HEJEPIShA ítanka. SlÉZSKý. ild PRO DIL MATICE OPAVSKÉ TISKEM EMMV BEKOVÉ V OPAV. \?ACLA\? HAUER, - - SESTAVIU V OPAV DR, JOSEF P05PÍ5IL,

Transkript

1 U u

2

3

4

5 / v ^. HEJEPIShA ítanka PRO ild SlÉZSKý. SESTAVIU I. DIL DR, JOSEF P05PÍ5IL, professor eského gymnasia \j Op a\? II. DIL \?ACLA\? HAUER, - - professor eského gymnasia \j O p a\j NÁKlíflDEM MATICE OPAVSKÉ V OPAV TISKEM EMMV BEKOVÉ V OPAV.

6 ^^^á2?/síty Oí.^X^/.

7 bidc $lc5$ktj!,,poznej sebe sama" jest jedno z nejlepších pravidel správného, kesanského života, protože, kdo svoji vlastní úsobnost nepedpojaté prozpytuje, mže pak i jiné slušn posouditi a pravou cestu života najíti. Avšak jedno tlo i jednu duši nám pedstavuje také národ, takže pak písloví svrchu dotené mžeme rozšíiti ve slova»poznej svj národ, jeho doby zlé i dobré, jeho celý život!«a pro? Djiny jsou uitelem života, v nich se nejenom zrcadlí všechno dobro, jež máme následovati, jako slunce v hladin isté vody, nýbrž uvádí se nám jimi ped oi také mnohé zlo, kterého se máme opt vystíhati. Djiny jsou takto studnicí dobré, léivé vody, ze které erpáme osvdené píklady správného žití, jsou nám otevenou knihou hluboké, vzácné moudrosti. D- jiny však nás také mají naplovati úctou k našim pedkm a sebevdomím plynoucím ze skutk, jež národ náš ku blahu Udstva vykonal; ale práv takové uvdomní nás pak musí pobízeti, abychom i my dle vzoru svých otc hledli národní svj štít budoucnosti zachovati neposkvrnný, istý, záící.

8 Cti Práv Milý lide slezský! z tchto píin Ti odevzdáváme tuto malou km'žku, jejíž vydání bylo umožnno laskavou obtavostí zasloužilého vlastence dst. pana faráe Jana Vyhlídala, abys se pouil o minulosti své otiny a poznal doby zašlé slávy i utrpení našeho. Odevzdáváme Ti ji s láskou, s láskou ji pijmi! erpej z ní pouení, jak slezský Cech uml kdysi proti cizot hájiti svoji e mateskou a tak i svoje celé bytí, a posil srdce své i Ty k spravedlivé obran pdy zmrvené prachem Tvých otc I sebe sama í piln v knize své minulosti poznej

9 DÍL a D D

10

11 Stpuný popis Slezska. ífode jménem Slezska rozumíme území státu rakouskouherského a pruského po obou bezích horní a stední Odry, hraniící na stran jihozápadní a západní s markrabstvím moravským, s královstvím eským a saským, v koninách severních se všemi provinciemi státu pruského, totiž se Saskem, Branibory a Poznaní, na východ s ruským Polskem a na jižním cípu s královstvím halisko-vladimským a uherským. Povrchem svým podobno jest Slezsko mlkénm žlabu, po jehož dn odtékají eištm Odry všechny jeho vody na sever. Na pomezí jihozápadním pnou se vzhru malebné Sudety, jichž nejsevernjší ástí jsou Jizerské hory a Krkonoše, které vystupují nejvýše horou Snžkou (pes 1600 m). Smrem jihovýchodním táhnou se na stran slezské dále lenitá pásma hor Sovích, Rychlebských a Kladských až k horskému uzlu Králickému, vynikajícímu Snžníkem (1424 m). Mezi Moravou a Slezskem tvoí hranici Jesenik s etnými rozsochami postranními a z daleka z nížin oderských viditelným Praddem (tém 1500 m). Poslední výbžky tohoto pásma Oderské hory se koní pi památné Moravské brán, jež je oddluje od blízkých nejzápadnjších svah karpatských. Sudety nebyly nikdy hradbou neprostupnou. Již v dobách ped nar. Kr. chodívali obchodnici z jižn. krajin do poíí Odry echami, prsmykem Novosvtským, Trutnovským a velepamátnou stezkou Náchodskou, jinak Kladskou nebo Polskou zvanou. Touto posléze jmenovanou brávaly se pozdji i válené výpravy do zem eské a naopak. S Moravou spojeno jest Slezsko sedlem Ramsovským, obráceným ve smru k Cukmantlu a Osoblaze, pak starobylou stezkou Jivavskou beroucí se k Bruntálu, Krnovu, Hor. Hlohovu a dále cestou Hradeckou, jejíž památkou pi samém jejím ústí do Slezska až dosud jest název vesniky

12 Branky (jakožto brány zemské). Ze všech stezek slezských však nejpamátnjší byla povstná brána Moravská, údolí to ek Bevy a horní Odry mezi posledními výbžky Sudet a Karpat, která spojovala od dob dávnovkých pomocí nížin moravských, dunajských, oderských a viselských Evropu jižní s morem Baltským. Jak znamenitou úsluhu píroda touto cestou lidstvu ve píin kulturní prokázala, nedá se nkolika slovy povdti! Podobnou dležitost v djinách lidské vzdlanosti má nanejvýše eka Rýn, po které také vzdlanost národ stedomoských již v ase dávno ped nar. Kristovým na sever se penášela. Vedle brány moravské byl pohodlným pojítkem Dunaje s Vislou a Odrou též velmi zhusta navštvovaný prsmyk Jablunkovský, dlící pásmo hor Karpatských Bez^ kydy na dv ásti. Toto horstvo jest další hranicí Slezska a sice na stran jižní. Z jednotlivých hor v nm nad jiné vyniká Lysá Hora (1340 m.), od níž nedaleko ale již na pd moravské strmí k oblakm Smrk a posvátný Radhošt (1125 m). Jinak pokrývá pdu slezskou mimo menší pahorkatiny, jako jest na p. Tebnická (u Tebnic nedaleko Vratislav) nebo podhoí krkonošské, úrodná nížina oderská podél celého toku této eky, pokud Slezskem plyne. Hlavní ekou slezskou jest Odra. Vyvrá na Morav v horách po ní nazvaných a vtéká trojím ústím u Slovan polabských kdysi Pnou, Svinem a Diveném eeným do moe Baltského. Užitek eka tato pinášela vždy jen Slezsku nyní pruskému, naznaujíc pirozenou obchodní cestu k severu a dopávajíc tak pi svém toku vznikati etným mstm, jako jsou Ratibo, Opolí, Vratislav a j., jež v nové dob dležitou tratí železniní a plavbou oderskou (parníky plují od Kozlí) se náramn zvelebila. Z poboek oderských na pravém behu nejznámjší jsou v Téšínsku Ostravice píchozí od Radhošt a Olše, ve Slezsku pruském Varta s Noteí; po levém behu posiluje Odru nejprve Opava. Tato vzniká pod Praddem ze tí pramen totiž z erné, Stední a Malé Opavy, z nichž první na pouti své spojuje se ješt s Opavou Bílou. Od msteka Vrbna proudí již Opava jedním tok?em, pijíc v Krnov z leva Opavu Zlatou a pod mstem Opavou Moravici. Tato vine se od Pradda pekrásným, lesnatým údolím a odvádí isté, pstruhy bohaté své vody do nížiny opavské branou Hradeckou ; po levém behu do ní ústí nad Kylešovicemi Hvozdnice.

13 9 Z nejsevernjšího Opavska spchá do Odry pímo Osoblaha a eištm Nisy Khidské I3lá. V pruském Slezsku vedle práv pipomenuté Nisy stékají od Krkonoš do Odry ješt obzvlášt památná Slenza, jejíž jméno se peneslo postupem asu na lid kolem ní osedlý a i na celou zemi, pak Bobrava a Nisa Zhoelecká. Konen na Tšínsku má své vrchovisko i mohutný tok Visly s pohraniní pobokou Blou. Podnebí Slezska jest v celku drsnjší než území ležících jižn od Sudet a Karpat. Není dále na sever žádného již horstva, jež by pístupu ostrých vtr severních a severozápadních bránilo; proto u nás zima trvá pomrn dosti dlouho a prmrná roní teplota nepestupuje 9" C. (V Cechách a n-a Morav až 11" C). Okolnosti tyto zavinují ve Slezsku nedostatek stromoví ovocného, ale jinak výnosnosti pdy nikterak nejsou na závadu a zdraví lidskému dokonce prospívají. Pomry zdravotní zajisté jsou u nás (mimo místa s rozvinutým prmyslem a severní ást pr. Slezska) velmi utšené, jak o tom podává nejlepší svdectví pomrn malá úmrtnost a nkolikeré lázn, jako jsou Karlovy a Janské lázn, Gráfenberg a pak Darkov ve Slezsku našem, Ziegenhals, Dušníky a j. ve Slezsku pruském. * * Obyvatelstva * živí Slezsko pomrn mnoho. V Opavsku a Tšínsku žije na rozloze 5148 km tver. pes 680 tisíc lidí (dle sítání r ), po^et obyvatelstva však zde oproti jiným zemím rychle vzrstá; tak v dob o 12 /(i, takže nyní již na 1 km tver. pipadá dle toho asi 120 lidí, kteréžto vysoké íslo v žádné jiné zemi našeho mocnáství napoteno nebylo.^) Ve Slezsku pruském mícím km. tver. obývá lidí na 4V2 millionu. Vyznání jest toto obyvatelstvo u nás ohromnou vtšinou katolického; evangelického (luteránského) a sice na Tšínsku (Poláci a Nmci) jest 14*^/0, což jest pomrn v Rakousku nejvíce. Žid žije v rakouském Slezsku jen nco málo. Pomry náboženské na stran pruské liší se jen tím, že tam malá vtšina Nmc (asi 58V2''/o) vyznává víru luteránskou, ostatní a a pak všichni Poláci a (5eši jsou katolíky. Co se tkne národnosti, obývají jak v našem tak i v pruském Slezsku echové, Poláci a Nmci a sice bylo pihlášeno r k obcovací ei í) V Dol. Rakousích zpsobuje vtší prmr Víde s /a mil. obyvatel.

14 ! 10 eské v rakouském Slezsku na lidí (na Opavsku a Tšínsku) a k polské na 230 tisíc (na Tšínsku), ostatní se pihlásili k ei nmecké (na Opavsku a v mstech na Tšínsku). Ovšem nesmíme zapomínati, že sítání lidu dle ei obcovací se všude dje na úkor lidu eského. Zajisté že tímto zpsobem ve Slezsku zmizelo na tisíce eských duší v moi n- meckém' a co horší, nepíznivé pomr}" hrozí nám ztrátami ješt horšími. Co lidí mezi námi jest vlažných a co ubožák závislých, nemohoucích jíti za páním svých srdcí! Celé osady namnoze jsou vlastní liknavostí neb i nmeckým kapitálem ohroženy. Srdce se chvje pi tch vzpomínkách a každému vrnému vlastenci sama sebou vkrádají se na rty prosebná slova velebného chorálu svatováclavského Nedej zahynouti nám i budoucím'" Na stran pruské napoteno na 1 million Polák a na 120 tisíc Cech, kteížto poslední žijí v jižním Slezsku (po levém behu Opavy), v Kladsku a jako kolonisté z dob Bedicha 11. ješt v pti osadách u Stelína, (Husinec Hor., Sted. a Dol., Podbrad a Meltajer) a ve tech u Polského Vartenberka (Cermná, Bedichv a Malý Tábor). V kraji lehnickém mimo to napoteno r na 30 tisíc lužických Srb. O vzdlání lidu postaráno jest ve Slezsku našem i pruském dobe ale jen pro Nmce, Slované, a jsou vlastními syny této pdy, žijí na ní dnes jako ubozí parobci. Ve Slezsku pruském nedostává se Cechm a etným Polákm v jich mateštin vyuováni ani na školách obecných (a to ani v náboženství!) a u nás musili si Cechové a Poláci stední školy í gymnasia v Opav a Tšín) zíditi z penz po národ sebraných^). Jinak obecné vzdlání na Slezsku všude proniklo velmi hluboko. Lidí neznalých tení a psaní zde skoro neuvidíš. Tímto zpsobem se tedy Slezsko adí k zemím nejpokroilejším. Výživy skytá pda slezská svému obyvateli s dostatek, zpjniéiia v pooderských nížinách Slezska pruského, jež se staly Prusku obilní komorou. Toliko kraje pohorské na stran západní nesplácejí práce svých vzdlavatel podle zásluhy a tak se musilo obyvatelstvo tchto míst obrátiti k výživ jiné, hlavn k prmyslu, který jest tu zastoupen v prvé ad výrobou látek 2) Uitelský ústav ve Slez. Ostrav pro echy a v Ustroni pro Poláky zaizuje stát práv nyní.

15 11 a zpracováním železa. Mnoho tisíc lidí se živí také dolováním rzfiých kov, uhlí a nkterých hornin. * Správy veejné povšimneme si jen ve Slezsku rakouském. Celé Slezsko naše spravuje politicky zemská vláda v Opav s presidentem v ele, jemuž podízeno jest osm hejtmanství (Bílovec, Bílsko, Bruntál, Frýštát, Frývaldov, Krnov, Opava a Tšín) a ti msta samosprávná (Opava, Bílsko a Frýdek). V záležitostech soudních úaduje více soud okresních, pak krajský soud v Tšín a zemský soud v Opav, kteréžto oba poslední jsou podízeny vrchnímu zemskému soudu brnnskému. Správu berní vede finanní editelství v Opav a ada hlavních berních a berních úad po mstech ostatních. Pod správu slezskou patí 'i tak zvané enklávy neboli obvody moravské. Jsou to území, jež bývala vlastním majetkem biskup olomouckých a nemohla tedy od Moravy jako ostatní Opavsko býti odlouena, nýbržjzstala až na naše asy pdou moravskou. Nejvtší z nich jest obvod osoblažský, zahrnující celý stejnojmenný výbžek s 15 osadami a Osoblahou samou. V okrese opavském jest veliká enkláva souvisící úpln s Moravou a jdoucí na pi Slezskem západním až pes Jakta; tato s jinými menšími dohromady ítá 20 vesnic vtšinou e- ských.^) Soudní okres jindichovský má obvod moravských 8, bílovský jeden jediný slatinský. Mimo tyto vyjmenované jsou v nejjižnjším kout Opavska ješt dv skutené enklávy s osadami Butovice a Nové Vrbky, které však zstaly pod správou moravskou. O vnitní pomry zem stará se ovšem též zemský snm. Tento volí pro bžné záležitosti ze sebe zemský výbor, jemuž práv jako snmu pedsedá zemský hejtman a leny jehož jsou zástupce hejtmanv a nkolik písedících. Církevn patí Opavsko jakožto bývalá ást Moravy pod arcibiskupství olomoucké, což platí i o pruské ásti bývalého Opavska a Krnovská, Tšínsko a nejsevernjší díl nynjšího Opavska náležejí k biskupství vratislavskému. Na konec si vyteme nkolik dležitjších míst. Na Opavsku hlavním mstem jest Opava (na 30 tisíc obyvatel se znanou 3) Jsou to: Deštné, Jakta, Lhotka, Litultovice, Mikolajice, Slavkov, Stablovice, Uhléov, Zivotice, Nová Ves, Víno. Vlaštoviská a sucholazecká enkláva leží mimo tento souvislý obvod.

16 12 menšinou eskou), sídlo všech ústedních ústav zemských, nkolika stedních škol a více museí. K pedním budovám patí v Opav nkolik památných chrám, pkné museum, mstské divadlo a krásná modhtebna židovská. O rozvoji prmyslu svdí nkolik továren. Lidu eskému na Slezsku jest Opava veledležitým stediskem v každé píin. Ne nadarmo se íká, že ve stedu a v sobotu'^) jest Opava eská. Nedaleko od Opavy leží smrem západním památný v djinách Hradec a na sev.-záp. starobylá osada Holasovice. Na Tšínsku stediskem jest Tšín (20 tisíc) s dosti vyvinutým prmyslem i obchodem. Z ostatních mst proslul Bruntál a Frývaldov plátenictvím, Bílsko a Krnov soukenictvím a železástvím (tímto i Ustro), Cukraantl tžbou drahých kov a Slezská Ostrava (20 tis.) bohatstvím uhelným. Tato poslední a Klimkovice (2400 obyv.) jsou jediná msta s eskou správou ve Slezsku. Dležitjší osady eské mimo to jsou na Opavsku poutnika Hraby, pod tlakem nmeckým Úpicí Kateinky, pak Kylešovice, Polanka, dležité stanice Studénka a Svinov ohrožený nmeckými továrnami. Na Tšínsku zasluhují zmínky z eských osad Bartovice, Dobrá, krásn položená a proto mšáky vyhledávaná Moravka, Staré Hamry, Senov, národn ohrožená Doubrava a Orlová, jakož i Michálkovice a Hrušov. Veliké tyto osady leží pi uhelném revíru ostravském a jsou tudíž jako ješt mnoho jiných obydleny ponejvíce dlnictvem. ilý prmysl a obchod ve Slezsku pruském rozvoji mst byl velice nápomocen. Jsou to samá starobylá, památná v d- jinách slezských jména: Vratislav (V2 mil. ob.) msto hlavní, sídlo vysokých škol a knížete-biskupa, sted prmyslu a obchodu slezského. Na Ode a na dležité trati železniní podél ní bžící leží dále kvetoucí Ratibo, Opolí, Beh a Hlohov, západnji památná bitvou s Tatary (r ) Lehnice a konen Zhoeliee (80 t.), bývalé pední msto Hor. Lužice, pativší kdysi ke korun svatováclavské. 4) Trhové dny.

17 Slezští pfaoby vatelé. Území rozkládající se v poíí Odry bylo již v dob tak zv. pedpotopní mnoho tisíc let ped Kristem obydleno. Jaký život zde y tchto dávn3'ch dobách lovk vedl, není dnes možno stanoviti. Stopy jeho byly dosud nalezeny pranepatrné, nebo žil zde asi jen po ídku a mimo to strašlivá doba ledová, za níž i celé Slezsko (až na nepatrní ásti pi jižních Sudetách) pokryl led, trvala zde pom.rn dlouho a vyhubila každoukoli památku nkdejších obyvatel. Nový život objevuje se tu teprve po dlouhých dobách, kdj' se pda nynjšího Slezska stala rozvoji živoišstva zase píznivjší. Doba tato rozeznávajíc se od pedešlé vyšší již znalostí lovka ve zpracování kamene k rzným potebným nástrojm, sluje novokamennou oproti starší starokamenné. Památky této doby, jejíž rozvoj spadá do druhého tisíciletí ped Kr., zachovaly se nám etné. Vedle rzných naleziš ve Slezsku pruském (obzvlášt u Otic nedaleko Ratiboe), jsou to naše vkopamátné Holasovice, kde lovk žil snad již dva tisíce let p. Kr. Vykopalo se tam veliké množsví rzn pizpsobených kamen, zpracovaných za nástroje kostí,' roh a p., a sice v jamách až i 2 metry hlubokých, naplnných opálenou hlinou, erným popelem, všelikými stepy a nedokonale zrobenými kostnými jehlami, noži atd. Od tchto dob žil lovk na Slezsku již trvale a nepetržit, postupuje od své pvodn nepatrné vzdlanosti v ped, ím více se stýkal s lidem žijícím na území nynjší Moravy a ješt jižnji. Poátkem i3rvního tisíciletí p. Kr. vyskytují se v Poodí již nástroje bronzové^) a brzo po té kolem r p. Kr. pracoval, lovil a bojoval již slezský praobyvatel železem. Tak zahájena byla u nás doba železná po oné bronzové. Tose rozumí, že pedmty z tchto kov u nás nacházené jsou velmi nedokonalé a k tomu ješt ídké. Jsou to po vtšin špiky kopí, srpy a hrubé, árkami zdobené náramky. Že by byl domácí lovk sám si tyto nástroje hotovil, nezdá se býti pravdpodobným, jednak nalezlo se ve Slezsku dosud velmi málo starých pístroj k slévání kov, jednak jest známo, že národové jižnjší, hlavn však v onch starobylých dobách italští Etruskové, jsouce ovšem daleko pokroilejší, kovové v3'robky své na sever pi- 1) Bronz jest smí.šenina mdi a cínu.

18 14 nášeli. A práv Slezsko jest to, kam po pirozené cest od Dunaje po ece Morav, Bev a Ode tento pravký obchod se vedl a tím vzdlanost jižní do zemí pi moi Baltském ležících šíil.. Spojení toto stávalo se tím ilejším, ím více jižní národové žádali si toho asu jako zlata cenného jantaru, kterého tehdy vlny Baltu ohromné množství na behy vynášely. Jakipiln tento výmnný obchod tehdy byl veden, jest vidti z etných a bohatých nález jantaru v Poodí; nkde až i n- kolik tvrcí ho na jednom míst bylo vykopáno. V dobách obchod z rzných píin byl zanedbán a staro- Kristových tento bylá cesta obchodní branou Moravskou upadla v zapomenutí. Jantaru však ve velikém a zhýilém ím v dob rozmailých císa bylo tolik zapotebí, že poali se ímané o nový jeho dovoz opt starati. Povstný císa Nero (zemel r. 68. po Kr.) vypravil prý rytíe ímského, aby zapomenutou cestu nov otevel a stará nalezišt jantaru prohledal; rytí ten pak prošed zcela jist územím slezským, vrátil se s velikým nákladem jantaru zpt. V Poodí opt od této doby bylo živo, nebo navštvovali je vždy více obchodníci ímští, jak tomu nasvdují jednotlivé i hromadné nálezy ímských penz po celém Slezsku, ale hlavn po levém behu Odry horní a po pravém behu Odry stední (od R^itiboe) a dolní, kudy ímané k Baltu chodívali. Citelnou a pozdji vbec smrtelnou ránu tomuto obchodu zasadilo vehké hnutí národ pi Karpatech a Sudetách osedlých, jemuž íkáme sthováni národ. V prvém a druhém století po Kr. byly totiž tyto kraje již hust osídleny rznými národy keltickými, germánskými a slovanskými, již z nedostatku výživy a pod velkým tlakem východnjších Slovan se poali hrnouti na západ a hlavn na jih k íši ímské. Slezsko stalo se tehdy prchodištm všem národm, hledajícím nové domoviny. Než kteí byli první obyvatelé Slezska, o nichž máme zaruené zprávy djepisné? Pi stední Ode to byli germánští Vandalové, jichž ratolestí byli Silingové. Jméno tohoto lidu utkvlo na íce Slenze (Lohe od luh") vlévající se pod Vratislaví z, leva do Odry a na stejnojmenné hoe pi ní se pnoucí (Slenz, pozdji Sobotka), odtud pak peneseno na vné asy na okolní území a na obyvatele slovanské. Tito sídlili dle mínní všech nepedpojatých uenc slovanských i nmeckých vedle Vandal od pradávna nejen na pravé \'isle

19 15 nýbrž i na západ od ni, ano i pi samé Ode. Tím se také jen dá vysvtliti penesení jména germánských Siling na slovanské Slezany. Slované tito, kteí nejdále na západ se byli rozšíili a to dle všeho již i v dobách nad pomyšlení asných, jsou oni Lugové u mnohých starovkých spisovatel v tchto krajích jmenovaní. Jméno jejich odvozené od luh i travnatých, rozsáhlých rovin v Poodí a Povislí jest vedle jiných okolností zjevným dkazem jejich slovanské národnosti. Lid slovanský opanoval pozdji úpln celé území pod Sudetami, ale šíil se v ohromném množství také smrem západním od Visly a Odry jakož i podél Baltského moe až za Labe; zde povstaly mohutný kmen Slovan polabských. Slezsko Horní, sev.-v^^^*. Uhry, Cechy, Moravu a nejbližší okolí zabrali echové, do vtšiny uher a do Alp mocným proudem se prodrali Slovinci a smrem jižním pes Dunaj, Drávu a Sávu postoupili Charváti až k moi Adriatickému. Srbové zabrali území od dolní Sávy na jih a od Cho vatu na východ. Když pak koncem sedmého století Bulhai, národ žlutého plemene, dobyli krajin po pravém behu Dunaje a se poslovanih, zbyl císam eckým z velké kdysi íše jen Caihrad s územím okolním. Východ evropský osadili Poláci a Rusové. Takovýmto zpsobem již v 7. století rozložen byl veliký kmen slovanský na více než pli Evropy. Všechny zem, kdekoli se usadili, poznáváme podle slovanských názv ek, hor a mst a po množství polí popelnicových. Byl mezi Slovany všeobecn rozšíen zvyk mrtvoly spalovati a ukládati prach jejich v malých nádobkách popelnicích do zem na posvátných místech. Tak dalo se i ve Slezsku, v nmž polí popelnicových jest takové n)nožství, že bys jich jinde marn tolik hledal. Opav nejbližší takové veliké pohebišt jest svah od sv. Kopeku krnovského k Úvalnu; nejznamenitjší nalezišt však jsou rozsáhlé kraje v Tebnické pahorkatin na severovýchod od Vratislav. Tyto jsou památky nejstaršího osídlení slovanského ve Slezsku. Novjší zprávy podává nám teprve doba kesanská, ale až deváté její století, v kterém se vynouje u neznámého jinak zempisce bavorského v našem kraji kmen Golensici s pti osadami. Není teba hlubokého pemýšlení, abychom, vedeni jsouce celou souvislostí této zprávy, název ten vztáhli na pozdjší

20 16 kmen holasovický, jehož jméno se nám až dosud zachovalo na ddin Holasovicích u Opavy. Ivraj Holasovic ve starých dobách byl velice rozsáhlý, dotýkaje se na severu území vratislavského, na východ opolského a jinak jsa omezen asi nynjšmii hranicemi Moravy, k níž tehdy ovšem celý byl poítán. Stával-li v Holasovicích njaký hrad jako sted a útoišt celého kmene, nelze dnes rozhodnouti, ale pozdji zcela zejm se nám objevuje takovýmto stediskem Holasovska památný, vkovitý Hradec. Vedle Holasovic sídlili na pd slezské od pradávna z kmen slovanských též Slezané pi ece a hoe Slenzi, Bobané pi ece Bobrav, Ddošané od tchto na- jihovýchod, Opolané tam, kde leží msto Opolí a konen -Trehované, od pedešlých všech kdesi severnji. fípatpí solunští. I. ipokud první jednotitel Slovan západních Sámo ( ) svou mocí do Slezska zasáhl, nelze íci, ale že byly krajin}' pi horní Ode ástí íše velkomoravské jest všeobecn známo. Více jasná dostává se nám teprve v dob, kdy od západu z íše nmecké poalj' se dáti pokusy o podmanní Cech. Bylo to za vlády velikého krále moravského Rostislava, v jehož dob chtli Nmci pod rouškou šíení víry kesanské národ eský uvésti pod kruté své jamo. Nekalé toto dílo však se jim, díky obezetnosti Rostislavov, nezdailo. Tento postehnuv totiž i úmysl Nmc i naprostou nechu lidu svého ke knžím cizího jazyka, kteí picházeli nad to s nepátelskými ozbrojenci, obrátil se do Caihradu k císai Michalovi s prosbou, aby mu poslal vrozvsty, kteí by lid jeho uvedli v lno církve Kristovy. Rostislav sám totiž i jeho pedchdce Mojmír kesany již byli. Nemáme uitele", kázal' zbožný král poslm svým mluviti, který by nám naším jazykem pravou víru kesanskou vyložil. Pošli nám. pane, biskupa i uitele takového!" A pání jeho bylo vyplnno. Sr.

21 17 Konstantin u nás Cyrillem zvaný, sestaviv litery pro e slovanskou, aby písma svatá do ní mohl peložiti, vydal se s bratrem svým sv. Methodjem na dalekou pou apoštolskou k lidu, jenž ho toužebn oekával. Na vždy památným zstane lidu eskému r. 863., kdy tito svatí mužové vstoupili na pdu íše velkomoravské, aby národ náš uvedli do svtla pravdy a tím ho i ped hmotnou záhubou hrozící od nenasytných Nmc uchránili. S velikou ctí pijal apoštolské bratry král Rostislav i všechen jeho lid, nebo mluvili jazykem jeho, od srdce k srdci. A dílo jejich dailo se znamenit. Po nedlouhé dob pijala kest celá Morava a uení Kristovo zapouštlo i po okolí pevné koeny. Tak neúnavn svatí vrozvstové slovanští v díle sob sveném pokraovali! Nedali se odstrašiti útrapami obtížné práce apoštolské a neodvrátilo jich od ní ani nepátelství Nmc, kteí ze závisti nad tím, že svatí brati solunští se tak velikých výsledk v eském národ dodlah, stále je osoovali. Pro tu píinu bylo se jim hájiti až v ím. Povolal je totiž papež Mikuláš, aby se ped ním zodpovídali, a tu oni sebravše ostatky sv. Klimenta, jež na Moravu s sebou byli pinesh, vydali se r na dalekou cestu do Itálie. Tehda byl již na stolci Petrov papež jiný jménem Hadrian, který je pijal s velikými poctami a stýkaje se dále s nimi, seznal a za pravé prohlásil jejich uení. Nazpt k lidu eskému vrátil se již toliko sv. Methodj. kdežto sv. Cyrill vstoupil v ím do kláštera, aby tam brzo po té r svj blahu jiných zasvcený život dokonal. Bylo to koncem r když sv. Methodj již v dstojnosti biskupské se nazpt vracel, zamil však tentokráte do území nynjších Uher k slavnému knížeti slovanskému Kocelovi na hrad Blatno. Na Moravu se neodvážil, protože tam trvaly kruté boje s Nmci, za to však se vydal za nedlouho znovu do íma, aby vymohl na papeži zízení biskupství pannonského.*) Úmysl tento se podail, Nmcm však nco takového bylo hrozn proti mysli a proto strhli kik, že sv. Methodj se optn drží bohoslužby v jazyce slovanském a ubírá území k nové diecési od arcibiskupství solnohradského. Aby pak záští svému zjednali prchod, svolali r snm do Solnohradu a pozvali tam krále nmeckého Ludvíka, chtíce sv. *) Pannonie byla v nynjších Uhrách na pravém behu Dunaje. 2

22 18 Methodje souditi. Náš svtec se tam také dostavil a hájil d- stojn svoje právo; Nmcm však toužícím jen po šíení panství svtského se ubránili nemohl. Jali ho a pl tetího roku vznili, až teprve hrozbami papeže Jana VIII. dali se pohnouti, ab}' jej zase na svobodu propustili. I vypravuje povst, že soud boží krátce po tom stihl tyi biskupy, kteí sv. Methodji nejvíce byli kivdili, nebo prý záhy a rychle po sob zemeli. Sv. Methodj však se obrátil z rokazu papežova na Moravu již s hodností arcibiskupskou díla svého dokonat. Od toho dne pak", tak píše jeho životopisec, poalo velmi prospívati uení boží... a též i pohané poali viti v pravého Boha, blud svých opouštjíce. Tím více i moravská vlast prostírati a šíiti se poala na všechny strany a vítziti na vrahy. " A toto vše dalo se jen z veliké píle a obtavosti sv. Methodje. Povst jeho tehdy zasáhla až i do Cech, takže r kníže eský Boivoj s manželkou sv. Ludmilou na Moravu pišel a dal se na Velehrad od sv. apoštola slovanského poktíti. Sv. Methodj v potomním ase vbec rozšíil psobnost svoji na zemi eskou, ale zavítal asem také do nížin uherských; že však i kraje povislanské bu již se sv. Cyrillem, bu sám navštívil, tomu nasvdují mnohé okolnosti. Že na p. k Polákm první záblesk kesanství psobením bratí soluských se dostal, toho zejmý dkaz máme ve slovech životopisce sv. Methodje, který píše: Byla i prorocká milost v nm, jakož jsou se naplovala mnohá pi'oroctví jeho, z nichž jedno nebo dv povíme. Pohanský kníže, mocný velmi, sed na Visle, posmíval se kesanm a jim píkoí inil. I poslav Methodj k nmu, ekl: Dobe by bylo, aby ses poktil, synu, o své vli, ve své zemi, abys nebyl zajat a nucen ktn v cizí zemi a vzpomnl na mne." Co se i stalo. II. Nelze si myslili ani, aby sv. brati solunští nebyli bývali ve Slezsku. Pítomnosti jejich v naši vlasti nasvdují mimo nkteré zkazky též kíže cyrillo-methodjské. Z prvých jest známa hlavn povst o studánce Cyrilice nedaleko Slatiny, kde prý sv. Cyrill udloval okolním obyvatelm svátost ktu. Povst odnášející se k potku Hošata u Suchých Lazec vztahuje se opt na sv. Methodje. Tento pišed, kázal prý Lazeckým, oslovuje pi tom shromáždné slovy host" a hošata"*), což *) Naše»host«.

23 19 by nám nyní znamenalo asi pátelé" a pítelíkové", naež mnozí z pítomných pijali kest vodou z onoho potku, jemuž od této chvíle jmého Hošata zstalo. U vesnice Rej vízu prý oba svtci byly pítomni. Tam, kde dnes vidti dv malá jezírka, stávalo prý veliké msto, k nmuž svatí bratí také pišli zvstovat slova božího. Byli však urputn odmítnuti a s potupou vyhnáni. Hnv boží však za to na zatvrzelce ihned pikvail. Msto proklaté sv. Cyrillem a Metodjem se v tu chvíli propadlo a v jeho míst objevila se tpitivá hladina dvou jezer. Kíže cyrillomethodjské jsou v pruském Slezsku u Bavorova jeden u kostela, druhý nedaleko vesnikj^ Dhylova ale u Dobroslavic a Životic nedaleko Opavy také lid kíže takové ukazuje a ve zvláštní úct zachovává. Toto vše jsou jen legendy neboli zkazky, ale zrno pravdy v nich tušiti a pedpokládati mžeme bezpen. Vždy nedá se ani mysliti, že by mužové ducha tak apoštolského nebyli navštívili i kraje hornoslezské, kde rovnž žila ratolest lidu jim sveného. Zejména však o sv. Methodji nelze se domnívati, že by nebyl prošel všechny kraje celé íše velkomoravské, k níž Opavsko a též Hor. Slezsko slušelo a pro jejíž celý obvod byl arcibiskupem ustanoven. Avšak nech již jest tomu jakkoli, tolik zstává jisto, že svtlo víry Kristovy pineseno nám bylo vroucí láskou svatých bratí soluských. Sv. Methodj po smrti svého bratra ješt tém 20 let utvrzoval národ náš ve víe Kristov a sice s všeobecným úspchem. Bohužel jen že práv veliký král moravský Svatopluk dílu jeho bránil, dávaje si našeptávati nechu ano dokonce i nenávist proti muži v pravd svatému. Co píkoí a trpkosti bylo z této píiny sv. Methodji pestáti! Pramenem všeho tohoto zla byla zase nmecká nepíze a sice tehdy biskupa Vichinka, který dovedl se ošemetn vetíti v lásku královu, jíž pak používal k nekalým svým zámrm. Odstraniti sv. Methodje a uplatniti sebe sama a tím vliv nmecký v lidu eském^ bylo jeho tajným páním. Toho však Svatopluk, a tolik píkoí od Nmc byl vytrpl, nechápal. Vichink zpsobil i to, že sv. Methodj r ješt jednou se musil v ím ospravedlovati. Zvítzil tam, jak se samo sebou rozumí, optn, ale nevraživost nmecká ho i na dále vytrvale stíhala a provázela až do hrobu.

24 20 Sv. Methodj zemel 6. dubna r a pohben byl prý na posvátném Velehrad. Plodný a blahodárný život svj skonil tedy i tento veliký svtec uprosted pronásledování, jakoby Prozetelnost sama byla žádala, aby dílo své obtavým sebezapením zpeetil. Od dob sv. apoštol slovanských žil národ eský jiaýra životem, životem vznešenjším, životem kesanským. Tím se ovšem postavil do ad jiných národ evropských, kteí rovnž již Krista vyznávali, aby na poli vzdlanosti a pokroku s nimi závodil. I vzkvétalo skuten dílo sv. Cyrilla a Methodje utšen a nezadlouho oslaveno bylo i jinými svtci a svticemi eského pvodu. Život svj pinesla mu v ob národní svtice sv. Ludmila, ctnostnými skutky svými je posvtila i blahoslavená Pemyslovna Mlada a Doubravka, dcera Boleslava I., pojavši za manžela Mška Polského, zvelebila je šíením slova božího mezi Poláky. Avšak i nejvtší svtec eského národa sv. Václav v tch dobách vydechl vznešenou duši svoji a vzýván je v ddictví svém již bezmála tisíc let jako ochránce svého lidu. Nejinak i apoštol Prus sv. Vojtch muednickou svojí smrtí jméno eské proslavil, což v neztenené míe platí i o poustevníku a opatu sázavském sv. Prokopovi. Avšak netoliko toto náboženské a osvtové povznesení sv, bratím soluským vdíme, my dík svj skládáme jim i za jinou velikou úsluhu. eský národ v prvé polovici 9. stol. byl velmi ohrožen, nebo byli mu sousedé Nmci. Tito picházeli se slovem Kristovým na rtech, ale v srdci jejich byla báze ped vzrstem moci eské a z ní se prýštící nenávist. Proto sáhali vždy a- stji ke zbrani a sami králové jejich s ozbrojenci vpadali do ech i na Moravu, aby vliv svj si zde zabezpeili; národu našemu tudíž hrozil ne-li zrovna osud úplné záhuby, tož zcela jist osud jama nmeckého. Pesila proti nmu stála veliká, než aby se byl mohl ubrániti. Pomoci mohlo jen rychlé bezodkladné pijetí Krista se strany jiné, aby píležitost pinášeti nám kest a tím porobu Nmcm byla vzata. Toto pak nezapomenutelné dobrodiní prokázali nám sv. Cyrill a Methodj. Nebýti jich, snad nebylo dnes národa eského; byla by i jej stihla pohroma ubohých Slovan polabských. Važ si tedy práv Ty, ohrožený lide slezský, tchto svtc a jejich památku chovej hluboko v srdci svém! A neopouštj