Patrick Buchanan spoluzakladatel magazínu The American Conservative

Transkript

1 září 2008 Drážděý medvěd vrací ráu Patrick Buchaa: Drážděý medvěd vrací ráu Václav Klaus: Pár slov za Alexadrem Solžeicyem Ota Filip: Multikulturí adšeí je umělé Staislav Přibyl: 1100 let od arozeí kížete Václava Dalibor Roháč: Receze Paul Collier: Spodí miliarda Politických vězňů Praha 1 Tel./fax: cep@cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E Patrick Buchaa spoluzakladatel magazíu The America Coservative Rozhodutí Michaila Saaka šviliho využít zahájeí olympijských her k odvedeí pozorosti od gruzíské ivaze do Jiží Osetie se co do stupidity vyrová rozhodutí Gamal Abdel-Násira uzavřít Tiraskou úžiu izraelským lodím. Násirův hrubý omyl jej stál Siaj v šestideí válce. Saakašvili pravděpodobě za svůj omyl zaplatí trvalou ztrátou Jiží Osetie a Abcházie. Osudová chyba Po dělostřelbě a útocích a co sám tvrdí vlastí území, po zabití možství vlastích, osetíských občaů a přiuceí desítek tisíc dalších k útěku do Ruska byla Saakašviliho armáda vytlačeá zpátky do Gruzie ve 48 hodiách. Vladimír Puti využil situace k vyháí gruzíské armády z Abcházie, k bombardováí a k obsazeí Gori, rodého Staliova města. Saakašvili, který se rád prezetuje jako blízký přítel George Bushe, Dicka Cheeyho a Joha McCaia, a Gruzii prezetuje jako osamoceého demokratického spojece Ameriky a Kavkaze, si myslel, že mu jeho rychlý pokus o převrat vyjde, a že svět postaví před hotovou věc. Nepočítal s hěvem a odhodláím ruského medvěda. Americké obviňováí Ruska z agrese duí prázdotou. Gruzie te boj začala, Rusko jej dokočilo. Ti, kteří zahájí válku, erozhodují o tom, jak a kdy skočí. Ruská reakce byla disproporčí a příliš tvrdá, běduje Bush. Pravda. Ale edovolili jsme my sami Izraeli bombardovat Libao 35 dů jako odvetu za pohra- Americké obviňováí Ruska z agrese duí prázdotou. Gruzie te boj začala, Rusko jej dokočilo. ičí půtku, při které zahyulo ěkolik izraelských vojáků a dva byli zajati? Nebylo to mohoásobě disproporčí? Rusko provedlo ivazi do suveréí země, hřímá Bush. Ale ebombardovaly Spojeé státy Srbsko po 78 dů a eprovedly ivazi, aby jej přiutily vzdát se provicie Kosova, a které mělo Srbsko zářijový graf CEPU 0 Bobtáí evropské legislativy Prame: IES FSV UK, 2008 mohem větší historický árok ež Gruzie a Abcházii či Jiží Osetii, které obě preferují Moskvu před Tbilisim? Neí západí pokrytectví šokující? Dvojí metr Když se Sovětský svaz rozpadl do patácti árodů, oslavovali jsme. Když se Slovisko, Chorvatsko, Makedoie, Bos a, Čerá Hora a Kosovo odtrhly od Srbska, jásali jsme. Proč tedy to rozhořčeí, když se dvě provicie s eticky jiým obyvatelstvem odtrhly od Gruzie a bojovaly za svou samostatost? Jsou secese a rozděleí árodů chvályhodé pouze, když jsou v zájmu eokozervativců, z ichž mozí erozumě testují ruskou trpělivost? To, že Puti využil příležitosti Saakašviliho provokativího a hloupého kousku, aby aordioval dvojitou dávku trestu, je evyvratitelé. Ale eí ruská zloba pochopitelá? Roky předhazuje Západ Rusku jeho prohru studeé války a jedá s ím jako s Výmarskou republikou. Počet ových legislativích aktů EU ařízeí směrice

2 Když Rusko stáhlo svou Rudou armádu z Evropy, zavřelo své základy a Kubě, rozložilo svou zločiou říši, dovolilo patácti státům odtržeí od Sovětského svazu a hledalo přátelství a společeství se Spojeými státy, co jsme udělali? Jsou secese a rozděleí árodů chvályhodé pouze když jsou v zájmu eokozervativců, z ichž mozí erozumě testují ruskou trpělivost? Porušili jsme slib daý Gorbačovovi, astěhovali jsme aši vojeskou aliaci do východí Evropy, pak dokoce až před ruský práh. Šest bývalých čleů Varšavského paktu a tři bývalé sovětské republiky jsou yí čley NATO. Bush, Cheey a McCai tlačí a přijetí Ukrajiy a Gruzie. To by vyžadovalo, aby Spojeé státy vstoupily do války s Ruskem tu kvůli Staliovu rodému městu, tu o to, kdo má mít suvereitu ad Krymským poloostrovem a Sevastopolem, tradičím domovem ruské flotily Čer ého moře. Od kdy se tyto oblasti staly životím zájmem USA zdůvodňujícím válku s Ruskem? Politická pošetilost Spojeé státy uilaterálě aulovaly smlouvu o raketách dlouhého doletu, protože aše techologie byla lepší, pak apláovaly umístit protiraketovou obrau do Polska a České republiky jako obrau před íráskými raketami, ačkoliv Írá emá ai rakety ai jaderé zbraě. A ruská protiabídka spolupracovat společě a protiraketovém štítu umístěém v Ázerbájdžáu byla smetea se stolu. Postavili jsme ropovod Baku-Tbilisi-Ceyha z Ázerbájdžáu přes Gruzii do Turecka, abychom odsekli Rusko. Pak jsme pomohli od strait režim akloěý Moskvě formou ašich demokratických revolucí a Ukrajiě a v Gruzii a pokusili jsme se to zopakovat v Bělorusku. Američaé mají mohé dobré vlastosti. Ale schopost vidět se kriticky tak, jak ás vímají ostatí, mezi ě epatří. Představme si svět, který ikdy epozal Roalda Reagaa, kde se Evropa odmítla podílet se a studeé válce poté, co Moskva istalovala své SS-20 a východ od Labe. A představme si Evropu, která vystoupila z NATO, řekla ám, ať jdeme domů a stala se sluhou Moskvy. Jak bychom reagovali, kdyby Moskva přivedla Evropu do Varšavského paktu, zřídila vojeské základy v Mexiku a Paamě, umístila protiraketový radar a rakety a Kubě a spojila se s Číou k vybudováí ropovodu, který by dopravoval ropu z Mexika a Veezuely do přístavů v Pacifiku, odkud by je dopravovaly lodi do Asie? A kdyby ás odsekly? Kdyby armády v Latiské Americe tréovali poradci a odboríci z Ruska a Číy způsobem, jakým to děláme my v bývalých republikách Sovětského svazu, jak bychom reagovali? Hleděli bychom a to s přihlouplým výrazem ve tváři? Desítky roků ěkteří z ás varují před pošetilostí lézt Rusům do zelí a vysmívat se jim do obličeje. Náš demokratický imperialismus začíá sklízet, co zasel tetokrát v Tbilisi. Desítky roků ěkteří z ás varují před pošetilostí lézt Rusům do zelí a vysmívat se jim do obličeje. Náš demokratický imperialismus začíá sklízet, co zasel tetokrát v Tbilisi. Čláek Blowback From Bear-Baitig vyšel a serveru srpa Z agličtiy přeložil Vladimír Stwora. Kížka Václava Klause Czym Jest Europeizm? V Polsku vyšel v létě 2008 sborík čláků, esejů a projevů Václava Klause o evropské itegraci. Poté, co v Praze obdobý sborík vydalo Cetrum pro ekoomiku a politiku v aglickém jazyce, vydává ho i akladatelství Prohibita s ambicí ukázat polským čteářům, že budoucost Evropy emusí a emá být předem alikovaá a emusí se ubírat jedím předem daým směrem, který se řídí politicky korektími ázory zastáců harmoizačího či homogeizačího itegračího modelu. Ústředím textem kihy je polský překlad eseje Co je to evropeismus?, kterou otiskla MF Des 8. duba 2006, tedy ecelý rok poté, co voliči ve Fracii a v Holadsku odmítli Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Tehdy se mohlo zdát, že se arogatí autoritářství ideologie, kterou Václav Klaus azval evropeismem, stalo miulostí, ale další vývoj v Evropské uii kolem Lisaboské smlouvy prokázal, že evropeismus je pevě zako- feredu projevy evropeismu des patrější ještě vehemetěji. Vytváří se dojem, že v Evropské uii eexistuje a emá existovat ázorový pluralismus a fugováí istitucí EU a že přijatelá je pouze ta odpověď, která je souhlasá s ovou smlouvou ebo právím aktem. Když Václav Klaus ve své eseji popisuje tvůrce a ositele evro- řeěým defiičím zakem současé etapy evropského vývoje. Refereda ve Fracii, v Nizozemsku a i letoší referedum v Irsku, které bylo o idetických istitucioálích změách, byly vrcholkem ledovce obecějších a hlubších problémů. Na rozdíl od situace po fracouzském a izozemském referedu jsou po irském repeismu, píše o tom, že jsou to lidé, kteří chtějí řídit, ovládat, poručíkovat a patroovat jié. I proto slyšíme v deší Evropské uii o tom, že řešeí je a Irsku, i proto se připravuje zpráva, která má zaalyzovat údajé důvody, proč irští voliči Lisaboskou smlouvu zamítli. I proto se mluví o absurdí a teatrálí možosti druhého refereda, která by bezpochyby adlouho ubrala a legitimitě všemu pozitivímu, co se z evropského itegračího procesu dosud evytratilo. Evropeismus je revolučím zvratem ormálího chodu věcí. Je dobře si to připomíat, protože v jedom jediém čleském státě, kde měli občaé možost se k aktuálímu chodu věcí v EU vyjádřit v referedu, odhalili průvodí zaky ideologie evropeismu. Tato kiha je o všech aspektech evropeismu a o tom, co by se pro Evropskou uii emělo stát budoucostí. Jiří Brodský, Kacelář prezideta republiky 2

3 Kolem půloci ze 3. a 4. srpa 2008 mi a mobilí telefo přišla krátká zpráva ČTK, že ve věku téměř devadesáti let zemřel jede z velikáů druhé poloviy dvacátého století Alexadr Solžeicy. Jako ěkdo, kdo s ím a s jeho díly a ázory prožil celých posledích pětačtyřicet let, jsem ěkolik hodi emohl usout a v duchu si psal teto krátký text. Jede de Ivaa Děisoviče Vyprovokovala me k ěmu druhá polovia této smuté zprávy, která říkala, že to byl autor kihy Souostroví Gulag. I když jsou deší ekrology v médiích daleko bohatší, tato myšleka v ich jako cetrálí zůstává. Já bych však řekl, že kdyby měl být Solžeicy spojová s jedou jediou kihou, měl by to být Jede de Ivaa Děisoviče (z roku 1962), protože to byl literár- ovika Pár slov za Alexadrem Solžeicyem Václav Klaus abízíme ě čistý, adměrým filozofováím či deskriptivími pasážemi ezatížeý text, který mistrovsky vystihl eje samu podstatu Gulagu, ale i celého sovětského komuistického systému. Také asi ejvětšímu počtu lidí, kterých se to týkalo, otevřel oči. Řada z ás emohla odtrhout oči ai od dalších dvou romáů Rakoviy a V prvím kruhu ale to už byly kihy poěkud myšlekami přetěžklé, i když plě věrohodé a se spoustou autobiografických prvků (pro epamětíky bych chtěl dodat, že člověk, který o to usiloval, tyto kihy v komuistickém Českoslovesku šedesátých let četl, i když apř. Rakoviu jako Krebsstatio, tedy ěmecky a The First Circle aglicky; ale šlo to). Těžký byl i romá Srpe 1914, kde se Solžeicy sažil vysvětlit říje 1917 eúspěchy ruských armád a počátku prví světové války. Jsem přesvědče, že te, kdo přečetl, pochopil a domyslel tyto čtyři kihy, Souostroví Gulag, teto eromá, spíše vedle sebe řazeý a ehierarchizovaý soubor dokumetů, epotřeboval. Sestaveí Souostroví Gulag byla euvěřitelá, úavá, vrcholě obětavá a téměř adlidská práce, pro historii esmírě užitečá, ale já mám pocit, že už mi ic ového epřidala a avíc se obávám, že si ji lidé a Západě sice kupovali, dali si ji a viditelé místo ve své kihově, mluvili o í, ale ečetli ji. Leckteří z ich se mi k tomu přizali (edovedu si představit, kolik ji u ás přečetlo lidí, když v roce 1990 vyšla). Solžeicy hrál extraligu Je třeba připomeout ještě dvě další věci. Když byl Solžeicy uceě vystěhová a Západ a akoec se usídlil ve Spojeých státech, ebyl tam pochope. Svým životem hrál ejvyšší soutěž, jakousi adpozemskou extraligu a eměl potřebu rozmělňovat se v ižších soutěžích. Nechtěl se stát celebritou, která maximalizuje počet ávštěv amerických uiverzit a počet vystoupeí v televizích talk show, eměl to zapotřebí a to mu Amerika eodpustila. A když avíc ve svém zámém eseji pro časopis Time vyjádřil své zklamáí ze západího způsobu života povrchost, ztráta tradičích hodot, kozumerismus, me diokracie (cituji zpaměti) Západ, myšleo kulturě-civilizačě, ikoli politicky, tedy včetě ás, ho přestal mít rád. Když se v roce 1994 vrátil do Ruska, astal stejý problém. Západ se tehdy s despektem díval a ruské pokusy o demokratizaci politického života a o odstátňováí ekoomiky (absurdě předpokládal, že se demokracie a trží ekoomika dá zavést, je kdyby se dostatečě chtělo). A když Solžeicy Rusko akceptoval a postavil se a strau jeho úsilí zovualézt své místo a sluci, ebyl pochope zovu. Ale to se velikáům jeho rozměru stává. MF Des, 5. srpa 2008 Kiha Evropa pohledem politika pohledem ekooma je sou hrem textů prezideta Václava Klause, které a téma evropské itegrace apsal v letech Klau sův přístup lze shrout jedím slovem eurorealismus. Kiha může být ceým zdrojem iformací eje pro politology a ekoomy, ale pro všechy občay, kteří jsou ochoti vímat problémy evropské itegrace v celé jejich šíři, realisticky. Cea: 100 Kč, 224 stra. objedávky a CEP abízí kihu Michala Petříka Evropa ve slepé uličce s podtitulem Lisaboská smlouva a politická uifikace. Kiha aalyzuje základí pojmy evropské itegrace a rozebírá vývoj k politické uii. Zkoumá pilíře Lisaboské smlouvy a další změy zaváděé Lisaboskou smlouvou. Přiáší případové studie Uie mezi Laekeem a Lisaboem. Nechybí ai přílohy s kompetecemi EU podle Lisaboské smlouvy. Předmluvu ke kize apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 118 stra. objedávky a 3

4 Ota Filip spisovatel, Murau, SRN Pokusím-li se a základě iformací, jimiž mě deě zahrují ěmecká média, popsat deší stav permaetími krizemi otřásaé, strachem před budoucosti utrápeé ěmecké společosti, tak mohu (i když s určitým rizikem, že se mýlím) zjistit ásledující: ic edělá mým ěmeckým spoluobčaům, hlavě však zdejším sdělovacím prostředkům, tak dobře, ic je tak moc ezahřeje, jako když se jim askyte příležitost stylizovat se do role kazatelů morálky, majitelů pravd a když se před zbytkem světa, hlavě před USA, mohou předvádět jako velkorysí, současí mravě ezávadí mesiáši, kteří by, kdyby mohli, spasili svět od všeho zlého. Názorě je to vidět a umělém multikulturím adšeí. Touha být milová Po roce 1945 se Američaé spolu se svými aglickými a fracouzskými spojeci zasloužili o rozvoj demokracie v západím Německu a až do rozpadu Sovětského svazu i tzv. Varšavského paktu kocem 80. let 20. století převzali politickou i vojeskou odpovědost za rozvoj demokracie a za bezpečost západí Evropy, včetě SRN. Američaé zajišťovali západímu Německu přes čtyřicet let politickou i vojeskou ochrau před agresivím Sovětským svazem a západí Němci mohli, aiž by převzali odpovědost a rizika za své vlastí bezpečí, budovat svůj hospodářský zázrak, upevňovat a rozvíjet západoěmeckou demokracii, přitom demostrovat pod hesly Ami go home! (Amíku, jdi domů!), ebo protestovat proti umístěí amerických raket a území SRN, přičemž se západoěmečtí pokrokoví demostrati po vpádu sovětských vojsk do Českosloveska v srpu 1968 ikdy eopovážili pozvedout hlas proti sovětským atomovým raketám v Čechách. Nemohu se zbavit dalšího podezřeí, že část ěmecké Multikulturí adšeí je umělé veřejosti i opět sdělovací prostředky, vítají s umě zastíraou škodolibostí každý omyl ebo poklesek Američaů i v jejich deším boji proti terorismu, že ve svých kometářích zaujmou četí ěmečtí žuralisté, kdykoliv si mohou zahrát a jedié majitelé pravdy a předvádět především USA své mraví rozhořčeí, zaujmou hbitě pozice kazatelů morálky a mravosti a způsobem, jakoby se ušklíbli, si povzdechou: i vy, Američaé, se ještě des dopouštíte bezpráví, a ám vyčítáte aše dávo miulé poklesky Stylizovali jsme se do rolí mesiášů zvěstujících zbytku světa radostou oviu, že v rámci globalizace se v Německu rodí multikulturí společost. Nikdo to v Německu eřeke otevřeě, ale i obyčejý obča Německa raději pomlčím o vlivých sdělovacích prostředcích trpí dalším komplexem: chce být v ciziě milová a uzává. To platí i o ěmeckých, ať už levicových ebo kozervativích vládách, které se téměř v celém světě rády prezetovaly a i des především v třetím světě předvádějí jako štědří fiaciéři humaitárích akcí, a rozdíl od Američaů jako zarputilí ochráci přírody, jako ojediěle obětaví bojovíci za čisté životí prostředí, jako odpůrci atomových elektráre (i když Německo odebírá, hlavě v zimě, ěkdy i třetiu elektrické eergie z fracouzských, zčásti i z českých atomových elektráre) a především jako statečí obhájci lidských a občaských práv, ejhorlivěji v zemích, s imiž Německo, i v roce 2007 ejvětší exportér a světě, eobchoduje. Multikulturí euforie Moho, e-li většia, z mých ěmeckých spoluobčaů trpí dalším komplexem, totiž komplexem podivuhodé lásky k cizicům, hlavě 4 k aším, v Německu žijícím Turkům. V uplyulých pěti letech objevili četí ěmečtí občaé svou lásku a obdiv k cizicům, především k více ež třem milioům Turků, kteří pracují, mají-li práci, a žijí legálě v SRN. Počet v Německu elegálě žijících Turků a ciziců z rozvojových zemí a z třetí světa, hlavě však z Afriky, se prý pohybuje v rozmezí mezi půl milioem a milioem; elze je spočítat, tak se o ich raději emluví. V celém Německu vzikly asi před pěti lety jako oprávěá reakce a rejdy eoacistů a a vzmáhající se Ausläderhass (eávist vůči cizicům) občaské iiciativy, sjedoceé pod heslem ciziec je můj přítel, ukázat obličej a esčeté další. Pojem multikultury a itegrace v Alláha věřících a Alláha jako jediého Boha vyzávajících Turků i jiých islámských skupi do ěmecké společosti se stal výrazem současého politického setimetálího romatismu, árodího hutí všech demokraticky smýšlejících občaů. Aby ás ikdo emohl obviit z rasismu ebo z itolerace k lidem jiého ež křesťaského vyzáí, aby ás cizici, hlavě Turci žijící s ámi, milovali, aby se v rámci v Německu vypukuvší, všeobecé itegračí euforie, vžili do aší společosti, stylizovali jsme se do rolí mesiášů zvěstujících zbytku světa radostou oviu, že v rámci globalizace se v Německu rodí multikulturí společost. Itegračí tred Asi před pěti lety se však v Německu rozviula i jiá odrůda itegračího tredu : Četí ke svým církvím kritičtí ěmečtí křesťaé přestupovali demostrativě k islámu, mozí odjížděli do Iráu učit se zpaměti korá, ebo do Afgháistáu a do Pákistáu do tajých výcvikových táborů talibáských teroristů, ěmecký překlad koráu šel a dračku a četé ěmecké emacipovaé žey, povětšiou akademičky starších ročíků se skloy k radikálě levicovému itelektualismu, jak jej prožívaly a ěmeckých uiverzitách coby studetky okouzleé v roce 1968 Mao Ce-tugem a Ho-Či-Miem, počaly se demostrativě itegrovat do islámské společosti, zahalovaly své účesy, díla drahých kadeříků, šátky a houfě avštěvovaly kurzy břišího tace. Asi před rokem museli ěmečtí vyzavači multikulturí společosti akceptovat pro ě krutý fakt, že asi 85 % Turků žijících v SRN o itegraci do ěmecké společosti emá zájem. Asi před rokem museli ěmečtí vyzavači multikulturí společosti akceptovat pro ě krutý fakt, že většia, odhaduje se asi 85 %, Turků žijících v SRN o itegraci do ěmecké společosti emá zájem, že těch 400 tureckých imámů, vesměs radikálích islamistů, kteří v Německu působí jako duchoví správci a kazatelé v esčetých mešitách, mají pravdu, když každý pátek večer varují především islámskou mládež věřící v Alláha a v jeho proroka Mohameda před bezbožými křesťay, před jejich dekadecí, projevující se třeba i v tom, že evěří ai ve svého vlastího Boha. K eblahému vlivu tureckou vládou placeých, v Německu působících imámů a radikálí islámsko-tureckou mládež především v tureckých čtvrtích v Berlíě, ve Stuttgartu, v Michově, v Ulmu, v Dortmudu, v Hamburgu a ve všech velkých ěmeckých městech, přistupuje fakt, že 40 % dětí z tureckých rodi buď vůbec eavštěvuje základí školy, a když do školy chodí, tak ji 20 % edokočí, takže emají šaci se vyučit ějakému řemeslu. 72 % což je ásledek zaedbaé školí docházky v Německu žijících Turků, emá, i když se už tady arodili, žádou kvalifikaci a žádou způsobilost vykoávat v moderí společosti jakékoliv

5 povoláí vyžadující odboré zalosti. Islámem v uplyulých pěti letech zradikalizovaá turecká mládež epřipouští, že mizérii, v íž uvízla, si z velké části zaviila sama, a obviňuje zdejší společost, že jí eposkytuje šaci ebo alespoň aději a společeský vzestup, že jsou odsouzei k doživotí ezaměstaosti, že se ikdy ebudou moci zařadit do pracovího procesu, vymámit se tím pádem z kasty příjemců sociálích podpor a že v bohaté společosti, oplývající lákavými, pro ezaměstaé mladé Turky však epřístupými kozumími statky, uvízou v trvalé chudobě. Časovaá bomba Příčiy tohoto zepokojivého stavu ěkteré ěmecké sdělovací prostředky píšou a mluví o časovaé bombě jsou sado vysvětlitelé: Na rozdíl od Austrálie a Kaady se Německo, když kocem padesátých let pozvalo v době kojuktury Turky jako Gastarbeitery ( hostující dělíky ) do země, ezajímalo o jejich povoláí, o kvalifikaci a školí vzděláí. Do Německa přišli především ekvalifikovaí muži, kteří doma, v zaostalých zemědělských tureckých krajiách, edokočili školy, ebo se evyučili žádé řemeslo. Když si Turci přivezli do Německa o ěco později i své žey, zplodili sice moho dětí, ale právě tak jako jejich rodičové doma třeba v chudé Aatolii, edbali ai oi v Německu o jejich školí docházku, ale tím itezivěji o to, aby se mládež eodcizila islámu, aby dodržovala ěkdy už krutá ustaoveí koráu, eitegrovala se do ěmecké společosti, čímž způsobili, že počet mohdy je turecky mluvící mládeže, eschopé se zařadit do zdejší společosti, eustále rostl a roste dodes. Frustrovaá, rozpolceá a vykořeěá turecká mládež tvoří des v Berlíě i v dalších ěmeckých městech ebezpečou paralelí společost, des už krimiálí podhoubí, v ěmž se orgaizují bady, které si jako svou cestu do budoucosti volí ásilí. Rozzlobeá turecká mládež by se ráda prodrala alespoň občas a výsluí společosti, ale protože legálími cestami, které si z velké části sama zabarikádovala, emá k tomu šaci, vidí svou aději v radikálím islámu a des i v terorismu. Rozzlobeá turecká mládež by se ráda prodrala aspoň občas a výsluí společosti, ale protože legálími cestami, které si z velké části sama zabarikádovala, emá k tomu šaci, vidí svou aději v radikálím islámu a des i v terorismu. Dějiy ás učí, ale my je často ebereme a vědomí: Kdekoliv a kdykoliv se ve společosti rozmožil adbytek ezaměstaých mladých, rozhořčeých lidí bez budoucosti, vzrostlo ebezpečí, že společost, která mládež zaedbala, se zaplete do terorismu, do zločiu ebo dokoce do agresivích dobyvačých válek. Hitlerova SS rekrutovala a počátku třicátých let své bojovíky především z řad ezaměstaé, rozhěvaé a frustrovaé ěmecké, eje proletářské, ale i akademické mládeže. Ne všichi muslimové jsou teroristé, ale všichi islámští ebo palestiští teroristé, povětšiou mladí muži pod 25 let, vraždí ve jméu Alláha a jeho proroka Mohameda. Bezaděj, pocit vyčleěí ze společosti, vědomí, že cesty ahoru jsou uzavřey, vliv radikálího islámu, jeho kazatelů a četých, tak zvaých škol vyučujících korá (o tom, co tam imái učí, emají ěmecké školí úřady povětšiou ai poětí) ese des v Německu zlé plody: V Berlíě čiil v roce 2006 podíl mládeže od 14 do 20 let, takzvaých migračích dětí a krimialitě skoro 50 %, v Brémách 56 %, v Norimberku dokoce 60 %. Převráceá eávist k cizicům Před třemi roky jsme se v Německu otřásali husem a srocovali jsme se k občaskému odporu, kdykoliv jsme se setkávali s eoacistický- mi projevy Ausläderhassu ( eávisti vůči cizicům ). Naše rozhořčeí ad ehorázými projevy eávisti vůči cizicům, jak ám ji dodes předvádí eoacistická NPD, sice epomiulo, ale avíc ás zepokojuje ová odrůda Ausläderhassu, a sice eávist četých, s ámi žijících ciziců mám a mysli radikálí islamisty proti ěmecké společosti a proti západí demokracii vůbec. S touto odrůdou eávisti ciziců si evíme rady, zejišťuje ás a současě ás podivým způsobem i uráží: my jsme přece pro multikulturí spolužití s ašimi cizici, my chceme do aší společosti itegrovaé Turky a muslimy přijmout s otevřeou áručí! Tak proč ás aši Turci emají rádi, proč se ám a ašemu způsobu život epřizpůsobí? Na tuto otázku eašel v Německu dosud ikdo uspokojivou odpověď. Přesěji řečeo: slovutí so ciologové, politologové, filozofové, psychiatři, psychologové, včetě vždy vševědoucích politiků kozervativího, levicového, liberálího ražeí i vše- lijakých jiých ázorů, jakož i politikové bez jakéhokoli ázoru, acházejí a shora formulovaou otázku sice moho odpovědí, ale žádá ikoho, ejméě však aše Turky, euspokojila. I mě se jede ěmecký deík před časem dotázal, jak si otázku multikulturí itegrace přes tří milioů v SRN legálě žijících Turků do aší společosti představuji. Odpověděl jsem, že si multi-kulti-itegraci ašich Turků do ěmecké společosti edokážu představit a že já bych otázku řešil radikálě a sice výměou zemí: Turci chtějí mermomocí do Evropy, hlavě však do Německa, a Němci coby turisté obsazují a mají vlastě už v pevě v rukách téměř celé turecké pobřeží Středozemího moře. Navrhuji tedy a ve svém ávrhu evidím žádou epřekoatelou překážku aby se Turci v ěkolika etapách přestěhovali-přesídlili do Německa a aby se Němci přesuuli do Turecka. Problém Turků v Německu by tím pádem byl jedou provždy vyřeše abízíme CEP abízí sborík č. 57/2007 Česko-ěmecká deklarace deset let poté, do ěhož přispěli Alexadr Vodra, Helmut Elfekämper, Eva Hahová, Václav Houžvička, Michal Petřík, Jiří Weigl, Jiří Šitler, Rudolf Jidrák, Vladimír Hadl, Has Heig Hah, Václav Pavlíček, Miroslav Kuštát, Tomáš Kafka, Tomáš Jelíek, Ja Kuklík a Ota Filip. Předmluvu ke sboríku apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 182 stra. objedávky a 5

6 Staislav Přibyl katolický duchoví 1100 let od arozeí kížete Václava Kíže Václav, který je součástí české státosti, má v jistém smyslu dva životy. Jede pozemský, který započal právě před 1100 lety a skočil spíše ež tradičího roku 929 pravděpodobě v roce 935. Zprávy, které o tomto jeho krátkém životě máme, pocházejí především z leged. Ve Václavově době slovo legeda ještě emělo výzam mýty opředeého fatazijího příběhu. Šlo prostě o to co je ad legedum, to co se čte. Ostatě sám Václav měl být vyučová a popud jeho babičky Ludmily v písmu latiském, řeckém i slovaském, a to přibližě v dobách, kdy Karel Veliký, bezesporu ejvýzamější paovík raého středověku, euměl číst ai psát. Legedy o Václavovi Legedy o Václavovi se ám zachovaly jedak latiské, které líčí Václava spíše jako micha převlečeého za kížete, ale také dvě staroslověské. Ty eje svědčí o vysoké kultuře již tehdy rozviutého slovaského písemictví, ýbrž také o Václavovi jako člověku z masa a kostí. Údajě měl mít sya Zbraslava a když se se svými družiíky večer přiopil medoviou, šel se hed ráo vyzpovídat. I legedárí osobosti lze zlidštit, aiž je připravíme o svatozář a ve Václavově případě i o jeho druhý život, totiž jako garata české státosti, vévodu české země. České koruě dodávala jeho stále zovu zpřítomňovaá památka lesk i duchoví garaci samoté její existece. Nedávo vystavovaé královské isigie jsou toho více ež výmluvým dokladem. Kromě této spíše reprezetativí stráky Václavova druhého života je zde ještě jeho druhý aspekt, totiž úloha zastáce českého ároda v dobách tísě a úzkosti: edej zahyouti ám i budoucím. Z ději poměrě edávých víme, kdy se celý árod aposledy masivě semkl v připomíce jeho památky, totiž v době ohrožeí ašeho státu acistickou okupací. Návrat ke svobodě v roce 1989 byl pak spíše ež s Václavem spoje s postavou Aežky Přemyslovy. Václavův druhý život má však ještě méě zdůrazňovaé aspekty. Tributem volků a prutů stříbra saskému králi Jidřichovi dokázal Václav již CEP abízí sborík číslo 31/2004 Vztah církví a státu, do ěhož přispěli Pavel Do stál, Domi ik Duka, Jiří Hauš, Marek Loužek, Rudolf Bubik, Miro slava Něm cová, Stai slav Přibyl, Jidřich Dejmek, Jaa Řepová a Robert Ja Hřebíček. Do příloh je zařazea mimo jié eratifikovaá smlouva mezi ČR a Sva tým stolcem a výhrady prezideta ke smlouvě s Vatikáem. Před mluvu ke sboríku apsal prezidet Václav Klaus. Cea 70 Kč, 154 stra. NABÍZÍME za svého pozemského života diplomatickou smířlivost a smysl pro realitu. Takovým harmoizujícím smiřovatelem zdálivých protikladů se stal i ve svém druhém životě. Moudrý paovík Václav žil apříklad v době, kdy byla ještě jediá erozděleá a erozhádaá církev. I po bolestivých rozkolech v 11. století zůstal osobou vážeou a ctěou eje a křesťaském Západě, ýbrž také a Východě. Pravoslaví ezázorňují Václava jako ějakého mladíčka, ýbrž jako bělovlasého vousatého starce. Tím totiž typizují jeho moudrost, která pro ě zameá více ež reálý fyzický vzhled. Zároveň také titulem Václav český zdůrazňují i jeho árodí původ. Avšak i uvitř české kotliy se setkáváme s obdobým jevem. Na ašem deším území bývaly již od středověku rozsáhlé eklávy, v ichž žilo v drtivé většiě ěmecky mluvící obyvatelstvo. Čekali bychom v duchu dešího azíráí árodí idetity, že v těchto oblastech by byl kíže Václav přiejmeším přehlížeý. Opak je pravdou. Stačí se podívat zejméa do barokích kostelů a těchto územích a vidíme tam zhusta sochu ebo obraz vévody české země. Také jméo Wezel dávali ěmecky mluvící rodiče svým syům velice rádi. Jestliže přijímáme tezi, že smířeí mezi árody je především smířeím s vlastí miulostí, která byla a edá se odestát, pak se ám ukazuje, že v í ebyly jeom temé skvry, ale také velmi světlé momety vzájemě a přirozeě se prolíajícího soužití. Sám kíže Václav by se asi divil, že se právě této ceé devize věuje tak málo pozorosti a úkor zbytečého rozdmýcháváí egativích váší. Právě proto, že byl paovíkem pevým ve své idetitě, eměl zapotřebí vytvářet a uměle živit zbytečé spory a epřátelství. Teto moudrý postoj jsme mu i des všichi dluži. Také v období áročého vyjedáváí o děleí Českosloveska a dva samostaté státy, které proběhlo ad veškerá očekáváí mimořádě civilizovaým a smířlivým způsobem, to již ostatě připoměl tehdejší premiér Václav Klaus: Svatováclavská tradice stojí ěkde v koutě, zaprášeá a apůl zapomeutá. Přitom mluví jasou řečí. Měli bychom se jí ujmout. Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík číslo 68/2008 Úor 1948 šedesát let poté, do ěhož přispěli historici, pamětíci, bývalí a současí politici: Václav Klaus, Naděžda Kavalírová, Josef Lesák, Vladimír Nálevka, Pavel Žáček, Jidřich Dejmek, Slavomír Michálek, Staislav Balík, Ladislav Tajovský, Jiří Kocia, Petr Chalupecký a Michal Pehr. Editory jsou Jidřich Dejmek a Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 100 Kč, 184 stra. objedávky a tel , cep@cepi.cz 6

7 V úterý 2. září uspořádalo Cetrum pro ekoomiku a politiku semiář Edvard Beeš šedesát let od úmrtí. Na paelu, který moderoval Marek Loužek, vystoupili Jidřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR, Ja Boris Uhlíř z Vojeského historického ústavu v Praze a vedoucí Kaceláře prezideta republiky Jiří Weigl. Jidřich Dejmek oceil Beešovy diplomatické aktivity vedoucí k založeí i obově ČSR. Beeš si v ičem ezadá s rolí Masaryka. Beeš byl upřímý frakofil, proto sjedal spojeeckou smlouvu s Fracií. V roce 1938 Beeš ebyl kapitulat, obrau státu myslel vážě. Nacházel se však mezi mlýskými kamey acismu a appeasemetu. Michovská křižovatka byla pro ěj výzvou. Obova ČSR se mu podařila. V době třetí republiky se ebráil spojeectví ČSR a SSSR, přispěl však ke stažeí sovětské armády z ČSR už a podzim Mýlil se ve vitřím vývoji Sovětského svazu, stále u ěj působil šok zrady z Michova. Dejmek upozoril a rizika poválečé socializačí demokracie. Meziárodí okolosti byly pro Beešův politický osud fatálí. Ja Boris Uhlíř zdůrazil, že politika byla pro Beeše smyslem života. Na prvím místě vždy stály zájmy státu, k jehož otcům zakladatelům patřil, tedy zájmy Českosloveska. Po okupaci Čech a Moravy, ačkoliv jeho postaveí bylo zpočátku hor- zpráva ze semiáře Edvard Beeš šedesát let od úmrtí PŘEDPLATNÉ CEPU ejjedodušší způsob, jak za výhodou ceu dostávat pravidelě Newsletter, sboríky CEPu a pozváky a semiáře b l i ž š í i f o r m a c e a : tel ší ež v počátcích prví emigrace, se Beeš s podivuhodou rozhodostí a vytrvalostí pustil do zápasu za odčiěí Michova a zovuoboveí Českosloveské republiky. Přes četé sahy opozice z řad českosloveské emigrace i ěkterých fracouzských a britských politiků, byl právě o jediou osobostí, která teto zápas mohla dovést do vítězého koce. Jiří Weigl představil Edvarda Beeše jako spolutvůrce moderí české státosti. Ochrau proti ěmeckému acioalismu 19. století hledala česká politická reprezetace ejprve v austroslavismu, posléze v paslavismu. Samostatý českosloveský stát zameal radikálí vyvedeí českých zemí z ěmeckého světa, proto musel bát ukotve orietací a západí velmoci. Politika usmiřováí byla tragickou chybou vůči šíleému ěmeckému diktátorovi, ale měla hlubokou politickou logiku jako saha o vytvořeí parterství s emacipovaým Německem. Kdyby Hitler byl kovečí politik a dodržoval dohody, mohly být změy staoveé Michovskou dohodou evraté. Hitler však realistickým politikem ebyl a důsledkem byla druhá světová válka. Po druhé světové válce podle Weigla už byl Edvard Beeš statistou dramatu, který zřejmě chápal jeho logiku, ale eměl sílu se mu postavit. Český stát se des geopoliticky vrací tam, kde se po tisíc let acházel a orbit evropského soustátí s těžištěm v Německu. Na rozdíl od Svaté říše římské se des toto soustátí azývá Evropská uie a český stát zde tak jako v miulosti eí svrchovaou a ezávislou etitou. Moderí česká státost tak ve svém vějším zakotveí za devadesát let své existece opsala kruh. Edvard Beeš představuje státíka, v jehož éře jsme byli alespoň dvě desetiletí skutečě ezávislou a suveréí zemí. V diskusi advokát Ja Molík prohlásil, že rozpad rakouskouherské moarchie byl hříchem proti árodu, Češi by se podle ěj měli v Rakousku lépe. Marie Neudorflová z Masarykova ústavu AV varovala před idealizací Rakouska- Uherska, staré Rakousko bylo edemokratické, zatímco ČSR byla demokratickou zemí. Každou demokracii bychom měli ctít. Podle Pavla Vedrala bychom si měli vážit kvalitích osobostí, Masarykova pozice byla sazší ež Beešova. Advokát Pavel Smutý astolil otázku českoslovesko-polské kofederace po druhé světové válce. Staislav Přibyl oceil Beešovu zásluhu a modu vivedi mezi ČSR a Svatým stolcem. Duša Tříska astolil otázku, zda byl Edvard Beeš v roce 1948 hybatelem, ebo pouhým statistou při zároděí. Jidřich Dejmek vysvětlil, že rakousko-uherská moarchie se rozpustila sama, protože alpští Němci se chtěli připojit k ěmecké říši. Pozitiví alterativa vůči orietaci zahraičí politiky za prví republiky eexistovala. Neutralita ebyla řešeím, velmoci by jí euzaly. Pokud jde o českoslovesko-polskou kofederaci, Poláci si ji přáli širší (včetě pobaltských zemí a Maďarska), zatímco ČSR upředostňovala volější kofederaci spíše a základě celí uie. Koec těmto pláům však učiil Stali. Za prví republiky chyběla složka atlatismu, která je důležitá des. Ja Boris Uhlíř by ebyl skeptický k vývoji ároda v rámci rakousko-uherského soustátí. Kdyby zůstalo Rakousko zachováo, emuseli jsme se ve 20. století dočkat dvou okupací. Jiří Weigl amítl, že pokud jde o zachováí starého Rakouska, pohybujeme se spíše v roviě spekulací. Vzik samostatých árodích států po prví světové válce však zachráil středí Evropu před ástupem bolševismu. ML NABÍZÍME Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík číslo 61/2007 Marshallův plá šedesát let poté, do ěhož při spěli Jidřich Dejmek, Ja Eicher, Slavomír Michálek, Oldřich Tůma, Ladi slav Tajovský, Vít Smetaa, Harry Truma, George Marshall, Edvard Beeš, Leopold Chmela, Phi lip Nichols, Ja Masaryk a Pavel Tigrid. Editoři jsou Jidřich Dejmek a Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 188 stra. objedávky a tel , cep@cepi.cz

8 Receze Paul Collier: Spodí miliarda Dalibor Roháč držitel Weidefeldova stipedia pro postgraduálí studium a Uiversity of Oxford Oxfordský profesor ekoomie Paul Collier ve své kize The Bottom Billio. Why the Poorest Coutries are Failig ad What Ca Be Doe About It (Oxford: Oxford Uiversity Press, 2007) stojí ve svých ázorech ěkde mezi Jeffreym Sachsem a Williamem Easterlym. Tvrdí, že rozvojová pomoc určitých podmíek může pomoci a že stejě mohou pomoci i dobře promyšleé válečé zásahy. Oba tyto závěry jsou velmi kotroverzí. To ale eí důvodem k tomu, abychom Collierův výzkum igorovali. Bariéry rozvoje Třetí svět se zmešil. Doedáva a plaetě žila miliarda bohatých a čtyři miliardy chudých. Des je tomu aopak. Problémem je to, že spodí miliarda evykazuje ai ázak pohybu růstu. Na rozdíl od zbytku světa ejchudší země erostou. Poěvadž ostatí bohatou, propast mezi ejchudší miliardou a zbytkem světa se prohlubuje. Co subsaharskou Afriku tak brzdí? Collier podává zajímavý přehled hlavích bariér rozvoje ejchudších zemí. Nachází čtyři pasti, ve kterých se ejchudší země acházejí. Moho z ich je uvězěých ve více ež jedé z ich, což ještě více komplikuje možé řešeí. Moho ejchudších zemí se zmítá v kofliktech v občaských válkách ebo v sériích převratů. Proč by to měl být problém? I dějiy rozviutých zemí zají koflikty. Ježe subsaharská Afrika je uvězěá v opakujících se občaských válkách. Když Collier zkoumal jejich příčiy, zjistil, že zdaleka ejvýzamějším vysvětleím kofliktů je ízká původí úroveň příjmů a výskyt primárích surovi. Čím je země chudší, čím horší jsou pracoví alterativy obyvatelstva, tím je laciější a jedodušší averbovat armádu rebelů. Zairský rebelský vůdce Lauret Kabila, který svrhl diktátora Mobutua, abídl recept, jak v zemi zorgaizovat rebelii: stačí deset tisíc dolarů a satelití telefo. Výskyt přírodích zdrojů zase skýtá možou odměu, které se Třetí svět se zmešil. Doedáva a plaetě žila miliarda bohatých a čtyři miliardy chudých. Des je tomu aopak. úspěší rebelové zmocí. Na prví pohled překvapivě se tyto dva faktory jeví jako daleko lepší vysvětleí příči občaských válek ež etické spory. Náklady občaských válek přesahují áklady spojeé s meziárodími koflikty. Průměrá válka mezi státy trvá šest měsíců, průměrá občaská válka více ež desetkrát déle. Po jejím skočeí vláda žije v obavách z dalšího kofliktu a masivě zvyšuje válečé výdaje. Běžá občaská válka tak obvykle válečý rozpočet oproti předválečým časům zdvojásobí. Past přírodích zdrojů Druhou pastí, v íž jsou chudé země uvězěé, je past přírodích zdrojů. Pokud jsou rety z přírodích zdrojů obrovské, země může fugovat jako společost retiérů evykazující žádou ekoomickou aktivitu. Ale častěji se stává, že příjmy z přírodího bohatství vytáhou zemi ze da, ale epustí jí ikam dále. Příčiou je vliv přírodích ret a demokratický politický proces. Existece příjmů ezávislých a produkčích schopostech ekoomiky vede často k tomu, že se používají špatě. Rety slouží a ákup opoetů a a výstavbu velkých a eefektivích ivestičích projektů, které mají zajistit podporu voličů. Každá vládoucí straa se saží z přírodího bohatství kupovat politickou podporu, místo toho, aby poskytovala veřejé statky jako ochrau idividuálích práv, vlastictví a fugující soudí pořádek. Jakmile se i vláda prvotě zaváže, že použije příjmy a fiacováí reforem a poskytováí veřejých služeb, o to silější bude pokušeí využít jich a populistické míěí v mometu, kdy je bude mít v rukou. Třetí pastí je past geografická. Velkou brzdou je vitrozemská poloha a přítomost problémových sousedů. Švýcarsko leží sice uprostřed kotietu, ale má za sousedy Fracii, Itálii, Německo a Rakousko. Ty eježe dispoují vyikající ifrastrukturou, přes kterou se Švýcaři mohou apojit a meziárodí trhy, ale sami představují vyikající obchodí příležitosti. Itervece OSN často trpěly tím, že chráily vlastí vojáky před rizikem a eměly madát a skutečé použití síly. Ugada má za sousedy Keňu (stagující tři desetiletí), Súdá (v občaské válce), Rwadu (před časem v občaské válce a geocidě), Demokratickou republiku Kogo (bývalý Zair, kterému vládul Mobutu) a Tazáii, která ji apadla. Jestliže se Ugada chce dostat a globálí trhy, musí se spoléhat a zaostalé keňské přístavy a zaedbaou dopraví síť. Země, která má dobré istituce a zodpovědé politiky, ale je obklíčeá špatými sousedy, to bude mít těžké. Rozvojová pomoc Největší problém však mají chudé země samy se sebou. Špatá politika emusí být utě pastí. Ale radikálí obraty v hospodářské politice jsou vzácé. Může jim pomoci, jestliže je větší část populace vzdělaá a jestliže zdálivě paradoxě země edávo zažila občaskou válku. Čerstvá zkušeost má zřejmě oslabující vliv a moc átlakových skupi a umožňuje lidem u moci využít příležitost ke změě. Okamžik po celospolečeských otřesech abízí možost, aby elity astoupily cestu reforem a omezeí politické moci. Dá se zemím chudé miliardy ějak pomoci? Collier zdůrazňuje, že je klíčové, jak rozvojová pomoc vypadá. Podobě jako příjmy z přírodích zdrojů, i oa může zhoršovat problém časové ekozistece hospodářské politiky. Colllier avrhuje zvážit možost válečých zásahů v kolabujících zemích. Podle ěj existují příležitosti, aby relativě málo ákladý válečý zásah pomohl trvalé změě v zemi trpící občaskou válkou a ebo kolapsem vlády. Opět je otázkou, jak je válečý zásah připraveý. Itervece OSN často trpěly tím, že chráily vlastí vojáky před rizikem a eměly madát a skutečé použití síly. Zámý příklad je masakr v Srebreici z roku 1995, holadský zásah v Libérii z roku 2004 ebo zásah OSN v Sierre Leoe v roce 2000, při kterém místí rebelové odzbrojili a zajali pět set vojáků pod madátem orgaizace. Když o pár měsíců přišlo do Sierry Leoe ěkolik stovek britských vojáků připraveých k boji, armáda rebelů se rozpadla. S miimálími ztrátami a za levé peíze se Britům podařilo astolit mír, který v zemi trvá dodes. Doporučovat válečé zásahy jako všeobecý recept a řešeí problémů třetího světa je ale velmi problematické. Hayek a Buchaa by jistě zdůrazili, že to zameá spoléhat se a dobrou iformovaost a dobré úmysly západích politiků. To, že se ěkteré zásahy vyplatí, ještě ezameá, že západí vlády je budou schopé dopředu idetifikovat a že budou ochoté je vykoávat. V koečém důsledku tak platí, že trvalá změa k lepšímu musí přijít zevitř zemí chudé miliardy. 8