Petra Růžičková NADANÉ DĚTI V ZÁKLADNÍ ŠKOLE. UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární pedagogiky

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární pedagogiky Petra Růžičková 4. ročník prezenční studium obor: Učitelství pro 1. stupeň ZŠ NADANÉ DĚTI V ZÁKLADNÍ ŠKOLE Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Martina Fasnerová Olomouc 2010

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a užila jen uvedených pramenů a literatury. V Brně dne

3 Děkuji Mgr. Martině Fasnerové, vedoucí práce, za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a velmi vstřícný přístup. Poděkování patří i učitelům, řediteli školy a rodinám pozorovaných dětí, kteří mi umožnili provést výzkum. Dále bych také ráda poděkovala mé rodině a přátelům za podporu.

4 OBSAH Úvod Co je to nadání a talent Nadání versus talent Druhy nadání Charakteristika nadaných dětí Zmínka o etnických souvislostech Diagnostika a vyhledávání nadaných dětí Vliv genů, rodiny a sociálního prostředí Identifikace nadaných dětí Vzdělávání nadaných dětí Možnosti vzdělávání nadaných dětí Formy a organizační formy vzdělávání nadaných dětí Aktivity pro nadané děti Metody práce s nadanými dětmi Aktivizující metody Komplexní výukové metody Nadaný žák ve třídě a jeho začlenění Vzdělávání učitele Poruchy spojené s nadanými dětmi Aspergerův syndrom Hyperkinetická porucha Autismus Specifické poruchy učení Nevyrovnaný sociální a emoční vývoj... 43

5 5 Organizace, legislativa a Školní vzdělávací program Organizace věnující se nadaným dětem Začlenění nadaných dětí v rámci Školního vzdělávacího programu Zákony a legislativní ustanovení Návrh realizace výuky heuristickou metodou Charakteristika respondentů Charakteristika metodického materiálu Kritéria hodnocení Metodický materiál Architektura Metodický materiál Matematický atlas světa Metodický materiál Ptáci Metodický materiál Architektura Metodický materiál Mystický svět Metodický materiál Matematické úlohy Kubismus Nejvyšší číselná hodnota Číselná hodnota Závěr Seznam pramenů a literatury Seznam příloh Anotace

6 Úvod V této diplomové práci se zabýváme nadanými dětmi na prvním stupni základní školy (dále i ZŠ). V diplomové práci se budeme věnovat dětem s přednostmi význačnými pro schopnost vysokého výkonu. Nadané děti potřebují jiný přístup ve vzdělávání než děti z běžných základních škol. Jedná se o děti s vyšší rozumovou dovedností, praktickými, nebo se značnými uměleckými a sportovními schopnostmi. Rozvoj talentovaných jedinců je v dnešní době velmi aktuální jak u odborné veřejnosti, tak laiků. Za velký klad pokládáme to, že se rozšiřuje okruh odborníků, kteří se zabývají nadáním, talentem a s tím spojeným vzděláváním. V této oblasti se prohlubuje vzdělávání pedagogů i zájem škol o podporu talentů, narůstá kvalitní nabídka služeb jak školních, tak i mimoškolních aktivit. Objevuje se také množství materiálů, které se dají využít při práci s nadanými dětmi. Cílem diplomové práce je zvýšení odborné informovanosti o problematice nadaných dětí. Dalším cílem je ověření některých charakteristických znaků nadaných dětí v běžné třídě v porovnání s dětmi bystrými. S nadanými jedinci se většina z nás nesetkává každodenně. Vyplývá to z procentuálního ohodnocení vysoce nadané populace, které se pohybuje mezi 2 % - 3 %. I když se s takovými žáky učitelé nesetkávají, měli by vědět, jak se v procesu vyučování chovat, jakým způsobem je vzdělávat, jaké metody používat, abychom neutlumili nadání jedince s touto dispozicí. I v dnešní době se objevují lidé, kteří zastávají názor, že jestliže je dítě nadané, nepotřebuje čas pedagoga tak, jako děti ostatní. Myslíme si, že tento názor je mylný. Žáci s talentem potřebují stejné množství času, trpělivosti a zapálení pedagoga, který je usměrňuje, vzdělává, povzbudí a pomůže začlenit do společnosti jako jiné děti s tím, že přijímané informace musejí být hlubšího charakteru. S nadáním často bývají spojené různé poruchy, se kterými pedagog musí umět pracovat. 6

7 Úkolem současného učitele, který se dostane do styku s nadanými dětmi, je podporovat jejich maximální rozvoj, díky kterému by mohly přispět ke svému prospěchu i užitku společnosti. 7

8 1 Co je to nadání a talent 1.1 Nadání versus talent Názory odborníků na význam pojmů talent a nadání se různí. Někteří odborníci i pedagogové vidí pojmy odlišně, zatím co někteří autoři pojmy nerozlišují. Existuje mnoho různých pohledů na stejnou terminologii. V následujícím textu zjistíme, jak je chápání pojmů talent a nadání diferencované. J. Laznibatová (2001, s. 62) uvádí, že: nadání se chápe jako všeobecnější předpoklad k činnosti, výkonu, talent se chápe jako určité specifické anebo úzce vymezené předpoklady na činnost. J. Laznibatová uvažuje o nadání jako více funkční sféře, kdy student může vynikat např. v matematice, češtině i vlastivědě. Ovšem při talentu žák vyniká pouze v jedné oblasti, např. matematice. F. J. Mönks a I. H. Ypenburg (2002) uvádí, že existují rozdíly mezi termíny vysoce nadaný a talentovaný, které se opírají o výsledky IQ testů a výkonu. Vysoce nadaný je jedinec, který patří mezi 10 % lidí s nejvyšším IQ, zatím, co talentovaný je ten, který dosáhne nižších nadprůměrných hodnot IQ. Podle E. Landaua (2008, s. 39) je nadání základním rysem osobnosti talentovaného člověka, jenž mu umožňuje přenést talent na vyšší roviny. Další pojetí je takové, že nadání je vrozená schopnost, zatím, co talent je získaná dovednost, na kterou má vliv okolí. Objevuje se i myšlenka, že pojem nadání se užívá výlučně pro označení mimořádné schopnosti v intelektuální oblasti, zatímco o talentu hovoří tehdy, jde-li o schopnosti vysloveně v oblastech slovesného umění, sportu, hudby, nebo ve výtvarném umění. F. J. Mönks, I. H. Ypenburg (2002, s. 29). Odlišnost názorů na pojetí termínů nutí odborníky ke konstruktivnímu řešení, proto většina světových i českých odborníků používá pojmy jako synonyma. Díky této dohodě předchází řadě nedorozumění. Objevují se ale i takoví autoři, kteří odmítají slova používat jako synonyma. Např. J. Laznibatová (2001), která upřednostňuje názor M. Musila (1985) před 8

9 ekvivalentním pojetím pojmů. M. Musil (1985, s. 56) se domnívá, že nadání označuje neucelený souhrn příznivých osobnostních předpokladů na nějakou tvořivou činnost - vrozenou i výchovou nebo vlastním úsilím získanou, které však dotyčný jedinec (nositel nadání) ještě soustavněji a přesvědčivě nepoužil před okolím a ani sám před sebou. Tedy podle M. Musila hraje velkou roli ve vysvětlení pojmu nadání genetika 1 (nadání vyjadřuje něco dané - dané už od počátku) a dále také výchova (sociální prostředí, podněty, motivace) i vlastní úsilí a zájem dále se rozvíjet. Naproti tomu u talentu nejde rozpoznat, jestli se jedná o něco daného, anebo o postupně rozvíjené kvality. Pojem talent diferencuje jako ucelenější systém příznivých osobnostních předpokladů na nějakou tvořivou činnost, vrozených i získaných ve vzájemném působení s prostředím. Talent se opakovaně a soustavně potvrzoval pozoruhodnými výsledky i tvořivými realizacemi. Díky těmto důvodům M. Musil (1985) spojuje talent s nositelem, který již dosáhl nějakých nadprůměrných, mimořádných a tvořivých výsledků, zatím co nadání představuje předpoklady, které spojuje s vývojovými, vrozenými kvalitami, které ještě nejsou objevené. Z předchozího textu je patrné, že nejasnosti při vymezování termínů a jejich chápání jsou značné. Podle L. Hříbkové (2009, s. 43), záleží na pochopení odlišnosti potenciálu a jeho vztahu k výkonu. Abychom v praxi mohli vyslovit určitý úsudek o potenciálu, musíme však podaný výkon jedince porovnat (v dětském věku nejčastěji s výkony vrstevníků v téže oblasti, v dospělosti s výkony ostatních v daném oboru). Toto porovnání výkonů vede k vyjádření o úrovni rozvoje potenciálu (např. schopnostech) jedince. L. Hříbková (2009) je přesvědčená, že posuzování potenciálu (výkon, kvalita a kvantita) je ovlivněno společenským, sociokulturním a věkovým měřítkem. Tyto faktory se v průběhu času mění a vyvíjí. To platí i pro definici B. Geista (2000), v níž se vyjadřuje o vlivu sociálního časoprostoru. Proto se podle L. Hříbkové objevují nejasnosti v chápání pojmů talentu a nadání. J. Jurášková (2003, s. 17) se domnívá, že rozličné chápání termínů talent a nadání lze chápat čtyřmi způsoby (tabulka č. 1). 1 Genetika - nauka o dědičnosti, zabývající se proměnlivostí organismů. V. Petráčková, J. Kraus a kol. (2001). 9

10 Nadání Talent Ekvivalenty velmi vysoký talent předpokládaná potenciální složka všeobecné intelektové předpoklady oblast mezi nadáním a průměrem výkonová (perforační) složka předpoklady pro jednu, anebo více oblastí TABULKA č. 1 - chápání termínů podle J. Juráškové. Díky množství názorů na vymezení pojmů talent - nadání, se přikláníme k tomu, abychom v této práci používali pojmů jako synonym a předešli tak nedorozumění. Pojmům nadání a talent se věnovalo již mnoho autorů i předních odborníků. Tito odborníci se pokoušeli o jasné a výstižné definování, vymezení pojmů nadání - nadaný, talent - talentovaný. Již v 60. letech 20. století bylo známo přes sto různých definic pojmů, které se navzájem doplňovaly a prolínaly. Tato situace se nezměnila ani po uplynulých padesáti letech. I po tak dlouhé době je těžké říci jednoznačně, která definice je nejvýstižnější. O jedno z prvních utřídění definic pojmu nadání se v 60. letech 20. století pokusil L. J. Lucito, který rozdělil sto třináct definic do šesti složek: 1. ex post facto definice, 2. sociální, 3. kreativní, 4. procentuální definice, 5. definice IQ a 6. definice navazující na Guilfordův model struktury inteligence. Definice ex post facto vychází z výzkumu historických osobností, kdy L. J. Lucito odvozoval z jejich proslulosti a osobnostní charakteristiky. Sociální definicí se myslí takové nadání, které se začíná projevovat v určitých činnostech, ve kterých nadaný převyšuje ostatní. V kreativní definici je stěžejní tvořivost nad inteligencí. Procentuální definice je postavena na procentuálním vyčíslení nadaných jedinců v určitém ročníku ve společnosti. Pro IQ definici je stěžejní inteligenční kvocient, tedy číslo popisující inteligenci člověka v poměru k ostatní populaci. Při kognitivním nadání je IQ vyšší než 130. Podle definice nadání, navazující na Guilfordův model struktury inteligence, jsou jádrem nadání myšlenkové operace. 10

11 V 70. letech 20. století školní inspektor S. Marland zpracoval šetření v amerických školách, jak kvalitně je pečováno o nadané jedince. Při tomto šetření vznikla charakteristika vysoce nadaných jedinců, která je do dnes uváděna jako jedna z necitovanějších. Podle S. Marlanda se jedná o jedince, kteří disponují reálnými potencionálními schopnostmi, které jsou výrazem jejich možností vysokých výkonů v intelektuální, kreativní, umělecké, (hudební či výtvarné) nebo jiné specifické akademické oblasti, nebo výrazem jejich neobyčejných vůdcovských kvalit. Jsou to děti, které pro to, aby mohly uskutečnit svůj příspěvek pro sebe i pro společnost, vyžadují diferencovanou nabídku výuky a podnětná opatření, jaká v běžné škole obvykle nejsou k dispozici. F. J. Mönks, I. H. Ypenburg (2002, s. 16). B. Geist (2000, s. 156) uvádí, že pojem nadání je používán ve značně širokém spektru významů. Podle něj se nadání realizuje v konkrétním sociálním časoprostoru a je vystaveno, při interakci s ním, jeho jak brzdícím, tak podporujícím vlivům, takže nelze na jeho jednotlivých projevech rozlišit podíl dispozic a podmínek tohoto časoprostoru. Nadání lze považovat za výrazné spojení specifických nadprůměrných vloh k určité třídě výkonů (činností). Tento autor zmiňuje názor, kdy nadání je chápáno pouze v inteligenční sféře, je měřené inteligenčními testy a podle výsledků se získá inteligenční kvocient, tedy míra nadání. Ovšem nadání není jen záležitostí IQ. Mnoho dětí i s nižším IQ, ale např. kreativnější, bývají v životě úspěšnější než inteligenčně nadaní. O talentu se B. Geist (2000, s. 296) zmiňuje jako o formě nadprůměrného nadání normálního člověka pro určitou konkrétní činnost (výkon). Tedy oba pojmy chápe jako ekvivalenty. J. Sejvalová (2004), zmiňuje J. Renzulliho model tří kruhů. Podle ní je uplatňování tohoto modelu ve škole aktuální. J. Renzulli, nechápe nadání v kognitivní či schopnostní rovině. Chápe jej jako složku ovlivněnou dalšími faktory. J. Sejvalová (2004) se domnívá, že J. Renzulli považuje za stejně důležitou také motivaci, kterou nazval zaujetí pro úkol. V následující jednoduché rovnici si můžeme popsat, co podle J. Renzulliho tvoří nadání. Nadprůměrnost schopností + zaujetí pro úkol + motivace + tvořivost = nadání. 11

12 Na tuto rovnici navázal nizozemský odborník F. J. Mönks, který se domnívá, že mimo jiné je nadání ovlivněno působením rodiny, přátel a školy. S tímto názorem souhlasíme a domníváme se, že je oprávněný. F. J. Mönks, I. H. Ypenburg (2007, s. 24) se domnívají, že na jedné straně je zdůrazňován vzájemný vztah tří osobnostních znaků, jakož i tří nejdůležitějších sociálních vztahů, a na straně druhé se zdůrazňuje vzájemná závislost obou těchto trojčlenných skupin. Domníváme se, navzdory J. Sejvalové, je aktuální model školství je právě ten, který navrhl F. J. Mönks. V dnešní době plné technických vymožeností a zvláštních lidských vztahů, je znám velký vliv sociálního prostředí na vývoj jednotlivce. Jestliže jedinec nevyrůstá v podnětném prostředí, jeho nadání a celkově sociální chování nemá výživu pro to, aby se dál rozvíjelo, a časem upadá, popř. se ani nerozvine. 1.2 Druhy nadání O jednotlivých druzích nadání a jejich rozlišení se začalo uvažovat až poměrně pozdě. První zmínky pochází z 20. století, kdy byly spojené s adekvátním výběrem povolání. Podle L. Hříbkové (2009, s. 34) byli žáci rozvíjeni takovým způsobem, který jim později umožní uplatnit nabyté vědomosti a získané dovednosti na trhu práce. L. Hříbková (2007) dále uvádí, že jedny z prvních druhů mimořádných projevů byly diagnostikovány v umění a sportu, tedy v oblastech, které lze vizuálně zhodnotit. V 21. století se již objevují různé druhy nadání. Podle V. Fořtíka a J. Fořtíkové (2007), existuje 6 kategorií akademických talentů. Intelektové schopnosti, vědecké schopnosti, vůdcovství ve skupině, kreativní myšlení, nadání v oblasti krásného umění a schopnosti spojené se zručností. J. Jurášková (2003) chápe členění nadání podobně, ovšem nezmiňuje se o akademickém nadání jako o kategorii, ale používá ho jako druh nadání. Domnívá se, že akademické nadání se projevuje vysokými schopnostmi, které se využívají v různých akademických oblastech. Např. děti na základní škole dané schopnosti používají v předmětech jako je matematika, cizí jazyk, český jazyk 12

13 atd. Ostatní druhy nadání chápe J. Jurášková (2003) jako něco, co je tvořené vysokými schopnostmi, nebo výkony člověka. Jestliže se ovšem nad tímto členěním zamyslíme, není náhodou tvořivost součástí všech ostatních typů nadání? A není snad akademický talent druhem intelektového nadání? Díky otázkám, které jsme si položili, se domníváme, že nejvýstižnější pojetí nadání uvádí V. Dočkal (příloha č. 1), který předpokládá, že nadání se dělí na pohybové, umělecké, intelektové a praktické. Podle V. Dočkala (2005, s. 53) je důležité si uvědomit vzájemné prolínání jednotlivých talentů. Např. taneční nadání je jak uměleckým, tak pohybovým nadáním (ale souvisí také s hudebním talentem) a technické nadání je jak praktickým, tak intelektuálním nadáním, ale prolíná se i s manuálním nadáním. Toto schéma je pouze ilustrativní, protože V. Dočkal poukazuje na skutečnost neustále se vyvíjejících nových vazeb a druhů talentu. Autor zcela záměrně ve schématu nezmiňuje nadání akademické. V. Dočkal (2005, s. 55) chápe akademické nadání jako způsobilost podávat studijní výkony. V dnešní době je samozřejmé posuzovat dítě se samými jedničkami jako nadané, ovšem schopnost dobře se něco naučit je spíše intelektuální činnost. Kdo se dobře učí, může být pokládán za nadaného, ale pro nás je důležité to, jestli se tento žák bude chovat jako nadaný i za branami školy a to ze studijních výsledků nevyplývá. Objevuje se také teorie, že nadání se dělí na latentní a manifestované. L. Hříbková (2005, s. 48) rozlišuje nadání podle stupně aktualizace. Latentní nadání podle ní představuje potenciál nadání, které bylo u dětí potvrzeno psychologickým šetřením. Toto nadání děti ještě nijak neprezentují, jedná se o potencionální složku, která může být v budoucnu rozvinuta a využita. Latentní nadání bývá označováno za předchůdce nadání manifestovaného. Dítě, u kterého se již nadání projevilo, např. vysokými výkony, spadá do nadání manifestovaného. 13

14 1.3 Charakteristika nadaných dětí I když existuje výčet toho, co je podle pedagogů typické pro děti s nadáním, nikdy nesmíme zapomenout na to, že každý jedinec je originál. Je velmi důležité, abychom si uvědomili, že co platí pro jednoho člověka, nemusí platit pro druhého, a to samozřejmě funguje i v našem výčtu charakteristických rysů. S jejich pomocí se pokusíme o výstižnou charakteristiku, abychom čtenáři přiblížili nadané děti z lidské stránky a ne jen jako odstavce definic. Na projevy talentovaných žáků se můžeme dívat ze dvou protilehlých stran. Projevy dětí totiž můžou být jak kladné, tak i záporné. Nejprve se zaměříme na kladnou charakteristiku nadaných dětí. Podle J. Sejvalové (2004) jsou to děti velmi zvídavé, mají velkou chuť dozvědět se něco víc. Mají velmi vyvinuty verbální projevy a bohatou slovní zásobu. Objevuje se u nich i velmi dobrá paměť, s kterou je spojená schopnost propojování již dříve nabytých vědomostí s přítomností. Jsou všímaví, některé věci se zvládnou naučit samy. Často bývají extrémně vznětlivé nebo citově labilní. Jsou citlivé na fair play, morální hodnoty a spravedlnost. Již získané vědomosti jsou schopné uplatnit v nových situacích a řešených problémech. Jsou zvědavé, kladou všetečné, zvídavé otázky. Jestliže je něco zaujme, dokáží se soustředit velmi dlouho, jsou nadšenými pozorovateli. Často svůj zájem uplatní na jednu nebo více oblastí, takže vznikají různé sbírky, zájmy a koníčky. Podle V. Fořtíka a J. Fořtíkové (2007, s. 16) mohou vykazovat asynchronní vývoj - v některých oblastech být významně napřed a v jiných vykazovat věkově adekvátní, nebo dokonce opožděný vývoj. To je opravdu možné, protože např. po intelektuální stránce mohou být tito jedinci velmi vyspělí, zatím co jemná motorika nedosahuje ani průměru. J. Sejvalová (2004, s. 18) také zmiňuje jejich sofistikovaný smysl pro humor. Objevují souvislosti, kterých si běžná populace vůbec nevšimne. Snaží se přijít na více způsobů řešení, popř. vlastní, lepší řešení. Uvědomují si vztah příčiny a následku. Náchylnost vysoce nadaných k perfekcionalismu a silný sklon udělat něco bezpodmínečně sám, vlastním způsobem, přivedly již mnohé rodiče i učitele blízko k zoufalství. F. J. Mönks, I. H. Ypenburg (2002, s. 35). Tyto děti potřebují vlastní pracovní tempo (ať pomalé, nebo rychlé). V kolektivu nadaných dětí můžeme 14

15 pozorovat, že rády vedou skupinu - tzv. autoritativní typy. Zatímco v kolektivu průměrných dětí se spíše straní. Mají rády těžší úkoly, které je nutí přemýšlet a přicházet na nová originální řešení. Objevuje se u nich velké množství energie. Dobře vnímají pocity a očekávání druhých. Rozeznávají různé druhy souvislostí. Nedostatky charakterizují V. Fořtík a J. Fořtíková (2007) jako projevy odmítání práce nebo nedostatečné preciznosti provedení. Nadané děti nemají rády skupinové práce, kvůli tomu, že nevidí svůj jasný pokrok a skupinu chápou jako něco, čemu se musí podřídit. Neustále se opakující činnost je nudí. Z jejich přirozené zvídavosti plyne i neustálé vyptávání. Příkazy bývají často neoblíbené. Nesnesou kritiku, jsou na ni přecitlivělí, mohou být i agresivní. Jestliže se v hodině nudí, vyrušují. Negativně přijímají neúspěch, nedokonalosti své i spolužáků. Odmítají se podřídit. 1.4 Zmínka o etnických souvislostech Je nadání nějakým způsobem spojené i s příslušností k národu? Podle J. R. Campbella (2001) tato otázka zřejmě trápila L. M. Termana natolik, že v 20. století vytvořil rozsáhlou studii o tisíci nadaných dětech z různých etnik. Tyto děti si velmi pečlivě vybíral a testoval jejich inteligenci. Studie se vztahovala na děti, které navštěvovaly základní školu a u nichž bylo zjištěno nadání. Tento výzkum nezaznamenal pouze sledování inteligence po dobu studií, ale byl zaměřený na celý život zkoumaného - jeho dospívání, manželství, kariéru i úspěšnost v životě. J. R. Campbell (2001, s. 15) uvádí, že neobyčejně vysoké procento nadaných dětí je mezi Židy a až překvapivě nízké mezi etnickými Italy, Portugalci, Mexičany a Španěly. L. M. Terman totiž předpokládal, že procento nadaných dětí z různých etnických skupin bude odpovídat jejich podílu v populaci. Tedy jestliže židovské etnikum má 1 % z celé populace, bude mít 1 % nadaných dětí. Tato domněnka se ale neukázala jako pravdivá, protože podle výsledků bylo 10 % - 14 % nadaných dětí židovského původu. Jak je tedy možné, že v židovském etniku se objevuje tolik nadaných dětí? Existuje názor, že odpověď se ukrývá v historii. Ve středověku se nejinteligentnější katolíci stávali kněžími, zatím co v židovské kultuře se takoví jedinci 15

16 stávali rabíny. Kněží museli žít v celibátu, takže jejich genetický kód nebyl předáván dál, ale rabíni žili ve svazku manželském a jejich potomci mohli být nositeli tohoto kódu. Dalším vysvětlením je tradice hodnot učení, která v židovské kultuře má velmi důležité místo. J. R. Campbell (2001) uvádí, že další velké zastoupení talentovaných jedinců v USA je z asijských zemí. Podle některých zdrojů americká imigrační politika podporuje imigraci asijských odborníků, proto se ve třídách pro nadané objevuje velké množství asijských talentovaných dětí. U rodin s asijským původem je také velká tradice učení, stejně jako u židovské populace. Je možné objevit nějaký důvod, proč v USA je nadaných dětí z jiných etnik tak málo? Někteří odborníci se domnívají, že tento fakt je spojený s dobou emigrace, kdy do USA směřovali emigranti z celého světa. Jedny z prvních studií nadaných dětí byly prováděny právě v době, kdy do USA směřovali rolníci, lidé bez vzdělání. Většina těchto lidí byla negramotná, zaslepená vidinou lepšího života jak pro sebe, tak pro své děti. Tito lidé měli velké starosti s tím, jak si vydělat peníze na živobytí, a ani v nejmenším je jistě nenapadlo, jak vychovávat budoucí intelektuály. Díky těmto informacím máme možnost zamyslet se nad genetikou a sociálním prostředím podporujícím člověka. Který z těchto aspektů má větší vliv na budoucnost a nadání mladého člověka? V následující kapitole si rozebereme tyto faktory a pokusíme se odpovědět na danou otázku. 16

17 2 Diagnostika a vyhledávání nadaných dětí 2.1 Vliv genů, rodiny a sociálního prostředí Podle některých odborníků pojem nadání existoval mnohem dříve, než si lidé utvořili představu o genetice 2. V dávných dobách se lidé domnívali, že nadání je spojené s vyšší mocí, nadpřirozenými silami. V. Dočkal (2005, s. 27) se domnívá, že výjimečný člověk byl ale nejčastěji vnímán jako převtělení nějakého boha. Již v Antických bájích jsou nositeli nadání bohové nebo polobohové. Podle J. A. Komenského lze nadání chápat jako dar Boží. V. Dočkal, M. Musil a V. Palkovič (1987) zmiňují, že na přelomu 19. a 20. století F. Galton, britský lékař a horlivý zastánce eugeniky 3, podrobil výzkumu téměř tisíc významných osobností, u kterých zkoumal jejich rodokmeny a údaje spojené s dědičností. Na základě těchto výzkumů usoudil, že nadání (genialita) jsou dědičné. Ovšem zamyslíme-li se nad tím, že ke svým výzkumům využíval pouze rodiny z vyšších tříd a hlavní kritérium bylo společenské postavení, je jasné, že rodinám, které nebyly příliš dobře situované, viktoriánská Anglie nepřála, a tedy se neměly jak ke Galtonovu výzkumu dostat. Je otázkou, jestli při výzkumu hrála větší roli dědičnost, nebo prostředí a jeho stimulující podmínky. Podle E. Landau (2007) podobné výzkumy prováděl i L. M. Terman, který se také domníval, že nadání je dědičné. Jestliže se ale zamyslíme např. nad W. A. Mozartem, jistě v jeho nadání hrála velkou roli genetická výbava, ale i stimulující rodinné prostředí. Bez genetické výbavy a vlivu prostředí by z něj nemohl být velký umělec. Kdyby se narodil v rodině hokynáře, rodina by ho spíše vzdělávala v počtech a nutila ho, aby se věnoval otcovu zaměstnání. Ovšem díky tomu, že od útlého dětství hrál na klavír a vyrůstal v podnětném prostředí, mohl v sobě rozvinout potenciál a stát se hudebním géniem. E. Landau (2007, s. 40) uvádí, že inteligenční nadání určují dva přístupy: genetický přístup, vycházející z dědičnosti inteligence, a fenotypické stanovisko, jež považuje faktory prostředí za stejně 2 Genetika - nauka o dědičnosti. V. Petráčková, J. Kraus a kol. (2001). 3 Eugenika - nauka o zdokonalení dědičného základu, která se zabývá vývojem populace. V. Petráčková, J. Kraus a kol. (2001). 17

18 podstatné jako dědičnost. Souhlasíme s názorem E. Landau, ovšem domníváme se, že tyto dva přístupy neplatí pouze pro inteligenční talent, ale lze je použít u jakéhokoli druhu talentu. Souhlasíme ale i s názorem V. Dočkala (2005, s. 33), který chápe vlivy dědičnosti jako předpoklady vývoje, které se v jeho průběhu mohou, ale i nemusí naplnit. První společenskou skupinou, se kterou člověk přijde do styku, je rodina. Mladý jedinec se v ní setkává s prvními autoritami, pravidly, zvyky, vztahy a hodnotami. Tyto společenské základy, které dítě v dětství a raném dospívání získá, ovlivní jeho chování a náhled na svět. Podle L. Hříbkové (2009, s. 137) opětovný zájem o rodinné prostředí nadaných podnítily osobnostní modely nadání, ve kterých se tato komponenta v různých podobách stále častěji uváděla. Z výzkumů J. Laznibatové (2001) vyplývá, že na Slovensku se nejčastěji rodí nadané děti starším a vysokoškolsky vzdělaným rodičům, a to nejčastěji jako první v pořadí. S tímto výzkumem podle nás souvisí i názor F. J. Mönkse a I. H. Ypenburg (2002), podle kterých je nutné chápat rozdíly mezi prostředím chudým a bohatým na stimulace. Jestliže se dítě narodí v nepodnětném prostředí, kdy jeho rodiče mají jedinou starost, kterou je zajištění dostatku jídla, je velmi pravděpodobné, že se dítěti nebude dostávat potřebných podnětů a stimulací k vývoji. Domníváme se, že jestliže se do takovéhoto prostředí narodí nadané dítě, okolní faktory mu nedají příležitost jeho nadání rozvinout. Z tohoto příkladu můžeme odvodit důležitost dostatečné stimulace v rodinném prostředí. Stejného názoru je i V. Čermák a L. Turinová (2005), kteří přisuzují velký důraz rodinnému prostředí spojenému s výchovou talentů. Ovšem na druhé straně množství informací, které dítě nezvládne pojmout, působí škodlivě a spíše než vzbuzení zájmu zájem utlumuje. L. Hříbková (2009) se domnívá, že jen určité prostředí, určitá schopnost dítěte a určitý výchovný styl vedou ke konfiguraci, která zapříčiňuje ideální podporu nadaného dítěte. Tento soubor třech hlavních zásad se dá použít při každém druhu nadání, podle jeho zaměření se mění charakter hlavních bodů. V. Dočkal (2005) se domnívá, že pro rozvoj nadání je stěžejní stanovit si pravidla, která s dítětem bude dodržovat jeho rodina. V následujících větách uvádí klíče k vhodnému rozvíjení talentovaných dětí. Rodiče by si měli najít čas, který nadanému dítěti můžou věnovat. 18

19 Nesmí zapomínat dítě ujistit v jeho schopnostech a v důvěře, kterou rodiče ve své dítě mají. Nadané děti jsou velmi často emočně založené, proto rodič nesmí zapomínat vyjádřit emoční podporu a zajímat se o jeho aktuální problémy. Spolupráce rodiny se školou je také velmi důležitá. Rodič by si měl dát pozor na očekávání, která nesmí být vyšší, než jsou možnosti dítěte, tzv. přeceňování. Velkou míru v této oblasti zastává také motivace a pochvala za výborný výkon. Vždy zdůrazňovat hodnotu vzdělání a píle k dosažení cílů. Vytvořit ideální podmínky pro rozvoj zájmů a vhodné učební podmínky. Mezi rodiči a dětmi by měl být partnerský vztah. Děti by neměly postavit před hotovou věc, naopak by společně měli diskutovat a rozebírat možnosti. J. R. Campbell (1995) se domnívá, že výběr pravidel je v určité míře velmi vhodný. Ideální jsou podle něj pravidla týkající se pracovních a učebních návyků, sledování televizních pořadů a školní docházky. J. R. Campbell (1995, s. 108) také uvádí, že většina dětí tráví pouze 11, 8 % času, kdy jsou v bdělém stavu, ve škole. Zbytek (88, 2 %) tráví s rodiči. Domníváme se, že tento výsledek je již zastaralý. Od doby, kdy J. R. Campbell prováděl výzkum zabývající se časem stráveným s rodiči a ve škole, se změnily hodnoty a žebříčky mnoha rodin. Rodiče, spíše než aby čas trávili se svými dětmi, zůstávají déle v práci, aby zajistili životní standard rodiny. Proto bychom hodnotu 88, 2 % spíše rozdělili na části jako čas strávený s přáteli, čas věnovaný koníčkům a v neposlední řadě dobu, kterou jedinec stráví s rodinou. Z těchto důvodů se přikláníme k tomu, abychom chápali tuto procentuální hodnotu spíše jako orientační. Každý člověk vyrůstá v nějaké kultuře, společnosti. Ve většině případů od této kultury přebírá její hodnoty, zvyklosti. Těmito hledisky se před dvaceti pěti lety začali zabývat psychologové, kteří se shodli na sociálně-kulturním přístupu studia nadaných, který se zajímá o vliv kultury a prostředí na vývoj člověka. Podle L. Hříbkové (2009, s. 118) tento přístup na rodinu nahlíží jako na instituci, jejíž charakteristiky a vzájemné interakce členů jsou zprostředkovaně ovlivňované širším sociálně - kulturním prostředím. Odborníci zastávající tento názor se domnívají, že nadání se musí zkoumat z vývojového pohledu ve vztahu ke kultuře, ve které jedinec vyrůstá. Tedy nadané děti se budou projevovat v činnostech, které se v kultuře objevují a obklopují jedince od narození. Centrem zájmu v sociálně-kulturním pojetí není 19

20 pouze osobnost nadaného dítěte, ale rodina, vrstevnická skupina, komunita a škola, které rozvoj nadání přímo umožňují. S tímto názorem souhlasíme a domníváme se, že takovéto hodnocení nadání je zcela objektivní, protože ne každá kultura považuje za výjimečné stejné hodnoty. 2.2 Identifikace nadaných dětí Podle E. Machů (2006, s. 24) cílem identifikace je vyhledávání dosud neobjevených nadaných a jejich umístění do speciálního programu, který bude svým svěřencům co nejefektivněji pomáhat využívat výjimečné schopnosti a dovednosti. J. Renzulli (2008) se domnívá, že identifikovat nadané děti je možné pomocí Modelu tří kruhů (obr. 2), který sám navrhl. V tomto modelu se objevují tři stěžejní body. A to nadprůměrná schopnost, kreativita a zaujetí pro úkol. Nadprůměrnou schopnost dělí na obecnou a specifickou schopnost. Obecnou schopností myslí J. Renzulli (2008, s. 32) vysoké úrovně abstraktního myšlení, verbálního a numerického uvažování, prostorových vztahů, a slovní plynulosti. Dále také zmiňuje přizpůsobení se novým extrémním situacím, automatizaci a rychlé zpracování informací. Specifickou schopností jsou myšleny různé kombinace obecných schopností do jedné nebo více skupin oblastí lidského výkonu, např. umění. Schopnost poznat relevantní a irelevantní informace a v neposlední řadě velká zásoba formálních informací. Zaujetím pro úkol chápe velký zájem o určitou oblast studia nebo formy vyjádření, důvěru v sebe sama, silné cítění svého já, snahu a touhu něčeho dosáhnout, kvalitu odvedené práce a schopnost najít složité problémy. Podle J. Juráškové (2003) je pro J. Renzulliho Model tří kruhů stěžejní intelektuální nadání v kombinaci s kreativitou. Kreativitu B. Geist (2000) definuje jako termín, který je spojený s vynalezením, objevením něčeho dosud neznámého, něčeho nového. Domníváme se, že pro kreativního člověka je typická originalita myšlení, zvědavost, hravost, hloubavost, citlivost a smysl pro detail. Zastáváme názor, že Renzulliho pojetí Modelu tří kruhů a stejně tak pojetí nadaných dětí V. Dočkala (2005) se shodují v tom, že kreativita je uplatňována ve všech typech nadání. 20