Ochrana hospodářské soutěže v podmínkách ČR se zaměřením na oblast telekomunikací

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ochrana hospodářské soutěže v podmínkách ČR se zaměřením na oblast telekomunikací Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Hana Kelblová, Ph.D. Bc. Petra Blažková Brno 2014

2

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Haně Kelblové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci Ochrana hospodářské soutěže v podmínkách ČR se zaměřením na oblast telekomunikací vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 20. května 2014

5 Abstract BLAŽKOVÁ, PETRA. The protection of competition in the Czech republic with a focus on telecommunications. Diploma thesis. Brno: Mendel University, The diploma thesis deals with the protection of competition in the Czech Republic with a focus on telecommunications. The literature research describes in imperfectly competitive markets, competition, telecommunications sector and forms of his regulation and legislation in the Czech Republic and the European Union. The own part of the thesis deals with the analysis of the competitive environment of the telecommunications market and regulator measures in the Czech Republic. Keywords Telecommunications, electronic communication, competition, regulation, The Czech Telecommunication Office, mobile operators. Abstrakt BLAŽKOVÁ, PETRA. Ochrana hospodářské soutěže v podmínkách ČR se zaměřením na oblast telekomunikací. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Diplomová práce se zabývá ochranou hospodářské soutěže v podmínkách ČR se zaměřením na oblast telekomunikací. Literární rešerše postupně popisuje nedokonalou konkurenci na trzích, hospodářskou soutěž, odvětví telekomunikací a formy jeho regulace, a také právní úpravu v České republice a Evropské unii. Vlastní práce se zabývá analýzou konkurenčního prostředí telekomunikačního trhu a dále se věnuje prováděným regulatorním opatřením v České republice. Klíčová slova Telekomunikace, elektronické komunikace, hospodářská soutěž, regulace, Český telekomunikační úřad, mobilní operátoři.

6 Obsah 6 Obsah 1 Úvod, cíl práce a metodika 10 2 Literární rešerše Nedokonale konkurenční trhy Monopol Oligopol Monopolistická konkurence Politika hospodářské soutěže Telekomunikace Regulace telekomunikačního odvětví Cenová regulace Oprávnění k využívání rádiových kmitočtů Univerzální služba Další možnosti regulace telekomunikačního odvětví Právní úprava Právní úprava v České republice Právní úprava v Evropské unii Vlastní práce Analýza konkurenčního prostředí telekomunikačního trhu Přehled operátorů na českém trhu Tržní podíl jednotlivých podniků Kritéria související s charakteristikou podniků Kritéria související s charakteristikou konkurence na relev. trhu Prováděná regulatorní opatření Aukce rádiových kmitočtů Udělené pokuty od ÚOHS Analýzy relevantních trhů prováděné ČTÚ Diskuze 48

7 Obsah 7 5 Závěr 52 6 Literatura 53 A Další související právní akty EU 64 B Celkové srovnání nabídek operátorů 65 C Výsledky aukcí v pásmu 800 MHz v dalších evropských zemích 72

8 Seznam obrázků 8 Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj počtu pevných telefonních linek a počtu mobilních telefonů v České republice v letech Obr. 2 Vícepatrová struktura virtuálních operátorů 17 Obr. 3 Virtuální mobilní operátoři podle zajišťovaných služeb 18 Obr. 4 Rozdělení virtuálních operátorů dle vlastníka licence 29 Obr. 5 Tržní podíly všech operátorů za rok Obr. 6 Tržní podíly virtuálních operátorů za rok Obr. 7 Vývoj tržního podílu jednotlivých operátorů v letech 2009 až 2013 (v %) 32 Obr. 8 Vývoj počtu aktivních SIM karet dle operátorů v letech 2000 až 2013 (v tisících) 33 Obr. 9 Průměrná cena v centech za minutu mobilního hovoru ve státech EU v roce Obr. 10 Průměrná maloobchodní cena za skutečně provolanou minutu v České republice 36

9 Seznam tabulek 9 Seznam tabulek Tab. 1 Účastníci mobilní telefonní sítě ve státech EU a OECD v roce 2012 v přepočtu na 100 obyvatel 16 Tab. 2 Virtuální operátoři 28 Tab. 3 Počet aktivních SIM karet za rok 2013 (v tis.) 30 Tab. 4 Počty zaměstnanců 34 Tab. 5 Srovnání vývoje neomezených tarifů (se závazkem na dva roky) u klasických operátorů 2013/ Tab. 6 Srovnání cen neomezených tarifů se závazkem a bez závazku u klasických operátorů 36 Tab. 7 Srovnání neomezených tarifů (bez závazku) 37 Tab. 8 Srovnání neomezených tarifů (bez závazku) vč. příplatku za internet v mobilu 38 Tab. 9 Vývoj hospodářských výsledků před zdaněním u klasických operátorů 39 Tab. 10 Vývoj výnosů u klasických operátorů 40 Tab. 11 Celkové výsledky aukce 43 Tab. 12 Výsledky aukce (dosažené ceny za jednotlivé kmitočtové úseky) 43 Tab. 13 Přehled nejvyšších pokut udělených v odvětví telekomunikací 44 Tab. 14 Pokuty dle jednotlivých společností 46

10 Úvod, cíl práce a metodika 10 1 Úvod, cíl práce a metodika Telekomunikační infrastrukturu můžeme označit za základní stavební prvek většiny informačních technologií a informační společnosti jako celku. Na jedné straně jsou telekomunikace významným sektorem hospodářské činnosti, na druhé straně slouží jako prostředek pro komunikaci a přenos informací v jiných ekonomických činnostech. Jen málokdo si v dnešní době dokáže představit život bez možnosti být v neustálém kontaktu s ostatními, což nahrává právě mobilním operátorům. Konkurenční efektivnost telekomunikačního odvětví je tak na českém trhu často diskutovaným problémem. Cílem této práce je proto zhodnotit stav trhu telekomunikací v České republice, posoudit prováděná opatření v oblasti regulace tohoto trhu a formulovat návrhy řešení soudobých problémů v této oblasti. Východiskem pro zpracování této diplomové práce bylo prostudování příslušné odborné literatury a legislativních norem souvisejících s daným tématem. Využito bylo zejména prací týkajících se ekonomie pro zpracování kapitoly o nedokonale konkurenčních trzích, dále pak literatury týkající se ochrany hospodářské soutěže a antimonopolní regulace a v neposlední řadě také právních norem, zejména zákona o ochraně hospodářské soutěže a zákona o elektronických komunikacích. Na základě těchto zdrojů, které jsou jmenovitě uvedeny v kapitole literatura, byla zpracována teoretická východiska diplomové práce. První část literární rešerše je zaměřena na nedokonalou konkurenci na trzích, ve které jsou definovány jednotlivé druhy nedokonalé konkurence. Druhá podkapitola se zabývá politikou hospodářské soutěže a její podstatou a úkoly. Třetí podkapitola se věnuje již odvětví telekomunikací a jeho významu, který je podložen statistickými údaji. V další podkapitole jsou uvedeny možné formy regulace telekomunikačního odvětví, jako je cenová regulace, udělování oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, univerzální služba a další. Poslední podkapitola literární rešerše se věnuje právní úpravě související s daným tématem jak v České republice, tak v Evropské unii. Vlastní část práce je rozdělena do dvou podkapitol. První z nich se zabývá analýzou konkurenčního prostředí telekomunikačního trhu v České republice. Je zde uveden přehled operátorů působících na trhu a dále je provedena analýza trhu pomocí kritérií týkající se tržních podílů jednotlivých podniků, kritérií souvisejících s charakteristikou podniků a kritérií souvisejících s charakteristikou konkurence na daném trhu. Druhá podkapitola vlastní práce se věnuje prováděným regulatorním opatřením na českém trhu, konkrétně aukcím rádiových kmitočtů, dále pak udělovaným pokutám od ÚOHS a také provádění analýz relevantních trhů ze strany ČTÚ. V kapitole diskuze jsou uvedeny nejdůležitější výsledky a doporučení plynoucí z této práce. Celá práce je zakončena závěrem, který přináší krátké shrnutí diplomové práce.

11 Literární rešerše 11 2 Literární rešerše 2.1 Nedokonale konkurenční trhy Abychom se mohli začít zabývat ochranou hospodářské soutěže, je nutné si nejprve definovat dokonale a nedokonale konkurenční trhy. Samuelson (2007) označuje dokonalou konkurenci jako svět cenových příjemců, kdy firma prodává homogenní produkt, který je totožný pro všechny firmy v odvětví a kdy samotná firma je vzhledem k velikosti trhu tak malá, že nemůže nijak ovlivnit cenu (cena se v případě dokonalé konkurence rovná mezním nákladům). Dle něj je toto však idealizovaný trh, který je ve skutečnosti těžké objevit. Na většině trhů dominuje několik málo firem, které jsou dostatečně velké na to, aby mohly ovlivnit tržní cenu. A právě toto je základní charakteristikou nedokonale konkurenčních tržních struktur. Druhou charakteristikou, která také vede k nedokonalé konkurenci, jsou překážky vstupu, které ztěžují vstup nových konkurentů do odvětví. Samuelson (2007) dále definuje druhy nedokonalé konkurence, a to monopol, oligopol a monopolistickou konkurenci Monopol Dle Fuchse a Tuleji (2005) znamená monopol jeden, který má výhodu. Podobně jej definuje i Samuelson (2007), který jej považuje za extrémní případ, kdy je firma ve svém odvětví jediným prodávajícím a k danému statku neexistuje žádný blízký substitut. Mankiw (2009) považuje za hlavní příčinu vzniku monopolů překážky vstupu na trh a uvádí zejména následující důvody: Klíčový zdroj vlastní jediná firma. Vláda udělí jediné firmě výhradní právo na výrobu určitého statku. Díky výrobním nákladům je jediný výrobce efektivnější než velký počet výrobců. Velmi podobné příčiny monopolů spatřují i Fuchs a Tuleja (2005), a to v přírodních zvláštnostech, administrativních zásazích státu, kontrole zdrojů (např. surovin), tržním podílu opírající se o kapitálovou sílu či v právních restrikcích jako jsou patenty či ochrana autorských práv Oligopol Fuchs a Tuleja (2005) však za nejtypičtější formu nedokonalé konkurence považují oligopol, tedy výsadu malé skupiny, kdy rozhodující část produkce dodává několik málo firem. Díky tomu může mít každý čin jakéhokoli prodávajícího dalekosáhlý dopad na zisky všech ostatních prodávajících. Z toho vyplývá, že oligopoly jsou vzájemně závislejší než firmy v dokonalé konkurenci (Mankiw, 2009). Dle Mankiwa (2009) je další klíčovou vlastností také rozpor mezi spoluprací a vlastními zájmy,

12 Literární rešerše 12 neboť dle něj je pro skupinu oligopolistů nejvýhodnější spolupracovat a jednat jako monopol Monopolistická konkurence Posledním typem nedokonale tržní struktury je monopolistická konkurence, za jejíž základ Fuchs a Tuleja (2005) považují následující: Velká skupina výrobců (mnoho malých), z nichž žádný z nich neovlivňuje celkovou tržní situaci. Produkt (výrobek) je diferencovaný. Trh se rozpadá na trhy jednotlivých výrobců (podle kvality, provedení, značky, jména firmy, dostupnosti na místním trhu atd.). Vznikají trhy jednotlivých producentů, na nichž se krátkodobě mohou chovat jako jediní (monopolní) výrobci. Diferencovanost produktů je právě hlavní odlišnost této tržní struktury od dokonalé konkurence. 2.2 Politika hospodářské soutěže Začneme-li se zabývat ekonomickou představou o hospodářské soutěži jako takové, zjistíme, že existuje celá řada teoretických koncepcí zabývajících se tímto tématem, které si však vzájemně konkurují. Východiskem je dilema mezi ponecháním trhu jemu přirozenému vývoji, který sám směřuje k rovnovážnému výsledku, a mezi zásahem státu, který navodí rovnovážný stav na trhu. Oba tytu přístupy však mají svá úskalí. V případě přílišného spoléhání na zásahy státu je těžké stanovit, co má být optimálním stavem na trhu na jedné straně, na druhé straně i přílišné spoléhání na automatické mechanismy hospodářského systému s sebou přináší jistá nebezpečí, neboť v realitě nemá autoregulační mechanismus zcela ideální funkčnost. Právě proto je celý koncept ochrany hospodářské soutěže teoreticky a doktrinálně diskutabilní (ať už ohledně její konkrétní podoby a zaměření, tak i dokonce ohledně samotné existence ochrany hospodářské soutěže). Všechna tyto hlediska jsou předmětem diskuzí a nelze říci, že by byl vytvořen jednotný a všeobecně akceptovaný pohled (Šilhán, 2012). Nicméně z důvodů uvedených v předchozí kapitole a tedy zejména alokační neefektivnosti monopolu, kdy monopol vyrábí menší množství produktu, než by bylo společensky žádoucí a může tak prodávat za cenu vyšší než jsou jeho mezní náklady, uvádí nespočet autorů možné reakce na existenci monopolu. Například Mankiw (2009) mluví o: zvyšování konkurence prostřednictvím antitrustových zákonů, regulaci chování monopolu, veřejném vlastnictví, nečinnosti.

13 Literární rešerše 13 Úkolem ochrany hospodářské soutěže je chránit zdravé, fungující konkurenční prostředí pomocí stanovení pravidel soutěže mezi podnikateli. Důležitost fungujícího konkurenčního prostředí spočívá zejména v tom, že zde mají podnikatelé stejné výchozí podmínky pro podnikání a vzájemně se pak předhánějí v nabídkách pro své odběratele (spotřebitele), ať už z hlediska cen, sortimentu či doplňkových služeb, což je samozřejmě ku prospěchu jak samotným spotřebitelům, tak i fungování tržní ekonomiky samotné (Bureš, 2008). Podstatou ochrany a regulace hospodářské soutěže je tedy definování nepřípustných způsobů soutěže, které je možné dle zákona na ochranu hospodářské soutěže rozdělit do tří následujících pilířů týkajících se: úpravy zakázaných dohod narušujících soutěž, zákazu zneužití dominantního postavení a kontroly spojování soutěžitelů. První skupina týkajících se zakázaných dohod narušujících soutěž zakazuje dohody soutěžitelů či jednání ve vzájemné shodě, které může spočívat v určování cen, kontrole produkce, segmentaci trhu či společném bojkotu či diskriminaci dalších soutěžitelů. (Šilhán, 2012). Druhá skupina, zakazující zneužití dominantního postavení, má za cíl regulovat tržní sílu soutěžitele, která mu dovoluje chovat se poměrně nezávisle na ostatních soutěžitelích a dokonce i spotřebitelích (Šilhán, 2012). Podle následujících charakteristik lze určit, že trh je koncentrovaný a potvrzuje tvrzení týkající se existence společného dominantního postavení, jestliže na trhu je: nízká elasticita poptávky, podobné podíly na trhu, velké právní či hospodářské překážky pro vstup na trh, vertikální integrace s kolektivním odmítáním dodávek, nedostatek protiváhy kupní síly, nedostatek potenciální konkurence (příloha II Směrnice 2002/21/ES). Třetí pilíř zabývající se kontrolou spojování soutěžitelů upravuje realizace spojení podniků, kdy od určité výše hodnoty obratu je třeba povolení úřadu, v České republice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (Šilhán, 2012). Stát však na trh nepůsobí pouze antimonopolní politikou, ale i regulací. Ve srovnání s ní je antimonopolní politika pasivní a prostřednictvím zákona pouze stanovuje, co je zakázané. Naopak regulační politika je aktivní a vymezuje, jak se na trhu chovat, určuje ceny, kontroluje investice atd. Regulace je kontinuální a obvykle dlouhodobý proces. V případě antimonopolní politiky se jedná o jednorázový akt v jednotlivém případě. Rozhodnutím, ať již na úrovni správního orgánu (ÚOHS) nebo soudu, případ končí (Zemplinerová, 2012). Základem kartelového práva je potom vymezení relevantního trhu za účelem zjistit a vyhodnotit postavení konkrétních soutěžitelů na trhu. Relevantním trhem

14 Literární rešerše 14 je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území (Raus, Neruda, 2005). 2.3 Telekomunikace Telekomunikace jsou jedním z tzv. síťových odvětví, pro které je charakteristická výstavba a provoz územně rozmístěného a technicky specifikovaného výrobního systému, který uspokojuje své zákazníky. Všechny tyto systémy také označujeme jako inženýrské sítě a vytvářejí technickou infrastrukturu území (Vítek, 2004). Stavební zákon pak technickou infrastrukturu definuje jako vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody" ( 2 (1) stavebního zákona). Zákon o elektronických komunikacích v 7 (1) dále popisuje komunikační činnosti, kterými rozumí: zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů. Telekomunikační infrastrukturu je možné označit za základní stavební prvek většiny informačních technologií a informační společnosti jako celku. Pevná telefonní linka (telefon byl vynalezen koncem 19. století) byla ještě v nedávné minulosti základní infrastrukturou pro šíření mluveného slova a také představovala základní technologickou platformu pro rozvoj a šíření dalších technologií, jako například internetu. Pevnou telefonní síť a její další vývoj však v polovině 90. let 20. století zásadně ovlivnil nástup mobilních telefonů. Kupříkladu v České republice v roce 2013 používalo mobilní telefon 96 % populace starší 16ti let (ČSÚ, 2013). Následující obrázek ukazuje vývoj počtu pevných telefonních linek a počtu aktivních SIM karet v České republice od roku 1995 do roku 2012.

15 Literární rešerše , , , ,0 8000,0 6000,0 4000,0 2000,0 Pevná telefonní linka celkem (tis. linek) Mobilní telefon (aktivní SIM karty) celkem (tis. karet) 0, Obr. 1 Vývoj počtu pevných telefonních linek a počtu mobilních telefonů v České republice v letech Zdroj: Autorka dle dat ČSÚ, 2013 Z obrázku vidíme prudký nárůst počtu aktivních SIM karet za posledních 15 let, což je jen důkazem rychlého vývoje mobilních telekomunikačních služeb v ČR. V roce 2012 zde bylo tis. SIM karet, kdy tedy při tis. obyvatel připadá na jednoho obyvatele 1,4 SIM karty. Při srovnání počtu pevných linek a počtu aktivních SIM karet zjistíme, že mobilní telefony na českém trhu dominují od roku 2000, kdy jejich počet poprvé překročil počet pevných linek. Z tohoto důvodu bude práce zaměřena právě na trh mobilních služeb. Porovnáme-li počet aktivních SIM karet přepočtený na 100 obyvatel s dalšími státy EU a OECD, zjistíme, že Česká republika se zaujímá zhruba střed tabulky, jak ukazuje následující přehled. Nejvíce SIM karet připadá na obyvatele Finska, naopak nejméně na obyvatele Francie.

16 Literární rešerše 16 Tab. 1 Účastníci mobilní telefonní sítě ve státech EU a OECD v roce 2012 v přepočtu na 100 obyvatel Státy EU a OECD Počet aktivních SIM karet na 100 obyvatel Finsko 172,5 Rakousko 161,2 Itálie 159,5 Estonsko 154,6 Litva 151,8 Bulharsko 145,7 Lucembursko 145,5 Polsko 132,7 Německo 131,3 Spojené království 130,8 Malta 128,7 Česká republika 122,8 Švédsko 122,6 Belgie 119,4 Dánsko 118,0 Nizozemsko 117,5 Řecko 116,9 Maďarsko 116,4 Portugalsko 115,1 Slovensko 111,2 Slovinsko 110,1 Španělsko 108,3 Irsko 107,1 Rumunsko 106,1 Lotyšsko 103,4 Kypr 98,4 Francie 98,1 Zdroj: ČSÚ,2013 Co se týče aktuálního dění na trhu telekomunikací, je nutné zmínit mobilní virtuální operátory, kteří se objevili na českém trhu vedle klasických mobilních operátorů s vlastní sítí. Mobilní virtuální operátor (MVNO, z anglického Mobile Virtual Network Operator) je poskytovatel mobilních telekomunikačních služeb, který nemá přidělenu licenci pro využívání rádiového spektra nebo nevlastní bezdrátovou síťovou infrastrukturu, nad nimiž MVNO poskytuje služby svým zákazníkům. MVNO vstupuje do obchodní smlouvy s operátorem mobilní sítě k získání hromadného přístupu k síťovým službám za velkoobchodní ceny. Maloobchodní ceny pak nastavuje již nezávisle. MVNO může používat svůj vlastní zákaznický servis, systémy účtování, systémy podpory marketingu a prodeje, nebo toto může využít v rámci

17 Literární rešerše 17 služeb od smluvního partnera tzv. Mobile Virtual Network Enabler (MVNE), který je zpravidla licencovaný (Šámal, 2013). Možnou strukturu fungování virtuálních operátorů ukazuje následující obrázek. Jak z něj vyplývá, může mobilní virtuální operátor (MVNO) spadat rovnou pod klasického mobilního operátora (MNO) nebo právě pod poskytovatele velkoobchodní virtuální platformy (MVNE). V některých případech mohou být v rámci jedné společnosti poskytovány jak služby MVNO, tak i MVNE. Lze také usuzovat, že v posledním čtvrtém patře mohou být už i opravdu malé subjekty a zřejmě nejčastěji se bude jednat o pouhé přeprodejce tarifů. Obr. 2 Vícepatrová struktura virtuálních operátorů Zdroj: Autorka dle Peterky (2013) Další obrázek ukazuje, jaké služby může virtuální operátor zajišťovat. Ve své nejzákladnější podobě může jít pouze o tzv. brandového virtuálního operátora (někdy nazývaného také jako značkový prodejce či Light MVNO), který jenom přeprodává tarify velkého operátora s infrastrukturou. Dalším stupněm je tzv. střední virtuální operátor (někdy označován jako základní virtuální operátor), který kromě vlastního marketingu také definuje služby pro zákazníky (tedy řeší svůj produkt a obchod) a nabízí služby back office (obsluhu uživatelů). Komplexní (úplný) virtuální operátor je nejvyšším stupněm zapojení do řetězce. Posledním typem je zprostředkující virtuální operátor (MVNE), který může sdružovat služby i několika mo-

18 Literární rešerše 18 bilních operátorů a poskytovat je více odběratelům - malým virtuálním operátorům a tím tedy tvoří jakýsi mezičlánek. Obr. 3 Virtuální mobilní operátoři podle zajišťovaných služeb Zdroj: Telefónica Czech Republic (2012) 2.4 Regulace telekomunikačního odvětví Regulace je prováděna za účelem nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže, vytvářet předpoklady pro řádné fungování hospodářské soutěže a pro ochranu uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí. Český telekomunikační úřad podporuje hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených prostředků a doplňkových služeb podnikateli zejména tím, že při rozhodování ve své působnosti zajišťuje, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů, získali maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality, zajišťuje, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací, podporuje efektivní investice do infrastruktury a podporují inovaci a zajišťuje účinnou správu a účelné využívání rádiových kmitočtů a čísel (ČTÚ, 2013) Cenová regulace Český telekomunikační úřad reguluje telekomunikační odvětví formou úředně stanovených minimálních a maximálních cen a dále formou věcného usměrňování cen

19 Literární rešerše 19 služby elektronických komunikací (MF ČR, 2012). V roce 2013 uplatňoval ČTÚ regulaci pouze na vybraných velkoobchodních trzích, jejímž cílem bylo vytvořit podmínky pro rozvoj konkurenčního prostředí na trhu jako celku. Například na trhu velkoobchodního (fyzického) přístupu k infrastruktuře sítě (včetně sdíleného nebo plného zpřístupnění účastnického vedení) v pevném místě došlo k úpravě maximální výše regulovaných velkoobchodních cen (u služby plného zpřístupnění ze 197 Kč na 179 Kč, u služby sdíleného zpřístupnění z 39 Kč na 30 Kč). Dalším příkladem provádění cenové regulace bylo snížení maximální úrovně ceny za ukončení (terminaci) v mobilní síti na 0,27 Kč/min. Ke stanovení těchto cen využívá ČTÚ modelů vytvořených v souladu s doporučeními Evropské komise. Dále došlo k plnění nařízení Evropského Parlamentu a Rady o mezinárodním roamingu, kdy byl stanoven cenový strop pro roamingové služby. Maximální maloobchodní cena za odchozí volání byla stanovena na 6,17 Kč/min, za příchozí volání 1,80 Kč/min a za zprávu SMS 2,06 Kč (ČTÚ, 2014) Oprávnění k využívání rádiových kmitočtů Další způsob, jakým je zasahováno do telekomunikačního trhu, je udělování oprávnění k využívání rádiových kmitočtů od Českého telekomunikačního úřadu. Jelikož je počet práv k využívání rádiových kmitočtů omezený, vyhlašuje ČTÚ výběrové řízení. Podmínky účasti ve výběrovém řízení stanovuje ČTÚ před jeho vypsáním, nicméně tyto podmínky obvykle zahrnují zejména finanční, technické a odborné předpoklady podnikatele pro využívání přidělených rádiových kmitočtů. Dále jsou stanovena kritéria hodnocení žádostí o udělení těchto práv, kdy tato kritéria mohou zahrnovat zejména: a) finanční, technické a odborné předpoklady podnikatele pro využívání přidělených rádiových kmitočtů, b) dobu zahájení využívání rádiových kmitočtů, harmonogram rozvoje využívání rádiových kmitočtů v závislosti na pokrytí území nebo obyvatel a způsob využívání rádiových kmitočtů, c) předpokládanou výši investičních nákladů na výstavbu a rozvoj sítě elektronických komunikací ( 21 zákona o elektronických komunikacích) Univerzální služba Dále může být telekomunikační odvětví usměrňováno pomocí tzv. univerzální služby. Univerzální služba představuje minimální soubor poskytovaných služeb, které jsou přístupny za stejných podmínek všem koncovým uživatelům a to za dostupnou cenu a ve stanovené kvalitě. Problematika univerzální služby není řešena pouze v České republice (v zákoně o elektronických komunikacích), ale je obsažena také ve směrnici Evropské unie o univerzální službě (ČTÚ, 2014). Český telekomunikační úřad je oprávněn v rámci univerzální služby uložit podnikatelům povinnost poskytovat následující dílčí služby: a) připojení v pevném místě k veřejné komunikační síti,

20 Literární rešerše 20 b) přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě, c) pravidelné vydávání účastnických seznamů a přístup koncových uživatelů k těmto seznamům, d) informační službu o telefonních číslech účastníků veřejně dostupné telefonní služby, dostupnou pro koncové uživatele, e) služby veřejných telefonních automatů nebo jiných obdobných technických prostředků umožňujících přístup k veřejně dostupné telefonní službě, f) přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě, k informační službě o telefonních číslech a k účastnickým seznamům rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní koncoví uživatelé, zejména prostřednictvím speciálně vybavených telekomunikačních koncových zařízení, nebo g) doplňkové služby ke službám uvedeným v písmenech a) a b), kterými jsou: 1. postupné splácení ceny za zřízení připojení k veřejné komunikační síti pro spotřebitele, 2. bezplatné selektivní zamezení odchozích volání, odesílání prémiových textových nebo multimediálních zpráv nebo, je-li to technicky proveditelné, přístupu k podobným službám se zvýšenou cenou anebo volání na určené druhy čísel pro účastníka, 3. bezplatné položkové vyúčtování ceny pro účastníka, 4. poskytování informací na žádost účastníka o nižších cenách nebo výhodnějších cenových plánech a podmínkách, za nichž jsou uplatňovány, jsou-li tyto informace dostupné, a, 5. kontrola výdajů účastníka spojených s využíváním veřejně dostupné telefonní služby, včetně bezplatného upozornění spotřebitele v případě neobvyklého nebo nadměrně zvýšeného využívání této služby (ČTÚ, 2014) Další možnosti regulace telekomunikačního odvětví V loňském roce také ČTÚ prováděl kontrolu smluvních podmínek největších operátorů, na základě čehož také zahájil několik správních řízení pro zjevné porušení zákona. ČTÚ také tlačí operátory do výrazného zjednodušení a do větší srozumitelnosti jejich obchodních podmínek. Dále také ČTÚ nastavil pravidla pro rychlejší přenos telefonního čísla mezi operátory. V roce 2013 se přeneslo téměř půl milionu čísel, což je o 40 % více než v roce 2012 (ČTÚ, 2014). 2.5 Právní úprava Myšlenka využití práva na ochranu celosvětové hospodářské soutěže se poprvé objevila v roce 1920, nikoli 1990, jak se všeobecně předpokládá. V reakci na ros-

21 Literární rešerše 21 toucí vliv mezinárodních kartelů, politických a podnikatelských kruhů začala nabývat na významu potenciální hodnota normativního rámce pro hospodářskou soutěž (Gerber, 2012; překlad autorka). Soutěžní právo se skládá z pravidel, které jsou určeny k ochraně hospodářské soutěže, za účelem maximalizovat blahobyt spotřebitelů. Právo na ochranu hospodářské soutěže se rozrostlo v mimořádné míře zejména v posledních letech s ohledem na ohromné změny v politickém myšlení a ekonomickém chování, které proběhly po celém světě (Whish, Bailey, 2012; překlad autorka) Právní úprava v České republice V České republice je ochrana hospodářské soutěže a oblast telekomunikací zakotvena v dále uvedených zákonech Zákon o ochraně hospodářské soutěže Ochrana hospodářské soutěže vychází ze zákona 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, který dle 1 upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží ) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen "narušení") a) dohodami soutěžitelů, b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, c) spojením soutěžitelů, nebo d) orgány státní správy při výkonu státní správy orgány územní samosprávy při výkonu samosprávy a při přeneseném výkonu státní správy a orgány zájmové samosprávy při přeneseném výkonu státní správy (dále jen "orgány veřejné správy"). V 3 jsou dále více specifikovány dohody soutěžitelů, kdy jsou zejména zakázány ty dohody, které obsahují ujednání o určení cen či jiných obchodních podmínkách, dále ujednání o omezení nebo kontrole výroby a odbytu, rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům či dohodu o neobchodování s dalšími soutěžiteli, kteří nejsou účastníky dohody. Zákon dále definuje dominantní postavení v 10, kdy dominantní postavení na trhu má ten soutěžitel nebo společně více soutěžitelů, jestliže jim jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Jako zneužití dominantního postavení je dle 11 chápáno zejména vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, dále vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá strana odebere i další plnění, které s daným předmětem smlouvy nesouvisí či uplatňování rozdílných podmínek při shodném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu. V 12 je definováno spojování soutěžitelů, ke kterému dochází fúzí dvou nebo více soutěžitelů, kteří dříve na trhu působili samostatně. V následujícím paragrafu jsou pak definovány podmínky, kdy je ke spojení soutěžitelů nutné povolení ÚOHS, a to tehdy, jestliže

22 Literární rešerše 22 a) celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů (dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky) je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo b) čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1,5 miliardy Kč (v případě spojení alespoň jedním z účastníků fúze, či nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí, či soutěžitelem, nad nímž je získávána kontrola, nebo v případě spojení alespoň jedním ze soutěžitelů zakládajících společně kontrolovaný podnik). 19a také stanovuje, že orgány veřejné správy nesmí narušovat hospodářskou soutěž podporou zvýhodňující určitého soutěžitele či jiným způsobem Zákon o elektronických komunikacích Za nejdůležitější dokument na trhu telekomunikací je považován zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Tento zákon upravuje na základě práva Evropské unie podmínky podnikání a výkon státní správy, včetně regulace trhu, v oblasti elektronických komunikací ( 1 (1) zákona o elektronických komunikacích). Tento zákon také vymezuje důležité pojmy týkající se odvětví telekomunikací, zejm. definuje osobu účastníka a osobu uživatele. Dle 1 (1) je účastníkem každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Uživatelem je každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Na základě 3 (1) tohoto zákona je také zřízen Český telekomunikační úřad jakožto ústřední správní orgán v oblasti telekomunikací, který je taktéž oprávněn trh regulovat a stanovovat podmínky pro podnikání v oblasti elektronických komunikací. Dle 4 je cílem regulace tohoto odvětví nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže a vytvářet podmínky pro její náležité fungování, včetně ochrany uživatelů a dalších účastníků trhu do té doby, než bude dosaženo plně konkurenčního prostředí. Podle 5 (1) tohoto zákona spolupracuje Český telekomunikační úřad s Ministerstvem průmyslu a obchodu a společně mají podporovat hospodářskou soutěž při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. ČTÚ má dále také dle 5 (3) zajišťovat vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, chránit jejich osobní údaje a zejména podporovat poskytování jasných informací, týkající se zejména transparentnosti cen a podmínek pro využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. MPO a ČTÚ se má řídit obzvláště zásadami ne-

23 Literární rešerše 23 diskriminace, objektivity, technologické neutrality 1, transparentnosti a proporcionality ( 5 (4) zákona o elektronických komunikacích). V 15 tohoto zákona jsou také uvedeny povinnosti Českého telekomunikačního úřadu. ČTÚ musí zejména vykonávat správu rádiového spektra k účelnému využívání rádiových kmitočtů. 2 Správou rádiového spektra se rozumí sestavování návrhu plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka) a jeho změn, sestavování plánu využití rádiového spektra, udělování individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, udělování přídělu rádiových kmitočtů, udělování souhlasu k převodu přídělu rádiových kmitočtů nebo jeho části, přidělování volacích značek a identifikačních čísel a kódů, koordinace rádiových kmitočtů a kmitočtových pásem a kontrola využívání rádiového spektra. Úřad v rámci správy rádiového spektra odpovídá za jeho účelné využití ( 15 (2) zákona o elektronických komunikacích). Zajišťování sítí elektronických komunikací a poskytování služeb elektronických komunikací jsou předmětem podnikání v elektronických komunikacích. Podnikat v této oblasti na území České republiky mohou za podmínek stanovených zákonem o elektronických komunikacích dle 8 zákona o elektronických komunikacích fyzické a právnické osoby, které splňují následující podmínky: dosažení alespoň 18 let věku u fyzických osob, svéprávnost k právním úkonům u fyzických osob, bezúhonnost fyzické nebo právnické osoby, předložení dokladu o tom, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatky na daních nebo odvodech apod., skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba nemá nedoplatky na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a také na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dle 13 musí fyzická a právnická osoba předem písemně oznámit ČTÚ, že hodlá vykonávat komunikační činnosti, přičemž oznámení je učiněno dnem jeho doručení ČTÚ. V oznámení musí fyzická osoba uvést jméno a příjmení, adresu místa podnikání a adresu trvalého pobytu, a identifikační číslo osoby, bylo-li jí přiděleno. Právnická osoba musí uvést obchodní firmu, adresu sídla, identifikační číslo, bylo-li jí přiděleno a jména osob, které jsou oprávněné jednat jménem této právnické osoby. Do oznámení musí jak fyzická, tak právnická osoba uvést: vymezení druhu a územního rozsahu veřejné komunikační sítě, kterou chce zajišťovat a popis služeb elektronických komunikací, které chce poskytovat, 1 Technologicky neutrální regulací se rozumí regulace, která neukládá povinnost použít konkrétní druh technologie a ani žádný druh technologie nezvýhodňuje ( 6 (3) zákona o elektronických komunikacích). 2 Rádiovým spektrem se rozumí elektromagnetické vlny o kmitočtu od 9 khz do 3000 GHz šířené prostorem bez zvláštního vedení ( 15 (1) zákona o elektronických komunikacích).

24 Literární rešerše 24 datum předpokládaného zahájení této činnosti, způsob zajištění povinnosti stanovené v 97 (zřízení a zabezpečení rozhrazní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv pro Policii České republiky, Bezpečností informační službu a Vojenské zpravodajství), připravenost přednostně poskytovat služby podle 99 (3) (přednostní poskytování připojení k veřejné komunikační síti v případě nebezpečí vzniku krizové situace a krizového stavu). Dále musí také doložit splnění obecných podmínek a zaplacení správního poplatku. Zákon také definuje univerzální službu, která však již byla vysvětlena v předchozí kapitole a proto zde nebude více rozebírána. Podstatným bodem vyplývajícím ze zákona o elektronických komunikacích je však dle 51 analýza relevantních trhů, kterou má Český telekomunikační úřad provádět, aby zjistil, zda jsou tyto trhy efektivně konkurenční. Zákon také definuje zmíněné pojmy, zejm. tedy relevantní trh, kdy Český telekomunikační úřad sám stanoví relevantní trhy v oboru elektronických komunikací, a dále pak stanoví kritéria pro vymezení relevantního trhu a pro hodnocení významné tržní síly, přičemž zde zákon přihlíží ke Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ( 52 (1) zákona o elektronických komunikacích). Dále 51 (1) vysvětluje konkurenční efektivnost: Efektivně konkurenčním trhem není trh, na němž působí jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření vnitrostátního práva nebo práva Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému. Podnik s významnou tržní silou je dále definován v 53 (1) jako právnická nebo fyzická osoba podnikající v oblasti elektronických komunikacích, která má samostatně nebo ve spojení s jedním nebo více subjekty na relevantním trhu takové ekonomické postavení, které jí umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na konkurenci, zákaznících nebo spotřebitelích. V případě vyhodnocení relevantního trhu konkurenčně neefektivního, je ČTÚ dle 56 regulovat ceny, tedy stanovovat nebo přímo usměrňovat jejich výši tak, aby nemohlo docházet k uplatňování nepřiměřeně vysoké nebo nepřiměřeně nízké ceny v neprospěch koncových uživatelů Právní úprava v Evropské unii Co se týče právní úpravy ochrany hospodářské soutěže a telekomunikačního trhu, je nutné nejprve zmínit klasifikaci právních aktů, kterou EU používá. Jedná se o nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska, přičemž první tři jsou závazné, naopak doporučení a stanoviska právně nezavazují. Nejvyšší právní sílu mají nařízení, která mají obecnou působnost, jsou závazné v celém svém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Směrnice je právní akt, který musí být proveden do vnitrostátního práva. Zavazuje členské státy k dosažení určitého výsledku, ale ponechává jim možnost volby, jak to udělat. Rozhodnutí je právní nástroj, kterým evropské orgány provádí evropské politiky (Europa.eu, 2010).

25 Literární rešerše 25 V následujícím textu jsou uvedeny hlavní právní akty týkající se odvětví telekomunikací a ochrany hospodářské soutěže se zaměřením na tuto oblast Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) Cílem této směrnice je vytváření harmonizovaného rámce pro regulaci sítí a služeb elektronických komunikací a dále stanovení úkolů vnitrostátních regulačních orgánů. Upravuje také určité aspekty koncových zařízení, které usnadňují přístup pro zdravotně postižené uživatele. Dále obsahuje obecná ustanovení o vnitrostátních regulačních orgánech, nový pojem významná tržní síla a pravidla pro poskytování některých základních zdrojů, např. rádiových frekvencí, čísel či omezení vlastnických práv třetích osob. Směrnice stanoví následující povinnosti vnitrostátních regulačních orgánů: zajistit, aby uživatelé získali co největší prospěch, pokud jde o výběr, cenu a kvalitu; podporovat účinné používání rádiových frekvencí a zdrojů číslování a zajišťovat jejich účinnou správu; podporovat zřizování a rozvoj transevropských sítí a interoperabilitu celoevropských služeb; spolupracovat mezi sebou, s Evropskou komisí a s BEREC, aby zajistily vývoj jednotné regulační praxe a jednotného uplatňování nového předpisového rámce pro odvětví telekomunikací; zajišťovat, aby všichni evropští občané měli přístup k univerzální službě ve smyslu směrnice o univerzální službě; zajišťovat dostupnost jednoduchých a nenákladných postupů pro řešení sporů; přispívat k zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) Tato směrnice se týká zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací pro koncové uživatele. Jejím cílem je zajištění dostupnosti veřejně přístupných služeb v dobré kvalitě v celém Společenství prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a možnosti výběru a řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů. Je zde vymezen minimální soubor služeb specifikované kvality, ke kterému mají přístup všichni koncoví uživatelé za dostupnou cenu s ohledem na zvláštní

26 Literární rešerše 26 vnitrostátní podmínky bez narušování hospodářské soutěže. Tato směrnice také stanoví povinnosti týkající se poskytování určitých povinných služeb, jako je poskytování pronajatých okruhů na trhu koncových uživatelů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Úřadu Tímto nařízením bylo zřízeno Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (dále jen BEREC), která má přispívat k rozvoji a lepšímu fungování vnitřního trhu sítí a služeb elektronických komunikací. BEREC je pokračovatelem skupiny evropských regulatorních orgánů (ERG) zřízené v roce Jeho úlohou je zejména rozvíjet mezi vnitrostátními regulačními orgány osvědčené regulační postupy a poskytovat vnitrostátním regulačním orgánům pomoc v regulačních otázkách Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 531/2012 ze dne 13. června 2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii Jedno z novějších nařízení se týká roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích. Cílem tohoto nařízení je snížení rozdílu mezi vnitrostátními a roamingovými tarify v rámci vnitřního trhu roamingových služeb v Evropské unii. Konečným cílem by potom bylo vytvoření vnitřního trhu mobilních komunikačních služeb, kde by neexistovaly výrazné rozdíly mezi vnitrostátními cenami za mobilní služby a cenami za roaming. Jak je uvedeno v odstavci 4 tohoto nařízení přemrštěně vysoké maloobchodní ceny vznikají v důsledku vysokých velkoobchodních cen účtovaných operátorem hostitelské zahraniční sítě a v mnoha případech rovněž v důsledku vysokých maloobchodních přirážek účtovaných operátorem domovské sítě zákazníka. V důsledku nedostatečné hospodářské soutěže se snižování velkoobchodních cen často nepromítá do cen účtovaných maloobchodnímu zákazníkovi. Nařízení zavádí společný přístup pro zajištění snížení cen za roamingová volání tak, aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany spotřebitele, došlo k podpoře hospodářské soutěže a transparentnosti na trhu, podnícení inovační činnosti a dále také rozšíření možnosti volby pro spotřebitele. Společný přístup spočívá zejména ve stanovení maximální průměrné velkoobchodní ceny za regulovaná roamingová volání, regulované roamingové SMS zprávy a regulované roamingové datové služby; přičemž poskytovatelé jsou povinni aktivně nabízet tento eurotarif za maloobchodní cenu Další právní akty V příloze A je uveden seznam dalších souvisejících právních aktů.

27 Vlastní práce 27 3 Vlastní práce 3.1 Analýza konkurenčního prostředí telekomunikačního trhu Přehled operátorů na českém trhu O roku 2013 se na trhu telekomunikací mluví jako o roku velkých změn. Proběhla aukce rádiových kmitočtů, která je více popsána v další kapitole, a také na trh vstoupilo poměrně velké množství virtuálních operátorů. V současné době působí na českém trhu tři klasičtí mobilní operátoři (tedy operátoři s vlastní sítí), a to společnosti Telefónica Czech Republic, a.s; (dále jen Telefónica O2), T-Mobile Czech Republic a.s. (dále jen T-Mobile) a Vodafone Czech Republic a.s. (dále jen Vodafone). Společnost Telefónica O2 v současnosti provozuje téměř osm milionů mobilních a pevných linek a patří tak mezi vedoucí poskytovatele telekomunikačních služeb v České republice. Na českém trhu působí od roku 2006, kdy došlo ke sloučení se společností Eurotel Praha. Od ledna 2014 je součástí české investiční skupiny PPF, která investuje do řady odvětví, např. bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace, nemovitosti, oblast energetiky a těžba nerostů, zemědělství, maloobchodní služby či biotechnologie (Telefónica Czech Republic, 2014). T-Mobile Czech Republic a.s. je členem mezinárodního koncernu Deutsche Telekom, který je jednou z předních integrovaných telekomunikačních společností na světě. Na českém trhu působí od roku 1996 a poskytuje zákazníkům produkty a služby v oblasti pevných sítí, mobilních komunikací, internetu či internetové televize (T-Mobile Czech Republic, 2014). Společnost Vodafone Czech Republic a.s. zahájila svůj komerční provoz v roce 2000 (ještě jako společnost Český mobil a.s., působící pod značkou Oskar). Plnými 100 % je vlastněna skupinou Vodafone Group Plc., což je mobilní operátor se základnou ve Velké Británii, která působí ve 30 zemích světa a své služby poskytuje 371 milionům zákazníků (Vodafone Czech Republic, 2014). Další společností, kterou je vhodné zmínit, je společnost Air Telecom (původně Mobilkom), která bývala někdy označována jako čtvrtý operátor na českém trhu. Mobilní hlasové služby začala nabízet od roku 2008 na vlastní síti CDMA, což je specifická a nestandardní technologie, kterou se Air Telecom odlišoval od ostatních tří operátorů. Od roku 2013 však působí Air Telecom jako mobilní virtuální operátor ve standardní GSM síti (Air Telecom, 2014). Kromě těchto operátorů, kteří byli po dlouhou dobu téměř jedinými poskytovateli mobilních služeb, se během roku 2013 na trhu objevila spousta dalších subjektů. V dubnu 2014 působili na českém trhu 4 poskytovatelé velkoobchodní virtuální platformy (MVNE) konkrétně společnosti Quadruple, ČD-T Mobile, DH Telecom a GTS.; a dále 57 virtuálních operátorů (MVNO), jejichž přehled je uveden v následující tabulce. Velká část těchto operátorů vznikla během roku 2013, avšak i v roce 2014 počet virtuálních operátorů stále rostl.

28 Vlastní práce 28 Tab. 2 Virtuální operátoři 99mobile Fortech Plus4U AIM mobil FPnet.cz Private Mobile Air Telecom GoMobil Relax Mobil Aqua mobil Gorila RWE Mobil BleskMobil Ha-loo SazkaMobil Bonerix Kaktus SeniorTel BTS Mobil Klokan mobil Sevencall CallPro Komutel Skyfone Centropol Telecom KT Mobil S-Mobile City mobile LAMA mobile StarTEL Connectica L-TEL Mobil Studentfone COOP Mobil Metronet Telestica ČEZ Mobil Mobil.cz Tesco Mobile Deník: Pět pohromadě Mobil21 VietCall DH Telecom NETBOX VirtualDream Dragon Odorik Voocall Emea One mobile WIA Mobil Euro operátor OpenCall Žlutá simka Fast Mobile Oskarta Fayn Palmafone Zdroj: Autorka dle internetových stránek jednotlivých operátorů

29 Vlastní práce 29 Jak již bylo uvedeno, virtuální operátor nemá přidělenu vlastní licenci rádiového spektra a využívá tedy licencí patřících jiným subjektům. Procentuální rozdělení virtuálních operátorů dle poskytovatele licence ukazuje následující obrázek. Rozdělení virtuálních operátorů dle vlastníka licence Telefónica O2 T-Mobile Vodafone 35% 11% 54% Obr. 4 Rozdělení virtuálních operátorů dle vlastníka licence Zdroj: Autorka dle internetových stránek jednotlivých virtuálních operátorů Z obrázku vidíme, že největší zastoupení mají virtuální operátoři v síti T-Mobile (54 %), dále v síti Vodafone (35 %) a nejméně virtuálů působí v síti Telefónicy O2 (11 %). V dalších odstavcích je provedeno detailnější zhodnocení telekomunikačního trhu dle kritérií týkajících se tržních podílů podniků, velikostí podniků, cen atd Tržní podíl jednotlivých podniků Velikost tržního podílu Zaměříme-li se na velikosti tržního podílu jednotlivých podniků v roce 2013, jak ukazuje následující graf, zjistíme, že i nadále převažují původní tři operátoři. Přesná čísla o počtu aktivních SIM karet jednotlivých operátorů doposud ČSÚ ani ČTÚ nezveřejnil, jedná se tudíž pouze o odhad plynoucí z tiskových zpráv jednotlivých společností. Co se týče virtuálních operátorů, zatím největší úspěchy evidují společnosti BLESK mobil a Mobil.cz. Dále potom společnost GTS, která je však velkoobchodním poskytovatelem virtuální platformy a pod jejími aktivními SIM kartami se skrývají další společnosti virtuálních operátorů, jejichž přesné podíly nejsou známy.