DOMLUVTE SE SE SVÝM KONĚM

Transkript

1 DOMLUVTE SE SE SVÝM KONĚM

2 Vydavatelství MSD s.r.o. Ilustrace a grafická úprava: Jitka Bednářová-Smíšková Copyright 2006 ISBN

3 FREDERIK BEDNÁŘ DOMLUVTE SE SE SVÝM KONĚM 3

4 OBSAH: DOMLUVTE SE SE SVÝM KONĚM...1 Obsah:...6 DOMLUVTE SE...10 K čemu vám může být tento manuálek dobrý?...11 Neschovávejte se před komunikací...14 Proč nepíšu knížku o výcviku?...18 Značná část lidí ignoruje jasné náznaky, že v oblasti komunikace něco neklape...20 Dorozumět se s koněm i ve volném čase,...23 Co je to přirozená komunikace?...24 Pouhá berlička ve vztahu s koněm?...28 JAK SE ORIENTOVAT...31 Rozpoznáme dobré od špatného?...31 Vaše studium přirozené komunikace je jako džbán, který po kapkách plníte...34 Jak poznat dobrého učitele?...35 jako začátečníci rozpoznáte dobrou metodu těžko Úvahy o ceně výuky...38 Dvě drobné rady na závěr této kapitoly...39 VAŠE ŠANCE DOMLUVIT SE...40 Domluvit se s koňmi dokáže každý...41 Nejde to, bohužel, jako v autoopravně...42 Extrémní přístup k čemukoliv nevede obvykle k cíli...43 Berte koně jako přítele,...44 Zvolte optimální model výuky...45 Mohu-li vám přispět nápadem z vlastní zkušenosti,...45 JAK ZAČÍT...48 Každý ocení životní jistoty...49 Nemám vlastního koně

5 Máme koně s minulostí...52 Míváte pocit, že se nedokážete svému koni přiblížit a pochopit ho?...54 Další zeď může mezi námi vytvářet i neustálé vzpomínání...55 Vítejte každý problém,...58 JAK NEPŘESTAT...60 Nepřestat znamená pokračovat...61 V prvé řadě je to otázka priorit...63 Je to tedy jen otázka vůle?...65 Od začátečnického nadšení k profesionálnímu soustředění...67 Neočekávejte nemožné...69 Ještě jednou fantazie...70 O dva kroky dál v teorii...72 KDYŽ SI PŘESTO NEROZUMÍTE...75 Kde chybí respekt?!...76 Kůň se učí pořád...77 Nadbytečné koule...78 O možných neúspěších úspěšných jezdců...80 Opravdu se učíte?...84 Příliš vysoké nároky...86 Účel nesvětí prostředky...87 UČIT OSTATNÍ...89 Učit ostatní?...90 Závěr:

6 Davidu Lichmanovi, který mi jako první umožnil nakouknout za roh 6

7 DOMLUVTE SE 7

8 K ČEMU VÁM MŮŽE BÝT TENTO MANUÁLEK DOBRÝ? Na trhu je mnoho krásných, výpravných knih o koních, snad víc, než by jich člověk stihl přečíst. Stojí i v naší domácí knihovně a já jsem rád, že je mám. Některé z nich vznikly pouhým přepracováváním těch předešlých a málokterá se zabývá koněm jako osobností. Snad žádná neobsahuje dost takových informací, abych s její pomocí získal pocit, že koni rozumím To, že na něm dokážu sedět a řídit jej, ještě neznamená, že on uznává mé vedení a cítí se se mnou dobře, jako s přítelem, že si důvěřujeme, vzájemně se respektujeme a oba máme zájem o další rozvíjení našeho vztahu. To zvýrazněné slůvko oba nám otevírá prostor pro dlouholeté studium, a pokud tato knížečka přispěje k tomu, aby se z vás stali zapálení studenti Studium rozvíjení vztahů s koňmi se podobá studiu jakéhokoliv jiného umění. Vezměme třeba malířství. S trochou pokynů a pravidelného cvičení můžete stvořit líbivé umělecké dílko, příjemné na pohled. Případně se můžete s paletou, barvami a plátny uchýlit na dvacet let do ústraní a vynořit se jako Caravaggio. Stejně je tomu s koňmi. S trochou pokynů a pravidelného cvičení můžete vytvořit líbivý obrázek jezdecké dvojice, příjemný na pohled, případně se můžete s několika koňmi uchýlit na dvacet let do ústraní a vynořit se jako kentaur Záleží na motivaci. Většina z nás patří někam mezi naznačené možnosti a všichni se máme co učit. V několika uplynulých letech jsem se v oblasti komunikace s koňmi kromě vzdělávání sebe sama 8

9 věnoval i vzdělávání jiných lidí. Snažím se být učitelem, který dokáže sdělovat věci bez použití mnohomluvných slov, která zřejmě sama vybujela v hlavách koňoteoretiků. Slov, která hrozí udělat z člověka podivína v bílém plášti, vrtajícího se pouze v knihách a rozpitvávajícího živoucí osobnost koně ve stovky odborných názvů. Zároveň se ale snažím přimět k zamyšlení ortodoxní praktiky, pro něž je jakákoliv teorie synonymem dvouhlavé saně, chrlící zničující oheň na jejich zavedené praktické postupy. Tito lidé bývají vedeni myšlenkou vždyť na tom nic není, je to jenom kůň. Jenže bez teoretických znalostí, které navíc mají člověka nutit k přemýšlení o dalších možnostech, je pokrok v praxi téměř nemožný. Tato knížečka není návodem, jak vychovat a vycvičit koně. Je snůškou mých úvah o navazování a rozvíjení vztahů s koňmi. Snaží se spojit pohled studenta a pohled učitele a jako manuálek jasné mysli vám chce posloužit k orientaci v tom, čemu říkám přirozená komunikace s koněm (někdo tuto oblast nazývá přirozené partnerství, jiný používá americký termín natural horsemanship a další, odvolávaje se na jednoho z nejznámějších před-stavitelů tohoto umění, dává k lepšímu poněkud úsměvný a zavádějící výraz parellování ). Snažím se v knížce naznačit možné odpovědi na otázky studentů, které se často opakují na mých seminářích. Na některých místech vás postraším špatnými příklady. Prý se to nemá, alespoň odborná literatura se tak psát nesmí, jak mi laskavě sdělili v jednom nakladatelství. Inu já se odvážím to riskovat. Myslím 9

10 si, že záporné emoce jsou stejně důležité jako kladné. Nic nevyprávím příliš drasticky, třeba budete knížku číst i po ránu nebo před usnutím. Děsivé partie si nechávám do diskusí se svými žáky. Knížka splní svůj úkol, když vám nezamotá hlavu a když se po jejím přečtení dokážete trošku orientovat ve filosofii přirozené komunikace, ale také v nabízených možnostech jejího studia, abyste nenaletěli nějakému taky-učiteli (smím-li parafrázovat termín pana Foglara), který vás za dobrou cenu sice učí, ale namísto vaší touhy po komunikaci s koněm má na mysli spíše svoji touhu naplnit vlastní kapsu. Splní svůj úkol, když vám poskytne dost podnětů, které vám umožní vytrvat, pokračovat, abyste se nestali věčnými začátečníky a dokázali přejít od stavu plním nějaké pokyny ke stavu začínám si rozumět se svým koněm. Pokud se v knížce nevyhnu troše psychologie (pochopitelně), mějte na paměti, že je to moje psychologie, můj úhel pohledu, který jsem si vytvořil na základě občasného listování v odborných knihách i ve stránkách (ne)obyčejného života. Lidem této vědy neznalým radím, aby mé podání nebrali jako náboženství, odborníky v oboru pak žádám o jistou míru shovívavosti. Vykročte tedy bez obav do světa, v němž koně jsou vašimi přáteli. Budete-li na své cestě potřebovat radu či povzbuzení, setkáme se na následujících stránkách. 10

11 NESCHOVÁVEJTE SE PŘED KOMUNIKACÍ Některé z knížek, zmíněných v předchozí kapitole, nám podávají všeobecný přehled o plemenech koní, jejich historii a vývoji, o současném chovu, další se věnují všeobecné péči o koně, jiné se tváří víc jako kuchařky a předkládají nám recepty na to, jak uvařit hotového koně tedy jak koně výcvikem připravit na konkrétní disciplínu. Ačkoliv mám tyto knížky rád, každá z nich, chci-li se jí nechat vést, mne zavede na scestí, protože na stránce 63, 85 nebo 324 obsahuje pokyny, jež nejsem schopen splnit či spíše můj kůň nechápe mou snahu o jejich splnění. Přitom si nemyslím, že bych byl natvrdlejší než většina mých bližních. Jedná se tedy o tiskovou chybu v knížce, nebo o moji malou slovní zásobu a špatnou gramatiku v koňštině? Jak můžeme komunikovat s koněm? A proč vlastně? Jak zařadit konvenční jezdecké pomůcky do rozsáhlé výrazové zásoby přirozené komunikace? A je to možné a vhodné? Mnoho lidí, jejichž úvahy se ubírají tímto směrem, se do studia komunikace s koněm pustilo, mnoho lidí se při tom zklamalo. Počáteční nadšení (například z kvalitního semináře či návštěvy nějaké show) uhasila marná snaha protrpět se začátečnickou neinformovaností a řešit problémy bez pomoci, ve světle názorů, podle nichž si po počátečním nalezení několika zásadních odpovědí už všechny další postupy vytvoříme sami. To není tak jednoduché, protože ono jak vyžaduje dovednost a ta předpokládá praxi. A praxe provozovaná bez patřičného vedení nabízí až příliš 11

12 mnoho slepých uliček Někoho možná potkala i špatná zkušenost s další výukou, zaručenou, s renomovaným trenérem, se skvělými výsledky. To všechno nás může uvrhnout do pěkného zmatku a připravit nás, alespoň dočasně, o důvěru v možnosti komunikace s koněm. Člověk začíná poprvé, podruhé, potřetí A víra v úspěch je čím dál menší. Chceme-li uspět, čeká nás nutnost vytvořit si vlastní mozaiku, která nám umožní vidět soužití s koňmi jako celek. Mozaiku, do níž máme na začátku jen pár kamínků. Zkusme posoudit důležitost či nedůležitost komunikace s koňmi podle několika hledisek: Hledisko první - společenské Jako lidé se cítíme být vládci přírody, a ostatní obratlovce poněkud přezíravě schováváme pod anonymní název zvířata. Při velkém množství atraktivních témat, která nám civilizace nabízí, žijeme dnes vzdáleni jejich světu a čas, který jsme schopni či ochotni jim věnovat, nám dostatečně neumožňuje poznávat jejich skutečné bytí a vnímání, rozmanitosti a složitosti jejich života. Jinými slovy je pro nás pohodlnější dělat si o nich i o celé přírodě zjednodušené představy a pak na ně přišívat různé záplaty. Pozice domnělé nadřazenosti a nezávislosti člověka na přírodě však neobstojí ve světle důkazů z mnoha vědních oborů, podle kterých není propast mezi námi a ostatním živočišným světem tak hluboká, jak máme sklon si myslet. Existuje mnohem více znaků, které nás s ostatními živočichy spojují, než těch, které nás rozdělují. I když považujeme souhrn lidských schopností za jedinečný a nedostižný, nezbývá než připustit, že v mnoha ohledech jsme na svých 12

13 zvířecích přátelích závislí. Dostatek příkladů jistě najde každý sám, od psů vyhledávajících drogy, přes domácí mazlíčky léčící naše neurózy, až po žraloky jako možné pomocníky v boji proti rakovině. Zvířata nám pomáhají řešit problémy, které si mnohdy sami vytváříme. Paradoxní je, že pokud se týká dorozumívání mezi zvířaty a člověkem, jsou na tom někteří zástupci říše zvířat podstatně lépe než my. Psi, kočky, koně, primáti a jiní se naučili žít a komunikovat s člověkem v podmínkách člověkem vytvořených a ve vztazích člověkem diktovaných. Kdo z lidí dokáže žít a komunikovat se zvířaty v podmínkách pro ně přirozených, obstát ve vztazích diktovaných zvířaty? Kdo má tedy úspěšnější vyslance lidé, nebo zvířata? A není na čase tento stav alespoň trochu změnit? Dokázat skutečné respektování života zvířat tím, že za výraz naší kulturní vyspělosti budeme považovat i schopnost domlouvat se s nimi řečí, které opravdu rozu-mí, pěstovat komunikaci s nimi jako základní předpoklad fungujícího sociálního chování živočichů ve společen-stvech, která my lidé chtě nechtě vytváříme? Proto bychom měli přiblížit své já opět přírodě a měli bychom se snažit o úspěšnou komunikaci alespoň s těmi zvířaty, která denně konfrontujeme s našimi záměry a cíli. Měli bychom se s nimi dorozumět a učit se chápat jejich možnosti a schopnosti, které je úspěšně vedly úskalími měnících se životních podmínek až ke vztahu s člověkem. Nespoléhám se ale na to, že by vás samotné společenské hledisko přesvědčilo. Zkusme tedy druhé hledisko - citové. Kdo v sobě chová opravdovou lásku ke koním, přirozeně hledá jazyk, jímž by své city vyjádřil. Pokud 13

14 chci mít v koni přítele, váže mne k němu citové pouto a přeji si, aby se náš vztah dál rozvíjel, hledám způsob, jak mu sdělovat svá přání a vyjadřovat svou spokojenost či nespokojenost. V opačném případě bude mezi námi docházet k řadě střetů a nedorozumění, které se pro mne mohou stát neustálým zdrojem frustrací. Jedině účinná možnost domluvy zabezpečí, že mohu snít o budoucí harmonii bájného kentaura, u něhož koňské tělo koná to, co vymyslí lidská hlava. Je toto hledisko pro vás přijatelné? Kdo ještě váhá, toho možná přesvědčí hledisko třetí - praktické. Kůň, který má ve prospěch člověka po léta podávat kvalitní výkony, musí svoji specializaci postavit na pevných, solidních základech vztahu s člověkem, aby byl schopen chápat vzrůstající nároky jako součást tohoto rozvíjejícího se vztahu. V opačném případě stavíme hrad na písku: nesouvislé, halabala naházené základy našeho vztahu se pod vzrůstajícími nároky postupně drolí a my můžeme stavbu donekonečna obíhat a jen ji podpírat tam, kde se zrovna hroutí; o tom, že bychom k ní přistavěli další poschodí, nemůže být ani řeč. Proces výchovy koně a jeho následného speciálního výcviku by měl být zároveň dostatečně efektivní, zvláště v případě, kdy máme co do činění s více (mnoha) koňmi. Podle mne je věc celkem srozumitelně vysvětlitelná na následujícím příkladu: Jestliže předpokládám, že mne čeká povinnost komunikovat postupně s mnoha Francouzi bez tlumočníka, je pro mě efektivnější naučit se základům francouzštiny, než každého z nich zvlášť učit základům češtiny. V případě komunikace s koňmi se ale mnoho lidí chová úplně obráceně: každého koně, kterého cvičí, nutí vždy znovu, aby se snažil porozumět jejich řeči, 14

15 místo aby se dobrali mnohem lepší-ho dorozumění tím, že zvládnou základy koňského jazyka. Nízká efektivita takového způsobu dorozumívání je v tom-to případě jasná. PROČ NEPÍŠU KNÍŽKU O VÝCVIKU? Napsat knihu, která by beze zbytku odpovídala mé představě o výcviku koně přirozenou metodou, to je zatím nad mé síly. Chtěl bych psát o přirozené komunikaci ve všech jezdeckých odvětvích, jenže nutně zjistím, že nemám dostatek zkušeností. A navíc knížek o výcviku koně i jezdce pro tato odvětví je dost. Skvělých i horších, každopádně si člověk může vybrat takovou, která mu sedí. Bohužel, koně s vámi tyto učebnice nečtou. A tady je kámen úrazu. Nedostanou příležitost povědět vám včas, co na tu kterou kapitolu říkají, jak vidí popsané zásady výcvikového systému svýma očima. Vnímám proto jako důležitou odpovědnost člověka vychovat koně dřív, než jej začne cvičit, a jeho schopnost dosadit si do každé specializované příručky (právě k těm stranám 63, 85 nebo 324, o kterých jsem se už zmínil), malý dovětek o tom, jak popsané cvičení vysvětlit koni pomocí principů, kterým on rozumí a které je schopen respektovat. Takový dovětek může nést název Viděno koňskýma očima. Dalším důvodem, proč nepíšu o výcviku, je fakt, že pokud nejste zázračné děti a nemáte to od Pánaboha, podle žádné, ani té nejlepší knihy se z vás kentauři nesta- 15

16 nou. Známí mne mnohokrát přemlouvali, abych napsal knížku, natočil instruktážní video či DVD a rozšířil tak své pojetí přirozené komunikace s koňmi mezi větší okruh lidí. Nejsem přesvědčen o tom, že by to bylo ku prospěchu věci. Jednak bych v potu tváře do vlastních slov odíval myšlenky dávno vyslovené a imitoval výukové materiály již dávno zveřejněné (nehledě na to, že na jejich dokonalé zpracování a propracování, s jakým se setkáváme například u Pata Parelliho, se v našich podmínkách jen tak někdo nezmůže), jednak mne odrazuje možnost, že bych dal mnoha lidem do ruky zbraň proti sobě, dalším učitelům a metodám přirozené komunikace vůbec. Protože co udělá člověk, když se pustí do studia čehokoliv podle zakoupeného výukového materiálu? Jakmile narazí (a to zákonitě narazí) na problémy, se kterými si nebude vědět rady, začne vinit výukový materiál, jeho auto-ra i metodu samotnou. A učitel si nemůže stoupnout nad každého, kdo zakoupil jeho knihu či video, a pomoci mu radou a praktickou ukázkou. Nemá možnost povzbudit studenta zpestřením výukové hodiny, motivovat jej, podrobit lenocha rozumné míře nátlaku, jako je tomu při osobním kontaktu. Namítnete, že problémy alespoň přinutí tyto lidi zúčastnit se kurzu nebo semináře? Možná některé. Malé procento. Ale většina řekne: Věděl jsem, že to nefunguje. Jsou to vyhozené peníze. Namítnete, že je tedy třeba vypracovat výukový materiál, který odpoví na všechny otázky, který počítá se všemi možnostmi, poskytne kvalifikované analýzy jednotlivých situací a nabídne vždy správné řešení? Jak jsem již řekl, já se na to necítím. Ale snad by to šlo. 16

17 Možná by se to dalo zpracovat jako počítačový program. Jestliže někdo tvrdí, že to dokáže, rád bych ho poznal a zjistil, mluví-li pravdu. Pokud z něj ovšem křičí jen velikášství, jak se často stává, nemusím ho vidět, protože takových znám dost. Chcete-li se ode mne učit (tedy neodradí-li vás tato knížka), přijeďte a ponechte mi tak výhodu těch nemnoha výše uvedených možností, jak vás popostrčit kupředu. ZNAČNÁ ČÁST LIDÍ IGNORUJE JASNÉ NÁZNAKY, ŽE V OBLASTI KOMUNIKACE NĚCO NEKLAPE Moto: Jeden z největších problémů pro majitele koně je přiznat si, že ho jeho kůň neposlouchá. Honza Bláha Námořník nikdy nepodcení vlnky čeřící se kolem útesů. Majitelé koní obvykle snadno podceňují vlnky čeřící nálady jejich koně. Zatímco chvění země pod nohama, signalizující zemětřesení, v nás asi vyvolá záchvěv paniky, chvění základů našeho vztahu s koněm vyvolává pouze omluvné věty typu: No, von je takovej živější. Nedivte se, je to hřebec. Je to spolehlivý kůň, jen při zastavování se musíte zaklonit a hodně tahat 17

18 levá pravá. Vždyť to není tak hrozné. Trošku si lehá, když mu berete ty zadní, ale žádné problémy s ním nemáme. Určitě bychom jako rodiče neočekávali, že naše ne-poslušné dítě, které nerespektuje náš názor na včasný návrat z odpolední vycházky, se bude za pár let vracet včas domů z mejdanů. Stále se ale bláhově domníváme, že nevychovaný kůň, který nerespektuje náš scénář při vyvádění z boxu či nastupování do vozíku, se podle něj bude řídit na vyjížďce či na parkúru. Domníváme se, že máme parkúrového koně, vždyť přece přes překážky chodí od začátku ochotně a skákání ho baví. To ostatní se poddá. Jenže obrázek na kolbišti, který mnohdy ani oko naprostého laika nevnímá jako harmonický, nás usvědčuje z neznalosti, nebo přímo ze lži. Kůň překážku sice ochotně přeskočí, ale ne pokaždé se jezdci podaří ho k ní přivést. Nesnadné vedení koně kurzem parkúru, neustálé hádání se o cvalové tempo, vypětí jezdce při snaze neminout s koněm překážku, nemluvě ani o předchozím vzpínání a vyhazování na opracovišti to všechno dostatečně jasně signalizuje, že rodič má problém dostat dítě z mejdanu domů. Z procesu výchovy se záhadně vytratily některé důležité kroky, dítě je vzpurné a agresivní, facky mohou létat vzduchem, ale nepomáhají. Podobnost čistě náhodná? Doufám, že jste tuhle dávku špatných příkladů přežili ve zdraví. Může se samozřejmě stát, že některý čte-nář této knihy, pokud ji už netrhá na kusy, se teď dotčeně ohradí: To bych rád věděl, co by ten chytrák dělal, kdyby měl takového koně jako já. Prosím vás, ještě knížku nezahazujte. Věřte mi, že se nechci nikomu vysmívat. Je mi prostě líto, že si lidé a koně, tvorové jako 18

19 k sobě stvoření, někdy nerozumějí. Nedokáží si vyjít vstříc, důkladně si věci vysvětlit a vyhovět jeden druhému. Důležité je, že výše popsané situace lze změnit. Vzal jsem si teď na mušku parkúrové skákání, protože jsem jeho příznivcem, jeho problematika je mi blízká a přál bych si, aby podobné situace ze závodišť úplně vymizely. Ony se ovšem mohou vyskytovat a vyskytují se ve všech jezdeckých odvětvích, pouhé rekreační ježdění nevyjímaje. Podle mého názoru je v takových případech skutečně načase začít naplňovat heslo Domluvte se se svým koněm. Pokud nebudeme schopni koníkovi vysvětlit, že by měl brát v potaz náš názor, pak každá další situace, která se mu jeví jako nebezpečná, nesnadná nebo prostě jen zbytečná, mu velí nacházet vlastní řešení. A protože koňská řešení se většinou dost podstatně liší od našich představ, rozcházíme se v názorech stále víc a víc. Náš vztah, zprvu bezproblémový, se začíná rozjíždět jako nelineárně dynamický expres malé rozdíly se vzápětí výrazně prohlubují, vyvolávají velké změny a výsledkem pak může být katastrofa. DOROZUMĚT SE S KONĚM I VE VOLNÉM ČASE, tedy i v době, kdy od koně nepožadujeme žádný výkon, není pro některé majitele a jezdce 19

20 podstatné. Chtějí od koně především práci a ve zbývajícím čase jsou ochotni trpět mu různé zlozvyky a vnímat je jako daň za to, že kůň požadovanou práci odvádí. Jenže tyto takzvané zlozvyky jsou většinou vedlejšími produkty tréninkového procesu, který je pro koně zdrojem psychické nepohody. Kůň, na kterého jsou kladeny vysoké nároky (často neúměrně vysoké), si kompenzuje velké fyzické, ale hlavně psychické vypětí nervózními projevy, kterými obtěžuje své okolí. Zajímavé to začne být v okamžiku, kdy tyto projevy ztratí svoji mimovolnost, přestanou směřovat do prázdna, kůň se na ně začne soustředit a pustí se do jejich zdokonalování. Občas mne napadá, jak by asi lidé reagovali, kdyby takový Lukáš Bauer po náročném olympijském závodě pokousal svého trenéra. Nepovažujeme za správné ani chování fotbalisty či hokejisty, který napadne protihráče nebo dokonce rozhodčího. U koní nás ale podobné projevy tolik nepřekvapí, považujeme za zbytečné či nemožné je řešit. A tak může koník rozšiřovat vzorníček svých ne-mohu, nechci, nerozumím třeba při čištění, sedlání, vodění či ošetřování v boxu Prosazuje prostě pravidla: Tady (tj. v práci) velíš ještě ty, ale tady (tj. mimo výkon samotný) necháš velet ty mne. A pokud bys nechtěl, i já mám různé prostředky, jak tě přesvědčit! Co myslíte, jak dlouho bude některým koním trvat, než začnou velet i na pracovišti? Jsem přesvědčen o tom (a namátkou sleduji kariéry různých rekreačních i sportovních koní, nehledě na to, že některý z nich občas skončí v mé péči), že smiřovat se s drobnými koňskými zlozvyky je 20

21 nevhodné nejen z hlediska citového (kůň a já jsme přece partneři a měli bychom si vycházet vstříc), ale i z hlediska praktického. Může to vést až k životu nebezpečným situacím, které zodpovědná osoba obvykle komentuje slovy: Tohle ještě nikdy neudělal! Případně slýcháme další koňáckou konverzační perlu: Až doteď to vždycky šlo! Šlo. Ale najednou to nejde. Nedokázali jsme koně naučit požadované dovednosti tak, aby je považoval za součást našeho vztahu. A co s takovým koněm? Prodáme ho. Nadějného mladého teplokrevníka (tím byl, než jsme ho zkazili) se skvělými skokovými schopnostmi (jenže už nechce skákat), ježděného třináctiletou dívkou (která má z každé jízdy trauma), přísnějšího při ošetřování (takže už k němu nikdo nesmí), z rodinných důvodů prodáme (zjistili jsme, že ho nezvládneme, tak si koupíme a pravdě-podobně pokazíme jiného). CO JE TO PŘIROZENÁ KOMUNIKACE? Přirozená komunikace s koněm je jeden z nedokonalých českých ekvivalentů amerického pojmu natural horsemanship. O natural horsemanshipu vedou jeho příznivci i odpůrci dlouhé disputace, ve kterých rozebírají tajemství vzniku a pravého významu tohoto termínu. Disputanti obou táborů jsou přesvědčeni, nebo naopak po-chybují o tom, že člověk a kůň mohou být skuteční partneři, potvrzují, nebo naopak popírají přirozenost takového partnerství, chtějí dávat jiné, 21

22 výstižnější názvy rolím člověka a koně v jejich vztahu. Všichni tito lidé mají množství pádných argumentů, kterými podporují své arcinázory. Myslím, že myš nebude umět lépe plavat, když jí začneme říkat žába. Aktérům těchto sporů nejde o žádné ušlechtilé hledání pravdy. Hádají se kvůli slovíčkům a v záplavě těch slov jim uniká podstata věci. Díky tomu mezi mnohými majiteli koní a jezdci stále přetrvává politováníhodné neporozumění a natural horsemanship je chápán jako nějaké módní (i když ze starých myšlenek vycházející) jezdecké odvětví plné efektních cviků a bezcenných cirkusových kousků, ve kterém využíváme etologického diktátu vůdce stáda k tomu, abychom koně přinutili plnit naše požadavky. Často slýcháme: my jezdíme anglii, ale natural horsemanship zkoušíme taky Rozdělujeme jezdce podle toho, zda jezdí s udidlem, nebo bez něj, zda jeho kůň běhá kolem něj bez vodítka, nebo ne a děláme zbytečné rozdíly tam, kde vlastně žádné nejsou nebo by nemusely být. Dělíme čas strávený s koněm na hodinu krmení, hodinu čištění, hodinu jízdárny, hodinu horsemanshipu, hodinu skákání atd. K vlastní škodě. Ztěžujeme si tak v mnoha případech budování vztahu s koněm a stavíme přehradu nejen mezi námi a naším koňským partnerem, ale i mezi lidmi kolem koní Potkáte lidi, kteří se ptají, aby se o přirozené komunikaci něco dozvěděli. Jsou ale i takoví, kteří se sice ptají, ale vlastně se nic dozvědět nechtějí. Kladou otázky, aby mohli zpochybňovat odpovědi. Hádat se. Napadat metodu, její zakladatele i pokračovatele, vás, váš světový názor, vaše vyznání, rodiče, aby mohli 22

23 kritizovat výraz vašeho obličeje, auto, kterým jste přijeli na seminář Tak tedy pro ty první: V mém životě je přirozená komunikace s koňmi filozofie, přístup a klíč k budování vztahů s odlišným živočišným druhem. Její myšlenky a postupy si tykají s rozumnými myšlenkami a postupy jakéhokoliv jezdeckého pojetí a koňařiny vůbec, doslova jsou vzaty jedny z druhých; snažme se tedy nevnímat situaci jako anglie, francie, případně parkúr, sportovní a barokní drezura nebo přirozená komunikace, či dokonce versus přirozená komunikace, ale naopak přirozená komunikace s koněm v anglii, francii, barokní a sportovní drezuře, na parkúru i na vyjížďce v lese Přirozená komunikace, to je člověk s koněm ve vztahu založeném a rozvíjeném na základě studia koňského jazyka, na principech koním srozumitelných a koňmi respektovatelných, a tudíž využitelných k tomu, co všichni od koní žádáme k odevzdání obrovského atletického potenciálu do služeb člověka, ať už se zabývá kterýmkoliv jezdeckým odvětvím. Platí ovšem mnohokrát různě zmiňovaný jezdecký paradox : člověk nepochopí, jak to funguje, dokud se to sám nenaučí. A na papíře ani u videa to nejde. Bohužel mnohdy ani na place s koněm ne, proto-že ne každý, kdo se pokouší uvést vás do problematiky přirozené komunikace, je schopen skutečně vás naučit něco víc než základy výše zmíněného etologického diktátu. Pro některé své příznivce je navíc přirozená komunikace podivným stavem mysli, díky němuž ji dokážou spolehlivě znechutit každému, komu se ji pokoušejí objasnit. Prokazují dobré věci medvědí službu moudrými větami 23

24 typu: Je mi líto tvého koně. Podívej se, ukážu ti, jak se to má dělat. (Bůh je ve třech osobách: Parelli, Roberts a já.). Oslovený pak ovšem uvidí, jak koník tohoto samozvaného školitele uškobrtaně couvá s obráceným krkem a prohnutým hřbetem a je vymalováno. Ať oslavovaná, či zavrhovaná, tvoří přirozená komunikace most mezi lidmi a ušlechtilými zvířaty. Nabízí nám možnost kráčet s koňmi stejnou cestou, naslouchat s jejich přispěním příběhům dávno minulých časů, přimět je, aby nám vykročili vstříc, pomohli pochopit nepochopitelné a sdělit nesdělitelné. 24

25 POUHÁ BERLIČKA VE VZTAHU S KONĚM? Ta se vám z přirozené komunikace docela solidně zformuje v případech, zmíněných v minulé kapitole: hodina krmení, čištění, sedlání a teď máme hodinu skákání ale ouha! Skákání se nám nechce dařit, koník odmítá poslouchat. (Nu, ono to už při sedlání nevypadalo nijak růžově.) Až trenér ukončí hodinu skákání, my si dáme pro jistotu hodinku přirozené komunikace, abychom se u svého koňského kamaráda dokázali lépe prosadit. Tak se nám přirozená komunikace s koněm (v tomto případě obvykle v podobě všeobecně známých Parelliho Sedmi her ) stane jakýmsi pořadovým cvičením, sloužícím k tomu, abychom koníkovi trochu napravili hlavu. Hm když to jednomu stačí Ale co když to stačit přestane? Takto pojatá náprava se změní v pouhé přetahování jeden hot a druhý čehý, jednou se věci daří, a jindy máme pocit, že nám koník dělá všechno naschvál. Původně úspěšné opravy jeho chování prostřednictvím pořadových cvičení u něj teď vyvolávají spíš odpor hm, asi ta přirozená komunikace přece jen k ničemu nebude Představte si, že se ve vlaku potkáte s Angličanem. Vaše znalosti jeho jazyka se omezují na anglické výrazy běžně užívané v češtině a jinak máte k dispozici pouze turistickou konverzační příručku. Vaše komunikace bude možná podobná jako s oním koněm. 25

26 Některé věci si dokážete vysvětlit, na některé otázky mu odpovíte, ale chvílemi se ve vás může vzmáhat silný pocit nutnosti dorozumět se lépe, bez škobrtání. Tady je ale rozdíl. V případě prvním jistě nikdo nepopře, že je nutné důkladné studium, abychom jazyk zvládli od základů alespoň ke státnicím. V případě komunikace s koňmi máme ale sklon věci zlehčovat a raději se neustále oháníme berličkou, než bychom se pustili do důkladného studia. I když připustíme jeho nutnost, stejně si nacházíme důvody, proč se do něj nepustit. Bráníme se přijmout některé odpovědnosti. My přece nemůžeme být odpovědní, protože nás ovlivňuje spousta okolností, na jejichž změnu nemáme vliv. Proto se nemůžeme ani svobodně pustit do studia komunikace s koňmi Nitky našich postojů tak v sobě den po dni splétáme v silné provazy, které nás drží v zajetí konvenčního přístupu jako loď u mola. Bývá skutečně velmi nesnadné je přetrhnout: Můj kůň je prostě takový. S tím nemůžu nic dělat. (Jeho chování je podmíněno jeho charakterem a mnoha okolnostmi a já s tím nic nesvedu.) Nemůžu si s ním hrát. Na to prostě nemám čas. (Jsem strašně zaneprázdněn, úplně ovládán něčím mimo mne nedostatkem času.) Kdyby byl jenom trochu vstřícnější! (Chování mého koně tak navždy omezuje mé možnosti se s ním dorozumět.) Musím to dělat takhle. Tak to u nás ve stáji přece dělají všichni. (Jiní lidé a okolnosti mne nutí dělat to, co dělám.) Uvázáni svými provazy k molu konvencí, vykazujeme z našeho koňáckého světa zdravý rozum 26

27 a nahrazujeme jej danostmi. Ty se nejenže nesnažíme změnit, ale ještě pro ně vymýšlíme zdůvodnění. Příčiny naší neschopnosti navázat a rozvíjet skutečný vztah s koněm leží přece mimo nás. Radívám těm, kdo jsou ochotni o těchto věcech hovořit, aby se snažili tento svůj postoj přetvářet. Koně jsou nesmírně vstřícná zvířata a snaha navazovat dobré vztahy je jim vlastní. Propast mezi nimi a námi vytváříme většinou právě svojí neschopností uvažovat o nich a přistupovat k nim bez zmíněných omezení. Zkuste to, stojí to za to. Najděte si dobrého učitele a pusťte se do studia. 27

28 JAK SE ORIENTOVAT 28

29 ROZPOZNÁME DOBRÉ OD ŠPATNÉHO? Orientaci v možnostech studia komunikace s koněm znesnadňuje začátečníkovi fakt, že neexistuje instituce, která by byla schopná kvality jednotlivých učitelů či instruktorů objektivně posoudit a certifikovat. Tato nevýhoda je ale pouze zdánlivá. Spoléhat se na osvědčení, které ten který učitel obdržel, je poněkud zavádějící, jak zjistili a zjišťují mnozí jezdci, jejichž vyškolení cvičitelé či trenéři je už po léta s chutí udržují v požehnaném stavu věčných začátečníků. Celkem objektivně se dají certifikovat učitelé těch jazyků, které mají rodilé mluvčí, kvalifikované jazykovědce, tradici výuky. To ovšem řeč mezi člověkem a koněm nemá. Kůň je vybízen ke spolupráci s člověkem na základě lidského rozhodnutí a tato spolupráce je rozvíjena pomocí řeči, kterou oba partneři spoluvytvářejí není v lidských silách stát se bezezbytku koněm, stejně jako kůň nemůže být člověkem. Proto jde o nekončící hledání, které by mělo být pro oba partnery dostatečně motivující, aby jim stálo za to v něm pokračovat. Jak si tedy vybrat dobrého učitele této neobyčejné řeči? Nenechte se příliš ovlivnit ani titulky inzerátů, lesklou reklamou, vyzdvihováním údajných úspěchů (náprava spousty problémových koní) a vyjmenováváním všech seminářů a školení, jež ten který inzerující údajně absolvoval. Stává se, že za tím vším se schovávají právě ti, kdo v kvalitě zaostávají a snaží se vydat se pouze 29