Možnosti rozvoje regionu postiženého environmentální katastrofou na příkladu okolí Černobylské elektrárny

Transkript

1 Možnosti rozvoje regionu postiženého environmentální katastrofou na příkladu okolí Černobylské elektrárny Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Hana Středová, Ph.D. Autor práce: Petr Pavlů Brno 2012

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti rozvoje regionu postiženého environmentální katastrofou na příkladu okolí Černobylské elektrárny vypracoval samostatně a použil jen prameny, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana fakulty Regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. dne.. podpis studenta 2

3 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí bakalářské práce Ing. Haně Středové, Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení bakalářské práce a především za obrovskou pomoc a trpělivost při tvorbě zadání této práce. Bez její podpory by tato práce nikdy nevznikla. Dále bych chtěl poděkovat svým blízkým a rodině za podporu a pomoc při psaní této práce a především svojí mamince, která při mně stála i v těžkých chvílích a umožnila mi studium na této universitě. 3

4 ABSTRAKT Koncem dubna roku 1986 havaroval čtvrtý blok sovětské jaderné elektrárny Černobyl. Výbuch a především požár měl za následek bezprecedentní únik radioaktivních látek do životního prostředí. Oblak z hořícího reaktoru se rozptýlil nad velkou částí Evropy. Nejvyšší míra kontaminace radioaktivními izotopy jódu a cesia se nachází v okolí elektrárny, na území Ukrajiny a Běloruska. Černobylský region utrpěl nevratné environmentální škody a s následky havárie se bude potýkat další stovky let. Práce se zabývá možnostmi rozvoje devastovaného regionu a zhodnocením klimatických změn vlivem radioaktivity. Teoretická část práce je věnována rešerši informací o příčinách havárie, dopadech na člověka a životní prostředí a zabezpečení oblasti. Druhá část práce se zabývá komplexní analýzou postiženého regionu včetně informovanosti veřejnosti, SWOT analýzou a především návrhy a opatřeními vedoucími k rozvoji devastovaného regionu. Klíčová slova: Černobyl, jaderná havárie, kontaminace, environmentální následky, obnova a rozvoj regionu ABSTRACT At the end of April 1986, the fourth unit of Soviet nuclear power plant in Chernobyl crashed. The explosion and the fire resulted in an unprecedented release of the radioactive substances into the environment. The cloud from the burning reactor dispersed over a large part of Europe. The highest levels of contamination by radioactive isotopes of iodine and cesium are located in the vicinity of the power plant, in Ukraine and Belarus. Chernobyl region suffered an irreversible environmental damage and the consequences of the accident will last for hundreds of years. This study deals with the development of the devastated region and the evaluation of climate changes caused by radioactivity. The theoretical part consists of the research of information about the causes of the accident, impacts on human and environment and protection of the area. The second part deals with a comprehensive analysis of the affected region, including public awareness, SWOT analysis and suggestions and provisions leading to the development of the devastated region. Keywords: Chernobyl, nuclear accident, contamination, environmental consequences, regeneration and development of the region 4

5 OBSAH ÚVOD... 7 CÍL PRÁCE... 8 METODIKA PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika regionu a stav území před havárií... 9 Kyjevská oblast... 9 Černobylský okres... 9 Stav území před havárií Příčiny a průběh havárie, popis reaktoru RBMK Příčiny havárie čtvrtého reaktoru Reaktor RBMK Časová osa události Analýza informovanosti veřejnosti Informovanost nejbližšího okolí Informovanost ostatních států Aahurská úmluva Pilíře Aarhuské úmluvy a jejich náplň Globální a lokální dopady havárie na životní prostředí Únik a usazování radioaktivního materiálu Kontaminace zemědělských ploch Rozsah kontaminace lesů Kontaminace vodních soustav Nemoci způsobené ozářením Stav zabezpečení místa havárie Stavba nového sarkofágu PRAKTICKÁ ČÁST Komplexní analýza postiženého regionu Analýza přírodních a ekologických podmínek regionu Analýza sociálně-ekonomických podmínek regionu SWOT analýza regionu před havárií Možnosti budoucího rozvoje regionu Ekologická protiopatření a nápravy nezbytné pro budoucí rozvoj regionu

6 Strategie budoucího rozvoje regionu ZÁVĚR Seznam použité literatury Seznam příloh Příloha č Příloha č

7 ÚVOD V roce 1986 se svět poprvé seznámil se jménem Černobyl. Havárie čtvrtého bloku sovětské jaderné elektrárny na území dnešní Ukrajiny byla vůbec nejhorší v historii lidstva. Černobyl přinesl smrt, nemoci a stal se odstrašujícím symbolem neuvěřitelné síly energie získávané z jádra. Tato katastrofa nebyla způsobena pouze nezkušenými operátory elektrárny, ale spíše tehdejším komunistickým režimem, který má na celé této události největší podíl viny. Systematické utajování, lhaní, neinformovanost a bezohlednost nejvyšších představitelů režimu byly vůbec ty nejhorší zločiny související s černobylskou havárií. Hovoří se také o výrazných nedostatcích v konstrukci celé elektrárny. V SSSR bylo černobylské trauma tak hluboké, že ho mnozí považují za první krok k zhroucení komunistického režimu. Při výbuchu aktivní zóny reaktoru bylo do ovzduší vyvrženo mnoho tun vysoce radioaktivního prachu a palivových částic. Vítr následně zanesl vzniklý radioaktivní mrak napříč Evropou. Radioaktivní spad zasáhl nejvíce území Běloruska a Ukrajiny, ale byl také naměřen například v USA. Okolí černobylské elektrárny bylo uzavřeno a lidé byli téměř kompletně přestěhováni do jiných částí Ukrajiny. Černobylský region trvale utrpěl nevratné environmentální škody a s následky havárie se bude potýkat několik dalších stovek let. Téměř celý region byl vystěhován a opuštěn z důvodu vysoké kontaminace. Ani po 26 letech nejsou následky havárie zlikvidovány. V současné době se pracuje na novém, bezpečnějším krytu havarovaného bloku, dekontaminaci méně zamořených oblastí a následném znovuosídlení určitých částí regionu. Existuje celá řada dalších spekulací a tajemství, kterými je celá katastrofa zahalena. Do dnešního dne není znám přesný počet obětí, jenž si Černobyl vyžádal nebo v budoucnu ještě vyžádá. Je nezbytně nutné, aby se lidé poučili z vlastních chyb a nedopustili žádnou další katastrofu podobného rozměru. 7

8 CÍL PRÁCE Cílem práce je na základě poznatků získaných prostřednictvím dokumentárních filmů, výpovědí zúčastněných osob, studia odborné literatury a vědeckých článků, zpracovat literární přehled o možnostech rozvoje postiženého regionu v okolí havarované černobylské elektrárny, analyzovat dopady havárie na životní prostředí a na člověka. S využitím těchto poznatků a vlastních zkušeností dále vypracovat komplexní analýzu postiženého regionu a SWOT analýzu. Závěrem práce vypracovat soubor opatření, vedoucí k budoucímu rozvoji poškozeného regionu. METODIKA PRÁCE Práce je zpracována metodou literární rešerše. Cílem rešerše je vytvořit přehled dostupných znalostí získaných studiem odborné literatury a vědeckých prací, zaměřujících se na problematiku havárie jaderné elektrárny v okolí Černobylu. V praktické části práce je uvedena komplexní analýza poškozeného regionu, SWOT analýza regionu před havárií a po havárii a seznam doporučených činností a opatření, které povedou k budoucímu rozvoji regionu. 8

9 1. LITERÁRNÍ PŘEHLED 1.1Charakteristika regionu a stav území před havárií Jaderná elektrárna Vladimíra Iljiče Lenina (Černobyl), se nachází v Kyjevské oblasti na území tzv. Černobylského okresu, na Ukrajině. Tato oblast je vzdálená asi 115 kilometrů severně od hlavního města Kyjeva, na řece Pripjať, jen několik kilometrů od hranic s Běloruskem. Dva kilometry od elektrárny se nachází město Pripjať (dříve s obyvateli), které bylo vybudováno, jako sídlo pracovníků elektrárny a jejich rodin. Město Černobyl, po kterém je elektrárna pojmenována, leží 18 kilometrů jižně od elektrárny. V době havárie zde žilo asi 14. tisíc obyvatel. 1 Kyjevská oblast Kyjevská oblast se rozkládá na území velkém asi km 2. Jedná se o samosprávné území a administrativním centrem oblasti je město Kyjev, které je zároveň hlavním městem Ukrajiny, ve kterém dnes žije asi 2,8 mil. obyvatel a rozkládá se na území km 2. Hranice oblasti byly stanoveny po havárii elektrárny, v roce Jedná se o jednu z nejhustěji osídlených oblastí Ukrajiny. Hlavním odvětvím je průmysl a zemědělství, které se největší mírou podílejí na HDP. Z průmyslových odvětví jsou nejvýznamnější elektroenergetika a potravinářský průmysl, strojírenství, zpracování kovu, chemie a petrochemie. Zemědělská výroba se specializuje na pěstování obilovin, cukrové řepy, chov dobytka na maso a mléko. 2 Černobylský okres V severní části Kyjevské oblasti, na hranicích s Běloruskem se nachází Černobylský okres, jehož dominantou byla, je a ještě několik stovek let bude jaderná elektrárna Černobyl. Největším městem tohoto okresu byla Pripjať. Územní správa sídlila ve městě Černobyl. Tato oblast sousedí také s Ivankijským a Polissijským regionem, které jsou také velmi postiženy. V současné době je toto území téměř kompletně vysídleno a opuštěno z důvodu nejhorší jaderné havárie v historii lidstva. 1 Černobylská jaderná elektrárna. Chernobyl zone [online]. [cit ]. Dostupné z: 2 Informační a podnikatelský systém i-ru.cz. Kyjevská oblast [online]. [cit ]. Dostupné z: 9

10 Celkem bylo vysídleno více jak 75 vesnic a měst (více jak lidí) pouze z Ukrajiny, převážně z tohoto regionu. Další evakuace proběhla na území Běloruska a Ruska. Odhaduje se, že na jaře a v létě roku 1986, bylo evakuováno téměř lidí z postižených oblastí, ovšem čísla jsou poměrně nepřesná, jelikož se na mnoha místech nevedla evidence. Od roku 1986 je tato oblast uzavřena a veřejnosti nepřístupná. V okolí elektrárny byla vytyčena třicetikilometrová zóna, která je oplocena a hlídána armádou, z důvodu vysokých hodnot radiace a velkého rizika při pobytu v zóně. Zóna patří do tzv. oblasti prvního stupně oblast nejvíce postižena havárií, s nejvyšší koncentrací radiace a lidskému životu nebezpečná. Úroveň radiace zde přesahuje 40 Ci/km 2 ( Bq/m 2 ) 3 Přesto zde v současné době žije asi tisíc lidí, kteří se na vlastní nebezpečí rozhodli vrátit do svých domovů. Jedná se především o starousedlíky nebo lidi, na které se při evakuaci buď zapomnělo, nebo odmítli opustit své domovy. Téměř všichni tito lidé žijí na vesnicích poměrně blízko elektrárny v nepříliš příznivých sociálních podmínkách. Pěstují si vlastní zeleninu, chovají zvířata a používají vodu z místních vodních toků. Jednou týdně k nim přijede zásobovací vůz s potravinami a zdravotnickými potřebami. Dostávají každý měsíc příspěvek na živobytí. Každý měsíc tuto oblast navštíví také doktor. Tito lidé se naučili v zóně žít podle tamních pravidel. Vědí, že nesmí jíst houby, bobule a plody, které rostou v lese a nesmí lovit a jíst lesní zvěř, jelikož je velmi kontaminovaná a obsahuje vysoké hodnoty radiace. V současné době v černobylské elektrárně pracuje asi 7000 lidí, kteří se podílejí na likvidaci havárie, opravách starého sarkofágu a přípravě na stavbu nového krytu 4. reaktoru. Tito lidé žijí ve městě Slavutyč, které bylo vybudováno po roce 1986, právě pro lidi z Pripjaťi a zaměstnance elektrárny, kteří stále pracují v Černobylu. Tato oblast je i po 25 letech stále zamořená a je velmi pravděpodobné, že se sem lidé budou moci vrátit za dlouhou dobu. Radiace zde bude negativně působit ještě několik desítek let, jelikož radioaktivní cesium Cs-137 má poločas rozpadu asi 30 let, což znamená, že se úplně rozpadne až za více jak 100 let. Podle zprávy MAAE se zamoření každým rokem snižuje o 3,5 %. Na druhou stranu, co se týče 3 Econnect.cz. Rozsah zamoření [online]. [cit ]. Dostupné z: 10

11 přírody, té se zde, na těchto člověkem opuštěných místech, daří až překvapivě dobře. Pozůstatky vesnic a dokonce i betonových měst, jsou pohlceny v nekonečných řadách stromů a keřů, které lemují zbytky ulic a rozpadlé domy. To, co dříve lidé znali jako náměstí, je dnes téměř les. V zamořených oblastech se vyskytuje velké množství druhů živočichů, kteří se dokázali výborně adaptovat na toto prostředí. V současné době je tato zóna považována za unikátní přírodní rezervaci, určenou především pro vědecký výzkum, zabývající se vlivem radioaktivity na živočichy a způsoby jejich adaptace na takto vzniklou situaci. Příroda si zde doslova bere zpět to, co jí člověk kdysi vzal. Můžeme zde najít například vzácný druh koně Převalského, jeleny, losy, vlky, lišky, prasata a další drobnou zvěř. Z ptáků tam jsou husy, kachny, jeřábi, holubi, je tam možné vidět dokonce i vosy. Zvířata v přírodě se neobyčejně rozmnožila navzdory teoriím o ztrátě reprodukční schopnosti živých organismů zasažených radiací. Stav území před havárií Černobylský region byl složen převážně z malých vesnic a měst. Největším a také nejmodernějším městem byla Pripjať - moderní atomové město vybudováno pro zaměstnance elektrárny, vzdálené asi 3 kilometry. Pripjať byla založena v roce 1970 v typicky sovětském stylu. Městu dominovaly vysoké panelové domy, široké ulice a velké náměstí. Na tehdejší dobu mělo až neuvěřitelnou infrastrukturu. Bylo zde několik škol, jak základních tak i středních, dobře vybavené obchody, kino, hotel, tělocvičny, dva stadiony, plavecké bazény, kulturní dům, nemocnice a zdravotní, hasičská i policejní střediska. Pripjať byla také hlavním železničním a říčním uzlem v severní části Ukrajiny. Byly zde také 4 velké továrny a především jaderná elektrárna. Nejdůležitějším zdrojem obživy v tomto regionu však nebyl průmysl, ale zemědělství. Jelikož se jednalo o nížinatou oblast, velmi chudou na nerostné suroviny, jedinou možnou volbou pro využití tohoto území, bylo zemědělství. Vznikala zde početná zemědělská družstva, která se specializovala na pěstování cukrové řepy, brambor, obilovin a chov dobytka. Lidé žijící v blízkosti těchto družstev měli zajištěný příjem, sociální výhody a zdravotní péči. Lidé na vesnicích a na samotách měli pouze svá pole, na kterých pěstovali převážně brambory, které jim sloužily jako hlavní zdroj potravy nejen pro sebe, ale i pro domácí zvířata, nebo jako 11

12 zdroj příjmu. Tato oblast byla velice hustě zalesněna a až na pár míst (jaderná elektrárna) téměř člověkem nedotčena. Vesnice okolo černobylské elektrárny měly nedostatečnou infrastrukturu a špatnou občanskou vybavenost. Ve spoustě z nich chyběly obchody i lékařská péče. Lidé v těchto oblastech byli velmi chudí. Živili se pouze z plodin, které si sami vypěstovali, nebo které vyměnili či koupili na vesnických tržištích. Na deset vesnic připadal jeden doktor, proto se zde vyskytovala vysoká úmrtnost. V mnoha vesnicích dokonce nebyla zavedena pitná voda, ani elektřina. Zato lidé v Pripjaťi na tom byli velmi dobře. Pracovníci elektrárny měli nadprůměrný plat, zaměstnanecké výhody, podnikové zájezdy. Bylo to velmi prestižní a uznávané místo a lidé si zde žili mnohem lépe, než většina ostatních obyvatel Ukrajiny. Toto moderní město bylo chloubou a tzv. výstavní skříní tehdejšího SSSR Příčiny a průběh havárie, popis reaktoru RBMK Příčiny havárie čtvrtého reaktoru Den před havárií bylo zahájeno plánované odstavení čtvrtého bloku elektrárny. Zároveň měla být provedena zkouška havarijního napájení reaktoru. Cílem bylo ověřit, zda elektrický generátor (poháněný turbínou) je po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě nějakou dobu napájet čerpadla havarijního chlazení (pro případ havárie nebo teroristického útoku). Paradoxem je, že tato běžná zkouška, jež se vymkla kontrole a způsobila obrovskou katastrofu, měla být provedena ještě před prvním spuštěním elektrárny. A tady se dostáváme k zřejmě největšímu problému tehdejší doby. Jak bylo v SSSR zvykem, na předpisy se moc nehledělo, a tak soudruzi, kteří měli na starosti právě výstavbu a spuštění jaderné elektrárny, obešli příkazy a nařízení od úřadu pro atomovou energii a elektrárnu, jejíž stavba měla několik vážných, ale skrytých a utajovaných nedostatků, především z důvodu časové úspory, uschopnili elektrárnu k provozu. Tím položili základ pro nejhorší jadernou katastrofu v dějinách lidstva. Havárie elektrárny ovšem nebyla chybou pouze konstruktérů, byl to sled nešťastných 4 MARPLES, David R. United Nations University. [online]. [cit ]. Dostupné z: 12

13 náhod, chyb vedoucích pracovníků směny, reaktoru RBMK a především komunistického režimu. 5 Reaktor RBMK zdaleka nedosahoval současných standardů bezpečného provozu, jak jeho fungováním, tak i nízkou úrovní automatizační techniky, kterou bylo možno manuálně vypnout! Nepřehlédnutelným faktem zůstává, že elektrárna Černobyl by v dnešní době nemohla být nikde na světě postavena v takové podobě, jako byla postavena na Ukrajině. Dalším faktorem ovlivňujícím vznik havárie byl bezpochyby fakt, že směna sloužící v době zkoušky havarijního chlazení neměla dostatečné znalosti o reaktoru a jeho nestabilitě při nízkém výkonu. Jednalo se totiž o elektrotechniky, nikoliv o specialisty na provozní režimy, kteří původně měli zkoušku provést. Zkouška byla odložena o několik hodin z důvodu nadcházejícího Svátku práce, jelikož továrny musely splnit plán, a potřebovaly velké množství elektrické energie právě z Černobylu. Hlavními protagonisty tohoto příběhu jsou čtyři lidé, kteří mají velký podíl viny na celé katastrofě. Jedná se o operátora Leonida Toptunova, vedoucího směny Alexandra Akimova, provozního zástupce hlavního inženýra Anatolije Djatlova a ředitele elektrárny Viktora Brjuchanova. obr. 1 Zdroj: Reaktor RBMK 1000 Černobylská jaderná elektrárna sestávala ze čtyř jaderných reaktorů typu RBMK 1000 o tepelném výkonu MW a elektrickém výkonu 950 MW. Tento typ reaktoru vyvinuli v 60. letech ve výzkumném ústavu V. I. Kučatova. Reaktor sovětského typu RBMK (Reaktor bolšoj moščnosti kanalnyj - Reaktor velkého výkonu kanálový) je grafitem moderovaný a lehkou vodou chlazený jaderný reaktor. Použití grafitu coby moderátoru dovoluje využít jako jaderné palivo slabě obohacený uran. Jaderné elektrárny s tímto typem reaktoru v současnosti pracují pouze v Rusku. Je pro něj charakteristické, že palivové články jsou umístěny každý v samostatném 5 Černobyl. Fakta o havárii jaderné elektrárny Černobyl [online]. [cit ]. Dostupné z: 13

14 kanále. Do kanálu se zespoda čerpá studená voda, cestou nahoru se ohřívá, až vaří. Nahoře odchází parovodní směs do separačního bubnu. V separačním bubnu se odděluje voda od páry. Pára putuje do turbíny, voda se vrací přes čerpadla do reaktoru. 6 Tyto reaktory byly dříve hojně využívány pro vojenské účely, konkrétně na výrobu plutonia, které bylo jednou z hlavních složek při výrobě jaderných zbraní hromadného ničení. Nebyly tedy svou konstrukcí určeny pro komerční účely a měli mnoho konstrukčních nedostatků, které byly dlouhou dobu přísně utajovány. Koncept reaktoru RBMK byl vyvíjen ve třech generacích. Reaktory první generace byly použity v 1. a 2. bloku černobylské elektrárny, dále také v jaderné elektrárně Kursk (1. a 2. blok), Leningrad (1. a 2. blok). Druhá generace byla později použita v jaderné elektrárně Kursk ( blok), Leningrad ( blok), Smolensk ( blok), Ignalina ( blok) a také v černobylských blocích 3 a 4. Třetí generace těchto varných reaktorů byla použita pouze na třetím bloku jaderné elektrárny Smolensk. V době havárie bylo na území tehdejší SSSR v provozu 15 reaktorů RBMK. 7 Tento typ reaktorů byl oblíbený hlavně kvůli nízké ceně a také technologiím, které umožňovaly použití méně obohaceného uranu, než v jiných typech reaktorů, takže byly tzv. úsporné. Hlavní nevýhodou RBMK byla jejich chronická nestabilita a kladný dutinový koeficient reaktivity, vlastnost díky které se po vytažení regulačních tyčí a snížení průtoku chladící vody, prudce zvedá teplota a výkon a reaktor se stává nestabilním a velice nebezpečným. Jelikož se jedná o jednookruhový typ reaktoru (voda, která chladí reaktor, je zároveň i pohonem parních turbín vyrábějících elektřinu) musela být provedena opatření, aby nedocházelo k ozáření pracovníků elektrárny, jelikož pára pohánějící turbíny byla vysoce radioaktivní, a proto musely být turbíny speciálně odstíněny. Pokud byl ovšem reaktor ovládaný skupinou dobře vycvičených operátorů a všechny havarijní systémy ochrany byly v provozu, pravděpodobnost havárie byla velmi nízká, ovšem reaktor se místy choval velmi nevyzpytatelně a samovolně zvyšoval výkon, což je důsledek špatné konstrukce a 6 Energy web. RBMK [online]. [cit ]. Dostupné z: tml 7 KRIVIT, Steven B, Jay H LEHR a Thomas B KINGERY. Nuclear energy encyclopedia: science, technology, and applications [online]. Hoboken, N.J.: Wiley, c2011, xxiii, 595 p. [cit ]. ISBN

15 utajování ze strany SSSR, který operátorům elektráren neposkytoval všechny důležité informace o rizicích těchto reaktorů. 8 obr. 2 a 3 Schéma reaktoru a reaktorová hala - zdroj: Časová osa události Pátek 25. dubna :00 - Zahájeno plánované odstavení IV. bloku. Snižování výkonu reaktoru. Před odstavením měla být provedena běžná zkouška, která měla ověřit, zda bude turbogenerátor po rychlém uzavření přívodu páry schopen setrvačným doběhem ještě chvíli napájet čerpadla havarijního chlazení aktivní zóny reaktoru. 13:05 - Výkon generátoru snížen na polovinu, nepředpokládaná žádost energetického dispečinku, další snižování na devět hodin zastaveno. Odklad způsobuje, že zkoušku provádí směna, která na něj není připravena a proškolena. 23:10 - Snižování výkonu pokračuje. Chybou operátora dochází prakticky k zastavení štěpné reakce a reaktor se dostává do značně nestabilního stavu. V ten okamžik měli operátoři zkoušku ukončit a reaktor definitivně odstavit. Reaktor byl mimo oblast povoleného provozu. Operátoři dál pokračují v přípravě zkoušky. Protože reaktor je nestabilní a jeho výkon kolísá, hrozí neustále spuštění havarijní ochrany. Operátor ji zablokuje! Pokračuje se ve zvyšování výkonu na plánovaných 200 MW potřebných pro experiment. (Szivanyó, 2007) 8 Pro atom web. Havárie v jaderné elektrárně Černobyl [online]. [cit ]. Dostupné z: 15

16 Sobota 26. dubna :00 V průběhu přípravy zkoušky měli operátoři několikrát problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Dopustily se přitom několika závažných chyb: 1. Regulační tyče schopné zastavit v nouzi reaktor jsou vysunuty výše, než dovolují předpisy. Operátor ranní směny později vypověděl, že by udělal totéž. Prohlásil: "Často nepovažujeme za potřebné doslovné plnění pokynů - to bychom se do nich doslova zamotali." Dále poukázal na fakt, že během výcviku operátorů slyšeli několikrát, že jaderná elektrárna nemůže vybuchnout. Operátor Kazačkov řekl: "Běžně jsme pracovali s menším množstvím regulačních tyčí, než dovolují předpisy a nic se nestalo. Žádný výbuch, vše bylo v normálu. " 2. Výkon elektrárny klesl pod bezpečnou úroveň, reaktor se proto stal nestabilní. Přípravy testu měly být v tomto okamžiku zastaveny. Celou pozornost bylo nutné zaměřit na znovuzískání stability reaktoru. 3. Aby dosáhli zvýšení výkonu, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Vlivem silného ochlazování však klesá tlak a tím se výkon ještě snižuje. Za normálních okolností by v takovém případě reaktor zastavily automatické havarijní systémy. Ty však obsluha úmyslně odpojila. 4. Kontrolní systém minimální hladiny vody a maximální teploty palivových článků je rovněž vypnut. 1:23:04 Test začíná. Operátoři se dopouštějí poslední osudové chyby - vypínají nouzový systém, aby zabránili havarijnímu odstavení reaktoru. Pak uzavírají přívod páry do turbíny. Tím se sníží průtok chladicí vody a roste její teplota a tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšuje rychlost štěpné reakce, která dále zvyšuje teplotu, a tím i množství páry. Více páry znamená ještě rychlejší reakci. Výkon reaktoru začíná prudce růst a katastrofa se již neodvratně blíží. 16

17 1:23:40 Leonid Toptunov, operátor zodpovědný za regulační tyče, stiskne zvláštní vypínač havarijního odstavení. Test běží již 36 sekund. Výkon reaktoru dosahuje 100násobek maximálního projektového výkonu. 1:23:44 Regulační tyče, které mají reaktor zastavit, se dávají do pohybu, je však slyšet údery. Operátoři vidí, že se tyče zasekly. Palivové trubice se působením zvýšeného tlaku páry deformují. 1:24:00 Test běží již 56 sekund. Tlak v reaktoru je tak vysoký, že praskají palivové články a úlomky padají do chladící vody. Ta se mění na páru, tlak v trubkách roste a ty praskají. Výbuch páry zvedá tisícitunové ocelové víko reaktoru - první exploze. Z reaktoru začíná unikat radioaktivita, dovnitř se dostává vzduch. Není zde dostatek kyslíku a začíná hořet grafit. Kov palivových trubek reaguje s vodou. Vzniká tak vodík, který vybuchuje - druhá exploze. Hořící trosky reaktoru vyletují do vzduchu a dopadají na střechu sousedního, třetího bloku. 2:20:00 Požár se podařilo na 4. bloku lokalizovat. Hasiči se vrhli do boje s ohněm, aby se nerozšířil na další bloky. Mezi tím z rozbitého a rozžhaveného reaktoru unikla radioaktivita. Za deset dnů uniklo od okamžiku výbuchu celkem asi 4 % radioaktivity. Dvacet devět mužů svojí obětí zabránilo daleko větší katastrofě. Pohřbili je v olověných rakvích. 5:10:00 O tři hodiny později byl požár za cenu životů hasičů uhašen. Exploze vyzářila asi 300 sievertů (na běžný snímek plic potřebujeme asi 0,035 sievertů). Vzniklý radioaktivní mrak byl větrem hnán nejdříve nad Skandinávii, kterou přeletěl, a vrátil se zpět do místa svého vzniku, ale ještě ve stejný den havárie změnil vítr směr a vál přes Polsko přibližně směrem na tehdejší Československo a na Rakousko. Vlna se odrazila od Alp a přešla naše území ještě jednou, směrem na Polsko. Druhá velká vlna zasáhla Bulharsko. 17

18 15:00:00 Informace o havárii se stále tají obyvatel města Pripjať strávilo slunečné sobotní odpoledne venku obklopení radiací 400 krát převyšující horní hranici normy. Situaci mapuje Valerij Legasov, člen Akademie věd SSSR, zástupce ředitele Kurčatovova institutu atomové energie. Sedá si do vojenské helikoptéry a letí nad čtvrtým blokem elektrárny. Legasov si snad jako jediný uvědomuje vážnost situace. Navrhuje okamžitou evakuaci obyvatel a zasypání reaktoru pískem. 27. dubna :00:00 K Černobylu přijíždí generál Pikalov ve vozidle vybaveném radiační ochranou a dozimetry. Zjišťuje, že uvnitř reaktoru ještě hoří grafit, a že reaktor vydává ohromné množství záření a tepla. Krátce poté je varována sovětská vláda, která nechává evakuovat přilehlé město Pripjať. Helikoptéry svrhují na reaktor 800 tun dolomitu, karbid boričitý, tun olova a tun písku a jílu. 1. května 1986 V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se slaví Svátek práce. Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od 26. dubna postupně klesá. 2. května 1986 Požárníci odčerpávají vodu ze zásobníku pod reaktorem. Tento nebezpečný úkol plní až do 8. května. Každý dostává prémii rublů. 4. května 1986 Do země pod reaktorem jsou vrtány díry a jimi se pumpuje tekutý dusík, který půdu zmrazí. 18

19 5. května 1986 Den začíná rozsáhlým únikem radioaktivity - téměř stejně velkým jako 26. dubna. Únik však později prakticky úplně ustane. Dosud nebylo nalezeno přijatelné vysvětlení tohoto druhého úniku května Je rozhodnuto zakonzervovat celý blok včetně strojovny do betonové obálky s vestavěným chladicím systémem, tzv. sarkofágu. Celkem čtyři sta horníků z doněcké a moskevské oblasti se začíná podkopávat pod zničený reaktor. V dalších dnech vyrazí 136 metrů dlouhý tunel, vytěží kontaminovanou horninu a všechno zalijí betonem tak, aby podloží uneslo obal z olověných desek a betonu, který se začíná budovat nad reaktorem. Začíná se totálně měnit život krajiny, život v zóně a v elektrárně. (Szivanyó, 2007) 1.3 Analýza informovanosti veřejnosti Informovanost nejbližšího okolí Následující pasáže textu se zabývají analýzou nedostatečné informovanosti, jak veřejnosti, tak i představitelů nejvyšších orgánů nejen v Sovětském svazu, ale i ostatních států. Píše se rok 1986 a svět ještě nepoznal slovo internet. Obyčejní lidé se důležité zprávy či upozornění dozvěděli pouze z novin, televize či rozhlasu, a ty byly řízeny a regulovány nejvyššími představiteli moci daného státu. V Sovětském svazu na vše dohlížela Komunistická strana sovětského svazu (KSSS) v čele s nevyšším představitelem Michailem Gorbačovem. Diktátorské režimy jsou proslulé potíráním svobody slova a všudypřítomnou cenzurou. Lidé se proto nemohli svobodně vyjadřovat a jakýkoliv pokus o obcházení cenzury, či šíření zakázaných zpráv se tvrdě trestal. Cenzura byla jednou z mnoha praktik mocenských struktur k udržení morálky a moci. Podle výpovědí několika přeživších černobylské havárie a expertíz z řad vyšetřovatelů, neměli pracovníci elektrárny kompletní informace o rizicích a nestabilitě reaktoru typu RBMK. Neustále byli přesvědčováni, že reaktor je bezpečný 9 Ekologie.aktualne.cz. Černobyl: Vznik a průběh havárie [online]. [cit ]. Dostupné z: 19

20 a za žádných okolností nemůže vybouchnout. Tehdejší režim si nemohl dovolit, aby pracovníci o konstrukci či bezpečnosti reaktoru pochybovali, a tak raději tyto důležité informace zatajil, a tím položil základy nejhorší jaderné havárie v dějinách lidstva. 26. dubna 1986 v brzkých ranních hodinách, bezprostředně po výbuchu, byli kontaktováni hasiči kvůli hořící střeše čtvrtého reaktoru. Pracovníci elektrárny, kteří hasiče volali, dosud ještě nevěděli, že vybuchl reaktor, nebo si to spíše nepřipouštěli. Hasiči nedostali potřebné informace o rizicích jejich zásahu, a proto neměli žádné ochranné pomůcky, ani nebyli na takový zásah připraveni. Většina z nich několik dní po havárii zemřela na akutní nemoc z ozáření. Informační embargo, které panovalo nejen bezprostředně po havárii, byl vůbec ten nejhorší zločin, kterého se Sověti dopustili v souvislosti s Černobylem. Hodinu po výbuchu přijel do elektrárny ředitel Viktor Brjuchanov, aby zjistil rozsah škod a informoval o havárii nejvyšší představitele země. Nedbalost a velká nepřipravenost na takové situace se čím dál více projevovala jak v chování vedoucích pracovníků, tak ve vybavení elektrárny. V celém objektu elektrárny byly pouze dva přístroje měřící radiaci (dozimetry), které navíc měly rozsah jen do 3,6 R/hod 10, skutečná dávka záření byla přitom až R/hod. (smrtelná dávka je asi R/hod). Brjuchanov tedy oznámil Moskvě, že hodnoty přesahují 3,6 R/hod., (což byla téměř normální hodnota, nijak nevybočující z průměru), načež žádal o evakuaci nejbližšího města Pripjať. Evakuace byla zamítnuta, z důvodu nízké hodnoty radiace, kterou ředitel elektrárny uvedl. Ani Moskva neměla dostatečné informace o havárii. Gorbačov později prohlásil, že dostal pouze kusé informace o požáru a havárii. O reaktoru a radiaci se nikdo nezmínil. Nejvyšší vedení Sovětského svazu proto pověřilo speciální komisi, sestavenou z expertů na atomové elektrárny z Kurčatova institutu, aby havárii vyšetřila a podala kompletní informace. Jejím členem byl Valerij Legasov, věděc a hlavní vyšetřovatel černobylské havárie jedna z nejdůležitějších postav černobylské tragédie. 11 Obyvatelům Pripjaťi bylo oznámeno až 26 hodin po havárii, že došlo k neuspokojivé radiační situaci v elektrárně a během následujících dvou hodin si 10 R je zkratka pro Rentgen, což je jednotka expozice ionizujícího záření. 11 KOSTKA, Ing. Tomáš. Havárie v jaderné elektrárně ČERNOBYL. [online]. [cit ]. Dostupné z: 20

21 musí sbalit nejdůležitější věci pouze na 3 dny, potom se vrátí do svých domovů. Za 36 hodin lidé dostali neuvěřitelnou dávku záření, přičemž nejhůře na tom byly malé děti, jejichž štítná žláza absorbuje záření mnohem více než u dospělých. Nikdo těmto lidem neřekl, aby nevycházeli ven, aby zavřeli okna nebo odjeli z města. Všechny tyto kroky později Sověti obhajují s tvrzením, že panika je horší než radiace. Tímto rozhodnutím vystavili téměř lidí smrtelnému nebezpečí. Byli vystaveni radioaktivnímu záření, které může změnit složení jejich DNA a vyvolat zhoubné nádory. Místo toho, aby obyvatele co nejdříve evakuovali, vyslali vedoucí činitelé do města zesílené policejní jednotky, které měly zabránit útěku a panice obyvatel. Pozdější vyšetřování zjistilo, že do města bylo převeleno dalších policistů, kteří nebyli informováni o rizicích, a nesměli nosit žádné ochranné pomůcky, aby nevyvolali zbytečnou paniku 12. Naprostým vrcholem bylo pořádání závodu Míru, který se konal 6. května v Kyjevě vzdáleném od Černobylu pouhých 100 km. Byla to velká a prestižní událost, které se zúčastnilo mnoho lidí. Samotní závodníci z východních zemí byli režimem přinuceni startovat, i když už hlavní vládní představitelé věděli o černobylské havárii a o velkých rizicích. Přesto více jak polovina na závod nedorazila, jednalo se především o reprezentanty západních zemí. Všichni lidé i včetně závodníků byli vystaveni radioaktivnímu záření z ovzduší a spadu. Komunistický režim cíleně nikoho přesně neinformoval o nebezpečí a rizicích, kterým tito lidé byli vystaveni. Pokud některý závodník odmítl reprezentovat, hrozil mu konec kariéry či dokonce vězení. 13 Informovanost ostatních států Bezprostředně po výbuchu, bylo do ovzduší vypařeno několik desítek tun radioaktivního paliva reaktoru, které se usadilo v mracích. Mrak plný vysoce radioaktivních částic vítr zanesl až nad Švédsko, kde zvýšenou radioaktivitu naměřili pracovníci švédské elektrárny Forsmark, vzdálené od Černobylu asi km. Úroveň radioaktivity ukazovala, že někde došlo k velké jaderné havárii, ale nebylo jasné kde. 12 Econnect.cz. Rozsah zamoření [online]. [cit ]. Dostupné z: 13 Český rozhlas. Radio Praha [online]. [cit ]. Dostupné z: 21

22 Švédové jako první ve světě upozornili na zvýšenou radioaktivitu v ovzduší a začali pátrat po zdroji takto silného záření. To se událo asi 55 hodin po výbuchu, přestože Sověti stále nikoho o havárii neinformovali. Švédové tedy kontaktovali nejprve Polsko a později i Sovětský svaz. Jeho premiér Gorbačov byl velmi nepříjemně překvapen, když mu Švédové sdělili, jak vysoké hodnoty radiace naměřili. Informace z vlastních zdrojů žádné takové údaje neobsahovaly. Tři dny po havárii, na základě těchto informací, byly na Sovětský svaz namířeny špionážní družice, a ty jako první objevily trosky jaderného reaktoru na Ukrajině. Havárie už nebylo možné déle utajovat, proto večer 28. dubna 1986 ji Sovětský svaz oficiálně oznámil světu. 14 V dnešní moderní době nelze havárii takového rozsahu zamlčet. Veškeré dění na Zemi neustále kontrolují satelitní družice a informace se okamžitě dostanou k lidem pomocí téměř necenzurovatelného internetu. Vzpomeňme si na havárii ve Fukušimě. Informace o probíhající havárii zaplavily všechna masmédia. Veškeré dění bylo monitorováno zpravodajskými službami a předáváno lidem po celém světě. Je pravděpodobné, že pokud by černobylská havárie probíhala dnes, následky by byly řádově nižší než v roce Aby v budoucnu nedocházelo k takovým případům, byla vytvořena tzv. Aahurská úmluva, kterou Ukrajina ratifikovala v roce Pokud by havárie takového rozsahu nastala v době platnosti Aahurské úmluvy, podle zákona by nebylo možné lidem zatajovat informace tak jak to dělalo SSSR v roce Otázkou zůstává, nakolik by se nejvyšší představitelé tehdejšího režimu v takové situaci zabývali nařízeními o povinném poskytování informací. Přece jen vše v tehdejším SSSR fungovalo jinak, než v západních zemích. Aahurská úmluva Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen Aarhuská úmluva) byla podepsána dne 25. června 1998 na 4. ministerské konferenci Evropské Hospodářské komise OSN Životní prostředí pro Evropu v dánském Aarhusu. Aarhuská úmluva byla sjednána za účelem podpory zpřístupnování informací o životním prostředí veřejnosti, vytváření podmínek pro aktivní účast veřejnosti v 14 Econnect.cz. Následky ve světě [online]. [cit ]. Dostupné z: 22

23 rozhodovacích procesech týkajících se životního prostředí a zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí. V mezinárodním kontextu je považována za jeden z nejvýznamnějších dokumentů své doby - je charakterizována jako kvalitativní předěl v komunikaci mezi státní správou a občany, jako nástroj k prohloubení demokracie a k prosazení lidských práv a svobod. 15 Pilíře Aarhuské úmluvy a jejich náplň I. Zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti Právo na informace, tedy právo vědět, je prvním pilířem Aarhuské úmluvy. Toto právo přímo spojuje správu s demokracií a transparentností. V zásadě se jedná o právo každého získat oficiální informace, které mají orgány veřejné správy o životním prostředí. Navíc pro tuto žádost není nutné žádné odůvodnění, ani být občanem nebo obyvatelem dané země. Pasivní a aktivní zveřejňování informací Cílem Aarhuské úmluvy je podpořit poskytování informací na žádost veřejnosti i z vlastní aktivity orgánů veřejné správy. Zveřejňování informací na žádost znamená, že v tomto případě je iniciátor veřejnost, který požaduje specifické informace od orgánu veřejné správy. Orgán je povinen poskytnout tyto informace nejpozději do jednoho měsíce (tuto lhůtu je možné ve speciálních případech prodloužit, pokud je to nezbytné z důvodů komplexnosti nebo velkého rozsahu dotazu). Aktivní zveřejňování informací je v tomto případě orgán veřejné správy, který sám od sebe zveřejní informace v jednoduše dostupné formě tištěných publikací nebo webových stránek. Orgány veřejné správy jsou oprávněny neposkytnout informace v určitých případech, které jsou zmíněny Aarhuskou úmluvou. Výklad těchto důvodů ale musí být velmi úzký a musí být ve veřejném zájmu. Navíc orgán veřejné správy musí 15 Ministerstvo životního prostředí. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí [online]. [cit ]. Dostupné z: 23

24 zdůvodnit svoje odmítnutí a žadatel o informace je oprávněný rozhodnutí o odmítnutí napadnout odvoláním. II. Aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se životního prostředí Účast veřejnosti při rozhodování o životním prostředí tvoří druhý pilíř Aarhuské úmluvy a vychází i z 10. principu Deklarace z Ria, který zní: "otázky životního prostředí jsou nejlépe řešeny za účasti všech dotčených občanů na přiměřené úrovni". Aarhuská úmluva ve zkratce ukládá orgánům veřejné správy tyto základní povinnosti při účasti veřejnosti: poskytovat informace v dostatečném časovém předstihu ke zvážení celé problematiky. Nezbytnou podmínkou účasti je totiž informovanost. Je proto nezbytné dát veřejnosti přesné, správné a včasné informace. Účast veřejnosti musí být umožněna již od samotného počátku řízení, přímo od zahájení prvních řízení, v době, kdy jsou stále otevřeny všechny alternativy rozhodování. Řízení se mohou účastnit pouze osoby, které jsou přímo dotčené řešeným problémem, mají právo účastnit se řízení. Určující kritéria pro dotčenou veřejnost si musí dopředu stanovit orgán veřejné správy (to ale neznamená právo orgánu veřejné správy jakkoliv omezit dotčenou veřejnost, toto určení slouží pouze k lepšímu oslovení dotčené veřejnosti). Nestátní neziskové organizace činné v oblasti životního prostředí jsou podle Aarhuské úmluvy vždy zahrnuty mezi dotčenou veřejnost. III. Zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí Přístup k právní ochraně je posledním a nezbytným krokem završujícím celou Aarhuskou úmluvu. Bez správně nastavené možnosti přístupu k soudní ochraně se veškerá předchozí oprávnění stávají nevymahatelnými, a tedy pouze bezzubými, prohlášeními. Přístup k právní ochraně ve věcech životního prostředí znamená možnost napadat správní akty či opomenutí správních úřadů i soukromých osob u nezávislého a nestranného orgánu Účast veřejnosti. Oficiální stránka Aarhuské úmluvy v České republice [online]. [cit ]. Dostupné z: 24

25 1.4 Globální a lokální dopady havárie na životní prostředí Únik a usazování radioaktivního materiálu Studie MAAE z roku 2006 uvádí, že 26. dubna, bezprostředně po explozi, docházelo po celých 10 dnů k velkým únikům radionuklidů ze 4. bloku černobylského reaktoru. Tyto úniky obsahovaly radioaktivní plyny, kondenzované aerosoly a velké množství částic paliva. Celkový únik radioaktivních látek byl kolem 14 EBq 4 včetně 1,8 EBq 17 jódu-131, 0,085 EBq 137 Cs, 0,01 EBq 90 Sr a 0,003 EBq radioizotopů plutonia. Vzácné plyny činily asi 50 % celkových úniků. Dle výzkumů MAEE z roku 2006 bylo kontaminováno více než čtverečních kilometrů v Evropě radioaktivním 137 Cs nad úroveň 37 EBq m -2. Více než 70 % této plochy bylo ve třech nejvíce zasažených zemích - v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Usazování se výrazně lišilo a bylo zvýšeno v místech, kde pršelo v době, kdy přecházela kontaminovaná masa vzduchu. K usazení většiny radioizotopů stroncia a plutonia došlo v okruhu 100 km od zničeného reaktoru, a to z důvodu větších rozměrů částic. Řada z nejvýznamnějších radionuklidů má krátký poločas rozpadu. Bezprostředně po havárii způsobily velkou obavu úniky radioaktivního jódu 131 I, který má poločas rozpadu dle Shapira (2002) asi 8 dní. V nadcházejících desetiletích bude mít prvořadou důležitost kontaminace 137 Cs, které má podle Melforta (2003) poločas rozpadu 30,17 let. Druhotně se bude pozornost věnovat 90 Sr, které má dle tvrzení Shapira (2002) poločas rozpadu 28 let. Z dlouhodobého hlediska (stovky až tisíce let) se předpokládá, že největší význam bude mít kontaminace radionuklidy obsahujícími izotopy plutonia a americium-241. (MAAE, 2006) Kontaminace zemědělských ploch Wädekin ve své knize z roku 1990 tvrdí, že v prvních měsících po havárii byl nejvíce nebezpečný radioaktivní izotop jódu 131 I který se rychle absorboval do mléka, což vedlo k závažným dávkám ozáření štítné žlázy u lidí konzumujících 17 1 EBq = Bq (Becquerel). Becquerel (Bq) je mezinárodní jednotka radioaktivity rovnající se jednomu rozpadu jádra za sekundu. 25

26 mléko, zejména dětí v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině. Podle studie MAAE z roku 2006 byla ve zbývající části Evropy naměřena zvýšená hladina radioaktivního jódu v mléce, konkrétně v kontaminovaných jižních oblastech, kde se dobytek chovaný na mléko již pásl venku. Po počáteční fázi přímé kontaminace se stával stále důležitějším příjem radionuklidů z půdy kořeny rostlin. Radioizotopy cesia ( 137 Cs a 134 Cs ) byly nuklidy, které vedly k největším problémům, a i po rozpadu 134 Cs (poločas rozpadu 2,1 roku) do poloviny 90. let si úroveň 137 Cs s delším poločasem rozpadu může v zemědělských produktech z vysoce zasažených oblastí stále vyžadovat ekologickou nápravu. Navíc 90 Sr by mohlo působit problémy v oblastech blízko reaktoru, ale ve větších vzdálenostech byla úroveň usazování nízká. MAAE (2006) dále uvádí, že radionuklidy jako izotopy plutonia a 241 Am nezpůsobily podstatné problémy v zemědělství buď proto, že úroveň usazování byla nízká, nebo jejich množství nebylo dostatečné pro příjem kořeny rostlin. Obecně došlo k podstatnému snížení v přenosu radionuklidů do zeleniny a zvířat v intenzivním zemědělství v prvních několika letech po usazení, jak se předpokládalo vzhledem k počasí, rozpadu, migraci radionuklidů do půdy a snížení biologické dostupnosti v půdě. V posledním desetiletí však došlo ještě k dalšímu zřetelnému poklesu, a to o 3-7 % za rok. Obsah radioaktivního cesia v potravinách byl ovlivněn nejen úrovní usazování, ale také typem ekosystému a půdy stejně jako praktikami vedení. Zbývající přetrvávající problémy v postižených oblastech jsou v extenzivních zemědělských systémech s dobrou humusovou půdou a zvířaty pasoucími se na neošetřených pastvinách, které nejsou orány ani hnojeny. To postihuje zejména venkovské obyvatele v dřívějším Sovětském svazu, kteří se obvykle živí jako farmáři se soukromě vlastněným dobytkem chovaným na mléko. Z dlouhodobého hlediska nadále nejvýznamněji přispívají k interním dávkám u lidí cesium 137 Cs obsažené v mléce a mase a v menším měřítku 137 Cs v rostlinné potravě a zemědělských plodinách. Jelikož koncentrace aktivity 137 Cs jak v zelenině, tak v píci pro zvířata se v posledním desetiletí snižuje velmi pomalu, bude i v příštích desetiletích 137 Cs nejvíce přispívat k interním dávkám. Význam jiných radionuklidů s dlouhým poločasem rozpadu jako 90 Sr, izotopy plutonia a 241 Am je z hlediska dávek u lidí zanedbatelný. V současnosti jsou koncentrace aktivity 137 Cs v zemědělských potravinářských produktech vyráběných v oblastech postižených spadem z Černobylu celkově pod akční národní a mezinárodní úrovní. V některých omezených 26

27 oblastech s vysokou kontaminací radionuklidy (části regionů Gomel a Mogilev v Bělorusku a region Brjansk v Rusku) nebo s chudou půdou (regiony Žitomir a Rovno na Ukrajině) se však mléko může stále produkovat s koncentracemi aktivity 137 Cs, které převyšují národní akční úroveň 100 Bq na kilogram. V těchto oblastech je ekologická náprava nadále oprávněná. Rozsah kontaminace lesů Linkov a Schell ve své knize z roku 1999 uvádějí, že kontaminované lesní ekosystémy a zvěř významně absorbují a zároveň distribuují radioaktivitu do dalšího okolí. V rámci této studie se uvádí až 20-30% nárůst radioaktivity v oblastech s lesními porosty, oproti oblastem kde se lesy nevyskytují. Takový vysoký příjem je způsoben trvalou recyklací radioaktivního cesia především v lesních ekosystémech. Nejvyšší hodnoty byly naměřeny v houbách, zvěřině a bobulích a stále přetrvávají. Rozsáhlá studie MAAE z roku 2006 dále uvádí, že v některých oblastech Běloruska a Ruska k interním dávkám nejvíce přispívá konzumace lesních plodin s 137 Cs. Lze předpokládat, že tento stav potrvá několik desetiletí. Proto relativní význam lesů z hlediska přispívání k ozáření obyvatel několika postižených zemí v průběhu doby vzrostl. Je to v první řadě kombinace propadání 137 Cs do půdy a jeho rozpadu, která bude přispívat k dalšímu pomalému dlouhodobému snižování kontaminace lesních produktů. Vysoká úroveň přenosu radioaktivního cesia cestou lišejník - sobí maso - lidé se po černobylské havárii znovu prokázala v arktických a subarktických oblastech Evropy. Černobylská havárie vedla k vysoké kontaminaci sobího masa ve Finsku, Norsku, Rusku a Švédsku a způsobila závažné problémy domorodým Laponcům. Kontaminace vodních soustav Onishi a kol. ve své knize z roku 2007, publikuje skutečnost, že radioaktivita z černobylské elektrárny kontaminovala povrchové vodní systémy především v oblastech blízko elektrárny, ale i v mnoha jiných částech Evropy. Prvotní kontaminace byla způsobena přímým usazováním radionuklidů na hladinách řek a jezer, kde převažovaly radionuklidy s krátkým poločasem rozpadu (Jód 131 I). První týdny po havárii vzbuzovaly největší obavy vysoké koncentrace radioaktivních částic v pitné vodě z kyjevské nádrže. Kontaminace vodních ploch ale rychle klesala a 27

28 v průběhu týdnů, vlivem zředění, rozpadu a absorpce radionuklidů v záchytných půdách, se nakonec ustálila v přijatelných hodnotách. MAAE ve své studii potvrzuje, že naplavené sedimenty jsou významnou dlouhodobou jímkou radioaktivity. Počáteční příjem radioaktivního jódu u ryb byl prudký, ale koncentrace aktivity rychle klesala především vlivem rozpadu. Bioakumulace radiocesia ve vodním potravním řetězci vedla ke značným koncentracím aktivity u ryb v nejvíce postižených oblastech a některých jezerech až v daleké Skandinávii a Německu. Vzhledem k obecně menšímu spadu a nižší bioakumulaci nebyly hladiny 90 Sr v rybách významné pro dávky u lidí v porovnání s radiocesiem, zejména proto, že 90 Sr se hromadí spíše v kostech než v poživatelné svalovině. Z dlouhodobého hlediska pokračuje sekundární kontaminace odtokem 137 Cs a 90 Sr s velkým poločasem rozpadu z kontaminovaných půd (na mnohem nižší úrovni) až do dnešního dne. V současnosti jsou koncentrace aktivity v povrchových vodách a u ryb nízké. Proto se zavlažování povrchovou vodou nepovažuje za rizikové. Zatímco hladiny 137 Cs a 90 Sr ve vodě a rybách v řekách, otevřených jezerech a nádržích jsou v současné době nízké, v některých uzavřených jezerech bez vytékajících toků v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině zůstanou ryby i voda kontaminovány 137 Cs ještě v následujících desetiletích. Například u některých lidí žijících v blízkosti uzavřeného Kožanovského jezera v Rusku přispěla konzumace ryb nejvíce k celkovému příjmu 137 Cs. Vzhledem k velké vzdálenosti Černého a Baltického moře od Černobylu a stupně naředění v těchto systémech byly koncentrace aktivity v mořské vodě mnohem nižší než ve sladké vodě. Nízké hladiny radionuklidů ve vodě kombinované s nízkou bioakumulací radioaktivního cesia u mořských živočichů a rostlin vedly u mořských ryb k takovým hladinám 137 Cs, které nevzbuzují obavy. (MAAE, 2006) Nemoci způsobené ozářením Podle Yablokova a kol. (2009) způsobila černobylská havárie několik desítek vážných onemocnění po celém světě. Nejvíce zasaženi jsou obyvatelé Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Jedná se o onemocnění lymfatického systému, krevního oběhu, rakovinu štítné žlázy především u dětí, nemoci imunitního systému, akutní nemoc z ozáření, leukemii, rakovinu žaludku, rakovinu plic, kůže a střev. Přímá souvislost s výskytem těchto nemocí a Černobylem ovšem není úplně prokazatelná, takže nelze 28