Zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Petra Kymlová Zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Marie Karfíková, CSc. Katedra: Katedra finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce:

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, že všechny použité prameny a literaturu jsem řádně citovala. Také prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. 1

3 ÚVOD OBECNĚ O DANI Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Pojem daně z příjmů fyzických osob Zařazení daně z příjmů fyzických osob v daňové soustavě České republiky DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB A JEJÍ ZÁKLADNÍ A VEDLEJŠÍ ZNAKY Subjekt daně Předmět daně Základ daně Sazba daně Splatnost daně Vedlejší znaky daně z příjmů fyzických osob PRÁVA A POVINNOSTI POPLATNÍKŮ SOUVISEJÍCÍ SE ZDAŇOVÁNÍM PŘÍJMŮ ZE ZÁVISLÉ ČINNOSTI A FUNKČNÍCH POŽITKŮ Práva a povinnosti poplatníků při uplatňování slev na dani Práva a povinnosti poplatníků při uplatňování nezdanitelných částek Práva a povinnosti poplatníků při podávání daňových přiznání POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ JAKO PLÁTCŮ DANĚ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Povinnosti plátce daně při vybírání a placení záloh na daň z příjmů fyzických osob Povinnosti plátce daně při ročním zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob Povinnosti plátce daně podle 38j zákona o daních z příjmů Ostatní povinnosti PROBLÉMY VZNIKAJÍCÍ PŘI PORUŠENÍ POVINNOSTÍ ZAMĚSTNAVATELŮ A JEJICH MOŽNÁ ŘEŠENÍ Důsledky neplnění povinností vůči správci daně Problémy insolvenčního správce jako plátce daně z příjmů fyzických osob Praktický příklad na postup insolvenčního správce při plnění povinností souvisejících s daní z příjmů fyzických osob ZÁVĚR

4 Úvod Tato diplomová práce má zpracovávat problematiku zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků. Tyto příjmy jsou pouze jedním druhem příjmů fyzických osob zdaňovaných podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Problematika daně z příjmů je velmi rozmanitá a široká. I přesto, že veřejnost se staví k jakýmkoliv změnám daní negativně, každoročně jsou více či méně zásadní změny schvalovány. Konkrétně zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů ) byl za dobu své účinnosti, tedy od 1. ledna 1993 již více než stokrát novelizován. K největšímu počtu novelizací došlo v roce 2004, kdy byl tento předpis novelizován celkem dvanáctkrát. Tak velký počet změn způsobuje u daňových poplatníků právní nejistotu a také problémy při samotném výpočtu a placení daní. Avšak jen 4 novely z tak velkého množství byly řazeny mezi klíčové. Z poměrně jednoduchého a přehledného zákona se tímto stal přesný opak. Za dobu své účinnosti vzniklo v tomto zákoně velké množství výjimek i nových pojmů, jako například superhrubá mzda. Výše odvedené daně z příjmů fyzických osob do státního rozpočtu je třetí největší hned za daní z přidané hodnoty a daní z příjmů právnických osob. Z toho vyplývá, že daň z příjmů je základním pilířem pro příjmy do státního rozpočtu. Podle daňové statistiky vydávané Ministerstvem financí České republiky byla v Praze v roce 2009 předepsána daň z příjmů fyzických osob ve výši Kč ,00, z toho více než Kč ,00 tvořila daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Z tohoto můžeme tedy vyvodit, že podstatnou část příjmů do státního rozpočtu tvoří právě příjmy fyzických osob ze závislé činnosti nebo funkčních požitků. Důvodů, proč tomu tak je, bude zřejmě hned několik. Hlavním důvodem však je to, že zaměstnanci nemohou od svých příjmů odečítat výdaje, které souvisí se zaměstnáním. Téměř vždy tedy mají zdanitelný příjem. Mají však nesporně jiné výhody. 3

5 Zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků je z pohledu poplatníka výrazně jednodušší. Ve většině případů nemusí tuto daň vypočítávat ani odvádět správci daně. Všechny tyto povinnosti za něho plní jeho zaměstnavatel, který vystupuje jako plátce daně. Je to ostatně logické vzhledem k tomu, že ne všichni zaměstnanci mají odborné znalosti v oblasti práva nebo mzdového účetnictví. Bylo by tedy krajně nepraktické, kdyby si všichni poplatníci mající příjem ze závislé činnosti, museli podávat svá daňová přiznání. Mnoho z nich by muselo požádat o pomoc svého zaměstnavatele nebo přímo daňového poradce. Velmi často se ale stává, že ani to, že plátcem daně je zaměstnavatel, nedává záruku, že bude daň z příjmů fyzických osob správně vypočtena a odvedena. Takovýchto případů v posledních letech přibývá. Vyplývá to nejen z provedených kontrol příslušných finančních úřadů, ale také z informací předávaných si insolvenčními správci, kteří po zaměstnavatelích, na jejichž firmu byl prohlášen konkurz, přejímají veškerou agendu, včetně mzdové. V této diplomové práci bych se proto ráda zaměřila především na oblast povinností, které zaměstnavateli vyplývají ze zákona o daních z příjmů a jaké problémy vznikají při jejich nesplnění. Na konkrétních příkladech bych ráda ukázala, že pro zaměstnance může být nesplnění povinností zaměstnavatele velkým problémem, a to nejen s finančním úřadem, ale i dalšími institucemi související s odvodem sociálního a zdravotního pojištění, jako jsou okresní správy sociálního zabezpečení, Česká správa sociální zabezpečení, zdravotní pojišťovny. Často platí, že pokud zaměstnavatel neplní povinnosti plátce daně, neplní ani další povinnosti vyplývající mu z dalších právních předpisů. Já se však budu zaměřovat pouze na předpisy daňového práva. Cílem této práce by mělo být především řešení, jak zaměstnavatele motivovat, popř. sankcionovat, aby své povinnosti plnil a neuváděl své zaměstnance do obtížných situací. Na modelových situacích si ukážeme, jaké možnosti dává současný právní řád zaměstnancům a také finančním 4

6 úřadům vůči zaměstnavateli, který porušuje povinnosti související se zdaňováním příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků. 5

7 1. Obecně o dani z příjmů fyzických osob 1.1 Pojem daně z příjmů fyzických osob Abychom mohli pracovat s problematikou zdaňování příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků je nutné se nejprve zaměřit na vysvětlení základních pojmů. Pojem daň není definován v žádném právním předpise, proto je nutné vycházet z právní a ekonomické teorie. Většina odborníků ať už z ekonomické oblasti nebo oblasti práva se shoduje na základních atributech pojmu daně. Daň definují jako zákonnou platbu do veřejných rozpočtů, která je neekvivalentní, neúčelová, placená buď pravidelně, nebo za určitých okolností. Od daně je nutné odlišovat pojem poplatek, který je také příjmem do veřejných rozpočtů. Jinak už se ale od daně zásadně odlišuje. Poplatek je podle Kubátové definován jako: Peněžní ekvivalent za služby poskytované veřejným sektorem. Je účelový, dobrovolný, nepravidelný a nenávratný. 1 Můžeme tedy říci, že je opakem daně. Společným atributem je to, že obě tyto dávky, tedy jak daň, tak poplatek, plynou do veřejných rozpočtů. Zákonnost daní je vyjádřena nejen v příslušných daňových zákonech, ale i v ústavním pořádku České republiky. Jedná se především o článek 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který říká, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. S ukládáním daní souvisí také čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR 2. Neekvivalentnost daní spočívá v tom, že poplatníci nemohou očekávat protiplnění za odvedení daně do státního nebo jiných rozpočtů. Neznamená to však, že by tyto peníze nebyly použity na veřejné výdaje. Je tím pouze řečeno, že poplatník, který zaplatí určitou částku na dani z příjmů fyzických 1 KUBÁTOVÁ, K.: Daňová teorie a politika. 1. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2000, str čl. 2 odst. 3 zákona č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky: Státní moc souží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 6

8 osob nezíská z rozpočtu stejnou částku na jím přijímaných veřejných statcích. Dalším atributem daně je její neúčelovost. Získané peníze nejsou tedy použity na konkrétní předem stanovený účel. V rozpočtu jsou shromažďovány a poté použity na úhradu veřejných výdajů. Nelze tedy například říci, že pan X zaplatil daň z příjmů ze závislé činnosti a za to bylo vystavěno dětské hřiště v obci Z. Daň z příjmů fyzických osob je typem daně, která je placena pravidelně, tj. každý rok. Tím se odlišuje od tzv. dávky, která je placena jednorázově. Daň z příjmů byla na našem území zavedena v roce Její předchůdkyní byla výdělková daň zavedená roku V roce 1927 byly Englišovou reformou zavedeny jako osobní příjmové daně daň z vyššího služného a daň z příjmů. Zákonem č. 109/1947 Sb. byla zavedena daň ze mzdy. Tato daň již vykazovala znaky současné daně z příjmů fyzických osob při zdaňování příjmů ze závislé činnosti. Srážky prováděl zaměstnavatel a na konci roku provedl vyúčtování, tedy stejný princip jako dnes. Daň ze mzdy byla koncipována jako nejjednodušší. Počítala se z hrubé mzdy. Sazba byla progresivní. Na zařazení do určitého daňového pásma měl vliv věk, rodinný stav či počet dětí. Sazba daně se pohybovala v rozmezí %. V padesátých letech minulého století byla zákonem č. 76/1952 Sb. provedena radikální přestavba daňové soustavy. Bylo zavedeno devět nových druhů daní. Tento zákon platil až do roku 1992, kdy začal platit současný zákon o daních z příjmů. 3 Každá daň plní určité funkce. Mezi základní funkce patří funkce alokační, která spočívá v umísťování finančních prostředků získaných prostřednictvím odvedených daní k zabezpečení veřejných statků, dále funkce akumulační, která má za úkol soustřeďovat odvody daní od jednotlivých poplatníků. Funkcí, která na soustředění finančních prostředků navazuje, je funkce 3 STARÝ, M. Dějiny daní a poplatků. 1. vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2009, str

9 redistribuční, která má zajišťovat použití odvedených peněz na veřejné statky. Neméně důležitou funkcí je funkce stabilizační, která má tlumit cyklické výkyvy v ekonomice. Ovšem nejvýznamnější je určitě funkce fiskální, která spočívá právě v získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů. Tyto základní funkce musí plnit každá daň zařazená do daňového systému každého státu. Kubátová také zmiňuje další atributy daní, aby daň byla považována za optimální. Daně by tedy měly být spravedlivé, únosné, jednoduché a právně perfektně vnímané. Také mají poskytovat zábranu proti daňovým únikům a dvojímu zdanění Zařazení daně z příjmů fyzických osob v daňové soustavě České republiky Všechny daně vybírané v určitém státě a v určitém čase jsou součástí daňové soustavy. V daňové soustavě jsou daně systematicky členěny podle nejrůznějších kritérií, jako jsou například postavení subjektu na trhu, místa výběru daně, vazby na objekt, předmětu zdanění, použité sazby daně nebo časového kritéria výběru daně. V České republice byla soustava daní upravována zákonem č. 212/1992 Sb. o soustavě daní, který byl zrušen zákonem č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních. Nyní tedy není soustava daní upravena zákonem, ale přesto fakticky existuje. Jednotlivé daně jsou pak upravovány jednotlivými zákony, například zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. Od pojmu daňové soustavy je nutné rozlišovat pojem daňový systém. Daňový systém je pojem širší a zahrnuje jak daňovou soustavu, tak další pojmy, a to právně, organizačně a technicky konstituovaný systém institucí, které zabezpečují správu daní a systém nástrojů, metod a pracovních postupů těchto institucí 5. Na daňový systém jsou v teorii kladeny určité požadavky. Mezi nejzákladnější z těchto požadavků je jistě požadavek na 4 KUBÁTOVÁ, K..; VYBÍHAL, V. a kol. Optimalizace daňového systému ČR v kontextu Evropského regionu a měnícího se ekonomického, sociálního a právního prostředí. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str GRÚŇ, L. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2009, str. 91 8

10 ekonomickou efektivnost, tedy aby náklady na výběr byly nižší než skutečně vybrané peníze. Na daňový systém jsou v teorii kladeny určité požadavky. Mezi nejzákladnější z těchto požadavků je jistě požadavek na ekonomickou efektivnost, tedy aby náklady na výběr byly nižší než skutečně vybrané peníze. Jako další požadavky můžeme zmínit například nutnost spravedlnosti systému, administrativní jednoduchost při výběru daní, politickou přehlednost a také pružnost, tedy snadnost měnit systém podle potřeb státu. Daň z příjmu fyzických osob řadíme v daňové soustavě České republiky mezi daně přímé, osobní, důchodové, pravidelné, vybírané státem. Přímé daně jsou charakteristické tím, že daňovou povinnost není možné přenést na jiný subjekt, jako tomu je u daní nepřímých. Poplatník odvádí daně na úkor svého vlastního důchodu. Osobními daněmi máme na mysli daně, které jsou adresné, tedy vztahující se ke konkrétnímu poplatníkovi. Výhodou osobních daní je, že zohledňují platební schopnost poplatníka, tedy nejen jeho příjmy, ale i rodinnou situaci, zdravotní stav, věk a další aspekty. Opakem osobních daní jsou daně na věci neboli in rem. Důchodovými daněmi rozumíme daně, které jsou vypočítávány z poplatníkova důchodu. Daň z příjmů fyzických osob je typickou důchodovou daní. V případě této daně je zdaňován důchod ve formě mzdy nebo platu. Pravidelnost daně z příjmů fyzických osob spočívá v tom, že tato daň je vybírána každoročně. Osobní důchodové daně tvoří největší objem příjmů odváděných do veřejných rozpočtů. Důvodů je pro to hned několik. Výběr daně je spravedlivý. To znamená, že postihuje všechny poplatníky, kteří dosáhnou určitého příjmu, ale současně odpovídá platební schopnosti poplatníka. Také 9

11 se jedná o daně průhledné, což znamená, že zdaňované příjmy lze snadno zjistit. 2. Daň z příjmů fyzických osob a její základní a vedlejší znaky Daň z příjmů fyzických osob stejně jako ostatní daně v daňové soustavě České republiky obsahuje základní a vedlejší prvky, které tuto daň konkretizují. Tyto jednotlivé prvky jsou vymezeny v jednotlivých daňových zákonech. Daň z příjmů fyzických osob upravuje zákon č. 599/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z příjmů ). Mezi základní znaky daně z příjmů fyzických osob řadíme: - subjekt, - objekt, - základ daně, - sazba, - splatnost. Mezi znaky vedlejší, které charakterizují daň z příjmů fyzických osob, patří: - sankce, - osvobození od daně, - slevy na dani - nezdanitelné části základu daně. Jednotlivé znaky podrobněji jsou vysvětleny v následujících kapitolách. 2.1 Subjekt daně Subjektem daně se obecně rozumí ten, kdo daň platí. Zákon o daních z příjmů však pracuje s jiným pojmem, než je subjekt daně. V 2 stanovuje, kdo je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob. Pojem poplatník byl až do 10

12 31. prosince 2010 definován v zákoně č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, a to v 6. Za poplatníka se považuje osoba, která je přímo podrobena dani. Od je však tento zákon nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., který sice také daňové subjekty upravuje, a to v 20, ale pojem poplatník již konkrétně nedefinuje. Nicméně při stanovení definice pojmu poplatník lze vycházet z definice utvořené daňovou teorií, která se shoduje s definicí ve zrušeném zákoně č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů. Jestliže je tedy poplatníkem osoba, která je přímo podrobena dani, musí se jednat o osobu fyzickou, protože daň z příjmů ze závislé činnosti je daní z příjmů fyzických osob. Toto také stanoví 2 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Tento zákon nevylučuje jako poplatníky osoby nezletilé, osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. I tyto osoby jsou tedy povinny danit své příjmy. Zákon o daních z příjmů rozlišuje poplatníky na daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Toto členění je důležité pro stanovení zdanitelných příjmů. Daňoví nerezidenti na území České republiky zdaňují pouze příjmy, které plynou ze zdrojů v České republice. To znamená, že německý občan, který bydlí na území Německa a pracuje u českého zaměstnavatele, bude zdaňovat pouze příjmy plynoucí mu ze zaměstnání u tuzemského zaměstnavatele. Ostatní příjmy bude zdaňovat v jiném státě. Naopak daňový rezident zdaňuje v České republice všechny příjmy, které získal během zdaňovacího období bez ohledu na zemi zdroje. Za daňového rezidenta je podle 2 odst. 2 zákona o daních z příjmů považován: poplatník, který má na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Pojmy obvyklé zdržování a bydliště zákon definuje v ustanovení 2 odst. 4. Rozhodujícím počtem dní strávených na území České republiky je 183 dní. Výjimkou v obvyklém zdržování jsou osoby, které se na našem území zdržují za účelem léčení nebo studia. Ti by překročili hranici 183 dní, ale jsou považováni za nerezidenty. Bydlištěm se rozumí stálý byt, kde má poplatník v úmyslu se zdržovat a má ho kdykoliv 11

13 k dispozici. Může se však jednat nejen o byt vlastní, ale i pronajatý. Podrobněji se k této problematice vyjadřuje Pokyn 300 ze dne 16. listopadu 2006 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu ve znění pozdějších předpisů (dále jen pokyn 300 ). Tyto osoby mají tzv. neomezenou daňovou povinnost. Daňové nerezidenty zákon o daních z příjmů vymezuje negativně v ustanovení 2 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Tyto subjekty mají tzv. omezenou daňovou povinnost. Další pojem, který se v souvislosti s daňovými subjekty objevuje, je pojem plátce daně. I ten byl definován v ustanovení 6 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů. Situace je stejná jako u definice poplatníka, a proto i zde lze z této definice vycházet. Plátcem daně rozumíme osobu, která daň vybranou od poplatníků odvádí správci daně. Plátce daně je daňovým subjektem daně z příjmů ze závislé činnosti. Za plátce daně považujeme zaměstnavatele příslušného zaměstnance, který daň platí. Plátce daně je odpovědný za odvedení této vybrané daně (viz. kapitola 4 - Povinnosti zaměstnavatele) Předmět daně Obecně je možné předmět daně charakterizovat jako finanční hodnotu, na jejímž základě je uložena poplatníkovi jeho daňová povinnost. Předmětem daně u daně z příjmů rozumíme samozřejmě příjem, a to jak příjem peněžní tak i nepeněžní (viz 3 odst. 2 zákona o daních z příjmů). Nepeněžní příjem je příjem vzniklý tím, že zaměstnanec nezaplatil plnou cenu za nabytí určité věci, služby nebo poskytnutím majetkového práva nebo nemovitosti. 6 Za nepeněžní příjem považujeme například bezplatné užívání služebního vozidla pro soukromé účely. Nerozhoduje také, zda se jedná o příjem pravidelný nebo jednorázový. Zákon o daních z příjmů vymezuje 6 Pelc, V. Daňový průvodce pro mzdové účetní. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 4 12

14 obecně příjmy v 3 odst. 1 písm. a) až e). Zde vyjmenované příjmy jsou rozvedeny v následujících ustanoveních. 3 odst. 4 stanoví příjmy, které předmětem daně z příjmů fyzických osob nejsou. Mezi takového příjmy patří například úvěry a půjčky, částky vyplacené zdravotní pojišťovnou při překročení limitu uhrazených regulačních poplatků nebo příjmy z rozšíření či zúžení společného jmění manželů. Příjmy, týkající se závislé činnosti a funkčních požitků určuje 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Mezi příjmy ze závislé činnosti patří příjmy ze současného i dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru. Základním atributem těchto poměrů je především to, že poplatník je povinen plnit osobně příkazy plátce daně, tedy svého zaměstnavatele. Povinnost plnit tyto příkazy je znakem závislé práce. Zaměstnanec tedy nejedná pod vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Dalším znakem závislé práce je konání této práce za mzdu, plat nebo odměnu za práci, kterou zaměstnanec koná v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele. Tato práce je vykonávána v tzv. základním pracovněprávním vztahu, za který lze považovat pracovní poměr a pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Není tedy rozhodující jakou smlouvou, je závislá činnost upravena. Může se jednat o smlouvu pracovní, dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Všechny tyto skutečnosti upravuje v současnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Novela tohoto zákona zavedla pojem závislé práce především z důvodů sjednocení výkladů tohoto pojmu. Do 31. prosince 2011 bylo nutné při definici pojmu závislé práce vycházet z judikatury. Druhou skupinu příjmů ze závislé činnosti tvoří příjmy za práci členů družstev, společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností. Třetí okruh příjmů ze závislé činnosti tvoří odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. Mezi statutární orgány řadíme jednatele u společnosti s ručením omezeným, členy představenstva u akciové společnosti a komanditisty v komanditní společnosti. 13

15 Za příjmy zdaňované podle 6 zákona o daních z příjmů dále považujeme funkční požitky. Tento pojem zahrnuje funkční platy a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců. Představiteli státní moci jsou například poslanci, senátoři, ministři a další. Za funkční požitky se nepovažují příjmy prezidenta republiky. Funkční požitky pobírají také poplatníci, kteří zastávají funkci v orgánech obcí, v jiných orgánech územních samosprávy, státních orgánech, občanských a zájmových sdruženích, komorách a jiných institucích a orgánech. Funkčními požitky jsou například odměny starostů obcí, odměny předsedů zájmových sdružení a další. Předmětem daně z příjmů jsou vždy příjmy skutečné, které způsobí zvýšení majetku poplatníka. 6 odst. 7 upravuje stejně jako 3 odst. 4 příjmy, které nejsou předmětem daně. Tyto příjmy se týkají přímo pracovněprávních vztahů. Jedná se například o náhrady cestovních výdajů, jestliže zaměstnavatel vyšle zaměstnance na pracovní cestu. Podmínky pro toto vyslání stanovují ustanovení zákoníku práce. Dalším příjmem, který není předmětem daně z příjmů fyzických osob, je hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Toto ustanovení je velmi důležité pro bezpečnost zaměstnanců. Od příjmů, které nejsou předmětem daně, musíme odlišovat příjmy, které jsou předmětem daně, ale daň se z nich neodvádí, protože tyto příjmy jsou osvobozeny od daně. Rozdíl spočívá především v tom, že příjmy, které nejsou předmětem daně, nebudou uvedeny v daňovém přiznání. Naopak příjmy osvobozené od daně v přiznání uvedeny budou. 2.3 Základ daně Základem daně se obecně míní to, z čeho se výsledná daň bude počítat. U daně z příjmů fyzických osob je základ daně definován v 5 zákona o daních 14

16 z příjmů. Toto ustanovení však odkazuje na speciální ustanovení týkající se přímo příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (viz. 6 odst. 13 zákona o daních z příjmů). Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků jsou pouze jedním druhem příjmů zdaňovaných zákonem o daních z příjmů. Mezi další příjmy řadíme příjmy z podnikání, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy. Při zjišťování základu daně postupujeme tak, že nejprve vypočítáme základy daní u jednotlivých příjmů. Bude se jednat o tzv. dílčí základy daně. Součet těchto dílčích základů pak tvoří základ daně z příjmů fyzických osob. Do základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně a příjmy, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou daně ze samostatného základu ( 36 zákona o daních z příjmů) 7. Základ daně u příjmů ze závislé činnosti tvoří úhrn příjmů za závislé činnosti, který je navýšen o povinné pojistné odváděné zaměstnavatelem. V médiích, ale i na politické scéně se často pro takto navýšený základ daně používá pojem superhrubá mzda. Povinné pojistné odváděné zaměstnavatelem zahrnuje pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Výši tohoto pojištění určuje zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů. Tato zvláštnost stanovení základu daně je velmi neobvyklá. Znamená to totiž, že daň se vypočítá nejen ze skutečného příjmu, ale i z pojistného, které vlastně osobě s těmito příjmy nenáleží. Výsledkem je tedy to, že zdaní i to, co není jejím příjmem. Dle důvodové zprávy k novelizaci zákona o daních z příjmu je systém superhrubé mzdy také značně diskriminační, protože poplatní daně z příjmu ze závislé činnosti mají vyšší daňové zatížení než poplatníci, jimž plynou příjmy z jiných činností. U poplatníků s vysokými příjmy ze závislé činnosti, kteří dosáhnou maximálního vyměřovacího základu, dochází navíc k daňové regresi. Tento způsob stanování základu daně by se měl změnit od 1. ledna V tento den nabyde účinnosti změna zákona o daních z příjmů, kde dojde ke zrušení 7 BAKEŠ, M.; KARFÍKOVÁ, M.; KOTÁB, P.; MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str

17 konceptu superhrubé mzdy a základem pro výpočet daně z příjmů bude hrubá mzda, jako tomu bylo před zavedením superhrubé mzdy. Tato změna však přinese také změnu sazby daně. Ze stávajících 15 % vzroste sazba daně na 19 %. 2.4 Sazba daně Pojem sazba daně lze chápat jako určité měřítko, pomocí kterého se vypočítá výše daně. Sazby daně rozlišujeme pevné (daň je určena pevnou částkou) nebo pohyblivé, které jsou závislé na výši základu daně. Pohyblivé sazby dále členíme na lineární, progresivní a degresivní. V současnosti je sazba daně z příjmů fyzických osob nastavena jako sazba lineární. V minulosti tomu bylo jinak a pro výpočet daně z příjmů ze závislé činnosti se používala sazba progresivní stupňovitá. Při tomto způsobu výpočtu se vyšší základ daně zdaňoval vyšší procentní sazbou. Výše sazby činí 15 % ( 16 zákona o daních z příjmů). Sazba je tedy pro všechny poplatníky ve stejné výši, ale výše konkrétní daně se samozřejmě bude lišit, a to podle velikosti daňového základu. Nemůžeme tedy hovořit o dani z příjmů jako o dani rovné, jak je nesprávně používáno v médiích. 2.5 Splatnost daně Splatností daně rozumíme dobu, kdy je nutné daň zaplatit. Za den platby označujeme den, kdy dojde k připsání částky na účet správce daně nebo den, kdy byla hotovost přijata úřední osobou příslušného správce daně. 8 Daň z příjmů fyzických osob má v tomto směru také určité odlišnosti. Z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků je každý měsíc odváděna záloha. Odpovědnost za tyto zálohy má plátce daně neboli zaměstnavatel. Výpočet záloh stanoví ustanovení 38h zákona o daních z příjmů. Na základě tohoto ustanovení musí zaměstnavatel zálohu vypočítat a odvést příslušnému finančnímu úřadu. Po skončení zdaňovacího období existují dvě varianty, jak odst. 1zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů 16

18 zálohy vyúčtovat. První z možností je ta, že zaměstnanec požádá svého zaměstnavatele jako plátce daně o roční zúčtování (viz dále). Musí ale splnit zákonné podmínky stanovené v 38ch zákona o daních z příjmů. Druhá možnost je, že sám zaměstnanec podá daňové přiznání a v něm vyčíslí nedoplatek nebo přeplatek na dani. Nedoplatek vzniká tím, že celková výše záloh placená po dobu zdaňovacího období je nižší než vyměřená celková daň. U přeplatku je tomu naopak. O přeplatek pak může poplatník zažádat a správce daně jej poplatníkovi vrátí. Daňové přiznání je nutné podat příslušnému finančnímu úřadu do 3 měsíců od skončení zdaňovacího období (viz 136 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. dále jen daňový řád ). Zdaňovacím obdobím u daně z příjmů ze závislé činnosti je kalendářní rok. Daňové přiznání musí tedy poplatník podat do 31. března následujícího roku. 2.6 Vedlejší znaky daně z příjmů fyzických osob Vedle základních znaků daně z příjmů fyzických osob je nutné se zabývat také znaky vedlejšími. Mezi vedlejší znaky daní řadíme sankce, osvobození od daně, slevy na dani a nezdanitelné části základu daně Sankce Sankcí rozumíme určitou újmu, která je následkem porušení určité zákonem stanovené povinnosti. Sankce týkající se daňové oblasti řeší zákon č. 80/2009 Sb., daňový řád. Tento zákon upravuje v části čtvrté všechny sankce, které mohou být při správě daní uloženy. V souvislosti s daní z příjmů fyzických osob může být uložena jako sankce: a) pokuta za opožděné tvrzení daně tato sankce je uložena v případě, že daňový subjekt nepodá nebo podá opožděně své daňové tvrzení (tedy po lhůtě pro podání daňového přiznání). Daňovým tvrzením rozumíme daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Výše pokuty je stanovena procentní sazbou ze stanovené daně. Minimální výše pokuty činí Kč 500,00. Maximální možná pokuta činí Kč ,00, 17

19 b) penále tato sankce je ukládána z důvodů chybného daňového tvrzení. Pokud daňový subjekt špatně vypočítá svou daňovou povinnost, může správce daně daň doměřit a z této částky je poté vypočítáno navíc ještě penále ve výši 20 %, c) úrok z prodlení tato sankce nastupuje jako následek porušení povinnosti zaplatit daň řádně a včas. V tomto případě tedy daňový subjekt sice odevzdá daňové tvrzení v pořádku, ale výši daně nezaplatí vůbec nebo v nesprávné výši, popřípadě uhradí částku pozdě (tedy po lhůtě splatnosti daně). Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí Osvobození od daně Osvobození od daně je třeba odlišovat od pojmu příjmy, které nejsou předmětem daně. Rozdíl spočívá v tom, že příjmy, které nejsou předmětem daně, nemusí poplatník uvádět ve svém daňovém přiznání. U daně z příjmů fyzických osob se jedná o náhrady cestovních výdajů, hodnotu osobních ochranných pracovních prostředků, částky přijaté zálohově, náhrady za opotřebení vlastního nářadí. Naopak příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny, v daňovém přiznání uváděny jsou, ale není z nich daň odváděna. Příjmy osvobozené od daně nalezneme v zákoně o daních z příjmů v několika ustanoveních. Obecně všech druhů osvobozených příjmů se týká ustanovení 4 zákona o daních z příjmů. V tomto ustanovení nalezneme velké množství příjmů. Mezi osvobozené příjmy, které nejvíce souvisí s daní z příjmů ze závislé činnosti, můžeme zařadit příjmy z dávek nemocenského pojištění, příjem plynoucí ve formě daňového bonusu nebo nově ustanovený příspěvek fyzickým osobám poskytovaný podle zákona upravujícího stavební spoření a státní podporu stavebního spoření. Velké zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád 18

20 množství osvobozených příjmů komplikuje stanovení daně. Osvobozené příjmy totiž tvoří jakousi výjimku ze zdaňovaných příjmů. Daně z příjmů fyzických osob se dále týká ještě ustanovení 6 odst. 9 písm. a) až u) zákona o daních z příjmů. Jmenovat můžeme například hodnotu stravování, hodnotu nealkoholických nápojů, nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem z fondu kulturních a sociálních potřeb, odstupné a další. Pro správné určení osvobozených příjmů při výpočtu daně z příjmů fyzických osob je nutné zohlednit obě tato ustanovení zákona Nezdanitelná část základu daně Nezdanitelnou částí základu daně se rozumí taková část základu daně, která tento základ snižuje a teprve poté dojde k samotnému výpočtu daně z příjmů. Touto problematikou se zabývá zákon o daních z příjmů v 15. Toto ustanovení dává poplatníkovi možnost odečíst si od základu daně tyto částky: a) hodnotu poskytnutých darů zde musí být splněny zákonné podmínky, jako je osoba, které je dar poskytnut. Může se jednat jak o osobu fyzickou, tak i právnickou. 15 odst. 1 taxativně vyjmenovává účel, na který je možné poskytnout dar (jedná se např. o financování vědy a vzdělávání, kultury a školství, na ochranu zvířat, na požární ochranu apod.) a poté si jeho hodnotu odečíst od základu daně. Další podmínkou je výše daru. Musí činit alespoň Kč 1.000,00. Mezi velmi časté poskytnuté dary patří zasílání tzv. DMS zpráv. Jedná se o SMS zprávu zaslanou na zvláštní telefonní číslo. Za odeslání této zprávy je mobilním operátorem odečtena předem stanovená částka. Část těchto peněz si ponechá provozovatel telefonní sítě a část směřuje na dobročinný účel, který je také předem oznámen. Pokud hodnota daru z těchto zpráv přesáhne částku Kč 1.000,00, může si poplatník uplatnit i tento dar jako nezdanitelnou část základu daně. Výši daru prokáže svou fakturou za poskytnuté telefonní služby. 19

21 Zvláštním druhem daru je bezplatný odběr krve. V tomto případě si poplatník může odečíst za každý odběr krve Kč 2.000,00, b) úroky zaplacené ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření, hypotečního úvěru nebo úvěru poskytnutého na financování bytových potřeb základní podmínkou pro odpočet této částky je především financování bytové potřeby. Pod tento pojem lze zahrnout pořízení, oprava, stavba, přestavba domu nebo bytu. Maximální výše úroků, která může být odečtena od základu daně, činí Kč ,00. Od 1. ledna 2013 však dojde ke snížení této částky o Kč ,00, tedy na částku Kč ,00. c) příspěvek na penzijní připojištění a pojištění u tohoto příspěvku je nutné rozlišovat penzijní připojištění se státním příspěvkem, kde je možné odečíst od základu daně zaplacenou částku sníženou o Kč 6.000,00 (s účinností od 1. ledna 2013 bude zaplacená částka snížena o Kč ,00) a penzijní pojištění na základě smlouvy o penzijním pojištění, kde je možné odečíst celou částku zaplacených během zdaňovacího období. Maximální částka, kterou lze v obou případech odečíst činí Kč ,00, d) zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění v tomto případě zákon stanoví podmínky pro možnost odpočtu na základě uzavřené smlouvy, která musí splňovat parametry stanovené v zákoně o daních z příjmů. Maximální možnou výší odpočtu je opět Kč ,00, e) zaplacené členské příspěvky toto ustanovení se týká členů odborové organizace. Od základu daně je možné odečíst 1,5 % zdanitelných příjmů podle 6, maximálně však do výše Kč 3.000,00, f) úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání jedná se o zkoušky, které jsou nutné k výkonu zaměstnání a nejsou hrazeny zaměstnavatelem. Musí se však jednat o zkoušky ověřující další vzdělávání. Další vzděláváním rozumí zákon č. 179/2006 Sb. ve znění pozdějších přepisů, o ověřování a uznávání výsledků dalšího 20

22 vzdělávání takové vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním. Nesmí se tedy jednat o vzdělávání předškolní, základní, střední nebo vyšší odborné. Zařadit sem můžeme například státní zkoušku z cizího jazyka, pokud zaměstnanec při své práci cizí jazyk využívá. Nejvíce je možno odečíst Kč ,00. U osob se zdravotním postižením je maximální částka vyšší Slevy na dani Institut slev na dani byl zaveden do zákona o daních z příjmů novelou zákona č. 669/2004 Sb. Do té doby existovaly pouze odčitatelné položky od základu daně, které byly konstruovány na principu solidarity a zohledňovaly rodinnou, sociální a zdravotní situaci poplatníka 10. Tyto nezdanitelné částky se od roku 2005 přesunuly do režimu slev na dani. Zásadním rozdílem mezi těmito instituty je, jak už z názvu vyplývá ten, že zatímco odčitatelné položky bylo možné odečíst od základu daně a teprve poté se vypočítala výše daně, slevy na dani se odečítají již od vypočtené výše daně. Mohlo by se zdát, že současný systém slev na dani je pro poplatníka výhodnější. Během roku zaplatí méně na zálohách na daň a má tedy v průběhu roku vyšší příjem. Ovšem dle mých osobních zkušeností je veřejnost, především tedy lidé v dlouhodobém zaměstnaneckém poměru, kteří spoléhají na roční zúčtování záloh od zaměstnavatele, značně rozhořčena při pohledu na výsledek právě ročního zúčtování záloh. Byli totiž zvyklí, že právě v období března jim byl vyplacen poměrně vysoký přeplatek na dani. Především lidé s nízkými příjmy se s touto změnou, kdy během roku neplatí žádné zálohy a tedy nemohou dostat žádný přeplatek na dani, těžko smiřují. Zákonodárce však zvolil tento způsob úlev a je již na zaměstnavatelích popř. na daňových poradcích, aby poplatníkům rozdíl mezi institutem odčitatelných položek a slev na dani řádně vysvětlili. Dle mého názoru je systém slev na dani jednodušší a také průhlednější. Zaměstnanec si může snadno zkontrolovat na své výplatní pásce, zda došlo k uplatnění všech slev na dani bez složitého výpočtu. 10 Vybíhal, V.: Zdaňování příjmů fyzických osob 2010 praktický průvodce. 6. vydání, Praha: GRADA, 2010, str

23 Poplatníci daně z příjmů fyzických osob mohou uplatňovat celou řadu slev vyjmenovaných v 35ba a 35c zákona o daních z příjmů. Tyto slevy lze rozdělit do dvou skupin. První skupina obsahuje slevy na dani, které je možno uplatňovat během zdaňovacího období při placení záloh. Druhou skupinu tvoří slevy na dani, které je možno odečíst až při ročním zúčtování záloh nebo podání daňového přiznání. Nejvýznamnější slevou na dani je sleva na poplatníka. Tuto slevu může uplatňovat každý, pokud podepíše u svého zaměstnavatele prohlášení k dani z příjmů ze závislé činnosti (více v násl. kapitole). Jedná se o slevu, kterou lze na základě ustanovení 35ba odst. 3 odečítat za každý kalendářní měsíc zdaňovacího období, a to ve výši 1/12 tedy částku Kč 2.070,00. V loňském roce činila tato sleva Kč 1.970,00, tedy o Kč 100,00 měsíčně méně. V médiích se hovořilo tzv. povodňové stokoruně. Ministr financí touto změnou zákona o daních z příjmů sledoval zvýšení příjmů do státního rozpočtu, který pak měl být užit především k odstranění následků po povodních. V letošním roce se výše slevy vrátila na úroveň roku Tato sleva na dani se nekrátí. Náleží tedy poplatníkovi v celé výši i přesto, že nepracoval po celé zdaňovací období. Další možnou slevu na dani si může uplatnit poplatník, který pobírá invalidní důchod podle zákona o důchodovém pojištění 11. Výše slevy závisí na stupni invalidity. Pro invaliditu prvního a druhého stupně je možné odečíst od výše daně Kč 2.520,00 ročně. Pro nejvyšší stupeň invalidity, tedy stupeň třetí, lze odečíst od daně Kč 5.040,00. I v případě této daně je možné tuto slevu uplatnit v každém kalendářním měsíci, kdy jsou splněny podmínky pro slevu na dani. Také poplatníci, kteří jsou držiteli průkazu ZTP/P mají podle zákona o daních z příjmu dle ustanovení 35ba odst. 1 písm. e) mohou využít slevy na dani, a to ve výši Kč ,00 ročně, což činí Kč 1.345,00 měsíčně. 11 zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů 22

24 Poslední slevou na dani, kterou je možné odečítat v příslušném kalendářním měsíci je sleva u poplatníka, který se soustavně připravuje na své budoucí povolání. U této slevy musí poplatník splnit zákonné podmínky. První z nich je nutnost studovat na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole. U vybraných jazykových škol 12 lze také tuto slevu na dani využít, pokud poplatník navštěvuje pomaturitní studium. Slevu nelze uplatnit u formy distančního nebo kombinovaného studia. Druhou podmínkou je podmínka věku. Poplatník si může tzv. slevu na studenta uplatnit pouze do 26 let věku, popř. do dovršení věku 28 let v případě doktorského studijního programu. Studuje-li i po překročení této věkové hranice, nemá již na tuto slevu na dani nárok. Výše slevy činí ve zdaňovacím období Kč 4.020,00, což činí Kč 335,00 měsíčně. Poslední slevou na dani uvedenou v ustanovení 35ba je sleva Kč ,00 na manžela nebo manželku. V případě, že manžel nebo manželka je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se částka slevy na dvojnásobek, tedy na Kč ,00. Tuto slevu mohou využít poplatníci, jejichž manžel nebo manželka nemají vlastní příjem nebo jejichž příjem nepřesahuje Kč ,00 ročně. Do tohoto příjmu se nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v 35ba odst. 1 písm. b), například dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, a další. Do příjmu se naopak započítávají dávky nemocenského pojištění, dividendy, podíly na zisku úroky z vkladů na běžném účtu, příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání, příjmy z pronájmu, ostatní příjmy a jiné. 13 Tato sleva se od výše uvedených liší tím, že je možné ji uplatnit pouze při ročním zúčtování záloh nebo v daňovém přiznání podávaném poplatníkem. Mezi zvláštní daňové zvýhodnění patří daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné domácnosti. Zvláštností tohoto 12 10, zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí předpis vyhláška č. 322/2005 Sb. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva práce a sociálních věcí o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považují za studiu na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů 13 Vybíhal, V. Zdaňování příjmů fyzických osob 2010 praktický průvodce. 6. vydání. Praha: GRADA, 2010, str

25 zvýhodnění je to, že se může jednat buď o slevu na dani, daňový bonus popř. kombinace slevy na dani a daňového bonusu. Sleva na dani může být maximálně do výše vypočtené daně z příjmu. Je-li tedy daň nižší než výše slevy na dani, bude se jednat o tzv. daňový bonus. Ten se poplatníkovi přičte k částce k výplatě v případě měsíčních záloh nebo vrátí jako přeplatek na dani v případě ročního zúčtování (popř. daňového přiznání). Například poplatník, který má výši měsíční zálohy ve výši Kč 700,00 uplatní slevu na dani ve výši Kč 700,00 a daňový bonus ve výši Kč 267,00. I zde platí, že možnost využít tohoto daňového zvýhodnění je vázáno na řadu zákonných podmínek. Především se musí jednat o poplatníka, s nímž žije vyživované dítě ve společné domácnosti. Obvykle žije dítě v domácnosti s oběma rodiči, ale daňové zvýhodnění může uplatnit pouze jeden z nich. Další podmínka spočívá v tom, že poplatník musí dosáhnout příjmu minimálně ve výši šestinásobku minimální mzdy 14 za zdaňovací období. Za vyživované dítě se považuje dítě, které je nezletilé nebo se soustavně připravuje na budoucí povolání maximálně však do dovršení věku 26 let (viz 35c odst. 6). Toto daňové zvýhodnění je kráceno podle počtu měsíců, kdy žije poplatník s vyživovaným dítětem ve společné domácnosti. Narodí-li se například poplatníkovi dítě 10. prosince, může si uplatnit daňové zvýhodnění pouze v měsíci prosinci. 3. Práva a povinnosti poplatníků související se zdaňováním příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků Každý poplatník daně z příjmů má jak práva, například možnost uplatnění slev na dani tak také určité povinnosti. V případě daně z příjmů fyzických osob je množství povinností zúženo na minimum z důvodu odpovědnosti zaměstnavatele jako plátce této daně. I přesto však některé zůstávají a každý poplatník je musí splnit. 14 minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci, výši určuje vláda nařízením č. 567/2006 Sb. V současné době činí minimální mzda Kč 8.000,00. 24

26 3.1 Práva a povinnosti poplatníků při uplatňování slev na dani Poplatník uplatňující slevu na dani podle ustanovení 35ba zákona o daních z příjmů má povinnost prokázat, že splňuje podmínky pro nárok na tyto slevy na dani. Nejjednodušší způsob, jak uplatňovat slevy na dani, je podepsání prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (dále jen prohlášení ) u aktuálního zaměstnavatele. Prohlášení k dani je možné podepsat pouze u jednoho zaměstnavatele. V případě, že zaměstnanec mění zaměstnání během kalendářního roku, lze podepsat prohlášení i u nového zaměstnavatele. Pokud by však došlo ke změně v průběhu měsíce, bude mít zaměstnanec podepsané prohlášení u původního zaměstnavatele a nové prohlášení u nového zaměstnavatele bude moci podepsat až v následujícím měsíci. Podepsat prohlášení mohou i poplatníci zaměstnaní na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Toto prohlášení musí být podepsáno zaměstnancem do 30 dnů od nástupu do zaměstnání a každoročně do 15. února. V tomto prohlášení zaměstnanec uvede rozhodné skutečnosti pro uplatňování slev na dani. Vyplňuje se na příslušném formuláři vydaném Ministerstvem financí České republiky. Aktuálním vzorem je vzor č. 21. Tento formulář obsahuje informace o poplatníkovi a plátci daně. Každý rok není nutné podepisovat nový vzor, protože formulář je tvořen pro použití ve třech po sobě následujících letech. Kromě základních údajů jako je jméno, příjmení a adresa poplatníka, musí dále uvést skutečnosti, které opravňují k využití slev na dani. Mezi takovéto skutečnosti patří informace o pobírání invalidního důchodu, soustavné přípravě na budoucí povolání, údaje o nezaopatřených dětech a manželce nebo manželovi. V druhé části poplatník prohlašuje, že nahlásil příslušné změny a že všechny uvedené informace jsou pravdivé a úplné. Třetí oddíl prohlášení slouží k žádosti o provedení ročního zúčtování zaměstnavatelem a samozřejmě k doplnění informací potřebných pro provedení ročního zúčtování. Například se bude jednat o informace o úrocích z poskytnutých úvěrů zaplacených poplatníkem v daném zdaňovacím období, hodnotě darů nebo zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění. Tyto informace potřebuje zaměstnavatel k tomu, aby mohl odečíst tyto částky od základu daně (viz. kapitola Nezdanitelné části daně). 25

27 Samotné prohlášení však mnohdy pro uplatnění slevy nestačí. Zákon o daních z příjmů v ustanovení 38l odst. 2 a 3 vyjmenovává potřebné doklady nutné k uplatnění slev na dani. Sleva na dani na manželku se uplatní na základě dokladu prokazující totožnost manželky popř. průkazem ZTP/P. Sleva na dani související s invaliditou poplatníka se prokazuje rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu, dokladem o výplatě důchodu a případně průkazem ZTP/P. Pro uplatnění slevy na dani na studenta je nutné doložit potvrzení školy, kde poplatník studuje. Nárok na daňové zvýhodnění podle 35c zákona o daních z příjmů se prokazuje úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (obvykle rodný list dítěte), potvrzení druhého z manželů, že neuplatňuje daňové zvýhodnění na stejné nezaopatřené dítě (mají-li manželé více dětí, může uplatňovat daňové zvýhodnění každý z nich, avšak na jiné dítě). Jestliže se bude jednat o dítě zletilé, musí poplatník doložit také potvrzení školy, kde se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání. 3.2 Práva a povinnosti poplatníků při uplatňování nezdanitelných částek Při uplatňování nezdanitelných částek podle 15 zákona o daních z příjmů platí v zásadě to samé jako u uplatňování slev na dani. Rozdíl je samozřejmě v dokladech, které musí být předloženy plátci daně jako součást žádosti o roční zúčtování záloh nebo jako příloha k daňovému přiznání. Pro uplatnění poskytnutého daru musí poplatník doložit potvrzení příjemce daru. Bezplatný odběr krve doloží poplatník potvrzením z transfúzní stanice, kde k odběru došlo. Pro odpočet úroků z úvěru je nutné doložit smlouvu o úvěru, potvrzení banky nebo stavební spořitelny o výši zaplacených úroků, stavební povolení, pravomocné kolaudační rozhodnutí a výpis z listu vlastnictví, popř. nájemní smlouvu, doklad o trvalém bydlišti. Smlouvou o penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo smlouvou o penzijním pojištění spolu s potvrzením o výši zaplacených příspěvků prokazuje poplatník nárok na odečet nezdanitelné části základu daně podle 15 odst. 5 zákona o daních z příjmů. Pro prokázání odpočtu příspěvků na životní pojištění je nutné doložit smlouvu o soukromém životním pojištění a potvrzením pojišťovny o zaplaceném pojistném. Uplatňuje-li poplatník snížení základu daně podle 15 odst. 7 26

28 zákona o daních z příjmů, prokáže výši snížení potvrzením odborové organizace o výši zaplacených příspěvků. V případě snížení základu daně podle 15 odst. 8, musí poplatník doložit potvrzení o výši zaplacené úhrady za zkoušku ověřující další vzdělávání. Nárok na uplatnění nezdanitelných částek není možné převést do dalšího zdaňovacího období. Pokud tedy nejsou uplatněny ve zdaňovacím období, do kterého časově spadají, není možné je uplatnit už nikdy. 3.1 Práva a povinnosti poplatníků při podávání daňových přiznání U některých poplatníků může nastat situace, že není možné, aby si požádali svého zaměstnavatele o roční zúčtování záloh. Jedná se především o takové poplatníky, kteří mají současně více než jednoho zaměstnavatele. Dále mají povinnost podávat daňové přiznání poplatníci, kteří mají další příjmy kromě příjmů podle 6 zákona o dani z příjmů, například z podnikání nebo pronájmu. Další skupinu poplatníků, kteří povinně musí podat své daňové přiznání, tvoří zaměstnanci, kteří obdrželi příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků za uplynulá léta. Tato situace běžně nastává v případě zaměstnavatelů, na které byl prohlášen konkurz nebo jiný způsob řešení podle insolvenčního zákona 15. Tito zaměstnavatelé nemají dostatek finančních prostředků, aby mohli vyplatit svým zaměstnancům mzdy, proto se velmi často stává, že výplaty zaměstnancům jsou vypláceny až po získání peněžních prostředků insolvenčním správcem. Než však získá insolvenční správce peněžní prostředků z prodeje majetkové podstaty dlužníka, může uplynout několik let. Poplatník si však může sestavit a podat daňové přiznání sám i v případě, že nemá zákonnou povinnost daňové přiznání podávat. Tuto možnost využívají zaměstnanci, kteří nemají příliš velkou důvěru v mzdovou účtárnu svého zaměstnavatele. Nebo zaměstnanci, kteří nechtějí, aby jejich zaměstnavatel znal jejich majetkové poměry, například, zda mají úvěr nebo mají uzavřenu 15 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů 27

29 smlouvu o penzijním připojištění. Případně také ti, kteří nepožádali svého zaměstnavatele o roční zúčtování záloh včas, tedy do 15. února následujícího roku po skončení zdaňovacího období. I v případě podání daňového přiznání je nutné správci daně doložit stejné doklady předkládané zaměstnavateli pro provedení ročního zúčtování záloh (viz. 38l zákona o daních z příjmů). Přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává na příslušném formuláři. Pro zdaňovací období roku 2011 se jedná o vzor č. 18. Na úvodní straně doplní poplatník informace o příslušném správci daně, druhu podávaného přiznání a doplní kalendářní rok zdaňovacího období, za které je přiznání podáváno. První oddíl tohoto formuláře slouží k identifikaci poplatníka. Ve druhém oddíle vyplní poplatník úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů (částka na řádku 2 potvrzení o zdanitelných příjmech) a výši povinného pojistného (viz. řádek 6 potvrzení o zdanitelných příjmech). V případě, že má poplatník další příjmy kromě příjmů ze závislé činnosti, jsou tyto příjmy vykázány také v prvním oddílu na řádcích 36 až 45. Poplatník musí k těmto příjmům vyplnit zvláštní přílohy k přiznání k dani z příjmů fyzických osob (například u podnikání se jedná o Přílohu č. 1). Oddíl třetí se zabývá nezdanitelnými částmi daně a výpočtem daňové povinnosti. Ve čtvrtém oddíle je možné od daňové povinnosti odečíst výši ztráty. Pátý oddíl slouží k uplatnění slev na dani a daňového zvýhodnění. Kromě částek slevy nebo daňového zvýhodnění, je nutné doplnit informace o jménech a rodných číslech manžela nebo manželky a dětech žijících ve společné domácnosti poplatníka. Šestý oddíl se vyplňuje pouze v případě, že poplatník podává dodatečné daňové přiznání. V sedmém oddílu se poplatník vypořádá se zaplacenými zálohami a porovná jejich výši s výslednou daňovou povinností. Na řádku 91 pak vznikne přeplatek nebo nedoplatek. V případě přeplatku si může přímo na tomto formuláři poplatník zažádat o vrácení přeplatku vyplněním žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob na straně 4. Na této straně ještě dále doplní počet příloh, které přikládá k tomuto přiznání a prohlášení o pravdivosti a úplnosti vyplněných údajů. Nesmí samozřejmě chybět vlastnoruční podpis poplatníka. 28