Mezinárodní politické postavení Tchaj-wanu

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie Mezinárodní politické postavení Tchaj-wanu Vypracovala: Petra Dittrichová Vedoucí diplomové práce: PhDr. Otakar Volenec, CSc.

2 Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Mezinárodní politické postavení Tchaj-wanu jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne 15. prosince

3 Poděkování Děkuji PhDr. Otakaru Volenci, CSc. za cenné rady, návrhy a připomínky při zpracování této diplomové práce. Zároveň bych chtěla poděkovat i řediteli ekonomické divize panu Robertu Yuan-Guei Ho z Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v Praze za doporučení vhodných materiálů k tomuto tématu. 3

4 OBSAH: OBSAH:... 4 ÚVOD... 5 HISTORIE TCHAJ-WANU ZALOŽENÍ ČÍNSKÉ REPUBLIKY NA TCHAJ-WANU OSOBNOST GENERÁLA ČANKAJŠEKA POČÁTKY POLITICKÉ PŘEMĚNY ČÍNSKÉ REPUBLIKY NA TCHAJ-WANU DOBA POLITICKÉ MEZINÁRODNÍ PRESTIŽE DOPAD KOREJSKÉ VÁLKY ZÍSKÁNÍ MEZINÁRODNÍ PRESTIŽE POČÁTEK POLITICKÉ IZOLACE PROCES SBLIŽOVÁNÍ SPOJENÝCH STÁTŮ A ČÍNY Americko čínská diplomacie Pokračování americko tchajwanské spolupráce Protesty vlády z Pekingu SNAHY O NÁVRAT DO MEZINÁRODNÍHO SPOLEČENSTVÍ Americké hodnoty a tradice Úsilí o získání členství v OSN Boj o diplomatické uznání DIALOG S PEVNINSKOU ČÍNOU VOJENSKÉ HROZBY ZE STRANY VELKÉHO SOUSEDA DOKUMENTY PRO VYJEDNÁVÁNÍ První dokumenty vydané Pekingem Odpověď Tchaj-wanu: Program národního sjednocení Návrh tzv. Bílá kniha PRŮBĚH JEDNÁNÍ OD KONCE 80. LET TCHAJWANSKÁ ODPOVĚĎ: SJEDNOCENÍ ANO ČI NE? VNITROPOLITICKÁ SITUACE NA TCHAJ-WANU TRANSFORMACE VLÁDNÍHO REŽIMU DEMOKRATICKÁ POKROKOVÁ STRANA U MOCI KUOMINTANG - NOVÁ ÉRA VZTAHŮ S ČÍNOU? SPOJENÉ STÁTY ČÍNA TCHAJ-WAN SPOJENÉ STÁTY - ZÁRUKA BEZPEČNOSTI TCHAJ-WANU POLITICKÁ HRA O TCHAJ-WAN VÁLKA V TCHAJWANSKÉ ÚŽINĚ? Nebezpečí modernizace čínské armády a vojenského arzenálu Slabiny ČLR Průběh případné války BOJ O VOJENSKÝ VLIV V ASIJSKO-PACIFICKÉM REGIONU TCHAJ-WAN JAKO TZV. ASIJSKÝ TYGR POVÁLEČNÁ REKONSTRUKCE STABILIZACE HOSPODÁŘSTVÍ PRŮMYSLOVÁ ETAPA IMPOZANTNÍ VRCHOL TCHAJWANSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ VÝZNAM KOOPERACE S PEVNINSKOU ČÍNOU ROZVOJ FINANČNÍ SFÉRY ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY

5 Úvod Během mého studia na vysoké škole a mé pracovní zkušenosti na Tchajpejské hospodářské kulturní kanceláři mě zaujal historicky-politický vývoj Čínské republiky, jak zní oficiální název této ostrovní země, jejichž politický statut od počátku její existence na Tchaj-wanu nebyl nikdy zcela jednoznačně určen a ani v současném světovém uspořádání není budoucnost této země zcela jasná či je spíše problematická. Vzhledem k této skutečnosti jsem se rozhodla zkoumat politický vývoj na Tchaj-wanu a průběh současného boje Tchaj-wanu o získání politického mezinárodního uznání, o jehož navrácení dlouhá léta usiluje. Cílem této práce je snaha vysvětlit z politického hlediska mezinárodní postavení Tchaj-wanu a zvýšit povědomí o této zemi jako o zemi, jejichž existence v současné době představuje jeden z nejnebezpečnějších ohnisek pro rozpoutání světového konfliktu a zároveň se může v následujících letech stát jedním z důvodů sporu mezi Čínou a Spojenými státy. Zároveň je to pokus o analýzu vzájemných vztahů mezi ostrovem a pevninskou Čínou a snaha o analýzu okolností, příčin a případných následků v budoucnu hrozícího válečného boje mezi Tchaj-wanem nacházejícím se pod ochranou Spojených států a pevninskou Čínou, která stále považuje Tchaj-wan za neoddělitelnou součást jejího území. Pro pochopení současného postavení Tchaj-wanu je důležité znát historii tohoto ostrova a proto se v první části budu zabývat historickým vývoje ostrova až po dobu před druhou světovou válkou včetně zmínky o japonské přítomnosti na tomto ostrově. Poté popíši problematickou poválečnou vládu Národní strany Kuomintang v Číně a jejích bojů s Komunistickou stranou Číny, které ovlivňovaly celé území Číny včetně provincie Tchaj-wanu až do roku V návaznosti připomenu pozdější usídlení tehdejšího vůdce Národní strany Kuomintang generála Čankajšeka a jeho věrných na ostrově, kam všichni utekli po jejich porážce na pevnině a před komunistickou odplatou. Podrobněji se pokusím popsat situaci na ostrově Tchaj-wanu po roce 1949 jak z hlediska politického tak hospodářského, kdy moc zde převzali noví obyvatelé ostrova. Nevynechám období korejské války, které mělo velký význam na politické a hospodářské vzedmutí Tchaj-wanu, kdy se tento ostrov stal jediným mezinárodně uznávaným zástupce čínského lidu. Následně uvedu stěžejní část této práce a to analýzu složitého mezinárodního politického postavení Čínské republiky na Tchaj-wanu, které trvá od 70. let 20. století, kdy svět upřednostnil spolupráci s ČLR, do dnešních dnů. 5

6 Zdůrazním nenahraditelnou všestrannou spolupráci se Spojenými státy, které jsou dodnes hlavním garantem bezpečnosti Tchaj-wanu a to již od poloviny minulého století. V souvislosti s tím zmíním boj s největším politickým soupeřem Čínskou lidovou republikou, ve kterém se v prvních necelých třech desetiletí jednalo spíše o soupeření dvou rivalů generála Čankajšeka a vůdce čínských komunistů Mao Ce-tunga. Tzv. trojúhelník Spojené státy Čína - Tchaj-wan nabízí též prostor k poznání používaných pravidel a taktik na světové politické scéně a představuje dobrý námět k zamyšlení o budoucnosti Čínské republiky na Tchaj-wanu. Při analýze dlouhodobých vzájemných vztahů v této trojčlenné skupině je nutné přiblížit i vnitrostátní politickou situaci na Tchaj-wanu, v rámci které probíhá dlouhodobý boj mezi dvěma hlavními politickými stranami Demokratickou pokrokovou stranou a Národní stranou Kuomintang a právě prvotní politický monopol Národní strany Kuomintang a pozdější nástup politické opozice především v podobě Demokratické pokrokové strany od počátku vzniku Čínské republiky na Tchaj-wanu výrazně ovlivňuje průběh americko čínsko tchajwanské spolupráce. V poslední části práce se budu zabývat hospodářským rozvojem a procesem provedených ekonomických reforem, které se staly základem pozdějšího neuvěřitelného ekonomického úspěchu a umožnily přeměnu zaostalého asijského ostrova na vyspělou zemi se zaměřením na high technologii. Stále nejistá budoucnost nepatřila a nepatří k velkým výhodám a pozitivním aspektům pro budoucí rozvoj tohoto státu a pro jeho obyvatelstvo. Přesto všechno je právě úspěch Tchaj-wanu alespoň po ekonomické stránce jako jedné z dvaceti hospodářsky nejvyspělejších zemí obdivuhodný 1. 1 LIŠČÁK, V. TAIWAN - Stručná historie států. s. 7. 6

7 Historie Tchaj-wanu Již od konce 15. století Tchaj-wan, malý ostrov ve východní Asii a poté nazýván Formosa 2, přitahoval řadu cizích vládců a armád. Na ostrov postupně připlouvali Portugalci, Španělé a Holanďané, poté o ostrov bojovali Francouzi či Britové a jako poslední se zmocnili ostrova právě Britové, kterým se podařilo na základě vyhrané 2. opiové války 3 získat na určitý čas svrchovanost nad Tchaj-wanem. Čchingský dvůr nevěnoval do té doby Tchaj-wanu pozornost a veškeré jeho aktivity tehdy směřovaly k centrální Asii. Až teprve vojenské expedice Evropanů a Japonců přinutily čchingský dvůr obrátit svou pozornost více na ostrov Tchaj-wan. V roce 1684 byl Tchaj-wan začleněn formálně do Čchingské říše, pod jejíž vládou zůstal i v 18. a 19. století. Nakonec ve sporu o kontrolu nad Koreou Čchingská říše vstoupila v roce 1894 do války s Japonskem a vzhledem k vítězství Japonců, které bylo stvrzeno v roce 1895 podpisem čínsko-japonské mírové smlouvy v Šimonoseki 4, Tchaj-wan připadl do rukou japonského císaře a tím se stal první japonskou kolonií. Japonci usilovali o Tchaj-wan již po staletí, především kvůli rozvoji námořního obchodu. Japonsko, zmodernizované po úspěšných reformách tzv. Meidži provedených v 60. letech 19. století 5, narozdíl od čchingskému dvoru mělo v bojích jasnou převahu a již před válkou o kontrolu nad Koreou Kowaši Inoue, bývalý poradce japonského císaře, předložil předsedovi vlády markýzovi Hirobumi Itóovi dopis, v němž mimo jiné stálo: Každý ví, že musíme bojovat za nezávislost Koreje, avšak nikdo neví, že Tchajwan stojí ještě víc za to, aby se o něj bojovalo ( ). S Tchaj-wanem jako japonskou državou můžeme nejen kontrolovat práva na plavbu ve Žlutém moři, Korejské úžině i Japonském moři, ale také otvírat a zavírat dveře do dálněvýchodní oblasti. 6 2 Když Portugalci přistáli na ostrově v 16. století, nazvali tento ostrov Ilha Formosa neboli v překladu Překrásný ostrov. (LIŠČÁK, 2003, s. 29) 3 Ve 2. opiové válce soupeřil čchingský dvůr proti Francii a Velké Británii. Evropané vzhledem k vojenské slabosti čchingského dvora viděli v Číně snadnou kořist, a proto si nalezli záminku ve vymyšleném incidentu s britskou lodí Arrow k vypuknutí této války v roce Článek 5 čínsko-japonské mírové smlouvy dával tchajwanským obyvatelům možnost si do dvou let od ratifikace smlouvy (tj. do 8. května 1897) svobodně zvolit, zda zůstat na Tchaj-wanu jako japonský státní příslušník a získat japonské občanství, nebo prodat veškerý majetek a opustit Tchaj-wan. Počet osob, které zvolily odchod, se odhaduje na pouhých až 6 500, což bylo méně než jedno procento tehdejšího obyvatelstva Tchaj-wanu. (LIŠČÁK, 2003, s. 74) 5 LIŠČÁK, V. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. s LIŠČÁK, V. TAIWAN - Stručná historie států.s

8 Tchaj-wan znamenal pro Japonce velmi důležitý strategický bod na mapě vzhledem k jejich plánům vybudovat tzv. Velkou východoasijskou sféru vlivu 7. Japonci se snažili všemi způsoby oslabit vazby Tchaj-wanu na pevninskou Čínu a to i pokusy o pojaponštění místního obyvatelstva 8. Když se zvolená taktika Japoncům nedařila, neváhali použít i fyzického násilí vůči místním a tak je přinutit k odklonu od tradičního čínského způsobu života. Jejich nadvláda trvala i přes boje místního obyvatelstva až do roku 1945, tedy do konce 2. světové války a kapitulace Japonska. O pozdějším připojení Tchaj-wanu zpět k pevninské Číně bylo rozhodnuto na základě přijaté deklarace na konferenci v Káhiře v roce 1943, kde se setkali představitelé Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie a Číny. Jejich rozhodnutí bylo stvrzeno později na konferenci v Postupimi podpisem prohlášení o platnosti Káhirské deklarace (Sovětský svaz se zdržel a nepodepsal). I díky diplomatického nátlaku přítomného generála Čankajšeka na konferenci v Káhiře se o dva roky později Tchaj-wan stal po padesáti letech opět jednou z provincií pevninské Číny a toto rozhodnutí bylo respektováno a přijato i veškerým mezinárodním společenstvím. Po potvrzení výsledků z Káhiry na další konferenci v Postupimi a s pozdějším odchodem Japonců ale problematické postavení Tchaj-wanu neskončilo. Po osvobození od japonské nadvlády v roce 1945 se obyvatelé Tchaj-wanu těšili na opětovné připojení k Čínské republice, respektive na přechod pod vládu Národní strany Kuomintang (KMT, dále jen Kuomintang) 9 v čele s Čankajšekem. Jejich naděje na lepší vyhlídky do budoucnosti se však změnily ve velké zklamání. Po 2. světové válce na pevninské Číně došlo k opětovnému zintenzivnění bojů mezi místní vládou Kuomintangu a Komunistickou stranou Číny 10. Většina obyvatel ostrova si představovala postavení Tchaj-wanu jako jednu z čínských provincií s vyšším stupněm autonomie. Přece jenom 7 BAKEŠOVÁ, I. - FÜRST, R. - HEŘMANOVÁ, Z. Dějiny Taiwanu. s Obyvatelé Tchaj-wanu museli přijímat japonská jména, slavit pouze japonské svátky, jíst japonská jídla, učit se pouze japonsky či nosit japonské kimono. (LIŠČÁK, 2003, s. 77) 9 Národní strana Kuomintang byla založena Sunjatsenem a k vládě na pevninské Číně se dostala po svržení mandžuské dynastie Čching z čínského trůnu v roce Sunjatsen je nazýván otcem čínské revoluce nebo otcem republiky a jím zpracované učení o třech principech lidu (resp. principy nacionalismu, demokracie a blahobytu lidu) bylo v roce 1924 přijato a stalo se základem ústavy nově existující Čínské republiky. Národní strana Kuomintang později vedena generálem Čankajšekem byla před odchodem jejích představitelů na Tchaj-wan přetransformována v centralizovanou stranu s cíli blízkými leninskému principu vlády jedné strany a heslu strana ovládá zemi byl podřízen veškerý politický život. (LIŠČÁK, 2003, s ) 10 Komunistická strana Číny byla až do roku 1927 integrální součástí Národní strany Kuomintang, poté kvůli rozporům se odpojila a vůdcem strany se stal Mao Ce-tung. Rozpory mezi oběma politickými stranami vyústily v ozbrojené konflikty v podobě třech občanských válek. 1. občanská válka ( ), 2. občanská válka ( ), 3. občanská válka ( ). (LIŠČÁK, 2008, s ) 8

9 padesát let japonské nadvlády se podepsalo na rozdílné životní úrovni, stupni vzdělanosti a částečně i na myšlení obyvatel, tudíž se předpokládalo, že bude potřeba určité časové období na vyrovnání rozdílů. Navrácení pod vládu pevninské Číny přineslo naopak rabování a plenění ostrova ze strany představitelů Kuomintangu, kteří zneužívali své moci a začali vládnout na ostrově ještě více diktátorsky než jejich japonští předchůdci. Veškerý majetek, který na ostrově zanechali odsunutí Japonci jako například japonský průmysl, banky či velké množství úrodné půdy se dostal pod státní správu neboli pod kontrolu vládnoucích členů Kuomintangu. Tchaj-wan v té době sloužil pouze jen jako zásobník potravin a dalších surovin potřebných pro boj Kuomintangu proti Komunistické straně Číny během historicky třetí čínské občanské války. Vládnoucí minorita se chovala k obyvatelům Tchaj-wanu jako k poddaným, všude vládla korupce, zdejší obyvatelé byli vytlačováni z místní samosprávy, hospodářské výsledky v zemědělství se stále zhoršovaly či navíc se začaly rozšiřovat epidemie nakažlivých chorob, které Tchaj-wan již za poslední několik desetiletí nezažil. 11 Otázka politické existence Tchaj-wanu jako jedné z čínských provincií dle přesvědčení členů Kuomintangu v té době nebyla důležitá a na požadavky směřující ke zlepšení situace na Tchaj-wanu Kuomintang nereagoval. Sociální neklid na Tchaj-wanu se později projevil jak během incidentu, který se odehrál v centru Tchajpeje dne 27. února a přerostl v protikuomintangské povstání, tak velké rozčarování z chování vládnoucího Kuomintangu se projevilo i ve stále častějších úvahách samotných Tchajwanců o nezávislosti ostrova či snaze o urovnání neutěšujícího stavu za pomoci Organizace spojených národů (dále jen OSN) nebo Spojených států amerických (dále jen Spojené státy). V té době to byly historicky první myšlenky a snahy o možnosti vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, ale nakonec většina Tchaj-wanců se za ně nepostavila. Stále totiž nevěřili, že by takový nepořádek a zkorumpovanost mohly vládnout i na pevninské Číně tehdy ovládané Kuomintangem Většina obyvatel Tchaj-wanu se tehdy vyjadřovala ve smyslu: psy (označení pro Japonce) se o nás starali lépe než prasata (označení pro Číňany z pevniny) (CARPENTER, 2005, s. 34) 12 LIŠČÁK, V. TAIWAN - Stručná historie států. s BAKEŠOVÁ, I. - FÜRST, R. - HEŘMANOVÁ, Z. Dějiny Taiwanu. s

10 1 Založení Čínské republiky na Tchaj-wanu Nepokoje na pevninské Číně, které vyústily v historicky třetí občanskou válku, vyhráli v roce 1949 komunisté v čele s Mao Ce-tungem. Představitelé Kuomintangu v čele s generálem Čankajšekem museli utéct a za svůj nový domov si zvolili blízký ostrov Tchaj-wan. Vzhledem k nedostatku námořních plavidel, které mimochodem při útěku na Tchaj-wan s sebou odvezli členové Kuomintangu, komunisté nemohli pronásledovat své nepřátelé a tím byl umožněn představitelům Kuomintangu poměrně klidný odchod a pozdější dlouhodobý pobyt na ostrově. Několik dnů poté, co byla 1. října 1949 vyhlášena Mao Ce-tungem na náměstí Nebeského klidu tzv. Čínská lidová republika (dále jen ČLR) 14, byl založen na Tchaj-wanu nový stát s názvem Čínská republika na Tchaj-wanu (dále jen Tchaj-wan) 15. Hlavní město Čínské republiky na Tchaj-wanu Tchajpej bylo vyhlášeno dočasným sídlem ústřední vlády Čínské republiky a prezidentem se stal a to až do své smrti v roce 1975 jím zůstal Čankajšek, který v zemi zavedl autoritativní režim jedné strany s militantní ideologií. V rámci nastaveného vládního systému byl například vyhlášen Zákon o výjimečném stavu 16, byla zavedena cenzura či prováděny neopodstatněné perzekuce. 1.1 Osobnost generála Čankajšeka Čankajšek se stal vůdčí osobností Kuomintangu po smrti otce republiky 17 Sunjatsena v roce 1925 a jelikož dokázal využívat kontaktů a intrik na všechny strany, tak se později stal i nejmocnějším mužem Číny. Své silné postavení také potvrdil spojením s bohatými šanghajskými rodinami a to svým sňatkem s dcerou z jedné z nejbohatších šanghajských rodin, prestižní rodiny Sung. Bohužel za jeho působení v čele Kuomintangu bylo stále častější nemorální, nedisciplinované a zkorumpované jednání členů Kuomintangu. Provincie pod správou Kuomintangu se nacházely 14 Mao Ce-tung později litoval rozhodnutí přijmout oficiální název v podobě Čínské lidové republiky. Dle jeho pozdějšího názoru se měl zachovat název Čínská republika a tím mohl být úspěšnější proces uznání pevninské Číny s komunistickým vedením jako jediného reprezentanta čínského lidu. (COPPER, 1995, s. 18) 15 Oficiální název Čínská republika je dodnes používán, ale vzhledem ke stále silnějšímu postavení ČLR neboli pevninské Číny, se uvažuje o používání oficiálního názvu Tchaj-wan. V publikacích či neoficiálně je název Tchaj-wan stále častěji používán. 16 Poté co se Čankajšek v roce 1948 nechal zvolit prezidentem, požadoval mimořádné pravomoci, které by mu umožnily vydávat zákony s vyšší platností než ústava. Byla proto přijata dočasná opatření platná po dobu období mobilizace na potlačení komunistického povstání a ty měla platit dva roky, počínaje 10. květnem Přesto, že ke komunistickému povstání nedošlo do května 1950 a tedy nebyla potřeba již platnost těchto opatření, platila dočasná opatření i nadále až do května 1991, kdy konečně byla po 43 letech zrušena. (LIŠČÁK, 2003, s. 91) 17 LARY, D. China`s Republic. s

11 v hospodářském útlumu a později přišel i politický rozklad, neboť všudypřítomná korupce a neexistence pořádku zapříčinily, že oblasti vedené komunisty se mohly chlubit lepšími hospodářskými výsledky a větší spokojeností obyvatelstva. Nezodpovědné jednání Čankajšeka a jeho věrných se stalo hlavním důvodem jejich pozdější jednoznačné porážky na pevninské Číně a útěku na Tchaj-wan. Kuomintang byl během 2. světové války a i po jejím ukončení velmi dobře podporován jak vojensky tak finančně ze strany Spojených států, přesto nedokázal porazit komunisty a ujmout se vlády v Číně. Již během posledních let 2. světové války měl své pochybnosti o schopnostech Čankajšeka například jak tehdejší britský premiér Winston Churchill, tak i Spojené státy v čele s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem byly stále obezřetnější. 18 Bylo veřejným tajemstvím, že většina prostředků poskytnutých ze strany Spojených států na podporu kuomintangské armády jde na soukromé účty příslušníků Čankajšekovy rodiny a armádě chybí jak zbraně, tak i základní prostředky pro přežití. Spojené státy však potřebovaly ponechat u moci Čankajšeka ze dvou prostých důvodů. Jak z nutnosti udržet Čínu ve válce proti Japonsku a tak si neznepřátelit náboženské a ženské organizace ve Spojených státech, u kterých díky svému kouzlu byla velmi oblíbená manželka Čankajšeka paní Sung Mej-ling. Žádný americký politik či vládnoucí americká vláda si tyto organizace nemohl znepřátelit, takže Čankajšek mohl nadále těžit z podpory Spojených států. Čankajšekovo postavení se však později velmi oslabilo po jeho finální porážce proti komunistům v čele s Mao Ce-tungem a jeho následném útěku na Tchaj-wan. I Čankajšekova mezinárodní prestiž získala velké trhliny a jeho nově založená vláda na Tchaj-wanu se dostala do částečné izolace. Jedinou variantou pro Čankajšeka bylo posílit své politické postavení na Tchaj-wanu, kde silnou majoritou tvořilo původní obyvatelstvo. 1.2 Počátky politické přeměny Čínské republiky na Tchaj-wanu V nově založené Čínské republice na Tchaj-wanu byl zaveden již výše zmíněný autoritativní režim, ve kterém veškerými pravomocemi disponoval generál Čankajšek 19, 18 Ještě dlouhá léta byl Čankajšek hlavním hrdinou Tchaj-wanu, ale v posledních letech se jeho kult otřásá ve svých základech. Pro představitele Kuomintangu je Čankajšek stále hrdinou, díky kterému se po desetiletí udržel statut Tchaj-wanu. Pro opozici je to svým způsobem nemorální člověk a i dle některých vrah. Většina tchajwanské populace navzdory rozdílným postojům dvou hlavních politických stran se stále více uvědomuje, že Čankajšek tím hrdinou, za jakého byl považován, jistě nebyl. 19 Generál Čankajšek byl velký antiliberálem a nacionalistou během své politické kariéry na pevninské Číně, ale jeho postoje se radikálně změnily po jeho odchodu na Tchaj-wan v roce 1949, kdy se z něj postupem času stává liberál. 11

12 ale narozdíl od komunistické ČLR se zdejší režim vyznačoval antikomunistickou ideologií. Vládnoucí Kuomintang narozdíl od svého komunistického soupeře zachoval náboženskou svobodu vyznání, tradiční způsob života, v zemi nebyl zestátněn soukromý majetek a především ekonomika země fungovala dle pravidel tržního hospodářství. Až po smrti Čankajšeka v roce 1975 a po nástupu jeho syna Ťiang Ťingkuo do prezidentské funkce v roce byla umožněna postupná liberalizace politického systému. Sice první roky vládnutí Ťiang Ťing-kua nenasvědčovaly tomu, že by se z něj stál hlavní kandidát pro postupné zavedení pluralitní demokracie na Tchajwanu, ale v posledních letech, respektive v roce 1986, Ťiang Ťing-kuo své postoje radikálně změnil. 21 Pod jeho vedením začal Kuomintang přijímat za své nové členy rodilé Tchaj-wance, kteří se do té doby nemohli na politickém dění v zemi podílet a nacházeli se tak v podřadném postavení. Napětí mezi vládnoucí minoritou a zbytkem obyvatelstva se začalo ještě více uvolňovat v roce 1987, kdy byl zrušen výjimečný stav a poté o rok později, kdy byl zvolen nástupcem Ťiang Ťing-kuoa jeho dlouholetý spolupracovník a rodilý Tchaj-wanec Li Teng-chuej. S jeho vládou byla zavedena svobodu slova a shromažďování, zrušena cenzura, došlo ke změnám volebního systému či k legalizaci ostatních politických stran. 22 Protikuomintangská opozice se utvářela již řadu let nelegálně, ale až za nástupu Li Teng-chuej do vedení strany a jeho zvolením prezidentem byl vyhlášen Zákon o registraci politických stran a masových organizací 23 a prvním zákonně uznatelným politickým zástupcem opozice se stala Demokratická pokroková strana (Democratic Progressive Party, DPP). Demokratizační proces na Tchaj-wanu byl dovršen dne 23. března 1996, kdy se poprvé v dějinách Tchaj-wanu konala přímá volba prezidenta Čínské republiky. Tím skončilo období absolutní vlády Kuomintangu a jeho politického monopolu. Přes všechny tyto změny si však představitelé Kuomintangu svůj silný vliv stále udrželi jako například v komunální politice, armádě či v médiích. Od dob legalizace politických stran na tchajwanské politické scéně dominují dvě nejsilnější politické strany, Kuomintang a Demokratická pokroková strana, a zároveň patří k hlavním soupeřům v bojích o nejvyšší politické posty jako například post prezidenta či premiéra. Na tchajwanské politické scéně kromě nahoře uvedených stran 20 Ťiang Ťing-kuo se stal sice předsedou Kuomintangu v roce 1975 po smrti svého otce, ale za prezidenta byl zvolen Jen Ťia-kan, který setrval v této funkci do roku LARY, D. China`s Republic. s FÜRST, R. Tchaj-wan a jeho nezávislost. Mezinárodní politika. 2004, roč. 28, č. 5, s Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Encyklopedie států a území světa. Tchaj-wan: Vnitropolitická charakteristika. [online].

13 existují ještě dvě důležité politické strany, které disponují silným politickým vlivem. Aliance pro tchajwanskou jednotu (Taiwan Solidarity Union, TSU), která vznikla v roce 2001 odštěpením od tehdy vládnoucího Kuomintangu a v dnešní době tvoří společně s Demokratickou pokrokovou stranou tzv. tábor zelených 24. Strana blízká lidu (People First Party, PFP), která vznikla v roce 2000 rovněž odštěpením od Kuomintangu, naopak od Aliance pro tchajwanskou jednotu tvoří politické spojenectví s Kuomintangem a to tzv. tábor modrých Aliance pro tchajwanskou jednotu patří ohledně nezávislosti ostrova k radikálnější větvi v táboru zelených. (CARPENTER, 2005, s. 84) 25 MAKEHAM J. - HSIAU A. Cultural, ethnic, and political nationalism in contemporary Taiwan. s

14 2 Doba politické mezinárodní prestiže Až s definitivním vítězstvím komunistů na pevninské Číně a tedy nuceným odchodem na ostrov se představitelé poraženého Kuomintangu začali více zajímat o Tchaj-wan jako o budoucí samostatné soběstačné území. Čankajšekově vládě na ostrově po vyhlášení Čínské republiky na Tchaj-wanu v roce 1949 mezinárodní společenství nedávalo mnoho nadějí na přežití. Sice pro Spojené státy a jejich spojence byla spolupráce s Kuomintangem stále více přijatelnější než s Komunistickou stranou Číny, kterou až na výjimky většina z nich nehodlala uznat a svá velvyslanectví proto přesunula do Tchajpeje, přesto překážkou pro pokračovaní dobrých vztahů Tchaj-wanu se Spojenými státy a jeho spojenci se stala ztráta důvěry spojenců ve schopnosti Čankajšeka a jeho věrných. Zdrženlivý postoj Spojených států dokládá prohlášení tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana z ledna roku 1950: Spojené státy nebudou zasahovat ve sporu v Tchajwanské úžině..., což znamenalo potvrzení americké neúčasti v případě útoku komunistů na Tchaj-wan. 26 Vedle určitého odstupu dosavadních spojenců samozřejmě i ČLR a Sovětský svaz se svými tehdejšími satelity nepatřily k přátelům této vlády. Vztahy s pevninskou Čínou byly ze dne na den zcela přerušeny a kromě toho již nepřicházely finanční prostředky ze strany Spojených států. Delší existence Tchaj-wanu se do budoucna zdála velmi nepravděpodobná a to především bez politické a ekonomické podpory Spojených států. Pak však přišel zlom v podobě korejské války, kdy se Tchaj-wan díky své strategicky výhodné geografické poloze stal nejdůležitějším místem na světě v boji proti severokorejským útokům. 2.1 Dopad Korejské války Korejská válka začala dne 25. června 1950 a znamenala pro Tchaj-wan velmi důležitý moment pro jeho další politický vývoj a hospodářský rozvoj. Dříve nevýznamný ostrov pro většinu zahraničních velmocí, v roce 1950 naopak nenahraditelné území. Ještě krátce před vypuknutím korejské války se Spojené státy distancovaly od tehdy očekávaného konfliktu v Tchajwanské úžině, ale s vypuknutím korejské války změnily svůj postoj. Tchaj-wan se stal totiž jedním z nejstrategičtějších míst v rámci korejské války a pro Spojené státy územím, ze kterého mohly získat nejvýhodnější pozici proti svým válečným nepřátelům. A proto také americký prezident Harry Truman nařídil okamžité vojenské zajištění Tchaj-wanu americkým 26 LIŠČÁK, V. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. s

15 námořnictvem (tzv. 7. flotila) 27. Vládnoucímu Kuomintangu na Tchaj-wanu se tak naskytla možnost v nabízené spolupráci se Spojenými státy zachránit existenci svého režimu na ostrově a též obnovit své mezinárodně uznávané postavení jako jediného reprezentanta Číny. Vládnoucí strana Kuomintang na ostrově proto umožnila zřídit americké vojenské základny na Tchaj-wanu a poskytla veškeré zázemí pro americkou armádu a naopak Spojené státy poskytly finanční prostředky na hospodářské reformy podporující rozvoj zemědělství a průmyslu na Tchaj-wanu. Spojené státy též v roce 1954 přislíbily Tchaj-wanu velmi důležitou vojenskou ochranu na zajištění bezpečnosti ostrova jako ohroženého území především ze strany ČLR a na tomto základě byla mezi oběma stranami podepsaná tzv. Smlouva o vzájemné obraně (Mutual Defense Treaty, MDT) 28, v rámci které byly zajištěny dodávky zbraní a umístěny americké letecké a námořní síly proti případnému útoku z pevniny. Díky korejské válce se obnovily i diplomatické vztahy mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy, k jejichž ochladnutí v minulosti došlo po výhře komunistů na pevninské Číně, a naopak ČLR se dostala do mezinárodní politické izolace. 2.2 Získání mezinárodní prestiže Paralelně s nově obnovenými hospodářskými ale i diplomatickými vztahy s americkým protějškem se Tchaj-wan stal jediným mezinárodně uznávaným zástupcem čínského lidu a dle tohoto postu se s ním jednalo při všech světových politických aktivitách či při jednání mezinárodního společenství a zároveň byly Tchaj-wanu uznány veškeré s tím souvísející pravomoci a povinnosti. Tchaj-wan se účastnil jako jeden z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN i jednání o Rezoluci o vyslání vojsk proti agresivnímu útoku severokorejských vojsk na Jižní Koreu a díky tchajwanské účasti a též i nepřítomnosti zástupce Sovětského svazu 29 byla Spojenými státy navržená rezoluce schválena. Kromě tohoto postu Tchaj-wan získal členství v dalších mezinárodně důležitých organizací a společenství. Představitelé Kuomintangu a hlavně samotný generál Čankajšek se nikdy nesmířil s prohrou ve třetí čínské občanské válce a věřil, že jeho pobyt na Tchaj-wanu je jen dočasným řešením vzhledem k nově nastolené politické situaci. A právě navázání 27 LIŠČÁK, V. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. s The Taiwan Documents Project: Mutual Defense Treaty between the United States of America and the Republic of China. [online]. 29 Rada bezpečnosti OSN zamítla návrh Sovětského svazu na vyloučení Tchaj-wanu z OSN. Sovětská delegace na protest přerušila účast na jednáních v Radě bezpečnosti i v dalších orgánech OSN do 15. srpna (LIŠČÁK, 2008, s. 657) 15

16 diplomatických styků se Spojenými státy či zisk v podobě opětovného získání mezinárodního uznání jako jediného představitele Číny chápal generál Čankajšek a jeho věrní jako možnost zaútočit na pevninskou Čínu a vrátit se jako vítězové do vedení této země. Tato myšlenka byla stále hlavním cílem politiky Kuomintangu vládnoucího na Tchaj-wanu a její realizace se zdála být za těchto okolností více realistická. Spojené státy však neměly v úmyslu i přes stálé naléhání Čankajšeka podpořit Kuomintang v nové ofenzívě proti Komunistické straně Číny sídlící v Pekingu. Celý svět byl během korejské války v obavách, zdali nehrozí další světová válka a zároveň po skončení konfliktu přišly otřesné zprávy o velkém počtu obětí. A právě Spojené státy nesly největší finanční a vojenské zatížení během této tříleté války a rozhodně v rámci jejich zahraniční politiky se neuvažovalo o další válce, která již před svým zahájením vykazovala velmi malou pravděpodobnost úspěchu bez větších ztrát. Velmi snadno se mohlo předpokládat, že Čankajšekův útok na pevninskou Čínu přinese nejen válku proti Číně ale i proti Sovětskému svazu, jehož spolupráce s Čínou se mohla jak ze zkušenosti z průběhu korejské války tak z důvodu začínající studené války předvídat. 16

17 3 Počátek politické izolace V 70. letech zemřeli vůdci obou znepřátelených stran. Smrt generála Čankajšeka přišla v roce 1975 a o rok později ho následoval i jeho dlouholetý protivník Mao Cetung. Jejich odchod znamenal novou éru čínsko tchajwanských vztahů. Již neexistovali dva silní vůdci charakterističtí svým striktním a nekompromisním jednáním, které znemožňovalo veškeré pokusy o smíření. Tendence změnit politiku vůči svému sousedu přišly později ve spojení s vnitrostátními změnami na obou stranách sporu. Na Tchaj-wanu začalo období reforem a celkové demokratizace a na pevninské Číně se přehodnotila dosavadní politika a Čína se začala otevírat světu. Tyto aspekty se projevily i na řešení mezinárodního statutu Tchaj-wanu. 3.1 Proces sbližování Spojených států a Číny Až do počátku 70. let 20. století byl Tchaj-wan považován za jediného reprezentanta čínského lidu, ale s rokem 1971 přišel velký obrat ve světové politice a tudíž v mezinárodním postu Tchaj-wanu. Došlo ke změně členství čínského reprezentanta v OSN, kdy většina států na základě přijaté rezoluce 2758 Valného shromáždění OSN podpořila členství Číny a naopak zástupce Tchaj-wanu musel organizaci opustit. Tento směr v mezinárodní politice vycházel jak ze zahraniční politiky Spojených států a tak ze změny v zahraniční politice samotné Číny. Představitelé Číny se rozhodli pro kompromis ve prospěch svého začlenění do mezinárodního společenství. Již oficiálně netrvali na jednoznačném a rychlém připojení Tchaj-wanu k pevnině, ale pojali sjednocení v mírnějším tónu, neboli na mírovém procesu sjednocení se již měli podílet i sami Tchaj-wanci. A s novou koncepcí zahraniční politiky pevninská Čína uspěla a dosáhla po letech izolace vytouženého mezinárodního uznání. Prvním státem, který v nové atmosféře sedmdesátých let navázal diplomatické styky s ČLR, bylo Japonsko v roce 1972 a v tomto novém zahraničněpolitickém směru vůči pevninské Číně nezůstalo dlouho samotné Americko čínská diplomacie V rámci tzv. Nixonovy doktríny z roku 1969 se též Spojené státy rozhodly normalizovat vztahy s Čínou a konečně využít v té době téměř nepřátelských vztahů mezi ní a Sovětským svazem. Spojené státy začaly intenzivně jednat s Čínou již na 17

18 počátku 70. let a v rámci zahraniční politiky Henryho Kissingera 30 byly uskutečněny v tajnosti návštěvy představitelů americké vlády včetně amerického prezidenta Richarda Nixona v roce 1972 v Pekingu. Během návštěvy amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně bylo podepsáno tzv. Šanghajské komuniké, ve kterém se Spojené státy připojily k politice jedné Číny, ale zároveň jen velmi opatrně diplomaticky uznaly, že Tchaj-wan je součásti pevninské Číny. 31 Čínská strana podmiňovala navázání diplomatických vztahů zrušením americko tchajwanské Smlouvy o vzájemné obraně z roku 1954, přerušením diplomatických styků s Tchaj-wanem a stažením všech amerických vojsk z Tchaj-wanu. Nejen čínská strana si diktovala podmínky pro úspěšné navázání vzájemných diplomatických styků, ale i americká vláda si chtěla prosadit své postoje. Americká strana trvala na dodržení mírového řešení sporu v Tchajwanské úžině a neustoupila v případě čínského požadavku na ukončení dovozu zbraní na Tchaj-wan. Odůvodnění amerického postoje byla bezpečnost Tchaj-wanu a nutnost přítomnosti zbraní na jeho případnou obranu. Po četných jednáních Spojené státy oficiálně přerušily diplomatické styky s Tchaj-wanem jako poslední velmoc ke dni 31. prosince 1978 a dle posledního článku Smlouvy o vzájemné obraně z roku 1954 ukončily i tuto spolupráci do roka a do dne. 32 Nesplnily však veškeré podmínky požadované z čínské strany a nestáhly všechen svůj vojenský arzenál z oblasti Tchajwanské úžiny. I přes nesplnění poslední podmínky v podobě stažení všech amerických vojsk z Tchaj-wanu byly čínsko-americké diplomatické vztahy oficiálně navázány v roce Nový směr zahraniční politiky Spojených států inspiroval i většinu ostatních států, které přestaly považovat Čínskou republiku na Tchaj-wanu za oprávněného zástupce čínského lidu a začaly s ní postupně přerušovat diplomatické styky Pokračování americko tchajwanské spolupráce Vzájemné vztahy mezi Tchaj-wanem a jeho americkým protějškem však neskončily. Proti rozhodnutí amerického prezidenta Jimmyho Cartera a jeho administrativy o zrušení amerických závazků k Tchaj-wanu se postavil Kongres Spojených států. Z rozepře vyšel úspěšně a po třech měsících od navázání čínsko 30 Henry Kissinger oproti zastáncům existence dvou velmocí v rámci tzv. studené války zastával tzv. trojúhelníkovou diplomacii, dle které existovali tři velmoci: Spojené státy, Sovětský svaz a Čína. Henry Kissinger v rámci normalizace americko-čínských vztahů osobně navštívil Peking v roce COPPER, F. J. Words across the Taiwan Strait. s BAKEŠOVÁ, I. - FÜRST, R. - HEŘMANOVÁ, Z. Dějiny Taiwanu. s

19 amerických diplomatických vztahů byl mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem podepsán v březnu 1979 tzv. Zákon o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act, TRA), který byl přijat jak americkým Kongresem tak uveden v platnost podpisem amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Spojené státy se v dokumentu zavázaly k bezpečnostní ochraně Tchaj-wanu před agresí ČLR a k dodávkám obranných zbraní tomuto ostrovu, k jejich spoluúčasti na demokratizaci Tchaj-wanu či dodržování lidských práv. Také byla dohodnuta další hospodářská spolupráce a to včetně amerických vojenských dodávek na obranu ostrova 33 a Spojené státy zůstaly jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů. Na základě podepsaného dokumentu pokračuje vzájemná americko tchajwanská spolupráce dodnes a to i přes neustále protesty ze strany pevninské Číny Protesty vlády z Pekingu Vedení Číny protestovalo proti americkým dovozům zbraní na Tchaj-wan a proto na počátku osmdesátých let americká vláda nabídla čínskému vedení též dovozy zbraní, které doposud poskytovala Tchaj-wanu. Čínská vláda však odmítla tuto nabídku s prohlášením, že problém Tchaj-wanu se nevyřeší dovozy zbraní obou stranám konfliktu. 34 Právě čínské protesty proti dovozu zbraní na Tchaj-wan se staly hlavním tématem v pořadí třetího komuniké, který byl dojednán (ne podepsán) v srpnu 1982 mezi americkou a čínskou vládou. Spojené státy se v tomto komuniké zavázaly k nevměšování do vnitřních záležitostí Číny a též ke snížení a k postupnému přerušení dovozů zbraní na Tchaj-wan. Americká vláda dala i záruku, že nebudou překročeny dosavadní objemy dovozů zbraní na Tchaj-wan či nebudou dodávány stále novější typy zbraní na ostrov. Obě strany si však později obsah komuniké interpretovaly po svém. Tehdejší americký prezident Ronald Reagan ve svém oficiálním projevu potvrdil sjednání tohoto komuniké, v němž dle jeho slov čínská vláda souhlasila s mírovým řešením statutu Tchaj-wanu. Pokud bude čínská republika opravdu pokračovat ve svém slibu mírového řešení tchajwanského problému, nebude potřeba použití vojenské síly a tudíž z toho vyplývající i možnost v budoucnu snížit dovozy zbraní na Tchaj-wan. Naopak čínská vláda oproti americkému postoji dávala důraz na americký slib o nevměšování se do čínských záležitostí a jejich závazku o snížení objemů prodeje zbraní na Tchaj-wan. 33 LIŠČÁK, V. TAIWAN - Stručná historie států. s Čínská vláda přece jenom v pozdějších letech začala rozvíjet spolupráci se Spojenými státy ohledně amerických prodejů zbraní za čínské spotřební zboží, neboť stále zde existovala hrozba Sovětského svazu a v té době velmi aktuální války v Afgánistánu. 19

20 Kromě špatné oboustranné interpretace tento dokument odporoval i obsahu Zákona o vztazích s Tchaj-wanem, který byl již předtím zákonně uznán americkým Kongresem a tudíž jeho platnost nemohla být změněna na základě komuniké. Proto v dalších letech bylo oznámeno americkou vládou, že toto komuniké nelze považovat za mezinárodní smlouvu a z tohoto důvodu není ani jedna ze stran nucena dle mezinárodního práva dostát v komuniké daných prohlášení. Mimochodem změnu v americkém postoji potvrdily dodávky bojových letadel na Tchaj-wan v následujících letech. 3.2 Snahy o návrat do mezinárodního společenství Odříznutí Tchaj-wanu od účasti na světovém dění nicméně v té době pro Čankajšeka a jeho stranu Kuomintang znamenalo nejen se ocitnout v mezinárodní izolaci, ale též ztratit posledních naději na dobytí pevninské Číny. Museli se smířit se svým trvalým pobytem na Tchaj-wanu a pod mezinárodním tlakem přehodnotit svou zahraniční politiku, která doposud byla vázaná na převzetí moci a odstranění komunistů z vedení na pevninské Číny. Kuomintang se musel jako vládnoucí minorita na Tchajwanu přizpůsobit těmto novým podmínkám i na samotném ostrově, neboť spolupráce s místním obyvatelstvem a postupná demokratizace tchajwanské společnosti se staly jediným východiskem pro další existenci Tchaj-wanu jako nezávislého území. Novým podmínkám se velmi dobře přizpůsobil Čankajšekův syn Ťiang Ťing-kua, který se po svém nástupu na politickou scénu pragmaticky rozhodl pro razantní ekonomickou a následně politickou demokratizaci ostrova. Velké změny se týkaly snah omladit osazenstvo stranických a státní institucí, přijímat původní obyvatelé Tchaj-wanu do státní správy, snižovat výdaje na armádu a naopak více peněz vyčlenit na sociální prostředky, zlepšit administrativu či odstranit korupci. 35 Dovršením procesu demokratizace bylo pozdější zrušení výjimečného stavu na ostrově v roce 1987, které umožnilo všem obyvatelům Tchaj-wanu žít ve svobodné zemi Americké hodnoty a tradice Vláda na Tchaj-wanu byla sice od sedmdesátých let zaneprázdněna procesem liberalizace a úsilím o co nejrychlejší a úspěšné zavedení reforem, ale přesto její prioritou zůstal jeden cíl a to, jak vymanit Tchaj-wan z mezinárodní izolace. Bylo důležité opět navázat přerušené diplomatické styky s jednotlivými státy a to na prvním místě se Spojenými státy. Demokratizace ostrova měla jeden hlavním cíl a to ukázat 35 BAKEŠOVÁ, I. - FÜRST, R. - HEŘMANOVÁ, Z. Dějiny Taiwanu. s

21 americkému protějšku rozdíl mezi Čínou a Tchaj-wanem. Na obě znepřátelené strany Tchajwanské úžiny se nemělo hledět jak na dva autoritativní režimy nedodržující lidská práva a principy demokracie, ale jako na jednu zcela demokratickou a kapitalistickou zemi a na druhou jako na zemi praktikující socialismus s diktátorskými prvky. A tak tchajwanská vláda začala přebírat ideály západní kultury, jako jsou např. svobodné volby, pluralitní systém, existence zákonodárné, výkonné a soudní moci, princip volného trhu, právní rámec, dodržování svobody slova, atd. Jak jinak měl Tchaj-wan získat nazpět svého nejdůležitějšího spojence než přes Američany hlásané hodnoty a tradice. Nakonec se podařilo nalézt v americké vládě spojence a to především mezi členy amerického Kongresu, díky kterým vešel v platnost Zákon o vztazích s Tchajwanem zabezpečující do dnešních dnů existenci Tchaj-wanu jakoby neoficiálně nezávislé země Úsilí o získání členství v OSN Kromě spolupráce s jinými státy bylo nutné se též zapojit do aktivit významných mezinárodních organizací. Od roku 1993 se Tchaj-wan pokouší stát se členem OSN a všechny jeho přihlášky, které byly podány pod názvem Čínská republika, vyzněly do ztracena. Tchaj-wan splňuje všechna kritéria státní suverénnosti, která jsou vymezena v Montevidejské úmluvě z roku Kromě toho Tchaj-wan je svobodný, demokratický stát 37 s dlouhodobým úspěšným ekonomickým a sociálním rozvojem, který se podílí na ochraně lidských práv a snaží se pomoci mezinárodnímu společenství s problémem chudoby či s omezením výskytu celosvětově rozšířených vážných nemocí, atd. Kromě toho populace na Tchaj-wanu přesahuje 23 miliónů obyvatel 38, což je více než mají ¾ členů OSN. 39 Přesto členové OSN váhají Tchaj-wan přijmout mezi sebe. Nejenže charakteristika Tchaj-wanu odpovídá stále hlásaným hlavním cílům této organizace, ale Tchaj-wan se nachází též v oblasti jedné z nejnebezpečnějších na světě, kde hrozí každým rokem válečný konflikt a členové OSN však tento problém nemají zájem řešit, i přesto že mezi hlavními prioritami jejich seskupení je udržení míru a zabránění jakémukoliv válečnému konfliktu. Nabízí se otázky: Co brání jednotlivým 36 Taiwan Documents Project: Montevideo Convention on the Rights and Duties of States. [online]. 37 Dle každoročních zpráv organizace Freedom House Tchaj-wan společně s Japonskem a Jižní Koreou patří mezi nejsvobodnější asijské země. (Freedom House: Freedom in the World. Taiwan (2008). [online].) 38 The Directorate General of Budget, Accounting and Statistics of Executive Juan: National Statistics. Republic of China (Taiwan). [online]. 39 COPPER, F. J. Words across the Taiwan Strait. s

22 zemím přijmout mezi sebe Tchaj-wan? Stojí za jejich rozhodováním někdo, kdo je buď úspěšným lobbistou nebo nebezpečným protivníkem, aby Tchaj-wan byl několikráte odmítán? Jak je možné, že od svého vzniku již OSN dovolila členství dvěma vládám představující rozdělený jeden stát a teď Tchaj-wan představuje problém? Odpověď se vcelku zdá být jasná. Kdo jiný než Čína by měl tak enormní zájem o vyčlenění Tchajwanu z organizace? Možná právě současná ekonomická síla a případně i stále rostoucí vojenská síla Číny je tím přesvědčivým nástrojem, který ovlivňuje postoje jednotlivých členů organizace. Příklad tehdy rozděleného Německa či nynější Severní a Jižní Korey ukazuje na to, že by bylo možné paralelní členství Číny a Tchaj-wanu v organizaci. Pokud vezmeme v úvahu stále hlásaný argument čínské vlády o jediném zástupci čínského národa, jak je možné, že Singapur je vedle Číny též členem OSN. Singapur, země jako Tchaj-wan s čínským etnikem a čínskou kulturou. Mnohým ze současných členů organizace pravděpodobně nezáleží na tom, zdali by byla potvrzena státní suverénnost Tchaj-wanu prostřednictvím jeho přijetím do členských řad organizace, ale strach před odvetou ze strany jedné z největších světových ekonomických velmocí je přece jenom silnější. A právě na to spoléhá Čína, která je zároveň přesvědčena o silné podpoře ze strany států třetího světa ohledně statutu Tchaj-wanu. Ať to bude za finanční úplatu nebo pod výhrůžkou ekonomické stagnace a nestability té dané země, již není důležité. Vzhledem k neúspěšnosti mnohokrát podané přihlášky do OSN se vládní kruhy na Tchaj-wanu začaly zabývat myšlenkou změny oficiálního jména země a to na Tchajwan. Kuomintang je zastáncem ponechání oficiálního názvu neboli Čínská republika na Tchaj-wanu, zatímco Demokratická pokroková strana ve své snaze o prosazování tchajwanské identity a dovršení politického procesu ve vyhlášení nezávislosti země by upřednostnila změnu dosavadního názvu. To však pevninská Čína nehodlá respektovat a sdělila, že případnou žádost o členství do OSN, Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, dále jen WHO) či jiného seskupení pod novým oficiálním názvem jako například pod názvem Tchaj-wan bude brát jako součást snah o vyhlášení nezávislosti. Čína považuje Tchaj-wan za svou odpadlickou provincii a tedy nedovolí Tchaj-wanu získat členství v jakékoliv organizaci, která v rámci členství vyžaduje státní suverenitu. Z tohoto důvodu je Tchaj-wan veden jako člen Světové obchodní organizace (World Trade Organization, dále jen WTO) pod mezinárodně schváleným názvem Samostatná celní oblast Tchaj-wan, Pcheng-chu, Ťin-men a Ma-cu či v rámci Mezinárodního olympijského výboru je od roku 1984 nazýván jako Čínská Tchajpej. 22

23 V roce 1995 Čínská republika byla přizvána jako pozorovatel při WTO a později byly úspěšně završeny jednání, na jejichž základě se stala i plnoprávným členem této organizace v roce Tchaj-wan je v současné době členem mnoha mezivládních organizací a téměř mezinárodních nevládních seskupení 41, u kterých však statut člena nevyžaduje jeho státní suverenitu. Příkladem lze uvést členství v Asijské rozvojové bance (Asian Development Bank, dále jen ADB) nebo od roku 1991 v Asijsko-pacifickém hospodářském společenství (Asia-Pacific Economic Cooperation, dále jen APEC). Významná členství v OSN a ve WHO jsou bohužel stále v nedohlednu a to i přes mnoho oficiálně podaných žádostí Tchaj-wanu Boj o diplomatické uznání Tři hlavní pilíře zahraniční politiky Tchaj-wanu jsou od doby tchajwanské prohry vůči ČLR v 70. letech téměř stále stejné. Úsilí zahraniční politiky Tchaj-wanu se zaměřuje na rozšíření tchajwanských oficiálních diplomatických styků se státy světa, na začlenění do mezinárodního společenství a na velmi úzkou spolupráci se Spojenými státy, Japonskem a Evropou. Dodnes Tchaj-wan udržuje diplomatické styky s 23 státy kromě evropského Vatikánu se státy z Latinské Ameriky a Karibiku, Afriky, z Oceánie a Pacifiku 42, které se však řadí mezi nevýznamné země z hlediska jak ekonomického a tak politického. A i počet těchto spřátelených států převážně ze třetího světa se začíná zmenšovat a to díky snaze pevninské Číny dovléci Tchaj-wan do úplné diplomatické izolace a připravit ho o poslední spojence. Součástí dnešní zahraniční politiky jak Tchaj-wanu tak Číny je boj o tyto chudé rozvojové státy a pokusy, jak získat vůli chudých států k transformaci jejich dosavadních diplomatických styků. K rozšiřování svých diplomatických styků obě strany Tchajwanské úžiny využívají určitou formu hospodářské pomoci a to nejčastěji ve formě poskytnutých finančních darů, výhodných půjček či spolupráce na různých stavebních projektech v daných zemích. Svým způsobem Tchaj-wan a Čína zneužívají pojem humanitární pomoc, pod kterým přeplácejí své nynější či budoucí spojence. Diplomatické vztahy s Tchaj-wanem v posledních letech přehodnotily země jako například Libérie, Grenada, Senegal, Čad, Kostarika, Vanuatu či Makedonie. Jako příklad čínského finančního přesvědčování se 40 LIŠČÁK, V. TAIWAN - Stručná historie států. s LIŠČÁK, V. Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. s Latinská Amerika a Karibik: Panama, Haiti, Dominikánská republika, Paraquay, Guatemala, Salvádor, Honduras, Svatý Vincent a Grenadiny, Federace Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Belize, Nikaraqua, Evropa: Vatikán, Afrika: Burkina Faso, Svazijsko, Gambie, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Oceánie a Pacifik: Tuvalu, Nauru, Šalamounovy ostrovy, Palau, Marshallovy ostrovy, Kiribati. (Ministry of Foreign Affairs Republic of China (TAIWAN): Diplomatic Allies. [online]. ) 23

24 může uvést i jedna z nejchudších zemí africké Malawi, které od roku 1966 patřilo ke spojencům Tchaj-wanu. V roce 2008 Čína nabídla za přehodnocení dosavadních diplomatických styků této africké zemi a jedné z nejchudších na světě finanční pomoc v hodnotě 6 mld. USD 43 a Malawi se stalo třetí zemí po Čadu a Kostarice od roku 2006, která ukončila diplomatická styky s Tchaj-wanem. Takovým obrovských finančním částkám malý ostrov Tchaj-wan i se svou ekonomickou vyspělostí bohužel konkurovat nemůže. K tomu Čína má ještě jednu výhodu oproti Tchaj-wanu. Není symbolem západního demokratického státu bojující za ochranu lidských práv a netlačí a neupozorňuje na nedodržování těchto hodnot. Co se týče ostatních států světa, většina států považují za jediného reprezentanta čínského lidu ČLR a uznávají princip jedné Číny 44. Přesto s Tchaj-wanem většina z nich nepřerušila v minulosti vztahy a nepřetržitě a velmi intenzivně s Tchaj-wanem udržují neoficiální styky jak v oblasti obchodu, kultury, vědy, ale i v oblasti politiky. Veškeré styky mezi Tchaj-wanem a ostatními státy probíhají prostřednictvím tzv. Tchajpejských hospodářských a kulturních kanceláří, což je obdoba zastupitelských úřadů v zahraničí. 43 Taiwan Journal: ROC cuts diplomatic relations with the Republic of Malawi. [online]. 44 Taiwan Documents Project: Montevideo Convention on the Rights and Duties of States. [online]. 24