státem, který v počtu dní překonal Čínu s 33 dny pro založení firmy, jsou Filipíny, kde trvá založit podnik 36 dní. 60

60 Počet dní potřebných k založení firmy Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: WEF, Obrázek č. 9: Počet dní potřebných k založení firmy Jak již bylo zmíněno dříve, WEF i IMD do svých hodnocení konkurenceschopnost zahrnují i výše zmíněné ukazatele počet procedur a počet dní potřebných k založení podniku. IMD mimo jiné do svého hodnocení konkurenceschopnosti zahrnuje i měkká data založená na základě dotazování se vybraných respondentů. Na obrázku č. 15 jsou výsledky ankety, kdy dotazovaní měli na stupnici od 1 do 7 ohodnotit, zda podle nich regulace v jejich zemi brání (hodnocení 1) nebo naopak podporuje podnikání. Získané výsledky byly následně IMD převedeny na stupnici od 0 do 10, kde výsledek 0 odpovídá tvrzení, že regulace brání podnikání, a kde získaný výsledek 10 znamená, že regulace tamější ekonomiky plně podporuje podnikání. Ze zkoumaných zemí dosáhly lepšího výsledku než nejlepší z původní trojice Čína - pouze Malajsie (7,33 bodu), která se tak stala pátou ekonomikou v žebříčku IMD v tomto kritériu. Další dvě země, které byly v tomto faktoru hodnoceny lépe než Čína, byly Thajsko (5,88 bodu) následované Kazachstánem (5,6 bodu). Nutno připomenout, že toto hodnocení vychází z měkkých dat, tudíž není zcela přesně měřitelné a srovnatelné. 61

61 Snadnost podnikání (0-nejhorší, 10-nejlepší) Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: IMD, Obrázek č. 10: Snadnost podnikání Stejným způsobem hodnotí IMD i svou anketu, ve které zjišťuje, zda legislativa daného státu podle respondentů zcela nahrává budování podniků v zemi (hodnocení 10) či naopak úplně brání vytváření nových firem na svém území (hodnocení 0). Při bližším pohledu na Rusko, Indii a Čínu dopadla v tomto hodnocení nejlépe Indie (5,7 bodu), z nově zkoumaných ekonomik jsou v tomto směru lépe vnímany Malajsie (7,72 bodu) a Kazachstán (7,69 bodu), následovány Thajskem (6,84 bodu) a Indonézií (6,35 bodu), což je i patrné z obrázku č. 16. Naopak nejhůře v tomto hodnocení dopadla Ukrajina, která po přepočtu získala 4,43 bodu. Pro získání porovnání s ostatními 60 hodnocenými ekonomikami IMD, Ukrajina tímto svým hodnocením skončila na 53. příčce. Malajsie naopak se svým výsledkem obsadila 8. místo z 60 hodnocených. 62

62 Založení firmy (0-nejhorší, 10-nejlepší) Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: Vlastní zpracování dle dat IMD, Obrázek č. 11: Založení firmy 5.2 Daňová zátěž Asi nejčastěji zkoumanou daní v ekonomice, která zajímá potenciální investory, je bezesporu podniková daň ze zisku. Zároveň i výše sazby této daně se liší stát od státu. V předcházející kapitole bylo upozorněno na to, že podniková daň ze zisku se neodvádí pouze ve Spojených arabských emirátech, kde pro tento fakt má tamější vláda důvod. Naopak nejvyšší sazba na světě je vybírána v Japonsku, celých 42 % zisku firmy. V případě Ruska, Indie a Číny je nejvyšší daňová sazba vybírána indickou vládou, celých 33 % zisku podniku, jak je možno vidět na obrázku č. 17. Naopak nejnižší sazba je určena v Ruské federaci a to 20% sazba daně ze zisku. 20% sazbu daně ze zisku má ze zkoumaných ekonomik nastaveno Thajsko a Kazachstán. O jeden procentní bod nižší sazbu daně, tedy 19 %, má pro podniky stanovena Ukrajina. 63

63 Podniková daň ze zisku (%) Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: IMD, Obrázek č. 12: Sazba podnikové daně ze zisku Celkové daňové zatížení, které zahrnuje nejen sazbu daně ze zisku, ale i odvody zdravotního a sociálního pojištění na zaměstnance, daň z nemovitosti, daň z dividend a jiných kapitálových zisků, poplatky za odpady, mýtné a další poplatky vypočítává pro jednotlivé ekonomiky WEF. Tudíž není rozhodující pouze výše daně ze zisku, ale i ostatních daňových poplatků, aby bylo investorovi jasné, kolik celkem ze zisku odvede. Vybrané výsledky je možno vidět na následujícím obrázku č

64 Celkové daňové zatížení (% zisku) Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: WEF, Obrázek č. 13: Celkové daňové zatížení podniku U všech tři států Rusko, Indie a Čína přesahuje celkové daňové zatížení 50% hranici. Naproti tomu všechny sledované státy, kromě Ukrajiny, 50 % nedosahují. V tomto případě má opět nejnižší celkové daňové zatížení Malajsie a to 24,5 % zisku. Malajsie je následována Kazachstánem a Jižní Koreou, kde se celková sazba pohybuje pod 30% hranicí, respektive 28,6 % v případě Kazachstánu a 29,8 % v případě Jižní Korey. Dále jsou v pořadí Indonézie s 34,5% sazbou následovaná Thajskem, kde je celkové daňové zatížení spočítáno na 37,6 % zisku. Nejvyšší sazbu z těchto sledovaných zemí mají Filipíny a to 46,6 %, což však stále nedosahuje nejnižší sazbě z původních zemí Rusku kde musí podnik odvést 54,1 % svého zisku. Ukrajina dosahuje téměř stejného výsledku jako Rusko, ovšem s lehce vyšším číslem, celkové daňové zatížení bylo stanoveno na 55,4 % zisku. 5.3 Cla a celní bariéry Jak již bylo zmíněno v kapitole 4.3, WTO se zasazuje o snížení celních sazeb ve světovém obchodě. V předcházející kapitole byly všechny tři popsané země Rusko, Indie a Čína členem WTO. U států zkoumaných v kapitole č. 5 to tak však není, Kazachstán v současné době není členem WTO, jedná se pouze o stát pozorovatelský. Tudíž se dá předpokládat, že celní sazby stanovené touto 65

65 ekonomikou budou vyšší než je tomu u členů WTO, protože v případě Kazachstánu není vyvíjen tlak na snížení sazeb ze strany WTO. Průměrná dovozní celní sazba (v %) Ukrajina Thajsko Malajsie Kazachstán Jižní Korea Indonézie Filipíny Čína Indie Rusko Zdroj: WEF, Obrázek č. 14: Průměrná dovozní celní sazba Průměrná dovozní celní sazba, jak je patrné z obrázku č. 19, se u zkoumaných států pohybuje v rozmezí od 2,9 % po 9,5 %. Nejnižší sazbu, tedy 2,9 %, stanovila pro dovoz výrobků Ukrajina, následují Filipíny s průměrnou sazbou 3,6 %. Indonézie a Malajsie mají průměrnou dovozní sazbu ve výši 4,7 % respektive 5 %. Nejvyšší průměrnou dovozní celní sazbu má nastaven Kazachstán (9,5% sazba), toto číslo se liší od sazby v Ruské federaci o pouhou desetinu procenta, takže se dá usuzovat, že Kazachstán bude mít sazby nastaveny podobně jako je tomu u Ruska. Rusko je pro Kazachstán jedním z obchodních partnerů, ale překvapivě se nejedná o partnera klíčového. Tím se za rok 2011 stala EU, protože téměř polovina exportu z Kazachstánu putuje právě sem (Businessinfo.cz, 2013a). Nicméně obchodní spolupráce s Ruskem existuje. Kazachstán je jedním ze členů celní unie vytvořené mezi Ruskem, Kazachstánem a Běloruskem, jejímž cílem je odstranit celní sazby mezi jednotlivými členy (United Press International, 2011) a zároveň vytvořit jeden celní sazebník vůči nečlenům (Okresní hospodářská komora Opava, 2010). Z tohoto důvodu se dá předpokládat, že data ohledně celních sazeb pro Kazachstán budou totožná, jako je tomu v případě Ruska, se kterým danou celní unii tvoří. 66

66 Průměrná dovozní celní sazba je jedna věc, přibližuje průměrnou výši celních poplatků, které má daná ekonomika stanovenu. Pro automobilový průmysl je však zajímavější celní sazba, která je vyžadována pro dovoz strojů a dopravních zařízení. Tu už ovšem v hodnoceních konkurenceschopnosti není možné nalézt a je třeba podívat se konkrétněji do přehledu celních sazeb, které vydává např. WTO. Dle dat ve World Tariff Profiles, které WTO zpracovává, se celní sazby pro dovoz strojů a dopravních zařízení, tedy i automobilů, pohybují v rozmezí, které znázorňuje tabulka č. 10. Tabulka č. 10: Dovozní celní sazby pro stroje a dopravní zařízení průměrná celní sazba maximální celní sazba Filipíny 19 % 50 % Indonézie 38,9 % 40 % Jižní Korea 8,1 % 20 % Kazachstán 8,9 % 20 % Malajsie 14,2 % 35 % Thajsko 47,7 % 80 % Ukrajina 7,5 % 20 % Rusko 8,9 % 20 % Indie 35,7 % 40 % Čína 11,5 % 45 % Zdroj: WTO, V tabulce č. 10 je možno vidět, že průměrné sazby se v tomto případě rapidně liší, stejně tak jako maximální celní sazby. Nejvyšší sazby jsou v tomto výběru ekonomik stanoveny v Thajsku, kde se průměrně pohybují lehce pod 50% hranicí a maximální sazba je stanovena až na 80 %. Naopak nejvíce vstříc dovozcům automobilům vychází Ukrajina spolu s Jižní Koreou. Průměrná celní sazba pro dovoz vozů se pohybuje kolem 8 %, maximální celní sazba je nastavena na 20% hranici. Celní sazby v těchto dvou zemích v podstatě kopírují sazby v Rusku. Malajsie se pohybuje v žebříčku uprostřed průměrná dovozní sazba pro dovoz automobilů se pohybuje kolem 14 %, maximální sazba je stanovena na 35 %. Nejhůře ze zkoumaných zemí dopadla Indonézie, jejíž data jsou srovnatelná s Indií. Průměrná celní sazba se pohybuje kolem 39 % a maximální je stanovena 67

67 na 40% hranici. Jak již bylo zmíněno výše, Kazachstán není členem WTO, tudíž WTO neposkytuje data o celních sazbách v této zemi, ale vzhledem k tomu, že je Kazachstán součástí celní unie s Ruskem, je možné předpokládat, že vzhledem k společnému celnímu sazebníku vůči třetím zemím budou sazby totožné s těmi ruskými. 5.4 Korupce Korupce je součástí podnikání v mnoha zemích světa. Jedná se o nežádoucí fenomén, protože mimo jiné narušuje spravedlivou hospodářskou soutěž a zdražuje státní zakázky a cenu jiných projektů. Anketa, kterou mezi respondenty respondenty uspořádal IMD, se zaměřila na vnímání korupce ve zkoumaných ekonomikách. Tento výzkum dopadl pro zkoumané ekonomiky tak, jak je znázorněno na následujícím obrázku č. 20. Existence korupce a uplácení Filipíny Indonézie Jižní Korea Kazachstán Malajsie Thajsko Ukrajina Rusko Indie Čína existuje 10 - neexistuje Zdroj: IMD, Obrázek č. 15: Existence korupce a uplácení Dle respondentů korupce existuje a ovlivňuje podnikání ve všech zkoumaných ekonomikách. Nejlépe z hodnocení vyšly dvě ekonomiky Jižní Korea (výsledek 4,74) a Malajsie (s výsledkem 4,51). Hodnocení bylo opět prováděno tak, že respondenti hodnotili existenci/neexistenci korupce na hodnotící škále od 1 do 7 a toto bodové ohodnocení bylo IMD převedeno na výsledek v rozmezí V případě, že se výsledek čím dál tím více blíží 0, znamená to, že korupce v dané 68

68 ekonomice existuje, zatímco výsledek blížící se hodnotě 10 upozorňuje na fakt, že korupce v ekonomice neexistuje. Zde zkoumané ekonomiky získaly všechny hodnocení menší než 5, tzn. v polovině, která má blíže číslu 0 a tudíž je zde korupce přítomna. Jak již bylo zmíněno dříve, jedná se o měkká data. V případě korupce však ani nelze získat fakta postavená na tvrdých datech, protože se jedná o protizákonné jednání. Vyřešení korupčních skandálů je nesnadné a málokdy je korupce dokázána a postihována soudně. Velmi nízké výsledky u zkoumaných ekonomik také dokazují fakt, že korupce je součástí zejména kultur asijských států a je společensky tolerována. Nejinak je tomu i v případě Ruska a jemu podobných států Ukrajině a Kazachstánu které jsou kritizovány pro svou přebujelou korupci mezinárodními organizacemi. Více dopodrobna se korupcí a korupčním chováním v jednotlivých státech světa zabývá například organizace Amnesty International. 5.5 Potenciální investiční příležitost Z ekonomik, které přicházejí v úvahu pro umístění nového plně výrobního závodu značky ŠKODA AUTO pro odbyt v Asii, zejména na čínském a ruském trhu, byly vytipovány Filipíny, Indonésie, Jižní Korea, Kazachstán, Malajsie, Thajsko, Ukrajina zejména proto, že jsou geograficky blízko klíčovým trhům a jsou atraktivní pro investory. Tyto ekonomiky povětšinou splňují i fakt, že samy jsou zeměmi, kde není tamější trh s automobily nasycen tak, jak je tomu například v zemích západní Evropy. Tudíž je i v těchto destinacích prostor pro získávání podílu na zdejších trzích a ŠKODA AUTO by nebyla závislá jen na situaci na čínském, ruském a indickém trhu. Ovšem v případě, že by se společnost ŠKODA AUTO rozhodla pro realizaci dalšího nového závodu v tomto regionu, je jasné, že by se zaměřila pouze na jednu z výše zmíněných ekonomik. 69

69 Tabulka č. 11: Shrnutí výsledků jednotlivých ekonomik ve vybraných faktorech Počet procedur potřebných k založení firmy Počet dní potřebných k založení firmy Snadnost podnikání Založení firmy Sazba podnikové daně ze zisku Celkové daňové zatížení podniku Průměrná dovozní celní sazba Existence korupce a uplácení Čína ,3 5,31 25% 63,7 % 11% 1,64 Indie ,41 5,7 33% 61,8 % 11,7 % 1,48 Rusko ,54 4,86 20% 54,1 % 9,4 % 1,01 Filipíny ,38 5,46 30% 46,6 % 3,6 % 2,08 Indonézie ,15 6,35 25% 34,5 % 4,7 % 2,53 Jižní Korea 5 7 5,01 5,45 22% 29,8 % 8,6 % 4,74 Kazachstán ,6 7,69 20% 28,6 % 9,5 % 2,06 Malajsie 3 6 7,33 7,72 25% 24,5 % 5 % 4,51 Thajsko ,88 6,84 20% 37,6 % 6,6 % 1,78 Ukrajina ,84 4,43 19% 55,4 % 2,9 % 0,59 Zdroj: WEF, 2013, IMD, To, na kterou ekonomiku by se ŠKODA AUTO mohla zaměřit, vyplývá z tabulky č. 11. V ní je možné vidět souhrnné informace o jednotlivých ekonomikách ve faktorech, které byly definovány v kapitole č. 4 a 5. Nejprve je třeba zaměřit se na faktory Ruska, Indie a Číny. U těchto faktorů je vždy brán v potaz nejlepší výsledek z těchto tří hodnocených zemí (v tabulce je označen zeleně). Následně jsou s tímto nejlépe dosaženým výsledkem porovnány výsledky ostatních ekonomik. V případě, že daná ekonomika dopadla v daném faktoru lépe než nejlepší z Ruska, Indie a Číny, je toto označeno v tabulce oranžově. Pokud zkoumaná ekonomika dosáhla horšího výsledku v daném faktoru, zůstává políčko tabulky neoznačeno. Pro zjednodušení daných výsledků je možno použít následující tabulku č. 12, která shrnuje, v kolika faktorech dopadlo hodnocení zkoumané ekonomiky lépe než v případě Ruska, Indie či Číny. 70

70 Tabulka č. 12: Počet ukazatelů, ve kterých je ekonomika lepší než nejlepší z RIC Počet ukazatelů, ve kterých je ekonomika lepší než nejlepší z RIC Filipíny 3 Indonézie 4 Jižní Korea 5 Kazachstán 5 Malajsie 7 Thajsko 6 Ukrajina 3 Zdroj: IMD, 2013, WEF, Nejlépe v tomto hodnocení dopadla Malajsie. Dosáhla lepšího hodnocení než Rusko, Indie nebo Čína v 7 zkoumaných faktorech z celkových 8. Jediný faktor, ve kterém Malajsie dosáhla horšího výsledku, byla výše sazby podnikové daně ze zisku. V Malajsii je tato sazba stanovena na 25 % zisku (stejně jako v Číně), kdežto Rusko daní podnik v tomto směru pouze 20% sazbou, což je nejnižší sazba v případě zemí RIC. Jinak ve všech ostatních faktorech hodnoty Malajsie překonaly Rusko, Indii a Čínu, takže z tohoto pohledu by bylo vhodné další plně výrobní závod automobilky ŠKODA realizovat právě v této ekonomice, neboť nabízí nejlepší podmínky při komparaci s ostatními zkoumanými ekonomikami. Samozřejmě je třeba brát v potaz, že ekonomiky jsou v tomto případě hodnoceny pouze v aspektech, které jsou součástí žebříčků konkurenceschopnosti, jak je měří IMD a WEF a ke kterým s největší pravděpodobností přihlíží investor před tím, než vstoupí se svou investicí na daný trh. Za Malajsií se v tomto žebříčku ekonomik umístilo Thajsko, které předčilo RIC v 6 faktorech. Horší než RIC bylo pouze v sazbě podnikové daně ze zisku, která je stejná (a ne nižší) jako sazba ruská, tedy 20%. Další nevýhodou Thajska v porovnání s Malajsií a Ruskem je fakt, že založení firmy zde trvá poněkud déle, a to minimálně 29 dní. V případě Thajska by mohl nastat problém při bližším zkoumání dovozních celních sazeb pro stroje a dopravní zařízení, protože tyto sazby jsou nastaveny relativně vysoko, což by nevadilo v případě, že by se automobily vyráběly na thajském území, avšak při dovozu komponentů potřebných k výrobě automobilů by se tato výroba nejspíše prodražila. Dalším úskalím Thajska je i časté střídání vlád, které má za následek 71

71 nejistotu investora v politickou stabilitu a tudíž riziko pro úspěch dané investice. Tento faktor ovšem není součástí zkoumání této práce, tudíž je od něj upuštěno. Třetí příčka tohoto hodnocení připadla Kazachstánu a Jižní Koreji, které dopadly lépe v 5 faktorech z 8, než tomu bylo u Ruska, Indie a Číny. V hodnocení Jižní Koreje hrál roli fakt, že respondenti nehodnotí snadnost podnikání a založení firmy v Jižní Koreji příliš optimisticky v porovnání s respondenty v Číně, respektive Indii, což je hodnocení postavené na měkkých datech. Z hlediska investora v automobilovém průmyslu je také otázkou, zda Jižní Korea jako země, která má vlastní automobilku, není zemí, kde věrnost domácí značce je natolik vysoká, že další výrobní závod (navíc evropské značky) by byla předem zmařená investice. Kazachstán, který také předčil RIC v 5 faktorech z 8, zaostal v těchto třech faktorech jen nepatrně. Například v Rusku trvá založit firmu 18 dní, kdežto v Kazachstánu je potřeba 19 dní. Stejně tak průměrná dovozní celní sazba je dle dat WEF pouze o jednu desetinu procentního bodu vyšší, než je tomu v Rusku. A sazba podnikové daně ze zisku je totožná se sazbou stanovenou v Ruské federaci. V podstatě se dá říci, že podmínky pro investování jsou ve srovnání s Ruskem téměř totožné. Možná proto v této ekonomice v současné době již jeden závod společnosti ŠKODA AUTO existuje, nejedná se ovšem o plně výrobní závod. Ostatní tři zkoumané ekonomiky Filipíny, Indonézie a Ukrajina jsou lepší pouze ve čtyřech, v případě Ukrajiny pouze ve třech, vybraných faktorech. Proto by bylo na zvážení, zda vůbec v těchto destinacích (vzhledem k hodnoceným ukazatelům) o investici v podobě plně výrobního závodu uvažovat. 72

72 Závěr Rozhodnutí o realizaci zahraniční investice je z hlediska firmy velkým krokem, často zcela do neznáma. Proto tomuto úkonu předchází zkoumání nespočtu analýz a studií. Firma vyhledává informace o jednotlivých potenciálních ekonomikách, tyto informace následně analyzuje a porovnává je s ostatními zeměmi. Podobným způsobem meří dvě nejvýznamnější instituce zabývající se konkurenceschopností IMD a WEF konkurenceschopnost vybraných ekonomik světa. Každá z těchto institucí hodnotí jednotlivé země podle jiných měřítek, jedna hodnotí více ukazatelů konkurenceschopnosti, druhá méně. Obě instituce při samotném měření konkurenceschopnosti přikládají jinou váhu totožným ukazatelům. Některé ukazatele jsou v hodnocení jedné instituce postaveny na základě měkkých dat, zatímco druhá instituce tyto ukazatele generuje z tvrdých dat. Z tohoto důvodu jsou v této práci zkombinovány obě dvě hodnocení. Použitá data vychází jak z dat publikovaných ve Zprávě o globální konkurenceschopnosti, která je každoročně vydávána Světovým ekonomickým fórem, tak z dat uveřejněných v Ročence světové konkurenceschopnosti publikovanou Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu. V této práci je z těchto více než 300 ukazatelů vybráno celkem 8 ukazatelů. Tyto ukazatelé dle mého názoru nejvíce ovlivní potenciálního investora z hlediska atraktivity dané lokality pro umístění investice. Těchto 8 konkrétních faktorů je rozděleno do 4 skupin založení firmy, daňové zatížení, cla a celní poplatky a korupce. Jsou zde kombinovány jak ukazatelé vycházející z tvrdých dat, tak i tři ukazatelé, které mají svůj základ v měkkých datech, tzn., jsou založeny na hodnocení vybraných respondentů. Při hodnocení jednotlivých ukazatelů pro Rusko, Indii a Čínu v kapitole č. 4 jsou výsledky dosažené těmito zeměmi pro srovnání porovnány s nejlepším dosaženým výsledkem v hodnocení IMD/WEF a zároveň je poukázáno i na nejhorší zemi v žebříčku. To z toho důvodu, aby bylo patrné, kterému konci žebříčku se země RIC přibižují více. Srovnání je doplněno i o pozici, které svým výsledkem RIC dosáhly v rámci žebříčku daného faktoru. V druhé části praktické části, tedy v kapitole č. 5, se k výsledkům hodnocení zemí RIC přidávají i výsledky dosažené vybranými ekonomikami Filipín, Indonézie, 73

73 Jižní Korey, Kazachstánu, Malajsie, Thajska a Ukrajiny ve zkoumaných faktorech. Mnohdy se výsledky diametrálně liší a jsou v případě některých zemí velmi odlišné od výsledků zemí RIC. Ať již v kladném, tak i v záporném slova smyslu. Na závěr kapitoly č. 5 jsou názorně shrnuty dosažené výsledky jednotlivých potenciálně investičních ekonomik v jednotlivých faktorech a tyto výsledky jsou porovnány s nejlepším výsledkem dosaženým v daném faktoru Ruskem, Indií nebo Čínou. Pokud daná ekonomika dosáhla lepšího hodnocení než nejlepší ze zemí RIC, je toto ohodnoceno kladně. Ekonomika s největším počtem kladných bodů je následně považována za nejvhodnější zemi pro umístění investice. V případě hodnocení zemí v této práci se nejvhodnější zemí pro umístění plně výrobního závodu společnosti ŠKODA AUTO stala Malajsie. Malajsie je lepší v 7 hodnocených faktorech z 8 než Rusko, Indie nebo Čína a tudíž její klima pro investice je nejvhodnější. Malajsie je následována Thajskem, které dosáhlo lepších výsledků než nejlepší ze zemí RIC v 6 faktorech, pomyslnou třetí příčku v boji o investice obsadil Kazachstán, kde již montovna společnosti ŠKODA AUTO existuje, avšak nejedná se o plně výrobní závod, a Jižní Korea. Naopak nejhůře se v hodnocení umístila Ukrajina, kde se již také v současné době montují automobily značky ŠKODA. Avšak i přesto, že se Ukrajina umístila na poslední příčce tohoto hodnocení, neznamená to, že je pro investice nevhodná. Nadále předčila Rusko, Čínu a Indii ve třech hodnocených faktorech tzn., stále existují výhody, které oproti zemím RIC může Ukrajina investorům poskytnout. Omezením této práce je fakt, že zkoumané a porovnávané faktory vychází pouze z ročenek konkurenceschopnosti. Navíc není možné obsáhnout všechny faktory, které by byly pro investora relevantní, proto byly vybrány pouze některé. I přesto, že IMD a WEF zkoumají mnoho faktorů při hodnocení konkurenceschopnosti ekonomik světa, zkoumají z mého pohledu faktory obecné. Navíc takové faktory, kde se informace o jednotlivých zemích dají mezi sebou jednodušeji porovnávat. Proto si myslím, že pokud konkrétní investor se zájmem o zahraniční destinaci vyhledává tu správnou zemi pro umístění investice, by měl ve vlastním zájmu nahlédnout i do jiných materiálů. V případě firmy ŠKODA AUTO bych se přikláněla ke studiím různých poradenských firem, které mohou poskytnout i porovnání nákladnosti umístění investice v jednotlivých ekonomikách, či materiálů 74

74 vydávaných svazy automobilových výrobců. Jimi poskytnuté informace jistě poskytnou podrobnější data pro investice právě v automobilovém průmyslu. 75

75 Seznam literatury ASEAN - China Free Trade Area. ASEAN: Association of South East Asian Nations [online]. 2013b [cit ]. Dostupné z: ASEAN - India Free Trade Area. ASEAN: Association of South East Asian Nations [online]. 2013c [cit ]. Dostupné z: ASEAN-6 zero tariffs take effect immediately. In: The Jakarta Post [online] [cit ]. Dostupné z: CIS leaders sign free trade deal. In: RIA Novosti [online]. 2011, [cit ]. Dostupné z: Česká republika. Zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev. In: Sbírka zákonů č. 66/ Dostupné z: Čína: Zahraniční obchod země. BusinessInfo.cz [online] [cit ]. Dostupné z: html Doing business 2013: smarter regulations for small and medium-size enterprises. Washington, D. C.: World Bank/International Finance Corporation, c2013, vi, 270 p. Doing business, ISBN Dovoz dopravních prostředků. In: VELVYSLANECTVÍ REPUBLIKY BĚLARUS V ČESKÉ REPUBLICE [online] [cit ]. Dostupné z: DUNNING, John H a Sarianna M LUNDAN. Multinational entreprises and the global economy. 2nd ed. Cheltenham: Edward Elgar, c2008, xxvi, 920 s. ISBN Foreign direct investment. 1st ed. Washington: International Finance Corporation, 1997, vi, 119 s. ISBN Foreign Direct Investment (FDI) Confidence Index. A. T. Kearney [online] [cit ]. Dostupné z: 76

76 FRYČOVÁ, Veronika. Rusko ve WTO: lidem přinese levnější zboží, některým firmám ale boj o přežití. In: Ihned.cz [online]. 2012, [cit ]. Dostupné z: GARELLI, Stéphane. Top class competitors: how nations, firms, and individuals succeed in the new world of competitiveness. Hoboken, NJ: John Wiley, c2006, xvi, 272 p. ISBN IMD. World Competitiveness Scoreboard 2013 [online] [cit ]. Dostupné z: IMD. World Competitiveness Yearbook 2012: Appendix III The Fundamentals and History of Competitiveness [online] [cit ]. Dostupné z: IMD. IMD world competitiveness yearbook Lausanne: IMD, 2013, 571 s. ISBN Informace pro vývozce do Ruska, Běloruska a Kazachstánu o změně dovozního režimu. Okresní hospodářská komora Opava [online]. 2010, [cit ]. Dostupné z: Investiční společnosti a investiční fondy. ČNB. Česká národní banka [online]. 2013, [cit ]. Dostupné z: osti_investicni_fondy/ KALÍNSKÁ, Emilie a Václav PETŘÍČEK. Mezinárodní obchod I. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 117 s. ISBN KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 228 s. Expert (Grada). ISBN Kazachstán: Zahraniční obchod země. BusinessInfo.cz [online]. 2013a [cit ]. Dostupné z: KLVAČOVÁ, Eva. Různé cesty ke konkurenceschopnosti: EU versus USA. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2008, 236 s. ISBN KUBIŠTA, Václav. Mezinárodní ekonomické vztahy. Vyd. 1. Praha: HZ Editio, 1999, 378 s. ISBN KUNEŠOVÁ, Hana. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, xviii, 319 s. ISBN

77 MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní obchodní operace /: Hana Machková, Eva Černohlávková, Alexej Sato a kolektiv. 5., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010, 240 s. ISBN MARTINOVIČOVÁ, Dana. Základy ekonomiky podniku. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2006, 178 s. Ekonomie studium. ISBN MORÁVEK, Daniel. Fúze už není pouze tuzemskou výsadou. Podnikatel.cz Dostupné z: OECD. Political Economy of Tradeable Permits: Competitiveness, Co-operation and Market Power. [online] [cit ]. Dostupné z: Overview. ASEAN: Association of South East Asian Nations [online]. 2013a [cit ]. Dostupné z: Paying Taxes Methodology. WORLD BANK/INTERNATIONAL FINANCE CORPORATION. Doing Business: Measuring Business Regulations [online] [cit ]. Dostupné z: PORTER, Michael. What is Competitiveness?. In: IESE Business School [online] [cit ]. Dostupné z: REICH, Robert B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. V českém jazyce vyd. 2. Překlad Miloš Calda. Praha: Prostor, 2002, 461 s. Střed, sv. 47. ISBN Russia, Belarus, Kazakhstan sign pact. United Press International [online] [cit ]. Dostupné z: News/2011/11/19/Russia-Belarus-Kazakhstan-sign-pact/UPI /?spt=hs&or=tn SAMUELSON, Paul A, William D. NORDHAUS. Economics. New Delhi: Tata McGraw Hill, ISBN Sedm milionů: Rekordní výsledky VW Group. ŠKODA Mobil. 2013, 10/2013. SCHNEIDER, Friedrich, Andreas BUEHN a Claudio E. MONTENEGRO. Shadow Economies All over the World: New Estimates for 162 Countries from 1999 to In: World Bank [online] [cit ]. Dostupné z: ŠKODA v září dále rostla. ŠKODA Mobil. 2013, 10/2013. ŠKODA. Výroční zpráva vyd. Mladá Boleslav: ŠKODA AUTO a. s.,

78 ŠKODA. Výroční zpráva vyd. Mladá Boleslav: ŠKODA AUTO a. s., SMOLENSKA, Tatiana. Ukraine Pushes For CIS FTA Implementation. In: Tax- News: Global Tax News [online]. 2013, [cit ]. Dostupné z: html ŠTRACH, Pavel. Mezinárodní management. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 167 s. Expert (Grada). ISBN TYSON, Laura D'Andrea. Who's bashing whom?: trade conflicts in hightechnology industries. Washington, DC: Institute for International Economics, c1993, xviii, 324 p. ISBN UNCTAD. World Investment Report 2013 [online] [cit ]. ISBN Dostupné z: VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN VOLKSWAGEN. Aktiengesellschaft vyd. Wolfsburg: VOLKSWAGEN a. g., Dostupné z: /Y_2012_e.bin.html/binarystorageitem/file/GB+2012_e.pdf WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report [online] [cit ]. ISBN Dostupné z: WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report [online] [cit ]. ISBN Dostupné z: WTO. World tariff profiles S.l.: Bernan Press, ISBN ZADRAŽILOVÁ, Dana. Mezinárodní management. Vyd. 2. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2007, 182 s. ISBN

79 Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků Obrázek č. 1: Konkurenceschopnost generuje prosperitu Obrázek č. 2: Diagram konkurenceschopnosti Obrázek č. 3: Objem světových PZI v letech Obrázek č. 4: Internacionalizace firem Obrázek č. 10: Dvacet nejlepších hostitelských ekonomik pro PZI v roce Obrázek č. 11: Rozložení toků PZI mezi tranzitivní ekonomiky Obrázek č. 12: Rozložení toků PZI mezi ekonomiky jižní a jihovýchodní Asie Obrázek č. 13: Počet procedur potřebných k založení firmy Obrázek č. 14: Počet dní potřebných k založení firmy Obrázek č. 15: Snadnost podnikání Obrázek č. 16: Založení firmy Obrázek č. 17: Sazba podnikové daně ze zisku Obrázek č. 18: Celkové daňové zatížení podniku Obrázek č. 19: Průměrná dovozní celní sazba Obrázek č. 20: Existence korupce a uplácení Seznam tabulek Tabulka č. 1: Stádia vývoje ekonomik dle HDP/obyvatele v paritě kupní síly Tabulka č. 2: Přehled vah jednotlivých subindexů pro různé stupně ekonomik Tabulka č. 3: Počet procedur potřebných k založení firmy Tabulka č. 4: Počet dní potřebných k založení podniku Tabulka č. 5: Snadnost podnikání Tabulka č. 6: Založení firmy Tabulka č. 7: Sazba podnikové daně ze zisku Tabulka č. 8: Celkové daňové zatížení firmy Tabulka č. 9: Průměrná dovozní celní sazba Tabulka č. 10: Dovozní celní sazby pro stroje a dopravní zařízení Tabulka č. 11: Shrnutí výsledků jednotlivých ekonomik ve vybraných faktorech.. 70 Tabulka č. 12: Počet ukazatelů, ve kterých je ekonomika lepší než nejlepší z RIC

80 Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam faktorů, které zkoumá IMD při hodnocení konkurenceschopnosti Příloha č. 2: Umístění jednotlivých ekonomik v žebříčku světové konkurenceschopnosti dle IMD za rok 2013, 2012 a v roce Příloha č. 3: Seznam faktorů, které zkoumá WEF při hodnocení konkurenceschopnosti Příloha č. 4: Umístění jednotlivých ekonomik v žebříčku světové konkurenceschopnosti dle WEF za rok

81 Příloha č. 1: Seznam faktorů, které zkoumá IMD při hodnocení konkurenceschopnosti 82

82 83

83 84

84 Zdroj: IMD. IMD world competitiveness yearbook Lausanne: IMD, 2013, 571 s. ISBN

85 Příloha č. 2: Umístění jednotlivých ekonomik v žebříčku světové konkurenceschopnosti dle IMD za rok 2013, 2012 a v roce 1997 Zdroj: IMD releases its 25th Anniversary World Competitiveness Rankings. In: IMD [online]. 2013, [cit ]. Dostupné z: cfm 86

86 Příloha č. 3: Seznam faktorů, které zkoumá WEF při hodnocení konkurenceschopnosti 87

87 Zdroj: WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report [online] [cit ]. ISBN Dostupné z: 88

88 Příloha č. 4: Umístění jednotlivých ekonomik v žebříčku světové konkurenceschopnosti dle WEF za rok 2013 Zdroj: WORLD ECONOMIC FORUM. The Global Competitiveness Report ISBN