Vývoj počtu vyplácených důchodů v demografické a sociálně politické perspektivě

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Bakalářská práce Vývoj počtu vyplácených důchodů v demografické a sociálně politické perspektivě Vypracoval: Jiří Zach Vedoucí práce: Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. Brno 2014

2 Prohlašuji, že jsem na bakalářské práci pracoval samostatně a použil jsem pouze pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně Jiří Zach 2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí, paní Mgr. Lucii Vidovićové, Ph.D., za podnětné rady, připomínky k práci a poskytnuté materiály. 3

4 OBSAH 1 Úvod Teoretický kontext Stárnutí populace Porodnost v České republice Úmrtnost v České republice Střední délka života Prognózy demografické situace v České republice Plodnost Úmrtnost Zahraniční migrace Vývoj počtu obyvatel a věkové struktury Důchodový systém v České republice Vývoj a významné milníky důchodového systému po roce Malá důchodová reforma Velká důchodová reforma a současné principy fungování důchodového systému Časování odchodu do starobního důchodu Výběrové šetření mezi osobami ve věku let Hodnocení přechodu do starobního důchodu Časování odchodu do důchodu a okolnosti, které hrají roli Metody Cíle práce Výzkumné otázky Sběr a práce s daty Analýza a interpretace dat Vývoj ročního počtu přiznaných starobních důchodů po roce Vývoj počtu vyplácených starobních důchodů po roce Vývoj a trendy v úmrtnosti seniorů po roce Míra úmrtnosti podle pohlaví a věku Naděje dožití podle pohlaví a věku Celkový počet zemřelých podle věku Zdůvodnění vývoje počtu důchodců a vysvětlení trendů v kontextu legislativních a demografických změn

5 4.4.1 Rok Rok Rok Závěr Bibliografie Jmenný rejstřík Seznam grafů Seznam tabulek Anotace Abstract

6 1 ÚVOD Problematika důchodů a další okolnosti, které souvisejí s opouštěním ekonomicky aktivní etapy života, jsou v České republice často diskutovaným tématem v politické, mediální i společenské sféře. Důvodem byly především přípravy důchodové reformy a její uvedení v platnost se začátkem roku Změna důchodového systému byla nevyhnutelnou reakcí na nezadržitelné stárnutí české populace. V tomto kontextu je významným ukazatelem vývoj počtu vyplácených starobních důchodů. V nedávné době se na internetu objevilo několik příspěvků, jejichž námětem bylo výrazné meziroční zpomalení nárůstu počtu vyplácených starobních důchodů (Chrtková 2013; Pernes 2013; Rada seniorů České republiky, o. s. 2013) 1. Někteří autoři se snažili zdůvodnit tuto skutečnost razantním zvýšením úmrtnosti seniorů, aniž by však při argumentaci využili konkrétních podkladů o demografických změnách. Jedním z hlavních úkolů, které jsem si v bakalářské práci stanovil, bude kritická reflexe těchto příspěvků. V první části zpracuji teorii a zasadím téma práce do širšího kontextu probíhajících změn, které se dotýkají nejen české populace. Budu se věnovat jednomu z největších demografických problémů současného českého obyvatelstva stárnutí. Ve věkové struktuře obyvatelstva se zvyšuje podíl seniorů a naopak se snižuje podíl dětí. Tento trend je úzce spojen s klesající porodností a mírou úmrtnosti, přičemž zároveň dochází k prodlužování naděje na dožití. Takový vývoj má velký vliv na sociální a ekonomický rozvoj země. S rostoucím podílem seniorů v populaci se zvyšují náklady státu na sociální dávky, které v podobě starobních důchodů této věkové kategorii vyplácí. Nejnovější důchodová reforma, která v České republice vstoupila v platnost začátkem roku 2013, má představovat nápravu dřívějšího, ekonomicky dlouhodobě neudržitelného, systému. Součástí bakalářské práce bude i zmapování nejvýznamnějších porevolučních milníků českého důchodového systému. Dále představím hlavní principy fungování současné podoby penzijního systému po reformě. Na budoucím směřování sociální politiky České republiky se jistě podepíše aktuální změna vlády. Nově zvolené vedení země již předem deklarovalo zamýšlené zrušení druhého pilíře důchodového systému nejpozději v roce Nastíním také některé prognózy o budoucím vývoji věkové struktury populace, které více či méně berou v potaz kromě výše zmíněných aspektů také migraci. 1 V lednu roku 2013 se zvýšil počet vyplácených starobních penzí pouze asi o tisíc osob v porovnání s lednem roku V minulých letech počet vyplácených starobních důchodů narůstal meziročně v řádech desítek tisíc. 6

7 Na vývoj počtu vyplácených důchodů mají mimo jiné vliv rozhodnutí o odchodu do předčasné penze. Zabývat se tedy budu otázkou časování odchodu do starobního důchodu a pokusím se shrnout, jaké aspekty při rozhodování seniorů hrají roli a které okolnosti je při tom ovlivňují. Je nezbytné vzít v úvahu také skutečnost, že podmínky umožňující odchod do penze se v průběhu let měnily. Druhá část práce sestává z prezentace, analýzy a kombinace shromážděných dat. Statistiku vývoje vyplácených starobních důchodů budu interpretovat v souvislosti s nasbíranými demografickými údaji o české populaci od devadesátých let minulého století do současnosti. Na základě tohoto postupu se pokusím zjistit, zda za meziročním poklesem růstu vyplácených starobních penzí skutečně stojí zmiňované výrazné zvýšení úmrtnosti seniorů. 2 TEORETICKÝ KONTEXT Než zahájím analýzu statistických dat týkajících se počtu vyplácených starobních důchodů v České republice, považuji za nutné zmínit několik teoretických a kontextuálních informací. Vývoj počtu vyplácených důchodů je totiž ovlivněn hned několika faktory. Jedněmi z nejvýznamnějších vlivů jsou demografické změny, které byly v České republice výraznější zejména po roce Opomenout nelze ani oblast sociální a ekonomické politiky státu. Politická rozhodnutí hrála jednu z nejdůležitějších rolí při vývoji českého penzijního systému od devadesátých let. S tím, jak se strany a vládní koalice střídaly u moci, se měnily i podoby důchodového systému a návrhy reforem. S novou vládní koalicí, která dostala důvěru v polovině února roku 2014, bude téma důchodové reformy zanedlouho opět aktuální. Dále počet vyplácených důchodů může ovlivnit individuální rozhodnutí seniorů např. odejít do předčasné penze. Zmapuji, jak se měnily podmínky odchodu do předčasného důchodu. Na základě nejnovější projekce obyvatelstva, kterou vydal ČSÚ v roce 2013, pak naznačím možné změny, kterými může struktura česká populace v budoucích letech projít. K získání veškerých informací využívám rešerše dostupných dat a literatury. 7

8 2.1 STÁRNUTÍ POPULACE Stárnutí populace není problémem, který by se týkal pouze české populace. Pro Českou republiku je však specifický bod zlomu v podobě revoluce v listopadu roku Politickou transformaci směrem k demokratickému státu a ekonomické přeměny v tržní hospodářství následovaly poměrně výrazné (v porovnání s předrevolučním vývojem) společenské změny. Z demografických dat lze vyčíst poměrně prudký pokles porodnosti. Naopak můžeme identifikovat nárůst střední délky života (především u mužů). Zároveň se v devadesátých letech snižovala úmrtnost ve středních a starších věkových kategoriích (Bartoňová et al. 2010). Ze zmíněných trendů lze vyčíst, že přelom osmdesátých a devadesátých let je milníkem, který výrazněji odstartoval stárnutí české populace a zapříčinil, že se v tomto ohledu Česká republika zhruba zařadila mezi země, kam patří také geograficky. Vývojem věkové struktury populace se přiblížila trendům v některých západních zemích, zároveň však demograficky stále zřetelně vykazuje postsocialistický charakter Porodnost v České republice Porodnost (počet živě narozených dětí, natalita) je jedním z hlavních demografických ukazatelů a společně s úmrtností významně ovlivňuje věkovou strukturu populace. Zároveň je důležitým faktorem, který zajišťuje reprodukci populace. Začátkem devadesátých let došlo v České republice k nástupu trendu poklesu porodnosti. Je nutné poznamenat, že právě v tomto období ženy v České republice začaly i díky snadnější dostupnosti častěji využívat hormonální antikoncepci 2. Díky tomu bylo možné narození dítěte plánovat; oddálit, nebo mu úplně zamezit. Na poklesu porodnosti se podepsala také nízká podpora státu rodinám s dětmi, například v porovnání s dobou socialismu. Společně s porodností se v devadesátých letech také snižuje plodnost (průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu, fertilita), v roce 1999 dosáhl pokles historického minima, když se plodnost dostala na hodnotu 1,19. V populaci se také zvýšil podíl bezdětných žen, který se dokonce na přelomu tisíciletí dostal nad hranici 20 %. Můžeme tak pozorovat dva trendy: zatímco roste průměrný věk matek, porodnost zůstává stále poměrně nízká. Také roste počet dětí narozených mimo manželství (Bartoňová et al. 2010). Krátce se porodnost zvýšila po roce 2000, růst však trval pouze do roku Zatímco v roce 1988 užívalo hormonální antikoncepci 46 žen z tisíce ve věku let, v roce 2008 to bylo 474 žen ze stejného počtu. Spotřeba hormonální antikoncepce se tedy za dvacet let zvýšila desetkrát (Bartoňová et al. 2010). 8

9 Graf 1: Vývoj porodnosti v České republice po roce 1990 Zdroj dat: ČSÚ Úmrtnost v České republice V osmdesátých letech, včetně let předchozích, vykazovalo české obyvatelstvo relativně vysokou úmrtnost (mortalitu). I to je jeden z důvodů, proč v devadesátých letech došlo v tomto ohledu ke zlepšení. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let se úmrtnost začala postupně snižovat (Bartoňová et al. 2010). Příčinou poklesu úmrtnosti bylo zkvalitnění lékařské péče, rozšíření prevence a také širší nabídka na trhu potravin, která umožnila pozvolnou změnu stravovacích návyků (Rychtaříková 2004). Jak můžeme vidět na grafu, úmrtnost soustavně klesala až do roku 2009, od té doby stagnuje. 9

10 Graf 2: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v České republice po roce 1990 Zdroj dat: ČSÚ Střední délka života O příznivém vývoji celkové úmrtnosti v porevolučním období svědčí mimo jiné rychlý růst střední délky života. U mužů v České republice rostl tento ukazatel nejrychleji v celé Evropě, což částečně snížilo tehdejší nezvykle velký rozdíl mezi pohlavími v této oblasti 3. Zatímco v roce 1990 měli muži při narození naději dožití 67,58 roku a ženy 75,42 roku, v roce 2008 se tato hodnota dostala na 73,96 roku u mužů, u žen pak dokonce překročila hranici osmdesáti let (80,13 roku). Díky dynamickému vývoji intenzit úmrtnosti se i přes pokračující demografické stárnutí obyvatelstva České republiky (a tím růst zastoupení osob ve vyšším věku s objektivně vyšší pravděpodobností úmrtí) počet zemřelých osob postupně snižoval. Například v roce 2008 u nás zemřelo o 12,3 tisíce osob méně než v roce (Bartoňová et al. 2010: 65) 3 Pro srovnání: podobných hodnot v rychlosti nárůstu střední délky života dosahovalo v období devadesátých let pouze Rakousko, případně Itálie či Francie (Hamplová a kol. 2006). 10

11 Graf 3: Vývoj střední délky života u mužů a žen v České republice po roce 1990 Zdroj dat: ČSÚ 2.2 PROGNÓZY DEMOGRAFICKÉ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE Po shrnutí relevantních minulých a současných probíhajících demografických procesů se v této kapitole zaměřím na budoucí prognózy demografické situace v České republice. Vycházet budu z nejnovější Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2013), kterou v roce 2013 vydal ČSÚ, konkrétně ze středních očekávaných hodnot. Střední varianta je považována jako nejpravděpodobnější, nicméně výsledky je třeba interpretovat spíše ve smyslu vymezení očekávaného vývoje danými krajními variantami. (Český statistický úřad 2013c: 1) Cílem projekce je zejména předpovědět směr populačního vývoje a poukázat na nevyhnutelné výrazné změny ve věkové struktuře populace České republiky Plodnost Ve srovnání s předchozí projekcí ČSÚ z roku 2009 je ta aktuální v otázce plodnosti trochu méně optimistická. Jedním z důvodů je skutečnost, že předcházející předpovědi byly konstruovány v době tehdejšího mírného růstu plodnosti po roce 2005; určitou roli sehrálo i očekávání mírnější ekonomické krize, než jaká nakonec skutečně proběhla. V roce 2008 se 11

12 úhrnná plodnost vyšplhala na 1,50 dítěte na matku, v následujících letech již však k překročení této hranice nedošlo. Střední hodnoty Projekce 2013 předpovídají v následujících letech mírný růst úhrnné plodnosti. V roce 2030 by se měla hodnota dostat zpět asi na 1,50 dítěte na matku, v roce 2030 a 2050 by se pak úhrnná plodnost měla držet na průměru 1,56 dítěte na matku. Nadále by se měl zvyšovat také průměrný věk matky v době porodu o 0,6-1,3 roku, přičemž stávající hodnota průměrného věku činí 29,8 roku. Tabulka 1: Projekce úhrnné plodnosti v České republice do roku 2100 Rok Nízká Střední Vysoká ,45 1,45 1, ,45 1,50 1, ,45 1,56 1, ,45 1,56 1,61 Zdroj dat: ČSÚ Úmrtnost Autoři projekce ve všech variantách očekávají pokračování růstu střední délky života. V roce 2030 by měli mít muži naději dožití při narození 79,5 roku, ženy pak 85,1 roku. Mírnější nárůst by měl následovat i v dalším období. V roce 2050 by tato hodnota měla dosahovat 83 let u mužů a 88 let u žen, v roce 2100 pak 86,6 let u mužů a 91,1 let u žen. Nejvíce by se podle projekce měla zlepšit úmrtnost mužů ve věku nad 60 let a u žen nad 80 let. Celkově je očekáváno zlepšení úrovně úmrtnosti více u mužů. 12

13 Tabulka 2: Projekce naděje dožití mužů a žen v České republice do roku 2100 Rok Nízká Střední Vysoká ,6/81,4 75,8/81,6 75,9/81, ,2/83,8 79,5/85,1 80,6/86, ,1/86,2 83,0/88,0 84,6/89, ,2/88,8 86,6/91,1 88,4/92,9 Zdroj dat: ČSÚ Zahraniční migrace Vývoj zahraniční migrace je jednou z nejobtížněji předpověditelných otázek. V důsledku ekonomické krize a připravovaných legislativních opatření týkajících se imigrace do České republiky nelze v nejbližších letech vyloučit ani záporné saldo migrace. Podle střední varianty však migrační saldo bude dosahovat kladných hodnot okolo deseti tisíc osob v období do roku 2030, v roce 2100 by mohlo vzrůst nad sedmnáct tisíc osob. Tabulka 3: Projekce salda migrace v České republice do roku 2100 Rok Nízká Střední Vysoká Zdroj dat: ČSÚ 13

14 2.2.4 Vývoj počtu obyvatel a věkové struktury Po populačním růstu v předrevolučních desetiletích nastala v devadesátých letech opačná situace. Nejen kvůli poklesu porodnosti začal počet obyvatel České republiky klesat. Česká populace se zmenšovala přirozenou měnou, až na výjimku v roce 2001 počet zemřelých převyšoval počet nově narozených dětí. Zlom nastal v roce 2003, kdy se počet obyvatel začal opět velmi mírně zvyšovat. Nejvíce se na tomto trendu podílela především kladná migrační salda následujících let. V roce 2006 sice počet narozených začal převyšovat počet zemřelých, ve srovnání s migrací však jen o malý počet osob. Podle Projekce 2013 by se měl růst počtu obyvatel zastavit v roce 2018 na hodnotě 10,54 milionu obyvatel. Pak by měl období populačního růstu naopak vystřídat úbytek. Nutno poznamenat, že plánovaný mírný růst by měl být zásluhou imigrace. V roce 2101 bude populace České republiky podle projekce o % menší, což by znamenalo počet obyvatel mezi 6,1-9,1 milionu. Co se týče počtu narozených dětí, maximum z roku 2008 (119,6 tisíc dětí) by nemělo v budoucnosti být překonáno. Na konci projektovaného období by se měly počty narozených dětí pohybovat zhruba na polovině vrcholu z roku Očekává se také růst počtu zemřelých, nejvýraznější by měl být nárůst ve třicátých letech, kdy budou věkem úmrtnosti procházet početné ročníky narozené po druhé světové válce. V oblasti věkového složení české populace bude největší změnou výrazné zvýšení počtu ekonomicky neaktivních obyvatel ve vyšším věku. Podíl dětí by již neměl překonat 16% hranici ze začátku 21. století. Ve dvaceti letech následujících po roce 2020 se očekává pokles podílu nejmladší kategorie na 12,1 %, na podobné úrovni by se pak měl pohybovat až do konce projektovaného období. Ani věková skupina let nepřekoná maximum z roku 2009, kdy tvořila celkem 7,43 milionu osob. Mezi roky 2040 a 2060 by měl její podíl klesnout na pět milionů, následně pak na 4,25 milionu osob. Osoby v produktivním věku by tak měly místo současných 70 % tvořit pouze 55 % populace. Věková skupina obyvatel starších 65 let dozná co do velikosti největších změn. V roce 2057 by měla dosáhnout svého maxima, počet obyvatel v této kategorii se může téměř zdvojnásobit na 3,2 milionu osob. Pro budoucí českou populaci bude charakteristickým znakem výrazné stárnutí. Průměrný věk se bude podle očekávání kolem roku 2100 pohybovat okolo 50 let, bude tedy výrazně vyšší 14

15 oproti současnému věkovému průměru 41,3 roku. Zvyšovat se tak logicky bude index stáří. Na nejvyšší hodnotu by se měl dostat v roce 2063, kdy na 100 dětí připadne 277 seniorů. Do vývoje počtu osob s nárokem na starobní důchod promluví také zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodů. Nejvíce osob v důchodovém věku lze očekávat na počátku padesátých let, kdy jejich počet může dosahovat ke 2,8 mil. osob, tedy o půl milionu více v porovnání se stavem (2,23 mil. osob). (Český statistický úřad 2013c: 7) 2.3 DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE V následující části se budu zabývat důchodovým systémem v České republice. Upozorním na významné milníky českého důchodového systému po roce 1989 a zaměřím se také na současné principy fungování penzijního systému po reformě uvedené v platnost začátkem roku Základním smyslem a účelem úpravy důchodových systémů je zajistit lidem dostatečné příjmy ve stanovených sociálních situacích. (Gregorová 1998: 53) Existuje a v praxi funguje několik způsobů, jak takových cílů mohou státy dosáhnout. Krajní variantou je na jedné straně poskytnutí jedinci vysoké náhrady dříve dosahovaných příjmů a zajištění dostatečných příjmů těm, jejichž příjmy se pohybují pod stanovenou hranicí. Opačnou možností je ponechat jedincům volnost při vytváření vlastních systémů k zajištění dostatečného zdroje příjmu. Ve většině případů však jednotlivé státy využívají kombinaci zmíněných krajních, případně dalších, možností (Gregorová 1998). Finanční zajišťování obyvatel v daných sociálních situacích, v našem případě ve starobním důchodu, můžeme rozdělit do tří rovin, často nazývaných třemi pilíři důchodového systému. 1.) Jako první pilíř důchodového systému lze označit takové systémy, které jsou zajišťovány státem nebo veřejnými institucemi v zájmu státu. 4 2.) Za druhý pilíř obvykle považujeme důchodový systém založený na roli zaměstnavatelů, kteří do systému přispívají a v porovnání s prvním pilířem částečně nahrazují úlohu státu. 5 3.) Třetím pilířem důchodových systémů označujeme osobní důchodové spoření jedinců (Gregorová 1998). 4 Gregorová dále pro tento pilíř používá označení základní všeobecný důchodový systém. 5 Autorka později hovoří o druhém pilíři jako o doplňkovém důchodovém systému. 15

16 Sociální zabezpečení je považováno za nejdůležitější nástroj sociální politiky státu. Gregorová pak tento pojem chápe jako pojem komplexní, který je vnitřně dále členěný a znamená souhrn právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka. (Gregorová 1998: 48) Sociální zabezpečení pak dělí na tři hlavní složky: sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc. V kontextu našeho tématu je pro nás nejrelevantnější první kategorie, do které spadá mimo jiné také důchodové pojištění Vývoj a významné milníky důchodového systému po roce 1989 S probíhající změnou režimu bylo po roce 1989 v kontextu politických, ekonomických i společenských transformací nutné provést také úpravy v oblasti sociální politiky státu. Důležitými změnami procházel od počátku devadesátých let důchodový systém, který poznamenán komunistickým režimem vykazoval v některých ohledech značné nedostatky. Hlavním úkolem politiků ve spolupráci s odborníky bylo vytvořit moderní systém důchodového pojištění, který už léta běžně fungoval v západních zemích. Bylo třeba oddělit financování penzijního systému od státního rozpočtu a vytvořit dávkový systém, který bude přizpůsobitelný demografickému a ekonomickému vývoji společnosti, potažmo státu. Mezi důležité cíle patřilo zohlednění výše výdělku v průběhu života jednotlivců a motivovat je tímto způsobem k účasti v penzijním pojištění. Zároveň bylo třeba vypořádat se s nevyhnutelným zvyšováním věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Dále byla zavedena valorizace důchodů a změněny podmínky posuzování invalidity (Krebs 2010). V roce 1990 bylo zavedením nových legislativních opatření docíleno ukončení diskriminace OSVČ, zároveň byla schválena valorizace. V roce 1991 byla sjednocena správa důchodového systému v rukou nově vzniklého úřadu s názvem Česká správa sociálního zabezpečení. V roce 1993 byla zavedena nová platba v podobě sociálního pojištění, které nepatřilo do daňového systému. 16

17 Důležitý byl ve vývoji českého penzijního systému rok Tehdy byl přijat nový zákon o důchodovém pojištění 6, který pružně reaguje na vývoj společnosti i ekonomiky. Nejvýznamnějšími změnami bylo zahájení procesu zvyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, zpřesnění definice invalidity, zavedení vdoveckých důchodů a celková úprava důchodového systému tak, aby vyhovoval podmínkám Evropské unie. Jako vůbec první země střední a východní Evropy zaváděla tehdy Česká republika dynamický důchodový systém jako reakci na nové ekonomické podmínky (Krebs 2010). V roce 1996 byl vytvořen nový účet důchodového pojištění, na který směřují veškeré příspěvky. Zároveň jsou z něj následně starobní důchody vypláceny. Rok 1999 přinesl schválení novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Byla zvýšena bezpečnost vkladů a zavedena daňová zvýhodnění například pro zaměstnavatele, kteří svým zaměstnancům přispívají na spoření. V roce 2000 byla předložena novela zákona s cílem regulace předčasných odchodů do starobní penze a zvýhodnění těch, kteří pracují i po dovršení věkové hranice s nárokem na starobní penzi bez pobírání důchodových dávek. Rok 2003 byl po roce 1995 dalším velmi důležitým milníkem ve vývoji důchodového systému. Byl přijat zákon, 7 díky kterému došlo mimo jiné k výrazným změnám v oblasti důchodového pojištění. Konkrétně zákon přinesl pokračování ve zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu na 63 let pro muže a bezdětné ženy, omezení předčasných odchodů do starobního důchodu, omezení započítávání doby studia nebo změny u OSVČ s ohledem na hlavní a vedlejší činnost a výši příjmů z podnikání. V letech byla aktivní tzv. první Bezděkova komise. Jejím úkolem bylo zhodnotit dopady navrhovaných penzijních reforem každé tehdejší parlamentní strany. 8 V podobném duchu jako v předchozích letech pokračovaly i změny provedené v roce Byla prodloužena doba potřebná pro vznik nároku na starobní důchod z 25 let na 35 let, včetně náhradních dob pojištění. Opět pokračoval trend zvyšování důchodového věku na 65 6 Jedná se o zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 7 Zákon č. 425/2003 Sb. 8 Všechny strany, které měly v době působení Bezděkovy komise mandát v Poslanecké sněmovně, měly možnost představit vlastní návrh důchodové reformy. Výstupy a analýzy komise jsou dostupné zde: 17

18 let pro muže a bezdětné ženy. Bylo prodlouženo období pro předčasný odchod do starobní penze ze tří na pět let. Při dosažení věku 65 let a pobírání plného invalidního důchodu se tento mění na důchod starobní ve stejné výši. Dále byla znovu definována invalidita, zároveň byly zavedeny tři její stupně. Rok 2008 v oblasti důchodové a sociální politiky v podstatě znamenal I. etapu důchodové reformy (Krebs 2010). V plánu byla i následná realizace II. a vzápětí III. etapy důchodové reformy, v roce 2009 však vláda podala demisi a k uskutečnění deklarovaných změn nakonec nedošlo Malá důchodová reforma Malá důchodová reforma těsně předcházela velké reformě, tedy té, která vstoupila v platnost začátkem roku Malá reforma znamenala novelu zákona o důchodovém pojištění 9 a šlo o reakci na rozhodnutí Ústavního soudu. Toto rozhodnutí a celé projednávání kauzy je známo jako tzv. nález Ústavního soudu. Podstatou problému je stížnost bývalého soudce, jemuž byl vyměřen invalidní důchod ve výši Kč. Vadilo mu, že důchod dosahuje pouze 19 % procent jeho předchozího příjmu a takový nepoměr považuje za nepřiměřené hmotné zabezpečení. V 15 zákona o důchodovém pojištění se píše o redukčních hranicích. Tento paragraf reguluje vyměřování důchodů právě u lidí s vyššími příjmy. Bývalý soudce tuto část zákona označil za neústavní, protože diskriminuje pojištěnce s vysokými příjmy. Soud uznal, že v průběžných systémech obvykle neexistuje přímá vazba výše zaplaceného pojistného a následně pobírané dávky. Přesto však dal stěžovateli za pravdu a rozhodl o zrušení 15 zákona o důchodovém pojištění 10 s odvoláním na porušení Listiny základních práv a svobod. 11 Podle Ústavního soudu je systém dlouhodobě nastaven tak, aby garantoval přiměřené zabezpečení pojištěncům s výší příjmu okolo průměrné mzdy, zvýhodňuje pak ty s nižšími příjmy. Přesto by však podle něj měla existovat jistá přiměřenost mezi výší pojistného a následně vyplácenou dávkou (Loužek 2013) Zákon č. 220/2011 Sb zákona č. 155/1995 Sb. 11 Porušení čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12 Na toto rozhodnutí Ústavního soudu se následně objevilo několik kritik. Nejhlasitější byly argumenty, že Ústavní soud rozhoduje o sféře sociální politiky, která by měla zůstat v kompetenci zákonodárců. Další stížnost apelovala na skutečnost, že lidé s vyššími příjmy mají v průběhu života dostatek prostředků na to, aby se na stáří zabezpečili z vlastních zdrojů (Loužek 2013: 43-44) 18

19 V reakci na toto rozhodnutí tedy česká vláda provedla malou důchodovou reformu sestavila novelu zákona o důchodovém pojištění, díky které lidé s vyššími příjmy (a s vyššími příspěvky na pojistném) dostanou také vyměřený vyšší důchod. V konečném důsledku se tedy zvýšil důchod jedincům s vysokými příjmy, většině lidí se mzdou okolo průměrného příjmu se však o něco snížil. Nejnižší příjmové kategorie do Kč hrubého se reforma vůbec nedotkla. Dalším obsahem malé reformy bylo zvýšení věkové hranice pro nárok na státní důchod, budoucí sjednocení této hranice a konec zohledňování počtu vychovaných dětí u žen. Dále byl nastaven strop pro příspěvky na sociální pojistné ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy nebo uzákonění valorizace důchodů. (Loužek 2013) Velká důchodová reforma a současné principy fungování důchodového systému Že průběžně financovaný důchodový systém bude v brzké době třeba nějakým způsobem reformovat, bylo jasné už od začátku nového století. Dlouhodobé fungování dvoupilířového systému 13 bylo v České republice v porovnání se zahraničními zeměmi navíc velmi solidární. Snahy o uskutečnění důchodové reformy vyvrcholily schválením nové reformy v parlamentu na konci roku Se začátkem roku 2013 pak důchodová reforma vstoupila v platnost. Na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí najdeme oddíl věnovaný ryze důchodové reformě 14, kde MPSV zdůvodňuje realizaci reformy: Dnešní důchodový systém je dlouhodobě ekonomicky neudržitelný. Populace stárne. Lidé se dožívají vyššího věku a prodlužuje se doba vyplácení důchodu. Nebude-li systém brzy reformován, mohou být vysoké náklady na důchody příčinou bankrotu státních financí. Proto je zapotřebí provést změny, díky nimž bude možné zajistit slušný důchod i příštím generacím. (MPSV 2013) Základní filosofie důchodové reformy vychází z návrhů Bezděkovy komise a Národní ekonomické rady vlády. Přesto v konečném návrhu dostalo prostor několik novinek. Nejvýraznější změnou je možnost dobrovolně se částečně vyvázat ze státního průběžného systému. Toto rozhodnutí lze vykonat do 35 let věku. Starší 35 let si pak mohli tuto možnost rozmyslet do konce června Vystoupení ze státního pojištění je nevratné. Účastníci si z prvního státního pilíře odnesou 3 procentní body, ke kterým povinně přidají dva procentní body z vlastního příjmu (ty za ně odvede zaměstnavatel) a budou si spořit ve fondovém 13 První pilíř představoval státem spravované povinné průběžně financované důchodové pojištění (PAYG). Druhý pilíř pak tvořilo dobrovolné soukromé připojištění se státním příspěvkem (Loužek 2013)

20 kapitalizačním pilíři (Důvodová zpráva k zákonu o důchodovém spoření 2011). V souvislosti s tímto převodem se můžeme setkat s termínem opt-out. Česká republika zdaleka není první zemí s možností fondového spoření. Vláda mohla při práci na nové podobě důchodového systému využít poznatků ze zahraničí, kde už mají s podobným typem spoření zkušenosti. V porovnání s Polskem, Slovenskem a Maďarskem je však stanovený pětiprocentní podíl soukromého spoření poměrně nízký (Coman 2011). Každá penzijní společnost musí zájemcům nabídnout čtyři typy spoření. Ti se budou moci vybrat podle toho, jaké riziko jsou ochotni podstoupit a jaké jsou cíle jejich spoření. Bude se jednat o fond státních dluhopisů, konzervativní, vyvážený a dynamický fond. Fond státních dluhopisů bude investovat výhradně do státních dluhopisů České republiky, případně do přesně určených dluhopisů dalších zemí Evropské unie nebo OECD. (Důvodová zpráva k zákonu o důchodovém spoření 2011: 3) Celkový důchod budou pojištěnci dostávat až ze tří zdrojů, podle toho, do jakých pilířů se rozhodnou zapojit. V rámci prvního pilíře bude výplatu a fungování systému spravovat Česká správa sociálního zabezpečení, druhý pilíř bude v kompetenci životních pojišťoven. Ve třetím pilíři pak budou zájemci čerpat úspory z penzijních fondů. Ve druhém pilíři navíc bude možné čerpat dávky třemi způsoby (Loužek 2013): 1.) doživotní renta, která zaniká s úmrtím klienta 2.) doživotní renta s tříletou pozůstalostní penzí 3.) renta s minimálně dvacetiletým trváním, po úmrtí příjemce přechází na dědice Významnou odlišností druhého a třetího pilíře důchodového systému je skutečnost, že k penězům ve druhém pilíři se klient dostane nejdříve ve chvíli dovršení věkové důchodové hranice, respektive ve chvíli přiznání starobního důchodu ve státním systému. Ve třetím pilíři je kromě jednorázového vyrovnání možné využít za určitých podmínek tzv. předdůchodů, kdy klient může čerpat rentu už pět let před dosažením věkové hranice pro odchod do důchodu. V současné době už můžeme také říci, že účast ve druhém a třetím pilíři zdaleka nedosahuje vládou očekávaných hodnot. Tehdejší vládní prognózy byly v porovnání se skutečností velmi optimistické, je však nutné vzít v úvahu momentálně obecně nízký zájem o fondové spoření, který je částečně způsoben zkušenostmi ze zahraničí. Navíc platí, že účast ve fondech se nejvíce vyplatí vysokopříjmovým kategoriím obyvatel. Čím vyšší příspěvky do fondu klient vloží a čím déle spoří, tím je fondové spoření výhodnější (Loužek 2013). 20

21 Důsledkem tedy je, že zatímco například v Maďarsku dobrovolně vstoupilo do fondového spoření 50 % ekonomicky aktivních občanů (Schneider 2009), v České republice je po více než ročním fungování počet účastníků hluboko za očekáváním. Ve druhém pilíři začalo v prvním roce spořit téměř 82 tisíc lidí, v současnosti zde mají uloženo necelých 350 milionů korun. Do třetího pilíře loni vstoupilo 91 tisíc klientů, kteří do fondů vložili 1,27 miliardy korun (Mašek 2014). Výnosy z fondů ve druhém pilíři penzijního systému navíc ve většině případů nepokryly ani inflaci, jejíž loňská průměrná míra dosahovala 1,4 procenta (Francová 2014). Pozitivnějšímu vnímání penzijního systému nepřispělo ani stanovisko nastupující vlády v čele s ČSSD, která už před volbami slibovala zrušení či omezení druhého pilíře nového systému. Zároveň se po celou dobu k reformě společně s představiteli KSČM vyjadřovala kriticky. Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové plánuje ČSSD zrušit druhý pilíř v roce Zároveň chce strana více podpořit třetí pilíř penzijního systému (Mašek 2014). 2.4 ČASOVÁNÍ ODCHODU DO STAROBNÍHO DŮCHODU V souvislosti se stárnutím populace nabývá na aktuálnosti také problém časování odchodu do starobního důchodu. Sociální politika státu v současné době směřuje k prodlužování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Rozhodování seniorů o opuštění ekonomicky aktivní etapy života je poměrně silně ohraničeno byrokratickými podmínkami. Obvykle je klíčovým měřítkem nároku na starobní penzi věk jedince (případně v kombinaci s dalšími podmínkami, např. počet dětí u žen apod.). V České republice je pak nárok na výplaty dávek starobního důchodu kromě výše zmíněného podmíněn potřebnou dobou pojištění. Na jednu stranu je poměrně striktní nastavení pravidel ze strany státu nezbytné pro to, aby byl státní úřednický aparát schopný provozování takového systému vykonávat. Na druhé straně se ze strany odborníků ozývají hlasy, že by bylo vhodné posuzovat nárok na odchod do penze individuálně. V takovém případě by bylo možné zohlednit životní situaci jedince objektivněji a na základě dalších ukazatelů kromě dosaženého věku a doby pojištění. Nejen u seniorů se při stejném věku může výrazně lišit zdravotní stav, fyzická i psychická kondice nebo sociální situace. Tyto a další okolnosti ovlivňují schopnost jedince setrvat na pracovním trhu déle, nebo naopak zapříčiňují potřebu předčasné penze. Individuálnější posuzování by pak mohlo 21

22 zefektivnit celý systém v souladu s trendem zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Kromě podmínek nastavených státem však při rozhodování o odchodu do penze hrají roli i osobní aspekty seniorů. Příkladem může být fyzický a zdravotní stav, nezaměstnanost nebo rodinná situace (Vidovićová 2013). Ladislav Rabušic ve své studii pak poukazuje na zajímavý fakt, že přestože se v devadesátých letech výrazně zvyšovala naděje dožití české populace, tato nevykazovala ochotu připustit zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Zároveň se zdá, že česká populace tíhne k preferenci raného odchodu do penze (Rabušic 2004) Výběrové šetření mezi osobami ve věku let V následujícím textu se pokusím shrnout problematiku časování odchodu do starobního důchodu na základě analýzy výsledků výběrového šetření realizovaného na vzorku osob z věkové kategorie let (Vidovićová 2013). 15 Autoři studie zde nahlížejí na starobní důchod jako na individualizovanou životní událost, která je predeterminována (neboť vůči nim v čase následná) jak strukturálními podmínkami, jako jsou legislativní pravidla, ekonomická situace, míry nezaměstnanosti apod., tak (kvazi-) individuálními aspekty, jejichž výskyt, důležitost a preferované způsoby řešení se mohou mezi jedinci, resp. mezi nejvýznamnějšími sociálně-demografickými skupinami lišit. (Vidovićová 2013: 2) Na základě dat získaných agenturou v roce pak přibližují problematiku časování odchodu do penze právě z pohledu zkoumané věkové kategorie a zaměřují se na váhu strukturálních aspektů a individuálních preferencí. Dále porovnávají, co od důchodu očekávají budoucí penzisté a jak tento přechod hodnotí ti, kteří si jím již prošli. Zkoumaná kategorie není spojena pouze podobným datem narození. Její členové mají společné i to, že významné události své země zhruba od poloviny minulého století prožívali v podobném věku. Vyrůstali v poválečném Československu, ve kterém se k moci dostala Komunistická strana. I pod vlivem sovětského bloku směřovala země k pozvolné liberalizaci. Tyto tendence však byly v roce 1968 potlačeny invazí sovětských vojsk a armád zemí Varšavské smlouvy. V tomto období bylo členům souboru mezi 17 a 27 lety. Další významný 15 Vzhledem k datu konání výběrového šetření se jedná o věkovou kohortu narozenou mezi lety 1941 a 1951 (Vidovićová 2013). 16 Jedná se o výzkum prostřednictvím kvantitativního dotazníkového šetření na vzorku 1063 respondentů. Data sesbírala agentura SC&C na přelomu června a července v roce 2006 pomocí kvótního výběru. Vykonavatelé dosáhli návratnosti 72 % (Vidovićová 2013). 22

23 milník v podobě sametové revoluce a převratu následoval v roce Respondenti byli o dvacet let starší, politické, ekonomické a společenské změny sledovali na přelomu čtvrtého a pátého desetiletí svého života, kdy už dávno živili vlastní rodiny. V devadesátých letech pak pocítili tlak zaměstnavatelů, kteří pomalu začínali preferovat mladší a perspektivnější ročníky se zkušenostmi, o které byli dřívější generace ochuzeny. I z toho důvodu čelí na přelomu tisíciletí rostoucí nezaměstnanosti vyšších věkových skupin a jsou v tomto ohledu prvními s podobnou zkušeností. Velmi často se uchylují k odchodu do předčasné penze. Autoři výzkumu si dovolují nazvat sledovanou kohortu jako tranzitivní. Nejen proto, jakými společenskými změnami si respondenti prošli nebo jim přihlíželi, ale také pro jejich aktuální životní pozici. V nadcházejících letech je čekají zdravotní i fyzické změny, budou vstupovat do nových sociálních rolí a ty staré opouštět, například v oblasti zaměstnání nebo rodiny (Vidovićová 2013) Hodnocení přechodu do starobního důchodu Nejprve přejdu k otázce hodnocení přechodu od ekonomicky aktivní etapy života do starobního důchodu od důchodců a těch, které tento přechod teprve čeká. Autoři studie soubor rozdělili na dvě části starobní důchodce a nedůchodce. Co se týče charakteristik jednotlivých členů, pak se mezi důchodci logicky nachází lidé s vyšším věkovým průměrem, je zde více žen a v důsledku příjmu převážně z dávek starobní penze mají nižší příjmy než nedůchodci. Podle odpovědi na přímou otázku (bez ohledu na to, zda jsou oficiálně v důchodu) je mezi dotazovanými 46 % pracujících. Platí, že pracují častěji lidé s vyšším vzděláním obývající větší města a mající pochopitelně vyšší příjmy (v porovnání s ostatními členy souboru). Překvapující není ani skutečnost, že s rostoucím věkem klesá procento pracujících. Obecně podle vybraného vzorku pracují častěji muži než ženy ve stejném věku (což je dáno nižší věkovou hranicí pro odchod do důchodu a možnost odečíst si další roky za každé dítě v případě žen). S rostoucím věkem se však podíly pracujících podle pohlaví vyrovnávají. Zatímco tak například v 56 letech pracuje 88 % mužů a 72 % žen, u o čtyři roky starších respondentů klesá podíl pracujících zhruba na polovinu (45 % mužů a 35 % žen). V 65 letech pak pracuje 13 % mužských a 15 % ženských dotazovaných. 23

24 Pomineme-li nejprve příslušnost jedinců ke skupinám a vezmeme-li v úvahu celý soubor, pak třetina respondentů hodnotí odchod do starobního důchodu jako radostnou a dlouho očekávanou událost, třetina jako okolnostmi vynucenou událost a třetina ji bere jako neutrální záležitost. Pouze pro 4,5 % dotazovaných je odchod do penze něčím ryze nepříjemným (Vidovićová 2013). Můžeme však pozorovat rozdíl mezi hodnocením stávajících důchodců a důchodců budoucích. Budoucí důchodci jsou o poznání optimističtější, když odchod do důchodu označují jako radostnou událost, na kterou se dlouho těší, ve 40 %. Stávající důchodci se tak vyjadřují pouze ve 33 %. 17 U stávajících důchodců pozorujeme radostné hodnocení ve všech vzdělanostních kategoriích přibližně vyrovnané, u těch budoucích lze pozorovat jisté rozdíly. O poznání více se na penzi těší lidé s nižším vzděláním (základní vzdělání a vyučení), vysokoškoláci se pak nejčastěji uchylují k hodnocení odchodu do důchodu jako nepříjemný zážitek. Podobný vztah existuje v oblasti předchozího zaměstnání. Čím kvalifikovanější pozici respondent zastával, tím negativněji se staví k odchodu do penze. Očekávání penze je zároveň podle subjektivního hodnocení jedinců závislé na spokojenosti v zaměstnání. Platí, že čím menší spokojenost vyjadřoval dotyčný se svojí pracovní pozicí, tím radostněji očekával přechod do penze Časování odchodu do důchodu a okolnosti, které hrají roli V úvodu této kapitoly jsem připomínal legislativou stanovené podmínky odchodu do starobního důchodu. Z odpovědí ze vzorku dotazovaných starobních důchodců však vyplývá, že na základě těchto stanovených pravidel odešlo do penze pouze 56 % z nich. 31 % důchodců odešlo do důchodu dříve, 13 % pak později, než určují podmínky. Zároveň nebyla zaznamenána závislost na pohlaví, příjmu nebo vzdělání dotyčných. Ve skupině budoucích důchodců byl průměrný plánovaný věk odchodu do důchodu 61 let. Za zajímavý lze považovat rozdíl v plánování předčasného odchodu do důchodu, kdy se pro něj v této skupině vyslovilo pouze 5 % dotázaných (oproti 31 % předčasných důchodců). 40 % plánuje odejít podle podmínek v zákoně, 5 % očekává pozdější odchod do důchodu. Velký počet respondentů ve skupině budoucích důchodců (32 %) ještě není rozhodnutý, 14 % neví a 3 % nechtějí do penze odejít nikdy. 17 V souvislosti s tímto trendem se můžeme setkat například s tzv. českým důchodovým paradoxem (Rabušic 2004). 24

25 Nyní přejděme k okolnostem, které vstupují do rozhodování o odchodu do starobního důchodu. Pomineme-li rozdělení na důchodce a nedůchodce, označovali respondenti nejčastějšími faktory následující možnosti: zákon, podle kterého už na to mám věk (56 %) zdravotní stav (36 %) tlak zaměstnavatele (19 %) psychická únava (17 %) možnost získat peníze z důchodového systému a přitom dále pracovat (17 %) nezaměstnanost, ztráta zaměstnání (16 %) 18 Všichni dotazovaní měli také možnost odpovědět na otevřenou otázku na další okolnosti, které hrály nebo hrají roli při odchodu do starobního důchodu. Jinými slovy, respondenti měli uvést tzv. push a pull faktory, které je přiměly uspíšit nebo oddálit odchod do penze. Zde se často objevovaly odpovědi jako únava, nemoc, invalidita, nezaměstnanost nebo možnost využít zákonem umožněný odchod do starobního důchodu. Dále senioři uváděli rodinné důvody (například potřeba starat se o nemocného rodinného příslušníka) nebo finanční motivace (pozitivní například v podobě odstupného, nebo naopak negativní pro živnostníka, který by pokračováním činnosti přišel o část důchodu). Autoři z těchto dat vyvozují, že (před-)seniorská populace se o důchodu nerozhoduje unisono, ale že při svém rozhodování volí různé strategie v závislosti na svém životním stylu a s ním spojených preferencích. (Vidovićová 2013: 6) Déle se autoři výzkumu podrobněji zajímali o faktory, které v hlavách respondentů ovlivňují časování odchodu do důchodu. Předložili respondentům několik možností a ti měli rozhodnout, které z nich je spíše přesvědčí odejít do starobního důchodu a které naopak pomohou k jejich setrvání v ekonomicky aktivní sféře. Jako faktory, které by přesvědčily stávající starobní důchodce k setrvání na pracovním trhu, uváděli nejčastěji: 18 Další možnosti volilo okolo 10 % dotazovaných: potřeba nějaké změny v životě, rodinné okolnosti, práce mě už přestala/přestane bavit. Nejméně často pak senioři označovali možnosti jako finanční okolnosti (5 %) a pracovní kolektiv (2 %) (Vidovićová 2013). 25

26 mé děti potřebovaly finanční výpomoc (36 %) snížila by se výše důchodu (34 %) zvýšily se mi náklady na bydlení (31 %) zvýšil se zákonem stanovený věk odchodu do důchodu o 1 rok (23 %) měl/a výborný pracovní kolektiv (21 %) 19 Jak je patrné z odpovědí respondentů, ačkoli se na prvních příčkách nejčastěji zmiňovaných faktorů objevují finanční motivace, rozhodování o odchodu do penze zdaleka není jen záležitostí peněz. Sociální politika státu musí velmi citlivě projektovat změny s ohledem například na rozdílné tendence u žen a mužů nebo odlišnosti mezi jedinci s nestejným vzděláním. V ideálním případě by se měla snažit maximálně usnadnit seniorům rozhodování o přechodu mezi pracovním trhem, svým pracovním místem a rodinou. Právě možným konfliktem mezi rodinou a zaměstnáním se zabývala Bettina Kubicek se svým kolektivem (Kubicek et al. 2010). Využili dat z longitudinálního výzkumu, který byl prováděn na vzorku více než deseti tisíc středoškolských absolventů z roku 1957 v americkém Wisconsinu. Data byla sbírána v roce 1957, 1975, 1993 a Ve své studii pak autoři zjistili, že kromě tradičních ekonomických důvodů je spokojenost v manželství jedním z nejsilnějších faktorů, který přispívá k rozhodnutí odejít do předčasného důchodu. Nejen nespokojenost v zaměstnání podle nich činí pro seniory důchod atraktivnější. Skutečnost, že spokojenost v manželství působí silněji na předčasný odchod do důchodu než spokojenost v zaměstnání, naznačuje, že jedinci silněji tíhnou k odchodu do penze díky tomu, v co věří, že je čeká, než kvůli nespokojenosti se svojí současnou pracovní pozicí. (Kubicek et al. 2010) Starobní důchod tvoří v rámci české populace nezanedbatelnou čtvrtinu až pětinu celého života (Vidovićová 2013). V roce 2001 tvořil z celkového počtu přiznaných starobních důchodů podíl předčasných důchodů 58 %. V roce 2001 a 2004 byla legislativní úpravou možnost odchodu do předčasného důchodu omezena (Krebs 2010). V závěru studie autoři zmiňují tezi Blöndala a Scorpety, kteří tvrdí, že k prodloužení aktivní etapy života nepřispívají jen penalizace za dřívější odchod do důchodu, ale naopak může být 19 Jako další faktory důchodci uváděli možnost upravit si pracovní dobu nebo pracovní podmínky (20 %), problém s možností přivýdělku k důchodu (19 %) a možnost přejít do méně náročného zaměstnání (19 %) (Vidovićová 2013). 26

27 prospěšné motivační odměnění těch, kteří se rozhodnou na pracovním trhu setrvat (Vidovićová 2013). 3 METODY V následující části zopakuji cíle práce, které jsem již popsal v úvodní kapitole. Dále nastíním otázky a problémy, kterými se budu zabývat v analytické části bakalářské práce. Za důležité považuji shrnout, jakým způsobem jsem sbíral data a z jakých zdrojů jsem při práci vycházel. 3.1 CÍLE PRÁCE Hlavním úkolem analytické a interpretativní části bakalářské práce bude zpracovat přehled vývoje odchodů do starobních důchodů od roku 1990 do současnosti, a to s ohledem na demografický a sociálně politický vývoj v této oblasti za dané období. Dále se pak pokusím zformulovat stanovisko k výrokům, podle kterých je pozastavení nárůstu počtu starobních důchodců v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností. Kladu si tak za cíl uvést na pravou míru informace o vývoji úmrtnosti seniorů. Na základě analýzy dostupných dat nastíním vývoj počtu vyplácených důchodů a jeho souvislost s demografickým vývojem populace po roce VÝZKUMNÉ OTÁZKY Jedním z hlavních úkolů bakalářské práce je zjistit, zda je snížení počtu seniorů odcházejících do starobních důchodů v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností. Na základě demografických dat zpracuji přehled vývoje úmrtnosti seniorů. Zkombinuji čísla se statistickými daty a nastíním souvislost tohoto vývoje s odchody do starobního důchodu. Soustředit se budu také na vývoj počtu vyplácených a přiznaných důchodů od roku Jak se po roce 1989 vyvíjela úmrtnost seniorů v České republice? - Jak se v porevolučním období vyvíjel počet vyplácených starobních důchodů? - Je snížení počtu seniorů odcházejících do starobních důchodů v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností? 27

28 3.3 SBĚR A PRÁCE S DATY V následující kapitole bakalářské práce budu, podobně jako v teoretické části, čerpat z dostupné literatury, výsledků a dat z již realizovaných relevantních výzkumů v České republice. Významný zdroj dat představují především statistické archivy Českého statistického úřadu a České správy sociálního zabezpečení, dále pak ročenky a jiné výstupy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Podrobné údaje o starobních penzích mi na vyžádání poskytla Česká správa sociálního zabezpečení. Důležitou fází práce bude analýza výstupů výzkumů a sekundární analýza shromážděných demografických dat a statistických údajů o odchodech do starobního důchodu. Tato demografická data za období od roku 1990 zkombinuji s daty o odchodech do důchodu. Výsledky interpretuji a svoji snahu budu směřovat k zodpovězení hlavních otázek práce týkajících se úmrtnosti seniorů, legislativních změn a dalších okolností ovlivňujících počet seniorů odcházejících do starobního důchodu. 4 ANALÝZA A INTERPRETACE DAT V této části práce nejprve představím data o vývoji počtu přiznaných starobních důchodů, vyplácených starobních důchodů nebo o trendech v úmrtnosti seniorů. Následně budu tato data zasazovat do kontextu legislativních změn v sociální a důchodové politice České republiky a interpretovat výkyvy v souvislosti s demografickými změnami v české populaci po roce

29 4.1 VÝVOJ ROČNÍHO POČTU PŘIZNANÝCH STAROBNÍCH DŮCHODŮ PO ROCE 1990 Graf 4: Roční počet nově přiznaných starobních důchodů po roce 1990 Zdroj dat: ČSSZ Roční počet nově přiznaných starobních důchodů se po roce 1990 neubíral stále k vyšším číslům, jak by leckdo mohl očekávat podle trendu stárnoucí populace. Pravdou je, že v prvních porevolučních letech podle dat České správy sociálního zabezpečení počet nových starobních důchodců osciloval okolo počtu sto tisíc. Od roku 1991 pak číslo spíše klesalo, s výjimkou roku 1995, až na úplné minimum devadesátých let, a to na necelých 61 tisíc v roce Následujících šest let představovalo další vlnu nárůstu přiznaných důchodů nad sto tisíc a v zápětí poklesu na 60 tisíc v roce V tomto roce byl počet nových starobních důchodců vůbec nejnižší v novodobé české historii. V roce 2003 však nastal trend neustálého růstu počtu nově přiznaných starobních důchodů. Jedinou výjimkou byl rok Vzrůstající tendence trvala celkem devět let. Nárůst se zastavil až v roce 2011 na historickém maximu téměř 165 tisíc nových starobních důchodců. Oproti roku 2002 byl počet nově přiznaných starobních důchodů bezmála trojnásobný. 29