PRÁVNICKÝ GULÁŠEK MICHAL KREJČÍK. f i a s k o d i s t r i b o o k. aneb převážně nevážně o právnících a paragrafech

Transkript

1 MICHAL KREJČÍK PRÁVNICKÝ GULÁŠEK aneb převážně nevážně o právnících a paragrafech Průvodce zaměstnáním a rady do života f i a s k o d i s t r i b o o k

2 2

3 PRÁVNICKÝ GULÁŠEK aneb Průvodce zaměstnáním a rady do života - převážně nevážně o právnících a paragrafech - návod kterak práci hledat, najít a neztratit určený nejen pro absolventy právnických fakult - právnické mudrosloví určené pro naprosté laiky - stručný úvod do dějin právnického stavu - sedm kapitol o všem a o ničem - vše co jste se vždy báli vědět o právu a nechtěli se na to zeptat OBSAH Úvod (aneb co můžete očekávat) str. 5 I. Vykračujeme do života str. 7 II. Peníze str. 13 III. Kterak sehnat práci str. 19 IV. Kancelářský živočichopis str. 25 V. Právnické profese (aneb ve které skončit, vlastně začít) str. 37 VI. Propriety úspěšného právníka str. 57 VII. Vybrané kapitoly z dějin právnického stavu (aneb jakto, že jsme tady) str. 75 Závěrečná řeč (a poslední slovo) str. 87 Seznam literatury str. 89 PRÁVNICKÝ GULÁŠEK Michal Krejčík 2002, 2004 Ilustrace Michal Krejčík 2002, 2004 Realizace leden 1999 duben 2002 Upozornění pro všechny, kdo chtějí tuto knihu brát vážně: Nedělejte to! 3

4 FIASKO DISTRIBOOK in cooperation with COONA ENTERTAINMENT GROUP Michal Krejčík Právnický gulášek aneb převážně nevážně o právnících a paragrafech Michal Krejčík 2002, 2004 vydáno nakladatelstvím FIASKO DISTRIBOOK ve spolupráci s COONA ENTERTAINMENT GROUP vydání první: duben 2002, Praha vydání druhé: duben 2004, Praha ilustrace: Michal Krejčík 2002, 2004 realizace: únor 1999 až duben 2002 technická spolupráce (scan): Tomáš Sedláček 4

5 Úvod Milí čtenáři, již uběhlo neuvěřitelných 40 měsíců od chvíle, kdy jsem s pýchou a hrdostí předkládal vašemu zraku svůj (doufám) vtipný spisek Průvodce po fakultě aneb Základy fakultologie 1. Ačkoli jsem ono dílko nepsal (výjimečně) do šuplíku, počet čtenářů a kladných reakcí předčil má očekávání. Pravda, svým dílem jsem rozhodně nedobyl frankfurtský knižní veletrh. To se ani nedalo čekat vzhledem k tomu, že jsem jej vydal v pěti exemplářích a rozšiřoval pouze systémem: Klidně to dej přečíst i svým známým Již tenkrát ve mně dřímala myšlenka, že na svou knihu naváži volným pokračováním. Jenže, jak říkám, tato myšlenka ve mně opravdu spíš jen dřímala. Jednak jsem byl tenkrát zaplaven pocitem hrdosti nad svazkem prvním, takže mě nic nepudilo začít mu hned psát bratříčka, za druhé mi do tvůrčí činnosti neustále zasahovaly rušivé vlivy. Mezi ně mohu zařadit zvláště zkoušková období, psaní diplomové práce a praxi v advokátní kanceláři. Na druhou stranu musím přiznat, že právě z těchto zdrojů jsem čerpal inspiraci pro své dílo. Jinak řečeno, nebýt těchto rušivých vlivů, vznikla by kniha sice dříve, ale pravděpodobně by vznikla úplně jiná kniha a možná by žádná kniha ani nevznikla. Nakonec tedy musím přiznat, že rušivé elementy měly veskrze pozitivní přínos, neboť časem se mi nahromadil dostatek materiálů, útržků, příhod a vtípků, které jsem mohl spojit do jakéhos takéhos homogenního sborníku. Zvláště musím ocenit praxi v nejmenované advokátní kanceláři a na jednom nejmenovaném ministerstvu, kam jsem se dostal díky zákonu č. 218/1999 Sb., o branné povinnosti. Když tedy postupně začal slábnout pocit opojení z uměleckého triumfu, začal jsem hledat stezku, po níž bych se na literární Olymp opět dostal. Byla to cesta dlouhá, klikatá a prašná (bohužel ne od slova prachy ). O tématu bylo předem rozhodnuto, zabýval-li se první díl životem studentským, logicky navazující etapou je život pracujících. Abych mohl o této látce zasvěceně referovat, musel jsem nejprve začít pracovat. Pravda, účast v pracovním procesu u mě nebyla motivována výhradně literárními pohnutkami, ba právě naopak, jednalo se o motiv veskrze přízemní, o němž psal již Vítězslav Nezval ve své Mamon Lescaut. A protože práce studentského lidu nebývá příliš dobře honorována, pracoval jsem v některých údobích i ve dvou zaměstnáních, aby to přineslo kýžený efekt. Zvláště v kombinaci se školou šlo občas o ďábelskou kombinaci, která mě prověřila nejen co do výkonnosti duševní ale i fyzické (přebíhání sem a tam). Nicméně, stres k práci v moderním světě patří a bylo by chybou před ním čtenáře nevarovat. Vždyť tato kniha by měla splnit hned několikerý účel: a) Připravit čtenáře na jeho budoucí účast v pracovním procesu, případně jeho přípravu zdokonalit, pokud již snad natrvalo pracuje, b) osvětlit mu některé zákonitosti s prací související c) čtenářům bez právního vzdělání přiblížit srozumitelnou formou říši právníků a paragrafů d) a to všechno zábavnou formou. Opravdu nevím, zda se mi podařilo všechny vytyčené cíle naplnit. Budu rozhodně šťasten, pokud jsem naplnil alespoň bod d). Styl této publikace totiž možná připomíná populárně vědeckou literaturu, nicméně slovo vědeckou bych psal minimálně třikrát menším typem písma (populárně-vědecká literatura). Ve většině kapitol se sice zabývám odbornou tématikou, doufám však, že se tak neděje na úkor vtipu. Pro ty, které zaujme probírané téma a vyžadují odbornější a podrobnější vysvětlení, uvádím v textu i poznámky pod čarou. Pracovně jsem je nazval dodatky pro notorické rejpaly. 1 Název často zkracuji na Průvodce či Fakultologii, pokud tedy v textu narazíte na podobný odkaz, je tím míněno mé skromné dílko z roku 98. 5

6 Poznámky plní dvojí funkci. Za prvé mě chrání před nařčením z diletantismu a neznalosti věci ( dělá si srandičky a nerozumí tomu). Za druhé díky nim může čtenář pochytit i nějaká právnická moudra a pak dělat mezi známými machra pevného v kramflecích (německy též Schumachra ). Velmi často pak slouží účelům oběma a navrch i tomu zábavnému. Přesto si možná někdo neodpustí poznámku, že čtenáře mystifikuji a hraji si se slovíčky. K tomu mohu říci jen jedno: To je přece jasný, jinak by to nebylo vtipný!!! Další budou možná zaraženi rázným stylem, s nímž si kálím do vlastního hnízda, když zesměšňuji a kritizuji právníky a právo vůbec. Uvědomuji si přitom ovšem fakt, že ani já nejsem dokonalý a ze všech prohřešků, chyb, omylů a špatných vlastností, které v knize pranýřuji, by se u mě našlo minimálně 50% z nich. (Celých 100% to nebude. Pokud si dobře vzpomínám, chybí mi v rejstříku hříchů například vražda, genocida, účast na zločinném spolčení, vlastizrada či ublížení parlamentáři; vlastně celý trestní zákon; s přestupky jsem již větší kamarád). Jedná se tak vlastně o podobnou situaci, jako kdyby se adamita posmíval císaři, že je nahý. Kniha je jen velmi vzdáleným volným pokračováním Fakultologie, nicméně některé styčné plochy čtenář samozřejmě najde. Život studentů (a obzvláště těch pracujících) se totiž životu pracujících podobá. Aby čtenář ještě lépe pochopil život právnický, zařadil jsem na závěr též kapitolu věnovanou historii právnického stavu. Hledání vhodného titulu pro knihu mi kvůli tématické rozmanitosti dalo hodně práce a rukopis vystřídal mnoho pracovních názvů. Nicméně nakonec je zde. Doufám, že výsledný produkt bude připomínat více kulinářskou specialitu než hospodskou šlichtu ve stylu jak pejsek a kočička pekli dort. Na závěr, vlastně na úvod, mi ještě dovolte drobnou historku, která se mi stala na jedné přednášce. Přednášející nebyl tenkrát nějak ve formě a ani přes nesmírné úsilí jsem výklad vůbec nechápal. Zmatenost a nesrozumitelnost výkladu nabyla takových rozměrů, že jsem měl sto chutí odejít. Bohužel jsem kamarádovi slíbil, že mu zapůjčím zápisky, a tak jsem poctivě zaznamenával tok pedagogových myšlenek. Bylo mi jasné, že kamarád se bude divit, co jsem to vlastně psal, a bude po mně žádat vysvětlení. Proto jsem rovnou na okraj papíru napsal velkým písmem větu, která vše osvětlovala. Zároveň se krásně hodí jako motto celé této knihy: Nerozumím ale píšu V Praze, duben 2002 : Au! Šlapete mi po rukou! Jan Masaryk,

7 I. Vykračujeme do života Motto: Au! Šlapete mi po rukou! Jan Masaryk, Milý čtenáři, pokud jsi studentem či absolventem právnické fakulty, doufám, že tato knížka vykouzlí na tvé tváři (byť možná někdy nahořklý) úsměv. Budu v ní psát hlavně o přerůzných profesích a lidičkách motajících se kolem paragrafů. Nejsi-li právník, netruchli. Věřím, že i ty se pobavíš nad následujícími řádky a to začasté právě na náš účet. Prostý lid totiž právníky nemá příliš v lásce. Nalézá pro nás většinou jen slova kritiky a pohrdání. Soudci jsou plísněni za svou liknavost, státní zástupci pro svoji měkkost vůči zločincům, advokáti pro svoji prodejnost a notáře občané přímo nenávidí za jejich vydřidušské poplatky. Jenže každý na adresu právníků láteří jen do chvíle, než mu začne téct do bot. Tedy pokud někomu opravdu teče do bot, vyhledá spíš ševce. Ale pokud se občané cítí ztraceni v džungli paragrafů jakéhokoli odvětví, můžou se přetrhnout, jen aby prosebně škrábali naditými obálkami na dveře naší kanceláře (buď jdou platit anebo uplatit). Náhle si uvědomí, že v některých případech je fundovaná pomoc nezbytná. Lidé jsou totiž od přírody tvorové chybující a často se nedokážou mezi sebou dohodnout. A pak leží na bedrech juristů nelehký úkol vyřešit rozmíšky za ně. Právník by měl vnést do mezilidských konfliktů duch odbornosti a patřičný nadhled, který zainteresovaným stranám přirozeně chybí. Ctihodní občané se někdy až přespříliš nechávají strhnout k emocionálnímu a iracionálnímu řešení. A pak, babo raď! Vezměme si kupříkladu takový rozvod. V dnešní době jde hlavně o peníze a pro dělení majetku zákon nabízí dvě možnosti: dohodnout se anebo nechat rozhodnutí na soudu. Někteří nedočkavci však volí rychlejší metody. Manželku potají rozporcují, zalijí do betonu a myslí si, že se na nic nepřijde. Chyba lávky! Vždycky se po okolí prochází nějaký zvědavý pejskař, houbař anebo špatně tuhne malta, prostě den blbec. Pak budete na vysekání z takové šlamastyky potřebovat právníka. Manželku z toho nejspíš vysekají sbíječkou. Potom teprve plně oceníte, že jste se ocitl v rukou odborníka. Dosažení vysokoškolského vzdělání bylo dříve automatickou vstupenkou do top class. Bohužel úměrně s rostoucím počtem absolventů univerzit klesá jejich vzácnost a tak dnešní doba ani odborníky zrovna nehýčká. Máme 21. století a za okny zuří celosvětová recese, protože se v Indonésii urodilo málo rejže, což je v éře globalizace vskutku průšvih, neboť po zeměkouli se šíří rychleji nejen informace ale i krize. Jenže recese hospodářská má pramálo společného s recesí studentskou. Zatímco při studentské recesi můžete umřít smíchy, při recesi hospodářské můžete umřít hlady. Protože i právníci jsou nahraditelní a dnes bohužel i pro nás platí ono přirovnání k dlažebním kostkám (rozuměj: dali by se s náma dláždit chodníky), je v životním zájmu každého absolventa zajistit si nějaké teplé místečko. Jak? Stačí jen číst dál. Důležité je mít stále na paměti, že většina zaměstnavatelů trpí velmi vážnými bludy. Vesměs se totiž domnívají, že zaměstnanec je schopen přežít z platu, za nějž si nesežene ani podnájem. A pokud sežene podnájem, musí si najít někoho, kdo by platil elektřinu, dalšího na plyn a do party přibrat taky někoho přes proviant. Nejsem zrovna excelentní matematik, ale pokud tržní nájemné (patrně odvozeno od roztrhat nájemníka aneb urvi co můžeš ) činí 75% průměrné mzdy (kterou navíc jako nástupní plat nedostanete), tak to už je teda zu viel, vlastně zu wenig. Samozřejmě, že 3+1 si nepronajmete sám. Avšak další členové rodiny představují spíše další potíž. Díky šikovně skryté diskriminaci totiž manželka přinese domů ještě menší pakatel a uvážíme-li, že od dětí rozhodně nelze očekávat, že z jeslí donesou nějaké peníze, výchozí situace není zrovna růžová. 7

8 Stále častěji budete navštěvovat obchody označené výraznými nápisy: Sleva! Výprodej! Likvidace! Nucený výsek! a podobně Přitom ještě můžete být rádi, že nenavštěvujete provozovny s nápisem: Bazar, Zastavárna, Vývařovna, Armáda spásy anebo Hlavní nádraží Připočtěme k tomu zdražování i v ostatních oblastech, bezprostředně nesouvisejících s přežitím. Jet dnes s rodinou na výlet vlakem znamená určit na nádraží někoho, kdo půjde pěšky, aby zbyly peníze i na zpáteční cestu. Koupě lístků do kina i na další akce pro celou rodinu začíná být také hodně vzácným jevem. Naopak funguje osvědčený systém inspirovaný onou známou povídkou od Šimka a Grossmanna, kdy je vyslán šťastlivec, který následně doma všem o programu vypráví. Jenom dejte pozor, abyste nevyslali silně krátkozrakého strýce Síbu. Tím pádem hrozí, že kulturně i společensky zakrníte a budete radši zůstávat doma, protože tam vás to moc nestojí. Stejně ovšem budete nervózně popocházet po bytě a přemýšlet jak příští měsíc zaplatíte účty. Přitom se budete bát jenom podívat na telefon nebo na topení, aby ho náhodou zase nezdražili. Běžným řešením se stává spolubydlení několika mladých lidí, kteří společnými silami platí garsonku. Společnost se tak opět poznenáhlu vrací do dob velkých pospolitostí a komun. Je ovšem zajímavé, že vznik komun nepřímo podporují kapitalisté. Zaměstnavatel tedy buď spoléhá na nějakou formu pospolitosti anebo automaticky očekává, že budete do pětatřiceti bydlet u rodičů. Když si vás kurňa zplodili, tak vás přece nevykopnou předčasně z hnízda, ne? Nicméně mladým lidem vstupujícím do života se záhadným způsobem daří přežít. Buď ovládají černou magii anebo se naučili fotosyntézu. No anebo pracují. Prý se tak dá taky přežít. Základní otázkou tedy je: Vyplatí se vůbec vykročit do života? Předpokládejme, že ano. Jinak by zbytek knihy ztratil smysl. Prvním předpokladem vstupu do tvrdého života je ukončení studia. Dovolím si, milý čtenáři, předpokládat, že jsi studia již dokončil anebo se je někdy ukončit chystáš. Jedno je však jisté. Až za tebou naposledy zaklapnou školní vrata, budeš muset ukázat, že společnost nevyhazovala na tvé vzdělání statisíce jen proto, aby ses na kolejích naučil hrát na kytaru a balil místní kočky. Po zbytek svého života se budeš muset tvářit jako odborník. Konec konců, nic jiného ti ani nezbude, neboť tím tvářením zakryješ smutnou skutečnost: Škola tě vybavila mnohými znalostmi, které jsi v průběhu studia musel zase zapomenout, abys mohl vstřebat další znalosti. Navíc by ses z těch všech nesmyslů zhroutil. Čerstvý absolvent právnické (a vlastně jakékoli) fakulty na prahu své kariéry zjišťuje, že má hned dva obrovské handicapy: 1) Během náročného, vysoce specializovaného studia s hrůzou seznal, že neumí ani tisícinu z toho, co by dle studijního plánu znát měl, a o svém oboru neví téměř nic. 2) Zároveň však již ztratil orientaci v oborech ostatních. Po pěti letech se náhle odhalí strašná pravda: Vysoká škola z vás udělá vysoce specializovaného ignoranta. V nenávratnu jsou doby krátce po maturitě, kdy student zvládal řešení nejsložitějších integrálů, diferenciálů, dovedl vyjmenovat všechny zástupce čeledi jeřábničkovitých, pronikal do tajů benzenového jádra a nakloněné roviny a přitom ještě dokázal maturitní komisi vysvětlit, co kterým dílem chtěl Balzac sdělit. Uběhne několik málo let a jakožto kapacita ve svém oboru neumíte doma dítěti vysvětlit početní úlohu pro třetí třídu á la: šest jablek stojí tři koruny, kolik stojí osm jablek. V práci si pak na obdobné početní operace najímáte účetního. V úvodu už jsem naznačil, že jsem vyšel z bran právnické fakulty, takže následující řádky budou spíš na způsob těch jablek. 8

9 9

10 10

11 Matematika opravdu nepatří k silným stránkám právníků. Ne, že by nám byla čísla úplně cizí. Vždyť i paragrafy jsou číslované. Nicméně právnická matematika končí někde u schopnosti správně si spočítat soudní poplatek nebo advokátní tarif. Ještě navrch umíme spočítat různé lhůty. Jenže tady už se trošku lišíme od normálního počítání, což byste zjistili při použití zákonné metody v každodenním životě. Velmi brzo byste se divili, jakto, že vám zkysnul jogurt v sobotu, když vám měl správně zkysnout až nejbližší následující pracovní den. Síla právníka je hlavně v jeho výmluvnosti. Pomalu ale jistě vás fakulta odnaučí mluvit normálně a náhle jednoho dne zjistíte, že mluvíte přesně tak, jak jste původně mluvit vůbec nechtěl. Prostě jako právník. Začnete se vyhýbat přímým odpovědím na otázku, jednoznačný názor z vás budou páčit celé hodiny, ale hlavně, nikdy neřeknete definitivní a závazné stanovisko. Změní se i váš slovník. Přestane myslet a začnete se domnívat. Nepošlete někoho do hajzlu, nýbrž dovolíte si nesouhlasit. Nepohádáte se s někým do krve, ale jen vyslovíte obavy, že se vaše názory neshodují. Laikům ještě jednu radu do života. Nikdy právníkovi neraďte jaký paragraf má použít a už vůbec mu to nesdělujte familiérně ve stylu: Já bych na to našrouboval tu dvěstědvacítku anebo možná i stopatnáctku, co myslíte? Právníci jsou velice hákliví na to, když se jim někdo montuje do řemesla. 2 Nejraději by zrušili i Sbírku zákonů, jen aby měli k právu přístup jen oni sami. Proto je nechejte, aby na ten správný paragraf přišli sami. Může vás pak tajně hřát vědomí, že vy jste na něj kápli mnohem dřív. Ještě více jsou pak alergičtí na prohlášení typu: to je přece jasný! (Nezapomeňte, že nás pět let učili vlastně jen dvě věci: 1) Nic není jasný 2) a proto jsme tu my). 2 Příkladem právnické soudržnosti a principu já na bráchu, brácha na mě je třeba 27 odst. 2 o. s. ř. Soud může odmítnout zástupce-neprávníka, pokud se u soudu vyskytuje moc často. Tím účastníka nepřímo donutí jít za advokátem. 11

12 12

13 II. Peníze Motto : Peníze nejsou všechno, je dobrý mít taky něco ve zlatě... Anonym Práce šlechtí. Bez práce nejsou koláče. Kdo nepracuje, ať nejí. Vždyť to znáte. Podobné povídačky do vás hustili již od dětství, stejně jako ty pohádky o tom, že děti nosí čáp. A nakonec se ukázalo, že děti obstarává Vrána, soused od naproti. Čili ani výše uvedeným pověrám o práci nesmíme věřit doslovně. Přestože práce leckomu z vás možná nevoní, nepochybně měla podíl na polidštění opice. Ovšem na druhou stranu, monotónní raubírna má začasté lví podíl na opačném procesu. Jedná se však o nejobvyklejší zdroj obživy. Sirotčí důchod nelze pobírat donekonečna a musíte počítat s tím, že i tak nepružná instituce jako sociální úřad si přijde cirka jednou za 30 let prověřit, zda jej pobíráte oprávněně. Shrnuto a podtrženo; pracovat musíme všichni, vyjma takových šťastlivců, kteří se čirou náhodou ocitli v Karibiku s penězi, které shodou okolností chybí v některém našem podniku či peněžním ústavu, který, čert ví proč, zkrachoval. Pro jedince s dobrodružnou náturou, kteří chtějí zůstat v mezích zákona, se ještě rýsuje perspektiva burzovních spekulací. Nároky kladené na makléře jsou ovšem opravdu přísné a ne každý v náročné konkurenci obstojí. Podle oficiálních požadavků musíte mít vysokoškolské vzdělání v ekonomickém oboru, zvládat několik světových jazyků, schopnost třídit informace, rychle a správně se podle nich rozhodovat a hlavně zvládat pět šest telefonátů naráz. Nejnovější výzkumy však potvrzují dávné podezření prostého lidu, že burza funguje na čisté náhodě a žádné větší vzdělání vlastně nepotřebujete. Obchodování na burze prý hravě zvládne i orangutan zcela náhodnou volbou portfolia. Ač nejsem velkým zastáncem burziánů, nemohu s takovým názorem souhlasit. Byť lidoop nějakým IQ vládne, patrně nikdy nedocení význam miliardových operací. Zisky a ztráty si není schopen představit jinak než v banánech. Takže zatímco jej ztráta 5 miliónů (banánů) moc nezkruší (nesnědl by to ani za tři životy), vy si při tomtéž schodku v dolarech můžete jít rovnou hodit liánu. Proto máte-li rádi vzrušení, riziko a blázinec všude kolem, vykašlete se na dřinu a jděte na burzu cenných papírů (a pospěšte si, abyste tam ještě nějaké cenné papíry našli). Víc vám již v této knize neporadím. Jednak hodlám pojednat o právnické profesi, za druhé jsem byl na ekonomii a účetnictví vždy poněkud natvrdlejší. Pamatuji si pouze nějaké rozvahové schéma Dá máti/dal, které jsem ve finále upravil na Dá máti/dal strejček. Navíc jsem silně ovlivněn filmem o Černém pátku Z něj jsem získal silný dojem, že obchodování na burze spočívá v tom, že vynervovaní pánové řvou navzájem přes sebe, teatrálně mávají rukama na všechny strany a přitom si něco píšou na malé papírky, které hned zahazují na zem a šlapou po nich. Jak zjistí, že obchod s někým skutečně uzavřeli, opravdu nechápu. Snad večer, když se zametá. Kriminální dráhu v této knize zcela vynechám, neboť tento způsob vydělávání si na živobytí je natolik spolehlivý, že jej štědře odměňuje trestní zákon. Obyčejný člověk je přitom za svou práci po zásluze potrestán u výplatního okénka. Inu, i zaměstnanci mají své dny Nastávají cyklicky stejně jako u žen s tím rozdílem, že o pocit sucha a bezpečí se postarají daně a pojištění. Po jejich odečtení víte zcela bezpečně, že jste zase na suchu. Pravda, v našem státě lze pořád dobře vyžít i z různých dávek a invalidních důchodů, ovšem jen v případě, že ve skutečnosti nejste invalidní. Síť sociálního zabezpečení je natolik hustá, že jí propadne opravdu jen ňouma. Schopný jedinec si vždycky najde nějaký příspěvek či podporu, kterou 13

14 by mohl pobírat. Při svém pinožení za penězi však nikdy neupadněte do trapnosti. Nechoďte třeba na koncert jen proto, že kamarád vyprávěl, jak tam minule dávali přídavky. Pracující člověk se s penězi setká většinou ve formě mzdy. Přestože v skoro každé pracovní smlouvě je dohodnutá mzda, stejně nikdy nevíte kolik budete ve skutečnosti brát. Záhy zjistíte, že rozdíl mezi hrubou mzdou a obsahem výplatního sáčku je velmi citelný. Než s k vám vaše penízky proderou přes mzdovou účtárnu, připomíná vaše výplata Československo po Mnichovu. Ve smlouvě totiž bývá dohodnutá hrubá mzda. Její ohlazení provedou pojištění a daně. Jejich výši lze teoreticky vypočítat dle zákona, jenže daňové zákony patří vůbec k těm nejsložitějším a z jejich četby rozhodně moudří nebudete. Zvlášť když si k nim ještě přiberte zákony o sociálním a zdravotním pojištění. Hemží se to v nich složitými obraty a zdlouhavými definicemi, takže se občas zdá, že jednodušší je proniknout do tajemství starogermánských run či druidských kouzel než si vyjasnit, kolik si vyděláte za měsíc. Účelem různých výpočtových základů, vyměřovacích základů a procentních výměr je patrně co nejvíce zblbnout daňového poplatníka, aby bez remcání platil, o kolik si berňák řekne. Již jsem se zmínil o úzké spolupráci právníků a účetních. K výpočtu svého výdělku, případně k podání daňového přiznání, si můžete přizvat účetního. Zatímco občané neustále lamentují na účet právníků, účetní stojí jaksi stranou zájmu široké veřejnosti. Nutno říci že neprávem. Pokud se o právnících říká, že skutečnost zkreslují, pak o účetních platí, že si ji vymýšlejí. Ovládne-li někdo taje práva i účetnictví najednou, stává se z něj v podstatě čaroděj, jemuž se podaří vysekat se ze všech malérů. Účetnictví totiž není nic jiného než vedení přesných čísel o vymyšleném majetku. Je-li to nutné kvůli daním, dokáže schopný účetní z prosperující firmy udělat manufakturu stojící před krachem, samozřejmě pouze na papíře. Za pomoci různých ocenění, opravných položek, průběžných položek a dalších zaklínadel však dokáží i věc zcela opačnou, tedy vykreslit úplně rozkradený podnik jako nadějný investiční celek. Za své praxe jsem se mnohokrát setkal s případy firem, které účetně vládly několikamilionovým majetkem, ale v reálu vlastnily jeden chlívek a troje hrábě. Účetní vám tedy může poradit, kterak platit menší daně a jak ze sebe před berňákem udělat co největšího nuzáka. Při volbě svého poradce ovšem pečlivě uvažte, jestli se vám spolupráce vyplatí. Abyste za dvacetikorunu uspořenou na daních nevysolili tisícovku svému poradci. Samozřejmě, že můžete zkusit daně neplatit vůbec. Pro tento případ vás ale předem varuji. Jste příliš malá ryba, než aby vás berňák pustil ze svých osidel a nedoplatky prominul. Dobrým zvykem úřadů, a těch finančních zvláště, je totiž úžasná benevolence k jedincům, kteří na daních dluží miliardy. Finančáci jsou potom celí na větvi, když takový jedinec či firma splatí aspoň deset tisíc. Zbytek jim velkoryse prominou, protože je všem stejně jasné, že celou miliardu už z nich nikdy nevytlučou. Zato váš šest let starý nedoplatek 214 korun úřad pečlivě eviduje a buďte si jistí, že, až úroky z prodlení narostou do nějaké solidní výše, tak se vám ozvou. Času mají dost, protože zákon za určitých podmínek stanoví promlčecí dobu v délce až dvaceti let. Čekat se docela vyplatí, neboť úrokové míry jsou rovněž poměrně příznivé. Celková částka pak totiž může činit i několikanásobek. Hodláte-li se zařadit mezi neplatiče, je to čistě na vás, rozhodně vám ale garantuji dlouhodobé povyražení s úřady všeho druhu. O tom, že finanční úředníci berou své zaměstnání vážně, svědčí i hromadný bojový pokřik, jímž každé ráno zahajují svou práci: Dokud nejsi v penále, budeš platit penále! Takže až se konečně naučíte spočítat si plat, můžete se pomalu začít učit, jak vypočítat důchod. Nudíte-li se, přečtěte si zákon o důchodovém pojištění. Zaručuji vám zábavu na několik týdnů. K výslednému důchodu vede asi šest mezivýpočtů, na jejichž konci vám vyjde směšná almužna. Výsledek vám ale nepřijde tak směšný, až vám dojde, že jste na něj čtyřicet let makali. Původním účelem oněch mezivýpočtů je rozlišit výši důchodů dle zásluh, jenže nakonec ze skrumáže vzorců vyjde důchod, který se od jiných liší o 13,50,-. 14

15 15

16 16

17 Spolu se stárnutím populace se bude situace v důchodovém pojištění stávat neúnosnou. Proto se snažte ušetřit aspoň na vlastní pohřeb, jinak vám za státní peníze vypraví pouze pohřeb základní. Takže pokud si budete žít nad poměry, bude vám nejen celý život ale i po něm hrozit, že skončíte na ulici. Buď jako bezdomovec anebo jako posypový materiál. Nu dobrá, zanechám ponurých nálad. Chtěl jsem jen upozornit, že výše platu i vyhlídka důchodu vás definitivně vyléčí ze spasitelských snů z mládí. V sedmnácti jste chtěli měnit svět a v hlavě nosili tisíce plánů na záchranu Země. Náhle shledáváte, že první, co chcete změnit, je bydlení, neboť život v podnájmu 0+0 vás již nebaví. Po dalších pěti letech vás bude víc než záchrana galapážských želv zajímat, kde vezmete na nutnou renovaci koupelny. 17

18 18

19 III. Kterak sehnat práci Motto: Všude je chleba o dvou kůrkách. Ale hodně záleží na jejich tvrdosti. bavorské přísloví Nakonec tedy i tomu nejotrlejšímu ulejvákovi dojde, že bez práce nelze dlouhodobě vegetovat. Zvlášť co za půl roku stihl roztočit peníze, které, blahé paměti, nebožtík prastrýček z Francie zpronevěřil při nějaké aféře s jakýmsi průplavem v Panamě. Počne krutý rituál dospělosti - shánění práce, které je vedle stěhování, rozvodů a úmrtí v rodině, rozhodně nejvíce stresující záležitostí. Tento proces má jednu zvláštnost. Pokud má člověk to štěstí a práci skutečně sežene, zhruba po týdnu na novém postu si na svůj účet hořce zaláteří, proč jen tak stupidní práci vůbec bral? Zákon schválnosti samozřejmě funguje i na trhu práce, takže asi tak tři dny po nástupu do zaměstnání zjistíte, že vám tím unikla možnost dělat generálního ředitele za třicet tisíc týdně. Sice s vámi najisto počítali, ale vy jste zrovna nebyl k zastižení, neboť jste se na Úřadu práce rozhodoval mezi nabídkou venčení psů za 16 Kč na hodinu anebo třídiče máku v pekárnách. Ovšem zaplaťpánbu za takové problémy! Ty totiž řešíte až v samém závěru. Nyní jste na samém počátku, nic nevíte, nic neumíte, nic neznamenáte a ke všemu ještě máte v kapse červený diplom z práv, filozofie, jaderné fyziky a medicíny zároveň. No uznejte, kdo by vás jako čerstvého absolventa zaměstnal? Naše právní předpisy ve své neskonalé blahosklonnosti zaručují právo občanů na zaměstnání. Tedy občanů, kteří pracovat chtějí, mohou a o zaměstnání se ucházejí. Ucházet můžete všelijak, ucházet o práci ale zásadně na Úřadu práce. Ten má pro prácechtivé přichystáno bohaté menu. a) zprostředkování zaměstnání - to byste využili, kdyby ovšem právě v inkriminovaném období nebyla nabídka omezena pouze na košíkářku a švadlenu, což čerstvě vystudovaného medika těžko uspokojí, ač jej úředník ujišťuje, že to jsou vlastně chirurgii velmi příbuzné obory. b) rekvalifikace - na to se vykašlete, přece jste 5 let nestudoval práva jako magor, abyste šel do moštárny řídit vysokozdvižný vozík. c) hmotné zabezpečení - slušný zdroj příjmů, pokud vedle toho ještě necháte šlapat manželku a děti pošlete do invalidního důchodu. Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, rozlišuje dvě kategorie občanů pídících se po práci: zájemce a uchazeče. Připravte se ovšem na to, že v praxi si je úřednice člení na otrapy a pobudy. Přijde na to, jak jim padnou do oka. Byrokracie je nezničitelná bylina a může-li někde bujet, tak ji v růstu nepřekoná ani ona pohádková kouzelná fazole. Z tohoto důvodu musíte vyplnit několik hektarů dotazníků, pro jejichž správné vyplnění byste potřebovali samostatný rekvalifikační kurs. Proto je budete vyplňovat asi tak našestkrát, než pochopíte, které kolonky obšťastnit údaji, které naopak zanechat ladem a kterak se vypořádat s různými záludnostmi, které mají formuláře obecně bez rozdílu původu. Zážitek sám o sobě je již logika formulářů. Přestože (anebo snad právě poněvadž?) již dějiny moderní byrokracie čítají přes 250 let, dodnes si při jejich vyplňování připadáte jako negramotný mužik. S údivem zjistíte, že na adresu je vám vymezeno sotva půl řádku, což naštve zvláště obyvatele Bukové u Rožmitálu pod Třemšínem. Přitom kolonka titul se pyšní sedmnácti okénky, a to přesto, že se od žadatele vyžaduje titul akademický, tedy většinou tří až čtyřpísmenný (Ing., MUDr. apod.) a nikoli titul šlechtický jako vévoda toskánský, arcivévoda rakouský a knížecí hrabě tyrolský. 19

20 Zkušený vyplňovatel dotazníků se pak už vůbec nepozastavuje nad tím, kdo vyplňuje prapodivné kolonky zabírající cca 80% plochy dotazníku, když přitom on vyplní pouze jméno, adresu a datum. Velmi rád bych na vlastní oči viděl osobu, která splňuje prapodivná kritéria uvedená v kolonkách např. dle.12c odst. 3 písm. d), tedy bezdětný svobodný otec pobírající sirotčí důchod, ale zkušenost mi napovídá, že taková osoba nikdy nežila, nežije ani žít nebude. Jde o pouhou legislativní fikci a úřad se sichruje pro případ, že by se jednou opravdu někdo takový objevil. Úřednice si vás nejprve řádně vychutnají, takže návštěva probíhá v několika etapách: 1) Na recepci uchopíte formulář C, neb tak radí informační nástěnka. 2) Na recepci uchopíte nový formulář C, neb ten předešlý jste zkazil. 3) Na recepci uchopíte formulář C, neb ten vyplněný se ukázal býti formulářem B, takže jste jej roztrhal. 4) Úřednice vás vykáže, neb formulář C vyplňují jen podnikatelé, vy máte vyplnit B, který jste ovšem před chvílí s gustem rozerval. 5) Polední přestávka. 6) Vyplníte tedy formulář B, leč špatně, neboť jste si nepřečetl řádně instrukce. V tuto chvíli se většina úředních bab smiluje jak nad vámi tak i nad našimi řídnoucími lesy a pod jejich dohledem a za neustálého peskování napíšete svůj pátý formulář. Heuréka! Neradujte se ovšem zbytečně, neb úřad vás může ještě dodatečně vyzvat k doplnění podání, pokud možnou ve lhůtě kratší dvou dnů. Přesně v souladu s heslem: Včera bylo pozdě! Nakonec i kniha knih má k úřednictvu co říci: Zjevení Janovo 9: Zatroubil pátý anděl... Otevřel se jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece... Z dýmu se vyrojily kobylky na zemi; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví; jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele (patrně podobenství úředního razítka). Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily (jasné podobenství správního řízení včetně procesních lhůt); Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tváře měly jako lidé (ale opravdu jen jako..). Hřívu měly jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi. Jak vidno, již Bible předvídala vznik byrokracie i její rozsáhlou feminizaci. Přitom je po staletí tato pasáž mylně interpretována jako podobenství konce světa. Ale dost úřadů. Práci lze hledat i jinými cestami. Do procesu shánění práce pro čerstvého absolventa je postupně zapojován stále širší okruh příbuzných a známých. V rámci zápalu se zapomene i na letité rozbroje v rodině. Rodičové se rozpomenou na veškeré možné i nemožné známé, kteří pak musí čelit jejich srdceryvným prosbám, navíc stupňovanými neustálým odvoláváním se na letité přátelství, které spočívá v tom, že maminka s dotyčnou paní před 10 lety stála ve frontě v mlíkárně. Z netradičních postupů zmiňme kupříkladu politickou kariéru. Vstupte do nějaké politické strany s totalitními sklony (stejně mám podezření, že to jsou skoro všechny...) a propracujte se ve stranické struktuře až na vrchol. Pak stačí již jen stranu dovést k moci. Klidně si ke svému plánu vyberte i velmi malou stranu. Alespoň nebude taková konkurence uvnitř, když po zvolení 2. místopředsedy není, kdo by dělal řadové členy. Pamatujte, že bolševici neměli v roce 1914 ani 1000 členů, a jak se za 3 roky dokázali vzchopit! Tak, že jim to jeden neúspěšný vídeňský malíř a vyučený čalouník záviděl. Takže k podobnému úspěchu vám stačí jen je napodobit. Především si obstarejte nějakou tu světovou válku a zbytek už přijde sám. 20