Bankovní institut vysoká škola Praha. Práva pacientů v ČR. Bakalářská práce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Práva pacientů v ČR Bakalářská práce Lenka Frantová, DiS. Duben, 2011

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Práva pacientů v ČR Bakalářská práce Autor: Lenka Frantová, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mašindová Odborný konzultant: JUDr. Alena Hanáčková Nemocnice Strakonice, a.s. Praha Duben, 2011

3 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Strakonicích, dne Lenka Frantová

4 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucí své diplomové práce, Mgr. Mašindové za vstřícný přístup, odborné vedení a cenné rady při konzultacích. Také děkuji JUDr. Hanáčkové za ochotu při konzultaci právních náleţitostí mé práce. Mé velké poděkování patří také mým rodičům, kteří mi byli velkou oporou po celou dobu mých studií.

5 Anotace Práce stručně shrnuje platnou legislativu týkající se zdravotnictví v České Republice. Podstatu práce tvoří dva vlastní výzkumy. První výzkum mezi pacienty ukázal, ţe zdravotní péče v ČR je pacienty povaţována za kvalitní a dostupnou. Zároveň také ukázal, ţe se řada z pacientů v minulosti jiţ setkala s nevhodným či neodborným postupem během léčby. Druhý výzkum mezi zdravotními sestrami tyto výsledky v některých ohledech překvapivě potvrdil. Výzkumem se také prokázalo, ţe většina zdravotníků není ve svém povolání spokojená. Annotation This thesis briefly summarizes the legislation relating to healthcare in the Czech Republic. The essence of the work consists of two studies. The first study, carried out with patients, showed that healthcare in the Czech Republic is considered to be of high quality and easily affordable. It also showed that many patients have previously encountered inappropriate or unprofessional conduct during their therapy. The second study, carried out with nurses, reflected these results in some instances. It also demonstrated that the majority of health professionals are unhappy in their chosen careers.

6 OBSAH: ÚVOD... 7 TEORETICKÁ ČÁST PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY PACIENTA V ČR ETICKÉ KODEXY Hippokratova přísaha Etický kodex České lékařské komory Etický kodex sester Charta práv dětí v nemocnici Charta práv pacientů Charta práv tělesně postiţených osob Deklarace práv duševně postiţených osob Deklarace práv onkologických pacientů VÝBĚR INDIVIDUÁLNÍCH PRÁV PACIENTA Právo pacienta na informace Právo pacienta na řádný postup zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotní péče Právo na ochranu informací Právo na ochranu cti, důstojnosti a intimní sféry Nahlíţení pacienta do zdravotnické dokumentace ŘEŠENÍ SPORU PACIENT VERSUS ZDRAVOTNÍK Stíţnost vedoucímu zdravotnického zařízení Stíţnost zřizovateli nemocnice nebo registrujícímu orgánu Stíţnost České lékařské komoře EMPIRICKÁ ČÁST VLASTNÍ VÝZKUM Práva pacientů v ČR Metodika a organizace výzkumu Charakteristika respondentů Výsledky šetření a jejich analýza Výzkum mezi zdravotníky Metodika a organizace výzkumu Charakteristika respondentů

7 5.2.3 Výsledky šetření a jejich analýza ZÁVĚR POUŢITÁ LITERATURA PŘÍLOHY

8 ÚVOD Naše zdravotnictví prochází v současnosti velkými změnami. Změnami, které by měly vést k vyšší kvalitě poskytované péče, většímu komfortu a spokojenosti pacientů se zdravotní péčí a v neposlední řadě i k efektivnímu vynakládaní prostředků státu i pacientů na zdravotní péči. Celkově dochází k velkým změnám v postavení pacienta i v postavení zdravotníků, tj. lékařů i zdravotních sester, jiţ po staletí. V dobách, kdy byli lékaři a ostatní zdravotníci povaţováni za vzdělané a nezastupitelné odborníky, bývali pacienti spíše podřízení a poslušní lékařským pokynům. Uplynulo však mnoho času. V průběhu let se obě role, jak pacienta, tak zdravotníka, začaly vyrovnávat, moţná i obracet a došlo k obrovským změnám. Pacienti cítí za své zdraví větší odpovědnost, aktivně se podílejí na léčbě a s lékařem se spíše radí. Změny v postoji pacientů samozřejmě vyvolávají změny i na straně zdravotníků. Lékaři i sestry ztratili své výsadní postavení v rozhodování o postupech léčby a neustále se musejí učit přijímat názory a rozhodnutí, a to i takové, se kterými vzhledem k svému vzdělání nemusejí vţdy souhlasit. Při výběru tématu mé práce sehrálo velkou roli mé dosavadní zaměstnání. Jako porodní asistentka se posledních 7 let setkávám s různými názory pacientů, ale i zdravotníků. Souhlasím s tím, ţe aktivní přístup pacientů k vlastnímu zdraví je obrovským přínosem a pokrokem doby. Přesto si stále nejsem jistá, ţe pacienti vţdy vědí, co mohou oprávněně po zdravotnících poţadovat. A i u zdravotníků by se dalo pochybovat, zda změny rolí přijímají tak jak mají. Práci jsem rozdělila na dvě části. Teoretická část stručně popisuje právní úpravu našeho zdravotnictví. Prostor jsem věnovala také etice ve zdravotnictví, která sice není právně vymahatelná, ale je důleţitou a leckdy podceňovanou částí problémů ve zdravotnických zařízeních. Zaměřila jsem se na individuální práva pacienta a moţný postup při podání stíţnosti na neodborně či nekvalitně poskytovanou péči. Empirickou část práce tvoří vlastní sociologická šetření zaměřená na dvě různé cílové skupiny. V kvantitativní části výzkumu byli respondenty pacienti celé ČR, kvalitativní části se zúčastnily zdravotní sestry různých zdravotnických zařízení v ČR. Cílem práce je vytvořit stručný přehled právní úpravy českého zdravotnictví a to včetně etických pravidel a zjistit tak, zda je orientace v nich pro laickou veřejnost vůbec moţná. Výzkumem mezi pacienty chci zjistit, zda povaţují zdravotní péči za kvalitní, dostupnou a zda se podle jejich názoru zdravotní péče v ČR zlepšuje či nikoli. Zároveň doufám, 7

9 ţe výzkum ukáţe, v čem vidí pacienti největší nedostatky našeho zdravotnictví a co naopak dle jejich názoru změnu nepotřebuje. Ve druhém výzkumu mezi zdravotníky chci zjistit, zda jsou zdravotnice spokojené ve svém zaměstnání a proč. Výsledky chci odhalit, kde je podle zdravotníků největší problém zdravotnictví a zda podle jejich názoru dochází k porušování práv pacientů a jakých. 8

10 TEORETICKÁ ČÁST 1. PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY PACIENTA V ČR Základní rámec ochrany pacienta nalezneme jiţ v ustanovení Ústavy České Republiky a Listiny základních práv a svobod. Stát občanovi přiznává práva, které se zavazuje sám respektovat a chránit. Listina základních práv a svobod obsahuje část, která je věnována zdravotnické problematice a souvisejícím okruhům. Zachycuje právo na ţivot, právo na soukromí a zachování lidské důstojnosti, právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči, právo na ochranu před zneuţíváním nebo zveřejňováním údajů o své osobě. V oblasti veřejného práva je ochrana pacienta zajištěna celou řadou zákonů. Za stěţejní právní předpis lze povaţovat zákon č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších přepisů, o péči o zdraví lidu. Zákon řeší hlavní zásady poskytování zdravotní péče a léčebné péče, upravuje vztah lékař pacient a vymezuje zdravotnickou soustavu. Důleţitou součástí zákona je ustanovení týkající se náleţitosti souhlasu pacienta při provádění léčebných a jiných úkonů. 1 Právní úprava je značně roztříštěná a rozsáhlá a tak si dovolím uvést pouze zlomek nejdůleţitějších přepisů dotýkajících se zdravotnictví. Zmínit lze zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/ stanoví: (1) Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání informuje pacienta, popřípadě další osoby v souladu s 67b odst. 12 písm. d), o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a kaţdého vyšetřovacího a nebo léčebného výkonu, jakoţ i jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Jestliţe to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta vyţadují, je zdravotnický pracovník uvedený ve větě první oprávněn sdělit osobám blízkých pacientovi a členům jeho domácnosti, kteří nejsou osobami blízkými, téţ informace které jsou pro ně nezbytné k zajištění péče o tohoto pacienta nebo pro ochranu jejich zdraví. V případě, kdy pacient vyslovil podle 67 odst. 12 písm. d) zákaz poskytování informací, lze informace podle věty druhé sdělovat pouze se souhlasem pacienta. Po vyslovení souhlasu se pouţije ustanovení 67 odst. 12 písm. d) a 67b odst.1 a 2 obdobně. (2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náleţité vysvětlení potřebnou péči, vyţádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers). (3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně ţivota nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu. (4) Bez souhlasu nemocného je moţné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichţ lze uloţit povinné léčení, b) jestliţe osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohroţuje sebe nebo své okolí, c) není-li vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyţádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně ţivota či zdraví, d) jde-li o nosiče. 9

11 Sb., zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, zákon č. 379/2005 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, zákon o umělém přerušení těhotenství č. 66/1986 Sb., zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů. Tyto zákony byly mnohdy několikrát novelizovány a mají řadu prováděcích právních předpisů. V současné době jsou připraveny jiţ v paragrafových zněních nové zákony a to zákon o zdravotních sluţbách a zákon o specifických zdravotních sluţbách, které některé z výše uvedených předpisů zruší a nahradí. V oblasti soukromého práva je ochrana pacienta zajištěna některými ustanoveními občanského zákoníku části 6, hlava II. Zakotvuje odpovědnost za škodu, přičemţ velkou roli hraje ustanovení 421a. 2 Opomíjet nelze ani pracovní či trestní zákoník. Důleţité v ochraně pacienta jsou i mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Za jeden z nejvýznamnějších smluvních textů je povaţována Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně), zejména články 4 a 5. 3 Smlouva byla v našem právním řádu publikována pod č. 96/2001 Sb. m. s. a stanovuje určité minimální standardy v dané problematice a OZ: (1) Kaţdý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichţ bylo při plnění závazku pouţito. Této odpovědnosti se nemůţe zprostit. (2) Odpovědnost podle odst. 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických sluţeb. 3 Čl. 4 Profesní standardy Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Čl. 5 Obecné pravidlo Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je moţno provést pouze za podmínky, ţe k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakoţ i o jeho důsledcích a rizicích. 10

12 2. ETICKÉ KODEXY Zdravotnictví je ovlivněno do značné míry i celou řadou etických pravidel, které obsahují především zásady, upravující vztah lékaře a pacienta. Nejsou sice právně závazná, nicméně zavazují lékaře i zdravotní sestry k určitému chování a popisují některá oprávnění pacientů. Je profesní ctí zdravotníka tyto etické kodexy dodrţovat. Na formulacích etických kodexů pracovala s přihlédnutím k zahraničním vzorům Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví. Etické komise jsou i v některých větších zdravotnických zařízeních. Ty se však obvykle zabývají projekty v oblasti klinického výzkumu. 2.1 Hippokratova přísaha Hippokratova přísaha ( př. Kr.), skládaná lékaři, obsahuje základní etické principy jejich povolání. Její dnešní text je odlišný od textu původního. Odlišnosti textu můţeme zaznamenat v jednotlivých zemích, ba dokonce i u jednotlivých lékařských škol. V moderních verzích je často vypuštěno odvolání na bohy, slib o vyučování lékařství pouze muţům a také části, ve které je lékaři zakazováno vyvolat potrat. Text přísahy: Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asképia a Hygieu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat. Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího. Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k potratu. Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, 11

13 kteří takovéto řemeslo provádějí. Do všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak. 4 Obnovený lékařský slib (1990) Zákon o vysokých školách č. 172/90 Sb. Promotor:... Slíbíte tedy: Především: ţe si budete vědomi poslání vzdělání a vědy pro společnost, ţe budete stále usilovat o společenský pokrok a šťastnou budoucnost lidstva, ţe své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všech lidí a své povinnosti budete konat řádně a svědomitě, ţe budete stále prohlubovat vědecké poznání, ke kterému tato věda došla, a v něm budete dále pokračovat. Dále: ţe budete podle svých moţností a svého nejlepšího svědomí řídit ţivot zdravých i nemocných vţdy jen k jejich prospěchu, ţe zachováte svůj ţivot a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a ţe budete mít na zřeteli jen dobro člověka, ţe to, co uvidíte nebo uslyšíte při provádění svého povolání nebo vůbec v ţivotě lidí, co by nemělo být zveřejněno, zachováte v tajnosti. Konečně: ţe vţdy uchováte ve vděčné paměti Univerzitu Karlovu a její lékařskou fakultu, na níţ dosáhnete titulu doktora všeobecné medicíny. Jste si dobře vědomi, k čemu se zavazujete a jste připraveni sloţit tento slavný slib na své dobré svědomí? Doktorandi: Slibuji Etický kodex České lékařské komory Etický kodex České lékařské komory je stejně jako ostatní etické kodexy právně nezávazný, avšak dalo by se říci, ţe je jediným kodexem, podle něhoţ mohou být osoby, které mají díky svému povolání povinnost jej respektovat, také trestány. Česká lékařská komora povinně sdruţuje všechny lékaře, kteří vykonávají své povolání na území ČR. Tím se stává jedinou 4 Zdroj: 5 Zdroj: 12

14 organizací, která můţe posuzovat a trestat případné neetické chování svých členů (lékařů). Přestoţe Česká lékařská komora by měla být organizací nejen pro lékaře, ale i institucí pro veřejnost, která se na ni můţe obracet se svými stíţnostmi a problémy, komunikace s organizací je velmi obtíţná. Sama jsem si vyzkoušela, ţe i přes opakované dotazy, které jsem směřovala na kontaktní místa, které Česká lékařská komora uvádí na svých internetových stránkách, se mi odpovědi nedostalo ani po několika měsících. Podobný, neochotný a pomalý přístup ze strany České lékařské komory k vyřizování různých záleţitostí mi pak byl potvrzen i lékaři. Díky tomu tak neuvádím ve své práci ţádné podrobnosti o historii vzniku etického kodexu. Text kodexu: Obecné zásady 1 (1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke kaţdému lidskému ţivotu od jeho počátku aţ do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince. (2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a ţivot, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboţenské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře. (3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodrţovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohroţují základní lidská práva. (4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný. (5) Lékař uznává právo kaţdého člověka na svobodnou volbu lékaře. 13

15 Lékař a výkon povolání 2 (1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného povaţuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší moţné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce). 2) Kaţdý lékař je povinen v případech ohroţení ţivota a bezprostředního váţného ohroţení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc. (3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohroţení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy. 4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetíţen, nebo je-li přesvědčen, ţe se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby. (5) Lékař nemůţe být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí. (6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něţ vzniká závislost nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným neţ léčebným účelům. (7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodluţovat ţivot za kaţdou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné. (8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneuţito ke komerčním účelům. (9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven, nebo kdyţ je to stanoveno zákonem. 14

16 (10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat. (11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemoţňující změnu, zničení nebo zneuţití. (12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe. (13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichţ by plynuly občanům neoprávněné výhody. (14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta. (15) Lékař se podle svého uváţení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch. (16) Lékař se musí zdrţet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněţ tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob. (17) Nový způsob léčení je moţné pouţít u nemocného aţ po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodrţení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje. (18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí. Lékař a nemocný 3 (1) Lékař plní vůči kaţdému nemocnému své profesionální povinnosti. Vţdy včas a důsledně zajistí náleţitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyţaduje. 15

17 (2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníţí se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného. (3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví. (4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvaţované prognóze a o dalších důleţitých okolnostech, které během léčení mohou nastat. (5) Zadrţení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je moţné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké. (6) Lékař nesmí zneuţít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem. Vztahy mezi lékaři 4 (1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor. (2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevaţovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované sluţby jiných lékařů, natoţ pouţívat poniţujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů. (3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby. (4) Lékař je povinen poţádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vţdy, kdyţ si to vyţádají 16

18 okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta. (5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován můţe být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady. Lékař a nelékař 5 (1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit zda, jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat. (2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob s jejichţ přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek. Účinnost 6 Tento etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost Zdroj: 17

19 2.3 Etický kodex sester I zdravotní sestry a porodní asistentky mají svá sdruţení, ve kterých se mohou zaregistrovat. Porodní asistentky mají na výběr ze dvou organizací, ve kterých mohou být členy. Jednou je Česká asociace porodních asistentek (ČAPA) a druhou je Česká asociace sester (ČAS). Pro ostatní zdravotní sestry je domovskou organizací pouze ČAS. Jejich účast však na rozdíl od lékařů není povinná. Samotná organizace tak nemůţe řešit stíţnosti směřované proti pochybení zdravotních sester či porodních asistentek. Obě organizace se podílejí na odborném vzdělávání zdravotníků, aktivně spolupracují s mezinárodními organizacemi a usilují o sjednocení ošetřovatelské péče. Tady však jejich pravomoc končí. Sestry z České republiky se prostřednictvím České asociace sester (ČAS) hlásí k Etickému kodexu Mezinárodní rady sester (ICN). Mezinárodní etický kodex pro zdravotní sestry byl poprvé přijat ICN v roce Od té doby byl několikrát revidován a znovu schvalován. Po projednání sněmem předsedkyň a předsedů sekcí a regionů ČAS byl přijat Etickou komisí a Prezidentem ČAS a je platný od 29. března Text kodexu: Sestra je povinna převzít profesionální odpovědnost za péči o zdraví, prevenci nemocí a za zlepšování zdravotního stavu nemocných právě tak, jako za tišení bolesti. Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty: respekt k lidskému ţivotu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, věk, pohlaví, politické přesvědčení a sociální postavení. Sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů. Sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, povaţuje je za důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu můţe tyto důvěrné informace předat. Sestra při poskytování péče respektuje ţivotní hodnoty a obyčeje jednotlivce i jeho právo na sebeurčení. 7 Zdroj: 18

20 Sestra přijímá osobní odpovědnost za svá rozhodnutí při ošetřování a za následné chování. Sestra uplatňuje získané znalosti a řídí se individuální způsobilostí a schopností při vyhledávání konzultace, při přijímání a předávání sesterské činnosti jiným. Sestra usiluje o nejvyšší moţný standard ošetřovatelské péče v mezích moţností dané situace. Sestra spolupracuje s jinými profesionály zdravotní péče, uznává a respektuje jejich přínos a vyvíjí úsilí o patřičnou úroveň morálních vztahů zdravotnického týmu. Sestra provádí zodpovědně indikovanou odbornou péči, ale odepře účast na jednání, které odporuje etice či jejímu svědomí. Sestra na sebe klade při výkonu povolání vţdy nejvyšší poţadavky. Sestra má pro výkon své profese morální předpoklady a příslušné odborné znalosti a vyuţívá kaţdé vhodné příleţitosti k udrţení a ke zvýšení profesionálních znalostí a způsobilosti. Sestra svým příkladným chováním hraje velkou roli při zavádění ţádoucích mravních zásad a kriterií do ošetřovatelské praxe. Sestra se podílí prostřednictvím profesní organizace na vytvoření, uskutečňování a zlepšování vhodných sociálních, ekonomických a pracovních podmínek v ošetřovatelství. Sestra se aktivně podílí na úsilí zdravotnictví chránit a uskutečňovat vysokou kvalitu sesterské péče. Sestra se se spoluobčany a ostatními zdravotníky zodpovědně podílí na iniciativním uspokojování bio-psycho-sociálně-ekologických potřeb veřejnosti. Sestra se podílí na objektivní informovanosti veřejnosti v oblasti zdraví a všech aspektů, které mohou zdraví ovlivnit. Sestra svým ţivotním stylem ovlivňuje tradice a zvyky společnosti, v níţ ţije a pracuje Charta práv dětí v nemocnici Tento dokument vychází z textu Charty práv dětských pacientů organizace National Association for the Welfare of Children Hospital (NAWCH) se sídlem v Londýně. Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České republiky text upravila, schválila a prohlásila 8 Zdroj: 19

21 za platný 25. února Text charty: Děti musejí být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyţadují, nemůţe být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení. Děti v nemocnici musejí mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to moţné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm. Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň moţnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem. Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Kaţdé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení. S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí. Dětem se musí dostávat péče náleţitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí kaţdé věkové skupiny. Děti musejí mít moţnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci. Děti musí být pečováno společně s jinými dětmi téţe věkové skupiny. Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a poţadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti. Děti musejí mít plnou příleţitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu. 9 9 Zdroj: 20

22 2.5 Charta práv pacientů Text charty: Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo ţádat soukromí a sluţby přiměřené moţnostem ústavu, jakoţ i moţnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv můţe být provedeno pouze ze závaţných důvodů. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením kaţdého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohroţení má být náleţitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyţaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněţ právo znát jména osob, které se na nich účastní. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření s léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na vyšetření přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. Pacient má právo očekávat, ţe veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby, jsou povaţovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. Pacient má právo očekávat, ţe nemocnice musí podle svých moţností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým ţádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, můţe být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, kdyţ mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít 21

23 do své péče, musí překlad nejprve schválit. Pacient má právo očekávat, ţe jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, ţe nemocnice určí postup, jímţ bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, ţe se lékař rozhodl k nestandartnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient můţe kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, kdyţ byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. Nemocný v závěru ţivota má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyţadovat odůvodnění jeho poloţek bez ohledu na to, kým je účet placen. Tato práva jsou prohlášena za platná dnem , jsou závazná morálně, nikoliv právně. Chartu práv pacientů navrhla, po připomínkovém řízení definitivně formulovala a schválila Centrální etická komise MZ ČR Charta práv tělesně postiţených osob Preambule Charta práv tělesně postiţených vychází z Prohlášení lidských a občanských práv, Všeobecného prohlášení o lidských právech, Evropské konvence lidských práv a Všeobecného zákona o tělesně postiţených, vydaného v Paříţi v roce V souladu s těmito dokumenty má kaţdá tělesně postiţená osoba stejná práva a povinnosti jako kdokoliv jiný. Je tedy potřebné podporovat kaţdou ekonomickou a sociální politiku, která k právům 10 Zdroj: 22

24 a povinnostem postiţených osob přihlíţí. Tělesné postiţení vede k omezení pohybové aktivity a taková osoba se stává ve zvýšené míře závislou na okolním prostředí, na svých blízkých i na celé společnosti. Je proto povinností společnosti napomáhat při integraci těchto našich spoluobčanů do normálního ţivota. Postiţení mají plné právo na samostatný a nezávislý způsob ţivota, jaký si sami zvolí. Mají právo začlenit se do společenského ţivota, mají právo na splnění všech svých přání a tuţeb. Těm, kteří chtějí ţít v domovech s pečovatelskou sluţbou, má být umoţněno vybrat si kvalitní domov, kde by byla plně respektována jejich osobnost. Tělesně postiţené osoby mohou vyuţívat i soukromé domy či byty a společnost jim musí dát příleţitost je přizpůsobit pro pohodlný, nezávislý a bezpečný ţivot. Odpovědné osoby, které rozhodují o výstavbě domů a bytů, stejně jako výstavbě veřejných komunikací, mají za povinnost vytvářet co nejpříznivější podmínky pro seberealizaci, bezpečnost a sebevědomí postiţených osob. Text : Způsob ţivota: Kaţdá tělesně postiţená osoba má právo na nezávislý výběr způsobu ţivota a na místa, kde chce ţít. Rodina a okolí: Jako kaţdá lidská bytost, tak i tělesně postiţená osoba chce milovat a být milována. Má plné právo zaloţit vlastní rodinu, rozvíjet jí a zachovávat a působit na rozvoj rodinných a přátelských vztahů Právo na kvalitní a kvalifikovanou pomoc: Kaţdá tělesně postiţená osoba má právo na kvalitní a kvalifikovanou pomoc. Přátelský vztah mezi osobou, která pomoc poskytuje, a osobou, která ji přijímá, musí být zaloţen na vzájemném respektu důvěře a úctě. Právo na lékařskou péči: Postiţená osoba má právo na výběr lékaře, který má pečovat o její zdraví. Má právo na pravidelnou informaci o osobní zdravotní situaci a podílet se na všech rozhodováních o sobě. Bydlení a okolí: Postiţená osoba má plné právo sama se rozhodnout, ţít a bydlet v místě, odpovídajícím jejím poţadavkům a potřebám. Právo na technickou pomoc: Tělesně postiţená osoba má právo na úplné financování technického vybavení a pomoci nutné pro nezávislý ţivot. Účast na společenském ţivotě: Tělesně postiţeným osobám musí být umoţněna komunikace, pohyb a přístup ke společnosti, vzdělání, úřadům, ekonomickým a profesním aktivitám i k aktivitám ve volném čase a ve sportu. 23

25 Kaţdá tělesně postiţená osoba má právo na dostatečný příjem pro zajištění svého pohodlí a spokojeného ţivota. Závěr Tělesně postiţené osoby, asociace, sdruţení a svazy by měly sjednotit své úsilí pro zlepšení vzájemného poznávání a pro to, aby se lépe domohly zajištění svých základních lidských práv, jimiţ jsou: - Právo na to, být odlišný, - Právo na důstojný a odpovídající způsob ţivota, - Právo na integraci do společnosti, - Právo na svůj názor a na jeho splnění, - Právo na rovnoprávné občanství a na nezávislý výběr způsobu ţivota i místa, kde chce ţít. Chartu práv a povinností tělesně postiţených vydalo vlivné Francouzské sdruţení tělesně postiţených (Association des Paralysés de France, APF). 11 Deklaraci s přihlédnutím k zahraničnímu vzoru formulovala Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví. 2.7 Deklarace práv duševně postiţených osob Duševně postiţený občan má, pokud je to jen moţné, stejná práva jako ostatní občané. Duševně postiţený občan má nárok na přiměřené lékařské ošetření a terapii odpovídající jeho potřebám, jakoţ i nárok na takové vzdělání, trénink, rehabilitaci a podporu, které co nejvíce mohou rozvinout jeho moţný potenciál a schopnosti. Duševně postiţený občan má právo na hospodářské zajištění a přiměřený ţivotní standard. Tam, kde je to moţné, měl by duševně postiţený ţít se svojí vlastní nebo opatrovnickou rodinou a s ní společně sdílet ţivot. 11 Zdroj: 24

26 Duševně postiţený občan má právo na kvalifikovaného opatrovníka, pokud je to k jeho blahu a zájmům ţádoucí. Duševně postiţený občan má právo na ochranu před zneuţíváním, pohrdáním a poniţujícím jednáním. Pokud duševně postiţený občan není v důsledku svého postiţení schopen v plném rozsahu vyuţít všechna svá práva, nebo pokud by bylo nutné některá nebo všechna práva omezit či odejmout, musí se při průběhu omezení nebo odejmutí práv prokázat příslušná právní jistota proti jakékoliv formě zneuţití. Tuto rezoluci schválilo Valné shromáţdění OSN dne 20. prosince Deklarace práv onkologických pacientů Na 18. Mezinárodním onkologickém kongresu UICC (Mezinárodní unie proti rakovině) v Oslu byla přijata společná Deklarace na podporu a dodrţování práv onkologických pacientů. Kongresu se zúčastnili také zástupci Ligy proti rakovině Praha. Deklaraci jednomyslně přijali zástupci všech členských organizací na valném shromáţdění Asociací evropských lig proti rakovině v Oslu 29. června Preambule: Účastníci: Jsou si vědomi, ţe moderní medicína je soustavně se rozvíjející a rychle se měnící komplex a ţe vztahy mezi pacienty, zdravotníky a zdravotnickými zařízeními prodělávají významné změny. Uvědomují si, ţe pacient není jen uţivatelem, ale současně i aktivním účastníkem péče zdravotníků a zdravotnických zařízení a ţe má svá práva. Vývoj lékařských technologií a administrativa s tím spojená ovlivňují vztah pacienta, zdravotníků a zdravotnických zařízení a vyţadují zákonná opatření. Ačkoliv práva pacientů jsou legislativně ošetřena, jsou často zahrnuta do série zákonů různé povahy a rozsahu, které jsou nesnadno dostupné pro nemocné. 12 Zdroj: 25

27 Jsou si vědomi obtíţí nemocných, jestliţe zákonná ustanovení neexistují nebo nemají legislativní účinnost. Jsou informováni o existenci početných politických snah a normativních iniciativ v evropských zemích dokazujících společný zájem o práva pacientů. Uvědomují si, ţe zvýšený veřejný zájem o práva pacientů můţe přispět k legislativnímu rozvoji i zkomplikování problematiky. Jsou přesvědčeni, ţe přijetí společných postupů v dílčích otázkách společného významu můţe být vhodné a uţitečné pro práva pacientů na národní a mezinárodní úrovni. Jsou toho názoru, ţe přiměřený význam postavení pacienta přijetím společných zásad by mohl vzrůstat a stát se motivací pro zdokonalování zákonodárců. Jsou přesvědčeni, ţe současné podklady mohou zákonodárcům pomoci při začlenění důleţitých zásad do zákonů a jejich uplatnění. Jsou toho názoru, ţe prosazení práv pacientů nemůţe být docíleno izolovaně, a proto pacientská práva musí být ošetřena různými způsoby. Je třeba upřesnit přijatá opatření na ochranu pacientů v dané situaci, neboť text je formulován obecně, a přesvědčivě vyuţít všech moţností k podpoře a prosazení pacientských práv. Vyuţít všech zásad a zákonných ustanovení o pacientských právech přijatých v následujících mezivládních dohodách: Guided by the principles and provisions concerning patients rights as Hestablished in the following intergovernmental instruments: Universal Declaration of Human Rights (1948), International Covenant on Civil and Political Rights (1996), International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights (1996), European Convention on Human Rights and Fundamental Freedoms (1952), European Social Charter (1961) as well as Declaration of Amsterdam on the promotion of patints rights in Europe (World Health Organisation, 1994), the Convention of Human Rights and Biomedicine (Council of Europe, 1997) and the Charter of Paris against Cancer (2000). Souhlasí s následujícími ustanoveními: Článek 1. Definice 1.1. Termín pacient je míněn v souvislosti s "vyuţitím zdravotní péče u zdravého nebo nemocného". Termín "onkologický pacient" je označení "uţivatele zdravotní péče, který má nádorové onemocnění nebo obtíţe související s rakovinou". Článek 2. Pacienti jako živé bytosti 2.1. Hodnota člověka a jeho práva vyjádřená v mezinárodních dokumentech citovaných výše 26

28 je dána v systému zdravotní péče a zejména ve vztahu mezi pacientem, zdravotníky a zdravotnickými zařízeními V rámci toho všichni pacienti mají právo na kvalitní ţivot, fyzický a duševní rozvoj, důstojnost, respektování soukromí, vlastní morální, kulturní, filozofický, ideologický, náboţenský názor, který nesmí být příčinou diskriminace. Článek 3. Právo na léčení, zdravotní péči a psychosociální podporu 3.1. Nádorově nemocní mají právo na stejnou dostupnost léčby Medicínské a psychosociální přístupy jsou stejné u nádorově nemocných Nádorově nemocní mají právo na přiměřenou úroveň péče, která je dána jak dokonalým technickým vybavením úměrným dostupným zdrojům, tak současnému dostupnému klinickému vzdělání a odborné úrovni v dané zemi a mezilidským vztahům mezi onkologickým pacientem a zdravotníky Nádorově nemocní mají právo na nezbytnou zdravotní péči při svém onemocnění včetně preventivní péče a rehabilitace Nádorově nemocní mají právo na svobodnou volbu a změnu lékařů a zdravotnického zařízení stejného zaměření Nádorově nemocní mají právo konzultovat jiného lékaře v kaţdé situaci Nádorově nemocní jsou léčeni vţdy ve vlastním zájmu v souladu s léčebnými postupy a dostupnou technikou Nádorově nemocní mají právo na zabezpečení pokračujícího léčení v jedné i více nemocnicích při střídání s domácím ošetřováním Nádorově nemocní mají právo na léčbu obtíţí v důsledku onemocnění podle současných poznatků, na pomoc v terminálním stadiu nemoci a na důstojné umírání. Článek 4. Právo na informace Nádorově nemocní mají právo na úplnou informaci o svém zdravotním stavu včetně lékařských vyšetření; o navrhovaných lékařských postupech spolu s riziky a účinky způsobu léčby; o alternativách navrţené léčby včetně vyhlídky bez jakékoliv léčby, o diagnóze, výhledu (prognóze a postupu léčby). Rozsah informace umoţňuje pacientův souhlas stejně tak i pro jakýkoliv lékařský postup, výzkum anebo výukovou demonstraci Informace musí být podána pro pacienta srozumitelnou formou a zdravotník se musí přesvědčit, ţe rozhovor je vnímán s důvěrou Nádorově nemocní mají právo na vlastní ţádost informaci odmítnout. 27

29 4.4. Nádorově nemocní mají právo rozhodnout, kdo, pakliţe vůbec, má být ještě informován Nádorově nemocní mají právo znát identitu a odbornost zdravotníků, zejména zaměstnanců zdravotnického zařízení. Pacienti mají právo být seznámeni s provozním řádem tohoto zařízení. Článek 5. Právo na seberozhodování 5.1. Nádorově nemocní mají právo v kaţdé situaci na souhlas pro všechny lékařské výkony, pro zařazení do výzkumu nebo do výukového procesu Kdyţ nádorový pacient je nesvéprávný, vyţaduje se souhlas zákonného poručníka. I sám pacient musí být rovněţ informován před rozhodovacím procesem v rozsahu, který umoţní jeho stav. Kdyţ zákonný zástupce odmítne dát souhlas a lékař je přesvědčen o zákroku v zájmu nemocného, konečné rozhodnutí musí být v souladu se zákonem Jestliţe nádorově nemocný je neschopný vyjádřit svůj souhlas po předchozí informaci a jestliţe není zákonný poručník nebo poručníci určení pacientem, rozhodovací proces musí zahrnovat všechny známé skutečnosti a nejširší výběr předpokládaných moţností podle přání onkologického pacienta. Článek 6. Právo na mlčenlivost a soukromí 6.1. Všechny informace o nádorově nemocném, zdravotní stav, lékařské posouzení, diagnóza, prognóza a léčení a všechny ostatní informace osobního charakteru musí být důvěrné Nádorově nemocní mají právo přístupu ke svým zdravotním nálezům a záznamům a veškeré další dokumentaci, týkající se jejich diagnózy, léčení a následné péče a k tomu, aby dostali kopii celé nebo části lékařské zprávy Informace mohou být vyčleněny jako tajné, jestliţe si to pacient výslovně přeje, nebo jsou-li výslovně zahrnuty zákonně s ostatními ve výzkumných protokolech. Souhlas k přístupu je moţný při změně lékaře, pro ovlivnění pacientovy léčby nebo pro následující zákrok, ale musí to být jen v naprosto nezbytném rozsahu Všechny osobní údaje o pacientovi musí být vhodným způsobem chráněny Nádorově nemocní mají právo vyţadovat změnu, doplnění, vypuštění nebo upřesnění anebo úpravu dat osobních nebo medicínských, které se jich týkají, pokud jsou nepřesná, neúplná, dvojsmyslná nebo časově neodpovídají dané diagnóze, prognóze, léčení a následné péči. Článek 7. Právo na sociální péči 7.1. Ţivot nádorově nemocných je často provázen během nebo po léčení finančními 28

30 nebo sociálními starostmi. Onkologičtí pacienti mají právo na ekonomické, finanční a sociální sluţby a podporu. Článek 8. Povinnosti pacientů 8.1. Nádorově nemocní jsou povinni aktivně se podrobit diagnostickým vyšetřením, léčení a doprovodné péči poskytované ošetřujícím personálem a zdravotnickým zařízením po předchozí informaci Nádorově nemocní se musí snaţit, aby styk se zdravotnickým personálem a zdravotní péče probíhala v pohodě. Článek 9. Stížnosti 9.1. Nemocní musí mít přístup k informacím a radám umoţňujícím jim seznámení se s jejich právy obsaţenými v tomto dokumentu. Tam, kde práva nejsou respektována, musí být moţnost podat stíţnost. K tomu by měla být moţnost a způsob uplatnění práva nápravným opatřením nebo jinou formou mimo standardního postupu. Článek 10. Uplatnění Seznámení se s právy uvedenými v této deklaraci znamená, ţe byl naplněn uvaţovaný záměr Seznámení se s těmito právy nebude znamenat postih. Při aplikaci těchto práv se pacienti přizpůsobí omezením danými hranicemi lidských práv a v souladu s předpisy danými zákonem Jestliţe pacient nemůţe sám uplatnit práva uvedená v dokumentu, měl by se s těmito právy seznámit zákonný zmocněnec nebo osoba pověřená k tomuto účelu nemocným. Kde není ani zákonný zmocněnec ani pověřená osoba, měly by se hledat jiné způsoby pro zástup nemocného Zdroj: 29

31 3. VÝBĚR INDIVIDUÁLNÍCH PRÁV PACIENTA Z výše uvedených etických kodexů a zákonných ustanoveních je patrno, ţe pacientovi v ČR náleţí zejména právo na veškeré informace o jeho zdravotním stavu, právo získat od svého lékaře potřebné informace proto, aby se správně rozhodl před zahájením diagnostického nebo terapeutického postupu, právo na zachování mlčenlivosti o skutečnostech, které se zdravotníci dozvěděli v souvislosti s ošetřováním nebo léčbou pacienta, právo odmítnout léčbu, právo být informován o důsledcích svého rozhodnutí, právo na soukromí při ošetřování a léčbě a právo na ohleduplný, důstojný a citlivý přístup při léčbě. Plnění těchto práv můţe pacient ze zákona vyţadovat a pokud tak ze strany zdravotníků nebylo učiněno, má právo se doţadovat nápravy či odškodnění v případě vzniku škody a odpovědnosti za jejich porušení. V následujících subkapitolách se zaměřím na práva, která bývají ve zdravotnických zařízeních často porušována. Problémy, týkající se prvních třech zmiňovaných práv, jsou všeobecně známy díky časté medializaci a po rozhovoru s JUDr. Hanáčkovou není pochyb, ţe jde o problémy, které se nejčastěji objevují ve stíţnostech pacientů, které směřují k rukám ředitelů nemocnic. Problémy se zajištěním intimnosti pro pacienty pak potvrdil samotný výzkum mezi zdravotníky. Poslední právo pacienta v této kapitole uvádím, neboť během své praxe se velmi často setkávám s pacienty, ale i příslušníky rodiny, kterým je toto právo upíráno. 3.1 Právo pacienta na informace Článek 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně uvádí povinnost provádět jakýkoliv zákrok v oblasti zdravotní péče pouze s informovaným souhlasem, který poskytl pacient svobodně. 14 Nedá-li pacient k zákroku souhlas nebo dá-li souhlas bez řádného poučení, tj. chybného nebo neúplného, dopouští se lékař provedením zákroku porušení svých 14 Čl. 5 Obecné pravidlo Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je moţno provést pouze za podmínky, ţe k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakoţ i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba můţe kdykoliv svobodně svůj souhlas odvolat. 30