ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola

Transkript

1 ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola D I P L O M O V Á P R Á C E 2012 Bc. Iva Bělohradská

2 ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T164 Globální podnikání a právo PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI JAKO FORMA NEKALOSOUTĚŽNÍHO JEDNÁNÍ Bc. Iva BĚLOHRADSKÁ Vedoucí práce: JUDr. Petr Frischma

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušil(a) autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi, dne

4 Děkuji JUDr. Petrovi Frischmannovi za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a informačních podkladů. 4

5 OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 7 ÚVOD PRÁVNÍ ÚPRAVA NEKALÉ SOUTĚŽE GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE JEDNÁNÍ V HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽI NEBO V HOSPODÁŘSKÉM STYKU DOBRÉ MRAVY SOUTĚŽE ZPŮSOBILOST PŘIVODIT ÚJMU JINÝM SOUTĚŽITELŮM, SPOTŘEBITELŮM NEBO DALŠÍM ZÁKAZNÍKŮM SUBJEKTY V NEKALÉ SOUTĚŽI SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE SHRNUTÍ PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI JEDNOTLIVÉ PŘEDPOKLADY PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI JINÉ FORMY PARAZITNÍHO JEDNÁNÍ SHRNUTÍ PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ EU PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A NĚKTERÉ FORMY NEKALÉ SOUTĚŽE PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A KLAMAVÁ REKLAMA ( 45 OBCHZ) PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A KLAMAVÉ OZNAČENÍ ZBOŽÍ A SLUŽEB ( 46 OBCHZ) PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A VYVOLÁNÍ NEBEZPEČÍ ZÁMĚNY ( 47 OBCHZ) PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A ZLEHČOVÁNÍ ( 50 OBCHZ) PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A SROVNÁVACÍ REKLAMA ( 50A OBCHZ) PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A OCHRANNÁ ZNÁMKA ROZHODNUTÍ SOUDNÍHO DVORA EU VE VĚCI C-487/ ROZHODNUTÍ SOUDNÍHO DVORA EU VE VĚCI C-408/ SHRNUTÍ

6 6 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A AMBUSH MARKETING ROZHODNUTÍ VRCHNÍHO SOUDU V PRAZE SP. ZN. 3 CMO 162/ SHRNUTÍ PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI OSOBY LEGITIMOVANÉ VE SPORECH Z NEKALÉ SOUTĚŽE PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI PROSTŘEDKY OCHRANY DLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU PROSTŘEDKY OCHRANY DLE OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU PROSTŘEDKY OCHRANY DLE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU VEŘEJNOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI MIMOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI SHRNUTÍ ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY

7 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČOV ESD EU Český olympijský výbor Soudní dvůr Evropské unie Evropská unie ObčZ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OSŘ ZOH ZOHS ZOOS ZOZ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zimní olympijské hry Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů 7

8 ÚVOD Česká právní úprava nekalé soutěže je spíše kusá, abstraktní a hranice mezi dovoleným a nedovoleným jednáním je tedy do jisté míry nejasná a je nutné ji doplňovat pomocí rozhodovací praxe. Tématem mé diplomové práce je parazitování na pověsti v kontextu nekalé soutěže. V rámci ustanovení upravujících jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže patří 48 parazitování na pověsti mezi ty nejstručnější. Tato práce se k němu pokusí podat vysvětlující komentář. Cílem mé práce je zmapovat současnou judikaturu týkající se problematiky parazitování na pověsti se zaměřením na nejčastější formy této nekalosoutěžní praktiky. A dále zhodnotit účinnost stávající právní ochrany proti nekalé soutěži s ohledem na možnosti mimosoudního řešení sporů. V první kapitole je stručně popsán úvod do práva nekalé soutěže. Neboť je parazitování na pověsti jednou ze skutkových podstat nekalé soutěže, považovala jsem za nutné alespoň stručně naznačit problematiku nekalé soutěže jako takové a objasnit základní pojmy. Druhá kapitola analyzuje jednotlivé předpoklady, jež jsou nezbytné k tomu, aby nekalosoutěžní jednání mohlo být označeno jako parazitování na pověsti a krátce zmiňuje jiné formy parazitního jednání. Třetí kapitola se zmiňuje o směrnicích EU, jež se určitým způsobem dotýkají problematiky parazitování na pověsti. Následující tři kapitoly je možné označit za praktickou část této práce, neboť v nich na příkladech z rozhodovací praxe českých soudů a Soudního dvora EU (ESD) ilustruji nejčastější formy parazitování na pověsti. Ve čtvrté kapitole je popsán souběh skutkové podstaty parazitování na pověsti s některými skutkovými podstatami nekalé soutěže: s klamavou reklamou, klamavým označením zboží a služeb, vyvoláním nebezpečí záměny, zlehčováním a srovnávací reklamou. Parazitování na pověsti může souviset i s porušením veřejnoprávního předpisu. Takový příklad uvádím v páté kapitole, ve které analyzuji vztah mezi porušením práv majitele ochranné známky a parazitováním na pověsti. 8

9 Skutečnost, že jednání některých soutěžitelů v rámci marketingové strategie lze za určitých podmínek označit za parazitní, dokládá příklad, který uvádím v šesté kapitole, jež je zaměřena na vztah mezi ambush marketingem a parazitováním na pověsti. V šesté kapitole jsem provedla rozbor prostředků ochrany proti nekalé soutěži se zaměřením na problematiku parazitování na pověsti. Jelikož je nekalá soutěž deliktem civilně právním, zaměřila jsem se spíše na soukromoprávní prostředky ochrany. V závěru práce je shrnutí a zhodnocení současného stavu problematiky parazitování na pověsti. 9

10 1 PRÁVNÍ ÚPRAVA NEKALÉ SOUTĚŽE Ústavní základ soutěžního jednání reprezentuje čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Z tohoto práva nepochybně vyplývá i právo používat těch metod, které k podnikání a hospodářské činnosti patří, tedy i metod soutěžních (Hajn, 2000). Právo na soutěžní chování upravuje ustanovení 41 ObchZ., které přiznává soutěžitelům právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Ti jsou však přitom povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Zákon vymezuje poměrně široce okruh těch, kdo mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost. Soutěžiteli mohou být právnické i fyzické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé. Soutěžní činnost má být rozvíjena svobodně. Tuto skutečnost lze vykládat tak, že soutěžitelé mohou použít nejrůznější metody, které povedou k úspěchu v soutěži. Až jako druhá v pořadí jsou v ustanovení 41 ObchZ uvedena určitá omezení, to snad lze podle P. Hajna (2000) chápat tak, že omezení podnikatelské činnosti mají jen podpůrný význam a že tato omezení by měla být vykládána způsobem spíše omezujícím než rozšiřujícím. Tuto domněnku by mohla potvrdit i měkčí dikce v závěru ustanovení 41, kde se ukládá povinnost dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže (Hajn, 2000). Právně závazná pravidla hospodářské soutěže jsou uvedená také v právních normách, které regulují práva k nehmotným statkům (právo k obchodnímu jménu, právo na obchodní tajemství, průmyslová práva, autorské právo a práva jemu příbuzná) či v řadě veřejnoprávních norem dotýkajících se ochrany spotřebitele, regulace reklamy, rozhlasového a televizního vysílání (Hajn, 2000). Ustanovení 42 ObchZ rozděluje soutěžní právo na dvě základní větve. Nekalou soutěž, jíž definuje jako zneužití účasti v hospodářské soutěži, a nedovolené omezování hospodářské soutěže, jež je upravené zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (ZOHS). V praxi se lze běžně setkat s případy, kdy je možné uplatnit obě právní úpravy. Příkladem může být diskriminace, která je postižitelná dle generální klauzule, 10

11 neboť jde o jednání v hospodářské soutěži, v rozporu s dobrými mravy soutěže, které je způsobilé přivodit újmu. Zároveň se může jednat o zneužití dominantního postavení, které je postižitelné zákonem na ochranu hospodářské soutěže (Munková, 1996). Právní úprava nekalé soutěže je koncipována vymezením tzv. generální klauzule nekalé soutěže 44 odst. 1 ObchZ, jež je doplněna demonstrativním výčtem základních skutkových podstat nekalosoutěžních deliktů, které generální klauzuli konkretizují. Na uvedená hmotněprávní ustanovení navazují ustanovení procesněprávní ( 53-55), jež upravují aktivní legitimaci a prostředky ochrany ve sporech z nekalé soutěže. Účelem právní úpravy nekalé soutěže není postih právních deliktů, které směřují proti existenci konkurence, ale těch právních deliktů, které ji zneužívají prostřednictvím deformace soutěžních pravidel s cílem poškodit soutěžitele nekalým způsobem (Eliáš, 2004). Pravidla hospodářské soutěže, stejně jako sportovní pravidla, nelze koncipovat tak, aby soutěž vždy končila nerozhodným výsledkem. Teorie her rozlišuje hry win-win, které by měly přinést prospěch oběma stranám a hry s nulovým součtem, při kterých zisk jedné strany odpovídá ztrátě strany druhé. Pro hospodářskou soutěž jsou typické hry s nulovým součtem (Hajn, 2000). Je tedy zcela běžným jevem, že některým subjektům v hospodářské soutěži vzniká prospěch (zisk) a že jiným subjektům vzniká újma (ztráta). 1.1 GENERÁLNÍ KLAUZULE NEKALÉ SOUTĚŽE Jak již bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, v českém právu je nekalá soutěž upravena kombinovaným způsobem. Obecný zákaz je vyjádřen tzv. generální klauzulí 44 odst. 1 ObchZ, na kterou navazuje výčet základních skutkových podstat nekalé soutěže. Důvodem této úpravy je samotná podstata hospodářské soutěže, ve které dochází k neustálému pokroku a inovacím. Jednotlivé subjekty hospodářské soutěže jsou neobyčejně tvořivé a vynalézavé a není v moci zákonodárce pojmenovat všechny situace, které mohou nastat 1. Právo nekalé soutěže je tedy z velké části právem soudcovským, jelikož je právě na soudu, aby s konečnou platností rozhodl, zda je určité jednání nekalosoutěžní, či nikoliv. Při 1 P. Hajn zde hovoří o perverzní tvořivosti soutěžitelů. 11

12 rozhodování sporů z nekalé soutěže musí soudce přihlížet jak k právní úpravě, tak k rozhodovací praxi, která pomáhá zaplňovat mezery právní úpravy. Generální klauzule nekalé soutěže plní v podstatě dvě funkce. Představuje obecné podmínky, které musí být splněny, má-li být jednání určitého subjektu označeno za nekalou soutěž. Tyto podmínky musí být ovšem splněny i v případě je-li určité jednání podřaditelné pod jednu z forem nekalé soutěže například parazitování na pověsti (Hajn, 1994). Nekalou soutěží je dle generální klauzule 44 odst. 1 jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Generální klauzule nekalou soutěž zakazuje. V následujících podkapitolách budou tyto jednotlivé podmínky podrobněji analyzovány JEDNÁNÍ V HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽI NEBO V HOSPODÁŘSKÉM STYKU K nekalé soutěži může dojít jen jednáním, které se uskuteční v hospodářské soutěži, nebo v hospodářském styku. Z 41 ObchZ lze odvodit, že k hospodářské soutěži dochází jak mezi podnikateli, tak i mezi nepodnikateli. ZOHS mluví o hospodářské soutěži na trhu výrobků a služeb, jež označuje souhrnným termínem zboží, a dále pak vyjmenovává subjekty, na které se ZOHS vztahuje 2. Jednu z definic hospodářské soutěže nalezneme v komentáři k ObchZ z roku 1991, podle kterého se hospodářskou soutěží rozumí soupeření subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty a dosáhnout tím hospodářský prospěch (Kosina, 1991). Tato definice má však určité nedostatky, dalo by se namítnout, že se jedná o definici v kruhu (slova soutěž a soupeření jsou v podstatě synonyma). Je tu ovšem užito termínu hospodářská oblast, který umožňuje širší výklad pojmu hospodářská soutěž. Nebude se tedy jednat pouze o soutěž mezi přímými konkurenty či partnery (Hajn, 1994). Charakteristickým rysem jednání v hospodářské soutěži je mimo jiné hospodářský záměr, který existuje tehdy, jsou-li určitým jednáním objektivně 2 ZOHS rozumí soutěžiteli: fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 12

13 sledovány soutěžní, konkurenční cíle. Hospodářská soutěž by tedy neměla být chápána pouze jako střety mezi výrobci, obchodníky, poskytovateli služeb o přízeň spotřebitelů a zákazníků. Zcela běžné jsou případy, kdy spolu soupeří odběratelé a zákazníci o přízeň výrobců a dodavatelů. Neřídí-li se subjekt hospodářským záměrem, ale záměrem jiným (např. informovanost veřejnosti), nelze jednání klasifikovat jako jednání v hospodářské soutěži. Je ovšem možné, že se do takového jednání vklíní hospodářský aspekt a toto jednání bude možné posuzovat jako jednání v hospodářské soutěži ad hoc (Hajn, 1994). Novelou zákona č. 152/2010 Sb, která nabyla účinnosti 1. července 2010, byla rozšířena věcná působnost generální klauzule i na hospodářský styk. Dle důvodové zprávy je tato novela součástí komplexní reakce na tzv. katalogové podvody 3. Tato legislativní úprava byla doporučena Evropským parlamentem, neboť Česká republika patří v rámci EU z tohoto hlediska k nejpostiženějším zemím. Změna terminologie nebyla dle mého názoru dostatečně vysvětlena, v důvodové zprávě se lze dočíst pouze, že navržená novela rozšiřuje dopad ustanovení týkajících se prostředků ochrany proti nekalosoutěžním praktikám i na obecněji pojatý subjekt zákazníka když pod tuto kategorii spadají i subjekty, kteří nejsou podnikatelé, eventuálně podnikatelé jsou, ale mezi katalogovou společností a takovým subjektem neexistuje soutěžní vztah. Pojem hospodářský styk lze tedy chápat jako pojem obecnější, neboť nepředpokládá existenci soutěžního vztahu mezi účastníky. Výklad samotného pojmu hospodářský styk lze nalézt v prvorepublikové judikatuře. V komentáři k zákonu č. 111/1927 Sb.z.a.n., o ochraně proti nekalé soutěži lze dohledat, že ( ) jde o pojem širší než styk obchodní ( ) a styk zákaznický. Stykem hospodářským nebude patrně ryzí styk úřední, soukromý, náboženský, vědecký, literární, umělecký a politický, pokud nevyúsťuje v majetkové cíle a soutěžní snahy. Činnost tzv. svobodných povolání není zpravidla stykem obchodním, zajisté však je stykem hospodářským (Hamann, Drábek, Buchtela, 1930, s. 187). Vzhledem k tomu, že zatím neexistuje rozvinutá judikatura, kde by byly termíny hospodářská soutěž a hospodářský styk vyloženy současně, nelze tedy posoudit, jaký mezi 3 Tyto podvody obvykle vedou k nevyžádané registraci odborníků a malých firem v podvodných adresářích na několik let za cenu až eur ročně. Částky jsou poté důsledně vymáhány specializovanými agenturami, což má pro oběti za následek nemalou finanční ztrátu a případně i náklady na soudní řízení (Evropský parlament, 2007). 13

14 nimi bude vztah a jak by měly být vykládány. Pojmu hospodářský styk by mělo být využito převážně ve spojení s nekalým jednáním katalogových podvodů, tak jak to zamýšlel zákonodárce DOBRÉ MRAVY SOUTĚŽE Další nutnou podmínkou, která musí být splněna, aby mohlo být jednání určitého subjektu posuzováno jako nekalosoutěžní, je rozpor s dobrými mravy soutěže. Dobré mravy soutěže se v určitých oblastech mohu krýt s dobrými mravy, avšak některé případy mohou stát zcela mimo dobré mravy a z hlediska soutěžního budou stále v pořádku. Tuto skutečnost lze demonstrovat na několika následujících příkladech. Reklamní kampaň pivovaru ve Velkých Popovicích reprezentoval slogan Vychutnej svého kozka, který doprovázelo výrazně erotické obrazové řešení. V dalším případě mezinárodní společnost IKEA představila reklamní prezentaci, kdy si homosexuální dvojce vybírá jídelní stůl s komentářem: Máme poněkud jiné chutě. Tyto příklady nejsou v rozporu s dobrými mravy soutěže, nejsou však v souladu s etiketou. Firmy se při tvorbě reklamních kampaní musí řídit také právem veřejným (Eliáš, 2004). Tedy například zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů., zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy apod. Při pokusu o definici dobrých mravů soutěže si nelze pomoci ani termínem zvyklosti soutěže. Omezením dobrých mravů soutěže pouze na zvyklosti soutěže by byl firmám prakticky znemožněn vývoj a pokrok. Obecně by se dalo říci, že dobrým mravům soutěže odporují ta jednání, která ohrožují funkčnost soutěže. Pravidla soutěže by měla působit na konkurenci tak, aby měla výkonový charakter. Aby se podnikatelé prosazovali na trhu vyšší kvalitou, nižšími cenami, lepšími službami. A nikoliv pomocí špinavých triků (Hajn, 1994). Přísně bude třeba posuzovat taková chování, která soutěž ohrožují i pouze okrajově, ale ve větším měřítku by mohlo dojít k tzv. zdivočení soutěžních mravů (Hajn, 2000). Jak je vidět, dobré mravy soutěže jsou pojmem, který je do té míry závislý na nejrůznějších faktorech podléhajících změnám, a proto nepřipouští obecné vymezení v zákoně. Některé specifické případy rozporu s dobrými mravy soutěže jsou vymezeny ve zvláštních skutkových podstatách nekalé soutěže. 14

15 1.1.3 ZPŮSOBILOST PŘIVODIT ÚJMU JINÝM SOUTĚŽITELŮM, SPOTŘEBITELŮM NEBO DALŠÍM ZÁKAZNÍKŮM Třetí podmínkou, která musí být splněna, aby bylo jednání klasifikováno jako nekalé, je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo zákazníkům. Újma nemusí být pouze materiálního charakteru, ale může mít podobu imateriální. Nehmotnou újmou může být například rozmělnění obchodního jména a jiných druhů označení, poškození dobré pověsti atd. Samotná újma způsobená jinému soutěžiteli ještě není v rozporu s pravidly soutěže. Boj s konkurencí je jedním ze základních znaků soutěže, a pokud se neděje nekalým způsobem, je zcela v souladu se zákonem, způsobí-li jeden ze soutěžitelů újmu ostatním. Již v předválečném judikátu obsaženém ve sbírce Vážný č se bylo možné dočíst, že není účelem zákona chrániti soutěžitele v ten způsob, že by některého soutěžitele pro jeho lepší kapacitu jim nepohodlného mohli ze soutěžního boje prostě vyloučiti. Nekalá soutěž je ohrožovacím deliktem, kterého se dopustí nejen ten, kdo jiné soutěžitele, spotřebitele či zákazníky již poškodil, ale i ten, který svým chováním může jiným soutěžitelům, spotřebitelům či zákazníkům újmu způsobit. Proti nekalé soutěž se tedy může bránit i ten, komu újma nevznikla, podmínkou však je, že mu újma musí hrozit (Eliáš, 2004). Zákon se již nezmiňuje o rozsahu újmy, která by měla vzniknout či hrozit. V rozhodovací praxi se však ustálil názor, že újma zanedbatelného rozsahu vlastně újmou není (Hajn, 1994). Aby bylo možné způsobenou újmu posuzovat podle pravidel nekalé soutěže, musí být způsobena jiným soutěžitelům, spotřebitelům, či zákazníkům. Ačkoliv zákon hovoří o dotčených subjektech v množném čísle, k naplnění generální klauzule postačí, pokud újma byla způsobena nebo hrozí i jedinému soutěžiteli, spotřebiteli, či zákazníkovi (Hajn, 2000) SUBJEKTY V NEKALÉ SOUTĚŽI Subjekty, jež vystupují ve vztazích nekalé soutěže, lze rozdělit do následujících tří skupin: osoby jednající nekalosoutěžně (soutěžitelé), 15

16 osoby, které jsou jednáním nekalé soutěže dotčeny (soutěžitelé, spotřebitelé, zákazníci), osoby, které nejsou nekalou soutěží dotčeny, ale zákon jim přiznává práva podobná právům osob nekalou soutěží dotčených (právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů). Soutěžitele definuje ustanovení 41 jako fyzické či právnické osoby, podnikatele či nepodnikatele, kteří se účastní hospodářské soutěže. Podnikatele definuje ObchZ v 2 odst. 2 jako osobu zapsanou v obchodním rejstříku, která podniká na základě živnostenského nebo jiného oprávnění, nebo provozuje zemědělskou výrobu. Do hospodářských soutěžních vztahů se dostávají i svobodně tvořící umělci, osoby vykonávající znaleckou činnost, kulturní instituce nebo nadace. Obecně se dá říci, že sem patří ty subjekty společenského života, které ve své činnosti vykazují hospodářské či podnikatelské prvky (Hajn, 1994). Ze soudní praxe lze dovodit, že na soutěžitele není možné pohlížet zúženě, nejedná se pouze o přímé konkurenty, kteří podnikají ve stejných či příbuzných oborech, ale patří sem všichni, jejichž předmětem činnosti jsou výrobky či služby navzájem zaměnitelné (Hajn, 1994). Hospodářskými soutěžiteli jsou dle P. Hajna (1994, s. 19) všichni ti, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity (například reklama) dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu. Přestože se o spotřebiteli hovoří v generální klauzuli nekalé soutěže 44 odst. 1 ObchZ jako o osobě, které může v důsledku nekalosoutěžního jednání vzniknout či hrozit újma, obchodní zákoník nenabízí žádnou bližší definici tohoto pojmu. Je tedy nutné použít definici z obecnějšího právního předpisu, v tomto případě z občanského zákoníku. Ten definuje spotřebitele v ustanovení 52 odst. 3 ObčZ jako fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smluv nejedná v rámci obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dílčí definice pojmu spotřebitel lze v rámci právního řádu nalézt v dalších právních předpisech např. v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V rámci různorodosti forem nekalé soutěže může být způsobena újma i hospodářským subjektům, které nakoupené výrobky a služby dále zpracovávají. Pojem spotřebitel by tedy měl být vykládán v širším smyslu, než jak jej chápeme v běžné řeči (Hajn, 1994). 16

17 V judikatuře českých soudů se lze setkat s pojmem průměrný spotřebitel. Jde o konzumenta, který nemusí být zvlášť bystrý a pozorný, ale má projevovat určitou spotřebitelskou soudnost a neměl by se nalézat v pásmu hlubokého intelektuálního podprůměru (Hajn, 1995, s. 24). Podle výkladu ESD je průměrný spotřebitel přiměřeně dobře informován a je v rozumné míře pozorný a opatrný. 4 Zákazník je v generální klauzuli nekalé soutěže 44 odst. 1 ObchZ poměrně novým pojmem. Byl do ní doplněn již zmíněnou novelou zákona č. 152/2010 Sb. z důvodu ochrany subjektů poškozených prostřednictvím tzv. katalogových podvodů. Tyto subjekty se nemohly proti této nekalé praktice bránit prostředky ochrany nekalé soutěže, neboť je nebylo možné zařadit ani mezi soutěžitele, ani mezi spotřebitele. Zákazník je tedy širší pojem, pod který lze podřadit jak spotřebitele, tak podnikatele i další osoby nacházející se na straně kupujícího (Důvodová zpráva, 2010). 1.2 SKUTKOVÉ PODSTATY NEKALÉ SOUTĚŽE V ustanovení 44 odst. 2 ObchZ jsou vyjmenovány případy, které jsou zejména považovány za nekalou soutěž, tzv. zákonné skutkové podstaty: klamavá reklama, klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Jejich výčet je demonstrativní, jak lze usuzovat z použití slova zejména v první větě tohoto ustanovení. Tyto formy nekalosoutěžního jednání jsou v praxi natolik obvyklé, že se jejich konkrétní úprava dostala do právní úpravy nekalé soutěže. Ustanovení ObchZ jednotlivé zákonné skutkové podstaty nekalé soutěže dále upravují. Tato ustanovení mají vůči generální klauzuli upřesňující charakter, nejedná se tedy o poměr speciality. Účelem existence těchto ustanovení je postih některých obzvláště typických případů nekalosoutěžního jednání. Jak vyplývá z generální klauzule nakalé soutěže, určité jednání je možné označit za nekalosoutěžní i přesto, že nenaplňuje žádnou z uvedených skutkových podstat, pokud splňuje znaky nekalé soutěže podle generální klauzule, ale naopak to neplatí. Není tedy nekalosoutěžním takové jednání, které naplňuje některou ze 4 Viz infobrožura Směrnice o nekalých obchodních praktikách. 17

18 skutkových podstat nekalé soutěže, ale nesplňuje podmínky nekalé soutěže dle generální klauzule. Nabízí se tedy otázka, zda nejsou zvláštní skutkové podstaty nadbytečné. Podle mého názoru nadbytečné nejsou, jelikož pochopení obsahu generální klauzule vyžaduje hloubkové studium právní teorie i judikatury, zatímco zvláštní skutková podstata poskytuje většinou rychlejší náhled o tom, jaké chování je protiprávní. Tato úprava má za cíl usnadnit práci advokátů a orientaci soutěžitelů, kteří jsou nekalou praktikou poškozeni. Kromě zákonných skutkových podstat existují další skupiny nekalosoutěžních praktik, se kterými se lze v praxi setkat velice často. Tyto skutkové podstaty byly vytvořeny v rámci tzv. soudcovského nalézacího práva, a proto se označují jako tzv. soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže. Demonstrativní výčet zákonných skutkových podstat ponechal prostor pro dotváření práva soudcům. Mezi soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže patří například: nepřiměřené formy lákání zákazníků, porušení norem práva veřejného či soukromého s důsledkem získání neodůvodněné soutěžní výhody, prémiování, nepřiměřené formy obtěžování zákazníka, lavina, zabraňovací soutěž, parazitní kořistění z výkonů soutěžitele, skrytá reklama, bojkot a hospodářská diskriminace, přetahování zaměstnanců (Hajn, 2000). 1.3 SHRNUTÍ Závěrem této kapitoly bych chtěla podtrhnout, že bude záležet na povaze konkrétního případu a na úsudku soudce, který musí rozhodnout, co bude považováno za jednání v hospodářské soutěži, kdy toto jednání bude ještě přípustné a kdy překročí pomyslnou hranici dobrých mravů soutěže a konečně co bude pokládat za újmu (ať již hrozící či skutečnou) pro soutěžitele, spotřebitele nebo zákazníky. Při rozhodování se soudce kromě platných právních předpisů řídí také judikaturou. 18

19 2 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI Parazitování na pověsti je jednou z nejstručnějších skutkových podstat nekalé soutěže. Dle ustanovení 48 je parazitováním využívání pověsti podniku, výrobků, nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, který by soutěžitel jinak nedosáhl. Hospodářským parazitováním se rozumí snaha přiživit se na podnikatelských výsledcích jiného subjektu, šetřit vlastní náklady na úkor jiného a dosáhnout tak více, než by odpovídalo vlastním schopnostem, úsilí či vynaloženým nákladům (Hajn, 1994). Je to velice rozšířený způsob, který využívají podniky, aby vylepšily poměr mezi vstupy a výstupy. Takový přístup ovšem nevede k vývoji trhu a nepřináší tedy obecný prospěch. Z tohoto důvodu je žádoucí takovéto jednání zakázat. V českém právu se tak děje především prostřednictvím 48 nikoliv však pouze jeho prostřednictvím. Parazitování na pověsti jiných subjektů či výrobků nebo služeb postihují i některé další skutkové podstaty nekalé soutěže, zejména klamavé označení zboží a služeb dle 46 ObchZ a vyvolání nebezpečí záměny dle 47 ObchZ (Hajn, 1994). Obě tyto skutkové podstaty mají společné to, že postihují případy, kdy se jednající pouze opírá o výsledky, jichž dosáhl někdo jiný. U klamavého označení je toho dosaženo pomocí klamnosti, u vyvolání nebezpečí záměny k tomu dochází prostřednictvím zaměnitelnosti (Munková, 1996). Klamnost spočívá ve zmatení spotřebitele či zákazníka, například uvedením nepravdivých údajů. U zaměnitelnosti dochází k napodobování jiného výrobku, jeho obalu, či loga jiného soutěžitele, s cílem získat jeho zákazníky. K parazitování samotnému však dochází při jednání přiznaném, není nutné, aby došlo k oklamání spotřebitelů či zákazníků (Hajn, 2000). 2.1 JEDNOTLIVÉ PŘEDPOKLADY PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI Předpoklady parazitování na pověsti jsou stanoveny v ustanovení 48 ObchZ, jejich taxativní vymezení lze rozšířit pouze extenzivním výkladem. Jedním z klíčových pojmů v definici skutkové podstaty nekalé soutěže parazitování na pověsti je pověst, na které je možné parazitovat. Pověst bývá často spojována s pojmem goodwill, což je nehmotná součást majetku firmy, která je většinou budována dlouhé roky. Na pověst má zásadní vliv image podniku. Získání dobré image je opět dlouhotrvajícím procesem, který je obvykle spojen se 19

20 značnými marketingovými náklady. Aby bylo možné na pověsti určitého subjektu hospodářské soutěže parazitovat, je nutné, aby tato pověst dosáhla dostačujícího stupně proslulosti. Tím není myšleno, že by se vždy muselo jednat o proslulost celosvětovou, v závislosti na povaze případu, je posuzováno, jaký stupeň proslulosti je postačující. Pojem podnik je vymezen v ustanovení 5 ObchZ jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. Náleží k němu věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku. Pod pojem podnik lze v souvislosti se skutkovou podstatou parazitování na pověsti podřadit i subjekty, které nabyly jisté proslulosti a jsou jistým způsobem činné v hospodářské soutěži. Například by to mohlo být hokejové mužstvo či filharmonické těleso, které by jiný soutěžitel použil ve svém reklamním sdělení. Půjde tu o uplatnění koncepce soutěžitele ad hoc (Hajn, 2000). Definici pojmu výrobek lze nalézt v zákoně č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Dle ustanovení 3 tohoto zákona je výrobkem jakákoliv movitá věc, která je vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh. Mohou jím být také součásti a příslušenství věci movité i nemovité (za výrobek se považuje i např. elektřina). Výrobkem v kontextu nekalé soutěže může být i kniha, film či umělecké dílo. I zde se uplatní koncepce soutěžního vztahu ad hoc. Praxe ukazuje, že je možné parazitovat i na určitém druhu výrobku a jeho zevní podobě. Některé firmy se pokusily ve své reklamě nezmiňovat určitý výrobek jako takový, ale své reklamní tvrzení opřely o druh výrobku (Hajn, 1994). Pojem soutěžitel by měl být chápán poměrně široce. Jelikož ustanovení 48 nevyžaduje znak zaměnitelnosti, nemusí soutěžitelé působit ve stejných či zaměnitelných hospodářských oborech. Použije-li například výrobce autorádií takové vyobrazení, kdy bude jeho produkt namontován do luxusního automobilu prestižní značky, bude toto jednání bezpochyby možné označit za parazitní, ačkoliv se jedná o komplementy a nikoliv substituty. Obory podnikání obou podniků spolu dokonce nemusí mít vůbec nic společného, zejména v případě, bude-li se jednat o parazitování na proslulé značce, jejíž označení je všeobecně známé (Hajn, 2000). 20

21 Oproti jiným skutkovým podstatám nekalé soutěže u parazitování na pověsti dle 48 ObchZ musí jít o záměrné jednání (s cílem získat prospěch). Bude se zde tedy jednat o odpovědnost subjektivní, což může způsobovat obtíže při dokazování a poškozené subjekty mohou mít tendenci závadné jednání podřazovat pod generální klauzuli, kde se zavinění nevyžaduje. Prospěch nemusí být opravdu získán, postačující je úmysl jej získat. Zároveň se však musí jednat o prospěch, kterého by soutěžitel jinak nedosáhl. Nemusí se přitom jednat o prospěch materiální, může být i nemateriálního charakteru (Hajn, 2000). 2.2 JINÉ FORMY PARAZITNÍHO JEDNÁNÍ I přesto, že je ustanovení 48 vykládáno velmi extenzivně, existují určité formy parazitování na pověsti, jež nelze kvalifikovat podle uvedeného ustanovení. Lze sem zařadit například případy, kdy dochází k parazitování na cizí pověsti, ale nejedná se o využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele. Patří sem zejména krádeže myšlenek (napodobování cizích sloganů) či parazitní využívání cizího majetku v těchto případech je možné toto jednání podřadit pod generální klauzuli 44 odst. 1 ObchZ. Další formou je parazitování na pověsti politiků či jinak veřejně činných osob, ty se pak mohou bránit pomocí občanskoprávní ochrany jména, tváře, soukromí. Také by zde bylo možné uplatnit koncepci soutěžního vztahu ad hoc a zasáhnout prostředky soutěžního práva (Hajn, 2000). Právní důsledky určitého parazitního jednání jsou totiž shodné, ať již je jednání kvalifikováno dle 48 ObchZ parazitování na pověsti, kde je požadováno úmyslné jednání, nebo dle generální klauzule 44 odst. 1 ObchZ, kde se není nutné otázkou zavinění zabývat (Hajn, 2000). 2.3 SHRNUTÍ Na závěr této kapitoly bych chtěla zrekapitulovat za jakých podmínek je možné určité jednání označit za parazitování na pověsti dle 48 ObchZ. Musí být splněny všechny výše zmíněné předpoklady a zároveň musí být kumulativně splněny všechny znaky nekalé soutěže dle generální klauzule nekalé soutěže 44 odst 1 ObchZ. Jinými slovy řečeno, určité jednání musí být nejprve označeno za nekalosoutěžní na základě generální klauzule nekalé soutěže 44 odst. 1 ObchZ, a až poté může být označeno za jednu ze skutkových podstat nekalé 21

22 soutěže, tedy parazitování na pověsti dle 48 ObchZ, pokud ovšem jednání naplní předpoklady stanoveny v tomto ustanovení. 22

23 3 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ EU Z právního pohledu je nejdůležitější funkcí Evropské unie (EU) pravděpodobně zabezpečení harmonizace právních pořádků jednotlivých členských států. Tuto svou úlohu plní mimo jiné prostřednictvím směrnic vydávaných Evropským parlamentem a Radou. Parazitování na pověsti se týkají tři z nich. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě - kodifikované znění (směrnice o klamavé a srovnávací reklamě, směrnice 2006/114). Účelem této směrnice je chránit obchodníky proti klamavé reklamě a jejím nekalým účinkům, a stanovit podmínky, za nichž je dovolena srovnávací reklama. Parazitování na pověsti samotné v této směrnici nelze nalézt. Jeho podstata je však zachycena v čl. 4 směrnice 2006/114, který upravuje podmínky, za nichž je srovnávací reklama dovolena. Tento článek mimo jiných podmínek stanoví, že srovnávací reklama, pokud jde o srovnání, je dovolena při splnění podmínky, že netěží protiprávně z dobré pověsti ochranné známky, obchodní firmy nebo jiných rozlišovacích znaků soutěžitele anebo označení původu konkurujících produktů. Konkrétní příklady týkající se výkladu tohoto článku jsou obsaženy v podkapitole 4.5 Parazitování na pověsti a srovnávací reklama a v kapitole 5 Parazitování na pověsti a ochranná známka. Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách - kodifikované znění (směrnice o ochranných známkách, směrnice 2008/95). Účelem této směrnice je sblížení těch vnitrostátních předpisů o ochranných známkách, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu. Členské státy by si měly podržet úplnou volnost v úpravě procesních ustanovení o zápisu, zrušení a neplatnosti ochranných známek získaných zápisem. Směrnice o ochranných známkách sjednocuje zejména podmínky pro nabytí a udržení práva k zapsané ochranné známce. Souvislost s parazitováním na pověsti lze v této směrnici nalézt v čl. 5 odst. 2, jenž stanoví, že každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by 23

24 neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu. Konkrétní příklady týkající se výkladu tohoto článku jsou obsaženy v kapitole 5 parazitování na pověsti a ochranná známka. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách, směrnice 2005/29). Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením právních a správních předpisů členských států týkajících se nekalých obchodních praktik, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů. Tato směrnice zakazuje užití jakýchkoli nekalých obchodních praktik vůči spotřebiteli. S parazitováním na pověsti souvisí nekalá praktika uvedená v bodě 13. přílohy 1 této směrnice: Propagace výrobku podobného výrobku konkrétního výrobce způsobem, jenž cíleně vede k uvedení spotřebitele v omyl tak, že uvěří, že daný výrobek je vyroben týmž výrobcem, i když tomu tak není. 24

25 4 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A NĚKTERÉ FORMY NEKALÉ SOUTĚŽE Skutková podstata nekalé soutěže parazitování na pověsti se v praxi velice často vyskytuje v souběhu s jinou (příp. jinými) skutkovými podstatami nekalé soutěže. V následujících podkapitolách jsou uvedeny jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže, s nimiž je výskyt parazitování na pověsti spojen nejčastěji. Patří mezi ně: klamavá reklama, klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny, srovnávací reklama a zlehčování. Jednotlivé podkapitoly se skládají ze dvou částí. V úvodu je stručně charakterizována skutková podstata nekalé soutěže a jsou analyzovány společné znaky se skutkovou podstatou parazitování na pověsti. Na tuto část pak navazuje příklad z rozhodovací praxe, jenž souběh těchto skutkových podstat ilustruje. Ve většině případů jsem použila rozhodnutí českých soudů, pouze v podkapitole o srovnávací reklamě jsem využila rozhodnutí ESD, neboť judikatura českých soudů zatím není v této oblasti tak rozvinutá. 4.1 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A KLAMAVÁ REKLAMA ( 45 OBCHZ) Klamavá reklama je ze své podstaty velice častým prostředkem k parazitnímu jednání. Podle P. Hajna (2000, s. 184) lze v řadě případů parazitní počínání pokládat za zjemnělou formu agrese a sofistikovanější formu klamání. Dle 45 ObchZ se za klamavou reklamou pokládá šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. K naplněné této skutkové podstaty nekalé soutěže, je třeba, aby klamavá reklama zjednala prospěch na úkor jiných (soutěžitelů, spotřebitelů, zákazníků), což je také jedním z charakteristických znaků parazitního jednání. O parazitní jednání půjde především v těch případech, kdy bude soutěžitel šířit nepravdivé údaje o cizím podniku, jeho výrobcích a výkonech. ROZHODNUTÍ VRCHNÍHO SOUDU V PRAZE R 3 CMO 30/98 (MACEK, 2000, S ) Žalobce zajišťoval pro své zákazníky služby celní deklarace. Žalovaný u příležitosti počátku roku 1997 rozeslal novoroční blahopřání ( PF ) s textem, který navozoval dojem, že služby celní deklarace od žalobce převzal abude je nadále 25

26 ve vyšší kvalitě poskytovat on. Podle žalobce se tak žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže podle 45 ObchZ (klamavá reklama) a 50 ObchZ (zlehčování). Krajský soud žalobě vyhověl, jelikož měl z provedených důkazů za zjištěné, že zákazníci žalobce obdrželi u příležitosti Nového roku 1997 blahopřání s textem, že nová společnost W., spol. s r. o., která vznikla odtržením celní deklarace od firmy M., s. r. o., eventuálně s textem, že nová společnost W., spol. s r. o., která vznikla odchodem nejlepších pracovníků celní deklarace od firmy M., s. r. o., Oba texty podle názoru soudu navozují dojem, kontinuity budoucího počínání žalovaného s předchozí činností žalobce. Z celého obsahu blahopřání v obou verzích je patrno, že vyvolání takového dojmu bylo cílem žalovaného. Soud prvního stupně uzavřel, že rozesláním blahopřání se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže a naplnil skutkové podstaty 45, 48, 50 ObchZ. Uvedený rozsudek ve všech jeho výrocích napadl svým odvoláním žalovaný. Odvolací soud dospěl ve shodě se závěry soudu prvního stupně k závěru, že jednání žalovaného učiněné v rámci hospodářské soutěže, v přímém konkurenčním boji se žalobcem ve shodném oboru podnikání, splňuje všechny podmínky jednání nekalé soutěže. Dále soud konstatoval, že žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže, když při zahájení své podnikatelské činnosti, při absenci jakéhokoliv právního nástupnictví, naznačoval návaznost své činnosti na dosavadní činnost žalobce. Uvedený text blahopřání v obou verzích odvolací soud hodnotil jako projev nekalé soutěže skutkové podstaty 48 ObchZ parazitování na pověsti. Odvolací soud toto rozhodnutí zdůvodnil tím, že zde žalovaný jednal cíleně k využití goodwillu žalobce, jeho pověsti v okruhu obchodních partnerů k získání prospěchu, který by jinak nenastal za situace, kdy by se možnému okruhu zákazníků představil jako nová, v dané oblasti začínající firma. Dle názoru odvolacího soudu dále splňují uvedená blahopřání podmínky k jejich hodnocení jako projevu nekalé soutěže dle 45 ObchZ klamavá reklama. V první verzi blahopřání je totiž předestíráno, že služby celní deklarace dosud zajišťované žalobcem společnost žalobce již nebude vůbec poskytovat, že naopak do budoucna tyto služby v dosavadní úrovni zajistí žalovaný. V tomto případě šlo o šíření údaje zcela nepravdivého ( 45 odst. 1ObchZ). Ve druhé verzi pak žalovaný vytváří u adresáta dojem, že dosavadní kvalitativní úroveň zabezpečení 26

27 služeb celní deklarace může poskytnout pouze on, neboť k němu přešli nejlepší zaměstnanci oddělení celní deklarace žalobce (zde jde zároveň o souběh naplnění s naplněním skutkové podstaty zlehčování podle 50 ObchZ, neboť se naznačuje zhoršení kvality služeb žalobce). Šlo tedy o šíření údajů (v druhém případě nerozhodno zda pravdivých či nikoli - 45 odst. 3 ObchZ), jež v obou případech byly způsobilé přinést žalovanému prospěch na úkor žalobce. 4.2 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A KLAMAVÉ OZNAČENÍ ZBOŽÍ A SLUŽEB ( 46 OBCHZ) Druhou skutkovou podstatou nekalé soutěže, jež je charakteristická klamností, je klamavé označení zboží a služeb dle 46 ObchZ. Také tato skutková podstata bude velice často spojena s parazitním jednáním. Jak vyplývá z ustanovení 46 klamavým označení zboží a služeb je každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce. O parazitování na pověsti by se tak mohlo jednat v případě, že klamavé označení bude způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že zboží či služba pochází od určitého výrobce. ROZHODNUTÍ VRCHNÍHO SOUDU V PRAZE R 3 CMO 982/94 (MACEK, 2000, S ) Žalobce byl vydavatelem celostátně distribuovaného čtrnáctideníku Fór MEN. Žalovaný jako vlastník firmy S-FÓR MEN-servis začal vydávat časopis původně nazvaný SEX a fór, později časopis změnil formát i označení na SEX a FÓR a v záhlaví bylo vypuštěno označení vydavatele, v době projednávání případu byl časopis vydáván pod názvem SUPER SEX A SUPER FÓR. Tento časopis byl obsahově shodně zaměřen jako časopis žalobce, což samo o sobě nic neznamená, avšak v souvislosti s názvem a označením tiskoviny docházelo k porušování ustanovení ObchZ o nekalé soutěži. Užití slova fór při obdobném grafickém projevu jako v časopise žalobce, skutečnost, že součástí záhlaví periodika žalovaného je i název jeho firmy (tj. včetně formulace FÓR MEN ), vedlo podle žalobce k nebezpečí vyvolání záměny obou periodik a k vyvolání domněnky, že oba časopisy jsou vydávány jedním vydavatelem. Krajský soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Soud hodnotil provedené důkazy z hlediska naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle 47 ObchZ (vyvolání nebezpečí záměny) a dospěl k závěru, že předpoklady jednání nekalé soutěže 27

28 nejsou dány. Za rozhodné v tomto posuzování jednání žalovaného považoval svá zjištění, týkající se přihlašování a registrace ochranných známek FÓR MEN, SEX a fór a SEX fór. Ze zjištěných důvodů soud nemohl vyhovět žalobě, neboť žalovaný svým jednáním neporušil dobré mravy soutěže dle 44 odst. 1 ObchZ. Rozsudek Krajského soudu napadl žalobce podaným odvoláním. Vrchní soud v Praze se se závěry soudu prvního stupně neztotožnil. Považoval za nesporné, že žalovaný při volbě názvu svého časopisu, ač měl nepřeberné množství možností, zvolil název SEX a fór, v jeho záhlaví uváděl dále jako označení vydávajícího S-FÓR MEN-servis. V záhlaví jeho časopisu se tak výrazně objevovala slova Fór a především spojení slov FÓR MEN, jež však byla obsažena i v záhlaví časopisu žalobce fór MEN. Přičemž časopis žalobce byl takto vydáván již předtím, a po určité období i za spoluúčasti žalovaného jako zaměstnance žalobce. Podobná obsahová náplň spolu s podobným novinovým formátem obou periodik již jen podtrhuje závěr, že označení periodika žalovaného v tomto období bylo způsobilé vyvolat mylnou domněnku o možném vztahu vydavatelů. Soud dále konstatoval, že při zahájení své činnosti a při vydávání prvních čísel svého časopisu žalovaný ve vztahu ke svému bývalému zaměstnavateli, poté konkurentovi, jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže a naplnil zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže podle 46 odst. 1 ObchZ (klamavé označení zboží a služeb) a 48 ObchZ (parazitování na pověsti). Soud své rozhodnutí dále zdůvodnil tím, že z hlediska zkoumání podmínek naplnění skutkové podstaty jednání nekalé soutěže není rozhodné, jak účastníci řízení ve svém jednání navzájem respektovali ochranné známky jim zapsané, eventuálně dokonce jimi pouze navržené k registraci. V této souvislosti také poukázal na již vyslovený závěr Vrchního soudu v Praze, že i užtí ochranné známky může být jednáním nekalé soutěže. 4.3 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A VYVOLÁNÍ NEBEZPEČÍ ZÁMĚNY ( 47 OBCHZ) Skutková podstata nekalé soutěže vyvolání nebezpečí záměny dle 47 ObchZ je definována jako, jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele. Tato jednání jsou dále konkretizována v ustanovení 47 písm. a) - c) ObchZ. Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny postihuje chování, ve kterém se prolínají parazitní prvky s klamavými. 28

29 Věc lze vyjádřit tak, že klamání (a jedná se jak o klamání v subjektu, tak o klamání v objektu) je zde způsobem, jímž je parazitováno na jiných subjektech a jejich výkonech (Hajn, 2000, s. 172). ROZHODNUTÍ VRCHNÍHO SOUDU V PRAZE R 3 CMO 32/97 (MACEK, 2000, S ) V tomto sporu se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zdržet se užívání jména Úprava kovů, spol. s r. o., T, změnit toto obchodní jméno tak, aby neobsahovalo slovní spojení Úprava kovů a podat rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu obchodního jména. Dále se domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši ,- Kč a přiznání oprávnění zveřejnit výrok rozsudku. Jelikož žalovaný po podání žaloby své obchodní jméno změnil, vzal žalobce svůj návrh zčásti zpět tak, že předmětem sporu zůstal nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění. Žalobce svůj návrh odůvodňoval tím, že po dobu, kdy obchodní jména obou účastníků byla téměř totožná, docházelo u obchodních partnerů k zaměňování účastníků, zejména pak tím, že žalobce byl veden jako dlužník ohledně nezaplacených faktur, jež byly vystaveny za odebrané zboží žalovaným (který je měl i zaplatit), přičemž mylně uváděné dlužné částky se řádově pohybují v milionech korun. Žalobce má za to, že obchodní jméno bylo zvoleno s cílem využít jeho pověsti a zavedení na trhu. Krajský soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci ,- Kč, ve zbytku, tj. do částky ,- Kč požadovaného přiměřeného zadostiučinění, žalobu zamítl. V právních závěrech soud uzavřel, že jednání žalovaného užitím téměř identického obchodního jména (s tím, že rozlišení spočívalo pouze v tom, že nepoužil v obchodním jméně místního názvu) jako předchozí uživatel pro podnikání v totožném předmětu činnosti a ve stejném místě (sídle), je jednáním nekalé soutěže, neboť byly naplněny znaky generální klauzule podle 44 odst. 1 ObchZ, navíc lze podřadit počínání žalovaného přímo pod skutkovou podstatu podle 47 písm. a) ObchZ vyvolání nebezpečí záměny užitím firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem. Při úvaze o přiměřeném zadostiučinění soud vycházel z povahy tohoto nároku a jeho funkce a dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním v penězích se jeví zaplacení částky ,- Kč, a to vzhledem 29

30 k okolnostem případe se zohledněním délky trvání nekalosoutěžního jednání i dobrovolné nápravy vadného stavu. Obě strany se proti rozsudku Krajského soudu odvolaly. Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jednáním nekalé soutěže podle 47 ObchZ je mj. užití obchodního jména nebo zvláštního označení podniku užívaných již po právu jiným soutěžitelem, pokud je toto jednání způsobilé vyvolat nebezpečí záměny s podnikem, obchodním jménem či zvláštním označením jiného soutěžitele. Přijetím a užíváním svého obchodního jména, jež až na vypuštění označení místa podnikání (shodného se sídlem) bylo totožné s obchodním jménem žalobce, ač zde bylo nepřeberné množství variant k volbě rozdílného obchodního jména, žalovaný uváděnou skutkovou podstatu nekalé soutěže naplnil. Skutečnost, že žalovaný zvolil předmětné obchodní jméno v době, kdy nebylo ještě jeho předmětem činnosti opracování kovů i okolnost, že obě společnosti sídlily vedle sebe v jednom objektu, vyvracejí námitky žalovaného o náhodnosti volby a druhovosti zvoleného obchodního jména. Z těchto skutečností je podle názoru odvolacího soudu odůvodněn i závěr, že jednáním žalovaného byla naplněna rovněž skutková podstata ustanovení 48 ObchZ parazitování na pověsti. Odvolací soud dále uvedl, že výši přiměřeného zadostiučinění, jež byla žalobci přiznána soudem prvního stupně, nelze rozhodně považovat za nepřiměřenou. Okolnosti případu (doba volby obchodního jména žalovaným i původní předmět jeho činnosti, doba trvání závadného stavu, okolnosti i rozsah faktického nerozlišování i zaměňování účastníků, dobrovolná náprava závadného stavu žalovaným, atd.) neodůvodňují, aby odvolací soud k odvolání žalovaného do přiznané výše zadostiučinění zasáhl. 4.4 PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI A ZLEHČOVÁNÍ ( 50 OBCHZ) Zlehčování je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Může se jednat i o pravdivé údaje, pokud je jejich šíření způsobilé přivodit újmu druhému soutěžiteli. Skutkové podstaty parazitování na pověsti dle 48 ObchZ a zlehčování dle 50 ObchZ se navzájem spíše vylučují. Je-li totiž méně hodnotný výrobek přirovnáván k výrobku hodnotnějšímu, může mít takováto informace stejné důsledky jako by onen hodnotnější výrobek byl snižován. Pokud 30