Hlavní hospodářské komodity Kuby a jejich valorita pro cestovní ruch

Transkript

1 Hlavní hospodářské komodity Kuby a jejich valorita pro cestovní ruch

2 Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Prof.PhDr. Petru Chalupovi, CSc. za jeho informace, které nám poskytoval během měsíční terénní praxe na Kubě a za cenné rady a usměrňování celé práce. Profesoru Fernandu Rodríguez Molinovi patří můj dík za ochotu a čas, s jakým se nám věnoval a profesoru Pascualu Correa Alvarézovi za konzultaci, během které jsem se dozvěděla řadu důležitých informací a dat.

3 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Hlavní hospodářské ko modity K uby a jejich valorita pro cestovní ruch bakalářská práce Autor: Diana Marešová Vedoucí práce: Prof.PhDr. Petr Chalupa, CSc.. Jihlava 2013

4 2013 Diana Marešová

5 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

6 Anotace MAREŠOVÁ, Diana: Hlavní hospodářské komodity Kuby a jejich valorita pro cestovní ruch. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Prof.PhDr. Petr Chalupa, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Tato práce vyhodnocuje hlavní hospodářské komodity Kuby (cukrová třtina, tabák, káva, kakao) s ohledem na jejich využití v cestovním ruchu. Dále obsahuje komplexní charakteristiku cílové země a specifika daných komodit v kubánském prostředí. Nedílná součást práce obsahuje návrh poznávacího zájezdu se zaměřením na dané komodity. Klíčová slova Kuba. Historie. Cukrová třtina. Tabák. Kakaovník. Kávovník. Cukr. Rum. Kakao. Čokoláda. Káva. Poznávací zájezd. This bachelor thesis evaluates main Cuban crops (sugar cane, tobacco, coffee, cocoa) regarding to their utilization in tourism. It also incorporate complex characteristic of destination Cuba and specifics of particular crops in Cuban environment. Inseparable part of the bachelor thesis make a suggestion of tour focused on stated commodities. Annotation MAREŠOVÁ, Diana: Hlavní hospodářské komodity Kuby a jejich valorita pro cestovní ruch. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Prof.PhDr. Petr Chalupa, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava stran. Key words Cuba. History. Sugar cane. Tobacco. Cocoa tree. Coffee tree. Sugar. Rum. Cocoa. Chocolate. Coffee. Tour.

7 Obsah Obsah...3 I. TEORETICKO-METODICKÁ VÝCHODISKA...7 Úvod Cíl práce Analýza stavu řešené problematiky Diskuse literatury a pramenů Metody řešení a jejich zdůvodnění Pracovní hypotéza II. PRAKTICKÁ ČÁST Komplexní charakteristika modelové země Základní fyzicko-geografická charakteristika Poloha a rozloha Geomorfologická charakteristika Reliéf Členitost území Klimatická charakteristika Hydrologická charakteristika Pedologické poměry Biota Historický vývoj Předkolumbovské období Španělská kolonizace Boj za svobodu První válka za nezávislost

8 6.2.5 Období mezi válkami Druhá válka za nezávislost Kubánská republika Nástup revoluce Období Kuba dnes Základní socioekonomická charakteristika Vývoj obyvatelstva Věková struktura Rozmístění obyvatelstva a hlavní města Demografická charakteristika Jazyky Náboženství Zemědělství Průmysl Doprava Služby Základní komodity Cukrová třtina Geneze pěstování Produkce Zpracování Tabák Geneze pěstování Produkce Zpracování Káva

9 7.3.1 Geneze pěstování Produkce Zpracování Kakao Geneze pěstování Produkce Zpracování Regiony pěstovaných komodit Cukrová třtina Přírodní podmínky Specifika pěstování Zpracování Tabák Přírodní podmínky Specifika pěstování Zpracování Káva Přírodní podmínky Specifika pěstování Zpracování Kakao Přírodní podmínky Specifika pěstování Zpracování Valority regionů pro cestovní ruch Region východ Region střed

10 9.3 Region západ Možnost využití získaných informací pro cestovní ruch III. APLIKAČNÍ ČÁST Poznávací zájezd Za sladkou vůní kakaa Program Zpracování trasy Časový harmonogram Ubytování Stravování Doprava Předběžná kalkulace Výpočet celkové ceny Cukr, káva, limonáda? Cukr, káva, tabák! Program Závěr Seznam použitých pramenů a literatury Literatura Elektronické zdroje Obrázková příloha

11 I. TEORETICKO-METODICKÁ VÝCHODISKA Úvod Pro téma mé bakalářské práce jsem se rozhodla poté, když jsem se rozhodla zúčastnit měsíční terénní praxe na Kubě. Že to nebude plážová turistika jsem se přesvědčila hned z prvního pohledu na program. Můj dojem byl, že vše není možné stihnout. Vždyť to, co nám bylo předloženo v tomto jediném měsíci cestovní kanceláře nabízí v několika poznávacích zájezdech. Nikdy ale nenabízí takovou kombinaci zážitků a navštívených míst. Co si ale troufám tvrdit, žádná cestovní kancelář nemá takové průvodce, jakých se dostalo nám. Hned dva vysokoškolští kantoři, kteří nás doprovázeli po celou dobu se starali o hladký průběh a poskytovali nám informace, které v průvodcích nenajdete. Velký dík tak za to patří profesoru Petru Chalupovi a profesoru Fernandovi Rodríguez Molinovi. Během takto krátké doby jsme procestovali prakticky celý ostrov a pár menších ostrůvků. Navštívili jsme bažiny, města s koloniální i moderní historií, potápěli se na korálových ostrovech, jeli na koních v nejvyšších horách Kuby, podívali se na krokodýly a měli možnost je i ochutnat, stejně tak čerstvé kokosy s rumem i bez, kakaové boby a exotické ovoce. Také jsme zažili vlhké i suché tropy, atmosféru boxu, baseballu, tanečních zábav, rytmické hudby, poklidného tempa života, viděli výrobu doutníků, rumu i čokolády. Ale hlavně jsme pochopili historii tohoto kouzelného ostrova, která Kubánce dělá Kubánci a že svět není ani bílý, ani černý, ale modrý. Zaujalo mě spojení cestovního ruchu a exotických plodin, jakými bezesporu cukrová třtina, tabák, kakao i káva jsou. Před odletem jsem si nastudovala základy historie a prošla si knihy, které se věnují problematice pěstování tropických plodin. Na Kubu jsem tedy jela řádně vybavena a s jasnou představou, co potřebuji získat a dozvědět se. Ne vše se mi ale povedlo zjistit. Kouzelná slůvka mañana a no problemo totiž fungují. Ale poznatky, které jsem tam nabyla nyní prezentuji v této práci. Využila jsem také znalosti programu ArcGis 10.1, ve kterém jsem vytvořila některé mapy. 7

12 1 Cíl práce Mým cílem bude vyhodnotit význam pěstování hlavních hospodářských komodit na Kubě. Kromě komplexní charakteristiky modelové země se zaměřím hlavně na pěstování cukrové třtiny, tabáku, kávovníku a kakaovníku. Nejprve na obecné úrovni charakterizuji podmínky vhodné pro jejich pěstování, způsob a podmínky sklizně a také jak se dále tyto komodity zpracovávají. V další části se budu věnovat již konkrétně těmto komoditám na Kubě, tedy kde se nacházejí oblasti vhodné pro jejich růst, jakým způsobem probíhají sklizně a uvedu konkrétní způsoby jejich zpracování. Z těchto informací mi vyplynou oblasti charakteristické pro dané plodiny. Po komplexní analýze země vytvořím poznávací zájezd, který bude zaměřen na konkrétní komodity, ale neopomene ani kulturně historický podtext některých míst. Druhotným cílem je zpracovat tuto práci tak, aby mohla sloužit jako informační minimum pro průvodce cestovního ruchu, ale aby měla přínos i pro ty, kteří se chtějí dozvědět více o tomto ostrově svobody, kde revoluce není událost, ale vývoj. 2 Analýza stavu řešené problematiky V rámci výzkumu poskytovaných zájezdů na Kubu jsem zjistila, že drtivá většina zájezdů je pobytových. Daleko menší část je zaměřena na poznání. Z katalogů, které jsem měla k dispozici byly všechny zájezdy velmi podobné. Letecky do Havany, výlet do údolí Viñales a Pinar del Río, potom zpátky do Havany, letecky do Santiaga de Cuba a pak se vraceli obdobnými trasami. Ve všech zájezdech byl Trinidad. 3 Diskuse literatury a pramenů Informace jsem čerpala z literatury, kterou jsem rozdělila do čtyř hlavních skupin: - naučná literatura týkající se botaniky - knihy řešící problematiku Kuby - literatura historie - turistické průvodce Pro studium cukrové třtiny, tabáku, kakaovníku a kávovníku jsem využila knihu z roku 1908 Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (Polívka). Pro studium tabáku jsem 8

13 využila knihu Tabák a tabákové výrobky (Kubánek) a mnoho cenných informací týkajících se kávy a kakaa jsem nalezla v knize Zajímavě o kávě, čaji a kakau (Žáček). Knihy od Polívky a Žáčka jsou staršího data vydání, ale rostliny rostou stále stejně a vyžadují podmínky dnes jako počátkem 19. století. Ke studiu Kuby jsem využila vysokoškolská skripta Latinská Amerika v přehledu a cvičeních (Hübelová) a Geografie mimoevropských členských států RVHP (Kašpar). Dále knihy Kuba (Dokulil) a Minulost a přítomnost Ekvádoru a Kuby (Chalupa). I v této oblasti zkoumané problematiky jsem využívala starší knihy. Informace, které jsem z nich využila jsou stále relevantní. K prostudování historie jsem hojně využívala obsáhlou knihu Kuba: nové dějiny (Gott). V té jsem vyhledávala detaily, které jsem si nepoznamenala při terénní exkurzi nebo si potřebovala rozšířit některé znalosti. Druhou stěžejní knihou v oblasti historie mi byla kniha Kuba (Opatrný). Jako kvalitní průvodce se mi osvědčila kniha Kuba: turistický průvodce (McAuslan) z edice průvodců Rough guide. 4 Metody řešení a jejich zdůvodnění V této bakalářské práci jsem v praktické části využila analýzu dostupných zdrojů a v aplikační části vlastních poznatků z terénní praxe a těch, které vyplynuly z praktické části. Literatura Při plánování zájezdu a během terénní praxe jsem využila průvodce z edice Rough guide Kuba: turistický průvodce. Tato obsáhlá publikace zahrnuje přehledné mapy, informace o provinciích, městech, ale i detailní informace o ubytovacích možnostech, stravovacích zařízení a kulturním vyžití. Vedle toho obsahuje i doplňující příběhy a informace, což z ní činí opravdu skvělého vypravěče příběhu Kuba. Nezanedbatelnou součástí je také třetí část knihy Souvislosti, ve které se nachází historický přehled a informace o přírodě, sportu, hudbě či přehled spisovatelů. Samozřejmě jsem pročítala i jiné průvodce ale co do kvality a rozsahu je nejlepší průvodce výše jmenovaný. 9

14 Kartografické materiály Nepostradatelným pomocníkem se mi stala mapa, kterou jsme dostali při návštěvě kubánské ambasády v Praze. Při zpracování vlastních map jsem zamýšlela využívat freewarový program Janitor 2.6.4, ale nepodařilo se mi sehnat vhodné mapové podklady. S programem ArcGis 10.1 jsem byla úspěšnější. Získané podklady nebyly ideální a nedalo se s nimi pracovat tak, jak jsem zvyklá, ale výsledek je uspokojivý. Soudím, že za špatnou dostupnost mapových portálů může to, že se nachází v rozvojovém světě, ale hlavně americké embargo. Internet Hlavním zdrojem statistických dat mi byl web národního kubánského statistického úřadu. Zde jsem získala informace využitelné ve všech kapitolách. Jedinou nevýhodou bylo, že vše je ve španělštině a bylo pro mě obtížnější se dopracovat k datům, které jsem vyhledávala. Druhým významným zdrojem byl FAOSTAT (Food and Agriculture Organization of the United Nations), který prezentuje data států týkajících se jejich hospodářství. Tyto stránky byly pro mne uživatelsky přijatelnější. Jsou totiž v angličtině. 5 Pracovní hypotéza Před uskutečněním exkurze jsem očekávala, že zjistím potřebné údaje pro výpočet kalkulace zájezdu, hlavně ceny za ubytování a dopravu. Dále jsem měla v plánu vyfotografovat plodiny, kterým se v práci budu věnovat v jejich přírodním prostředí. V neposlední řadě jsem očekávala, že praxe mi bude přínosem při samotné tvorbě programu zájezdu. 10

15 II. PRAKTICKÁ ČÁST 6 Komplexní charakteristika modelové země 6.1 Základní fyzicko-geografická charakteristika Poloha a rozloha Republika Kuba se rozkládá na severní polokouli jižně od obratníka Raka na největším ostrově Velkých Antil. Nachází se mezi severní šířky a západní délky. Kubánský statistický úřad Oficina Nacional de Estadísticas (ONE) definuje nejseverněji položený bod v provincii Matanzas na s. š. (Cayo Cruz del Padre), nejjižnější bod Punta del Inglés v provincii Granma (19 49 s. š.), nejvýchodněji je položen Punta de Maisí v provincii Guantánamo (74 08 z. d.) a nejzápadněji pak Cabo de San Antonio v provincii Pinar del Río (84 57 z. d.). [1] Mapa 1: Poloha Kuby Vlastní modifikace podle dat ESRI [2] 11

16 Břehy Kuby na severním pobřeží omílá Atlantský oceán, na západní straně Mexický záliv. Od sebe je odděluje 180 km široký Floridský průliv. Na jižní straně se nachází Karibské moře. To je odděleno od Atlantiku návětrným průlivem a od Mexického zálivu průlivem Yukatánským. Nejkratší vzdálenost od kubánských břehů je 77 km na východně položené Haiti v západní části ostrova Hispaniola. Na Jamajku na stejnojmenném ostrově v Karibském moři je to 146 km přes Kolumbův průliv, do mexického Cancúnu je to 210 km a na Bahamské ostrovy v Atlantiku 140 km. Tato strategická poloha, kdy Kuba jako nejzápadnější ostrov antilského souostroví uzavírá bránu a široký floridský průliv tvoří vstupní bránu, vysvětluje, proč Španělé po objevení Kuby a přístupových lodních cest dali Kubě přízvisko klíč Nového světa. Hlavní ostrov je protáhlého tvaru, který nám může připomínat bývalé Československo. Jistou podobnost zaznamenáváme i v rozloze. Dle údajů kubánského statistického úřadu je celková rozloha kubánského souostroví ,01 km 2. 1 [1] Geograficky je Kuba částí Severní Ameriky. Můžeme ji ale i zařadit do Ameriky Střední, vycházíme-li z předpokladu, že Střední Amerika je chápána jako území vymezené na jihu Panamskou šíjí a na severu Tehuantepeckou šíjí v Mexiku. Tato hranice je vymezena fyzickogeograficky. Dále se samostatně vyčleňuje ostrovní Karibská Amerika. Vymezíme-li ale prostor s podobným historických vývojem a společným jazykovým základem vycházejícího z jazyků indoevropské rodiny (španělština, portugalština, francouzština) získáme spojením Jižní a Střední Ameriky Ameriku Latinskou. I sem je možné Kubu přiřadit.(hübelová 2012, str.63) Geomorfologická charakteristika Kuba se nachází na jižním okraji severoamerické litosférické desky. Ta sousedí s karibskou deskou. Od sebe jsou odděleny Kajmanským příkopem, který probíhá jižně od břehů Kuby. Patří do kordillerské vrásné zóny. Středoamerické Kordillery mají pokračování v antilském ostrovním oblouku, který tvoří spojovací článek mezi Severní a Jižní Amerikou. Toto karibské souostroví se dělí na Velké (Kuba) a Malé Antily a dále navazuje v jihoamerickém kontinentu na Venezuelské Andy. Kubánské souostroví je tektonického původu. Hlavní horotvorné pohyby zde nastaly ve třetihorách. (Kašpar 1989, str. 15) 1 Území Československa pro porovnání mělo rozlohu km 2 (Aunická 1983, str. 38). Při výpočtu 12

17 6.1.3 Reliéf Mapa 2: Reliéf Kuby Vlastní modifikace dat ESRI [2] Povrch Kuby má převážně rovinný ráz. Asi tři čtvrtiny ostrova tvoří roviny a nížiny (Kašpar 1989, str. 15). Horské oblasti, které odporují obecné charakteristice ostrova, se nacházejí převážně ve východní části ostrova v provincii Oriente. Zde se nalézá pohoří Sierra Maestra rovnoběžkového tvaru dlouhé asi 250 km s nejvyšší kubánskou horou Pico Real del Turquino (1 974 m). Východně od něj se rozléhá Sierra de la Gran Piedra (La Gran Piedra, m). Nejvýchodnější pohoří je Sierra del Purial (Pico El Gato, m), které vytváří klimatický předěl. Další pohoří v této oblasti jsou Cuchillas de Moa, Cuchillas de Toa sousedící na západě s Sierra de Cristal (Pico Cristal, 1 231m). Poslední a nejsevernější pohoří v této oblasti je Sierra de Nipe (Loma de Mensura, 995 m). Ve střední části Kuby se rozléhají pohoří Sierra de Cubitas (Cerro Tuabaquey, 330m), Sierra Trinidad (Pico San Juan, m) a Sierra Escambray, které od severu na jih měří asi 80 km. 13

18 Na západě ostrova se pak nachází Sierra de Los Organos (Pico Grande, 526m) a Sierra del Rosario (Loma El Seboruco, 672 m), které společně vytváří pohoří Cordillera de Guaniguanico. Zde vyskytují tzv. mogoty. Mogoty jsou krasové útvary charakteristické pro tropický pás. Jsou to kuželovité útvary se strmými svahy, těžko přístupné. Na jejich povrchu se během času vyvinul specifický ekosystém, často zastoupený endemickými druhy. Výskytem mogot je známé údolí Viñales v provincii Pinar del Río. (Dokulil 1965, str. 9) [1] Členitost území Kubánské souostroví se skládá z hlavního ostrova Kuby a přes dalších ostrovů a ostrůvků. Z celkové plochy zabírá 97% ( ,6 km 2 ) hlavní ostrov Kuba a zbylé 3% (3 126,41 km 2 ) tvoří přilehlé ostrovní útvary. Ty se dělí do čtyř skupin. Na severu je to souostroví Sabana Camagüey, také nazývané Jardines del Rey (Královské zahrady nebo Zahrady králů), na západě souostroví Los Colorados, na jihu Jardines de la Reina (Zahrady královen) a Los Canarreos, které je považováno za nejdůležitější, protože se zde nachází druhý největší ostrov Kuby Isla de la Juventud (Ostrov mládeže). Mapa 3: Provincie, zátoky a souostroví Kuby Vlastní modifikace dat ESRI [2] 14

19 Asi km je délka velmi nepravidelného pobřeží s útesy, písečnými plážemi, deltami řek, rozsáhlými nízkými bažinatými oblastmi nebo zálivy, které jsou často velmi hluboké s úzkým hrdlem. Největší je zátoka Neuvitas v provincii Camagüey. Její šířka je 13,5 km, délka 240,8 km a vstupní hrdlo měří 11,5 m. Druhá největší je zátoka Nipe v provincii Holguín se šířkou 14,2 km a délkou 21,7 km. Třetí největší je záliv Guantánamo (š. 9 km, d. 20 km, hrdlo 22,5 m). Další význačné zálivy jsou Cienfuegos (š. 6,4 km, d. 20 km, hrdlo 13,1 m), Banes v provincii Holguín, Matanzas, Bahía Honda (Artemisa), Cabañas (Artemisa), La Habana, Santiago de Cuba, Mariel (Artemisa), Gibara (Holguín) a Puerto Padre (Las Tunas). Maximální šířka ostrova Kuby je 191 km od pláže Tararaco (poblíž Playa Santa Lucía v provincii Camagüey) na Punta Camaron Grande (provincie Granma). Ostrov je naopak nejužší v provincii Artemisa, kde vzdálenost od zálivu Mariel k zátoce Majana měří 31 km. Maximální délka se uvádí přibližně km. [1] Klimatická charakteristika Kuba leží v tropickém pásu. Na většině území je tropický teplý typ s vyšším výskytem srážek v letním období. Obecně se dá říci, že podnebí je tropické, vlhké 2, deštivé podle ročních období, ovlivněné mořskými proudy a kontinentálními větry. Podnebí se ovšem liší ve vyšších polohách horských pásem nebo v jižních pobřežních provinciích (Santiago de Cuba a Guantánamo). Zdejší podnebí je klasifikováno jako suché tropické s relativně málo dešťovými srážkami. [3] Určujícími faktory utvářející podnebí Kuby je charakteristická atmosférická cirkulace, vliv různých fyzicko-geografických vlastností území a velké množství slunečního záření, které zde dopadá na povrch. To je díky poloze v severní zeměpisné šířce blízko obratníku Raka. Průměrná roční teplota Kuby je 23 C, průměr letních teplot je 28 C a zimních 20 C. Průměrná maxima v srpnu dosahují až k 38,5 C ve stínu a prosincová 30 C (Dokulil 1965, str. 6) Absolutně nejvyšší teplota 38,8 C byla naměřena v období v provincii Granma v meteorologické stanici Experimental Jucarito 17. dubna Absolutně 2 V roce 2011 byla na celé Kubě průměrná relativní vlhkost vzduchu 77,7%. [1] 15

20 Teplota Úhrn srážek nejnižší teplotu pak naměřila stanice Batabanó v provincii Maybeque dne 18. února Bylo to extrémních 0,2 C (období ). [1] Meteorologická stanice Casa Blanca v Havaně vykazuje jako nejteplejší měsíc srpen s teplotním maximem 31,6 C a nejchladnější je leden s maximem 25,8 C. Teplotní minimum 18,6 C dosahují shodně měsíce leden a únor. V období 1961 až 1990 vychází celoroční průměr na 25,2 C. Z grafu 1 můžeme vyčíst, že nejnižší dlouhodobý měsíční průměr teplot tato stanice vykazuje v ledenu s hodnotou 22,2 C, naopak maxima dosahuje srpen s průměrnou teplotou 27,8 C. 3 [3] 28 C 27 C 26 C 25 C 24 C 23 C 22 C Měsíční průměrné srážky a teploty, La Habana ( ) 22,2 C 46 mm 182 mm 27,8 C I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Měsíc 180 mm 130 mm 80 mm 30 mm Měsíční průměrné srážky Průměrná teplota Graf 1: Měsíční průměrné srážky a teploty, La Habana; vlastní modifikace podle: freemeteo.com [5] Kubánský rok nemá roční období, jak je známe my. Zde se dělí pouze na dvě období, a to období sucha (od listopadu do konce dubna) a dešťů (od května do října). Mylné by bylo tvrzení, že v období sucha neprší vůbec a naopak prší pouze v období dešťů. Přesnější tvrzení je, že v období sucha prší daleko méně než v období dešťů. Průměrné měsíční srážky nepřesahují obvykle 300 mm ani v deštivých měsících, tedy 300 litrů vody na každý metr čtverečný. Kubánský celoroční průměr srážek je mm. Nejvíce srážek zaznamenává provincie Matanzas (1 550 mm), nejméně provincie Oriente (1 204 mm) (Dokulil 1965, str. 6). 3 Pro porovnání uvádím, že dlouhodobý normál teploty vzduchu na území České republiky vykazuje nejchladnější měsíc leden, ovšem teplotou znatelně nižší (-2,8 C) a maxim u nás dosahuje červenec s 16,9 C. Celoroční průměr pak je 7,5 C. [4] 16

21 Absolutně nejvyšší počet srážkových dnů má stanice Jamal vzdálená asi 10 km od města Baracoa. Zde bylo v roce 2011 zaznamenáno 206 deštivých dnů. Celá provincie Guantánamo má též nejvyšší počet dnů v celokubánském průměru (142 dnů). Naopak nejnižší počet dešťových dnů zaznamenala stanice Punta del Este na ostrově Isla de la Juventud (68 dnů). Provincie s nejnižším počtem pak je Las Tunas s 83,5 dny. [1] Zmiňovaná stanice Casa Blanca v Havaně uvádí průměrné měsíční srážky v suchém období 63 mm a 135 mm v období dešťů, celoroční průměr činí 99 mm a celkový úhrn srážek mm. Graf 1 ukazuje, že nejméně deštivý měsíc je v Havaně leden s 46 mm. Naopak nejvíce srážek spadne v červnu (182 mm). Srážkové minimum je zde 0,3 mm v lednu a dubnu, maximum 693,5 mm v červnu. 4 [2] Kubánské klima je v zimních měsících ovlivněno prouděním kontinentálních větrů ze severu. Zde přítomnost horského pásma v západní polovině kontinentu umožňuje proudění větrů od severu na jih a tak přináší chladný vzduch i na Kubu. Dochází tak několik dní v roce k mimořádnému poklesu teplot asi o 5 C pod obvyklý průměr (Dokulil 1965, str. 6). Dostatek srážek zajišťují stále vanoucí pasátové větry ze severovýchodu, které se nasytí vodou při pohybu nad mořem. Dalším atmosférickým prvkem ovlivňující klima Kuby jsou tropické cyklony. Tropický cyklon je obecný pojem pro tlakovou níži, která vzniká v 5-20 severní i jižní šířky nad prohřátou hladinou oceánu. Tropické cyklony jsou doprovázeny velkou oblačností, bouřkami, silnými větry, přívalovými dešti, velkými vlnami, na severní polokouli se stáčí proti směru hodinových ručiček. Pokud jsou podmínky příhodné pro rozvoj cyklonu, může během relativně krátkého časového úseku dosáhnout hodnot hurikánu (rychlost větru více než 117 km/hod). Životní cyklus může trvat až několik týdnů. Během této doby může posilovat i zeslabovat. Oficiální hurikánová sezona v Atlantském oceánu (zahrnuje i Mexický záliv a Karibské moře) trvá od 1. června do 30. listopadu. Nejvyššího výskytu dosahují od poloviny srpna do konce října. Každý rok se Kuba potýká s těmito úkazy. Nejhorší katastrofy jsou z let 1932 (listopad, město Santa Cruz del Sur vymazáno z mapy, přes mrtvých), 1963 (říjen, hurikán Flora, 4 Český dlouhodobý průměr srážek je asi 680 mm. Nejdeštivější jsou u nás pohraniční horské oblasti s asi až mm srážek ročně. Z dlouhodobého hlediska mají největší průměrný úhrn srážek Jizerské hory. Naopak nejméně srážek spadne na četných místech jižní Moravy, ve středních Čechách a ve srážkových stínech hor. 450 mm naprší ročně ve srážkovém stínu Krušných hor i Šumavy a 410 mm spadne průměrně v okrese Chomutov. Nejdeštivější z dlouhodobého hlediska je měsíc červen (84 mm). [6] [7] 17

22 za 72 hodin spadlo až 1 800mm, přes mrtvých) a 1944 (říjen, v Havaně vítr v nárazech 262 km/hod, hurikán trval 14 hodin, 7 hodin dosahoval rychlosti přes 200 km/hod, přes 300 úmrtí). [8] Podnebí také ovlivňuje přítomnost oceánu a moří. Z východní strany má vliv teplý Golfský proud, ze západní strany proudění vod z a do Mexického zálivu Hydrologická charakteristika Ostrov Kuba je rozdělen na dvě úmoří Atlantického oceánu a Karibského moře. Hranice mezi těmito úmořími probíhá zhruba v polovině ostrova. Kubánské řeky jsou krátké, hladina vody a průtok v nich kolísá podle ročního období 5. Některé řeky v období sucha vysychají úplně a jejich koryta vytvářejí údolí s naplaveným materiálem, zaneseným řekou v období dešťů, tzv. vádí. Mapa 4:Hydrosféra na Kubě Vlastní modifikace dat ESRI [2] 5 Tzv. zenitální deště. 18

23 Pouhých 14 řek je delších než 100 km. Nejdelší řekou Kuby je řeka Cauto v provincii Granma. Její délka je 343 km 6. Směr této řeky je jižní a ústí v Karibském moři. Druhá nejdelší řeka je Sagua la Grande v provincii Villa Clara s délkou 163 km a severním směrem ústící do Atlantského oceánu. Třetí nejdelší je Zaza (provincie Santi Spiritus, 155 km). [1] V západní části ostrova se některé řeky zařezávají do terénu a vytváří tam tak úzká hluboká údolí (Yumurí, viz obr. č. 1). Jiné řeky (Toa, délka 116,2 km) s sebou přináší naplaveniny, stejně tak jako oceán. Při vzájemném kontaktu při ústí řek tak vznikají hráze z naneseného materiálu (viz obr. č. 2) Pedologické poměry Poloha Kuby na okraji tropického pásu a střídání období sucha a dešťů měla vliv na půdotvorné procesy. Většinu ostrova (70%) zabírá rovina s úhlem svahu 3% nebo méně s převládajícím půdním typem červenozemě a kaštanové půdy. 7 [1] Hlinité červenozemě (matanzas) se vyskytují zejména v západní části provincie Camagüey, v údolích Sierry de los Organos v provincii Pinar del Río, na rovině Habana-Matanzas nebo v severní části provincie Villa Clara. Červená barva je způsobena zvýšeným podílem železa, který se uvolňuje a dostává na povrch vlivem střídání období sucha a vlhka. Tento druh půdy je velmi úrodný. Pěstuje se na ní například tabák nebo cukrová třtina. Hlinité půdy typu habana se vyskytují na vápencovém podkladě ve výše položených oblastech se zvlněným reliéfem. Mají našedlé zbarvení díky uhličitanu vápenatému. Tento typ půdy rychle vysychá a drolí se. Typ půdy bayamo nebo negros se vytvořili na náplavech podél vodních toků. Většinou se musí odvodňovat a jsou těžko zpracovatelné. Dále jsou zde půdy, které nejsou příliš vhodné k obdělávání. Jsou to oblasti severu. Ty jsou převážně využívány k extenzívnímu zemědělství. Na jižní straně ostrova to jsou pak bažiny, pro které je charakteristický poloostrov Zapata. (Kašpar 1989, str. 16) 6 Pro porovnání Vltava měří 430 km. 7 Podobné černozemím, mají ale menší obsah humusu. 19

24 6.1.8 Biota Na Kubě je z největší části zastoupena zemědělsky obdělávaná půda. Před příchodem Španělů bylo pro Kubu charakteristické zalesnění, které ale muselo ustoupit kácení kvůli exotickým dřevinám a zakládání plantáží výnosných plodin hlavně cukrové třtiny. Dnes porosty tropického lesa můžeme vidět v horských oblastech (Sierra Maestra). Zde můžeme narazit na řadu orchideí, endemicky se vyskytující orchidej Lepanthes turquinoensis nebo rostlinu tabebuía z čeledi hluchavkovitých, zde se vyskytující endemit Tabebuía turquinensis. Další endemická rostlina je magnólie (Magnolia cubensis). Vlhký deštný les s bujnou vegetací je charakteristický pro návětrnou stranu pohoří Sierra Purial, která je nejdeštivější v celé Kubě. (viz obr. 3) V těchto stále zelených lesích rostou v bylinném patře mimózy citlivé na dotek, plané ananasy (tzv. piñuela), anýz, dýně a mnoho dalších. V patře keřů najdeme kávovníky, banánovníky, pomerančovníky, avokádo, mango, bambus, oreláník barvířský (Bixa oregana, šp. achiote), léčivý cundeamor s antibakteriálním účinkem (Bixa orellana) nebo noni (Morinda citrifolia) 8. Ze stromového patra vyčnívají chlebovníky (Artocarpus), kokosové palmy (Cocos nucifera), národní strom palma královská (Roystonea regia) a vzácné dřeviny, například cedr, eben, eukalyptus a další. Ve vyšších polohách najdeme jehličnaté stromy, především borovice. (viz obr. 4) Ve srážkovém stínu Sierra Purial se nachází suchá oblast. Podél pobřeží jsou terasy, které dokládají, že ostrov na západě klesá a zde na východě se naopak zvedá. Tyto terasy jsou bývalá mořská dna. (viz obr. 5) Zde se vyskytují teplomilné a suchomilné rostliny (kaktusy, plocholisté opuncie). Při pobřeží se vykytují mangrovníkové porosty. Jsou to rostliny s chůdovitými kořeny, které hrají důležitou roli ve vodním ekosystému. Mezi jejich kořeny nachází útočiště drobní živočichové nebo ryby. Rozsáhlé savany jsou využívány pro extenzivní chov dobytka, pro který je charakteristická provincie Camagüey, která měla dokonce ve znaku kravskou hlavu. 8 Je vysoce ceněna pro své protirakovinné účinky. Má výrazné aroma. 20

25 Tyto pastviny ale ohrožují agresivní invazivní rostliny. Jednou z nich je marabu (Dichrostachys cinerea), která se rychle rozrůstá, tvoří neprůchodné hradby a ubírá tím tak ubírá prostor pro dobytek. Na pastvinách jsou dále vidět stromy, s korunou připomínající obrácený deštník nebo mohutné cejby. V roce 2008 bylo cekem popsáno známých druhů, což je o více, než bylo známo v roce V říši zvířat přibylo druhů a v rostlinné říši to činí Celkem je v rostlinné říši k tomuto datu zaevidováno druhů, v živočišné se jich nachází Charakteristický je vysoký podíl endemitů. V roce 2007 ze známých druhů bylo 43% endemicky se vyskytující. 9 [9] Z rostlin, které jsem nezmínila výše, nesmím zapomenout jmenovat tzv. mariposu (Hedychium coronarium), která je národní květinou a tuholistý strom cubey, který měl nezastupitelnou roli během revoluce. Z říše živočichů se zde vyskytuje např. endemická žabka Elkeutherodactylus cunealus, nejedovatí hadi, krokodýli (kubánský druh Crocodylus rhombifer), pestrobarevní hlemýždi z rodu polymita (endemit Polymita picta), motýli (Anetia briarea numidia, Greta cubana nebo Astraptes habana habana), chameleoni (Chamaeleolis chamaeleonides). Z ptačí třídy je se zde vyskytují kolibříci (viz obr. 6), pelikáni, plameňáci, ale nejcharakterističtější druh je tigon kubánský, známější pod názvem tocororo (Priotelus temnurus), který je jedním z kubánských symbolů. Jako zástupce savců bych jmenovala netopýry či hlodavce hutíi (Capromys pilorides), která se chová na maso. V mořském ekosystému se v teplých mělkých vodách daří korálům, žijí zde korálové rybky, ale i žraloci. Na pobřeží se vyskytují krabi. 9 Endemicky se ze 43,2% vyskytují savci, 10% ptáků, 86,7% plazů, 96,7% obojživelníků, 55,3% ryb, 40% hmyzu, 75,5% mnohonožek, 61,9% stonožek, 6% korýšů, 52% pavouků a škorpionů, 66,3% měkkýšů, 52,4% krytosemenných rostlin, 63,2% nahosemenných (jehličnany), 10,6% kapraďorostů a 8,5% mechorostů. 21

26 6.2 Historický vývoj Cílem této kapitoly je uvést ucelený přehled kubánské historie, která vedla k formování dnešního národa. Nutné je to i z toho důvodu, že řada míst v poznávacím zájezdu je přímo spojena s historickými událostmi nebo místy, které hrály důležitou roli Předkolumbovské období První zmínky o osídlení Kuby hovoří o Guanajatabeyích. Ti přišli z Jižní Ameriky a jednalo se o primitivní lovce a sběrače. Postupem času byli vytlačováni nově příchozími kmeny Siboneyů a Tainů z východní části ostrova na západ. Tam se nakonec usídlili kolem dnešního Pinar del Río a obývali převážně jeskyně. Siboneyové žili jako rybáři a zemědělci a hierarchicky byli podřízeni Tainům. Ti pěstovali mimo jiné tabák nebo bavlnu. Siboneyové a Tainové se usazovali ve východní části Kuby. Byly to mírumilovné národy, které nevyhledávaly válečné konflikty Španělská kolonizace Roku 1492 janovský mořeplavec Krištof Kolumbus zakotvil u kubánských břehů. Domníval se, že nalezl cestu do Indie. Ze svých čtyř objevných cest byl Kolumbus na Kubě třikrát. Při první cestě se plavil podél severního pobřeží, při druhé podél jižního a potřetí se na Kubě zastavil až při své poslední čtvrté plavbě. Španělé se zde tehdy neusadili, protože měli pocit, že jinde zbohatnou rychleji a Kolumbus založil osadu na sousedním ostrově Hispaniola. Kolonizace Kuby počala v roce 1509, kdy Kolumbův syn vyslal lodě, aby zmapovaly kubánské břehy, které tou dobou ještě nebyly zcela známé. Po osmi měsících se lodě vrátily a s konečnou platností potvrdily, že se jedná o ostrov a ne část pevniny. Koncem roku 1510 vyplula kolonizační expedice v čele s guvernérem Velázquezem, která zakotvila na severozápadním pobřeží. Této výpravy se účastnil i Hernán Cortéz. Právě sem uprchli indiáni ze sousedního ostrova Hispanioly a varovali místní indiány před invazivní politikou Španělů. Jedním z migrantů byl legendární kasik 10 Hatuey (obr. č. 7), který vedl aktivní odboj až do svého upálení. Španělé rozdělovali mezi sebe půdu i s indiány. Ti ale rychle vymírali. Nedokázali totiž ustát srážku s cizí civilizací, často 10 domorodý náčelník větších kmenových komunit 22

27 umírali na nemoci, které do té doby neznali, a jejich často oslabený organismus se s nimi nedokázal vyrovnat. Kolonizátoři je ale potřebovali jako pracovní sílu a proto se vydaly tři kolony konkvistadorů západním směrem. Cílem bylo ovládnout celou Kubu. V této první fázi kolonizace vzniklo celkem sedm villas původních osad. Jako úplně první byla roku 1511 na východě založena Baracoa. Další osady jsou Santiago de Cuba, Bayamo, Puerto Príncipe (dnešní Camagüey), Sancti Spíritus, Trinidad a San Cristóbal de la Habana. Ekonomika touto dobou byla založena hlavně na chovu dobytka, který se pohyboval volně v přírodě. Španělé také přijali pěstování hlíznatých plodin (sladkých brambor a juky). Otroci byli místní indiáni a pracovali jako pastevci či v udírnách. Kuba pro Španěly neměla velkou cenu z hlediska rychlého zbohatnutí, proto se stala základnou pro průzkumy americké pevniny. Produkce masa byla hlavní z hlediska zásobování expedic. Když pak dravý Cortés dobyl Mexiko, z Kuby se stala přestupní stanice. V Havaně se formovaly flotily s bohatstvím z Ameriky, aby pak mohly v doprovodu válečných lodí dopravit poklady do Španělska. Od 20. let 16. století byla Kuba pravidelným terčem pirátů. Tito piráti operovali s pověřením své domoviny, ale i samostatně. V době evropské války Španělska s Francií Kubu napadali piráti francouzští. V roce 1537 obsadili Havanu, v letech 1538 a 1540 blokovali Santiago, 1546 byla vypleněna Baracoa, 1554 a 1558 Santiago. Tyto útoky vyvrcholily v roce 1555, kdy byla zničena Havana. Jako reakce na tuto akci začalo být v roce 1561 budováno opevnění Havany. Když Anglie vystřídala úhlavního nepřítele Francii, napadali Kubu hlavně angličtí piráti. Sám Francis Drake na Kubu nezaútočil, ale způsobil značnou mobilizaci na kubánských březích. Po nich to byli piráti holandští. Piet Heyn se roku 1628 dokázal zmocnit celé španělské flotily u Havany, přivážející poklady z Mexika. Roku 1688 pověřil jamajský guvernér Henryho Morgana, aby prostoupil od jihu do vnitrozemí Kuby. Dostal se až k Camagüey. Až koncem 17. století svitla naděje na klid. V roce 1690 byla podepsána dohoda Španělska s Anglií a v roce 1697 s Francouzi. Zatímco pro 16. století byly charakteristické rozsáhlé ranče s chovem skotu a prasat, 17. století se vyznačuje změnou ve prospěch rostlinné produkce, která dosáhla vyrovnání s produkcí živočišnou. Hlavní podíl měla cukrová třtina a tabák. V 18. století měly tyto plodiny značnou hodnotu pro národní bohatství. Na počátku 19. století bylo dominantní 23

28 pěstování kávy. Tou dobou byly vyšší zisky z exportu kávy, než cukrové třtiny. Tyto plodiny si vzájemně nekonkurovaly v krajině (jiné podmínky pro pěstování) Boj za svobodu Povstání otroků na Haiti, vypalování plantáží cukrové třtiny a vznik černošské republiky můžeme přičíst vlivu Velké francouzské revoluci, jejíž poselství se šířilo i v zemích Latinské Ameriky. V Evropě rostly ceny cukru a na Kubě docházelo k bohatnutí vládnoucích vrstev kreolů. Po vzoru Haiti i na Kubě vypukla povstání v letech 1795 a 1815, ale ty byla potlačena. Postupem času se zformulovaly tři hlavní směry budoucího vývoje Kuby. Reformismus zastoupený hlavně bohatými kreoly si kladl za cíl hlavně odpovídající zastoupení Kuby ve Španělsku a zachování otroctví. Podařilo se jim například vymoci zrušení tabákového monopolu Koruny. Druhý proud se hlásil k připojení (anexi) Kuby k USA. Plantážníci měli vidinu bohatých zisků na americké půdě a také podporu amerického Jihu v zachování otroctví. Tento proud pozbyl na významu po nezdařených vojenských akcích (1855 a 1857). Evropská výroba levnějšího cukru z řepy cukrovky měla za následek ekonomickou krizi na Kubě. Kubánští reformisté volali po nových pravidlech. Jednání skončila fiaskem a výsledkem bylo zavedení nových daní. Na to se bohatí vlastníci na Kubě vzepřeli a statkář Aguilera ustanovil v Bayamu povstalecký výbor, ke kterému se přidal i Carlos Manuel Céspedes, později označovaný jako otec vlasti. Tento třetí proud se nesl ve jménu hnutí za nezávislost První válka za nezávislost 10. října 1868 Cespédes urychlil vývoj oficiálním prohlášením ze svého statku La Demajagua tzv. Yarským prohlášením (Grito de Yara), ve kterém požadoval nezávislost Kuby na Španělsku a osvobodil své otroky. Tím rozpoutal první desetiletou válku za nezávislost. Během ní byl Cespédes stanoven prezidentem, vzniklo kubánské národní povědomí, hymna, ale i vlajka. Z otevřené války se stala válka partyzánská. V té se bojovníci za osvobození nazývali mambí 11, na straně druhé bojovali tzv. peninsuláres, kteří rádi hájili zájmy Španělska. Válka nakonec neskončila vítězstvím ani jedné strany, 11 Mambí bylo původně označení Španělů pro černošské povstalce na Santo Domingu. Toto pojmenování pochází z výrazu mbi, odkazující na jejich africký původ a mělo naznačovat, že jsou všichni kriminálníci a bandité. Během kubánské války však získalo větší prestiž a mnozí černoši je přijali jako výraz cti. (Gott 2005, str. 104) 24

29 ale paktem ze Zanjónu v roce Tuto smlouvu neuznal ani generál Maceo, který se poté uchýlil do exilu. Podmínky smlouvy ovšem mnoho neřešily a tak myšlenky revoluce a svobody dál přežívaly Období mezi válkami V tomto období se kubánská ekonomika značně propojovala s ekonomikou americkou. Cukr se přestal rafinovat na Kubě a dovážel se do USA jako polotovar. Cukrovary a plantáže skupovali zahraniční osoby, hlavně Američané. Jako příklad Opatrný (2002, str. 50) uvádí majetek amerického podnikatele Edwarda Atkinse. Ten využil v roce 1883 obtížné situace kreolského statkáře a po koupi jeho statku poblíž Cienfuegos postavil v regionu další cukrovary. Během jediného desetiletí kontroloval celou oblast východně od Trinidadu. První velká válka sice oficiálně skončila, ale pokračovala tzv. malá válka řízená José Martím, Antoniem Maceem, Calixtem Garcíou a Guillermou Moncadou. Tato válka byla ukončena roku Martí také v roce 1892 založil Kubánskou revoluční stranu, která měla podporu dělnictva a v letech organizovala boj za svobodu Druhá válka za nezávislost Druhá válka za nezávislost začala v roce března byl Martím vyhlášen manifest z Montecristi, který vyhlásil oprávněnost boje za svobodu a zdůvodnění války k dosažení demokracie. 11. dubna se na Playitas poblíž Cajobabo vylodil Martí s generálem z první války Máximem Gomezem. Druhý významný generál Antonio Maceo se vylodil poblíž Baracoy. Sám Martí byl zabil šest týdnů po vylodění, ale stal se svými myšlenkami je dodnes považován za národního hrdinu a jeho sádrová busta stojí před každou institucí. Na jaře roku 1897 povstalci dosáhli několika důležitých vítězství a v lednu 1898 nepřijali španělské mírové podmínky. Ty by přijali tehdy, kdyby Španělsko uznalo nezávislost Kuby. Koruna neprodala ostrov USA (měla zájem o jeho ovládnutí) a ocitla se těsně před porážkou. Když však v havanském přístavu explodoval křižník Maine USA. Tento výbuch byl záminkou pro USA, aby mohla vyhlásit Španělsku válku. Z této španělsko-americké války vyšlo Španělsko jako poražené a byla podepsána mírová smlouva v Paříži. Tím Kuba formálně získala nezávislost, ale prakticky přešla pod moc USA. Od 1. ledna 1899 byla Kuba pod 25

30 správou amerických generálů. Kubánská osvobozenecká armáda měla být likvidována jako vojsko poraženého nepřítele, Kubánská revoluční strana založena Martím byla rozpuštěna. Dále byla rozdávána půda a podíly ve společnostech americkým společnostem. Toto se samozřejmě Kubáncům nezamlouvalo, ale i přesto byla v roce 1901 podepsána nová ústava a v roce 1902 byl přijat tzv. Plattův dodatek. 12 Tím skončilo čtyřleté americké okupování Kuby a 20. května 1902 vznikla Kubánská republika, jejíž prezidentem se stal Tomás Estrada Palma Kubánská republika Období od roku 1902 až do pádu Batistovy diktatury je nazýváno nekoloniální republikou (kvaziprotektorátem). Ta se dále dělí na tzv. první ( ) a druhou ( ) republiku. (Opatrný 2002, str. 61) Pro toto období je charakteristické monokulturní pěstování cukrové třtiny (američtí investoři získali kontrolu nad třemi čtvrtinami výroby cukru), která určovala jednostranný hospodářský vývoj závisející na Spojených státech. 13 Jediná rafinerie cukru na Kubě náležela právě jim, stejně tak ovládali tabákový průmysl. Američané tou dobou investovali do všech odvětví, od kterých si slibovali zbohatnutí (zmiňované cukrovary a tabákový průmysl, železnice, elektřina). Lukrativní byl také cestovní ruch. Zde investovali do budování hotelů či kasin, které vzkvétali hlavně v době americké prohibice. Rozkvět také zaznamenal obchod s drogami, prostituce, korupce a spolupráce s mafiány. Prezidenti se v paláci střídali poměrně často. Jednou z mnoha změn na tomto postu byla abdikace Geralda Machada v roce 1933, přezdívaného tropický Mussolini. Po něm prakticky převzal moc Fulgencio Batista y Zaldívar. Nejprve tahal za nitky z pozadí, ale v říjnu 1940 se zúčastnil prezidentské volby a vyhrál. V tomto roce byla přijata pokrokově formulovaná ústava 14, na kterou mnozí odkazovali i později. V letech 12 Návrh na připojení tohoto dodatku prošel poměrem hlasů 15 ku 14. Proti byl i generál Goméz, který prohlásil, že dodatek zredukoval nezávislost a suverenitu Kubánské republiky na mýtus. Argumentace pro zněla, že je lepší omezená nezávislost, než pokračující okupace. (Gott 2005, str. 149) Plattův dodatek se skládal ze sedmi paragrafů, s kterými Kuba zároveň souhlasila mimo jiné s americkou intervencí, s legalizací činů během okupace nebo se zakládáním vojenských základen na kubánském území. 13 Ekonomický vliv USA trval až do závěru 50. let, kdy USA kontrolovaly 80% veřejných služeb, 90% důlního průmyslu, 90% dobytčích farem, 40% cukerného průmyslu a 100% petrochemie. (Chalupa 2002, str. 68) 14 Dělníci v ní obdrželi ústavní právo na osmihodinovou pracovní dobu, na pracovní týden 44 hodin, měsíční placenou dovolenou, povinné sociální pojištění, odškodné v případě úrazů. Svoboda sdružování a svoboda volit byla zaručena všem dospělým od dvaceti let věku, ženy obdržely volební právo, politická hnutí na rasovém základě byla zakázána, regulovala vlastnická práva a stanovovala povinnou osmiletou školní docházku pro všechny děti. (Gott 2005, str. 187) 26

31 během svého prvního prezidentského mandátu se těšil oblibě. Další prezidentské volby se měly konat 1. června Na základě průzkumu veřejného mínění ale bylo jasné, že největší naději na úspěch má Agramonte s ortodoxní Stranou kubánského lidu. Na jeho volební listině byl jako kandidát na poslance uveden také Fidel Castro Ruz. Batista se v tomto průzkumu umístil na posledních pozicích. Rozhodl se proto uspořádat vojenský puč a jmenoval se následně prezidentem. Během jeho druhé vlády nastolil diktátorský režim. Zrušil ústavu z roku 1940, zakázal odborové organizace, spolupracoval s americkými mafiány a malé nebylo ani číslo zabitých, kteří se nějakým způsobem provinili proti jeho režimu. Po půlročních přípravách na statku u Siboney proběhl dne 26. června 1953 útok na druhé největší kasárny Moncada v Santiagu pod vedením Fidela Castra, který dopadl tragicky. Někteří revolucionáři byli zabiti na místě, jiní byli podrobení mučení a následně popraveni, přeživší utekli. Ukrývali se v horách nebo ve vesnicích, ale nakonec byli polapeni a postaveni před soud. Právě takový osud potkal bratry Castrovi. V procesu, který se konal v září, se Fidel Castro jako vystudovaný právník hájil sám. Během neveřejného soudního jednání v nemocnici pronesl řeč, která končí slavným výrokem: Odsuďte mne, na tom nezáleží. Dějiny mě zprostí viny. (La historia me absolverá.) Tato řeč se stala programem Hnutí 26. června. Fidel Castro byl nakonec odsouzen k 15 letům vězení. Putoval tedy k ostatním odsouzeným povstalcům a ke svému bratrovi Raúlovi (odsouzen na 13 let) do vězení na ostrově Isla de la Juventud. Po Batistově amnestii v roce 1955 opustil Kubu. Se svým bratrem se shledal v Mexiku, kde začali připravovat revoluci. Zde se k nim přidal i neznámý argentinský revolucionář Ernesto Guevara Nástup revoluce Vycvičená skupina 82 kubánských povstalců se na malé jachtě Granmna vylodila 2. prosince 1956 na Playa las Coloradas. Na palubě byl přítomen Fidel a Raúl Castrovi, Camilo Cienfuegos a Ernesto Guevara. Akce měla být synchronizovaná s vyvolaným povstáním v Santiagu, ale to se nezdařilo. O výsadku revolucionářů se dozvěděly úřady a tak vyloďování oslabených mužů uvítala armáda pozemským i vzdušným úderem. Většina revolucionářů zahynula nebo byla zajata. Pouhých 12 se jich sešlo na smluveném místě v pohoří Sierra Maestra. Pro bojovníky v této partyzánské válce byl charakteristický plnovous (odtud pojmenování barbudos). Zabrané území rozdělovali 27

32 mezi bezzemky dle hesla Půda nebo smrt (Tierra o muerte). O jejich aktivitách informovalo Radio Rebelde a tím si získávali další příznivce. První fronta operovala v těžko přístupném terénu Sierra Maestry, od 13. března 1958 vznikla druhá frakce v pohoří Sierra Cristal v množství 65 mužů pod velením Raúla Castra. Třetí fronta byla otevřena stejný měsíc pod vedením Juana Almeida na sever od Santiaga. Postupem času partyzáni začali operovat i v nížinách a ovládli velké území ve středu (oddíl vedený Che Guevarou v provincii Las Villas) a na západě ostrova (Camilo Cienfuegos v provincii Pinar del Río). Klíčová byla prosincová bitva o Santa Claru, které velel comandante Che Guevara. Povedlo se mu porazit početnější i lépe vyzbrojenou Batistovu armádu, rozhodující bylo zneškodnění obrněného vlaku. Tím byla otevřena cesta k Havaně. Silvestrovské noci Batista oznámil abdikaci a uprchnul i s nashromážděným jměním. Fidel Castro zahájil v listopadu pochod na Santiago, které dobyl a obsadil. Zde pak vyhlásil 2. ledna 1959 vítězství revoluce z balkónu radnice. (Obr.č.8) 2. ledna vstoupili do Havany Che Guevara a Camilo Cienfuegos se svými oddíly. Revoluce zvítězila díky přesvědčení vůdců, obětem přímých bojovníků a podpoře naprosté většiny lidu Období Válka skončila, revoluce mohla začít. V lednu byla ustanovena nová vláda, ve které Fidel Castro nefiguroval. Jako předseda vlády byl zvolen až o několik měsíců později. Sled událostí byl rychlý a vláda udržovala tlak na rychlé změny. První opatření zahrnovala snížení plateb za nájmy bytů a domů, snížení úrokové míry na hypotéky, kontrolu cen telefonů a elektřiny. Snížena byla také cena léků, stanovena minimální mzda pro sekáče třtiny, ustanoveny Výbory na obranu revoluce (Comités de Defensa de la Revolución = CDR). Další vývoj kubánsko-amerických vztahů fungoval jako fyzikální zákony akce a reakce s tím, že Spojené státy se snažily udržet si vliv. 17. května 1956 byla na Kubě prosazena pozemková reforma (soukromé vlastnictví do 400 ha). Spojené státy odpověděly protestní nótou a vznikaly plány na odstranění Castra. 4. března 1960 byla vyhozena do povětří loď La Coubre v havanském přístavu (USA uvalilo embargo na dovoz svých zbraní). V projevu, ve kterém obvinil Spojené státy ze sabotáže, poprvé použil heslo Vlast nebo smrt (Patria o muerte). Nutno podotknout, že Kuba neměla do května 1960 diplomatické vztahy se Sovětským svazem. V dubnu byla dovezena první sovětská ropa za dodávku cukru, kterou na nátlak amerického vlády rafinerie odmítly zpracovat. Odpovědí na to bylo červnové zabavení majetku 28

33 těchto amerických rafinérií (Shell, Standard Oil a Texaco). Spojené státy se zaměřily na zničení cukrovarnického průmyslu. Byly schváleny snížené cukrové kvóty. Na to Castro 6. srpnu reagoval 15 znárodněním všech velkých amerických majetků (36 cukrovarů, přilehlé plantáže, všechny ropné rafinerie, elektřinu a telefony). V září následovaly banky. Dále železnice, přístavní zařízení, hotely a kina. Castro svůj program vysvětlil 2. září První havanskou deklarací. Americká strana na podzim přerušila diplomatické styky a vyhlásila embargo na vývoz z USA kromě potravin a léků. Tou dobou již Kuba měla mocného spojence Sovětský svaz, který byl ochoten se za ně vojensky postavit, bude-li o to požádán. Další zvrat přišel 15. dubna 1961, kdy americká letadla bombardovala kubánské letiště a města. 17. dubna pak došlo k invazi na poloostrově Zapata (Playa Girón a Playa Larga), kterou ale revoluční síly dokázaly rychle zlikvidovat. Akce měla oslabit Castrovo postavení, ale stal se pravý opak. Imperialismus byl poražen, zajatí bojovníci byli vyměněni za potraviny a léky v hodnotě 53 milionů dolarů 16. Po bombardování Castro ohlásil socialistický charakter revoluce. V tomto roce se také podařilo zlikvidovat negramotnost, což je považováno za jeden z největších úspěchů revoluce, která tento rok pojmenovala rokem vzdělávání. 17 K vyhrocení vztahů mezi Kubou a USA došlo poté, co Sovětský svaz začal budovat sila pro odpal raket u San Cristóbalu. Na Kubu bylo dopraveno mimo jiné značné množství vojáků, ale i rakety středního i delšího doletu s jadernými hlavicemi. Tato akce měla probíhat v utajení, ale špionážní letouny USA odhalily odpalovací rampy. Z vojenské základny v Guantánamu byli evakuováni civilisté, začaly přijíždět nezvykle velké jednotky a USA vyhlásila vojenskou pohotovost, stejně tak i Kuba. Díky vyjednávání ale ke konfliktu nedošlo, sila byla demontována a hlavice odvezeny. Výměnou za to USA odstranily své rakety z Turecka a zavázaly se nezahajovat ozbrojenou invazi. Karibská krize byla zažehnána. V roce 1972 Kuba vstoupila do Rady vzájemné hospodářské pomoci, ve které setrvala až do jejího konce. Rozpad Sovětského svazu v devadesátých letech 20. století Kubu 15 Castro prohlásil: Oni nám budou naši kvótu odebírat libru po libře a my zase jim odebereme jejich cukrovary jeden po druhém. (Gott 2005, str. 235) 16 Původní návrh byl výměna za 500 traktorů. 17 Fidel Castro při svém projevu na Valném shromáždění OSN v roce 1960 slíbil, že revoluce vymýtí analfabetismus během roku. Nic takového v rozvojovém světě nebylo nikdy předtím navrženo. Svůj slib splnil. 29

34 citelně zasáhl. Vstoupila tak do tzv. speciálního období (época especial). Došlo k zhroucení kubánského obchodu, který byl dle Chalupy (2002, str. 75) z 80% závislý na spolupráci v rámci RVHP (80% importu a 95% exportu záviselo na SSSR). 18 V této době byla nejcitelnější ztráta dodávky sovětské ropy 19 a zboží, na kterém byla Kuba životně závislá. Dále stoupla nezaměstnanost a klesla životní úroveň, na pole místo traktorů nastoupila hospodářská zvířata, na silnice místo autobusů čínská kola, docházelo k pravidelnému odpojování elektřiny. Podařilo se ale zachovat bezplatné školství a zdravotnictví, sociální opatření a samozřejmostí se stal přídělový systém. Další ránou pod pás pro Kubu byl americký Torricelliho zákon (1992) a Helmsův- Burtonův zákon (1996). Tyto zákony o kubánské demokracii měly za cíl zastrašit zahraniční investory. V podstatě zpřísňují již zavedené embargo a zakazují pod hrozbou sankcí jakoukoliv pomoc Kubě a spolupráci s ní Kuba dnes Díky americké ekonomické blokádě se Kuba orientuje hlavně na státy Jižní Ameriky. Spolupracuje především s Venezuelou, která Kubě poskytuje ropu a materiální pomoc, buduje na Kubě nové domy v oblastech zasaženými hurikány výměnou za dodávání lékařské pomoci a vzdělávání. Na Kubě stále platí přídělový systém, kdy je možné nakoupit za národní pesa státem dotované zboží. Od 14. ledna 2013 si Kubánci mohou pořídit cestovní pas a cestovat tak kamkoli na světě. Nemusí tedy žádat o povolení k výjezdu. Z konzultace s profesorem Pascualem jsem zjistila, že v roce 2012 vycestoval zhruba jeden milion Kubánců pracovně ze země, z toho 40 tisíc bylo právě ve Venezuele. Problém je ale v dosažitelnosti těchto pasů, vezmeme-li v úvahu průměrný kubánský plat. Do 14. ledna bylo možné ho pořídit za přibližně 50 CUC, dnes vyjde pořízení na 100 CUC. Největší problém současnosti vidím v rozvíjejícím se cestovním ruchu na ostrově. Dochází k polarizaci obyvatelstva na bohaté a chudé. Ti, kteří mají přístup k turistům a konvertibilní měně, si mohou dovolit nakupovat v dolarových obchodech, kdežto ti druzí stále žijí z nepříliš vysokého platu. 18 Dovoz poklesl z milionů dolarů v roce 1989 na milionů dolarů v roce Jinými slovy v roce 1992 žila Kuba s dovozními zdroji o 73% nižšími než v roce (Chvála 1994, str. 19) 19 Dovoz ropy poklesl z přibližně 13 milionů tun v roce 1989 na 6 milionů v roce 1992 tato položka vyčerpala přes třetinu dovozní kapacity Kuby. (Chvála 1994, str. 19) 30

35 Závěrem musím ale dodat, že Kuba si zvládla poradit během historie s mnoha problémy a jistě si poradí i s těmi, které přináší současná doba. Jakým způsobem, to ukáže až čas. Na nejednom místě na Kubě jsem viděla heslo, které mluví za vše. To heslo znělo: Todo es posible (vše je možné). 31

36 6.3 Základní socioekonomická charakteristika K 31. prosinci 2011 na Kubě žilo obyvatel 20, což Kubu řadí na sedm a sedmdesáté místo na světě a na desáté místo v Latinské Americe. 21 Hustota obyvatelstva je 102,3 obyvatele na km 2. Žije zde 50,1% mužů a 49,9% žen. Na mužů připadá žen. Nejnižší podíl mužů žije v provincii Havana (932 mužů na žen), naopak nejvyšší podíl mužů žije v provinciích Artemisa (1 039 mužů na žen) a Pinar del Río (1 037). [1]] Vývoj obyvatelstva Současná populace je výsledkem složitého kulturního vývoje. K původním obyvatelům ostrova (Indiánům Tainové a Siboneyové) přibyli Španělé, dále byli dováženi černí otroci z Afriky, přišlo množství Číňanů, přistěhovalců z okolních ostrovů (zejména Haiti a Jamajka) a z USA (po roce 1898). Dále se sem stěhovali z Evropy Němci, Francouzi, Italové, Poláci a po druhé světové válce i Židé. Výsledkem je svébytná kubánská kultura, která je podle Opatrného (2002, str. 94) tvořena ze 70% obyvateli evropského původu, z 17% mulaty a z 12% černochů. Před příchodem Španělů se odhad původních domorodců odhaduje na (Kašpar 1989, str. 19). Z převzatých dat z ONE jsem vytvořila graf č. 2, ve kterém můžeme vidět, že v roce 1774 se uvádí počet obyvatel Zatímco původní obyvatelé umírali v důsledku zavlečených chorob a jejich systematickou likvidací, počet španělských kolonizátorů pomalu rostl. Původní přistěhovalci z Pyrenejského ostrova se nazývali peninsuláres (úředníci, vojáci, správci), zatímco jejich potomci narození na Kubě byli označováni jako criolos. 20 K žilo v České republice osob, 133 ob/km 2. [9] 21 Pořadí zemí Latinské Ameriky dle počtu obyvatel: Brazílie, Mexiko, Kolumbie, Argentina, Peru, Venezuela, Chile, Ekvádor, Guatemala a Kuba. [10] 32

37 Počet obyvatel v tis Vývoj počtu obyvatel v období Graf 2: Vývoj počtu obyvatel v období , vlastní modifikace podle: ONE [1] V roce 1649 epidemie zahubila snad třetinu obyvatelstva. Teprve v roce 1655 se počet zvýšil přílivem bohatých španělských osadníků z Jamajky. (Gott 2005, str. 59). Mezi roky 1511 až 1762 bylo na Kubu dopraveno otroků. Během následujících 30 let to bylo dalších (ročně asi otroků) v důsledku poptávky po pracovní síle na zpracování výnosné cukrové třtiny. V roce 1791 počet obyvatel narostl ještě o uprchlíky z Haiti. V roce 1841 z počtu obyvatel ostrova tvořilo 44% černých otroků ( ). V důsledku obav o černošskou rebelii bylo podporováno stěhování Španělů na Kubu, kde zakládali strategicky rozmístěné osady. Až v roce 1867 Španělsko přistoupilo k zrušení obchodu s otroky. To mělo za následek přistěhovaleckou vlnu z Činy v letech (téměř dělníků). Mnozí zde zůstali i poté, co jim vypršeli smlouvy. (Gott 2005, str ) Přerušení nárůstu počtu obyvatel můžeme vysvětlit probíháním válek za nezávislost v letech a Další vlna přistěhovalců následovala po skončení válek z USA. Ta se zastavila až při Castrově vítězství revoluce v roce 1959, kdy odešlo velké množství emigrantů do USA (majetná a vzdělaná část obyvatestva). Další nárůst se přičítá zkvalitnění zdravotnictví. 33

38 6.3.2 Věková struktura Z analýzy dat ONE jsem zjistila, že 65% obyvatel se vykytuje v produktivním věku, tedy mezi 15 až 59 rokem života (17% do 15 let, 18% nad 59 let). V grafu č. 3 můžeme vidět, že nejvíce obyvatel (13%) je starších 65 let (ročník narození 1946 a více). Druhá nejpočetnější skupina je kategorie 40 až 44 a 45 až 49 let (po 9%, ročníky ). Z grafu je dále patrné, že kubánská populace stárne. Klasické rozvojové státy mají věkovou pyramidu nejširší v základně a dále se rychle zužuje (nejvíce je nejmladších dětí a s věkem občanů rychle ubývá). Tato výjimečná situace na Kubě je způsobena řadou faktorů. Jako hlavní uvedu kvalitní bezplatné zdravotnictví (větší naděje na dožití, malá úmrtnost novorozenců a kojenců), odkládání mateřství (studia, kariéra) či průměrný počet dětí na matku. Na Kubě je nejčastější rodina s dvěma dětmi na rozdíl od početných rodin v jiných rozvojových státech. Věková skladba obyvatelstva ženy muži Graf 3: Věková skladba obyvatelstva k , vlastní modifikace podle: ONE [1] Nerovnoměrnosti v pyramidě opět můžeme převést na historické události. Za nárůst během v šedesátých a sedmdesátých letech přičítáme zlepšení zdravotních a sociálních podmínek obyvatel během počátků Castrovy vlády. V letech (kategorie let) se narodilo o 1,5% více než v předchozích pěti letech. Další znatelná nerovnoměrnost je koncem sedmdesátých let, kdy se země vojensky angažovala v Africe. Ročník narození (věková kategorie let) znamenala pokles o 29% oproti letům

39 6.3.3 Rozmístění obyvatelstva a hlavní města Rozmístění obyvatelstva je značně nerovnoměrné. Tři čtvrtiny obyvatelstva žijí ve městech. [1] Jak jasně ukazuje tabulka č. 1 největší hustotu má samozřejmě hlavní město Havana. Nejhustěji osídlené jsou provincie Santiago de Cuba, Artemisa, Holguín, Mayabeque a Granma. Nejřidčeji je osídlen Isla de la Juventud, provincie Camagüey, Matanzas a Ciego de Ávila. Jak dále vyplývá z uvedených dat, největší město je hlavní město Havana (Ciudad de La Habana) s obyvateli. Druhé největší je bývalé hlavní město Santiago de Cuba a třetí je Camagüey. Tabulka 1: Provincie, jejich hustota obyvatel, hlavní města a jejich počet obyvatel Provincie Počet obyvatel na 1 km 2 Hlavní město Počet obyvatel La Habana 2 925,4 La Habana Santiago de Cuba 168,4 Santiago de Cuba Artemisa 126,7 Artemisa Holguín 112,6 Holguín Mayabeque 101,6 San José de las Lajas Granma 100,1 Bayamo Cienfuegos 97,6 Cienfuegos Villa Clara 94,8 Santa Clara Guantánamo 83,0 Guantánamo Las Tunas 81,9 Las Tunas Sancti Spíritus 68,8 Sancti Spíritus Pinar del Río 66,6 Pinar del Río Ciego de Ávila 61,2 Ciego de Ávila Matanzas 59,1 Matanzas Camagüey 50,6 Camagüey Isla de la Juventud 35,7 Nueva Gerona Vlastní modifikace podle: ONE [1] Demografická charakteristika Základní demografické charakteristiky uvádím v tabulce č. 2, kde jsem data převzala z národních statistických úřadů za rok

40 Tabulka 2: Základní demografické ukazatele na obyvatel Kuba Česká republika Porodnost 11,8 10,4 Celková úmrtnost 7,7 10,2 Kojenecká úmrtnost 4,9 2,7 Prenatální úmrtnost 12,0 3,7 Sňatečnost 5,3 4,3 Rozvodovost 2,6 2,7 Vlastní modifikace podle: ONE a ČSÚ Porodnost se pohybuje od 9,5 (provincie Havana) do 15,5 (provincie Guantánamo). Hodnoty celkové úmrtnosti jsou v rozmezí od 9,4 (Havana) do 5,4 (Isla de la Juventud). Kubánský úřad rozlišuje pouze kojeneckou úmrtnost, zatímco český rozlišuje kojeneckou úmrtnost (s hodnotou 2,7 ) a novorozeneckou (s hodnotou 1,7 ). Z 78% se berou dva svobodní lidé, ze 21% je alespoň jeden z nich rozvedený. Zbylé procento připadá na sňatky ovdovělých. Nejvíce svateb je v Havaně, nejvíce rozvodů tamtéž. Nejčastěji se lidé rozvádějí po 15 a více letech, druhou nejvyšší rozvodovost vykazují páry, které jsou spolu mezi třemi a pěti lety. [1] Ač při porovnávání těchto základních dat můžeme vidět jistou podobnost, nesmíme zapomenout, že Kuba se řadí do rozvojového světa. Například přirozený přírůstek mají obě země velmi podobný (ČR -0,13%, Kuba -0,12%). Ovšem data CIA [11] dokazují, že tato situace je v Latinské Americe zcela unikátní Jazyky Úředním jazykem je španělština. Tato španělština je ovšem karibským, respektive kubánským nářečím klasické evropské spisovné španělštiny. Liší se zejména výslovností (polykání koncovek) a slovní zásobou, která je rozšířena díky mísení národností na Kubě během historického vývoje. Zejména jde o slova afrického, francouzského a anglického původu, ale i původní nářečí indiánů. 22 Přirozený přírůstek na Haiti je 0,89%, Jamajka 0,71%, Guatemala 1,95%, Bolívie 1,66%, Venezuela 1,47%, Peru 1,02%. Kojenecká úmrtnost na Haiti 52,44, Bolívie 40,49, Guatemala 25,16, Peru 21,50. 36

41 6.3.6 Náboženství Vyznání původních obyvatel bylo nahrazeno křesťanskou vírou. Misionář Las Casas zaznamenal příběh náčelníka Hatueye. Ten vyslechl mnicha, který mu za dobrý život v křesťanské víře sliboval věčný život v nebi. Když zjistil, že v nebi budou i křesťané, tak se raději nechal upálit, aby již nikdy nemusel okem pohlédnout na tak kruté bestie. (Gott 2005, str. 36) Dnes zde převládá křesťanství (římsko-katolická církev). Významná byla návštěva papeže Jana Pavla II v roce Šlo o vůbec první návštěvu papeže na Kubě. Papež se setkal s Fidelem Castrem a podnikl cestu po Kubě, kde sloužil mše. Patronkou Kuby je Panna Milosrdná z Cobre. 23 Do dnešních dnů zde přetrvává satérijské vyznání. Tato víra vznikla smíšením katolického pojetí a náboženství, které si s sebou přinášeli dovážení otroci. Vyznávají tzv. oríši, kteří jsou vtělováni do křesťanských svatých. Přívrženci tohoto náboženství nosí po křtu na krku santerijské barevné korálky, kdy každý oríša má své barvy. Santerijské kněžky a kněží chodí tradičně ve sněhobílých šatech Zemědělství V zemědělství pracuje 19,7% ekonomicky aktivního obyvatelstva. [11] Během historického vývoje došlo k zaměření na cukrovou třtinu, která dodnes je nejdůležitější pěstovanou komoditou. Velký význam má také pěstování tabáku, méně pak kávy. V roce % plochy zemědělské půdy bylo vlastněno státem. 24 Pro Kubu je také charakteristické příměstské zemědělství, které zabezpečuje potravinovou samostatnost pro jednotlivá města a potažmo provincie Rostlinná výroba Nejvýznamnější plodinou je cukrová třtina, kterou v roce 2007 bylo oseto 1, 14 mil. ha, což je 38% ze zemědělsky obdělávané půdy. Dále pak obilniny (rýže, kukuřice), hlíznaté plodiny (brambory a sladké brambory, šp. boniato), zelenina (rajčata, cibule, 23 Ta dle pověsti zachránila tři námořníky na rozbouřeném moři. Ti se v nouzi modlili k medailonku s podobiznou Panny Marie, který měl s sebou otrok Juan (odtud jejich pojmenování Tři Juani). Z vody se stal olej, bouře ustala a oni na moři našli suchou sochu Panny Marie s malým Ježíškem v ruce. V bezpečí pak dopluli do přístavu. Z vděčnosti postavili kostel zasvěcený Panně Marii. 24 Z celkové rozlohy je 55% ve vlastnictví státu. 37

42 paprika), luštěniny (fazole), banány 25, ovoce (mango, guayaba 26 - Psidium guajak, papája, ananasy), citrusy (pomeranče, grepy, citróny), agáve, kokosové ořechy, kakao, káva a tabák. Pěstování citrusů má na Kubě dlouhou tradici. Před revolucí byly pěstovány hlavně pro domácí trh. Během období, kdy Kuba byla členem RVHP značné množství určeno na vývoz do těchto států, které na oplátku poskytovaly vzdělávací programy pro Kubánce. Plantáže jsou soustředěny do oblastí, které jsou minimálně ohrožovány hurikány. Ve specializovaných internátních středních školách se studenti učí teoretické poznatky o pěstování plodin a následně je výuka propojena s praktickým obhospodařením plantáží. Tabulka č. 3 přehledně ukazuje, na jaké ploše a s jakým výnosem se pěstují hlavní kubánské plodiny. Tabulka 3: Obdělávaná plocha plodin, jejich produkce a výnosnost v roce 2011 Obdělávaná plocha (ha) Produkce (t) Výnosy (t/ha) Ananas ,15 Avokádo ,16 Banány (ovoce) ,78 Brambory ,48 Cibule ,39 Citrony ,89 Citrusové plody ,35 Cukrová třtina ,22 Fazole ,07 Grapefruit ,10 Kakaové boby ,29 Káva ,32 Kokosové ořechy ,62 Kukuřice ,47 Mango, guayaba ,26 Papája ,28 Pomeranče ,47 Rajčata ,94 Rýže ,72 Sladké brambory ,83 Tabák ,46 Vlastní modifikace podle: FAOSTAT 25 Na Kubě se pěstují dva druhy ze 30% se pěstuje ovocný druh, menší než ho známe my, sladší a druhý druh, pěstovaný ze 70%, který se zpracovává v kuchyni jako příloha peče, smaží. 26 Plody stromu jsou kulaté asi 10 cm velké. Tenká slupka bývá zelená až žlutá, dle stupně zralosti. Dužina má mnoho tvrdých semínek. Používá se na přímou konzumaci nebo se dále zpracovává. Sladká marmeláda se podává jako dezert se sýrem. Používá se také při výrobě destilátu Guayabita del Pinar. 38

43 Živočišná výroba Pro živočišnou výrobu je charakteristický extenzívní chov dobytka na pastvinách, které zabírají 22% z celkové rozlohy. Hlavní je chov skotu, vepřů, drůbeže, koz, ovcí a koňů. V roce 2011 se vylovilo tun ryb a mořských plodů. Nejhojněji lovená ryba je lín (30% z celkového vyloveného množství) a humr (10%). Dále to je tuňák, platýs, parma, sleď, ústřice nebo krevety Průmysl Problémem rozvoje je nedostatečná palivo-energetická základna. Protože se na Kubě nenachází těžiště uhlí, energie se vyrábí výhradně spalováním ropy v tepelných elektrárnách. Ta se těží na poloostrově Hicacos, na kterém se nachází světoznámé letovisko Varadero. Dochází zde tedy ke střetu zájmů a je otázka, jestli vyhrají zájmy těžařských společností nad zájmy ochrany prostředí. Protože tamní těžba není dostatečná, ropu je nutné dovážet. Dováží se hlavně z Venezuely, kam Kuba na oplátku poskytuje kubánské lékaře a učitele. Výrobě energie z vodních elektráren brání výkyvy v průtoku, hlavně v období sucha. Světová zásoby niklu, která je na Kubě, poskytuje dostatek surovin pro hutnický průmysl. Velké niklové závody jsou v Nicaro a v Moa. Kromě niklových rud se zpracovávají i měděné a manganové rudy. V zemi je dále strojírenský průmysl, chemický (výroba herbicidů a insekticidů, léků, kosmetiky, papíru, zpracování třtinového odpadu - bagasy), petrochemický, gumárenský, stavební, stavebních hmot, textilní a obuvnický. Hlavní pozici vzhledem k podmínkám Kuby má stále potravinářský průmysl s dominancí cukrovarnictví a zpracování tabáku. Zastoupeny jsou také lihovary, masokombináty, konzervárny a pivovary Doprava Největší podíl na dopravě má silniční doprava, ale je zde zastoupena i doprava železniční, letecká i vodní doprava. 39

44 Silniční doprava V roce 1985 činila celková délka silnic na Kubě 34 tisíce km, z toho bylo 43% s pevným povrchem. 27 (Kašpar 1989, str. 59) Nejdůležitější dopravní tepnou je Carretera Central, která vede napříč celým ostrovem a spojuje všechny provincie a důležitá města. Dálnice (Autopista central) směřuje paprskovitě z Havany do Pinaru del Río na západ a na východ k Jatibonico (provincie Santi Spiritus). Dále je dálnice u města Santiago de Cuba, Guantánamo a mezi městy Matanzas a Cardenas, které jsou poblíž turisticky hojně navštěvovaného Varadera. Pro silniční dopravu jsou typické velmi zastaralé automobily, díky kterým se návštěvník může cítit jako v živém automobilovém muzeu. Kvůli přetrvávajícímu embargu USA je problém s náhradními díly, ale i s nedostatkem pohonných hmot Železniční doprava Hlavní železniční tah spojuje Guane s Havanou, Santa Clarou, Camagüey a Guantánamem. Celková železniční síť je poměrně hustá, uvážíme-li, že železnice spojovala pole s cukrovou třtinou s cukrovary a následně s přístavy. Dokulil (1965, str. 81) uvádí, že celá polovina z km tratí je plantážních a cukrovarnických. Na některých těchto tratích doprava probíhá dodnes. V osobní dopravě jsou vlaky značně zastaralé a spoje bývají zpožděné Letecká doprava Na Kubě se nachází 90 letišť. [13] Největším letištěm s pěti terminály je mezinárodní letiště José Martího v Havaně. Mezinárodní letiště jsou také v Santiagu de Cuba (Antonio Maceo), Holguínu (Frank País), Camagüey (Ignacio Agramonte), Varaderu (Juan Gualberto Gómez) a na Cayo Largo del Sur (Vitalio Acuña). Další mezinárodní letiště jsou v Cienfuegos (Jaime González), Santa Clara (Abel Santamaría), Cayo Coco (Jardines del Rey) a v Manzanillo (Sierra Maestra) Vodní doprava Říční doprava je vzhledem k charakteru kubánských řek velmi omezená. Splavný je pouze úsek řeky Cauto mezi městem Guamo a zálivem Guacanayabo v provincii Granma. (Kašpar 1989, str. 58) 27 Dokulil (1965, str. 81) dokonce uvádí dvě třetiny asfaltového povrchu. 40

45 Významné přístavy jsou na severním pobřeží ze západní strany Mariel, Havana, Matanzas, Cárdenas, Caibarien, Neuvitas, Gibara, Nicaro, Moa a Baracoa. Na jižním pobřeží ze západní strany to jsou přístavy Guantánamo, Santiago de Cuba, Manzanillo, Santa Cruz del Sur, Cienfuegos a přístav Nueva Gerona na Isla de la Juventud Služby Pro Kubu je velmi důležité vzdělávání. Castrovu režimu se během krátkého období po nástupu k moci povedlo odstranit negramotnost. V roce 2010 statistický úřad při UNESCO uvádí 99,8% gramotnost.[14] Povinná školní docházka začíná v pěti letech nástupem do obecné školy. Zde žáci končí v 11 letech a po úspěšných zkouškách postupují do základní školy. Tam končí v 15 letech a dál se rozhodují, jaká bude jejich kariéra. V případě zájmu o studium v některé z univerzit si vybírají předuniverzitní vzdělávací zařízení (16-18 let, obdoba našeho gymnázia), které musí mít absolvované všichni zájemci o univerzitní studium (19-24 let). Když žák nemá univerzitní ambice, rozhodne se zpravidla pro technickou školu (16-18 let, obdoba našich učilišť). Po jejím zakončení je připraven k výkonu povolání a nastupuje do zaměstnání. Ani po vystudování tohoto typu školy nemá dveře na univerzitu zavřené. Během výkonu povolání může studovat a při postupu touto zdlouhavější cestou může univerzitu dokončit ve 30 letech. Kuba se orientuje v oblasti služeb na cestovní ruch, pro které jsou přírodně klimatické podmínky více než příhodné. Sezóna zde trvá prakticky celý rok. Nejvýhodnější pro cestovatele z našich zeměpisných šířek je ale cesta na Kubu v období sucha, kdy teploty vzduchu i vody jsou příjemné. Tradičně nejvíce návštěvníků přichází z Kanady, Španělska, Německa, Argentiny a Ruska. Skoro polovinu všech příjezdů tvoří Kanaďané, kdy jejich počty přesahují milion. Nejrychleji rostoucí skupinou jsou Rusové. V roce 2012 Kuba zaznamenává 2 miliony příjezdů. Pro rok 2013 se předpokládá růst na 3 miliony. Nejčastějším důvodem pro návštěvu Kuby jsou pláže (Varadero, pláže souostroví Jardines del Rey, Guardalavaca a další). Program Cuba Autentica se toto snaží změnit a návštěvníky nalákat na historii Kuby, hlavně do koloniálních měst nebo na ekoturismus. Další významnou složkou cestovního ruchu je zdravotní turistika. Velký podíl v tomto segmentu zaujímá léčení očí. Vzdělaní lékaři jsou velkým vývozním 41

46 artiklem, putují na stáže hlavně do zemí Latinské Ameriky. V době stáže jsou lékaři stále placeni kubánským platem a stát, ve kterém se nachází (nejčastěji Venezuela), za ně Kubě platí ropou, materiální výpomocí nebo penězi, které končí ve státní pokladně. Další významnou složkou služeb na Kubě je zajisté sport (hlavně baseball, box, atletika) a kultura. 42

47 7 Základní komodity 7.1 Cukrová třtina Cukrovník obecný neboli cukrová třtina (Saccharum officinarum) je víceletá tráva, která dorůstá až 4 metrů. (obr. č. 9) Z kořene vyrůstají stébla v průměru asi 2 5 cm, která mají kolénka. (Polívka 2010, str. 197) Dužnina třtiny je měkká, bílá a hlavně sladká. Listy jsou úzké, dlouhé a ostré. Vzhledově ji můžeme přirovnat ke kukuřici. Květ třtiny má podobu jehlancovité laty na vrcholku stébel. Květy se ale často vůbec netvoří, protože třtina se po staletí množí řízky stébel a oddenky. Vykvete-li rostlina, ubírá jí to na cukernatosti. Odkud třtina pochází, není jisté. Dnes se planě již nevyskytuje, ale Polívka (2010, str. 198) uvádí, že její domovina by mohla být Přední Indie a Bengálsko. Zde znali třtinu pravděpodobně nejdříve a odsud se pak rozšířila dále. V 12. Století zavedli pěstování třtiny Arabové ve Španělsku a roku 1493 při druhé plavbě Krištofa Kolumba byla rostlina dovezena na Haiti a odtud se pěstování rozšířilo na Kubu Geneze pěstování Cukrová třtina (caña) pro pěstování vyžaduje průměrné roční teploty od 25 do 29 C a hluboce zorané, vlhké půdy. Nesnáší stojaté vody. (Polívka 2010, str. 198) Rozmnožuje se řízky, které se vysazují do řádků na plantážích (cañaveral). Z každého řízků vyrůstá trs několika rostlinek. Proto na třtinovém poli nejsou vidět linie rostlin, jako je tomu u nás na kukuřičných polích. Během růstu by se rostliny měly okopávat, zasypávat hlínou, aby rostly zpříma a zežloutlé listy by se měly otrhávat, aby mezi jednotlivé stonky mohlo slunce Produkce Žloutnutí vrchních listů je znamení, že rostlina dosahuje nejvyšší cukernatosti a je tak připravena ke sklizni (zafra), která v kubánském klimatu je v období sucha a musí se stihnout do příchodu dešťů. Trvá asi pět měsíců 28. (Kašpar 1989, str. 49) 28 Chalupa (2002, str. 96) uvádí dnů. 43

48 Probíhá dvěma možnými způsoby. Při ruční sklizni je třeba plantáž zbavit nepotřebných listů. To se děje buďto odtrháváním nebo vypálením, kdy zbudou jen stonky, kterým oheň neublíží, protože obsahují velký podíl tekutin. Řada sekáčů třtiny pokračuje plantáží a stonky usekávají mačetami. Dál se třtina nakládá na vozy a odváží k dalšímu zpracování. V dnešní době tento způsob sklizně zůstává jen v hůře přístupných terénech. Druhý způsob sklizně se provádí speciálními sklízecími stroji (třtinovými kombajny), které odřezávají třtinu u země nožovým adaptérem. Některé modely kombajnů zároveň odsekávají vrchní část rostlin. Třtina dále pokračuje vkládacím ústrojím do kombajnu. Sekací buben ji pak nakrátí na požadovanou délku, ventilátor odfukuje lehké listy ven a vynášecí dopravník vynese separované stonky na souběžně projíždějící vlek. Z vleku se třtina přesype do přepravních vozů, které ji odváží z pozemku. V minulosti se hojně využívalo k transportu třtiny z polí drážní přepravy. Cukrová třtina musí být rychle zpracována hned po sklizni, protože se rychle kazí a vytrácí se podíl cukru. Třtina je vytrvalá rostlina, po sklizni obrůstá a znovu stonky vyrůstají. Tento proces se opakuje až pětkrát, poté se plantáž zaoře a znovu se provádí výsadba Zpracování V továrnách se třtina očistí, rozseká a vylisuje na lisech, z kterých vytéká šťáva (guarapo). Dnes tuto práci vykonávají stroje, ale v minulosti byla lidská síla převáděna na žentour a ten poháněl lis. (obr. č. 10) Získané guarapo se čistí filtrací, uvaří a nechává vychladnout. V kádích (caldera) ze šťávy vykrystalizuje surový cukr, který se dále čistí v rafineriích. Druhotná odpadní surovina při výrobě cukru je melasa tzv. zadní cukr. Melasa je základní surovina pro výrobu lihu a následně rumu, která se po oddělení skladuje v melasových tancích. Melasa se z tanků natahuje do lihovaru, kde se zředí vodou a touto směsí se plní předkvasné tanky. Do nich se přidávají kvasnice, udržuje se v nich určité ph. V kvasných tancích se udržují podmínky pro život kvasinek (teplo kolem 23 C). Kvasinky zde bourají cukr a vyrábějí tak líh. Ten pak potrubní cestou putuje do destilačních přístrojů, zde se zahřívá na 80 C a destiluje se surový líh, který má 80 90% lihové složky. Surový líh putuje do sil. Po smíchání s vodou se jím plní 44

49 vypálené dubové sudy, kde se nechává zrát. Vypálené dřevo má vliv na barvu, chuť i vůni výsledného rumu. Po dozrání míchají jednotlivé rumy, plní se do sterilovaných lahví, zátkuje se, opatří etiketou a balí do krabic. Takto je připraven k prodeji. Cukr se vyrábí jenom v období sklizně, zatímco líh se vyrábí po celý rok. Z odpadu při výrobě cukru vzniká také tzv. bagaso 29. Z odpadu při výrobě rumu se odpařením a zahuštěním vyrábí zemědělské hnojivo. 29 Bagaso se původně používalo jako zdroj tepelné energie, vyrábí se z něj vláknité a třískové desky nebo krmiva. 45

50 7.2 Tabák Tabák (Nicitiana) je jednoletá rostlina, dorůstající výšky až dvou metrů. Přímý stonek této jednoleté byliny je porostlý vejčitými listy, které se rozdělují do skupin podle toho, v které části stonku rostou. Při zemi jsou listy největší, výše užší. Jednotlivá kvítka jsou uspořádána v latu. (obr. č. 11) Tabák je tradiční kubánská plodina. Jeho domovina je tedy ve Střední Americe. Původní odrůda tabáku selského (Nicotiana rustica) byla na Kubě nahrazena roku 1535 dovezeným tabákem virginským (Nicotiana tabacum). Dnes se pěstuje na rozličných místech Země. Do roku 1994 se pěstoval i u nás. Tradiční producenti jsou ovšem země pevninské Ameriky (Brazílie, Mexiko, USA) a antilské ostrovy pak produkují tabák světové úrovně. Kubánský tabák je považován za nejkvalitnější na světě. Pojmenování tabák pochází ze slova tabag nebo tabago, kterým nazývali domorodí indiáni tuto rostlinu. První Evropané se s tabákem seznámili roku 1492 při první objevné plavbě Krištofa Kolumba 30. Francouzský vyslanec v Portugalsku Jean Nicot se zasloužil o její rozšíření v Evropě, kdy ze semen od přítele v Americe vypěstoval rostlinky. Roku 1560 zaslal tabáková semena a drcené listy Kateřině Medičejské na francouzský královský dvůr k léčbě migrény. (Kubánek 2009, str. 5) Tabák se nejdříve na evropském kontinentě pěstoval pro léčebné účely nebo jako okrasná exotická rostlina. Během třicetileté války ( ) za vlády Fridricha Falckého ( ) se do Čech dostal zvyk tabák kouřit Geneze pěstování Jakost tabáku se odvíjí od povahy půdy, podnebí a povětrnostních podmínek 31. Nejlépe se mu daří v lehkých a písečnatých půdách a podmínky vyžaduje zhruba stejné, jako vinná réva. Tabák má schopnost přizpůsobit se různým klimatickým podmínkám. Aby byl ale kvalitní, měl by se pěstovat v teplotách mezi 25 až 30 C a průměrné roční srážky by měly dosahovat 650 mm. Pěstování tabáku je náročný proces, který vyžaduje 30 Viděli, že domorodci si zapalují sušené listy zabalené do jiného velkého listu ( tabakos ) a vdechují kouř. Prvním doloženým kuřákem byl De Jerez. Po návratu do Španělska ho inkvizice uvrhla do vězení, protože vyfukování kouře bylo natolik neobvyklé, že ho považovali za posedlého ďáblem. (Kubánek 2009, str. 4) 31 Platí pravidlo, že tabákové rostliny dávají tím lepší tabák, čím více nalézají v půdě draslíku, čím řidčeji jsou na poli nasázeny, čím více spodních listů se jim odnímá, čím hlouběji před rozvitím květů se jim seřízne vrcholek a čím později se listy sklízejí. (Polívka 2010, str. 13) 46

51 hodně úsilí a práce. Klíčící rostlinky vzešlé ze semínek je třeba chránit před sluncem. Když dorostou požadované velikosti (asi 8 až 16 cm) přesazují se do řádků budoucí plantáže (vegas). O rostlinu je třeba pečovat, kypřit půdu, ničit plevel a škůdce. Aby se rostlina nevysilovala odstraňují se rašící odnože a spodní listy. Když nasadí na květ, tak se odlamuje i vrchní část stonku. Tedy pokud rostlina není ponechána na semeno. To se po dozrání suší a je připraveno buď na výsev nových rostlin, nebo se používá jako esence do pánských parfémů. (obr. č. 12) Produkce Během až tří měsíců (čtyři až pět sběrů) se ručně sklidí všechny listy, které dozrávají postupně. Ke sklizni jsou vhodné (zralé) když pozbudou svojí původní zelenou barvu, začínají blednout, sesychat a objevují se žluté skvrny. Doba sklizně závisí na rychlosti dozrávání listů a povětšinou je to mužská práce. Začíná se spodními listy (tzv. listy písečné Mañanita a Libre de pie) po dozrání pak výše položenými středními listy (silné prostřední listy Centro Gordo, slabé prostřední listy Centro Fino) a poslední přijdou na řadu listy vrcholové (La Corona). Ženská práce je pak listy svazovat do svazků, které se věší na tyče. Takto zavěšené svazky se nejdříve nechají rychle seschnout na poli ve stojanech (obr. č. 13) a pak se přemístí do sušárny (casa del tabaco). (obr. č. 14) V sušárně musí být zajištěna cirkulace vzduchu. Takzvané světlé tabáky (sušení na žluto) se suší středně rychle jen do světlých odstínů a používá se na výrobu cigaret, zatímco tmavé tabáky sušené pomalu do zhnědnutí listů se používají na výrobu doutníků. Usušené listy se dále fermentují. Během tohoto procesu fermentace (kvašení, pocení) se naskládané tabákové svazky zatíží a během několika dní se začne uvolňovat teplo a počne kvašení, při kterém se snižuje obsah nikotinu a tabák získává chuť a aroma. Po dokončení této procedury se tabák opět vysuší Zpracování V továrnách tabák nejdříve roztřídí vyškolený pracovník dle druhu listů, velikosti a barvy. Další osoba, opět řádně vyškolená, namíchá směs. Ta se předá baliči, který si zkušeně do dlaně naskládá vrcholové listy (dodávají aroma a sílu, pomalu hoří), vyžilkované střední listy (jemnější, světlejší) a listy, které lépe hoří. Tuto směs účelně 47

52 zmačká a zavine do vázacího listu (spodní listy rostliny) tak, aby smotek nebyl příliš utažený nebo naopak volný. Tyto polotovary se vkládají po deseti kusech do forem, přesahující část se seřízne a forma se připne do lisu. (obr. č. 15) Během lisování se jednotlivé doutníky otáčí, aby byl zaručený rovnoměrný tvar. Za nejjemnější práci se považuje konečné zavíjení do krycích listů (nejkvalitnější prostřední listy) a zakončení špičky. Dál doutník putuje ke kontrolorům, kteří je rozdělí dle kvality a barvy. Dělnice přidělávají papírové prstýnky se značkou a konečně k poslední dělníci je vkládají do balení, které jsou určeny k prodeji. 48

53 7.3 Káva Kávovník (Coffea) (obr. č. 16) je stálezelený stromek dorůstající do výšky až 2,5 m, v divokém růstu až 6 m. (Polívka 2010, str. 159) Na slabých vodorovných větvičkách rostou proti sobě postavené hladké vejčité listy s krátkým řapíkem. Rostlina stále kvete a tak může mít v jeden čas květy i plody. Květy jsou bílé a krásně voní. Plody jsou z počátku zelené, pak přecházejí do odstínů žluté, a když dozrají jsou červené až fialové. (obr. č. 17) Říká se jim kávové třešně, snad pro jejich podobu s třešněmi. Na rozdíl od nich mají ale krátkou stopku a v jedné kávové bobuli jsou dvě kávová zrna. Na vnitřní straně je podélná rýha a vnější strana je vypouklá a hladká. Někdy se stane, že se v bobuli vyvine jen jedno zrno. Tomu se pak říká perlové zrno, které je celé zaoblené 32. Kvalita takovýchto zrn není odlišná od kvality normálních zrn. Mladé kávovníky mají asi 5% takovýchto zrn a starší rostliny 25% i více. (Žáček 1962, str. 16) Původem je kávovník z Afriky 33, dnes se ale pěstuje jak Evropě, Asii, tak i v Americe. Jenom Brazílie v současné době vyprodukuje více kávy, než jeho původní domovina 34. Příprava nápoje z kávy, jak ji známe dnes my se datuje okolo roku Kávu tehdy začali vařit Arabové, které to dle pověsti naučil šejk Omar. Koncem 15. století byla konzumace kávy běžnou záležitostí v západní Arábii. V našich zeměpisných šířkách první kavárna byla zřízena ve Vídni (1685) po ústupu Turků. Skoro třicet od otevření vídeňské kavárny uplynulo do otevření první pražské kavárny. Tu si roku 1714 otevřel jistý Jiří Theodat (Georgius Deodatus Damascenus), který chodil oblékaný ve svém arabském oděvu. Roku 1769 se káva začala pěstovat na Kubě. Dnes se zde pěstuje hlavně kávovník arabský (Coffea arabica), ale i kávovník robusta (Coffea robusta, syn. Coffea canephora) Geneze pěstování Aby se kávovník prospíval, potřebuje určité podnebí, půdu a ošetřování. Tyto požadavky se mírně liší u jednotlivých druhů. Nejlépe se mu daří v půdě slabě kyselé, hlinité, bohaté na humus, dostatečně hluboké a propustné. Méně vhodné jsou pak půdy písčité a s vysokým obsahem vápníku. (Žáček 1962, str. 22) Při zakládání kávové 32 Káva z takovýchto zrn se říká perlová káva. 33 Polívka (2010, str. 162) udává pravlast kávovníku v jižní Habeši (oblast Kaffa), jako hospodářská plodina se začal pěstovat v Arábii. 34 Dle FAOSTATu [12] Brazílie v roce 2011 vyprodukovala o 141% kávy více než celá Afrika. 49

54 plantáže (cafetales) se vysazují již vzešlé rostlinky nebo přímo zrna. Ty je nutné zasadit rychle po sklizni, protože časem semeno vysychá a snižuje se šance na ujmutí. Kávovník nesnáší přímý sluneční svit, průvan a zimu. Ideální jsou průměrné roční teploty od 17 do 25 C 35 a střídavě vlhké podnebí. Jako ochrana před sluncem se mezi mladé stromky sází banánovníky nebo jiné rychle rostoucí rostliny. Vzrostlé rostliny vyžadují péči asi jako naše ovocné stromky. Je třeba je chránit před škůdci, prořezávat, zbavovat suchých větví a správně tvarovat Produkce Kávovník začíná kvést a plodit již během několika let. Nejvíce rodí stromky 7 12 leté. Po dvacátém roku, někdy až třicátém roku přestávají plodit, proto se odstraní a na jejich místo přijdou nové rostliny. Plody kávovníku arabského dozrávají zhruba po osmi měsících po odkvětu, kávovníku robusta za deset až jedenáct měsíců a kávovníku liberského dokonce až za dvanáct měsíců. Plody kávovníku arabica dozrávají v různých obdobích, sklizeň probíhá třikrát do roka 36. Z jediného kávovníku arabského jsou v průměru asi 2 kg tržní kávy 37. Kávové třešně se sbírají ručně buď do košů, nebo se střásají do připravených plachet Zpracování K získání kávových zrn z bobulí se postupuje dvěma možnými způsoby suchým a mokrým. Tradiční způsob zpracování kávy na Kubě byl suchý způsob, při kterém se využívala levná otrocká práce. Během tohoto způsobu zpracování kávy se sebrané bobule nejprve očistí od nečistot tím, že se properou ve vodě. Dále se ve slabé vrstvě suší na slunci na vodorovné ploše v tzv. sušárnách (secaderos) (obr. č. 18). Doba sušení je závislá na počasí, ale trvá zhruba 5 až 15 dnů. Vrstva plodů musí být tenká a často se musí otáčet, aby se zajistilo stejnoměrné sesychání. Když dužnina zcela vyschne, tak se v mlýnu (obr. č. 19) rozmělní a vyberou se kávová zrna. Dnes se používají loupací stroje a čističky. 35 Tyto teploty platí pro kávovník arabský. Ostatní druhy vyžadují teploty o průměru 22 až 25 C. (Žáček 1962, str. 21) 36 Druhá sklizeň je nejbohatší a nejkvalitnější. 37 Na to je zapotřebí asi 10 kg plodů. Ze 4 kg plodů robusty je asi 1 kg tržní kávy, z 10 kg plodů liberského kávovníku je to asi 1 kg kávy. (Žáček 1962, str. 25) 50

55 Při mokrém způsobu se kávové třešně po očištění a odstranění nečistot zbaví v drtiči slupek. Proudem vody se zrna dostanou do betonových nádrží, kde probíhá 12 až 72 hodin kvašení (fermentace). Během tohoto procesu se odstraní poslední zbytky dužiny. Takto upravená semena se nadále suší. Po vysušení se v loupacích strojích oddělí obal od zrna a zbývá zrna roztřídit, vyleštit a zabalit. Tento způsob je oproti suchému časově méně náročný, ale kávová zrna jsou bezchybně očištěna a neztrácí svoji původní barvu. Aby se kávová zrna mohla upotřebit pro konzumaci, musí projít ještě procesem pražení. Dříve se pražilo nad ohněm v litinových nádobách. Dnešní doba využívá modernějších zařízení s teplotou mezi 160 až 220 C. Během pražení se odpařuje voda, uvolňuje se vonná silice koffeol, na povrch se dostává olej a káva nabývá lesklého povrchu. Jakmile káva dosáhne požadované barvy, musí se rychle ochladit, aby byl přerušen proces pražení. Čerstvě vypuštěná káva z pražícího bubnu má teplotu asi 190 C. Rychlé zchlazení vzduchem má vliv na aroma a kvalitu kávy. (Žáček 1962, str. 63) 51

56 7.4 Kakao Kakaovník (Theobroma) je stálezelený strom dorůstající do výšky 4 až 8 metrů. (obr. č. 20) Divoce rostoucí může dorůst až 15 metrů. (Žáček 1962, str. 176) Kmen je v průměru asi 20 centimetrů široký. Hladké listy vejčitého tvaru rostou na poměrně slabých větvích. Strom kvete po celý rok poměrně bohatě, avšak hodně květů opadá a jen zlomek jich doroste v plod. Nevonné růžové květy vyrůstají přímo z kmene nebo silnějších větví ve svazečcích. Plody kakaovníku mají protáhlý tvar, krátkou stopku, dosahují délky 10 až 28 cm a váha se pohybuje mezi 300 a 500 g. Slupka je tuhá a jsou na ní podlouhlé rýhy. Barva kakaového plodu závisí na odrůdě a stupně zralosti. Nezralé jsou zelené, postupně žloutnou a během zralosti jsou zabarveny žlutě, hnědě nebo červeně. (obr. č. 21) Uvnitř plodu jsou uloženy v pěti až osmi řadách zploštělá semena, které pokrývá bílá nasládlá kašovitá hmota. Samotné semeno je téměř bez vůně a má trpkou chuť. V jednom plodu je 20 až 70 těchto semen. (obr. č. 22) Kakaovník se vyskytuje asi ve 20 odrůdách, ale největší hospodářský význam má kakaovník pravý (Theobroma cacao). Původem je kakaovník ze Střední Ameriky, odkud se dále rozšířil. V dnešní době vyprodukuje Pobřeží slonoviny v Africe více kakaa než Mexiko 38. První zmínky o pěstování kakaovníků se dochovaly v bájích středoamerických Aztéků a jejich předchůdců Toltéků. Kakaové boby byly používány jako platidlo, ale vařilo se z ní i tzv. šokolate 39. První Evropan, který se setkal s kakaovými boby byl Krištof Kolumbus při své čtvrté cestě. Dobyvatel Mexika Hernán Cortéz přivezl šokolatové koláče roku 1520 do Španělska. Se změnami při výrobě se požívání kakaa a čokolády stávaly běžnější potraviny. Pochutiny, která byla běžná u královských dvorů se tak stávala běžnou součástí potravy Geneze pěstování Kakaovník pro růst potřebuje podobné podmínky jako kávovník. Nejlépe se mu daří v propustných, hlubokých, slabě kyselých půdách bohatých na humus a vápník. Vysoký podíl železa v půdě negativně ovlivňuje barvu plodů. (Žáček 1962, str. 176) Kakaovník 38 Dle FAOSTATu [12] v roce 2011 vyprodukovalo Pobřeží slonoviny 63 krát více kakaa než Mexiko. 39 Pražená, rozemletá zrna se vařila ve vodě, do níž se přidávalo koření (vanilka, chilli) a kukuřičná mouka. Z tohoto vznikla hustá kaše, která se nechala vystydnout a pak se pojídala. Nechávala se také úplně vysušit a takto se užívala jako potravina, která rychle dodávala sílu, při obtížných výpravách. (Polívka 2010, str. 169) 52

57 nesnáší stojaté vody, určitou vlhkost ale vyžaduje. Proto se mu daří v údolí řek, pobřežních pásech a ve vlhkých nížinách. Plantáže se zakládají výsevem kávových zrn přímo do země, nebo přesazením vypěstovaných rostlin ze školek. Při pěstování se dbá na to, aby se koruny jednotlivých stromů nedotýkaly. Větve se prořezávají, koruny se tvarují kvůli snadnější sklizni. Kakaovník vyžaduje průměrnou roční teplotu mezi 24 až 28 C. Stejně jako kávové plantáže, tak i kakaovníkové se chrání před sluncem vysazováním jiných vysokých stromů nebo banánovníků Produkce Kakaovník za příznivých podmínek začíná nasazovat na květ třetím rokem. První plody se ale sklízejí až pátém roce. Nejvíce rodí po 10 až 12 letech. Za velmi příznivých podmínek plodí až 60 let, obvykle ale 20 let. Plody dozrávají po celý rok, sklizeň se tak dělí na hlavní a mezisklizně. Při sklizni se plody odřezávají nožem. Nutné je dbát na neporanění stromu, protože z toho samého místa vyrůstají další květy. Plody se můžou nechat dozrávat po 3 až 4 dny Zpracování Po vyloupání kakaových bobů z plodu se dále fermentují a suší. Během fermentace ztratí z velké části nepříjemnou hořkou chuť a naopak začínají získávat charakteristickou vůni. Ta ještě posílí při sušení, kdy se odpařuje vlhkost a uvolňují se aromatické látky. Proces sušení kakaových bobů probíhá ve slabé vrstvě, která se musí prohrabovat. Suší se jak na slunci, tak v sušárnách. Většinou se volí prvotní sušení na slunci a uměle se dosouší v sušárnách. Suché boby se pak třídí, leští a balí. V továrnách se nejprve čistí a znovu třídí, poté se praží. Pražení kakaa probíhá při teplotách 80 až 120 C. Během pražení se odstraní nepříjemná hořká chuť, nebyla-li odstraněna během fermentace. Barva bobů se změní a pražením získá konečnou příjemnou vůni a jemnou chuť. Upražené boby se dále drtí. Ze získané drtě se odstraní uvolněné slupky. Takto získaná drť se dále rozmělňuje na kakaovou hmotu, která je výchozí surovinou pro výrobu čokolády, kakaového másla a prášku. (obr. č. 23 a 24) Kakaové máslo se získává vylisováním kakaové hmoty v hydraulických lisech. Zbylá hmota se dále zpracovává na kakaový prášek. Kakaové máslo má tuhou konzistenci, bílou až světle žlutou barvu a výraznou vůni. Používá se při výrobě cukrovinek, ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. 53

58 8 Regiony pěstovaných komodit 8.1 Cukrová třtina Dominantní postavení mezi pěstovanými plodinami má cukrová třtina. Dodnes se Kuba řadí mezi světové producenty cukru. Drastický pokles ve výrobě proběhl po pádu Sovětského svazu. Čísla hovoří jasně. V rekordním roce 1970 byla Kuba na druhém místě v produkci na světě po Sovětském svazu. V roce 1981 byla opět druhá, tentokrát za Brazílií a produkovala více, než celý blok sovětských republik. V roce 1992 byla ještě pátá, ale v roce 2007 zaujala až 26. místo Přírodní podmínky Z požadavků cukrové třtiny na pěstování a podmínek na Kubě vyplývá, že Kuba je vhodné místo pro její pěstování. Odpovídají tomu průměrné roční teploty, srážky, půda a klima celkově Specifika pěstování Mapa 5 zobrazuje pěstování třtiny v roce Je z ní vidět, že třtinu lze pěstovat prakticky po celém ostrově. Výjimku tvoří západ, kde je dominantní pěstování tabáku a poloostrov Zapata, kde jsou bažiny. Další oblasti, kde se třtina nepěstuje je střední část, kde krajina má ráz savan a proto se využívá na chov dobytku a pak samozřejmě oblasti hor. Sklizeň probíhá na Kubě v průměru 149 dní (od prosince do začátku května), za jeden den se sklidí 91 tisíc tun třtiny V roce 2011 bylo ha obděláváno třtinou. Celková produkce byla 15, 8 mil. Tun, výtěžnost z jednoho hektaru je tedy 31,2 t. Údaje platí pro období s tím, že data ONE [1] a FAOSTATu [12] se shodují. 41 Časová řada od sklizně 2005/06 až 2009/10. 54

59 Mapa 5: Oblasti pěstování cukrové třtiny v roce : Vlastní modifikace podle Cuba Maps [15] Zpracování Protože cukrovou třtinu nelze dlouze skladovat, odváží se po sklizení do nejbližších cukrovarů ke zpracování. Cukrovarů dle Kašpara (1989, str. 42) bylo v roce a 4 byly před dokončením. Nepředpokládám, že by od té doby došlo k dramatickému nárůstu počtu. Cukrovarnictví je stále stěžejním průmyslovým odvětvím. Z odpadní melasy se vyrábí rum, který je jistou paralelou k vývoji kubánského národa. Tak jak se vyvíjela Kuba, vyvíjel se i rum 42. Po znárodnění majetků odešla řada majetných obyvatel. Jedni z nich byla i rodina Bacardi, která vlastnila palírnu v Santiagu de Cuba. Z USA vedli soudní spory, výsledkem bylo, že si mohli ponechat ochrannou známku, pod kterou se rum prodává dodnes. Majetky v Santiagu ale zůstaly Kubě a stále se zde vyrábí rum, ovšem pod jinou značkou. Právníci rodiny Bacardi se také aktivně podíleli na přípravě antikubánského Helms-Burtonova zákona. Kvalita výsledného rumu se odvíjí již od fermentace. Bílé rumy kvasí kratší dobu (udává se 24 hodin) a tmavé až 12 dní. Produkt fermentace je čirý líh, který se nechává 42 Historie rumu: Počátky rumu sahají do roku 1493, kdy Kolumbus seznámil Kubu s cukrovou třtinou. Položil tím základ osobité kubánské kultury, která je směsicí španělské, africké a domorodé kultury. Na sklizně třtiny byli dováženi otroci z Afriky, kteří s sebou přiváželi i zvyky. Jedním z nich bylo pití fermentovaných ovocných nápojů. Ovoce nahradila cukrová třtina (nápoj tafia). Jak známo, není rumu bez cukru. Tafia byl surový zakalený nápoj, který nebyl reprezentativní zástupce kubánské kultury a tak bylo nutné přijít na nový způsob zpracování, aby se nápoj proměnil v sofistikovaný nápoj. To vedlo k vývoji světlejší lihoviny a Kuba se tak stala rodištěm prvního světlého rumu (aguardiente). Jeden ze zakladatelů kubánského rumu Pedro Diago nechal aguardiente uzrát v sudech a tím změnil chuť a aroma. Samotní Španělé byli překvapeni jemností a mimořádným aromatem, že rum používali pro lékařské účely. V 2. pol. 19. stol. byl na přání Španělské koruny vyvinut kultivovaný jemný rum, který byl schopný uspokojit požadavky královského dvora. 55

60 zrát v sudech. V sudech kromě aromatu získá barvu. Levnější rumy se dobarvují kulérem. Konečný rum je směsicí několika různě vyzrálých rumů, přičemž udávané stáří rumu je jeho nejmladší součást 43. Některé značky kubánských rumů jsou Havana Club, Mulata, Cubay, Aguardiente de Caña de Sao Can, Santero, Santiago de Cuba nebo specialita Guayabita del Pinar z provincie Pinar del Río Rozdělení rumů dle nejznámější kubánské značky Havana Club je následující: bílý rum (Añejo Blanco) zraje jeden rok, Añejo 3 Años 3 roky, Añejo Especial 4 roky, Añejo Reserva 5 let, Añejo 7 Años 7 let, Selección de Maestros (výběr mistrů) dále následuje Añejo 15 Años a prvotřídní Havana Club Máximo Extra Añejo. 44 Destilát ze cukrové třtiny, ve kterém se maceruje nedozrálý plod guayaby. 56

61 8.2 Tabák Pěstování tabáku ke Kubě patří jako brambory k Vysočině. Stejně jako u nás ubývá bramborových polí, tak i na Kubě ubývalo v minulosti tabákových plantáží. Dle dat FAOSTATu [12] je dnešní rozloha pěstování tabáku nejmenší ve sledovaném období 45 ( ha). Je to čtyřikrát méně, než bylo v roce 1972 ( ha). Zároveň ale stoupá výtěžek z jednoho hektaru. V roce 2011 bylo sklizeno skoro třikrát více než ve zmiňovaném roce Přírodní podmínky Kuba má ideální podmínky pro pěstování tabáku, které dnes není tak rozšířené, jak tomu bylo v minulosti. Tabákové plantáže ustupovaly výnosnějším třtinovým. Mapa 6 znázorňuje celkem čtyři oblasti, které jsou vhodné pro pěstování tabáku na Kubě. Mapa 6: Oblasti pěstování tabáku 1: Zdroj: Habanos.com [16] V současnosti je významnou oblastí produkující tabák nejvyšší jakosti západ ostrova. Provincie Pinar del Río má vhodné mikroklima tvořeno úrodnou červenozemí, teplotami a srážkami hlavně v letních měsících. Nachází se zde oblast Vuelta Abajo a Semi Vuelta. Vuelta Abajo je hlavním producentem všech druhů listů nejvyšší kvality pro výrobu doutníků a asi čtvrtina producentů dosahuje nejvyšší klasifikace Vegas Finas de Primera. Zahrnuje oblast měst San Luis 47, San Juan y Martínez 48 a Pinar del Río Dostupné údaje FAOSTATu [12] jsou v období Údaje ONE [1] od roku Data uvádějí shodné. 46 Celková produkce roku t, výtěžnost 1,5 t/ha. 47 Plantáže El Corojo Vega a Cuchillas de Barbacoa. 57