Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a enviromentální techniky Materiálové využití elektroodpadu Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Radovan Kukla Vypracoval: Josef Hemala Brno 2010

2 zadání

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Materiálové využití elektroodpadu vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU dne. Podpis diplomanta.

4 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat Dr. Ing. Radovanu Kuklovi za odborné vedení a provedení korektury vlastního textu práce. Dále bych chtěl poděkovat Ing. Pavlíně Vítězové z firmy Stena Safina a. s. za zodpovídání mých dotazů a svojí rodině za podporu při studiu.

5 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá materiálovým využitím elektroodpadu, se zaměřením na odstranění nebezpečných složek elektroodpadu a separace a využití kovů. Získané kovy lze znovu použít k výrobě elektrozařízení a tím snížit spotřebu primárních surovin. Prodej kovů také příznivě ovlivňuje ekonomiku celého procesu, ve kterém odstranění nebezpečných složek tvoří podstatnou část nákladů pro zpracovatele. Klíčová slova: Odpady z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ), kolektivní systém, recyklační poplatek ABSTRACT This thesis deals with E-waste utilization focused on hazardous substances removal and separation and utilization of metals. Recovered metals could be reused for electric and electronic equipment production. Metal recovering could decrease raw materials consumption. Metal sale has a positive economic impact of process, in which hazardous substances removing is a significant factor of processors costs. Key words: Waste electric and electronic equipment (WEEE), collection and recovery system, recycling fee

6 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY ROZDĚLENÍ ELEKTROODPADU A ELEKTROZAŘÍZENÍ POCHÁZEJÍCÍHO Z DOMÁCNOSTÍ Podle původu Podle data uvedení na trh Deset skupin elektrozařízení Podle kategorie nebezpečný nebo ostatní odpad SBĚR A SVOZ ELEKTROZAŘÍZENÍ OBECNÉ SCHÉMA RECYKLACE Metody recyklace a rafinace kovů Polychlorované bifenyly Plasty... Chyba! Záložka není definována. 7 RECYKLACE PODLE JEDNOTLIVÝCH SKUPIN ELEKTROZAŘÍZENÍ Velké domácí spotřebiče... Chyba! Záložka není definována Malé domácí spotřebiče... Chyba! Záložka není definována. 7.3 Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení... Chyba! Záložka není definována. 7.4 Spotřebitelská zařízení... Chyba! Záložka není definována. 7.5 Osvětlovací zařízení... Chyba! Záložka není definována. 7.6 Elektrické a elektronické nástroje... Chyba! Záložka není definována. 7.7 Hračky, vybavení pro volný čas a sporty... Chyba! Záložka není definována. 7.8 Lékařské přístroje... Chyba! Záložka není definována. 7.9 Přístroje pro monitorování a kontrolu... Chyba! Záložka není definována Výdejní automaty... Chyba! Záložka není definována. 8 FINANCOVÁNÍ NAKLÁDÁNÍ S ELEKTROODPADEM Základní pojmy... Chyba! Záložka není definována. 8.2 Sběrná místa Kolektivní systémy... Chyba! Záložka není definována. 8.4 Zpracovatelé... Chyba! Záložka není definována. 9 Závěr...34 Literatura...36 Seznam příloh...36

7 1 ÚVOD Jestliže platí, že pro nakládání s komunálním odpadem neexistuje jedno univerzální řešení jako je skládkování nebo spalování, u elektroodpadu to platí dvojnásob. Je to dáno nejen tím, že elektroodpad je jeden z materiálově nejrůznorodějších, ale především tím, že se na trhu neustále objevují nové výrobky a cena již zavedených výrobků, např. LCD televizorů nebo digitálních fotoaparátů klesá. S rostoucí dostupností elektrozařízení se lidé zbavují ještě funkčních televizorů a monitorů, relativně nezávisle na fázi ekonomického cyklu. Velký růst trhu s elektrozařízením není zapříčiněn pouze rostoucí dostupností výrobků, ale také zvyšujícím se počtem domácností, který neodpovídá demografickému vývoji. Jednoduše roste počet domácností čítající jen dvě nebo dokonce jednu osobu. Každá taková domácnost je obvykle vybavena alespoň ledničkou, televizí a vysavačem. Produkce elektroodpadu v Evropské Unii tak v posledních letech podle některých údajů roste rychleji než např. produkce komunálního odpadu. Takto dynamickému růstu odpovídá i narůstající legislativa upravující nakládání s elektroodpadem. Všechna legislativní opatření mají za cíl zamezit úniku nebezpečných látek do životního prostředí a především recyklovat některé látky obsažené v elektrozařízení, zejména kovy, které se obvykle dělí na železné, neželezné(cu, Al, Pb, Sn, Ni, Zn) a drahé (Au, Ag, Pt, Pd). Rostoucí spotřeba těchto kovů je v příčinné souvislosti se zvyšováním výroby a prodeje elektrozařízení. Například u india je dominantní využití právě v elektronice. Technický pokrok má ovšem i svá negativa, ukončení výroby televizorů typu CRT znemožňuje jeden ze základních způsobů recyklace takzvaný close-loop recycling. Je to způsob kdy se získané materiály použijí na výrobu typově stejných výrobků, z jakých byly materiály získány. Jednou z mnoha možností opětovného využití kovů získaných z elektroodpadu byla výroba medailí pro zimní olympijské hry ve Vancouveru. Medaile dokazují, že získávání kovů z elektroodpadu již není okrajovou činností vyhrazenou jen pro laboratoře základního výzkumu, recyklace se významně podílí na trhu s drahými kovy. 7

8 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je analýza současného stavu materiálového využití elektroodpadu v České Republice se zaměřením na nejběžnější elektrozařízení z domácností a nebezpečné složky v nich obsažené. Dále budou popsány principy fungování kolektivního systému a zhodnoceny některé ekonomické a ekologické aspekty recyklace elektroodpadu, zejména získávání kovů a odstraňování nebezpečných látek. U počítačů bude na základě literatury zjištěno složení významných částí. U vybraného významného zpracovatele bude popsána technologie zpracování a průměrná roční kapacita zpracovaných elektrozařízení Dále budou zmíněny nejběžnější metody separace jednotlivých složek. 8

9 3 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY Na elektroodpad se podobně jako na jiný odpad vztahuje zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění pozdějších předpisů, který je v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Zákon zde vyjmenovává mimo jiné základní povinnosti výrobců elektrozařízení, zpracovatelů elektrozařízení a provozovatelů míst zpětného odběru elektrozařízení. Mezi povinnosti, které platí pro všechny patří především: vlastník elektroodpadu se ho může zbavit jen jeho předáním zpracovateli podle 37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Elektrozařízení z míst zpětného odběru nebo elektroodpad z míst zpětného sběru musí být předán pouze zpracovateli podle 37l, není-li elektrozařízení jako celek opětovně použito. [10] Mezi nejdůležitější povinnosti výrobců patří jejich povinnost podat návrh do Seznamu výrobců elektrozařízení ministerstvu životního prostředí. Dále výrobci nesmí používat rtuť, kadmium, šestimocný chrom, a některé zpomalovače hoření plastů k výrobě elektrozařízení (platí pro skupiny 1 až 7 a 10), které uvádí na trh po Toto zákonné opatření má však celou řadu výjimek. V díle 8 37 definuje zákon základní pojmy jako: a) elektrické, nebo elektronické zařízení (dále jen elektrozařízení ) zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo magnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole, které náleží do některé ze skupin uvedených v příloze č. 7 k tomuto zákonu a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1000 voltů pro střídavý proud a 1500 voltů pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení určených výhradně pro účely obrany státu, b) elektroodpad elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou součástí zařízení, c) elektrozařízení pocházející z domácností použité elektrozařízení, pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, d) zpětný odběr elektrozařízení odebírání použitých elektrozařízení pocházejících z domácností od spotřebitelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném, 9

10 e) oddělený sběr elektroodpadu odebírání použitých elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě k tomu výrobcem určeném. [10] Protože chladničky a mrazničky obsahují chlorfluoruhlovodíky a hydrochlorfluoruhlovodíky (v literatuře označované jako tvrdé a měkké freony), vztahuje se na jejich recyklaci také Zákon 86/2002 Sb. O ochraně ovzduší (konkrétně hlava III Ochrana ozonové vrstvy). Podle tohoto zákona se jedná o tzv. regulované látky. Tento zákon zakazuje dovoz a výrobu chlorfluoruhlovodíků, a omezuje dovoz a výrobu hydrochlorfluoruhlovodíků, přičemž dané zákazy neplatí pro znovuzískávání, recyklaci nebo regeneraci těchto látek. Chladicí zařízení, které používá jako chladicí médium amoniak se také musí řídit tímto zákonem, amoniak není regulovaná látka, ale patří mezi znečišťující látky a jeho vypouštění je zpoplatněno. Při přepravě elektroodpadu je dále nutné řídit se mezinárodní dohodou o přepravě nebezpečných věcí tzv. ADR, pokud se na daný elektroodpad vztahuje. 10

11 4 ROZDĚLENÍ ELEKTROODPADU A ELEKTROZAŘÍZENÍ POCHÁZEJÍCÍHO Z DOMÁCNOSTÍ 4.1 Podle původu Zákon vymezuje pojmy elektrozařízení pocházející z domácností, pro který platí povinnost výrobce zajistit zpětný odběr, který není pro domácnosti zpoplatněn, a elektrozařízení nepocházející z domácností, na které se vztahuje tzv. oddělený sběr, nebo též oddělený sběr elektroodpadu. Ten obvykle zpoplatněn je. Místo zpětného odběru a místo odděleného sběru může být pochopitelně jedno a to samé místo. Rozdíl je tedy ve způsobu financování, při samotném zpracování se však pojem elektrozařízení pocházející z domácností rozšiřuje o dovětek: nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání. Obvyklá praxe většiny firem při vyřazování například starých počítačů spočívá ve zvýhodněném prodeji vlastním zaměstnancům takových zařízení, která už nedostačují požadavkům firmy. Na tyto aktivity není třeba nahlížet jako na obcházení zákona. Naopak, nové použití starších počítačů má vždy menší enviromentální dopady, než by měla recyklace ještě funkčních ale pomalejších počítačů. Tato praxe se jistě odráží i ve statistikách zpětného odběru a odděleného sběru. Z uvedeného vyplývá, že hranice mezi elektroodpadem a elektrozařízením pocházejícím z domácností není nepřekročitelná, což ovšem nemá prokazatelný negativní vliv na jejich materiálové využití. 4.2 Podle data uvedení na trh Podle data uvedení výrobku na trh se řídí způsob financování jeho recyklace. V zákoně je uvedeno datum 13. srpen 2005, a výrobky uvedené na trh do tohoto data se označují jako historická elektrozařízení. Výrobci jsou podle zákona povinni vytvořit systém k zajištění zpětného odběru a recyklace a do tohoto systému přispívat zejména podle podílu na trhu. Plnění povinnosti zpětného odběru u historického elektrozařízení je tedy zajišťováno pouze pomocí tzv. kolektivního systému. Po dobu osmi let (pro elektrozařízení ze skupiny 1 dokonce deseti let) mohou výrobci u nových výrobků uvádět odděleně náklady na jejich zpětný odběr a recyklaci. 11

12 Pro financování nakládání s elektroodpadem platí: b) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování výrobce takového nového výrobku při jejich dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení, c) bylo-li elektrozažízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, není však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou funkci, zajistí financování koneční uživatelé, kteří nejsou spotřebiteli. [10] obr. 1 symbol zařízení vyrobených/dovezených po Vzhledem k životnosti většiny elektrozařízení (vyjma například mobilních telefonů), v současnosti dominují v odpadu historická elektrozařízení. 4.3 Deset skupin elektrozařízení V příloze číslo 7 zákona číslo185/2001 o odpadech je uvedeno těchto deset skupin elektrozařízení: 1. Velké domácí spotřebiče 2. Malé domácí spotřebiče 3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení 4. Spotřebitelská zařízení 5. Osvětlovací zařízení 6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů) 7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty 8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných výrobků) 9. Přístroje pro monitorování a kontrolu 12

13 10. Výdejní automaty.[10] Bližší specifikaci je možno nalézt v příloze číslo 7 zákona 185/2001 o odpadech v platném znění. Viz příloha 1 této bakalářské práce. Toto členění se vztahuje také na elektrozařízení nepocházející z domácností. 4.4 Podle kategorie nebezpečný nebo ostatní odpad S nebezpečným odpadem je spojena především další administrativa jako identifikační list nebezpečného odpadu a při přepravě též evidenční list nebezpečného odpadu. Podle zákona 185/2001 o odpadech musí každý, kdo nakládá s odpadem, zařazovat odpad dle katalogu odpadů a nakládat s ním dle jeho skutečných vlastností. Nebezpečný odpad je ten, který je v katalogu odpadů zařazen jako nebezpečný, nebo je znečištěn složkami, které činí odpad nebezpečným nebo takový odpad, který má jednu nebo více ze 14 nebezpečných vlastností uvedených v příloze číslo 2 zákona 185/2001 o odpadech v platném znění. Žádný právní předpis tedy už z principu nemůže jednoduše a úplně vyjmenovat všechny nebezpečné odpady. Elektroodpad, který vyžaduje zvýšenou pozornost vzhledem k obsaženým toxickým složkám je definován takto: a) kondenzátory s obsahem PCB b) baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové) c) desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek d) skleněný odpad z obrazovek a další olovnatá skla e) fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám f) výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě g) součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače) h) elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným množstvím škodlivých látek (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu, chladicí oleje, chladící a klimatizační zařízení a nebo chladící systémy s následujícími toxickými látkami: chlor-fluor-uhlovodíky, fluorované uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.) 13

14 i) karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení (včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých kovů pocházející ze spalování desek tištěných spojů.[4] Ani tento výčet nemusí být úplný, postihuje však základní přehled o nejrizikovějších složkách elektroodpadu. Potencionální riziko záleží vždy na dvou faktorech, na tom, do jaké míry daná látka může poškozovat životní prostředí nebo zdraví lidí a na množství dané látky. Mezi nejtoxičtější látky z výše uvedených patří polychlorované bifenyly, které bývaly součástí kondenzátorů jako dielektrikum, což je základní elektrotechnická součástka obsažená ve velké většině elektrozařízení. Téměř každá domácnost je vybavena televizorem nebo monitorem typu CRT (catode ray tube) a ledničkou. Proto bude těmto nebezpečným odpadům věnováno více prostoru v této bakalářské práci. 14

15 5 SBĚR A SVOZ ELEKTROZAŘÍZENÍ Spotřebitel v České Republice má hned několik možností, kam odložit vysloužilé elektrospotřebiče. Kromě již zažitých sběrných dvorů lze využít E-boxů umístěných například na školách, nebo na obecních úřadech a v neposlední řadě lze elektrozařízení donést do obchodu s elektrem (buď formou kus za kus, nebo v neomezeném množství). E-boxy slouží pro sběr pouze malých zařízení jako jsou mobilní telefony, kalkulačky a mp3 přehrávače. Umístění E-boxu nabízí společnost Asekol zdarma, stejně tak jejich odvoz. Základní školy se mohou zúčastnit soutěže Recyklohraní spojené se sběrem elektrozařízení a zodpovídáním různých otázek. Zapojení nejmladší generace má obrovský význam pro osvětu. Další možností je také vyžití stacionárních kontejnerů od téže společnosti. Pomocí stacionárních kontejnerů se podařilo získat 50 tun drobných elektrozařízení od léta roku 2007 do konce roku Obce, které přímo, nebo zprostředkovaně neprovozují sběrný dvůr mají povinnost zajistit tzv. mobilní sběr nebezpečných odpadů. Mobilních sběrů využívají nejen malé obce ale také městské části velkých měst. Všechna opatření od osvěty, různých motivačních soutěží až po rozšiřování míst zpětného odběru mají za úkol eliminovat podíl elektrozařízení ve směsném komunálním odpadu. Efektivní systém sběru je základním předpokladem pro další využívání a recyklaci elektrozařízení. Na sběru se podílí celá řada subjektů. Hlavními zprostředkovateli jsou provozovatelé kolektivních systémů: Asekol s. r. o., Ekolamp s. r. o., Elektrowin a.s., OFO Recycling s.r.o., REMA Systém, a. s. a RETELA s. r. o. Drtivá většina povinných osob zapsaných v Seznamu výrobců elektrozařízení tyto kolektivní systémy využívá. Tyto neziskové společnosti spolupracují s obcemi, svozovými společnostmi a zpracovateli. Výhodou zpětného odběru elektrozařízení oproti jiným odpadům je to, že např. prodejci, nebo nájemci E-boxů nemusí vybrané výrobky evidovat jako odpady. Odpadem se vybraná zařízení stávají podle zákona č. 185/2001 v platném znění až v okamžiku předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. U historických 15

16 elektrozařízení si jednotlivé kolektivní systémy nekonkurují a každý má přidělen souhlas pro nakládání pro jiné z deseti skupin elektrozařízení. V minulých letech se provozovatelé kolektivních systémů zaměřovali zejména na rozšiřování sběrných míst, prostřednictvím projektů jako Zelená Obec, nebo již zmíněnými E-boxy. Podle informací z výroční zprávy společnosti Asekol za rok 2008 je síť sběrných míst hustší než například v sousedním Rakousku. Další výrazné rozšiřování sběrných míst tedy nelze očekávat. Kolektivní systémy podmiňují bezplatný sběr elektrozařízení od občanů kompletností daného výrobku. Často se totiž stává, že ze zařízení jsou demontovány kovy jako měď, hliník a jiné. Taková zařízení již nejsou vedena v režimu zpětného odběru ale v odpadech. Recyklace nekompletních elektrozařízení by byla pro zpracovatele ztrátová. Takovéto jednání na úrovni jednotlivce je velice obtížně právně postižitelné. Na úrovni firem by demontáž pouze drahých kovů neměla nastávat vůbec, protože kolektivní systémy provádějí kontrolu svých smluvních zpracovatelů. Zpracovatelé však často spolupracují s dalšími firmami a zahraničními pobočkami a proto není snadné vysledovat kompletní materiálové toky všech elektrozařízení. Kolektivní systémy v Evropě spolupracují v rámci WEEE fora. 16

17 6 OBECNÉ SCHÉMA RECYKLACE 6.1 Metody recyklace a rafinace kovů Při recyklaci elektroodpadu jako směsi kovů, plastů, keramiky a dalších materiálů je vhodné rozdělit recyklované materiály do kategorií. Krištofová uvádí čtyři tzv. zájmové složky elektroodpadu: a) železný šrot b) neželezné kovy c) ušlechtilé kovy d) toxické kovy a složky [4] Z toho vyplývají také recyklační postupy, které se zaměřují především na získávání kovů. Při zpracování elektroodpadu se využívají kombinace zejména pyrometalurgické a hydrometalurgické metody a mechanického zpracování. Mechanické zpracování lze dále rozdělit na demontáž se značným podílem lidské práce a drcení nebo mletí s následnou separací. Mezi nejčastější metody separace patří magnetická separace pro oddělení magnetických kovů, elektromagnetická separace pro oddělení neželezných kovů, separace na základě odlišné hmotnosti kovů a plastů. Kovy obsažené v pájce lze získat ohřevem díky jejich charakteristické vlastnosti nízkému bodu tání. Pokud materiál obsahuje plastické hmoty a jiné organické složky, pak nejběžnějším způsobem po jejich případném rozdrcení je spálení v peci nebo tavenině kovů. Spalování je běžná cesta zbavení se plastů a jiných organických materiálů. Znečištěné slitiny mhou být taveny a zkoncentrovány v surovém kovu. Následuje rafinace pyrometalurgická a elektrolytická. [4] Mezi největší zpracovatele směsi kovů z elektroodpadu patří Kovohutě Příbram s kapacitou 2000 kilogramů elektroodpadu za hodinu. Tato společnost se zabývá především recyklací olova a rafinací drahých kovů z desek tištěných spojů tj. zlata, stříbra a paladia. Materiál se zprvu rozdělí na odpad s obsahem drahých kovů bez organických látek a na odpady drahých kovů s organickými látkami. Surové olovo je získáváno podle vsázky v krátkých bubnových, nebo šachtových pecích. Rafinací surového olova lze získat tzv. PbAgZn pěnu, jejíž destilací a sháněním se vyrábí surové stříbro. Odpady bohaté na drahé kovy bez organických látek se zpracovávají sháněním nebo tavením. 17

18 Surové stříbro s obsahem platiny, paladia a zlata se nazývá doré a je dále zpracováváno elektrolyticky. Materiálové toky jsou naznačeny v příloze Polychlorované bifenyly V zákoně o odpadech 185/2001 Sbírky v platném znění jsou vyjmenována zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci dle 26: Olejové transformátory, kondenzátory s kapalným dielektrikem, rezistory, indukční cívky a další elektrotechnická zařízení plněná elektroizolační kapalinou, hydraulická důlní zařízení, vakuová čerpadla, průmyslová zařízení s ohřevem teplonosnou kapalinou (duplikátory, obalovny silniční drti a podobně) nebo části těchto zařízení obsahující více než 5 litrů kapalin. [10] Z uvedeného vyplývá, že se tato část zákona na běžné domácí elektrospotřebiče nevztahuje, ovšem dále je v 27 téhož zákona uvedeno: (6) Zařízení obsahující PCB, které nepodléhá evidenci a které je součástí jiného zařízení, které je vyřazováno z provozu, musí být z něj, pokud je to proveditelné, vyjmuto a odstraněno v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem.[10] Nejběžnějším obchodním názvem PCB používaných jako dielektrikum je Delor. Ne všechny kondenzátory jsou podle katalogu odpadů zařazeny do kategorie nebezpečné, například některé kondenzátory se suchým dielektrikem patří do kategorie ostatní odpad. Další výrobky obsahují místo PCB řepkový nebo minerální olej. Výrobky obsahující PCB se v Československu vyráběly pod obchodními názvy uvedenými v tabulce č. 1: Tab. č.1 Obchodní názvy výrobků obsahující PCB [11] Označení výrobku Delor 103 Delor 105 Delor 105 T Delor 106 Delor 106/80x Delotherm DH Hydrochlor 103 Hydelor 103 Hydelor 104 Hydelor 1104 Použití elektroizolační kapalina elektroizolační kapalina elektroizolační kapalina elektroizolační kapalina elektroizolační kapalina teplonosné médium hydraulická kapalina hydraulická kapalina hydraulická kapalina hydraulická kapalina 18

19 Všechny PCB mají několik společných vlastností které ztěžují jejich odstraňování, jedná se zejména o teplotní stálost, odolnost vůči oxidaci a odolnost vůči působení kyselin a zásad. Technologická náročnost spolu s přísnými legislativními podmínkami činí z odstraňování PCB velice nákladný proces. Metody zneškodňování PCB lze rozdělit do těchto tří základních skupin: konvenční spalování spalovny rizikových odpadů. Optimální podmínky rozkladu PCB teplota: ±75 C. Rozkladu PCB lze též dosáhnout s dvousekundovým zdržením při teplotě C a 3% přebytku vzduchu a následném rychlém zchlazení spalin. Z toho plyne, že spalování je velmi neefektivní. V západní Evropě je mnoho spaloven rizikových odpadů, které umožňují spalovat odpady kontaminované PCB. nekonvenční spalování kyslíkové spalování v tavenině solí, spalování ve fluidní vrstvě, vícezonální spalování s pyrolýzou. Všechny tyto způsoby zneškodnění jsou vysoce ekonomicky nákladné chemické procesy chemická dechlorace sodíkem, procesy s využitím energie sálání, plazmové technologie, nízkoteplotní oxidace, popř. v současné době stále více v zahraničí používaná recyklace na kyselinu chlorovodíkovou. [11] 6.3 Plasty Nejpoužívanější plasty jsou vysoce stlačený polystyren, akrylonitrilbutadienstyren (ABS), polykarbonát, směs polyfenyloxidu a polyethylen. Některé typy plastů mohou obsahovat kadmium a olovo, které zabraňují prasknutí. Další látkou často obsaženou v krytech z ABS je bromovaná samozhášecí přísada tetrabrombisofenol. Retardéry hoření mají vliv na další chemické a fyzikální vlastnosti plastů, například tečení plastů a tím způsobují problémy při jejich recyklaci. To je častým důvodem k uložení takových plastů na skládku. [4] Při recyklaci plastů je klíčovým krokem třídění směsných plastových odpadů. Krištofová uvádí jako nejčastější metody centrifugy, hydrocyklóny a flotační zařízení. Flotace využívá různé smáčivosti plastů. Hydrofobní částice vystupují při provzdušňování suspenze nahoru. 19

20 7 RECYKLACE PODLE JEDNOTLIVÝCH SKUPIN ELEKTROZAŘÍZENÍ 7.1 Velké domácí spotřebiče Patří sem chladničky, mrazničky, myčky, pračky, pečící zařízení, elektrické sporáky, elektrická topidla, mikrovlné trouby a další viz příloha 1. Společnou vlastností všech těchto zařízení je velký podíl železný kovů, a průměrná životnost více než deset let. Významný podíl těchto zařízení tedy uniká kolektivnímu systému a končí ve výkupnách železného šrotu. Pro tuto skupinu musí výrobce podle zákona č.185/2001 Sb. Díl 8 37m zajistit opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 75 % průměrné hmotnosti výrobku. Pro historická elektrozařízení z této skupiny má souhlas pro zajištění financování kolektivní systém Elektrowin, pro ostatní zařízení má souhlas také Rema systém, Retela a OFO recycling. Ekologicky nejproblematičtější z této skupiny jsou starší pečící zařízení, které mohou obsahovat azbest (skládkován) a především chladničky a mrazničky pro obsah chlor-fluor- uhlovodíků a fluorovaných uhlovodíků. U některých typů chladících zařízení byl freon použit nejen jako chladící médium ale také do polyuretanové pěny jako nadouvadlo. Mezi zpracovatele ledniček patří například firma Praktiksystem nebo Sita.cz. Oba zpracovatelé používají dvoustupňovou technologii. 1. Odsátí chladicího média z chladicího okruhu a kompresorového oleje pomocí odsávacích kleští a demontáž kompresoru. 2. Rozdrcení skříně chladničky a otevření pórů PUR s obsahem freonu R11 v uzavřeném podtlakovém prostředí.(následuje odplynění rozdrceného PUR v podtlakovém režimu pomocí horkého dusíku). Ze směsi plynů se freony získávají vymrazováním nebo destilací. Firma Sita provozuje v Ostravě spalovnu nebezpečných odpadů, která je technologicky a legislativně způsobilá na odstraňování freonů. Při nekontrolovaném spalování by vznikaly mimo jiné dioxiny. Kromě železných kovů obsahují ledničky také měď v chladícím okruhu, sklo a plasty. Zajímavé využití plastů z chladicích zařízení provozuje firma Sita, která nadrcený plast prodává jako sorbent pro únik nebezpečných látek. Recyklace mědi i skla nepředstavuje technický problém, proto zpracovatelé splňují zákonem dané kvóty materiálového využití s velkou rezervou. Podle výroční zprávy UNEP, vyžaduje plně 20

21 automatizované zařízení na šrédrování a třídění investici v hodnotě dvou až čtyř milionů Euro. Taková linka může ročně zpracovat 3000 až 6000 megagramů. Největším problémem při recyklaci těchto zařízení je to, že část odevzdaných ledniček má již poškozený chladící okruh. Vzhledem k životnosti bílé techniky převládají ve statistikách zpětného odběru historická elektrozařízení. Společnost Elektrowin sebrala od prosince 2005 do dubna 2009 více než chladniček. Kvůli zvyšujícím se hygienickým normám musí každá kuchyně v restauraci mít ledničku pouze na vejce, také zelenina a mléčné výrobky se nesmí skladovat dohromady. Velká část těchto kuchyní je dále vybavena šokery což jsou přístroje na rychlé zchlazení hotových jídel. Tyto přístroje pracují na stejném principu jako chladničky a mrazničky. Množství chladících zařízení se proto zřejmě bude nadále zvyšovat. 7.2 Malé domácí spotřebiče Je to velice různorodá skupina výrobků od vysavačů až po žehličky, fény a fritovací hrnce. Jejich životnost bývá kratší než u skupiny 1. Přestože mluvit o materiálovém složení této skupiny bude vždycky velmi problematické, lze očekávat větší podíl plastů oproti první skupině. Výrobci musí zajistit opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 50 % průměrné hmotnosti výrobku. Velká část těchto přístrojů je vybavena elektromotorem, ten mimo jiné obsahuje cívku z mědi, jednoho z nejlépe recyklovatelných kovů. Mezi nejrizikovější složky této skupiny patří různé izolace, zejména v elektromotorech se mohou vyskytovat odrušovací kondenzátory s obsahem tzv. delorů. V elektromotorech vysavačů se lze setkat také s izolací na bázi azbestu. Na demontáži, třídění a předúpravě těchto zařízení se podílejí také chráněné dílny například Charita sv. Alexandra v Ostravě. Další častou složkou jsou různé topné spirály a topná tělesa, které mohou obsahovat izolace na bázi oxidů kovů, mikanitů (slída, azbest a pojivo) a keramiky. Podle zpracovatelské firmy Odas, převládají v této skupině vysavače a fritovací nádoby. Tato firma demontuje jednotlivá zařízení na díly, elektromotory prodává dál firmě TSR s. r. o. 21

22 7.3 Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení Patří sem velké sálové i osobní počítače, servery, notebooky, mobilní telefony, tiskárny, faxy atd. Především s touto a předchozí skupinou je spojen termín amortizační odpad, tedy zařízení, která jsou ještě zcela funkční, ale zastaralá. Jedním z nejrizikovějších odpadů z této skupiny jsou monitory typu CRT, které se recyklují podobně jako staré televizory. Recyklace televizorů bude popsána v podkapitole 6.4. Výrobci musí zajistit opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 65 % průměrné hmotnosti výrobku. Mezi přístroji s krátkou životností (cca 3 roky) dominují mobilní telefony. Speciálně pro mobilní telefony zorganizovala společnost Asekol s partnery akci Věnuj mobil, pomocí které bylo získáno téměř mobilů, přičemž přibližně 10 % bylo ještě funkčních a byly předány dětem z dětských domovů. Podle statistik uvedených na stránkách bylo z vybraných nefunkčních mobilních telefonů získáno 158 kg Cu, 3,5 kg Ag, 300 g Au a 148 g Pd. Mobilní telefony mohou podle zprávy UNEP obsahovat až 40 různých chemických prvků. Podle téže zprávy obsahuje jeden mobilní telefon v průměru 250 mg Ag, 24 mg Au, 9 mg Pd a 9 g Cu. Tato nepatrná čísla vynásobena počtem prodaných mobilních telefonů (1,2 miliardy) za rok 2007 jsou v příčinné souvislosti se zvýšenou celosvětovou poptávkou po kovech. Počítače a mobilní telefony prodané v roce 2007 zvýšily spotřebu zlata a stříbra o 3 %, paladia o 13 % a kobaltu dokonce o 15 %. [7] Významnou částí mobilních telefonů jsou baterie, které patří do kategorie nebezpečný odpad. Základní deska se vyskytuje nejen v počítačích ale také v mobilních telefonech. Chemické složení základní desky telefonu Siemens C10 uvádí tabulka č.2: Tab. č. 2 Chemické složení základní desky telefonu Siemens. [1] O Ti Cu Sn Ba Nd Pb Zn Mg část hmotnostní procenta 1 25,2 22,3 1,3 2,7 10,5 21,7 9,9 0,4 2 7,3 60,9 26,6 3 57,3 30,3 4 1,9 80,5 Tabulka je upravena a převzata z publikace Elektroodpad analýza a možnosti využití, viz použitá literatura. Z tabulky je patrný významný podíl mědi a cínu. Materiálovým složením osobního počítače se zabývá Brožová v téže publikaci: 22

23 Pro potřeby materiálové bilance byla jednotlivá zařízení rozebrána na kovy, plasty, plošné spoje, základní desky, magnety, gumy. Části, které se nepodařilo důkladně oddělit jsou uvedeny jako např. kov + plast. Po rozebrání HardDisku bylo zjištěno materiálové složení. Kov tvořil 71,28 %, plast 2,93 %, základní deska 5,86 %, magnet + kov 13,55 %, kov + plast 6,37 %. Zvuková karta má materiálové složení, kov 10,55 %, kov + plast 29,66 %, základní deska 57,94 %, plošný spoj 1,85 %. Paměťová karta se skládá ze základní desky 59,98 %, plošný spoj40,02 %. Síťová karta kov 11,50 %, základní deska 6,10 %, plošný spoj 10,09 %, kov + plast72,31 %. Disketová mechanika má složení 81,98 % kov, 7,59 % plast, plošný spoj 3,35 %, kov + plast 6,95 %. Grafická karta má 12,47 % kovu, základní deska 70,57 %, kov + plast 14,95 %. Základní deska má materiálové složení 2,86 % kov, plast 10,72, základní deska 83,15 %, kov + plast 3,26 %. CD-Mechanika 65,30 % kov, 20,71 % plast, plošný spoj 7,09 %, kov + plast 6,76 %, guma 0,13 %. Zdroj má složení 39,78 % kov, 5,64 % plast, kov + plast 54,40 %. Case-obal PC má materiálové složení 84,70 % kov, plast 14,03 %, kov + plast 1,28 %. [1] V další části jsou uvedeny výsledky mikroanalýzy několika komponent základových desek se zaměřením na kovy. Při analýze byl použit elektronový mikroskop TESCAN VEGA TS 5130 LM vybavený ED spektrometrem OXFORD INCA ENERGY 350. Mikroanalýza chemického složení ukázala, že většina zkoumaných komponent základových desek je vyrobena ze základních kovů jako je Cu, Zn a Al povlakovaných Ni, Au, Pb, Sn nebo povlaky organického původu.[1] Dalším cenným zdrojem kovů jsou harddisky. Tabulka č. 3 ukazuje chemické složení některých komponent harddisku. Hodnoty hmotnostních procent pod 1 % obvykle znamenají, že základní matrice je povlakována jiným kovem např. Ni. Tab. č. 3 Chemické složení vybraných komponent harddisku [1] Chemické složení vybraných komponent harddisku (hm.%) vzorek Al Si Mg Cu Fe Mn Ni P horní strana krytu 97,75 2,25 spodní strana krytu 86,34 9,46 2,85 1,15 0,2 permanentní magnet 0,09 99,72 0,19 vychylovací cívka 100 mezikroužek 98,75 0,52 0,73 plotna diskového svazku 95,7 4,3 povlak plotny 87,49 12,51 23

24 Mezi další komponenty harddisku patří různé konektory a lisovaný spoj, převážně se jedná o čistou měď nebo slitiny s jejím významným podílem. Z tabulky je patrný významný podíl železa a hliníku. Při zpracování základních desek a jiných materiálů bohatých na vzácné kovy je třeba zvolit vhodnou technologii s ohledem na náklady a výtěžnost. Pokud se manuální předúprava zaměří pouze na oddělení nebezpečných složek, nelze u dalších automatických procesů vyloučit významné ztráty ve výtěžnosti drahých a barevných kovů. Podle zprávy UNEP například nelze recyklovat hliník znečištěný železem nebo frakcí tištěných spojů. Rafinací kovů z elektroodpadu se zabývá například firma Vitaro s. r. o., která získává z desek plošných spojů zejména Au, Ag, Sn, Cu, Al, Ni, Zn a Pb. Prvním krokem je ruční demontáž, následuje pomalé drcení a gravitační splav pro oddělení kovů a plastů. Výsledný produkt se po přetavení rafinuje elektrolyticky. Kryštofová uvádí následující složení tištěných spojů. Tištěné spoje obsahují: 120 kg/t mědi 12 kg/t niklu 10 kg/t olova 9 kg/t cínu 5 kg/t železa 3 kg/t zinku 1,8 3,0 kg/t stříbra 0,2 0,45 kg/t zlata 0,3 0,4 kg/t paládia. [4] 7.4 Spotřebitelská zařízení Patří sem televizory, audiozesilovače, videokamery atd. Ekologicky nejrizikovější složkou jsou právě televizory (CRT). Tvoří také největší podíl vybraných elekrozařízení z této skupiny. Výrobci musí zajistit u této skupiny opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 65 % průměrné hmotnosti výrobku. Průměrné složení je následující: Obrazovka 55 %( z toho 63 % barnaté sklo, 24 % olovnaté sklo, 12,5 % kovové slitiny atd. luminofory a povlaky tvoří obvykle jen 0,03%) plasty 22 % nebo dřevo a plasty, železo 9,9 % a další. Luminofory obsahují kationty kadmia, ytria a europia a jsou tedy velmi toxické, jedovatost sloučenin baria závisí na jejich rozpustnosti. 24

25 Při odstraňování luminiscenční vrstvy lze využít tzv. suchou cestu, anebo mokrou cestu. Při suché cestě se sklo opískuje a odsaje, luminofory zůstanou na filtrech. Mokrá cesta využívá tlakové vody s přídavkem abraziva, luminofor je osušen. Například firma Odas využívá suchou cestu. Podle tiskové zprávy kolektivní společnosti Asekol bylo sebráno od října 2005 do října 2009 více než televizí. Předpokládaný počet za rok 2009 je kusů a kvalifikovaný odhad počítá s sebranými televizory za rok Podle této zprávy představuje milion televizorů přibližně 4 tuny luminoforu, 3690 tun železa, 1960 tun mědi nebo 240 tun hliníku. Na rostoucí počet sebraných televizí reagovala společnost Asekol s. r. o. vytvořením pracovní skupiny, která se zabývá problémem využití obrazovkového skla. Dalšími členy pracovní skupiny jsou zpracovatelé elektroodpadu, Výzkumný ústav stavebních hmot Brno a MŽP. Asekol také stál u zrodu mezinárodní pracovní skupiny v rámci WEEE fóra. WEEE forum je mezinárodní asociace kolektivních systémů, z většiny zemí EU. Společnost Sita používá olovnaté sklo zbavené luminoforů jako technologický materiál na skládkách. Uvedený postup je v souladu se zákonem, protože sklo z obrazovek splňuje test vyluhovatelnosti. Využitím CRT televizorů se zabývají firmy MHM EKO s. r. o., ASTV s. r. o., EKOPART s. r. o. a další. 7.5 Osvětlovací zařízení Do této skupiny lze zařadit lineární i kompaktní zářivky, nízkotlaké sodíkové výbojky, vysokotlaké výbojové světelné zdroje, včetně vysokotlakých sodíkových, halogenidových a směsných výbojek a další. Výrobci musí zajistit u výbojek a zářivek opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek v minimálním rozsahu 80 %, u ostatních zařízení z této skupiny je kvóta 50 % průměrné hmotnosti výrobku. Nejrizikovější látkou obsaženou v těchto výrobcích je rtuť. Používání rtuti je omezeno následujícími limity: V kompaktních zářivkách nesmí přesahovat 5 mg na zářivku, v trubicových pro obecné účely: halofosfátových 10 mg na zářivku, trifosfátových s běžnou dobou životnosti 8 mg na zářivku (příloha č. 5 vyhlášky 352/2005 Sb.). Jediným kolektivním systémem, který zajišťuje financování zpětného odběru a recyklace je Ekolamp. Na svých internetových stránkách uvádí tyto zpracovatele: Recyklace Ekovuk, a. s., MHM EKO s. r. o., Ekopart s. r. o. a Larec 25

26 Lampen-Recycling GmbH. Dříve spolupracoval Ekolamp také s firmou Sita, její kapacita přesahovala kusů světelných zdrojů ročně. Při zpracování je využit kov a sklo, rtuť je odstraňována například solidifikací. 7.6 Elektrické a elektronické nástroje V této skupině se nacházejí pily, sekačky (ne benzínové), zařízení pro frézování broušení a další. Výrobci musí zajistit opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 50 % průměrné hmotnosti výrobku. Vzhledem k životnosti většiny zařízení, dominují této skupině historická elektrozařízení. Monopolní postavení má pro historická elektrozařízení kolektivní systém Elektrowin. Tabulka č. 4 je převzata z výroční zprávy Elektrowinu za rok Tab. č. 4 Materiálové využití elektroodpadu zajištěné smluvními zpracovateli Elektrowinu za rok 2008 [13] materiálové využití elektroodpadu 2008 skupina mat. využití v t dosažené % , , , v stanovené % zákonem Z tabulky č. 4 vyplývá, že zpracovatelé plní kvóty materiálového využití bez problémů. Při srovnání výše finančního příplatku pro (ceník společnosti Rema pro rok 2010, viz přílohy) pro skupiny 4, 1 a 6 je patrno, že skupina 6 představuje zařízení, jejichž recyklace není ekonomicky a tedy ani technologicky náročná. 7.7 Hračky, vybavení pro volný čas a sporty Typickým zástupcem této skupiny jsou videohry, elektrické vláčky a jiné. Podle časopisu Zpětný odběr je při recyklaci této skupiny největší problém v tom, že tato zařízení nejčastěji končí ve směsném komunálním odpadu. Osvětové kampaně kolektivních systémů se zaměřují na mobilní telefony a zařízení z kanceláří, a většina občanů neví, že se zpětný odběr vztahuje i na tato zařízení. Tato skupina není ničím specifická, videohry mají podobné složení jako osobní počítače. Lze očekávat vyšší podíl různých plastů. Výrobci musí zajistit u této skupiny opětovné použití a 26

27 materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 50 % průměrné hmotnosti výrobku. 7.8 Lékařské přístroje Jedná se o zařízení k monitorování fyziologických funkcí, dialýzu a podobně. Tyto přístroje mívají dlouhou životnost. Recyklace se zpravidla sestává z rozebrání na jednotlivé části jako zobrazovací zařízení, lůžko apod. Následuje demontáž součástí obsahujících rtuť, rentgenové trubice, PCB a řadu dalších nebezpečných složek. Recyklace tomografu je popsána v časopise Zpětný odběr (3/2008). Na recyklaci se podílelo mnoho subjektů, olověné odpady, železo a obrazovkové sklo byly zpracovány v Kovohutích Příbram. Přestože jedinečnost přístroje neumožňuje plně automatizovanou demontáž, vysoký obsah železných, neželezných a drahých kovů zajišťuje výhodnou ekonomiku procesu recyklace. Z uvedeného tomografu bylo mimo jiné získáno: 1350 kg železa, 600 kg hliníku 100 kg mědi a 70 kg olova. 7.9 Přístroje pro monitorování a kontrolu Do této skupiny lze zařadit termostaty, různé přístroje z laboratoří pro vážení a měření a jiné. Pro tuto a předchozí skupinu nejsou v zákoně stanoveny požadavky na procentuální využití. Z výše recyklačních poplatků z tabulky č. 5 lze předpokládat že recyklace těchto zařízení nejsou technologicky ani energeticky náročná. 27

28 Tab. č.5 Ceník vybraných elektrozařízení platí pro rok 2010 Remasystem [15] skupina typ zařízení finanční příplatek mrazničky do 40 kg 228 Kč mrazničky nad 40 kg 253 Kč ostatní zařízení pro chlazení bez chladících médií 4 Kč pračky do 30 kg 18 Kč mikrovlné trouby 18 Kč elektrická topidla do 10 kg 4 Kč LCD monitor do 25" 40 Kč plazma monitor do 21" 60 Kč plazma monitor nad 21" 195 Kč LCD monitor nad 25" 195 Kč GSM mobilní telefony 1 Kč CRT monitor do 21" 60 Kč CRT monitor nad 21" 180 Kč televize CRT, plasma LCD, TFT nad 25" 250 Kč televize CRT, plasma LCD, TFT do 25" 41 Kč mini, midi a mikro audiosystém 37 Kč vrtačky 5,30 Kč nástroje pro sečení nebo jiné zahradnické činnosti 5,30 Kč malá zařízení (detektory, regulační ventily, termostaty) 4 Kč laboratorní zařízení 20 Kč 7.10 Výdejní automaty Tato skupina zahrnuje automaty na chlazené i teplé nápoje, výdejní automaty na peníze a další. Výrobci musí zajistit u této skupiny opětovné použití a materiálové využití komponentů, materiálů a látek alespoň 75 % jeho průměrné hmotnosti. Automaty na chlazené nápoje mají podobně jako jiná chladící zařízení chladící okruh s chladícím médiem, prvním krokem jejich recyklace je tedy také odsátí chladícího média. Automaty na teplé nápoje jsou vybaveny nějakým topným tělesem. Podle časopisu Zpětný odběr (1/2009) tvoří kovy až 60 % hmotnosti. Jedná se zejména o ocel, hliník a měď z kabelů. Automaty dále obsahují tištěné spoje s významným množstvím drahých kovů. Podle výroční zprávy za rok 2008 se společnosti Asekol recyklací zařízení skupiny 10 podařilo získat kilogramů surovin. Vzhledem k hmotnosti automatů to není mnoho, může to být způsobeno tím, že část těchto zařízení je prodána do výkupen 28

29 druhotných surovin. Automaty se ve větší míře objevují až po roce Vzhledem k životnosti těchto zařízení a prudkému nárůstu jejich počtu v devadesátých letech lze očekávat také velký růst jejich zpětného sběru v nejbližších letech. 29

30 8 FINANCOVÁNÍ NAKLÁDÁNÍ S ELEKTROODPADEM 8.1 Základní pojmy PHE příspěvek na historická elektrozařízení; finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění využití a odstranění kusu nebo kilogramu historického elektrozařízení pocházejícího z domácností. Tomuto poplatku se také říká viditelný, protože po dobu osmi let (pro skupinu 1 po dobu deseti let to znamená do roku 2011 respektive2013) mohou výrobci uvádět odděleně náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění. PNE příspěvek na využití a odstranění elektrozařízení vyrobeného po 13. srpnu Není uváděn odděleně. Z obrázku č. 2 je patrný předpokládaný vývoj poměru obou poplatků v čase. Obrázek je převzat ze stránek Asekolu. Poplatek - historický a nový odpad 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% historický nový 30% 20% 10% 0% Obr. č. 2 Předpokládaný vývoj poplatku za historický elektroodpad 30

31 Kolektivní systém Retela uvádí tento poměr mezi poplatky v tabulce č. 6 (tabulka je zkrácena) Tab. č 6 Sazebník pro 1. kvartál roku 2010 [16] příspěvek celkem z toho PHE Sk. název velké domácí spotřebiče vyjma níže 1A uvedených 1,40 Kč 0,90 Kč 1B chladící či mrazící zařízení 4,50 Kč 4,00 Kč 1C klimatizace 4,40 Kč 3,90 Kč malé domácí spotřebiče vyjma níže uvedených 1,20 Kč 0,70 Kč 2A 2B hodinky a přístroje pro měření času pod 150g 0,80 Kč 0,30 Kč 3C monitory 2,50 Kč 2,00 Kč Systémový/paušální/administrativní příspěvek - platí výrobci kolektivnímu systému ročně nebo čtvrtletně, nezáleží na podílu na trhu, každý výrobce platí svému kolektivnímu systému stejnou částku, lišit se mohou jen poplatky pro různé kolektivní systémy. B2B Zařízení nepocházející z domácností, výrobci zařízení která nejsou určena pro domácnost nemají povinnost přispívat na historická elektrozařízení. Kolektivní plnění pro historický odpad jediná zákonná možnost jak zajistit financování sběru, využívání a odstraňování OEEZ. Výrobci plní povinnosti jako zapsání do Seznamu výrobců, vypracování roční zprávy a financování prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. 8.2 Sběrná místa Obce, které provozují sběrné dvory, mají často smlouvu s kolektivním systémem. Odvoz elektrozařízení zajišťují bezplatně kolektivní systémy samotné nebo prostřednictvím svozových firem. Obec tedy za samotný svoz ani odstraňování a využívaní neplatí, jediné náklady obce jsou náklady na provoz sběrného dvora. Kolektivní systém Elektrowin podporuje sběrné dvory finančně ( při splnění určitých podmínek, především podle výtěžnosti na obyvatele) pomocí tzv. motivačních programů. Další možností je bezplatné umístění Wintejneru, nebo příspěvek na zlepšení zabezpečení sběrného dvora. Společnost Asekol podporuje sběrné dvory pomocí paušálního poplatku 5000 Kč na místo zpětného odběru pro spotřebitele, a Kč pro místa odděleného sběru i zpětného odběru. 31

32 Podpora sběrných míst kolektivními systémy má své opodstatnění, kolektivní systémy tak v ideálním případě mají nulové náklady na skladování. 8.3 Kolektivní systémy Tyto společnosti fungují na principu neziskovosti, v ideálním případě se tedy na konci účetního období příjmy rovnají výdajům. Akcionáři kolektivních systémů jsou výrobci elektrozařízení a jako takoví mají zájem na co nejnižším recyklačním poplatku. Hlavním příjmem každého kolektivního systému jsou recyklační poplatky od výrobců, kteří mají smlouvu s daným kolektivním systémem. Výrobci platí za každý kilogram nebo kus zařízení uvedeného na trh. Dalším příjmem jsou poplatky za využití a odstranění zařízení nepocházejícího z domácností, tyto poplatky platí firmy, které se zbavují elektroodpadu. Někteří zpracovatelé však nabízejí odstranění elektroodpadu firmám zdarma, firmy platí jen dopravu ke zpracovateli. Logistika může tvořit až 60 % nákladů. Kolektivní systémy financují svoz elektrozařízení z míst zpětného odběru, také sběrné nádoby jsou majetkem kolektivních systémů. Podle výroční zprávy Asekolu za rok 2008 činily celkové náklady na fungování kolektivního systému 173,3 milionu Kč, z toho největší podíl byly náklady na zpracování a materiálové využití 52,1 milionu Kč. Při srovnávání rozvahy a výkazu zisku a ztrát kolektivních systémů Elektrowin a Asekol lze nalézt několik společných trendů. Celková aktiva Elektrowinu v roce 2008 činila Kč, což je přibližně o 27,3 % více než v roce Podobně aktiva Asekolu vzrostla ve stejném období o 35,3 % na Kč. Oproti roku 2007 vzrostla výkonová spotřeba u Asekolu o 52,7 % a u Elektrowinu o 43,9 %. Velice zajímavou nákladovou položkou jsou odpisy. V roce 2007 dosahovaly u Asekolu Kč a v následujícím roce už to bylo Kč. Podobně společnost Elektrowin v roce 2007 odepsala Kč, a v dalším roce Kč. Obě společnosti vykázaly zisk v obou sledovaných letech. 8.4 Zpracovatelé Hlavními příjmy zpracovatelů jsou poplatky od kolektivních systémů a prodej získaných druhotných surovin. Kolektivní systém vyplácí za recyklaci odpadu zpracovateli v závislosti na skupině elektrozařízení a na hmotnosti dodaného elektrozařízení. Konkrétní ceny jsou obchodním tajemstvím jednotlivých kolektivních systémů. Lze předpokládat, že rozdíly v cenách pro zpracovatele podle skupin 32

33 elektrozařízení budou kopírovat rozdíly v recyklačních poplatcích, které platí výrobci při uvádění výrobků na trh. Podle výše těchto poplatků se jeví jako nejnákladnější odstraňování chladících zařízení, televizorů a monitorů typu CRT, zpracovatel Elektroodpad Dohnal však na svých stránkách uvádí cenu 4 Kč za kilogram monitoru nebo televize. Tento zdánlivý rozpor je způsoben dvěma skutečnostmi: 1) Kromě nebezpečných odpadů obsahují televize také významné množství kovů, 2) Díky obrovskému množství recyklovaných televizí je recyklační linka plně vytížena, plné vytížení znamená výhodnější podíl režijních a tedy i celkových nákladů vztažených na jednu recyklovanou televizi. Vzhledem k velkému podílu lidské práce jsou osobní náklady velmi významnou položkou v celkových nákladech zpracovatelů. Mezi zpracovateli je mnoho tzv. chráněných dílen například Charita Opava, Odas Odpady s. r. o., OZO Ostrava s. r. o. a další. Chráněná dílna je pracoviště, kde zaměstnavatel zaměstnává minimálně 60 % osob se sníženou pracovní schopností. Při dodržení dalších podmínek, vyplývajících ze zákona a ze smlouvy s Úřadem Práce může tento úřad poskytnout zaměstnavateli příspěvek na zřízení pracovního místa v maximální roční výši trojnásobku průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího roku. Další možností je příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné pracovní dílny v maximální roční výši čtyřnásobku nebo šestinásobku (zdravotní postižení nebo těžší zdravotní postižení) průměrné roční mzdy. 33