CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Psychosociální aspekty života lidí v produktivním věku po cévní mozkové příhodě

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Psychosociální aspekty života lidí v produktivním věku po cévní mozkové příhodě Téma práce: Psychosociální aspekty života lidí v produktivním věku po cévní mozkové příhodě Marie Klimková Vedoucí práce: Mgr. Petra Chovancová Olomouc 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petře Chovancové za odborné a vstřícné vedení práce, za mnoho trpělivosti a cenných rad. Mé rodině a nejbližším za lásku, podporu a trpělivost.

4 OBSAH ÚVOD CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA Definice Rozdělení cévní mozkové příhody Rizikové faktory Rizikové faktory ovlivnitelné Rizikové faktory neovlivnitelné Následky cévní mozkové příhody Léčba cévní mozkové příhody Ucelená rehabilitace PSYCHOSOCIÁLNÍ ASPEKTY ŽIVOTA LIDÍ V PRODUKTIVNÍM VĚKU PO CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODĚ Sebepojetí osoby po cévní mozkové příhodě Pracovní schopnost a výkon zaměstnání Společenský život Rodina pečující o osobu po cévní mozkové příhodě NÁSLEDNÉ MOŽNOSTI POMOCI OSOBÁM PO CMP Pomoc při pracovním uplatnění Dávky v rámci systému sociálního zabezpečení Nemocenské dávky Dávky pro osoby se zdravotním postižením Příspěvek na péči Invalidní důchod Sociální služby Sociální poradenství Sociální péče... 39

5 3.3.3 Sociální prevence Organizace podporující osoby po cévní mozkové příhodě ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH... 51

6 Dokonce i nemoc se stane přijatelnější, víš-li, že jsou nablízku lidé, kteří na tvé uzdravení čekají jako na svátost. Anton Pavlovič Čechov

7 ÚVOD V České republice stoupá úmrtnost na cévní mozkové příhody (CMP) a její výskyt se posouvá do oblasti produktivního věku (Kalita, 2006, s. 12). Cévní mozkové příhody mají katastrofální následky nejen po stránce fyzické, ale také po stránce sociální. Člověk v produktivním věku po CMP bojuje se svým zdravotním stavem, který ovlivňuje i další oblasti jeho života sociální fungování, uplatnění se na trhu práce, role v rodinném i společenském životě. V mnoha případech se stává z části závislý na své rodině a blízkých. Toto zjištění bylo pro mě inspirací pro stanovení cíle mé absolventské práce. Cílem je zjistit psychosociální aspekty života u lidí v produktivním věku, u kterých došlo k cévní mozkové příhodě. Díky těmto zjištěním navážu na další cíl, následnou možnost pomoci těmto lidem. Poznatky této práce mohou přispět k informování nejen veřejnosti, studentů, pečujících rodinných příslušníků, ale především sociálních pracovníků, kteří se při svém výkonu práce mohou s touto skupinou lidí setkat a následně jim poskytnout nejen pomoc při resocializaci do běžného života, nýbrž i pochopit jejich situaci, která se odvíjí od následků CMP. V mé teoretické práci jsem použila metodu kompilace, která vychází z odborné literatury a jiných zdrojů. Medicínskou publikaci jsem využila při popisu cévní mozkové příhody jako takové, u psychosociálních aspektů nemoci jsem vycházela především z publikace p. Marie Vágnerové a poznatky z poslední kapitoly o možnostech pomoci lidem po poranění mozku jsem čerpala z legislativních předpisů v platném znění. Absolventská práce je členěna do tří stěžejních kapitol. V první kapitole je objasněna cévní mozková příhoda jako nemoc, její rozdělení, rizikové faktory, následky a léčba. Druhá kapitola se zaměřuje na oblasti života, které jsou zasaženy následky nemoci, a to nejen z pohledu postižené osoby, ale také jeho rodiny. V poslední kapitole navazuji na psychosociální aspekty života, zabývám se možnostmi pomoci těmto lidem při uplatnění na trhu práce. Dále zde vymezuji sociální dávky, na které mají osoby po cévní mozkové příhodě nárok, popřípadě je-li nutné, které sociální služby mohou využívat. A na závěr jsem se zaměřila na organizace podporující tyto osoby. 7

8 1 CÉVNÍ MOZKOVÁ PŘÍHODA V první kapitole se zabývám cévní mozkovou příhodou jako onemocněním, člením ji na dva základní typy. Svou pozornost věnuji rizikovým faktorům, které přispívají při vzniku onemocnění, jeho následkům a léčbě. Uvedení do problematiky tohoto onemocnění slouží k lepšímu pochopení závažnosti života nemocných ve všech oblastech a s nemocí spojenými těžkostmi. 1.1 Definice Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje CMP jako rychle rozvinuté klinické známky fokální cerebrální dysfunkce, trvající déle než 24 hodin nebo vedoucí ke smrti, a to bez přítomnosti jiné zjevné příčiny než cerebrovaskulárního postižení (WHO, podle Herzig, 2008, s. 10). Spence (2008, s. 37) definuje cévní mozkovou příhodu jako náhlé selhání funkcí určité části mozku. Jako příčinu dále uvádí nedokrvení neboli zástavu přívodu krve (tzv. ischemie), které je zapříčiněno ucpáním cévy, anebo krvácením do mozku (tzv. hemoragie) z důvodu prasknutí cévy (2008, s. 37). 1.2 Rozdělení cévní mozkové příhody Cévní mozkové příhody se dělí na 2 základní typy: ischemické a hemoragické, přičemž výskyt ischemické CMP je 73 80% a hemoragické 20-27% (Herzig, 2008, s. 10). Ischemická cévní mozková příhoda Bauer (2010, s. 122), popisuje tento typ mozkové příhody jako nejčastější. Ischemická cévní mozková příhoda postihuje zejména lidi staršího věku, ale výjimkou nejsou ani lidé kolem 40. roku života. Dle Bauera (2010, s. 123) je vznik mozkové příhody náhlý a jak dále uvádí: Klinický obraz u ischemických CMP je značně variabilní v závislosti na jejich 8

9 lokalizaci, rozsahu, rychlosti jejich vzniku, kompenzačních mechanismech makroi mikrocirkulace, celkovém zdravotním stavu nemocného, preventivní léčbě a kvalitně urgentní terapie. Příčinou mozkové příhody je přerušení průtoku krve, kdy dochází tak poškození mozku, kterému se nedostává dostatečné prokrvení. Neprůchodnost cév zapříčiní uzavření cévy trombem (krevní sraženinou) nebo embolií, tzv. vmetkem. Přívod krve je přerušen a mozku se nedostává potřebné množství kyslíku a živin v příslušné části mozku. Je narušena také funkce mozkových buněk, jež se projeví zánikem nebo omezením funkce dané části. Jako příklad bývá uváděna zmatenost, ochrnutí, ztráta citlivosti, ztráta řeči. Až po uplynutí několika hodin začnou mozkové buňky odumírat v důsledku nedostatku živin a kyslíku (Cerebrovaskulární sekce české neurologické společnosti JEP, 2011, Pokud je céva delší dobu neprůchodná, poškozená část mozku odumírá, dochází k tzv. mozkovému infarktu (Spence, 2008, s. 38). Bauer (2010, s. 123) dále rozděluje cévní mozkovou příhodu na ischemickou trombotickou a ischemickou embolickou. Ischemická trombotická CMP vzniká zejména při poklesu krevního tlaku, v klidovém stavu člověka nebo po jídle. Kdežto cévní mozková příhoda ischemická embolická může člověka postihnout jak v režimu klidu, tak za fyzické aktivity, a bývá doprovázena často bolestí hlavy a zvracením. Je pro ni příznačný dramatický klinický obraz. Mezi hlavní příznaky ischemické CMP můžeme zařadit poruchy hybnosti, které mohou být různého stupně. Oslabení svalové síly je označováno jako paréza. Úplné ochrnutí, ke kterému také může dojít, se odborně nazývá plegie. Typickým a velice častým příznakem je zhoršení hybnosti končetin na jedné polovině těla či na jedné z končetin. Dalším příznakem tohoto onemocnění je porucha citlivosti, kdy dochází ke snížení, vyhasnutí, změně vnímání kvality čití, brnění či mravenčení. Problematika poruchy zraku je složitá, avšak je důležité rozlišit poruchu zraku na jednom oku či na polovině zorného pole. V rámci poruch vyšší nervové činnosti se můžeme setkat s poruchami řeči, psaní, čtení, počítání apod. (Herzig, 2008, s ). Mozečkové a vestibulární poruchy se projevují především závratěmi v doprovodu se zvracením či dalšími potížemi. K dalším důležitým příznakům této 9

10 nemoci patří poruchy vědomí. Jsou rozdělovány na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní poruchy je možné rozdělit na somnolenci, kdy se osoba probouzí po oslovení, dále na sopor a kóma. Při poruše zvané sopor se osoba probouzí pouze při reakci na podnět a při kómatu může dojít až k tomu, že osoba nemusí reagovat vůbec na žádný podnět. Mezi kvalitativní poruchy řadíme stavy zmatenosti, halucinace, deliria či mrákotné stavy (Herzig, 2008, s ). Hemoragická cévní mozková příhoda Podle Bauera (2010, s. 129) je hemoragická cévní mozková příhoda způsobená rupturou (prasknutím) cévy v dané oblasti mozku. Příčinou prasknutí je většinou vysoký krevní tlak. Nejčastěji postiženou oblastí mozku při typickém krvácení je centrální oblast mozkových hemisfér, méně často mozkový kmen nebo mozeček. V mladším věku je příčinou krvácení ruptura cévní odchylky. Spence (2008, s. 42) poukazuje na důležitost pravidelných kontrol krevního tlaku, díky nimž jde snížit až předejít riziku mozkové hemoragie. Bauer (2010, s. 129) uvádí charakteristiku výše uvedeného krvácení. Pro typické krvácení je charakteristický vysoký nitrolebeční tlak. Obvyklými příznaky doprovázející typické krvácení je bolest hlavy, zvracení, inkontinence, červeň v obličeji a častá zvýšená teplota. Spence (2008, s ) doplňuje, že jednou z příčin krvácení může být i prasknutí aneurysmatu (výduť) v oslabené části cévní stěny, které způsobuje náhlou prudkou až hromovou či bleskovou bolest hlavy. Uchopení hlavy je doprovázeno výkřikem. Člověk popisuje bolest jako tu nejhorší ve svém životě". Samostatně bývá rozlišována tzv. tranzitorní ischemická ataka (TIA). Můžeme se setkat také s označením malá mozková mrtvice či laicky varovná mrtvička. Pro TIA je charakteristické přerušení přívodu krve do mozku, které trvá zpravidla krátkou dobu, několik minut až hodin (Spence, 2008, s. 45). Herzig (2008, s. 10) se přiklání k tomu, že známky TIA odezní do 24 hodin, v praxi příznaky vymizí nejčastěji do jedné hodiny. Jedná se o přechodný stav. Příčinou malé mozkové mrtvice je zejména ateroskleróza mozkových tepen a vysoký krevní tlak. Příznaky poruchy hybnosti, řeči nebo zraku rychle ustupují a jsou 10

11 přechodné. Opakováním tohoto stavu může dojít k rozšíření neurologických poruch nebo k závažnější mozkové příhodě ischemické CMP (Vokurka, Hugo a kol., 2009, s. 1037). TIA je tedy varujícím příznakem tzv. poslíčkem CMP. 1.3 Rizikové faktory V souvislosti s CMP existují mnohé rizikové faktory, které výrazně zvyšují pravděpodobnost jejího výskytu. Tyto faktory můžeme rozdělit na ty, které mohou být medicínsky (např. užíváním daných léků) i nemedicínsky (např. změnou dosavadního životního stylu) regulovány nebo potlačeny - tzv. rizikové faktory ovlivnitelné, avšak existují i faktory, které změnit nelze - tzv. rizikové faktory neovlivnitelné (Feigin, 2007, s. 49) Rizikové faktory ovlivnitelné Hypertenze Hypertenze je nejen závažným zdravotním problémem, nýbrž významným rizikovým faktor u mnoha onemocnění. Hypertenzi neboli vysoký krevní tlak lze definovat jako trvalé zvýšení krevního tlaku nad hodnoty 140/90 mm Hg (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 117), který je měřen alespoň dvakrát za sebou při návštěvě ambulance nebo při domácím měření (Janota, 2010, s. 63). Přičemž normální hodnota krevního tlaku je u dospělého člověka pod 120/80 mm Hg, což znamená, že první hodnota je hodnota systolického tlaku, který se vyvine při stažení srdce, a druhá hodnota je hodnota diastolického tlaku, při němž se uvolní srdeční sval a krev může proudit do srdce (Feigin, 2007, s. 49). Autoři Feigin (2007, s ) a Janota (2010, s. 64) se shodují, že zvýšené riziko cévní mozkové příhody je u osob, jejichž krevní tlak se pohybuje na hodnotě nad 115/75 mm Hg, a také u osob starších 50 let, základním závažnějším rizikovým faktorem systolický tlak (140 mm Hg a vyšší). Dále Feigin (2007, s. 51) uvádí, že tento rizikový faktor je často označován jako tichý zabíječ, neboť mnoho osob o svém vysokém krevním tlaku nemá ani potuchy, při čemž může způsobovat bolesti hlavy, tvrdnutí tepen, poškozovat cévní stěny či podpořit vznik sraženin krve. 11

12 Vysoký krevní tlak se v České republice vyskytuje u 35 % dospělých osob ve věku let. Nárůst u starších věkových skupin je vysoce pravděpodobný (Souček, 2005, s. 153). Srdeční onemocnění Mezi nejčastější rizikové faktory CMP u lidí, kteří též trpí srdečním onemocněním, je embolizace ze srdce, fibrilace síní, onemocnění chlopní či nitrosrdeční nádory (Kalvach a kol., 2010, s ). Nejvýznamnějším rizikovým faktorem, který uvádí jak Feigin (2007, s. 52), tak i Herzig (2008, s. 19), je fibrilace síní (FS), kterou lze definovat jako častou poruchu srdečního rytmu, jež se vyskytuje především u starších nemocných s kardiovaskulárním onemocněním (Lukl, 2009, s. 13), kdy především levá síň stagnuje krev a tím může docházet ke tvorbě trombů (Feigin, 2007, s. 52). Trombus se vytvoří už po 2 hodinách (Kalvach a kol., 2010, s. 67). Jeho projevy jsou občasná závrať, mdloby, přeskočení, vynechání či bušení srdce (Feigin, 2007, s. 52). Herzig (2008, s. 19) píše, že podle studií se riziko ischemické cévní mozkové příhody u mužů díky FS příznačně zvýšilo. Feigin (2007, s. 53) doplňuje, že při neléčené FS může nastat embolie či zástava srdce, a dochází k 7krát vyššímu riziku vzniku CMP. Ateroskleróza Autoři Feigin (2007, s. 53) a Kalina (2008, s. 46) se shodují, že jednou z hlavních příčin zejména ischemické CMP nebo TIA je ateroskleróza. Ateroskleróza je systémové onemocnění postihující cévy (Svačina, Bretšnajdrová, 2008, s. 198). Dochází při ní ke ztuhnutí tepen, především koronárních, mozkových a končetinových (Štejfa, 2007, s ). Diabetes mellitus Z řečtiny pocházející pojem diabetes mellitus se dá do češtiny doslovně přeložit jako úplavice cukrová (Rejman, 1971, s. 72). 12

13 Jedna z příčin diabetu je chronická hyperglykémie, vysoké množství glukózy v krvi (Rybka, 2007, s. 14). Diabetes se dělí na dva typy. První typ diabetes typu I, je charakteristický nedostatečností inzulínu, kdy slinivka břišní neprodukuje inzulín a tím pádem se zvyšuje obsah glukózy v krvi (Spence, 2008, s ). Vyskytuje se u osob mladšího věku a léčí se pomocí pravidelné aplikace inzulínu injekcí. Druhý typ diabetes typu II, se vyskytuje u osob staršího věku, inzulinová rezistence (tělo je odolné vůči inzulínu) inzulín musí neustále přibývat (Feigin, 2007, s. 55). D. Spence (2008, s. 113) poukazuje na důležitost léčby formou redukce váhy a cvičení při diabetu typu II, jelikož svaly pak následně budou lépe zpětně působit na hladinu inzulínu. Diabetes mellitus zvyšuje riziko vzniku CMP až o dvojnásobek a touto poruchou látkové přeměny trpí 1 ze 30 dospělých (Feigin, 2007, s. 54). K dalším medicínským rizikovým faktorům patří například nitrolební aneurysma, migrény, prodělaná virová a bakteriální onemocnění, dyslipidemie - především zvýšení cholesterolu (Feigin, 2007, s. 63, Kalvach, 2010, s. 70, Spence, 2008, s. 107). Kouření Při vytyčení tohoto rizikového faktoru se shodují autoři Feigin (2007, s. 58) a Kalita (2006, s. 133) nejen na tom, že kouření cigaret je rizikové pro vznik ischemického iktu, ale také na skutečnosti, že silní kuřáci, jsou až 2krát náchylnější ke vzniku CMP než ti, kteří kouří denně jen menší počet cigaret. U pasivního kouření, kdy se kouř vdechuje nepřímo, riziko zvyšuje až o 80%. Kalita (2006, s. 134) doplňuje, že kouření má multifaktoriální vliv na zdravotní stav člověka, například při vzniku aterosklerózy, hypertenze či zvýšení krevní srážlivosti. Alkohol Pravidelné pití alkoholu, jeho nadměrná konzumace či nárazovitá konzumace (75g a více alkoholu/ 24hodin) také přispívá ke vzniku krvácivé CMP. Konzumaci alkoholu by měli omezit ženy v těhotenství, osoby trpící epilepsií či hypertenzí (Feigin, 2007, s ). 13

14 Zneužívání drog Kalvach (2010, s. 80) upozorňuje na nebezpečí rizika při abúzu amfetaminu a kokainu. Dále také vyzdvihuje to, že lidé závislí na těchto návykových látkách mají i další problémy (např. socioekonomické, nespořádaný životní styl), které ovlivňují vznik cévních mozkových příhod. Nadváha Pro zjištění nadváhy se používá tzv. index tělesné hmotnosti (BMI body mass index), jehož výsledek zjistíme výpočtem (Feigin, 2007, s. 62): hmotnost kg výška m BMI je podílem tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky v metrech (Mengerová, 2010, s. 229). Nadváhou rozumíme výsledek BMI větší než číslo 25 (Mengerová, 2010, s. 229). S nadváhou je spojený i nedostatek aktivity/pohybu či nezdravá strava. Oba dva rizika můžeme vnímat jako aktuální civilizační problém (Kalina, 2008, s. 49). Přitom nedostatek pohybové aktivity a nezdravé složení stravy přispívá negativně k celkovému zdravotnímu stavu jedince (Kalina, 2010, s. 49). Co se týká rizika spojeného s pitím kávy, tak Kalina (2010, s. 49) toto riziko popírá, na rozdíl od Feigina (2007, s. 59), který píše, že nadměrná konzumace (více než 6 šálku silné kávy denně) může být rizikovou zejména u starších lidí s hypertenzí, neboť káva zvyšuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi Rizikové faktory neovlivnitelné Věk a pohlaví Jak píše Kalvach (2010, s. 80) je věk životní okolností. Kalita (2006, s. 112) se shoduje s Kalvachem (2010, s. 80) v tom, že je rizikovější skupina lidí nad 55 let věku života, a s každou dekádou se riziko zdvojnásobňuje. 14

15 V souvislosti s rozdíly týkajících se pohlaví oba dva autoři (Kalvach, 2010, s. 80; Kalita 2006, s. 112) tvrdí, že CMP postihuje ve větší míře muže, avšak vyšší úmrtnost vykazují ženy, neboť se ve srovnání s muži obecně dožívají vyššího věku. Herzig (2008, s. 17) popisuje, že v budoucnu se může dalším rizikovým faktorem CMP stát také rasa. Důvodem může být nárůst imigrantů na našem území, při čemž se projeví rasová pestrost obyvatelstva. V dnešní době se v ČR vliv rasy neprojevil. Prevence před rizikovými faktory spočívá v omezení styku s výše uvedenými rizikovými faktory, v aktivním životě, důsledné životosprávě, aj. 1.4 Následky cévní mozkové příhody V této kapitole se budu věnovat popisu následků poranění poškození mozku následkem CMP a jejich vlivu na život postiženého jedince. Po poranění mozku čelí člověk v důsledku úrazu různým následkům, přičemž platí, že čím těžší je poranění mozku, tím závažnější jsou poté jeho dlouhodobé následky. Tyto následky ovlivní všechny oblasti života a fungování člověka. Poranění mozku s sebou nese skryté (na první pohled obvykle neviditelné) psychologické, společenské a emoční následky, jež byly a dosud často jsou přehlíženy či bagatelizovány (Čížková, Styborová, Žílová, 2011, s. 6). Mezi fyzické následky CMP se řadí poruchy hybnosti a koordinace pohybu, spasticita, ochablost jedné strany těla, závrať a poruchy rovnováhy, poruchy smyslového vnímání, únava a vyčerpanost, bolesti hlavy, epilepsie, poruchy polykání a mluvení, inkontinence (Čížková, a kol., 2011, s. 6) Po poranění mozku může dojít u jedince k poškození jednoho či více smyslů, důsledkem čehož může mít člověk problém správně interpretovat informace těmito smysly zprostředkované. V oblasti smyslového vnímání dochází po CMP zvláště k poruchám zrakového a prostorového vnímání. K poruchám zrakového vnímání patří neschopnost rozpoznání a identifikace tváří a objektů, dvojité vidění, zúžení zorného pole, ztráta koordinace očních svalů. Mezi poruchy prostorového vnímání pak patří neschopnost odhadu vzdálenosti (mezi dvěma objekty), potíže rozeznat pravou a levou 15

16 stranu, nemožnost orientace v místnosti a najití správné cesty, neglect syndrom (neboli syndrom opomíjení levé strany prostoru). Dalšími následky mohou být neschopnost rozeznání a identifikace sluchových či hmatových vjemů, ztráta chuti a čichu (Čížková, a kol., 2011, s. 6-7). Po poranění mozku dochází v oblasti kognitivních funkcí k poruchám pozornosti a koncentrace, paměti, rychlosti zpracování informace (dochází ke zpomalení), vnímání, schopnosti užívat řeč, exekutivních funkcí (problémy s plánováním, rozhodováním, řešením problémů, atd.). Poruchy pozornosti spočívají zvláště v neschopnosti udržet pozornost a zájem o určitou činnost, což může mít množství důsledků pro každodenní i společenský život, zaměstnání, atd. Co se týče paměti, tak zde dochází k problémům s krátkodobou pamětí, může též nastat posttraumatická amnézie. Schopnosti před úrazem získané zůstávají zachovány. Schopnost užívat řeč se po prodělání CMP projeví obtížnějším vyjadřováním, vážnější problémy nastávají při poranění řečových center (Čížková, a kol., 2011, s. 7-9). Poranění mozku může také vážně ovlivnit náhled postiženého na sebe sama i druhé lidi. Postižený si nemusí plně uvědomovat působení svého chování na ostatní, jakož i vědomí svého zdravotního a psychického stavu (Čížková, a kol., 2011, s. 10). Po poranění mozku dochází i ke změnám chování a emocí, což bývá způsobeno nejen poraněním samotným, ale i psychickou reakcí na úraz spolu s jeho dlouhodobými následky. Primární změny (např. vznětlivost) se tak pojí se sekundárními emočními reakcemi jako třeba frustrace, deprese, ztráta sebedůvěry. Důsledkem změn způsobených fyzickým poraněním mozku může dojít až ke změně osobnosti, projevující se například zvýrazněním dřívějších osobnostních rysů, či naopak rozporným chováním oproti chování před úrazem. Rodinní příslušníci poté mohou mít pocit ztráty svého blízkého, či setkávání s cizím člověkem. Tato ztráta bývá pro rodinu velmi traumatizující (Čížková, a kol., 2011, s ). V oblasti chování dochází ke vzniku následujících poruch: disinhibice (nežádoucí ztráta zábran, celková odvážnost, nerespektování zákazů), impulsivita, vznětlivost a agresivita, ztráta iniciativy, sebestřednost, apod. Mezi emoční poruchy se dále řadí emoční labilita, neklid, nervozita, emoční otupělost, apatie, úzkost, změny v sebepojetí (pocit postiženého, že je jiným člověkem) (Čížková, a kol., 2011, s. 11). 16

17 1.5 Léčba cévní mozkové příhody Léčba cévní mozkové příhody je velice náročná a zdlouhavá, je nezbytné, aby každý pacient diagnostikovaný tímto onemocněním byl ihned hospitalizován. Pacientův zdravotní stav musí být vyšetřen komplexně osobní a rodinná anamnéza, měření fyziologických funkcí (TT, P, TK, D), aj. Diagnostikovat onemocnění CMP lze za pomocí počítačové tomografie (CT scanning). Široká veřejnost jej zná pod hovorovým názvem cétéčko nebo tunel. Vyšetření probíhá za pomoci rentgenových trubic, které rotují kolem osoby, vysílají záření, které snímá snímač a převádí jej do počítače. Mozek osoby je snímán z každého úhlu, zatímco stroj projíždí svisle podél tělesné osy (Spence, 2008, s. 80). CT vyšetření prošlo velkým vývojem a díky němuž už lze nyní určit, zda postižený prodělal hemoragii nebo mozkový infarkt. Tato informace je zásadní hlavně pro stanovení následné léčby. Diagnóza při ní hraje velkou roli (Spence, 2008, s. 80). Riziko tohoto vyšetření je minimální, Spence (2008, s. 81) poukazuje pouze na těhotné ženy, a pacienty, kteří se vystavovali rentgenovému (RTG) záření vícekrát. CT vyšetření odpovídá stejné hodnotě několika RTG. Důkladnější a bezpečnější metodou při snímání mozku je magnetická rezonance (MRI), protože nevysílá rentgenové záření. Na rozdíl od CT vyšetření podrobněji zachycuje rozlišení a změny, díky nimž lékaři mohou určit jasné lékařské postupy (Spence, 2008, s. 81). Existují i další speciální metody, které přispívají k určení diagnózy CMP. Cílem mé práce však není popsat diagnostiku nemoci, nýbrž zaměřit se na jednotlivé aspekty života, které ovlivňují postiženého člověka v jeho životě, a jejichž závažnost se odráží v léčbě následků nemoci. Pacienti s CMP jsou zpravidla umístěni na jednotkách intenzivní péče (JIP), kde je jim poskytnuta celková zdravotnická péče. Další součástí celkové léčby je rehabilitace, jelikož pacienti často ztrácejí soběstačnost. Proto již od prvních dnů je důležité polohování a lehká cvičení. Důležitou úlohou při léčbě je také aktivní přístup pacienta, který je třeba podporovat ( 17

18 V České republice existuje několik center zaměřených na cévní mozkové příhody nabízejících možnost léčby a rehabilitace. Na těchto pracovištích je vytvořeno zázemí také pro blízké okolí pacienta a pacientům jsou zajištěny všechny důležité pomůcky, apod. ( Ucelená rehabilitace Rehabilitace je činnost, jejímž cílem je optimální znovuobnovení fyzických, psychických, sociálních a pracovních schopností jedince, které byly sníženy v důsledku úrazu nebo onemocnění (Seidel, Obenberger, 2004, s. 342). WHO (1969, podle Votava a kol., 2003, s. 14) také definuje pojem rehabilitaci jako včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů se zdravotním postižením do všech obvyklých aktivit života společnosti s využitím léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních prostředků. Z výše uvedených definic vyplývá, že pojem rehabilitace je chápána jako rehabilitace ucelená. Zahrnuje nejen lékařskou oblast, nýbrž i oblast pracovní, sociální a pedagogickou. Zahrnutí všech složek rehabilitace je odůvodněno tím, že samotná léčba nemá dostatek prostředků plně odstranit důsledky nemoci (Votava, a kol., 2003, s. 15). Ucelená rehabilitace se skládá ze 4 složek léčebné, sociální, pracovní a pedagogické. V rámci těchto čtyř oblastí se osoba po CMP setkává s odborníky různých oborů. Členy rehabilitačního týmu jsou rehabilitační lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog, klinický logoped, protetik, dobrovolníci, sociální pracovník, speciální pedagog, kteří zabezpečují komplexní rehabilitaci pacienta po CMP (Votava a kol., 2003, s. 15, s. 27; Mäurer, Mäurer, 1989, s. Cílem je vrátit nemocnému jeho původní zdraví (Votava a kol., 2003, s. 15). Ani zdraví však není jednoznačně definováno jako nepřítomnost nemoci, ale je bráno komplexně jako tělesná, duševní a sociální pohoda (WHO, 1946, podle Votava a kol., 2003, s. 15). Pokud není možné úplně odstranit nemoc a tím dosáhnout definice zdraví, je nutné nastavit cíle pro zmírnění následků nemoci resocializace osoby do společnosti a pracovního života, dosažení adekvátní kvality života, která je 18

19 u každého člověka individuální, snaha vyrovnat příležitosti s osobami nepostiženými nemocí (možnost vzdělání, bytové podmínky, pracovní příležitost, aj.) (Votava a kol., 2003, s.15; Mäurer, Mäurer, 1989, s. 49). Nyní se ve stručnosti zaměřím na charakterizování jednotlivých složek ucelené rehabilitace ve prospěch osob po CMP. Vycházím především z poznatků autora Votavy (2003). Tento popis bude odrazovým můstkem pro následující stěžejní kapitoly práce. Rehabilitace léčebná (LR) má za úkol léčit, zmírňovat a odstraňovat následky, poruchy a handicapy nemoci či úrazu. Zajišťuje ji odborný tým v čele s rehabilitačním lékařem. Mezi další odborníky se řadí fyzioterapeut, který je nezastupitelným členem týmu. Zabývá se prevencí, diagnostikou a terapií poruch pohybového aparátů, při čemž ovlivňuje pohybem funkce ostatních systému (Votava a kol., 2003, 24-39). Do týmu při léčební rehabilitaci bývá zahrnován také ergoterapeut, který se snaží o dosažení maximální samostatnosti, nezávislosti postižené osoby v domácím a pracovním prostředí, a o zvýšení jejich kvality života (Votava a kol., 2003, s ; Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009, s. 18).. Mäurer (1989, s. 59) uvádí, že při onemocněním CMP se ergoterapeut snaží o uschopnění paže a rukou, o obnovení pohybů důležitých pro každodenní život Další členové rehabilitačního týmu jsou uvedeni výše. Rehabilitace pedagogická (PeR) se zabývá vzděláváním osob se zdravotním postižením, které z důvodu svého postižení nemohou běžnými pedagogickými prostředky dosáhnout optimální úrovně vzdělání. Cílem je tudíž dosažení co nejvyššího stupně vzdělání a kvalifikace, podpora samostatnosti, posilování harmonického soužití prostřednictvím výchovy a vzdělání. Za celkový průběh PeR jsou zodpovědní speciální pedagogové (Votava a kol., 2003, s. 123). Dosažení optimální úrovně vzdělání je důležité nejen v dětském věku, nýbrž i ve věku produktivním, kdy doplnění vzdělání a rekvalifikace zvyšuje možnost perspektivního uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce (Votava a kol., 2003, s. 123) Jako prostředky k dosažení cíle používá PeR specifické předměty v závislosti na typu postižení. U osob po CMP se zaměřuje na logopedickou péči, výuku 19

20 samostatného pohybu a orientaci v prostoru, aktivní trávení volného času a zájmové činnosti (Votava a kol., 2003, s. 126). Sociální rehabilitace (SR) se snaží o sociální integraci osob se zdravotním postižením, o jejich přijetí a začlenění do společnosti. Součástí integrace je také schopnost navazovat partnerské vztahy, zakládat rodinu, vzdělávat a vychovávat širokou veřejnost k tomu, aby tyto osoby vnímala pozitivně, chápala jejich potřeby a ocenila jejich snahu začlenit se. Cílem SR je též rozvíjet a naučit postiženého samostatnosti a soběstačnosti při rozhodováni o svém životě, vyrovnat příležitosti mezi postiženým a společností, zabezpečit pro ně ekonomické jistoty, rozvinout jejich osobnost a zájmovou činnost, předložit možnost sdružovat se ve společenství lidí se stejným nebo podobným postižením, aj. (Votava a kol., 2003, s ). Významnou roli v této rehabilitaci hraje především sociální pracovník, který poskytuje poradenství pro klienty, pomoc při kontaktu s úřady a jinými institucemi, provádí sociální šetření, dále osobní asistent či pečovatelka (Votava a kol., 2003, s ). Pracovní rehabilitace (PR) je vymezena v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ( 69, odst. 2) jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením. Zákon dále popisuje, které konkrétní činnosti PR poskytuje poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, zaměstnání, teoreticky a prakticky připravuje na budoucí povolání, zprostředkovává, udržuje nebo napomáhá změně zaměstnání a snaží se vytvořit objektivní pracovní podmínky pro osoby se zdravotním postižením (zákon č. 435/2004 Sb., 69, odst. 3). Vzhledem k cíli mé práce se budu podrobněji zabývat sociální a pracovní rehabilitací v kapitole č. 3 - Následné možnosti pomoci osobám po CMP. V ucelené rehabilitaci nesmíme opomenout důležitou roli sociálního pracovníka jako prostředníka mezi postiženým CMP a rodinou, blízkým okolím, rehabilitačním týmem a širokou veřejností. Pokud u osoby postižené cévní mozkovou příhodou dojde ke včasné léčbě a je kladen důraz na komplexní rehabilitaci, má osoba možnost se lépe začlenit do svého 20