ING. MILO DùDEK ING. FRANTI EK VO ICK. Stavební materiály. pro 1. roãník SP stavebních. Páté, upravené vydání

Transkript

1 ING. MILO DùDEK ING. FRANTI EK VO ICK Stavební materiály pro 1. roãník SP stavebních Páté, upravené vydání Schválilo M MT âr dne pod ãj / jako uãebnici pro stfiední koly s dobou platnosti 6 let SOBOTÁLES Praha 2006

2 Tato kniha charakterizuje stavební materiály a zab vá se jejich v znamem. Rozdûluje stavební hmoty podle pûvodu, podle fyzikálních vlastností a podle úãelu. Struãnû popisuje jejich v robu a pouïití. Zahrnuje i soubor cviãení ze stavebních materiálû. Je urãena ÏákÛm l. roãníku SP stavebních. Lektorovali: PaeDr. Jaroslav Matou ek (2. vyd.) Ing. Vlastimila Mo nová (2. vyd.) Ing. Jifií Dvofiák (4. vyd.) 1st edition Ing. MiloÀ Dûdek, th revised edition Ing. MiloÀ Dûdek, Ing. Franti ek Vo ick, 2006 ISBN

3 OBSAH 1 ÚVOD V znam a rozdûlení stavebních materiálû Rozdûlení stavebních materiálû Dne ní stav a perspektivy rozvoje v roby stavebních materiálû VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLÒ Pfiehled fyzikálních a chemick ch vlastností stavebních materiálû Stavba hmoty Základní vlastnosti stavebních materiálû Vzhled a pfiesnost v robních rozmûrû Hmotnost Hustota (mûrná hmotnost) - ( ) Objemová hmotnost - ( v ) Hutnost - (h) Pórovitost - (p) Mezerovitost Zrnitost (granulometrické sloïení) Pevnost PruÏnost Vlhkost Nasákavost Mrazuvzdornost Tepelná vodivost a akumulaãní schopnost Îárovzdornost a stálost v ohni Akustické vlastnosti stavebních materiálû Základní vztahy vlastností látek Hygienická a protipoïární kritéria pro stavební materiály KERAMICKÉ V ROBKY Rozdûlení keramick ch v robkû Keramické suroviny

4 3.2.1 Základní suroviny Pomocné suroviny Materiály na povrchovou úpravu V roba cihláfisk ch v robkû Cihláfiské v robky, skladování a doprava Druhy cihláfisk ch v robkû Prvky pro svislé konstrukce Prvky pro vodorovné konstrukce Pálená krytina Cihelné dlaïdice a obkládaãky Pálené cihláfiské prvky pro speciální úãely Trativodky Antuka Doprava cihláfisk ch v robkû Skladování cihláfisk ch v robkû Keramické obklady a dlaïdice Kameninové v robky Îárovzdorné v robky HORNINY Rozdûlení hornin a technické vlastnosti stavebního kamene Vyvfielé (eruptivní) horniny Hlubinné vyvfieliny Îilné vyvfieliny V levné vyvfieliny Usazené (sedimentární) horniny Mechanické usazeniny (sedimenty) Chemické usazeniny Organické usazeniny (biolity) Pfiemûnûné (metamorfované) horniny Základní technické vlastnosti stavebního kamene Vlastnosti hornin Stavba hornin Odluãnost a puklinatost Zvûtrávání hornin Drtitelnost a típatelnost Opotfiebitelnost a le titelnost Kámen a kamenivo TûÏba stavebního kamene

5 4.3.2 Opracování a úprava stavebního kamene V robky z kamene Kamenivo pro stavební úãely Dodávání, doprava a skladování kameniva Pfiejímka kameniva a zimní pfiedzásobení POJIVA Vzdu ná pojiva Vzdu né vápno V roba vzdu ného vápna Vlastnosti vápna Druhy vápna, pouïití, doprava a skladování Sádra V roba sádry Vlastnosti a pouïití sádry Doprava sádry a skladování Anhydritové pojivo Hydraulická pojiva Hydraulické vápno Cement, v roba, druhy a pouïití Suroviny a v roba Druhy cementû Skladování a doprava cementû MALTY A MALTOVÉ SMùSI SloÏky malt Druhy a vlastnosti malt V roba a zpracování malt PrÛmyslovû vyrábûné malty Mokré malty Suché maltové smûsi CEMENTOVÉ BETONY V hody a nev hody betonov ch konstrukcí SloÏky betonu, pomûry mí ení V roba, doprava a ukládání betonové smûsi Speciální betony Vakuovan beton Provzdu nûn beton

6 7.4.3 Pohledov beton TûÏk beton Beton s rozpt lenou v ztuïí Ohnivzdorn a Ïáruvzdorn beton Prolévan beton Lehké betony Betony mezerovité Betony lehãené nepfiímo Betony lehãené pfiímo Zdivo z betonov ch tvárnic Pórobetonové tvárnice Betonové tvárnice vibrolisované Stropní systém Rector z pfiedepjat ch nosníkû a skofiepinov ch vloïek Autoklávované v robky VLÁKNOCEMENTOVÉ V ROBKY SloÏky, v roba a vlastnosti vláknocementu V robky z vláknocementu D EVO Základní názvosloví a technické vlastnosti dfieva, tûïení a doprava Základní názvosloví Technické vlastnosti TûÏba dfieva a doprava Kulatina, fiezivo a jiné v robky pouïívané ve stavebnictví Kulatina ezivo Jiné v robky z kulatiny Skladování a ochrana dfieva Skladování dfieva Ochrana dfieva Lepené dfievo, suroviny, v roba a v robky Aglomerované dfievo, suroviny, v roba a v robky KOVY PouÏití kovû ve stavebnictví Surové Ïelezo a ocel (sloïení, zpracování a v roba)

7 10.3 V robky z oceli a betonáfiská v ztuï V robky z oceli Betonáfiská ocel Znaãení stavebních ocelí Ochrana oceli pfied korozí Slitiny neïelezn ch kovû NeÏelezné kovy Slitiny neïelezn ch kovû STAVEBNÍ SKLO V znam, suroviny, v roba Vlastnosti skla Druhy stavebního skla Ploché sklo Sklenûné tvarovky Sklenûné trouby Sklenûné vlákno Pûnové sklo Sklenûná mozaika Sklenûné mikrodutinky Skladování skla PLASTY V znam plastû ve stavebnictví, základní suroviny, v roba a vlastnosti plastû Suroviny V roba Vlastnosti plastû Druhy plastû Termoplasty Reaktoplasty Plasty jako pfiísada do malt a betonû IZOLAâNÍ MATERIÁLY A V ROBKY Druhy izolaãních hmot Izolace proti vodû a zemní vlhkosti Izolace proti ztrátám tepla a proti pronikání chladu

8 Základní fyzikální a technické pojmy Rozdûlení tepelnû izolaãních materiálû Druhy tepelnû izolaãních materiálû pouïívan ch v pozemním stavitelství Izolace proti hluku a otfiesûm Základní fyzikální a technické pojmy Druhy v robkû pro izolace proti hluku a otfiesûm Izolaãní hmoty pro poïární ochranu PREFABRIKACE Úãel a v znam prefabrikace, v hody a nev hody Dílce z prostého, Ïelezového a pfiedpjatého betonu Druhy dílcû Znaãení stavebních dílcû V roba a zpracování betonové smûsi Urychlené dozrávání betonu Skladování prefabrikátû Deskové materiály POMOCNÉ MATERIÁLY Nátûrové hmoty, tmely Druhy nátûrov ch hmot Druhy tmelû Lepidla, druhy a pouïití Tapety, druhy a pouïití Speciální textilie LABORATORNÍ CVIâENÍ ZE STAVEBNÍCH MATERIÁLÒ V znam kontroly jakosti stavebních hmot a organizace provádûní Základní laboratorní postupy a úkony ve kolní laboratofii (odbûr vzorkû, metodika zkou ení a ohodnocení v sledkû) Odbûr vzorkû Metodika zkou ení Hodnocení v sledkû zkou ek Ovûfiování vlastností keramick ch v robkû Ovûfiování vlastností pln ch pálen ch cihel

9 Zkou ení rozmûrû Pravoúhlost Zakfiivení ploch a hran Nasákavost Pevnost v tahu za ohybu Pevnost v tlaku Objemová hmotnost Ovûfiování vlastností drenáïních trubek (âsn ) Svûtlost trubek Zplo tûní trubek Délka trubky Tlou Èka stûny trubky Lomové zatíïení trubky Ovûfiování vlastností kameniva pro stavebnictví Zkou ka nasákavosti hutného kameniva Zkou ka zrnitosti kameniva Zkou ka objemové hmotnosti hutného kameniva Zkou ka sypké hmotnosti kameniva Zkou ka mezerovitosti kameniva Zkou ka pevnosti kameniva Ovûfiování vlastností vzdu n ch pojiv Vápno Zkou ka zrnitosti (jemnosti) vápna Zkou ka hasivosti kusového vápna Zkou ka vydatnosti kusového (a mletého) vápna Sádra Zkou ka jemnosti mletí sádry (âsn , ST SEV ) Zkou ka zaãátku a konce doby tuhnutí sádry Zkou ka pevnosti v tlaku Zkou ka pevnosti v ohybu Vláknocementová plochá krytina Zji Èování vlastností vláknocementové ploché krytiny (âsn ) Zkou ení rozmûrû Nasákavost Pevnost v tahu za ohybu Ovûfiování vlastností dfieva Zkou ka objemové hmotnosti dfieva (âsn , ST SEV )

10 Zkou ka pevnosti v tlaku ve smûru vláken (âsn ) Zkou ka pevnosti dfieva v ohybu (âsn , ST SEV Ovûfiování vlastností plastû Stanovení tuhosti lehãené mûkké hmoty pfii stlaãení Ohybová zkou ka tuh ch plastû Stanovení odolnosti zatepla podle Vicata Ovûfiování vlastností Ïivic Stanovení bodu mûknutí krouïkem a kuliãkou (K. K.) Stanovení duktility asfaltu Bod lámavosti asfaltû Ovûfiování vlastností obkládaãek Zkou ení rozmûrû Pfiímost lícních stran Pravoúhlost lícní plochy Nasákavost Odebírání vzorkû zemin Neporu ené vzorky Poru ené vzorky Hustomûmá metoda Základní laboratorní stanovení vlhkosti zeminy Stanovení meze tekutosti Stanovení meze tvárlivosti Stanovení meze smr tûní zeminy Objemové zmûny zemin

11 1 ÚVOD 1.1 VÝZNAM A ROZDĚLENÍ STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ K vytvoření stavebního díla od jeho zrodu v projekčním ateliéru, přes realizaci až po ochranu před okolním prostředím, se využívá řada materiálů, které mají zajistit bezporuchovou funkci. Stavební materiály, které lidstvo po staletí téměř výhradně používalo, byly až do počátku 19. století kámen, cihly, dřevo a spojovací malty. Teprve během 19. století se do stavebnictví rozšířilo používání litiny a oceli. První polovina 20. století se vyznačuje rozvojem betonu, železobetonu a později i předpjatého betonu. V posledních desetiletích se na trhu objevuje velké množství zcela nových materiálů, které postupně pronikají do stavebnictví. Jsou to lehké betony, izolační látky, plasty a materiály kombinované z materiálů klasických s různými chemickými přísadami. Zároveň se objevují zcela nové typy konstrukcí, jako jsou konstrukce tenkostěnné, sendvičové apod. Každý stavební materiál se vyznačuje určitými specifickými vlastnostmi, jako jsou pevnost v tlaku, pevnost v tahu, tepelně izolační schopnost, vodotěsnost apod. Tyto vlastnosti jsou často protichůdné. Např. materiály s vysokou pevností mají špatné tepelně izolační vlastnosti a naopak. Jednotlivé stavební materiály mohou tedy zabezpečovat jen některé funkce stavebních konstrukcí, často jen jednu funkci (např. nosnost konstrukce, tepelně izolační funkci, hydroizolační funkci apod.). Toto všechno vede ke zvýšeným požadavkům na kvalitu používaných materiálů a nutnost komplexních znalostí o jejich chování za různých podmínek. K tomu je zapotřebí širokých znalostí přírodních zákonitostí, kterými se zabývají různé vědní obory počínaje matematikou, fyzikou, chemií, klimatologií a dalšími z nich odvozenými. Některé materiály jsou určeny přímo na vytváření stavebních konstrukcí nebo jejich částí (např. beton, malta, cihlářské výrobky), jiné se používají jako polotovary na výrobu dalších stavebních materiálů (cement, vápno). Správnou volbu potřebných materiálů a výrobků je možno splnit jen tehdy, známe-li jejich technické vlastnosti. Tyto technické vlastnosti závisejí na 13

12 původu použitého materiálu, na technologii jeho výroby i na vzájemném ovlivnění okolním prostředím během života stavebního díla. Spojením více druhů materiálů vznikají tzv. kompozitní materiály. Tyto materiály získávají dobré vlastnosti použitých materiálů a tím výsledný produkt kompozitní materiál získává vlastnosti, kterých nemůžeme dosáhnout při samotném použití jednotlivých materiálů. 1.2 ROZDĚLENÍ STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ Sortiment stavebních materiálů je velmi široký. Pro zlepšení přehledu se stavební materiály dělí do skupin podle určitých charakteristických vlastností a hledisek, např. podle původu, vlastností, účelu použití, tvaru apod. 14 Podle původu můžeme stavební materiály rozdělit na: a) stavební materiály přírodní anorganické (kámen, hlína, jíl apod.), organické (dřevo, rákos apod.). b) stavební materiály umělé z anorganických surovin (vápno, cement, keramické výrobky, sklo apod.), z organických surovin (plasty, bitumeny, nátěrové materiály apod.), vzniklé kombinací anorganických a organických surovin (dřevocementové desky, pilinobeton apod.). Podle stupně zpracování rozeznáváme: neupravené přírodní a druhotné suroviny (písek, štěrk, hlína, struska, škvára, piliny apod.), upravené suroviny (opracovaný kámen, drcené a tříděné kamenivo, řezivo apod.), složené (kompozitní) stavební materiály (malta, beton, stavební dílce apod.), průmyslově vyrobené umělé materiály (keramické výrobky, stavební sklo, izolační látky apod.), hotové výrobky (okna, trouby, ocelové výrobky, prvky na dokončovací práce apod.).

13 Podle použití rozeznáváme: konstrukční materiály vytvářejí nosnou část stavby, výplňové a izolační materiály vyplňují nosnou konstrukci a chrání stavební dílo proti různým nepříznivým vlivům, materiály na vnitřní vybavení budov výrobky potřebné na dokončovací práce, instalační materiály vytvářejí se z nich instalace ve stavebním díle, dekorační materiály na vnější nebo vnitřní výzdobu budovy, pomocné materiály používané po dobu výstavby nebo zabudované do stavebního díla. Podle charakteristické vlastnosti můžeme stavební materiály rozdělit na tvárné (hlína, asfalt), pružné (guma, ocel), křehké (sklo), tvrdé (kámen, některé kovy, sklo), stálé nebo nestálé proti chemickým vlivům, tepelně izolační (pěnové sklo, dřevo), zvukově izolační apod. 1.3 DNEŠNÍ STAV A PERSPEKTIVY ROZVOJE VÝROBY STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ Výroba stavebních materiálů je rozvětvená v celou řadu oborů, jako je těžba a úprava surovin, průmysl kamene, cihlářská výroba, keramická výroba, výroba pojiv, výroba skla apod., souvisí však i s celou řadou průmyslových oborů jiného druhu, jako je strojírenství (výroba stavebních strojů), hutnictví (výroba oceli), chemie (výroba plastických hmot) a stále více se zaměřuje i na zužitkování průmyslových odpadů jiných průmyslových oborů, zejména škváry, vysokopecní strusky, elektrárenských popílků, dřevařských odpadů a jiných. V současné materiálové základně stavebnictví převládají silikátové stavební materiály. Do této skupiny se zařazují především materiály na bázi křemíku a jeho sloučenin (cement, sklo, keramika a další), ale imateriály s podobnou technologií výroby a způsobem aplikace (např. vápno, sádra apod.). Silikátové stavební materiály jsou relativně lehko zpracovatelné, trvanlivé a ekonomicky výhodné. Proto neztratí na významu ani v budoucnosti. Předpokládá se však u nich kvalitativní vývoj, to znamená orientaci na výrobky s vynikajícími vlastnostmi, potřebnou trvanlivostí a estetickým vzhledem. Další vývoj můžeme očekávat hlavně v oblasti kompozitních (složených) materiálů a vysokopevnostních betonů. 15

14 S rostoucími požadavky stavebnictví můžeme předpokládat vývoj nových materiálů, respektive zdokonalování existujících materiálů. Například zlepšování mechanických vlastností (zvyšování pevnosti a únosnosti materiálů), dalším trendem bude snižování objemové hmotnosti vylehčováním materiálů (například keramických) a zvyšování jejich tepelně izolačních vlastností. Další důležitou roli při rozvoji stavebních materiálů budou mít plasty, lehké kovy, tenkostěnné ocelové výrobky, tepelná a zvuková izolace a jejich vzájemná kombinace. Proto v budoucnosti můžeme očekávat kromě silikátové materiálové základny výraznější uplatnění i materiálové základny chemicko-metalurgické. 16

15 2 VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ 2.1 PŘEHLED FYZIKÁLNÍCH A CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ Vlastnosti stavebních materiálů lze v zásadě rozdělit na vlastnosti chemické a vlastnosti fyzikální. Chemické vlastnosti závisející především na složení hmoty a vzájemném působení materiálu a okolního prostředí jsou součástí chemické technologie a nejsou v této učebnici uváděny s výjimkou fyzikálně-chemických vlastností, které se projevují např. při tuhnutí a tvrdnutí pojiv malt a betonů. V další části této kapitoly jsou uvedeny jen hlavní fyzikální vlastnosti stavebních materiálů bezprostředně ovlivňující jejich použití v konstrukci. Za hlavní fyzikální a mechanické vlastnosti stavebních hmot, které zajímají odborníky ve stavebnictví, můžeme pokládat přesnost výrobních rozměrů, strukturu, hmotnost, objemovou hmotnost, vlhkost, navlhavost, vzlínavost, mrazuvzdornost, odolnost proti vysokým teplotám, tepelnou vodivost, tepelnou akumulaci a akustickou vodivost. 2.2 STAVBA HMOTY Základním stavebním článkem prvku je atom. V dnešní době byla existence atomů prokázána přímými fyzikálními metodami, byla změřena jejich velikost a přesně stanovena jejich hmotnost. Ukázalo se, že atomy nejsou těmi nejmenšími stavebními kameny hmoty, ale že jsou vytvořeny z kladně nabitých atomových jader a záporně nabitých elektronových obalů. Silnými zásahy zvenčí je lze rozložit na menší částečky, tzv. elementární částice. Jádro atomu obsahuje protony a neutrony, společně nazývané nukleony (nucleus = jádro). Obal jádra tvoří elektrony. Pro chemické chování atomů a chemickou stavbu látek je rozhodující, jakou podobu má elektronový oblak. O složení, vnitřní stavbě a struktuře látek pojednává chemie. Zkoumá vlastnosti látek a chemické děje, při kterých se mění podstata hmoty a složení látek a jejich struktura, studuje výskyt látek v přírodě a zabývá se jejich využitím, zpracováním a umělou výrobou. 17

16 Chemické děje, které probíhají při výrobě látek, jsou předmětem chemické technologie. Výroba většiny stavebních materiálů je založena na chemických procesech, za kterých se přeměňují suroviny na výrobek požadovaných konečných vlastností. Při každé chemické změně probíhají i fyzikální procesy. Proto se při výrobě stavebních materiálů uplatňují rovněž zákony a znalosti z oboru fyziky a fyzikální chemie. Poznatky moderní chemie naznačují, že je možné objevovat nové kvality a nové formy chemického slučování. Látka je forma hmoty vyznačující se chemickým složením, skupenstvím, strukturou apod., může být chemicky individuální nebo homogenní, popř. to může být heterogenní směs různých sloučenin. Materiál je látka, která je předmětem výrobního procesu nebo má určitý vztah k technologii a technickému využití. 2.3 ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERI- ÁLŮ Vzhled a přesnost výrobních rozměrů U materiálů rozhodujících o vzhledu stavebního díla je mnohdy důležitá barva a struktura povrchu, neboť např. jiným estetickým účinkem působí leštěná žula, jiným zrnitý pískovec, jiným zdivo betonové a jiným zdivo cihelné. U kusových výrobků záleží především na přesnosti výrobních rozměrů. Za výrobní rozměr považujeme teoretický rozměr prvku při nulové toleranci. Běžným postupem nelze u všech výrobků zajistit přesný výrobní rozměr. Rozdíl mezi skutečným rozměrem a výrobním rozměrem je výrobní tolerance, norma většinou předepisuje tzv. povolenou toleranci, tj. maximální dovolenou odchylku od předepsaných rozměrů. Skutečné rozměry určujeme měřením, které uvádíme v mm a m Hmotnost Hmotnost je setrvačná tíhová vlastnost hmotného objektu. Obvykle uvažujeme (není-li požadováno jinak) hmotnost suché látky. Stanovíme ji vážením, a to v g nebo v kg. 18

17 2.3.3 Hustota (měrná hmotnost) ( ) Je definována jako hmotnost objemové jednotky určité látky bez dutin a pórů. Vypočítá se ze vztahu: m = V h kde je hustota [kg.m 3 ], m hmotnost vzorku [kg], V h objem vzorku bez dutin a pórů [m 3 ]. Tabulka 1. Objemové hmotnosti nejobvyklejších stavebních hmot (podle ČSN ) Druh Objemová hmotmost (kg m 3 ) Sypká (sypaná) stativa cement štěrk hlína a jíl Kámen (celistvý) žula pískovec Keramická staviva plné pálené cihly plné pálené cihly lehčené děrované pálené cihly Dřevo Beton Kovy měkké vyschlé až vlhké tvrdé vyschlé až vlhké prostý beton železový beton lehčený beton (s lehkým kamenivem) ocel hliník

18 2.3.4 Objemová hmotnost ( v ) Je definována jako hmotnost objemové jednotky určité látky včetně dutin a pórů. Vypočítá se ze vztahu: v = m V kde v je objemová hmotnost [kg.m 3 ], m hmotnost vzorku [kg], V objem včetně dutin a pórů [m 3 ] Hutnost (h) Pod pojmem hutnost rozumíme stupeň vyplnění objemu materiálu pevnou látkou. Lze ji tedy definovat pouze u pevných látek a matematicky vyjádřit jako poměr objemu pevné fáze k objemu celkovému nebo poměrem objemové hmotnosti k hustotě. Hutnost se nejčastěji vyjadřuje v procentech: V h h = [%] V.100 = v.100 kde h je hutnost [%], V celkový objem vzorku [m 3 ], V h objem vlastní pevné fáze [m 3 ], v objemová hmotnost [kg.m 3 ], hustota materiálu [kg.m 3 ]. U nesoudržných materiálů je hutnost proměnlivá. Aktuální stav hutnosti (zhuštění) materiálu vyjadřujeme stupněm zhutnění S h. Je to poměr hutnosti nezhutněného materiálu k materiálu zhutněnému. Vypočítá se ze vzorce: S h = h h = v v = v v kde h je hutnost nezhutněného materiálu, h hutnost zhutněného materiálu, v objemová hmotnost nezhutněného materiálu, 20

19 v objemová hmotnost zhutněného materiálu, hustota Pórovitost (p) Poměr objemu pórů a dutin v určitém množství látky V p k celkovému objemu tohoto množství látky V se nazývá pórovitostí. Vypočítá se ze vztahu: V p p =. 100 = V v kde p je pórovitost [%], hustota [kg.m 3 ], v objemová hmotnost [kg.m 3 ]. Pórovitost může být otevřená, když jsou póry a dutiny vzájemně spojeny a jsou spojeny i s povrchem, nebo uzavřená, když jsou póry a dutiny uzavřené. Pórovitost se zjišťuje u pevných látek nebo u jednotlivých zrn látek sypkých. Pórovitost podstatně ovlivňuje mnohé vlastnosti stavebních materiálů, zejména objemovou hmotnost, nasákavost, odolnost proti mrazu, pevnost a tepelnou vodivost Mezerovitost Je charakteristickou vlastností sypkých zrnitých materiálů. Vyjadřuje poměr objemu mezer mezi zrny k celkovému objemu určitého množství sypké látky. Mezerovitost se vypočítá ze vztahu: M = V m V kde M je mezerovitost [%], V m objem mezer mezi zrny [m 3 ], V celkový objem [m 3 ], s sypká hmotnost [kg.m 3 ], v objemová hmotnost zrn [kg.m 3 ]. s v. 100 =

20 2.3.8 Zrnitost U sypkých látek je jednou ze základních vlastností zrnitost, což je poměrná hmotnostní skladba zrn jednotlivých velikostí. Na zrnitosti závisí mezerovitost a tak i sypná hmotnost, propustnost, stlačitelnost a další mechanické, tepelné a akustické vlastnosti. Zrnitost vyjadřujeme obyčejně graficky křivkou zrnitosti. Zrnitých látek používáme v přírodním složení nebo je třídíme na frakce (podíly), tzn. na skupiny zrn s ohraničenými rozměry. Složení zrn nazýváme též granulometrickym složením Pevnost Pevnost tuhého tělesa je jeho odolnost proti porušení staticky působící silou. Podle působení síly rozeznáváme pevnost v tlaku, pevnost v tahu, pevnost v tahu za ohybu, pevnost ve smyku a pevnost v kroucení. Síla, která působí na těleso, způsobuje napětí. Napětí je síla, která působí na jednotku plochy namáhaného průřezu. Mezní napětí je napětí, kterému ještě látka odolává, charakterizuje její pevnost Pružnost Vlivem vnějšího zatížení podléhají pevné látky objemovým změnám, deformují se. To znamená, že mění svůj tvar a rozměry. Tyto změny látek jsou vyvolány buď mechanickou silou (tlakem, tahem), nebo působením teploty, případně i změnou vlhkosti v látce či chemickým působením. Působením síly vzniká deformace těles, a ta může být pružná (elastická) nebo nepružná (plastická). Deformace, které po odlehčení tělesa zaniknou, se nazývají pružné deformace a schopnost látky vrátit se do původního tvaru se nazývá pružnost. Deformace, které zůstávají i po odlehčení, jsou nepružné, trvalé. Označují se jako deformace plastické, a příslušná schopnost materiálu je plasticita tvárnost Vlhkost Stavební materiály mohou být vystaveny různým účinkům vody: obsažené ve vzduchu (vlhkost vzduchu), 22