Nikolaj Vasiljevič Gogol REVIZOR

Transkript

1 Nikolaj Vasiljevič Gogol REVIZOR Premiéry a

2 Nikolaj Vasiljevič Gogol REVIZOR MARKÉTA TALLEROVÁ MARTIN STRÁNSKÝ MARTIN STRÁNSKÝ ZDENĚK KUPKA

3 GOGOLŮV ŽIVOT V DATECH Narozen 1809 ve městě Velké Soročince v rodině ukrajinského statkáře. Od roku 1817 mu začínají školní povinnosti, které znamenají jeho odloučení od rodiny. Studuje na gymnáziu v Něžině ( ), kde se pokouší o první literární práce, přispívá do školního časopisu, organizuje divadelní představení a nachází zálibu v kreslení. Roku 1825 umírá Gogolův otec. Po ukončení školy odjíždí do Petrohradu (1828), marně hledá pracovní uplatnění, nepomáhají ponížené žádosti ani přímluvy známých. Gogol, který si od mládí klade nejvyšší cíle a touží svým životem naplnit vyšší poslání, neúspěch velmi trpce nese. Vlastním nákladem vydává poému Gans Kjuchelgarten (1829). Na negativní ohlasy reaguje tím, že skoupí všechny výtisky a spálí je. Neuspěje u konkurzu ani jako adept herectví. Jako ještě mnohokrát později ujíždí před nepřízní osudu do ciziny. Ani tam ale dlouho nevydrží a příznačně pro svou nestálou povahu se vrací zpět do Ruska. Po celý život si až hypochondricky stěžuje na špatné zdraví. Na přelomu dvacátých a třicátých let pracuje bez úspěchu jako úředník a učitel. Seznamuje se s Puškinem (1831), který se stává Gogolovým přítelem a rádcem. Vydává Večery na dědince nedaleko Dikaňky, stává se uznávaným spisovatelem. KAROLÍNA BARANOVÁ Roku 1835 vychází povídkové knihy Arabesky (Něvská třída, Bláznovy zápisky, Podobizna, později výbor doplní ještě Nos a Plášť) a Mirhorod (Starosvětští statkáři, Taras Bulba, Vij, Vyprávění o tom, jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem). Literární věda mluví o specifické gogolovské fantastice, která byla na počátku inspirovaná především fantastikou folklórní. Kritik Bělinskij staví Gogola na roveň Puškinovi. První verzi Revizora dokončil již v roce Premiéru zažívá hra o rok později v Alexandrijském divadle, hra měla odpůrce i příznivce. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let hodně cestuje, často za vypůjčené peníze. Pobývá dlouhodobě ve Švýcarsku, Francii a Itálii. Průběžně pracuje na jednom ze svých nejvýznamnějších děl na Mrtvých duších, které vydává v roce 1842 (původně je zamýšlí jako trilogii, v následujících letech však pokusy o další pokračování opakovaně spálil). Na začátku čtyřicátých let dokončuje svá stěžejní díla: komedie Ženitba a Hráči nebo např. povídku Plášť. Roku 1842 mu vycházejí čtyřsvazkové sebrané spisy. Roku 1847 vydává kontroverzní Vybraná místa z korespondence s přáteli. Proti Gogolovým názorům vystoupí i jeho příznivci jako např. Bělinskij. Gogol reaguje polemikou nazvanou Autorova zpověď. V závěru života Gogol propadá mysticismu, podniká cestu k Božímu hrobu do Jeruzaléma (1848), vrací se do Vasiljevky, kde pobývá s matkou a sestrami. Po krátkém pobytu v Petrohradu se na poslední roky života stěhuje do Moskvy (1849). Zříká se umění, VÁCLAV HELŠUS ZDENĚK KUPKA

4 žije v askezi, druhý díl Mrtvých duší odevzdává plameni. Roku 1852 vysílen umírá. První české uvedení Revizora proběhlo roku 1865 v Prozatímním divadle. Asi nejvýznamnějším českým Revizorem ve 20. století bylo nastudování pražského Činoherního klubu (1968) v režii Jana Kačera s Pavlem Landovským v roli Hejtmana a hostujícím O. Tabakovem jako Chlestakovem. Poslední liberecká premiéra Revizora nese datum 1986 a podpis režiséra Petra Palouše. GOGOL MEZI SATIROU A EXISTENCIALISMEM Poukazovat na satiričnost Gogolova Revizora je nošením sov do Athén. Zvlášť v zemi, kdy je možné vydávat se za zaměstnance ministerstva a oblétat na vládní náklady polovinu zeměkoule, a zejména v době, kdy jsou i politické strany nuceny prohlašovat boj s korupcí za svou prioritu Nesmějeme se Rusku 19. století. Nám stejně jako autorovým současníkům patří replika: Komu se smějete? Sami sobě se smějete. Gogolova satira funguje vždy a všude, tady a dnes obzvlášť. Přesto by bylo škoda vidět Revizora pouze jako satiru. Gogol nejen jako dramatik, ale možná především jako autor Petrohradských povídek proslul vedle schopnosti vykreslit prostředí, pročež ho obdivovali zastánci realismu, také darem čehosi, co by šlo nazvat smutnou groteskou: hyperbolizovaným pohledem na realitu malých lidských životů, za jejichž malostí a směšností se často skrývá něco tragického a příznačného pro moderní dobu. (Ostatně za nejlepšími groteskami se vždy skrývalo i něco vážného vzpomeňme na Chaplina.) Smích skrze slzy, říká se někdy o Gogolově literatuře, V. G. Bělinskij konstatuje, že jeho povídky jsou směšné, když je čtete, a smutné, když je přečtete Tedy nikoli pouze humorista, ne jen kritický satirik, ale malíř jdoucí překvapivě pod povrch věcí, tvůrce obdařený zbystřeným citem pro existenciální stav mysli. A to doslova. Gogol byl v osobním životě velmi nestabilní a zranitelný člověk. A jako takový našel dost podnětů k tvorbě ve svém vlastním životě Jeho pohled na svět do značné míry předurčil jeho původ: nižší šlechtic, rodák z Ukrajiny. Jaký to protimluv a rozpor vetknutý do vínku citlivému dospívajícímu muži. Na jedné straně lepší člověk oprávněný mít o sobě dobré mínění, na straně druhé po příjezdu do velkého světa, jaký představuje Petěrburg někdo podřadný a přehlížený. Rozpor mezi touhou a vědomím sebe sama na straně jedné, a realitou a chováním okolí na straně druhé byl mu osudově předurčen. Po smrti otce Gogol v Petěrburgu jen těžko hledal byť špatné zaměstnání a protloukal se bez peněz závislý na rodině a na přátelích. Ty tam byly velké plány, očekávání, která si vysnil už na škole Ale existují i další souvislosti. Jako chlapec zažil nedaleko svého rodiště jakousi hru na Petěrburg, která se čas od času odehrávala v příbytku někdejšího Petěrburčana. Gogol ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ LENKA LANGOVÁ

5 TOMÁŠ DIANIŠKA JAKUB ALBRECHT MICHAL MALÉŘ ZDENĚK KUPKA JAKUB KABEŠ TOMÁŠ VÁHALA PŘEMYSL HOUŠKA TOMÁŠ VÁHALA VÁCLAV HELŠUS MARTIN STRÁNSKÝ JAROMÍR TLALKA

6 od mala viděl lidi toužící po velkoměstě snažící se chovat se nad své poměry, hru na metropoli v podmínkách provincie. Kolik místních figur odpozoroval a kolik si v Revizorovi vymyslel, se nedovíme, ale paralela mezi profesorem historie vyloučeným z lycea, jež Gogol navštěvoval, a mezi strachem z učitelů volnomyšlenkářů v komedii Revizor, přímo praští do očí. Atmosféru strachu zažil Gogol na vlastní kůži byl jediný, kdo se odvážného profesora, který se při přednáškách nevyhýbal tématům současného světa, zastal. Bylo by hodně polopatistické a scestné srovnávat Gogola se samotným Chlestakovem. Ale na druhou stranu je možné, že si Gogol opravdu dělal trochu legraci sám ze sebe, když se vysmíval méně lichotivým stránkám své osobní historie. Podobně jako Chlestakov byl v Petrohradě úředníkem a nikam vysoko to nedotáhl. Podobně jako Chlestakov měl o sobě lepší mínění, než jaká byla realita jeho mládí ještě před spisovatelskou kariérou. Tehdy měl také velké plány, nedařilo se je ale realizovat. Stejně jako Chlestakov si musel půjčovat a nemíval z čeho vracet. I on zažíval pokořující cesty domů, kam nevozil peníze rodině, ale naopak musel žádat o pomoc. Jaký plán má Chlestakov, když sedí v hostinci bez peněz, bez naděje na výdělek, a přesto žije na dluh, nic nedělá, nikam nejede. Jakoby uvízl v bezčasí, uprostřed cesty nikam jako člověk, který jen stále před něčím ujíždí, ale nakonec už nemá kam a za co. Nepřekvapí asi, že Gogol sám celý život hodně cestoval, pryč z Ruska nadýchnout se, zpět k domovu, bez nějž nelze žít. Hraniční zkušenost. U Gogola dospěla až k náboženskému mysticismu, k němuž se na konci života utekl. Chlestakov končí jako muž bez tváře (nebo muž tisíce tváří) na místo náboženské mystiky se v Revizorovi (kterého psal Gogol ještě ve svých mladších letech) vrší groteskní hyperbolizace až ad absurdum. Jako by ho zajímalo jen nepravděpodobné, protože pouze v nepravděpodobnosti se odkrývá pravda, pravděpodobnost je povrchní a slepá Chlestakov se ale vymyká žánrovým komediálním figurkám podvodníčků. Byť je to prototyp hochštaplera, nafoukaného floutka NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL REVIZOR Překlad... Zdeněk Mahler Režie... Ivan Krejčí Scéna... Milan David Kostýmy... Marta Roszkopfová Dramaturgie... Tomáš Syrovátka Osoby a obsazení Hejtman... Václav Helšus Anna, jeho žena... Štěpánka Prýmková Marie, jeho dcera... Lenka Langová Bobčinskij... Jakub Albrecht Dobčinskij... Tomáš Dianiška Chlestakov... Zdeněk Kupka Osip... Michal Maléř Soudce Ljapkin Ťapkin... Jaromír Tlalka Ředitel nemocnice Zemljanika... Přemysl Houška Ředitel pošty Špekin... Jakub Kabeš Ředitel školy Chlopov... Martin Stránský Žena ředitele školy... Jana Hejret-Vojtková Obchodník Abdulin... Jindřich Khain Číšnice... Barbora Mottlová Náčelník policie Svistunov... Tomáš Váhala Doktor... Jindřich Khain V dalších rolích... Lukáš Trojan Pavel Diviš Jaroslav Němec Inspice a nápověda... Přemysl Houška Premiéry 26. a 27. dubna 2013 v Šaldově divadle

7 a líného vyžírky, je také něco navíc: je zosobněním člověka rozpolceného mezi vysokým míněním o sobě samém a prachbídnou realitou, kterou zažívá. Je ztělesněním touhy po lepším světě. Možná i proto, že je v něm něco z mučivých sebeobviňování samotného Gogola. Zdůrazněme, že Gogol sám tvrdil, že Chlestakov není podvodník, rozhodně ne podvodník z rozhodnutí, ale že sám uvěří, že je tím, co říká. Těžko s touto interpretací vystačit pro všechny situace hry, jimiž Chlestakov prochází, ale promítneme-li si před sebou tuto postavu viděnou Gogolovýma očima, vyroste před námi dráždivá situace člověka, který náhle zažívá svět nikoli takový, jaký obvykle je, ale takový, jaký by si ho přál mít, takový, jaký by podle něj být měl. Vzhledem k tomu, že je to představa neoprávněná, je za ní cítit typický gogolovský groteskní škleb, ale přes to všechno je Chlestakov taky postavou s existenciálním rozměrem nespokojenou s vlastním životem a zoufale toužící po lepším větším světě. Oč méně si lepší osud zaslouží, o to je komičtější a tragičtější postavou zároveň Chlestakovův příjezd do zapadlého městečka zapůsobí jako ničivá bouře, která převrátí poklidné životy zdejších obyvatel naruby. Vyzdvihne je do nebe, aby je v zápětí srazila do bahna ponížených a podvedených. Když chce Bůh člověka potrestat, MICHAL MALÉŘ nejdřív ho připraví o rozum, říká Hejtman. Návštěva domnělého revizora přivede postavy stejnojmenné hry do hraniční situace, která otřese jejich životní i vnitřní existencí Existenciální pocity obvykle spojujeme s osobním životem lidského individua s otázkami strachu, úzkosti, touhy po poznání smyslu života apod. V hraničních dobách lidských dějin, kdy se společnost dostává do krize, kdy se ztrácí vize budoucnosti, kdy je nalomena důvěra lidí ve stát, ve spravedlnost, kdy narůstá pocit, že není dovolání a zhoršuje se vymahatelnost práva, v takových dobách dosahuje celospolečenská skepse existenciálního rozměru: je mučivě pociťována většinou z nás jako optika našich vlastních životů a perspektiv. V takové době, jakou žijeme, je Gogolův Revizor víc než jen kritikou poměrů, víc než jen satirou. S rozšiřující se skepsí stává se satira stále víc vyjádřením našich existenciálních pocitů, při nichž tuhne cynický úsměv na tváři tos IVAN KREJČÍ Narodil se v Opavě roku Absolvoval DAMU v roce 1996 inscenací M. J. Lermontova Maškaráda v ročníku J. Kačera a I. Rajmonta. Po krátkém stipendijním pobytu v Klicperově divadle v Hradci Králové nastoupil angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V letech byl uměleckým šéfem Městského divadla v Karlových Varech. Do roku 2005 byl na volné noze a režíroval pohostinsky v Opavě a Ostravě. Od roku 2006 je uměleckým šéfem Komorní scény Aréna v Ostravě. Vybrané režie: A. P. Čechov Racek, Višňový sad, E. O Neill Smutek sluší Elektře, P. Marber Na dotek, M. Ravenhill Polaroidy, W. Shakespeare Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Hamlet, T. Rychetský Nevinní jsou nevinní, T. Vůjtek Ubohý večer, S nadějí i bez ní, J. Topol Kočka na kolejích, G. Tabori Goldbergovské variace, L. Klíma Lidská tragikomedie.

8 Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Svítí... Pavel Košek Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Karel Korous Jevištní mistr... Petr Ottl Rekvizity... Danuše Klosová Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla Užitá hudba: Sat (T. Lato, T. Kukurba / Ar. Boban Marković), Magija (F. London / B. Marković), Boban i Marko (B. a M. Marković), Biseri Srbije v podání Boban i Marko Marković Orkestar a Legényes, legenyes (Besh o Drom). Hudba v představení užita na základě licence OSA / Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. divadlo.cz Náklad: ks / cena 23 Kč Ředitel: MgA. Martin Otava Šéf činohry: Michal Lang Redakce: Tomáš Syrovátka Grafika: Ondřej Brom, Pavel Dušek Fotografie: Leoš Skokan Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. VÁCLAV HELŠUS Mediální partner představení

9 divadlo.cz