Acta Iuridica Olomucensia

Transkript

1 Acta Iuridica Olomucensia Vědecký časopis právnický Journal for Legal Research 2015 Vol. 10 No. 3 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Palacký University in Olomouc. Czech Republic Faculty of Law

2 Třikrát ročně (+ supplementa) vydává Univerzita Palackého v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Křížkovského 8, IČ Ročník X, 2015, číslo 3. Toto číslo vyšlo v Olomouci 30. prosince Ev. č. period, tisku: MK E Cena 120 Kč (zahrnuje jeden výtisk čísla, poštovné a balné). Předplatné na 1 rok (3 řádná čísla + speciální čísla): 300 Kč (zahrnuje jeden výtisk každého čísla, poštovné a balné). Předplatné na 2 roky (6 řádných čísel + speciální čísla): 600 Kč (zahrnuje jeden výtisk každého čísla, poštovné a balné). Objednávky předplatného nebo jednotlivých čísel přijímá redakce. Objednávky inzerce přijímá redakce. Published three times a year by Palacký University, Olomouc, Czech Republic, Křížkovského 8, IdN Volume X, 2015, Number 3. This number was issued in Olomouc in December Evidence number of periodicals: MK E Price 120 CZK. Subscription fee for 3 issues (one volume) is 300 CZK. Subscription fee for 6 issues (two volumes) is 600 CZK. Postal charges included. Subscription orders and advertisements should be sent to the address of editor s office. Adresa redakce Address of editor s office: Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, redakce Acta iuridica olomucensia, tř. 17. listopadu 8, Olomouc, Česká republika. redakce.aio@upol.cz. tel.: , fax: Další informace na Further information at: Elektronicky archivováno Archived electronically at: Central and Eastern European Online Library Univerzita Palackého, 2015 ISSN (Print) ISSN (Online)

3 Redakční rada Editorial Board Šéfredaktor Editor in Chief: JUDr. Ondrej Hamuľák, Ph.D. Členové RR Members of Editorial Board: JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D. Prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. Doc. JUDr. PhDr. Tomáš Gábriš, PhD., LLM., MA Doc. JUDr. Daniela Gregušová, CSc. Doc. JUDr. Petr Hlavsa, CSc. Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. Prof. JUDr. Jan Hurdík, CSc. Doc. JUDr. Juraj Jankuv, PhD. Prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. Doc. JUDr. Jiří Jirásek, CSc. Prof. Tanel Kerikmäe, LL.M., LL.Lic., Ph.D. Doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D. Prof. JUDr. Karel Marek, CSc. Prof. nadzw. dr. hab. Krzysztof Skotnicki Doc etdoc. JUDr. PhDr. Miroslav Slašťan, PhD. Prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc. Ass.-Prof. Dr. iur Armin Stolz Doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D. Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.

4 Obsah Content LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE JAKO OKOLÍ ÚSTAVNÍHO POŘÁDKU ČESKÉ REPUBLIKY... 7 Ondrej Hamuľák O PRÁVECH A POVINNOSTECH V RODINNÉM PRÁVU Zdeňka Králíčková DEMOKRATICKÝ PRÁVNÍ STÁT V JUDIKATUŘE ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR Maxim Tomoszek CORPORATE GOVERNANCE V PRÁVNÍM ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY Jan Dohnal PRÁVNA SUBJEKTIVITA PRÁVNICKÝCH OSÔB Bibiána Dargová NÁRODNÍ A ÚSTAVNÍ IDENTITA V JUDIKATUŘE SOUDNÍHO DVORA EU David Kopal PŘESTUPKOVÁ AMNESTIE Z POHLEDU JEJÍHO VYHLÁŠENÍ A ÚČINKŮ Tomáš Grygar MOBBING V ITALSKÉM PRÁVNÍM PROSTŘEDÍ Jitka Jordánová PŘEDBĚŽNÉ PROHLÁŠENÍ Pavla Sýkorová PŘÍPADY ŠETŘENÉ VEŘEJNÝM OCHRÁNCEM PRÁV V OBLASTI PRÁCE A ZAMĚSTNÁVÁNÍ SE ZAMĚŘENÍM NA NÁSILÍ NA PRACOVIŠTI Iva Proksová VÝŽIVNÉ ZLETILÉHO DÍTĚTE OMEZENÉHO VE SVÉPRÁVNOSTI Tomáš Šperka VYBRANÉ INSTITUTY OBRANY PROTI NEPLNĚNÍ ZÁKONNÉ VYŽIVOVACÍ POVINNOSTI Radka Demjanová TEORETICKÉ ASPEKTY LEGITIMITY PRÁVA Ján Šurkala NIE JE ŠTRAJK AKO ŠTRAJK Juraj Hamuľák APPROXIMATION OF UKRAINIAN LAW ON COMPETITION WITH EU LAW IN THE FIELD OF FOOD INDUSTRY ON THE EXAMPLE OF PRODUCTION OF WINE Olha Nesterenko Recenze Pokyny pro autory a podmínky přijetí rukopisů Požadovaná forma příspěvku...210

5 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. Poslání a struktura časopisu Acta Iuridica Olomucensia (AIO) jsou recenzovaným odborným právnickým periodikem vydávaným Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Posláním časopisu je přispět k prohloubení odborného diskurzu v oblasti právní teorie a rovněž nabídnout řešení problematických otázek vzešlých z právní praxe. AIO jsou multioborovým právnickým časopisem pokrývajícím problematiku všech disciplin jurisprudence a všech právnických profesí. Cílem redakce, která ctí pluralitu názorů, je vytvořit otevřený prostor pro prezentaci výstupů vědeckých bádání autorů. Redakce přijímá v českém, slovenském a anglickém jazyce. AIO jsou zařazeny na Seznam recenzovaných neimpaktovaných časopisů (periodik) vydávaných v České republice. Kategorie přijímaných textů jsou: Odborné články: Jedná se o vědecké práce psané v českém, slovenském nebo anglickém jazyce vycházející z originální výzkumné činnosti autora nebo kolektivu autorů, které jsou vnitřně členěny (hypotéza rozbor problematiky závěry), reflektují dosavadní stav vědeckého poznání v oblasti a relevantní literaturu z oboru. Práce jsou doplněny o poznámkový aparát a obsahují obvyklé množství citací. Povinnou součástí článku je abstrakt a seznam klíčových slov v jazyce práce a v anglickém jazyce. Standardní rozsah je minimálně znaků (10 normostran). Diskuze, názory a komentáře: Jedná se o kratší originální vědecké práce prezentující individuální náhled autora nebo autorského kolektivu na vybrané otázky právní teorie a právní praxe. Jejich text je vnitřně strukturován, dostatečným způsobem reflektuje názory doktríny a je obvykle doplněn poznámkovým aparátem. Standardní rozsah je do znaků (10 normostran). Recenze a anotace: Část věnovaná recenzím odborných publikací čekých, slovenských i zahraničních autorů představující individuální náhled recententa na odbornou kvalitu, originalitu a přínos posuzované publikace. Informace: Část obsahující informace o minulých a budoucích vědeckých akcích, konferencích a projektech. Palacký University, Olomouc, ISSN

6 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 The aim and structure of journal Acta Iuridica Olomucensia (AIO) is a scholarly peer-reviewed legal journal issued by the Faculty of Law, Palacký University in Olomouc, Czech Republic. AIO is multidisciplinal legal journal covering issues of all legal disciplines and problems of all legal professions. The aim of editors that respects the pluralism of opinions is to create open space for the presentation of the outputs of scientific research of the authors. AIO publishes contributions in Czech, Slovak and English language. Publication Ethics rules of the AIO are based on the Best Practice Guidelines for Journal Editors and Principles of Transparency and Best Practice in Scholarly Publishing developed by the Committee on Publication Ethics (COPE). We accept the following categories of works: Research articles: This is a scholarly work written in Czech, Slovak or English language based on original research activity of author or team of authors, which is internally divided (hypothesis an analysis of issue conclusions), reflects the current state of scientific knowledge and research outcomes in the particular field and relevant literature in this field. The work is supplemented by footnotes and contains the usual number of citations. The usual extent of scientific article is at least characters (10 pages). Abstract and list of keywords in language of article and in English is required mandatorily. Discussion, opinions and commentaries: This is a shorter original scientific paper presenting the individual view of author or team of authors on selected issues of legal theory or practice. This text is also internally structured, adequately reflects the views of doctrine and is usually accompanied by footnotes. The usual extent is up to characters (10 pages). Reviews and annotations: This section contains reviews of publications of Czech, Slovak and foreign experts representing individual evaluation of professional quality, originality and impact of the reviewed publication on the discourse in the particular legal field. Information: This section contains information about past and future scientific events, conferences and projects. 6

7 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE JAKO OKOLÍ ÚSTAVNÍHO POŘÁDKU ČESKÉ REPUBLIKY 1 Charter of Fundamental Rights of the European Union in the Environs of the Czech Constitutional Order Ondrej Hamuľák AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 HAMUĽÁK, Ondrej. Listina základních práv Evropské unie jako okolí ústavního pořádku České republiky. Acta Iuridica Olomucensia, 2015, Vol. 10, No. 3, s Acta Iuridica Olomucensia Abstrakt: Článek rozebírá otázku role Listiny základních práv Evropské unie v rozhodovací činnosti Ústavního soudu České republiky. Reaguje na otázku, zda má být Listina ve smyslu nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 36/01 chápána jako součást ústavního pořádku ČR. Autor odmítá její zařazení do tohoto vnitrostátního systému. Poukazuje ale na to, že se Listina ZPEU může výrazně projevit v judikatuře Ústavního soudu a to ve třech podobách: (1) jako podpůrný argument, (2) jako inspirace při výkladu norem ústavního pořádku a (3) jako samostatný zdroj ústavního přezkumu ležící mimo ústavní pořádek. Listinu ZPEU proto považuje za okolí ústavního pořádku České republiky. Klíčová slova: Listina základních práv EU, Ústavní soud ČR, ústavní pořádek ČR, aplikace, interpretace, ústavní přezkum. Summary: The article discusses the question of the role of Charter of Fundamental Rights of the European Union within the deliberations and decisions of the Constitutional Court of the Czech Republic. It responds to the question whether the Charter in terms of Constitutional Court judgment Pl. US 36/01 should be understood as part of the constitutional order of the Czech Republic. The author rejects inclusion of the Charter into this national normative system. However he points that the Charter may be used by the Constitutional Court in three forms: (1) as a supporting argument, (2) as an inspiration when interpreting the norms of the constitutional order, and (3) as a separate source of constitutional review which lies outside constitutional order. Charter is therefore considered as environs of the constitutional order of the Czech Republic. Keywords: EU Charter of Fundamental Rights, Czech Constitutional Court, Constitutional Order of the Czech Republic, Application, Interpretation, Constitutional Review. 1 Úvod Přijetí, resp. přiznání právní závaznosti (2009), Listině základních práv Evropské unie (dále Listina ZPEU) patří mezi nejzásadnější milníky ve vývo 1 Tento článek vznikl s podporou Jean Monnet Centre of Excellence při Právnické fakultě UP v Olomouci (Jean Monnet Programme, project number EPP CZ- EPPJMO-CoE). 7

8 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 ji evropského práva. Listina ZPEU bývá hodnocena jako revoluční dokument přinášející průlom v přístupu k lidským právům, především svým univerzálním étosem a katalogizací různých typů a generací lidských práv v jediném dokumentu. 2 Zároveň bývá zmiňována jako nástroj posilování demokratické legitimity a panství práva v rámci Evropské unie. 3 Vlastní katalog lidských práv uzavírá autopoiesis unijního právního systému. 4 Vzhledem k široce vymezené působnosti (Listina ZPEU dopadá na jednání orgánů Evropské unie i členských států) pak otevírá diskuse o prohlubování federalizačních tendencí (či státních ambicí) v rámci evropské integrace. 5 V souvislosti s Listinou se vedou diskuze o změnách v chápání vztahu práva EU a práva členských států 6 a její přítomnost očividně posiluje pozici Soudního dvora Evropské unie. 7 Listina ZPEU má potenciál měnit výklad a chápání jednotlivých základních práv i systému jejich ochrany jako celku a jistě obohatí diskurz jak na evropské úrovni, tak na úrovni členských států. V tomto článku se věnuji otázce, která leží právě v této druhé rovině. 2 Viz ŠIŠKOVÁ, N. kap. 2 Lisabonská smlouva a lidská práva bilance zisků a ztrát. In ŠIŠ KOVÁ, N. a kol. Lisabonská smlouva a její dopady na evropské, mezinárodní a vnitrostátní právo členských států. Praha. Leges, 2012, s Lenaerts and Cambien v této souvislostí mluví o posilování demokracie na výstupu (output democracy), která legitimizuje aktivity unijních orgánů. Viz LENAERTS, K.; CAMBI EN, N. The Democratic Legitimacy of the EU after the Treaty of Lisbon. In WOUTERS J. (eds.). European Constitutionalism beyond Lisbon. Antverps: Intersentia, 2009, p Viz k tomu HAMUĽÁK, O. Integrující se Evropa a suverenita České republiky. Olomouc, VUP, 2013, s Např. prezident Klaus ve svém vyjádření v rámci prvního ústavního přezkumu Lisabonské smlouvy vyjádřil pochybnost na tím, zda z přijetí Listiny ZPEU, tj. vlastního katalogu, nelze dovozovat, že Unie sama se cítí být státem sui generis, resp. vznikajícím státem federálního typu, který pak je mezinárodním právem sám zavázán dodržovat a chránit lidská práva. Viz bod 23 nálezu Pl. ÚS 19/08 Lisabonská smlouva I, ECLI:CZ:US:2008:Pl. US Viz LIISBERG, J. B. Does the EU Charter of Fundamental Rights Threaten the Supremacy of Community Law? Common Market Law Review,2001, roč. 38, č. 5, s ; nebo z poslední doby: BENKO, R. Vplyv Charty základných práv EÚ na formovanie ústavnoprávnej štruktúry EÚ na pozadí rozhodnutia Súdneho dvora vo veci Melloni. Právník, 2015, roč. 154, č. 8. s Jako příklad, kde Listina ZPEU stála za výraznými (řekněme silovými ) rozhodnutími Soudního dvora, lze uvést rozsudek ve věci C-293/12 Digital Rights Ireland, ECLI:EU :C:2014:238, kde Soudní dvůr zrušil tzv. data retention smernici (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES) pro rozpor s ustanoveními Listiny ZPEU (čl. 7 a 8) nebo negativní posudek 2/13 o návrhu dohody o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve kterém Soudní dvůr vyslovil pochybnost nad slučitelností navrhované dohody s právem EU i s odkazem na nedostatečnou ochranu unijního standardu ochrany lidských práv (viz body ). K hodnocení posílené role Soudního dvora po přijetí Listiny ZPEU viz též DE BÚRCA, G. After the EU Charter of Fundamental Rights: The Court of Justice as a Human Rights Adjudicator? Maastricht Journal of European and Comparative Law, 2013, roč. 20, č. 2, s

9 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. Listina ZPEU se začíná prosazovat v české praxi, i když platí, že se jedná o pronikání velmi pozvolné. Jako materiální pramen určitých lidských práv se používá víceméně okrajově a jak píše Jan Jirásek ve spojení s Nejvyšším správním soudem České republiky, nacházíme se v situaci určitého nesmělého oťukávání. 8 Praxe tedy na boom používání Listiny ZPEU ještě jen čeká. Vedle toho však Listina ZPEU již několik let otevírá zajímavé teoretické debaty. Jednou z nejvýznamnějších a nejčastějších doktrinálních otázek, které jsou s ní v českém prostředí spojovány, je otázka, zda je (může být) unijní katalog lidských práv chápán jako součást ústavního pořádku České republiky? Tato otázka není jen teoretickou konstrukcí, nýbrž má svoje specifické důvody. Prvním východiskem pro tuto debatu je předpoklad vnitřní přímé použitelnosti Listiny ZPEU, tedy povinnosti vnitrostátních soudů se tímto pramenem řídit a aplikovat jej. Druhým je specifický přístup Ústavního soudu k lidsko-právním mezinárodním smlouvám, které byly po přijetí tzv. euronovely Ústavy následným rozhodnutím Ústavního soudu včleněny do rámce ústavního pořádku ČR. Debaty o tom, zda Listina ZPEU je nebo není (nebo spíše má či nemá být) součástí ústavního pořádku, probíhají již od doby vytvoření Lisabonské smlouvy (2007), která předvídala a nakonec stanovila právní závaznost unijního katalogu. 9 A ani po mnoha letech je nelze považovat za uvařené. 10 Monopol na závazný výklad ústavních norem a tedy i na určování toho, co všechno spadá do rámce ústavního pořádku, drží Ústavní soud. Jeho postoj k této otázce tudíž bude zásadní. Je faktem, kterému se věnuji níže, že Ústavní soud Listinu ZPEU akceptuje a používá. Otázkou však zůstává, v jaké podobě je (bude) užívána? Zda pouze jako unijní právo s důsledky, které samo toto právo předpokládá, tj. jeho přednostní aplikace, povinnost eurokonformního výkladu národního práva? Nebo jako součást vnitrostátního systému, konkrétně ústavního pořádku České republiky, s derogačním potenciálem, tedy s možností rušit vnitrostátní zákony pro rozpor s unijním katalogem lidských práv? Nebo v nějaké hybridní či nové formě? Tyto otázky nebyly Ústavním soudem zatím definitivně vyřešeny. Judikatura z poslední doby 11 ale naznačuje, že Ústavní soud vnímá Listinu ZPEU jako specifický pramen, který se svými účinky přibližuje účinkům norem tvořících 8 STEHLÍK, V., HAMUĽÁK, O., JIRÁSEK, J. BONČKOVÁ, H., PETR, M. Unijní právo před českými soudy. Praha: Leges, 2014, s Viz post Zdeňka Kühna na blogu Jiné právo z 30. listopadu 2007 s názvem: Bude Listina základních práv EU součástí ústavního pořádku ČR? a bohatou diskusi k němu. Dostupné na: 10 Zajímavá debata na toto téma byla součástí i poslední výroční konference České společnosti pro evropské a srovnávací právo (pořádané společně s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, v Praze, ) s názvem Listina základních práv Evropské unie: pět let poté aneb jeden lidsko právní katalog (ne)stačí? Závěrečný panel konference nesl název Měla by být Listina EU součástí ústavního pořádku České republiky? 11 Viz rozbor relevantních rozhodnutí Ústavního soudu níže v tomto článku. Palacký University, Olomouc, ISSN

10 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 ústavní pořádek ČR. To mě vede k myšlence, vyjádřené v názvu tohoto článku, že Listina ZPEU může být považována za jakési okolí ústavního pořádku ČR. 2 Předpoklady diskuse 2.1 Přímá vnitřní použitelnost Listiny ZPEU v členských státech Po přijetí Lisabonské smlouvy se Listina ZPEU stala řádnou součástí unijního práva a dopadají na ni všechny jeho charakterové vlastnosti. Již notorietou je přímá vnitřní použitelnost norem práva Evropské unie ve vnitrostátní praxi, kterou musíme předpokládat i v souvislosti s Listinou ZPEU. Samozřejmě i zde platí, že přímo vymahatelné budou pouze ty normy obsažené v Listině ZPEU, které splní požadavky nastavené judikaturou Soudního dvora EU. 12 Závěr o přímé použitelnosti Listiny ZPEU opírám o několik argumentů: a) Z pohledu evolučního (určitý historický argument) je Listina ZPEU jen vyvrcholením postupného budování systému ochrany základních práv na supranacionální úrovni. Již před přijetím Listiny ZPEU byla ochrana lidských práv zabezpečena prostřednictvím doktríny obecných zásad právních, u kterých Soudní dvůr uznal jejich aplikovatelnost i na vybraná jednání členských států a dovodil povinnost národních soudů se těmito (lidsko-právními) zásadami řídit ve svém rozhodování. 13 Přijetí Listiny ZPEU má navazovat na dosavadní vývoj, což potvrzuje jednak samotná Listina ve své preambuli 14 a nepřímo též Protokol (č. 30) 12 Notoricky známý tzv. Van Gend en Loos test vyžadující janost, přesnost a nepodmíněnost normy práva Evropské unie. Dle rozhodnutí Soudního dvora 26/62 Van Gend en Loos, ECLI:EU:C:1963:1. 13 Mimo explicitní situaci, kdy určitý unijní předpis přímo zavádí povinnost chránit konkrétní základní právo (typicky oblast antidiskriminačního práva či povinnost zajistit soudní prostředky k ochraně individuálních práv) Soudní dvůr uznal, že členský stát musí respektovat unijní standard i tam: Kde působí jako určitý agent Evropské unie, tedy v situacích, kdy implementuje/aplikuje určité unijní právo. Jedná se o tzv. Wachauf situaci dle rozsudku Soudního dvora ve věci 5/88 Wachauf, ECLI:EU:C:1989:321. Zde je vázanost unijním standardem opřena o argument decentralizovaného vládnutí, kdy státní orgány jednají v podstatě jako prodloužená ruka Unie. Weiler poukazuje na to, že v pozadí tohoto argumentu stojí nutnost jednotného standardu používání práva Unie ve všech státech, viz WEILER, J.,H.,H. The Constitution of Europe: Do the New Clothes Have an Emperor? and Other Essays on European Integration, Cambridge: Cambridge University Press, A rovněž v případech, kde stát využívá určitý prostor pro individuální odchýlení se od pravidel vnitřního trhu (využívá povolené výjimky ze zákazu omezení volného pohybu). Jedná se o tzv. ERT situaci dle rozsudku Soudního dvora ve věci C-260/89 ERT, ECLI:EU :C:1991:254. Zde je Weilerem argumentováno tím, že stát, i když uplatňuje své vnitrostátní právo, činí tak z dovolení unijních pravidel a za účelem odchylky od unijních pravidel, takže se pohybuje v oblasti vytyčené právem Unie. I zde samozřejmě figuruje obecná nutnost jednotného standardu používání práva Unie ve všech státech. 14 Viz pátý odstavec preambule k Listině ZPEU: [listina potvrzuje] práva, která vyplývají 10

11 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království 15. b) Systémovým argumentem je široké uplatňování principu přímé použitelnosti u všech typů pramenů unijního práva. Soudní dvůr postupně akceptoval tento účinek u norem primárního práva, sekundárního práva, mezinárodních smluv uzavíraných Evropskou unií a dokonce též u obecných zásad právních. 16 Není tu proto důvod nepředpokládat stejný přístup rovněž u Listiny ZPEU. Smlouva o Evropské unii navíc v čl. 6 odst. 1 klade Listinu ZPEU výslovně na roveň Smlouvám, čímž Listina ZPEU podle mě přebírá nejen jejich pozici v hierarchii pramenů práva EU, ale rovněž i jejich vlastnosti a účinky. 17 b) Z teleologického pohledu svědčí ve prospěch závěru o přímé použitelnosti Listiny ZPEU i skutečnost, že tento dokument přímo zakládá povinnosti členským státům. Základním ustanovením Listiny ZPEU, které určuje použitelnost unijního katalogu v rámci vnitrostátní praxe je čl. 51 odst. 1, podle kterého: Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Respektují proto práva, dodržují zásady a podporují jejich uplatňování v souladu se svými pravomocemi, při zachování mezí pravomocí, které jsou Unii svěřeny ve Smlouvách. Členské státy se tedy v Listině ZPEU objevují jako její přímý adresát. Již bylo naznačeno, že rozšíření povinnosti respektovat unijní standard základních práv i na členské státy se v judikatuře Soudního dvora etablovalo již od sklonku 80. let a dá se říci, že je obecně přijímáno. Na tento fakt odkazují i Vysvětlivky k Listině, které zdůrazňují danost povinnosti členských států dodržovat požadavky ochrany základních práv tak, jak plynou z práva Evropské unie. Závaznost Listiny ZPEU pro členské státy sice sama o sobě neznamená její přímou vnitřní použitelnost před vnitrostátními soudy. Je však [ ] z judikatury Soudního dvora a též čl. 53 Listiny ZPEU: Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno jako omezení nebo narušení práv a základních svobod, které v oblasti své působnosti uznávají právo Evropské unie [...]. 15 Viz šestý odstavec preambule k Protokolu č. 30, podle kterého: Listina potvrzuje práva, svobody a zásady uznávané Unií a tato práva zviditelňuje, avšak netvoří nová práva nebo nové zásady. 16 Pro přehledný a důkladný rozbor viz BOBEK, M., BŘÍZA, P., KOMÁREK, J. Vnitrostátní aplikace práva Evropské unie. Praha: C. H. Beck, 2011, s České (obdobně slovenské či polské) znění čl. 6 SEU mluví o stejné právní síle Listiny ZPEU ve srovnání se Smlouvami, což by mohlo svádět k pouze technickému, formálnímu chápání Listiny jako součástí nejvyššího stupně pyramidy unijních pramenů, co nemusí znamenat automatické převzetí vnitrostátních účinků smluv u Listiny. Avšak anglické či francouzské znění mluví o stejné právní hodnotě Listiny ZPEU a Smluv ( shall have the same legal value ; la même valeur juridique ), z čeho lze dovozovat rovnost mezi těmito prameny i v materiálním smyslu, z hlediska kvality a účinků. Palacký University, Olomouc, ISSN

12 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 jejím základním předpokladem. Soudní dvůr již v prvních rozhodnutích formujících doktrínu přímé použitelnosti evropského práva zdůrazňoval potřebu dvojí kontroly plnění závazků členských států. 18 Efektivní fungování právního systému Unie si vyžaduje, aby státy jako nositelé konkrétních povinností byly pod nepřetržitým dohledem. V této souvislosti se mluví o tzv. dvojí bdělosti nebo dvojí kontrole členských států. 19 Primárně dohled vykonává Komise, která může na stát, který neplní své závazky, podat k Soudnímu dvoru žalobu na neplnění povinností (čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie). Díky přímé použitelnosti a přímému účinku norem práva Evropské unie jsou pak dalším hlídačem jednotlivci, kterým právo Evropské unie přiznává vůči státu určitá oprávnění (i implicite), a národními soudy, před kterými se mohou jednotlivci těchto oprávnění domáhat. Stejná logika musí platit i v případě Listiny ZPEU a to o to víc, že jednotlivci jsou zde přímo a výslovně nadáni konkrétními právy. d) Vnitrostátní použitelnost Listiny ZPEU plyne i z textu jí samotné. V čl. 52 odst. 5 Listina definuje rozdíl mezi právy a zásadami, které jsou v ní obsažené. 20 Odlišení práv a zásad je zde vystavěno na rozsahu možnosti jejich soudního vymáhání. Zásady mohou působit jako podklad pro přijímání prováděcích aktů jak ze strany Unie, tak ze strany členských států. Před soudy pak mohou být použity pouze za účelem výkladu nebo kontroly platnosti takových aktů. Dle většinového názoru tedy nemohou být zdrojem soudně vymahatelných subjektivních práv tedy nemohou vykazovat přímý účinek. 21 Pro účely mého textu to však není relevantní. Podstatné je, že Listina ZPEU tak u práv (plně) jako i u zásad (omezeně) výslovně připouští jejich užití ve vnitrostátních řízeních. e) Posledním argumentem, nebo spíše potvrzením teze, že Listina ZPEU je přímo použitelným pramenem práva Evropské unie je empirická rovina. Od nabytí právní závaznosti se Listina ZPEU zařadila mezi prameny, které národní soudy používají nebo chtějí používat. Svědčí o tom i stoupající množství předběžných otázek týkajících se výkladu Listiny ZPEU, které již byly Soudnímu dvoru vnitrostátními soudy předlože 18 Viz rozsudek Soudního dvora 26/62 Van Gend en Loos, ECLI:EU:C:1963:1: Bdělost jednotlivců, majících zájem na ochraně svých práv, vede k účinné kontrole, která se připojuje k té, kterou články 169 a 170 [dnes čl. 258 a 260 SFEU, pozn. autora] svěřují Komisi a členským státům. 19 Viz WEATHERILL, S. Cases and Materials on EU Law. Oxford: OUP, 2010, s. 91 an. 20 Nebudu na tomto místě rozebírat nuance této dichotomie. Význam a dopady tohoto odlišování inspirativním způsobem rozebírá např. Generální advokát Cruz Villalón ves vém stanovisku ve věci C-176/12 Association de médiation sociale, ECLI:EU:C:2014:2. 21 Viz např. PRECHAL,S. Commentary on the Article 52(5). In PEERS, S., HERVEY, T. (eds.). The EU Charter of Fundamental Rights. A Commentary. Oxford: Hart Publishing, 2014, s

13 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. né. 22 V odpovědích na ně Soudní dvůr jednoznačně potvrzuje předpoklad vnitřní použitelnosti Listiny ZPEU (při naplnění požadavku čl. 51 odst. 1, viz další kapitola). 2.2 Rozsah použitelnosti Listiny ZPEU vůči členským státům Ze znění čl. 51 odst. 1, je zřejmé, že ne všechno jednání členských států podléhá obecnému testu konformity s Listinou ZPEU. Ta na rozdíl od například Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není univerzálně aplikovatelná. Její použitelnost se objevuje tam, kde jednání členského státu vykazuje určitý unijní rozměr. Je tedy jasné, že aplikace Listiny je u členských států limitovaná pouze na určitý segment činností, které souvisejí s výkonem práva Unie. Otázkou ale je, o jaký segment se jedná, která jednání členských států spadají pod deštník Listiny ZPEU (a tedy i pod výkladovou a kontrolní jurisdikci Soudního dvora)? Tato otázka patřila mezi nejvíce diskutované záležitosti v souvislosti s Listinou ZPEU a bylo pouze otázkou času, kdy do debat o rozsahu aplikace Listiny ZPEU vstoupí Soudní dvůr se svou závaznou interpretací. Za více než polovinu dekády od účinnosti Lisabonské smlouvy se mu dostalo několik příležitostí vyjádřit se k čl. 51 odst. 1 Listiny a alespoň částečně vyjasnit rozsah aplikace Listiny vis-à-vis členským státům. Není překvapením, že se Soudní dvůr přiklonil k extenzivnímu výkladu čl. 51 odst. 1. Zároveň je však nutné podotknout, že respektoval také vůli tvůrců Listiny ZPEU a stále uznává, že unijní katalog není použitelný univerzálně na jakékoli jednání členského státu. Klíčovým rozhodnutím k rozsahu aplikace Listiny, kterým se Soudní dvůr přiklonil k širokému výkladu čl. 51 odst. 1, je rozsudek ve věci C-617/10 Fransson 23. V této kauze byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka od švédského soudu, která se týkala trestního řízení vedeného proti H. Å. Franssonovi za závažné daňové úniky. H. Å. Fransson byl stíhán za to, že v určitých zdaňovacích obdobích uvedl nesprávné údaje do daňových přiznání, resp. nepodal daňová přiznání týkající se zaměstnavatelských příspěvků. Za totéž jednání však již byl v předešlé době daňovou správou sankcionován daňovou přirážkou. Soud tak narazil na problém zákazu dvojího potrestání za tentýž čin. Jelikož Listina ZPEU v čl. 50 potvrzuje zásadu ne bis in idem, byl národní soud nucen řešit otázku možného zamítnutí obvinění proti H. Å. Franssonovi pro rozpor s unijním katalogem a rozhodl se obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou. Na tomto pozadí samozřejmě vznikla otázka, zda daňové sankce a související trestní 22 Z dostupných dat plyne, že v roce 2011 bylo Soudnímu dvoru předloženo 27 otázek na výklad Listiny ZPEU, v roce 2012 a 2013 jich bylo shodně 41 a v roce 2014 se jednalo o 43 otázek (vycházím zde z Výročních zpráv Komise o uplatňování Listiny ZPEU (dostupné na: 23 C-617/10 Åkerberg Fransson, ECLI:EU:C:2013:105. Palacký University, Olomouc, ISSN

14 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 řízení představují provádění práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny ZPEU. Část členských států jakož i Generální advokát se k této otázce stavěli negativně a odmítali aplikovatelnost Listiny ZPEU na daný případ a tedy i pravomoc Soudního dvora ve věci rozhodnout. Soudní dvůr však dospěl k opačnému názoru a uznal aplikovatelnost Listiny ZPEU i navzdory tomu, že se nejednalo ani o klasický případ implementace práva Unie (tzv. Wachauf situace), ani o případ odchylky od unijních pravidel (tzv. ERT situace). Soudní dvůr v tomto případě navázal povinnost aplikace Listiny ZPEU i na další případy. Podle jeho slov (bod 21): Použitelnost unijního práva s sebou nese použitelnost základních práv zaručených Listinou. Použitelností unijního práva zde Soud nerozumí určitou konkrétní situaci použití unijních pravidel, ale v podstatě jen jakousi jejich abstraktní existenci. Klíčovým není, zda v daném případě bylo použito (primo či nepřímo) právo Unie, ale zda daný případ (resp. dotčená vnitrostátní úprava) spadá do působnosti práva Unie. Pro naplnění tohoto testu stačí i jen částečné / nepřímé napojení na právo Unie. 24 Tak tomu bylo i v případě H. Å. Franssona. Jeho daňové delikty se částečně týkaly i oblasti daně z přidané hodnoty, což je oblast harmonizovaná právem Unie. Navíc platí, že část příjmů z výběru DPH tvoří jeden z vlastních zdrojů rozpočtu Unie. Tím byl podle Soudního dvora postaven dostatečný most mezi trestním řízením na národní úrovni a unijním právem, věc tedy spadala do rámce působnosti práva Unie a stíhání i sankcionování daňových úniků zde bylo považováno za provádění práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny. Rozsudek Fransson přinesl extrémně široký výklad dopadů Listiny ZPEU na jednání členských států. Listina ZPEU se, jak říká K. Lenaerts, stala stínem práva Unie 25 a interpretace nabídnuta Soudním dvorem otvírala otázky o tom, kde ještě leží Listinou ZPEU nedotčená autonomie členských států. Soudní dvůr v následující judikatuře částečně korigoval přílišnou abstraktnost a jen nepřímé napojení jednání státu na právo Evropské unie. Vnesl tak do této problematiky trochu světla. Zmírnil tak určité obavy z bezbřehé až nepředvídatelné aplikovatelnosti Listiny ZPEU vůči členským státům. V rozsudku C-206/13 Siragusa 26 uvedl (bod 25), že: Pro určení, zda vnitrostátní právní úprava spadá do uplatňování unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny, je třeba kromě dalších skutečností ověřit, zda má uvedená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení unijního práva, jakou má tato právní úprava povahu a zda sleduje jiné cíle, než které zahrnuje unijní právo, i když může toto právo nepřímo ovlivnit, a zda existuje zvláštní ustanovení unijního práva v této oblasti 24 Viz HANCOX E., The meaning of implementing EU law under Article 51(1) of the Charter: Åkerberg Fransson. Common Market Law Review, 2013, č. 5, s nebo MAZÁK, J., DOBROVIČOVÁ, G., OROSZ, L., JÁNOŠÍKOVÁ, M. Odkaz Súdneho dvora EÚ vnútroštátnym súdom o aplikovateľnosti a pôsobnosti Charty základných práv EÚ: Rozsudky vo veciach Aklagaren Fransson a Melloni. Právny obzor, 2014, č. 2, s LENAERTS, K., GUTIÉRREZ-FONS, J.A. The Place of the Charter in the EU Constitutional Edifice. In PEERS, S., HERVEY, T. (eds). The EU Charter of Fundamental Rights. A Commentary. Oxford: Hart Publishing, 2014, s C-206/13 Siragusa, ECLI:EU:C:2014:

15 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. nebo způsobilé ji ovlivnit [ ]. Soudní dvůr tak určitým způsobem vysvětlil své závěry z rozsudku Fransson. Použitelnost Listiny stále vyžaduje, aby určitá věc spadala do působnosti unijního práva. K tomu, abychom tento závěr mohli učinit, však potřebujeme určité napojení kauzy na konkrétní zvláštní ustanovení práva Unie. Argumentace (či potřeba výkladu) samotnou Listinou ZPEU pro založení její vlastní působnosti nestačí (což potvrdil Soudní dvůr i v další judikatuře, např. C-265/13 Marcos 27 ). Podle Soudního dvora závěr, že se jedná o uplatňování práva Unie, nutně předpokládá existenci určitého stupně souvislosti mezi aktem práva Unie a dotčeným vnitrostátním opatřením, která jde nad rámec příbuznosti dotyčných oblastí nebo nepřímého dopadu jedné oblasti na druhou. Pouhá skutečnost, že vnitrostátní opatření spadá do oblasti, v níž má Unie pravomoci, tedy nemůže způsobit, že bude spadat do působnosti práva Unie, a tedy způsobit použitelnost Listiny (C-198/13 Hernández). 28 Z judikatury Soudního dvora (před i po lisabonské) plyne poměrně široké chápání rozsahu uplatňování práva Unie ze strany členských států, což vytváří potenciál pro široké uplatnění Listiny ve vnitrostátní praxi. Pojem uplatňování práva Unie pokrývá jak přímou aplikaci unijních norem, tak aplikaci a výklad vnitrostátních norem, které jsou transpozicí unijních pramenů, navíc též aplikaci vnitrostátních norem, kterou dochází/by mohlo dojít k derogaci unijně založených nároků (nejvýrazněji v oblasti vnitřního trhu) i aplikaci/výklad vnitrostátních norem, které se týkají oblasti konkrétní působnosti Unie. 2.3 Mezinárodní smlouvy o lidských právech jako součást ústavního pořádku České republiky Do účinnosti tzv. euronovely Ústavy České republiky v roce 2002 požívaly mezinárodní smlouvy o lidských právech zvláštní ústavní status, když podle tehdejšího znění čl. 10 Ústavy měly přednost před zákonem a Ústavní soud byl držitelem konkrétní pravomoci posuzovat soulad zákonů a podzákonných právních předpisů s těmito smlouvami. Euronovela ústavy v roce však formálně odstranila dvojkolejnost (lidsko-právní a ostatní prezidentské mezinárodní smlouvy) a odebrala Ústavnímu soudu jeho privilegované postavení, když zavedla určitý difúzní model kontroly souladu českých pod-ústavních předpisů s mezinárodními smlouvami = podle současného stavu mají otázku shody posuzovat obecné soudy přímo v rámci 27 C-265/13 Torralbo Marcos, ECLI:EU:C:2014:187. Viz k tomu např. EXNER, J. Aplikace Listiny základních práv EU na akty členských států. Jakým směrem kráčí Soudní dvůr? Dostupné na: kace-listiny-zakladnich-prav-eu-na-akty-clenskych-statu-jakym-smerem-kraci-soudni -dvur. 28 C-198/13 Julian Hernández a další, ECLI:EU:C:2014: Ústavní zákon č. 395/2001 Sb. ze dne 18. října 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Palacký University, Olomouc, ISSN

16 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 rozhodování věci, čím má být dosaženo rychlejší a efektivnější soudní rozhodování. 30 Ústavní soud se však v kontroverzním a diskutovaném 31 tzv. konkursním nálezu Pl. ÚS 36/01 32 postavil proti uvedené koncepční změně a vyslovil zachování speciálního statusu mezinárodních smluv o lidských právech v českém právním systému. V rámci obiter dictum vytvořil konstrukci, podle které ani po euronovele Ústavy nenastala žádná restrikce v jeho pravomocích, protože mezinárodní smlouvy o lidských právech i přesto, že došlo k vymazání jejich výslovné zmínky z textu Ústavy, budou nadále sloužit jako referenční kritérium ústavnosti jednoduchého práva a to jako imanentní součást ústavního pořádku České republiky: [...] Ústavní zakotvení všeobecné inkorporačním normy, a tým překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Ústavní soud tedy podal široký výklad pojmu ústavní pořádek a do jisté míry odboural existující názor o taxativnosti této ústavní kategorie. 33 Nepřímo tak vytvořil podmínky pro pozdější debatu o možnosti rozšíření ústavního pořádku také o text Listiny ZPEU (či rozšíření o právo Evropské unie obecně) 34. Opodstatněnost této otázky je na místě, a to zejména z těchto důvodů: 30 BARTOŇ, M. Novela Ústavy ČR č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovela Ústavy) a mezinárodní právo. EMP, 2002, roč. 9, č. 1/2, s. s a Kriticky viz např. KÜHN, Z., KYSELA, J.. Je Ústavou vždy to, co Ústavní soud řekne, že Ústava je? Časopis pro právní vědu a praxi, 2002, roč. 10, č. 3, s ; nebo FILIP, J. Nález č. 403/2002 Sb. jako rukavice hozená ústavodárci Ústavním soudem. Právní zpravodaj, 2002, roč. 3, č. 11, s Pro obhajobu postoje Ústavního soudu viz např. MALE NOVSKÝ, J. Euronovela Ústavy: Ústavní inženýrství ústavodárce nebo Ústavního soudu či obou? In KYSELA, Jan (ed). Deset let Ústavy České republiky východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, s nebo HOLLÄNDER, P. Dotváření Ústavy judikaturou Ústavního soudu. In KYSELA, J. (ed). Deset let Ústavy České republiky východiska, stav, perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 36/01 Odměna a náhrada výdajů správce konkursní podstaty, ECLI:CZ:US:2002:Pl.US K tomu viz též MLSNA, P. Komentář čl. 10 Ústavy. In RYCHETSKÝ, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s BOBEK, M., KÜHN, Z. What about that Incoming Tide? The Application of the EU Law in the Czech Republic. In LAZOWSKI, A. (Ed). The Application of EU Law in the New Member States Brave New World. Hague: TMC Asser Press, 2010,

17 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. a) Odkaz na Listinu ZPEU obsažený v článku. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jí přiznává stejnou právní sílu jako zřizovacím smlouvám. Listina ZPEU se stává součástí primárního práva 35, které je právem smluvním a přestože samotná Listina ZPEU nebyla sjednána jako mezinárodní smlouva 36, z materiálního hlediska jí nelze upírat takový status. 37 Minimálně z tohoto úhlu pohledu se jedná o mezinárodní smlouvu o lidských právech. b) U práva Evropské unie lze zvažovat jistý exkluzivní, silnější status v porovnání s ostatními mezinárodními závazky ČR (podobný výše rozebíranému silnějšímu statusu lidsko-právních smluv před přijetím euronovely Ústavy). 38 Ten vychází ze systematického argumentu odlišení tzv. integračních smluv podle čl. 10a Ústavy na jedné straně a ostatních prezidentských mezinárodních smluv na straně druhé (smlouvy podle čl. 10, resp. 49 Ústavy). Krom toho jej lze opřít o léta vytvářenou autonomní povahu evropského práva a jeho aplikační dominanci, které jsou základním předpokladem funkčnosti unijního právního systému. Tato exkluzivita smluv podle čl. 10a 39 může být podkladem pro premisu o quasiústavní povaze a z ní plynoucích derogačních účinků evropského práva vůči obecnému vnitrostátnímu právu. V dalším textu se pokusím nabídnout teoretický pohled na tuto zajímavou problematiku a přiblížit přístup Ústavního soudu k otázce vztahu Listiny ZPEU a ústavního pořádku České republiky. 3 Listina základních práv EU a ústavní pořádek Připomeňme si, že se momentálně nacházíme v situaci, kdy definitivní odpověď na otázku vztahu (zařazení) Listiny ZPEU a ústavního pořádku ČR zatím neexistuje. Není zde ani jasný postoj Ústavního soudu (podobný tomu, který byl vysloven v konkurzním nálezu v souvislosti s mezinárodními smlouvami o lidských právech), ani ustálená judikatura nabízející určité nepřímé indicie 35 Což akceptoval i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 19/08 Lisabonská smlouva I, ECLI:C Z:US:2008:Pl.US Na tento deficit poukazuje například Petr Mlsna, viz MLSNA, P. Listina základních práv Evropské unie a její ústavněprávní konotace. In GERLOCH, A., WINTR, J. (eds.): Lisabonská smlouva a ústavní pořádek. Aleš Čeněk, Plzeň 2009, s Obdobně viz KÜHN, Z. Listina základních práv EU a český ústavní pořádek. In KLÍMA, K., JIRÁSEK, J. (eds.) Pocta Jánu Gronskému. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s , 38 Pro samostatnou povahu integračních smluv (později potvrzenou nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 50/04 Cukerné kvóty III, ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.50.04) argumentoval např. soudce ústavního soudu J. Mucha již v roce Viz MUCHA, J. The Presentation of Czech Experiences. In MAVČIČ, A. (ed). The Position of Constitutional Courts Following Integration into the European Union. Ljubljana: Ustavno sodišče Republike Slovenije, 2004, s Dostupné na: 39 Prakticky se jedná především o smlouvy přijaté v souvislosti s členstvím v EU. Palacký University, Olomouc, ISSN

18 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 o přístupu Ústavního soudu k otázce (ne)vtažení Listiny ZPEU do ústavního pořádku. Samozřejmě je celkem možné, že tato otázka nebude Ústavním soudem (vy)řešena nikdy, a psaní jako je toto, budou jen pouhou teoretickou exhibicí. Nakonec i slavný konkurzní nález bývá interpretován spíše jako nostalgické povzdechnutí Ústavního soudu 40, které jinak nemělo v praxi žádné zásadní dopady. Důkazem pro spíše ideové, nežli právně relevantní chápání významu konkurzního nálezu, je také skutečnost, že v období od jeho vynesení (ale také v období před jeho vynesením) v podstatě nedochází v rámci rozhodovací činnosti Ústavního soudu k rušení českých právních předpisu pouze pro zjištěný rozpor s mezinárodní smlouvou o lidských právech. 41 Argumentace Ústavního soudu rozporem s mezinárodní lidskoprávní smlouvou je pokaždé jenom duplikací, podpůrným nástrojem zdůrazňujícím nekonzistenci jednoduchého práva s lidskoprávními standardy primárně stanovenými Listinou základních práv a svobod. Fakticky tedy judikované zachování možnosti posuzování jednoduchého práva prismatem mezinárodních lidskoprávních smluv na realitě řízení v rámci kontroly ústavnosti jednoduchého práva nic nezměnilo. K podobným závěrům jistě můžeme dospět i v souvislosti s Listinou ZPEU. Na druhou stranu s měnícím se Ústavním soudem a rostoucí relevancí Listiny ZPEU 42, vidím jako velmi pravděpodobné, že unijní katalog základních práv nezůstane ležet stranou a v práci Ústavního soudu se určitým způsobem odrazí. 40 Takto konkurzní nález hodnotí např. David Kosař ve svém diskusním příspěvku k postu Zdeňka Kühna na blogu Jiné právo z 30. listopadu 2007 s názvem: Bude Listina základních práv EU součástí ústavního pořádku ČR? a bohatou diskusi k němu. Dostupné na: jinepravo.blogspot.cz/2007/11/bude-listina-zkladnch-prv-eu-soust.html. 41 Ke zrušení českého jednoduchého práva pouze pro jeho rozpor s mezinárodní lidskoprávní smlouvou se Ústavní soud přiblížil v zásadním nálezu Pl. ÚS 16/99 Zrušení části páté občanského soudního řádu správní soudnictví, ECLI:CZ:US:2001:Pl.US Je nepopíratelným faktem, že hlavním referenčním kritériem pro posouzení zrušené části o.s.ř. byl čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod. Ústavní soud však i v tomto nálezu argumentoval jeho prerogativy pouze podpůrně a hlavní rozpor a důvod pro zrušení tehdejší části páté o.s.ř. objevil v čl. 36 Listiny. Jediným v literatuře rozebíraným rozhodnutím, kde Ústavní soud vyslovil neústavnost vnitrostátního předpisu pouze pro rozpor s mezinárodní smlouvou (Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod) je nález Pl. ÚS 45/04 Slyšení obviněného soudem (přezkum rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby), ECLI:CZ:US:2005:Pl.US K tomu viz WINTR, J. Vliv Úmluvy na český ústavní pořádek. In BOBEK, M., KMEC, J. (eds). Dvacet let Evropské úmluvy v České republice a na Slovensku. Praha: C. H. Beck, 213, s Na rostoucí relevanci Listiny ZPEU poukazuje jednak stále narůstající počet významných rozhodnutí Soudního dvora založených na tomto katalogu (př. C-293/12 Digital Rights Ireland, ECLI:EU:C:2014:238; C-131/12 Google Spain, ECLI:EU:C:2014:317; C-236/09 Test-Achats, ECLI:EU:C:2011:100) a jednak rostoucí počet předběžných otázek týkajících se výkladu Listiny ZPEU, které jsou Soudnímu dvoru předkládané ze strany národních soudů, viz Výroční zprávy Komise o uplatňování Listiny ZPEU (dostupné na: 18

19 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3. Intenzitu dopadů Listiny ZPEU na rozhodovací činnost Ústavního soudu však v této době můžeme jenom stěží odhadnout. V dalším textu shrnuji rizika, která s sebou může přinést vtažení Listiny ZPEU do rámce ústavního pořádku. Dále se pokusím nastínit scénáře možného přístupu Ústavního soudu k této otázce a nakonec přiblížím dosavadní judikaturu, ve které Ústavní soud pracoval s Listinou ZPEU. 3.1 Rizika zařazení Listiny ZPEU do ústavního pořádku V rámci doktrinálních debat převažuje názor, podle kterého by přímé rozšíření ústavního pořádku o Listinu ZPEU nebylo vhodné. 43 Hlavním důvodem je zachování autonomní povahy této české ústavní kategorie. 44 Pokud by totiž Listina ZPEU byla součástí ústavního pořádku, byla by část ústavního pořádku (představující právě Listinu ZPEU) podrobena výkladové pravomoci Soudního dvora EU. Kromě narušení samostatné povahy ústavního pořádku a možnosti významného oslabení specifického postavení ústavního soudnictví 45, by to mohlo přinést i podstatné praktické komplikace, protože tam, kde se Listina ZPEU materiálně překrývá s českou Listinou základních práv a svobod, by se mohly objevit odlišné pohledy na výklad konkrétního lidského práva ze strany Soudního dvora (vykládajícího Listinu ZPEU) a Ústavního soudu (vykládajícího Listinu ZPEU). Zajímavým problémem, který by v případě vtažení Listiny ZPEU do ústavního pořádku České republiky mohl teoreticky nastat, je také otázka ústavní kontroly budoucích změn Listiny ZPEU. 46 Pokud by totiž Listina byla chápána jako součást ústavního pořádku a zároveň by byla považována za mezinárodní smlouvu, v případě posuzování ústavnosti její novely ze strany Ústavního soudu (v rámci předběžné kontroly ústavnosti mezinárodních smluv podle čl. 87 odst. 2 Ústavy ČR, kde referenční kritérium tvoří celý ústavní pořádek) by se Listina ZPEU stala referenčním rámcem sebe samé. 43 Viz zejména diskusní příspěvky Z. Kühna, J. Komárka, P. Břízy, D. Kosaře a dalších na blogu Jiné právo k postu Zdeňka Kühna z 30. listopadu 2007 s názvem: Bude Listina základních práv EU součástí ústavního pořádku ČR? a bohatou diskusi k němu. Dostupné na: 44 Viz KÜHN, Z. Listina základních práv EU a český ústavní pořádek. In KLÍMA, K., JIRÁ SEK, J. (eds.) Pocta Jánu Gronskému. Plzeň: Aleš Čeněk, K tomu viz KOMÁREK, J. Why National Constitutional Courts Should Not Embrace EU Fundamental Rights Law Society and Economy Working Paper Series WPS December Dostupné na: 46 Na což poukázal např. Jan Kysela v rámci diskuse na konferenci České společnosti pro evropské a srovnávací právo (pořádané společně s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, v Praze, ) s názvem Listina základních práv Evropské unie: pět let poté aneb jeden lidsko právní katalog (ne)stačí? Palacký University, Olomouc, ISSN

20 AIO, 2015, Vol. 10, No. 3 Vtažení Listiny základních práv EU do ústavního pořádku by mohlo být považováno i za odporující požadavkům unijního práva. Vzhledem ke koncentrované formě ústavní kontroly v ČR, by otázku rozporu mezi českými normami a Listinou ZPEU (jako součástí ústavního pořádku) musely obecné soudy předkládat Ústavnímu soudu jako monopolnímu hlídači rozporů mezi obyčejným právem a normami ústavního pořádku. 47 To by se ale dostalo do konfliktu s požadavkem efektivní a bezodkladné aplikace unijního práva, který patří mezi základní principy práce s právem Evropské unie Několik možných scénářů přístupu k Listině Při hledání odpovědi na otázku, zda Listina ZPEU tvoří či netvoří součást ústavního pořádku České republiky, resp. jakou roli má tento dokument sehrávat v rozhodování Ústavního soudu, se nabízí hned několik scénářů/variant řešení, které představím níže. Klíčovou roli pro výběr některé z variant hraje vyřešení problému, jak obecně chápeme Listinu ZPEU. Zda ji považujeme za další pramen práva Evropské unie, který má mít v našem právním pořádku stejné postavení jako ostatní normy tohoto systému? Nebo zda se spíše přikláníme k jejímu chápání jako mezinárodního dokumentu sloužícího k ochraně lidských práv? Listina ZPEU jako běžné unijní právo Při určování místa Listiny ZPEU v českém právním řádu jistě můžeme hledat určitá východiska nebo paralely v rozhodnutích Ústavního soudu věnovaných obecně problematice účinků unijního práva v českém právním systému. Ústavní soud totiž věnoval poměrně velkou pozornost otázce, zda může právo Evropské unie sloužit jako referenční kritérium pro posouzení ústavnosti vnitrostátních zákonů, což je otázka, která přímo souvisí s problémem možného rozšíření ústavního pořádku o unijní normy. 49 Ústavní soud se k existenci své pravomoci posuzovat rozpor mezi evropským právem a jednoduchým vnitrostátním právem staví od počátku rezervovaně. Již v usnesení Pl.ÚS 19/04 50 odmítl svoji pravomoc a ponechal řešení otázek případného rozporu mezi evropským a vnitrostátním právem na obecných soudech. 47 Viz obdobně názor Z. Kuhna. v diskusi k jeho postu na blogu Jiné právo z 30. listopadu 2007 s názvem: Bude Listina základních práv EU součástí ústavního pořádku ČR? a bohatou diskusi k němu. Dostupné na: -zkladnch-prv-eu-soust.html. 48 Rozsudek Soudního dvora C-106/77 Simmenthal, ECLI:EU:C:1978:49; C-188/10 a C-189/10 Melki a Abdeli, ECLI:EU:C:2010: Více se této otázce věnuji např. zde HAMUĽÁK, O. Flexibilita ústavního pořádku, právo Evropské unie a marginalia k Listině základních práv Evropské unie. In MLSNA, P. Ústava ČR vznik, vývoj a perspektivy. Praha : Leges, 2011, s Usnesení Ústavního soudu Pl.ÚS 19/04 Povaha tzv. zlatých akcií, ECLI:CZ:US:2006:Pl. US