Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky Strojní linky pro pěstování a sklizeň brambor Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Doc. Ing. Jan Červinka, CSc. Vypracoval: Milan Dufek

2 2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Strojní linky pro pěstování a sklizeň brambor vypracoval samostatně a použil jsem jen zdroje, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Podpis diplomanta

3 3 Poděkování Dovoluji si upřímně poděkovat vedoucímu diplomové práce panu Doc. Ing. Janu Červinkovi, CSc. za cenné rady, odborné vedení a vždy ochotnou pomoc při řešení diplomové práce. Dále děkuji vedení společnosti NYK s. r. o. a panu Ing. Jindřichu Dočekalovi za to, že mi umožnili provést sledování a měření pro zpracování diplomové práce. Chci poděkovat oběma svým rodičům za to, že jsem s jejich pomocí a podporou mohl studovat Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně.

4 4 Obsah 1. Úvod Literární část Pracovní postupy pěstování brambor a jejich vliv na poškození hlíz Pracovní postupy pěstování brambor Pěstování brambor s odkameňováním pozemků Příčiny mechanického poškození brambor Charakteristika mechanického poškození hlíz brambor Struktura, složení a mechanické vlastnosti hlíz Vliv odrůdové příslušnosti na mechanické poškození hlíz Základní metody zjišťování mechanického poškození a odolnosti hlíz Fáze skladovacího období hlíz brambor, odpočinek (dormance) hlíz Skládkové choroby vnikající do ran Cíl práce Charakteristika výrobních podmínek a zemědělských subjektů Charakteristika hospodaření Ing. Jindřicha Dočekala Charakteristika hospodaření NYK s. r. o., Nyklovice Charakteristika pěstovaných odrůd ve sledovaných podnicích Charakteristika pracovních postupů a strojů ve sledovaných podnicích Metodika měření Stanovení poškození hlíz Stanovení stupně poškození a zahojení po skladování Technicko ekonomické vyhodnocení pracovních postupů Dosažené výsledky Závěr Přehled použité literatury Obrazová příloha...53

5 5 Seznam tabulek Tab. 1. Limitní hodnoty poškození bramborových hlíz (ON ) Tab. 2. Mech. poškození hlíz (%) v roce 2004 a skládkové choroby (%) v roce 2003 Tab. 3. Charakteristika výrobního území Tab. 4. Přehled pracovních postupů u soukromého zemědělce Ing. Jindřicha Dočekala Tab. 5. Přehled pracovních postupů v NYK s. r. o. Nyklovice Tab. 6. Označení jednotlivých variant měření Tab. 7. Poškození hlíz odrůdy Rosara za 1. prosévacím dopravníkem, NYK s. r. o. Tab. 8. Poškození hlíz odrůdy Rosara na návěsu, NYK s. r. o. Tab. 9. Poškození hlíz odrůdy Rosara v příjmovém zásobníku, NYK s. r. o. Tab. 10. Poškození hlíz odrůdy Rosara na přebíracím stole, NYK s. r. o. Tab. 11. Poškození hlíz odrůdy Rosara za 1. prosévacím dopravníkem, Ing. Dočekal Tab. 12. Poškození hlíz odrůdy Rosara na přívěsu, Ing. Dočekal Tab. 13. Poškození hlíz odrůdy Rosara v příjmovém zásobníku, Ing. Dočekal Tab. 14. Poškození hlíz odrůdy Rosara na přebíracím stole, Ing. Dočekal Tab. 15. Poškození hlíz odrůdy Impala za 1. prosévacím dopravníkem, NYK s. r. o. Tab. 16. Poškození hlíz odrůdy Impala na návěsu, NYK s. r. o. Tab. 17. Poškození hlíz odrůdy Impala v příjmovém zásobníku, NYK s. r. o. Tab. 18. Poškození hlíz odrůdy Impala na přebíracím stole, NYK s. r. o. Tab. 19. Poškození hlíz odrůdy Impala za 1. prosévacím dopravníkem, Ing. Dočekal Tab. 20. Poškození hlíz odrůdy Impala na přívěsu, Ing. Dočekal Tab. 21. Poškození hlíz odrůdy Impala v příjmovém zásobníku, Ing. Dočekal Tab. 22. Poškození hlíz odrůdy Impala na přebíracím stole, Ing. Dočekal Tab. 23. Souhrn průměrů jednotlivých variant měření mechanického poškození Tab. 24. Stupeň poškození a zahojení po skladování u varianty A4 Tab. 25. Stupeň poškození a zahojení po skladování u varianty B4 Tab. 26. Stupeň poškození a zahojení po skladování u varianty C4 Tab. 27. Stupeň poškození a zahojení po skladování u varianty D4 Tab. 28. Fixní náklady soupravy Z 6245 a sklízeče E 686 v roce, v Kč.rok -1 Tab. 29. Variabilní náklady soupravy Z 6245 a sklízeče E 686 v Kč.h -1 Tab. 30. Provozní náklady soupravy Z 6245 a sklízeče E 686 v Kč.h -1 Tab. 31. Fixní náklady soupravy JD 3300 a sklízeče HL 750 v roce, v Kč.rok -1

6 6 Tab. 32. Variabilní náklady soupravy JD 3300 a sklízeče HL 750 v Kč.h -1 Tab. 33. Provozní náklady soupravy JD 3300 a sklízeče HL 750 v Kč.h -1

7 7 1. Úvod Pěstování brambor (Solanum tuberosum) je důležitou součástí rostlinné výroby zemědělských podniků, jedná se totiž o plodinu, schopnou produkovat velké množství organických látek, důležitých pro lidskou výživu, pro zpracovatelský průmysl i pro krmení zvířat. Tvoří významnou energetickou složku potravy, dále obsahují i významné minerální látky a vitaminy (zejména vitamin C). ŠTEFÁNEK, 1999 uvádí, že brambory patří k nejstarším plodinám pěstovaným na naší planetě. Již dávno před objevem Ameriky pěstovali domorodí Indiáni žijící v oblasti And na území dnešní Columbie, Ekvádoru, Peru a části Chile brambory, které nazývali Papas. Objevené archeologické nálezy z těchto oblastí ukazují na to, že obyvatelé And znali brambory již více než 2000 let před příchodem Španělů. Brambory pěstovali na výšinách, kde se nedařilo pěstování kukuřice. Vypěstované hlízy byly zpracovány na potravu cuno, která byla pro místní obyvatele základní potravinou významu chleba a byla důležitým obchodním artiklem. V podmínkách krátkého dne vzniklo v genovém centru andském na dnešním území Peru a Bolívie Solanum andigenum, které bylo do Evropy dovezeno kolem roku 1565 přes Španělsko. V podmínkách dlouhého dne vzniklo v chiloánském genovém centru na ostrově Chiloe Solanum tuberosum, které se do Evropy dostalo přes Britské ostrovy kolem roku Trvalo však téměř 200 let, než se započalo s pěstováním brambor na našem území. I když brambory byly dovezeny do Evropy již v 16. století, první záznamy o polním pěstování brambor u nás jsou zachovány až od poloviny 17. století. Jejich větší rozšíření se však uvádí až od počátku 19. století, kdy bylo v Čechách především zásluhou zavedení pěstování bramborů odstraněno dříve velmi časté nebezpečí hladu a skorbutu. V polovině 19. století již brambory patřily mezi základní potraviny a v zemědělských lihovarech postupně nahrazovali žito. Největší rozmach pěstování brambor byl u nás zaznamenán před 2. světovou válkou. V poválečném období postupně plochy brambor klesaly, například v letech bylo v průměru osázeno ha, v letech již ha a v roce 1991 již jenom ha. V současné době se plocha pěstovaných brambor v ČR stabilizovala pod hranicí ha. Podle údajů českého statistického úřadu byla v roce 2005 sklizňová plocha ha, což při průměrném výnosu 28,08 t.ha -1 přineslo celkovou produkci tun.

8 8 Z celkově vyprodukovaného množství brambor se v České republice spotřebuje necelá polovina na lidskou výživu. Průměrná roční spotřeba na jednoho obyvatele se v ČR pohybuje kolem 80 kg konzumních brambor. To odpovídá průměrné spotřebě ve vyspělých zemích v Evropě. Z celkově vyprodukovaného množství se u nás na výrobky z brambor zpracuje asi 15 %, ve vyspělých zemích v Evropě asi %. Řešení problematiky mechanického poškozování hlíz brambor je opodstatněné, neboť kvalita konzumních brambor je dlouhodobě značným problémem. Situace se ale pozvolna mění k lepšímu. Podstatně se rozšiřuje nabídka kvalitních odrůd, zvyšuje se podíl brambor pěstovaných na odkameněných pozemcích, je k dispozici dostatek kvalitních pesticidů a zlepšuje se tržní úprava brambor pro malospotřebitele. Bez povšimnutí však nemůže zůstat stále silnější a větší konkurence ze zahraničí, která s sebou přináší mnohá úskalí pro naše domácí pěstitele. Zájem spotřebitele a v důsledku toho i zájem pěstitele, by měl směřovat k tomu, aby byly pěstovány brambory s určitým cílem užití a s kvalitou, která by odpovídala daným požadavkům. Jiné požadavky jsou kladeny na brambory stolní, odlišné pak na brambory určené pro zpracování na škrob a líh. Využití poznatků získaných při studiu mechanického poškozování hlíz při sklizni a posklizňové úpravě brambor by pak mělo vést k větší rentabilitě výroby a současně k větší konkurenceschopnosti pěstitele.

9 9 2. Literární část 2.1. Pracovní postupy pěstování brambor a jejich vliv na poškození hlíz V současné době se technologie pěstování jak konzumních, tak i sadbových brambor dělí v zásadě na dva směry. Vedle tradičního pěstování brambor se prosazuje technologie odkameňování pozemků a to nejen pro svůj nesporný pozitivní vliv na snížení mechanického poškození hlíz, ale také pro usnadnění a urychlení sklizně, což je zvlášť důležité ve velkovýrobních podmínkách, obzvláště pak v podmínkách klimaticky poměrně nestabilní bramborářské výrobní oblasti. Oba způsoby pěstování se od sebe v zásadě v mnohém neliší, většina pracovních operací i agrotechnických opatření je shodná, proto jsou v kapitole uvedeny především odlišnosti, které s sebou přináší odkameňování pozemků Pracovní postupy pěstování brambor Jako tradiční pěstování je v tomto kontextu chápána technologie bez odkameňování pozemků, která je i v současnosti využívána pro svoji nižší ekonomickou náročnost. Je dobře uplatnitelná na pozemcích méně skeletovitých. Jedná se o pozemky s výskytem kamene o velikosti do 35 mm v množství menším než 20 t.ha -1 ve svrchní 150 mm vrstvě. ŠTEFÁNEK, 1999 podrobně popisuje jednotlivé pracovní operace pěstování brambor a to hlavně tradičním, konvenčním způsobem. V současné době snižování nákladů a vstupů a optimalizace řízení výroby za účelem vyšší ziskovosti a rentability ve všech odvětvích zemědělství a nejen tam, dochází k racionalizaci a minimalizaci výroby. U pracovních operací pěstování brambor se toto promítá v několika opatřeních, z nichž bude níže popsáno sdružování jednotlivých operací přípravy pozemku. Podzimní příprava půdy Podmítka Provádí se co nejdříve po sklizni předplodiny, abychom šetřili půdní vláhu. Zvláště v sušších půdách možno provést minimalizaci z důvodů šetření půdní vláhou. Podmítáme

10 10 radličkovými nebo talířovými podmítači i radličkovými kypřiči na hloubku mm, na hlubších půdách až 150 mm. Podmítku ošetříme drobícím zařízením přímo za podmítačem nebo vláčením, které provokuje ke klíčení semena plevelů a urovnáním povrchu se omezí vláhové ztráty. Na pozemcích se silným zapýřením za vlhkého počasí necháme pýr vyrůst a po vyrašení 3 4 nových listů aplikujeme například Roundup. Při suchém počasí je účinnější opakování kultivátorování a vláčení. Orba Orba je nejdůležitějším opatřením při podzimním zpracování půdy. Zapravujeme hnůj, kejdu nebo zelené hnojení společně s P, K hnojivy. Provádí se v říjnu až listopadu. Půda po orbě je ponechána přes zimu v hrubé brázdě s cílem maximálního promrznutí, okysličení a zachycení zimní vláhy. Stále se zvyšující ceny energií vedou ke snaze jimi co nejvíce šetřit. Proto se upouští od klasického (konvenčního) zpracování půdy, jelikož orba je enrgeticky i časově náročná a orba je nahrazena mělčím kypřením. U technologie odkameňování pozemků toto ale není vhodné, jelikož by se tím znesnadnilo rýhování a separace kamenů. Jarní příprava půdy Smykování a vláčení Jedná se o první operace po oschnutí hřebenů brázd orby. Cílem je urovnání povrchu pozemku, urychlení proteplování půdy a omezení ztrát půdní vlhkosti. Kypření Výsledkem je provzdušnění, prokypření a prohřátí půdy, hubení klíčících plevelů. Při kypření se musí brát na zřetel optimální vlhkost půdy, kdy se vytváří minimální počet hrud a půda zůstává v drobtovité struktuře. Na lehčích a dobře vyhřívaných půdách se provede jediné kypření a to do hloubky cm. Většina našich půd není na výhřevných stanovištích, proto musíme postupně prokypřovat a vláčit do hloubky mm a druhé kypření (respektive dvojí kypření před výsadbou) na hloubku mm.

11 11 V současné době se tyto pracovní operace jarní přípravy půdy spojují do jediné. Na našem trhu je nabízena celá řada kombinovaných strojů na přípravu půdy, jedná se především o kombinátory a kompaktory. Kompaktory sdružují několik pracovních orgánů, obecně lze říci, že je v sestavě pracovních orgánu vždy smyk, radličky různého provedení (šípové, dlátové a další) a drobící válce. Kompaktory však kladou vyšší nároky na výkon kolového traktoru. Tím, že do sebe agregují více pracovních operací (např. kompaktomat Farmet sdružuje 7 operací) z ekonomického hlediska se sníží náklady na produkci a to díky úspoře energie, času, pracovních sil i mzdových nákladů. Z půdoochranného hlediska se s omezením počtu přejezdů sníží utužení půdy, což má pozitivní vliv na její vlastnosti. Příprava sadby Přípravu sadby lze rozdělit na mechanickou, biologickou a chemickou. Mechanická příprava spočívá v odstranění příměsí, vytřídění pouze zdravých hlíz nenapadených skládkovými chorobami, nadměrně mechanicky poškozených a hlíz podsadbové nebo nadsadbové velikosti. Biologickou přípravu sadby představuje jednak narašování, které zajišťuje probuzení hlíz a vytvoření klíčků do 5 mm a jednak předkličování. To se využívá zejména u odrůd velmi raných, určených k nejranější sklizni. Cílem je vytvoření mm dlouhých elastických klíčků. Chemicky se sadba připravuje mořením proti kořenomorce bramborové, zejména u náchylných odrůd před výsadbou fungicidními přípravky suchou nebo mokrou cestou. Používají se přípravky na bázi mancozebu, thiabendazolu a dalších. Založení porostu Před výsadbou je třeba zacházet se sadbou brambor zvlášť opatrně, aby nedocházelo k poškození hlíz. Zdravá certifikovaná sadba bez mechanického poškození je předpokladem dobrého výnosu. Doporučuje se sázet brambory do řádků šířka 750 mm, hustota porostu se pohybuje v rozmezí rostlin na jeden hektar a to od raných konzumních brambor až po sadbové porosty, rostlin na jeden hektar brambor konzumních pozdních. Spon u porostu se pohybuje v rozmezí 750 x mm.

12 12 O termínu výsadby rozhoduje stav půdy k její přípravě, zejména vlhkost půdy, kdy se brambora nesmí zamazat, ale i teplota v hloubce výsadby by neměla být nižší než 6 C. Hloubka výsadby se řídí zkušeností mělko sázet vysoko nahrnovat. Hloubka sázení se doporučuje mm (měřeno od původního rovného povrchu pole po spodní část vysázení hlízy). Pod vysázenou hlízou má být vytvořeno kypré lůžko hluboké mm. Výška nahrnutí ornice nad hlízami po výsadbě má být mm. Menší vzdálenosti hlíz v řádku jsou využívány u množitelských porostů, u ostatních užitkových směrů je vzdálenost závislá na kvalitě a přípravě půdy. Ošetřování porostů Období od výsadby do vzejítí je v závislostosti na přípravě sadby a klimatických podmínkách dnů dlouhé. Do tohoto časového intervalu zpravidla spadá provedení vláčení a proorávky naslepo s vláčením nebo provedení dvou proorávek naslepo s vláčením a aplikace herbicidů. Vláčení Vláčením se výška ornice nad hlízami sníží na mm, takže se urychlí vzejítí. Podmínkou je kvalitní provedení přípravy půdy a výsadby tak, že hlízy jsou rovnoměrně zahrnuty mm vysokou vrstvou ornice. Proorávka naslepo Jedná se o hluboké prokypření meziřádku a zničení hlouběji klíčících plevelů nebo se alespoň zbrzdí jejich růst. Proorávky naslepo se provádějí nářadím vybaveným pouze hrobkovacími tělesy, zahloubenými mm tak, aby hrůbky po nahrnutí byly mm vysoké. Chemická ochrana Aplikace herbicidů na pozemcích s převahou plevelů umožňuje vypustit z technologického postupu mechanický boj proti plevelům. Dáváme přednost preemergentním přípravkům v optimální dávce a koncentraci, aplikovaným krátce před

13 13 vzejítím brambor (nejlépe 3 4 dny před vzejítím), s případným využitím pásového postřiku. Hrůbkování Provádí se v období tvorby poupat. Jeho účelem je prokypření meziřádků, ničení plevelů a nahrnutí ornice na hrůbek, aby tvořící se hlízy měly dostatečný prostor a byly zakryty ornicí. Navíc přistupuje požadavek na to, aby tvar hrůbku i struktura půdy byly příznivé pro další vývoj rostlin i pro mechanizovanou sklizeň. Příprava na sklizeň a vlastní sklizeň Dosažení zralosti přirozenou, tedy fyziologickou cestou je nejvhodnější pro výnos a kvalitu sklizně. U množitelských porostů a tam, kde není z různých důvodů dosažení fyziologické zralosti reálné (např. při napadání plísní a virovými chorobami) je nutno počítat s předčasným ukončením vegetace. To lze provést buď chemickou desikací nebo kombinací chemického a mechanického ničení natě. Sklízí se pak za dva až čtyři týdny po tomto zásahu (ŠTEFÁNEK, 1999). Při sklizni je rozhodující vytvoření podmínek pro sklizeň s minimálními ztrátami s nízkým poškozením hlíz. Optimální je sklizeň vyzrálých hlíz s pevnou slupkou. Teplota půdy (hlíz) by při sklizni neměla klesnout pod 8 C. Nežádoucí je sklizeň za deštivého počasí. Způsob sklizně se volí podle půdních, terénních a klimatických podmínek s ohledem na odrůdu a užitkový směr. V našich podmínkách se nejčastěji využívají tyto způsoby: - ruční sběr za 2-řádkovým vyorávačem nebo vyorávačem s rozmetacím kolem (malé plochy, svažité pozemky, velmi rané konzumní brambory) - přímá sklizeň 1-řádkovým sklízečem se zásobníkem nebo s pytlovací plošinou (malé plochy, rané konzumní brambory, výzkumné a šlechtitelské ústavy) - přímá sklizeň 2-řádkovým sklízečem (sklizeň sadbových, konzumních a průmyslových brambor) - přímá sklizeň 4-řádkovým samojízdným sklízečem

14 Pěstování brambor s odkameňováním pozemků Internetová stránka uvádí, že pracovní postup pěstování brambor doznal v posledních letech významných změn. Hlavním důvodem je požadavek na omezení mechanického poškození hlíz, ale také omezení poškozování rostlin při mechanické kultivaci, možnost sklizně při relativně vyšší půdní vlhkosti a snížení podílu příměsí při dopravě a posklizňové úpravě. Jedná se o technologii odkameňování. V oblastech, kde se brambory tradičně pěstují, výše položené pozemky s vysokým obsahem kamene, je tato technologie nepochybně přínosná. Jedná se o pozemky s výskytem kamene o velikosti nad 35 mm v množství větším než 20 t.ha -1 ve svrchní 150 mm vrstvě. Dokonalé nakypření půdy minimálně do hloubky 200 mm má pozitivní vliv na fyzikální vlastnosti půdy a tím umožňuje využití výnosových schopností jednotlivých odrůd. Lokální aplikace průmyslových, zejména dusíkatých, hnojiv při sázení umožňuje snížení dávky dusíku o %, což je přínosem ekonomickým i ekologickým. Pořízení odpovídající technologie je finančně velmi nákladné a to je nejčastějším důvodem proč ještě mnohé podniky tuto technologii neužívají. Při pěstování brambor v odkameněných hrůbcích lze využít veškeré zdroje organického hnojení, které má pěstitel k dispozici (sláma, zelené hnojení, hnůj, kejda). Důležité je provést aplikaci včas na podzim. Jarní hnojení organickými hnojivy je naprosto nevhodné, vede nejen k oddálení sázení, ale i ke zhoršení práce separátorů a část organické hmoty bývá odseparována spolu s hroudami a kameny. Technologie odkameňování předpokládá podzimní orbu. Její vynechání vede k výraznému snížení výnosu. Vynechání podzimní orby a ponechání strniskové meziplodiny (hořčice a dalších) na pozemku přes zimu má význam z hlediska vyplavování dusíku do spodních vod. Do úvahy připadá tato možnost na lehčích půdách a v oblastech vnějších ochranných pásem vodních zdrojů. První operací na jaře je vytvoření rýh, následuje separace kamenů a hrud a pak již sázení. Jednotlivé operace jsou popsány dále. Aplikace průmyslových hnojiv před odkameněním vede k jejich rozptýlení (rozředění) do celého půdního profilu. Technologie lokálního pásového hnojení v optimální vzdálenosti od hlíz umožňuje použít nižší dávku živin při jejich lepším využití.

15 15 Vytváření rýh Rýhy nezbytné pro další pracovní operace systému odkameňování se vytváří s pomocí dvou a vícetělesových rýhovačů (viz obr. 1. a 2.). Rýhování se provádí do hloubky minimálně 200 mm, šířka je dána násobkem zvolené meziřádkové vzdálenosti. Separace kamenů a hrud Po vytvoření rýh následuje separace kamenů a hrud. Při této operaci je prosévána ornice v celém profilu a odseparované kameny a hroudy jsou zasypány prosátou ornicí. Separace by se neměla provádět do zásoby. Toto je energeticky nejnáročnější operace, je potřebný kolový traktor výkonové třídy minimálně 100 kw. Vlastní separátor je vlastně kombinací řad hvězdic a velké aktivní plochy prosévacích dopravníků (viz obr. 3. a 4.). Po této operaci následuje bezprostředně sázení. Hloubka sázení je konečná s minimálně 150 mm vysokou vrstvou půdy nad hlízou, protože po sázení se mnohdy již neprovádí žádná kultivace, pouze ošetření proti plevelům. Tomuto požadavku musí odpovídat sadba. Uvedený postup přípravy půdy se separací kamene přináší vedle svých nesporných výhod, odrážejících se hlavně v kvalitě finálního produktu i některé negativní poznatky. Do jisté míry komplikuje jarní práce a v sušších letech zvyšuje ztráty půdní vlhkosti, což může vést ke snížení výnosu. Separaci kamene nelze doporučit do svahů, poněvadž se dále zvyšuje nebezpečí eroze a již samotným proséváním půdy dochází k sesuvu půdy po svahu. Jedná se též o operaci navíc, spojenou s utužováním půdy a zvýšením spotřeby nafty. V neposlední řadě investiční náročnost celé technologie je příčinou toho, že zatím ještě mnoho zemědělských podniků produkuje brambory tradičním způsobem. TUČEK A VACEK, 1991 však zdůrazňují, že prvořadým opatřením pro snížení mechanického poškození hlíz zůstává především výběr vhodných pozemků nebo jejich částí. U drobných pěstitelů lze docílit snížení mechanického poškození hlíz použitím jednořádkových sklizečů nebo dvouřádkových vyoravačů s následným ručním sběrem, vždy za předpokladu dodržení technologické kázně ve všech fázích pěstitelského cyklu Příčiny mechanického poškození brambor RADIL, 1982 ve své závěrečné zprávě komplexního zhodnocení mechanického poškození při výrobě a úpravě brambor upozorňuje na několik kritických míst výrobního procesu, který zůstává ve většině případů stále obdobný.

16 16 Poškozování při sklizni Bramborové hlízy jsou v hrůbku před sklizní neporaněné. Bramborová hlíza obsahuje 75 % vody a při dobrém výnosu představuje sklizeň brambor jen 5 % radlicemi vyoraného materiálu. Zatímco požadavkem z hlediska minimálního poškození by byla co nejjednodušší technika i technologie sklizně, vyžaduje náhrada ručního sběru procesem mechanického rozdružování od půdy a rostlinných zbytků zařazení řady mechanismů. Jejich funkční vlastnosti i technické řešení jsou dány řadou dalších podmínek, navazujících na úroveň poznání i technických možností v ostatních odvětvích. Technologie sklizně brambor navazuje na technologii pěstování tím, že sklízecí technika je upravena pro sklizeň řádkových kultur, pěstovaných v hrůbcích, vytvořených při sázení a kultivaci. Postup přímé sklizně je zpravidla následující: Hrůbek je podorán radlicemi, nebo disky a následuje prosátí ornice a příměsí zpravidla na prosévacích dopravnících. Poté se mechanicky odděluje nať a rostlinné zbytky a zbylá hmota postupuje na zařízení pro mechanické a ruční rozdružení zbylých příměsí od brambor. Brambory se buď přímo nebo přes zásobník nakládají na vůz. První mechanická poškození při sklizni, pomineme-li poškození nesprávně seřízeným rozbíječem natě, nastávají při stávající rozteči 750 mm a používaných kolových traktorech již při jízdě traktoru, táhnoucího sklizeč. Příčinou je tlak pneumatik na boky hrůbku a prokluz hnacích kol. Tlak na boky hrůbku i poškození stoupá na svahu. Další mechanická poškození nastávají při podorávání hrůbku, zejména při nedostatečném zahloubení a nepřesném vedení sklizeče. Prosévací dopravník je dalším místem, kde dochází k převážné části poškození a to již v přepadu z radlice na prosévací dopravník, neboť mezi rychlostí stroje a dopravníku je značný rozdíl. Poměrně vysoké rychlosti dopravníků jsou nutné pro dobré drobení a prosévání, které je lepší při rychlostech od 1,5 do 2,5 m.s -1. Pneumatické drtící válce působí poškození ze dvou důvodů. Velké hlízy nejsou někdy mezi válce ihned vtaženy a drsným povrchem se odírají. Druhou příčinou mohou být silně nahuštěné válce, jejichž tlakem větší hlízy praskají. Další příčinou poškození jsou přepady z jednoho mechanismu na druhý, přičemž hlízy dopadají na stojící nebo pohybující se části strojů. Dopad na pohybující se části zpravidla ještě zesílí účinek pádu a pro snížení mechanických poškození je důležité zabránit dopadu na ostré hrany.

17 17 Vzhledem k tomu, že v technologickém postupu je současně plněn požadavek dopravy ve vodorovné a nakloněné rovině, kdy se dopravníky pohybují mezi kryty, umístěnými po stranách, dochází k poškození třením hlíz o tyto bočnice. Vysoká abrasivnost zpracovávaného materiálu způsobuje opotřebení krytů a do vzniklých mezer hlízy vnikají a poškozují se. Konečně další velmi závažnou příčinou je současný pohyb hlíz ve směsi s kameny a hrudami. Zejména výskyt ostrých kamenů citelně zvyšuje mechanické poškození a to zvláště při vyšších pracovních rychlostech. Pokusy prokázaly, že ještě větší význam než množství kamenů má právě jejich tvar. Poškozování při dopravě brambor z pole Brambory se přepravují buď volně ložené na přívěsech, návěsech nebo nákladních autech se sklápěcí korbou nebo s korbou speciálně upravenou pro dopravu brambor, taková je opatřena pohyblivým dnem. Při tomto způsobu odpadá sklápění do zásobníku, při kterém se hlízy poškozují a sklizeň je přímo dávkována na další zařízení. Dalším způsobem dopravy brambor z pole je přeprava v bednách (ohradových paletách), umístěných na plošinových přívěsech, návěsech nebo nákladních autech. Z hlediska mechanického poškození je, pokud se týká nakládání brambor ze sklizeče na dopravní prostředek, vhodnější nakládání volně ložených na vůz než do beden, neboť dopad do beden 0,8 1 m hlubokých nelze tak vhodně snížit, jako při dopravě volné. Při skládání a další manipulaci jsou vhodnější bedny, neboť se nemanipuluje s jednotlivými hlízami, ale s určitým množstvím uzavřeném v pevném obalu, který je chrání. Dobrým technickým řešením při dopravě návěsy a nákladními auty je sklápění dozadu, užší stranou, do samojízdného vysoce výkonného dopravníku, opatřeného odhliňovačem, za nímž jsou připojeny další dopravníky, kterými se brambory šetrně ukládají do boxu. Sklápění brambor do zásobníků, zejména hlubokých, je velmi nebezpečné, i když rychlé. Doprava těmito prostředky má velkou přednost v tom, že návěsy nebo auta lze použít i pro jiné účely. Poškozování při posklizňové úpravě Podle ŠTEFÁNKA, 1999 je u konzumních a sadbových brambor posklizňová a tržní úprava nezbytností. Při naskladnění sestává posklizňová úprava podle kvality sklizně z odhlinění, často i rozdružení a dotřídění podrozměrných a nadrozměrných hlíz. Vlastní

18 18 velikostní třídění a přebírání se doporučuje provádět až před expedicí. I při podzimní expedici by u hlíz mělo dojít k zahojení mechanických poškození způsobených při sklizni a následné manipulaci. Za současné úrovně technologie a techniky nelze ve většině případů brambory expedovat nebo ukládat tak, jak byly dopraveny z pole. Jako minimální opatření je nutné oddělení příměsí a hlíz napadených plísní bramborovou, případně těžce poškozených, někdy i namrzlých. U partií určených k expedici navazují na tyto operace další, tj. třídění, přebírání, pytlování a manipulační operace. Sklápění brambor do hlubokých příjmových zásobníků má za následek velké poranění, především praskliny na hlízách, které se snadno při přebírání přehlédnou. Dávkování se nejšetrněji provede (i u znečištěných brambor) je-li dno zásobníku tvořeno dopravníkem. Po oddělení příměsí je další operací odtřídění drobných podsadbových hlíz, to je nutno provést na zařízení, které s hlízami šetrně zachází, neboť po něm postupují i velké hlízy, často spolu s kameny a hroudami. Po předtřídění je nutné zařadit vybírání kamenů, aby jimi hlízy nebyly poškozovány a netrpěly další mechanismy třídících a přebíracích stolů. Toto je rovněž vhodné provést na širokém dopravníku s rychlostí cca 0,3 m.s -1 a s přebírací plochou, rozdělenou na oddíl pro přebírané brambory, vybrané vadné hlízy a kameny. Pootáčení hlíz není nutné, neboť se jedná jen o vybírání kamenů a hlíz velmi poškozených, případně napadených plísní bramborovou. Poškozování při ukládání brambor do skladu Doprava brambor do skladu, ať již k přechodnému uložení nebo uložení přes zimu, závisí na použité metodě skladování a mechanické poranění může při nevhodném technickém a technologickém řešení značně stoupnout. Boxové uložení s plněním a vyskladňováním pomocí soustavy souřadnicových dopravníků, umístěných nad a mezi boxy je nebezpečné především počtem přepadů, zejména při počátku plnění boxu. Hlavní nebezpečí je však v tom, že po pásech postupují zdravé i nemocné hlízy a pásy, případně přepady působí šíření houbových a bakteriálních chorob. Výhodou tohoto systému je poměrně značná výkonnost. Průjezdní bramborárna s boxovým uložením a ukládáním pomocí soustavy dopravníků se dá při správném seřízení relativně šetrně naplnit. Avšak výkonem a vysokou náročností na obsluhu tento systém nevyhovuje.

19 19 Pro skladování v bednách je možno brambory ukládat do beden již přímo na poli od sklizeče nebo až po provedení základní posklizňové úpravy, případně po roztřídění. Z hlediska mechanického poškození je optimální řešení ukládat do beden brambory již na poli, což však předpokládá určité úpravy sklizeče, aby bylo zajištěno šetrné plnění jednotlivých beden. Poškozování při vyskladnění brambor ze skladu Způsob uložení určuje postup, kterým lze skladované brambory vyskladnit. Při skladování v ohradových paletách se vyskladnění děje vysokozdvižným vozíkem a k poranění hlíz dochází až v místě, kde jsou brambory vyklápěny. Boxy se šikmými dny a nenaklíčené brambory dovolují samočinné vyskladnění, dávkování a dopravu pomocí dopravníků při nízkém poranění. Postup, který následuje po vyskladnění je dán dalším určením brambor. Použité mechanismy jsou třidiče, přebírací stoly, kartáče, sáčkovací nebo pytlovací váhy, dopravníky. Při vyskladňování sadby před výsadbou je třeba se vyvarovat mechanickému poškození, jímž by mohly být hlízy před výsadbou infikovány. Z tohoto důvodu je rovněž důležité zařadit nejdříve přebírání, při kterém se ze sadby odstraní hlízy nemocné. Další manipulaci, jakož i konstrukci sázecího ústrojí je nutno řešit s cílem snížit mechanické poškození. Plnění sazečů z beden může být šetrnější metodou než volně z přívěsů a návěsů, avšak pro překládání z vozu na sazeč je nutné použít další manipulační zařízení, která nejsou k dispozici nebo mohou pracovat jen na rovině. Poškozování při dopravě brambor ke spotřebiteli Stolní i sadbové brambory se k odběrateli nebo spotřebiteli dopravují zpravidla pytlované. Sledování VÚB Havlíčků Brod ukázala, že při běžném způsobu manipulace s pytlovanými bramborami dochází ke všem druhům mechanického poškození. Jejich počet roste s počtem manipulací. Příčinou jsou hlavně tlaky a tření mezi hlízami. Při manipulaci s pytli o hmotnosti 25 kg mechanické poškození kleslo. Nejvýhodnějším způsobem expedice stolních brambor je dodávka ve spotřebitelských baleních o hmotnosti 3 5 kg.

20 Charakteristika mechanického poškození hlíz brambor Oborová norma ON Stroje na sklizeň a posklizňovou úpravu brambor, stanovuje postup a posuzování mechanického poškození hlíz konzumních a sadbových brambor, při zkoušení jednotlivých mechanizačních prostředků nebo linek. Zjištěný rozsah mechanického poškození se porovnává s maximálně přípustným poškozením, uvedeným v tabulce v této normě. Tab. 1. Limitní hodnoty poškození bramborových hlíz (ON ) Stroj Poškození (%) číslo povrchové střední těžké 1. Vyorávač dvouřádkový Sklízeč jednořádkový (rané brambory) Sklízeč dvouřádkový Příjmový dopravník 2 0,5 0,2 5. Odhliňovač 3 0,5 0,2 6. Třídič 6 2 0,2 7. Přebírací stůl 1 0,2 0,0 8. Rozdružovadlo Váha pytlovací 3 0,0 0,0 10. Plnič palet 3 0,5 0,0 11. Vyklápěč palet 5 0,5 0,2 12. Naskladňovací zařízení 5 2 0,5 13. Vyskladňovací zařízení 5 4 0,6 14. Linka příjmu, oddělení přímesí a ukládání Linka příjmu, odděl. přím., třídění a expedice ,5 Pro zkoušení sklizňových strojů se vybírají řádky nerozježděné nebo nedeformované jízdou předcházejících strojů, mechanizačních prostředků, používaných pro ochranu, ničení natě nebo dopravními prostředky, s kamenitostí do 25 t.ha -1. Pro měření se používají hlízy kulovité až kulovito oválné, čerstvé, čisté, zdravé a vyzrálé. Měření se provádí ze vzorku hlíz odebraných na výstupu ze stroje nebo linky pro úpravu brambor. Vyhodnocuje se procenticky.

21 21 Procentickým vyjádřením mechanického poškození hlíz se rozumí vyčíslení poměrného zastoupení jednotlivých stupňů poškození k celkovému odebranému vzorku. Stupně mechanického poškození dužniny: a) Povrchové do hloubky menší než 1,7 mm nebo odřené na ploše 200 mm 2 b) Střední od hloubky 1,7 mm do hloubky 5 mm, c) Těžké do hloubky větší než 5 mm Struktura, složení a mechanické vlastnosti hlíz BLAHOVEC, 1996 uvádí, že hlízy vznikají ztloustnutím stolonu (tuberizace) několika různými, navzájem se překrývajícími procesy, na jejichž průběh působí celá řada vnějších i vnitřních vlivů. A právě tento proces, během něhož se vytváří hlíza, určuje výsledné vlastnosti hlízy, včetně mechanických vlastností a dalších, které pak určují odolnost hlízy proti mechanickému poškození. Vytváří a rozvíjí se různá pletiva s různým zastoupením látek a velikostí buněk, ale také s různým objemem, stupněm vyzrálosti apod., což vše se projevuje také na výsledném tvaru a velikosti hlízy. Výraznou úlohu zde mají vnější podmínky (půdní a klimatické), zejména pak dostatek půdní vláhy a živin. Celý proces tuberizace neprobíhá naráz u všech hlíz a tak i za nejlepších podmínek existují rozdíly ve vyzrálosti sklizených hlíz, byť by šlo o hlízy jedné rostliny. Nejhrubější popis struktury hlízy zavádí následující strukturní prvky: slupku, krajový parenchym, vaskulární prstenec, středový parenchym a dřeň. Dřeň vybíhá svými rameny k očkům, k nimž také přimyká vaskulární prstenec. Poloha vaskulárního prstence pod slupkou je odrůdově závislá a závisí mimo jiné i na velikosti hlízy. Vzdálenost od povrchu hlízy je však obvykle několik mm. Z těchto pletiv se od ostatních nejvíce odlišuje vaskulární pletivo, málo významné svým podílem na celkovém objemu hlízy, zato však prostoupené cévními svazky se silnými a pevnými stěnami buněk. Obsah sušiny v různých částech hlízy je různý a je z převážné míry určen obsahem škrobu. Nejvyšší obsah škrobu je obvykle v oblasti vaskulárního prstence a klesá jak směrem k povrchu tak ke středu hlízy. Nejnižší obsah sušiny je ve dřeni (o pětinu až polovinu nižší než je maximální hodnota). Obsah škrobu také klesá směrem od pupku ke korunce. Obsah škrobu v hlíze je zčásti určován odrůdou, ale v rámci jedné odrůdy je významným měřítkem vyzrálosti hlízy, čím je vyšší obsah

22 22 škrobu v hlíze nebo v některé její části, tím je hlíza nebo její příslušná část vyzrálejší. Obsah škrobu v různých částech hlíz různých odrůd spolu navzájem souvisí a je spojen s obsahem sušiny regresním vztahem s regresním koeficientem v rozmezí 0,8 0,95 v závislosti na rozptylu dat v souboru. BLAHOVEC, 1996 dále uvádí, že mechanické vlastnosti jednotlivých částí hlíz lze zjišťovat vtlačováním válcového ocelového identoru s plochým čelem do hlízy. Porovnáváme-li středový a krajový parenchym, jsou hodnoty většiny parametrů sobě navzájem velmi blízké, to se týká především zdánlivého modulu pružnosti v rozmezí 2 4 MPa, pro penetrační pevnost krajového parenchymu byly naměřeny hodnoty asi o 10 % větší než u středového parenchymu. Penetrační pevnost i modul pružnosti dřeně jsou obvykle vyšší (až o jednu čtvrtinu) než odpovídající hodnoty pro středový parenchym. Rozbor experimentů s mechanickou deformací hlíz ukazuje, že při nízkých relativních deformacích (do cca 5 %) jde o deformaci kvazielastickou, zatímco při vyšších hladinách deformace jde o kvaziplastický proces, založený především na transportu vnitrobuněčných šťáv. Hodnoty naměřených mechanických veličin jsou ovlivňovány chemickým složením (obsah škrobu a vlákniny) a velikostí buněk v příslušné části hlízy Vliv odrůdové příslušnosti na mechanické poškození hlíz Podle VOKÁLA A KOL., 2000 je nabídka odrůd brambor velmi bohatá. Uvádí, že v našem sortimentu najdeme v současné době 33 odrůd domácího a 69 odrůd zahraničního šlechtění. Odrůdy jsou registrovány na základě prováděných polních a laboratorních zkoušek k zjištění odlišnosti, uniformity, stálosti a užitné hodnoty odrůd. Tyto zkoušky provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Registrované odrůdy jsou zapsány ve státní odrůdové knize ČR. V současné době je nejdůležitější vlastností jednotlivých odrůd brambor pro spotřebitele jejich stolní hodnota. Stolní hodnota je charakterizovaná tzv. varným typem, který se člení do čtyř skupin varný typ A, B, C a D. Pro pěstitele je však vedle stolní hodnoty brambor, která do značné míry určuje prodejnost produktu, důležitá i odolnost jednotlivých odrůd vůči mechanickému poškození. Podle výsledků výzkumů i praktických zkušeností je značná odrůdová rozdílnost v odolnosti mechanickému poškození a ukazuje se, že odrůdy málo odolné nemají naději na uplatnění při mechanizované produkci brambor. Na míru mechanického

23 23 poškození z hlediska odrůdy mají vliv faktory vyzrálosti hlíz, rovnoměrnosti vyzrálosti všech hlíz, velikostní vyrovnanosti hlíz a pevnost dužniny (TUČEK A VACEK, 1991). Z hlediska mechanického poškození jsou vhodnější plné tvary kulovité nebo kulovitooválné před ledvinkovými a zploštělými. Velikost hlíz jako vlastnost odrůdová i ovlivnitelná agrotechnickými zásahy má převážně dominující význam, neboť mechanické poškození je přímo úměrné energii, která na hlízy působí v jednotlivých úsecích technologického postupu sklizně a navazujících operací. Vzhledem k tomu, že ve sklizňových a manipulačních operacích je velmi častý pád hlíz, je ve všech pokusech, kde se sleduje mechanické poranění, průkazný vliv velikosti (hmotnosti) hlíz. V tabulce 2. jsou v procentech uvedeny jednotlivé charakteristiky mechanické odolnosti hlíz u nejrozšířenějších odrůd raných brambor tak, jak byly zjištěny při zkouškách mechanického poškození na šlechtitelské stanici Sativa Keřkov a. s. v roce 2004 a z pozorování hlíz z roku Tab. 2. Mech. poškození hlíz (%) v roce 2004 a skládkové choroby (%) v roce 2003 Odrůda Nepoškozené Pošk.nad 1,7mm Fuzár. hniloba Hniloby celkem Impala 54,1 2,9 0,0 0,0 Adora 62,7 0,0 0,0 0,0 Rosara 82,2 0,3 0,0 0,0 Krasa 72,1 5,5 2,9 2,9 Dolette 58,3 9,4 8,2 8,2 Velox 45,7 11,4 0,0 0,0 Lady Christ 73,7 5,6 0,0 0,0 Angela 58,6 4,9 0,0 0,0 Presto 79,9 0,0 0,8 2,0 Bellarosa 74,2 0,5 0,0 0,0 Solist 79,2 4,7 4,5 4,5 Flavia 51,6 2,5 0,8 0,8 Valila 51,7 11,4 0,0 0,0 Ambra 79,4 0,0 0,0 0,0 Agata 55 6,7 0,0 0,0 Arielle 47,5 9,2 1,7 1,7

24 24 Odrůda Nepoškozené Pošk.nad 1,7mm Fuzár. hniloba Hniloby celkem KE 234/79 79,5 3,0 0,9 0,9 VR ,4 0,0 5,5 5,5 Finka 77,4 0,4 3,7 3,7 Salome 92,1 0,0 0,0 0,0 YP ,5 1,0 5,4 5,4 ST ,9 6,2 0,0 0,0 ST ,0 0,4 0,0 0,0 VY 12/7 80,5 1,4 X X KE 234/47 82,2 1,2 X X 2.6. Základní metody zjišťování mechanického poškození a odolnosti hlíz Nejčastěji se mechanické poškození bramborových hlíz, jak již bylo uvedeno v kapitole 2.3., vyjadřuje v procentech na základě hodnocení hloubky poškození. Poškození se dělí na povrchové (do 1,7 mm nebo odřené na ploše větší než 200 mm 2 ), střední (1,7 5 mm) a těžké (nad 5 mm). Jednotlivá poškození pak lze přepočítávat pomocí koeficientů na jediné poškození. Pro zviditelnění poškození a tím snažší hodnocení se používají roztoky barviv. CMUNT, 1996 uvádí, že dalším řešením je zjišťování mechanického poškození hlíz přímo ve sklízecím stroji při sklizni. Tato metoda se nazývá polní test (sklizňová zkouška). Jednoduché měření však poskytuje nesnadno porovnatelné hodnoty rozsahu poškození. Zajištění porovnatelných podmínek při jednotlivých měřeních (pracovní režim stroje, fyzikálně mechanické složení půdy, kvalita odstranění natě a plevelů atd.) je totiž velmi obtížné. Pokud nejsou dodrženy stejné předpoklady, nelze porovnávat výsledky u jednotlivých odrůd mezi sebou a není možno ani porovnat výsledky z jednotlivých let či pozemků. Řešením problémů při polním testu může být jeho modifikace, při které je sklízecí stroj, popřípadě jeden z jeho pracovních mechanismů, použit jako stacionární testovací přístroj. Do sklízecího stroje jsou vkládány již sklizené nepoškozené hlízy. Výhodou tohoto způsobu testování je vyloučení vlivu půdy, počasí a terénu při měření. Nevýhodou polního testu obecně je potřeba početného testovaného vzorku, většího počtu pracovníků a vysoká energetická náročnost.

25 25 Podle KOČE, 1996 představuje nejmodernější pojetí zjišťování rozsahu mechanického poškození a jeho příčin elektronická umělá brambora. Jde vlastně o čidlo s průměrem 60 mm a váhou okolo 150 g, jímž se zjišťuje mechanické působení na obdobné předměty skutečné brambory- během jejich průchodu zemědělskou mechanizací, posklizňovými a skladovými linkami, během transportu ke zpracování. Tam všude jsou brambory neúprosně otlačovány, otloukány, odírány a zraňovány nešetrnou manipulací a agresivními hranami používaných technologií. Pod pláštěm umělé brambory je ukryt akumulátor jako zdroj energie, elektronické obvody, jednočipový počítač, paměť a snímač, který v milisekundových intervalech registruje rány, které brambora v provozu dostává. Vše je uvnitř uloženo v silikonovém oleji. Tvarem i hmotností se brambora umělá blíží průměrné živé bramboře, takže i její chování je obdobné. Přístroj je po dobu pěti minut zcela soběstačný, údaje ukládá a pak je pomocí připojení k počítači předá ke zpracování. Čidlo se pustí do proudu brambor a absolvuje s nimi průchod mechanizací, technologiemi a dopravními cestami. (Je také možné umělou bramboru zahrabat do řádku a nechat ji sklidit běžnou technologií.) Aby se umělá brambora neztratila (cena je v tisících euro), je vybavena miniaturním vysílačem signálu, s jehož pomocí je možné její nalezení, pokud se nepodařil odchyt ihned po průchodu sledovaným úsekem. Poté je zařízení připojeno k počítači nebo notebooku. Jeho speciální program pak získaná data vyhodnotí i graficky. Je tak možno získat graf nárazů v průběhu celého až pětiminutového měření, lze také ale určitý úsek graficky rozčlenit po tisícinách sekundy. Přístroj si pamatuje všechny údery jimž byl vystaven, až do hodnoty 190 N tedy 19 kg. Porovnáním tohoto grafického vyhodnocení s časovým snímkem průchodu sledovanou linkou jsou odhaleny kritické body: místa se zbytečnými nárazy o stěny zařízení, ostré hrany a přechody v dopravních cestách, volné pády. To vše pak slouží jako podklad pro úpravy technologií. Při zjišťování odolnosti bramborových hlíz proti mechanickému poškození můžeme zvolit několik způsobů. Při testování jednotlivých hlíz je možno působit na hlízu jako celek nebo na její povrchovou, popřípadě jinou definovanou část. Výzkumy provedené v této oblasti prokázaly rozdíly v odolnosti jednotlivých částí hlíz. To potvrzuje skutečnost, že hlízy nejsou homogenní materiál. Se širokou škálou možností zjišťování odolnosti hlíz brambor proti mechanickému poškození vyvstává ovšem problém dodržení porovnatelných podmínek při jednotlivých měřeních. Tak vznikly mnohé měřící přístroje, založené na

26 26 různých principech. Nejvíce rozšířeny jsou laboratorní metody zjišťování odolnosti bramborových hlíz proti mechanickému poškození ať již vycházejí ze statického nebo dynamického působení na hlízy. Ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě se pro zkoušení odolnosti bramborových hlíz používá, jak již bylo dříve uvedeno, vtlačování válcového ocelového identoru s plochým čelem do hlízy. Velmi rozšířeným testovacím přístrojem je odrazové kyvadlo. Jednoduchou konstrukcí a ovládáním je vhodné pro testování vlastností hlíz šlechtěných odrůd brambor. Princip měření odrazovým kyvadlem vychází z dynamického zatěžování hlíz rázem, které v praxi patří mezi nejrozšířenější způsoby působení okolí na hlízy. Modifikací odrazového kyvadla je také přístroj používaný ve šlechtitelské stanici Sativa Keřkov a. s., který pracuje na obdobném principu, jen na hlízu působí namísto kyvadla, plochá ocelová destička, která padá z určité, předem stanovené výšky. VOKÁL A KOL., 2000 upozorňuje, že dalšími projevy působení okolí na hlízy jsou tlak a smyk. Z principu tlakového namáhání vycházejí statické metody zjišťování odolnosti bramborových hlíz. Tyto přístroje s dlouhou historií vývoje jsou mnohdy konstrukčně a energeticky náročnější a proto nedoznaly tak široké uplatnění při sledování odolnosti bramborových hlíz proti mechanickému poškození Fáze skladovacího období hlíz brambor, odpočinek (dormance) hlíz PROCHÁZKA A KOL., 2001 uvádí, že dormance hlíz je výsledkem přizpůsobení rostlin na ty podmínky nepříznivého období, jimž byly rostliny vystaveny v dané zeměpisné šířce, kde probíhala jejich fylogeneze. Prohlubující se dormance hlíz a cibulí je v podstatě závislá na klesajícím poměru giberelinů (rostlinných hormonů) k inhibitorům. Po ošetření hlíz bramboru giberelinem dochází proto k rychlému přerušení jejich dormance, to umožňuje vysadit sklizené hlízy v létě a tak dosáhnout dvou sklizní brambor v jednom roce tam, kde jsou pro to vhodné klimatické podmínky. Ošetření rovněž umožňuje rychlé rašení hlíz při pokusech. Fáze skladovacího období: - Osušení (cílem je odstranění volné vody na hlízách) - Suberizace (cílem je zahojení mechanických poškození brambor při teplotě C, relativní vlhkosti větší než 95 % a obsahu CO 2 pod 1 %)

27 27 - Zchlazování (cílem je dosažení požadované skladovací teploty, u hlíz zpracovávaných na smažené výrobky se jedná o teplotu 7-10 C, u konzumních brambor 4 6 C a u sadbových brambor 2 4 C) - Období klidu (cílem je udržení kvality bramborových hlíz při výše uvedené a požadované teplotě, relativní vlhkost %) - Ohřívání (tato fáze sleduje hned tři cíle a to: snížení poškození při manipulaci, probuzení (naklíčení) a rekondicionování, tedy odstranění vytvořených cukrů. Toto se děje při teplotě 8-20 C, dle způsobu biologické přípravy) 2.8. Skládkové choroby vnikající do ran V současné době je evidováno velké množství skládkových chorob, ať už se jedná o choroby houbové či virové. V těsné spojitosti s mechanickým poškozením hlíz jsou však především Fusariová hniloba, Fomová hniloba a Měkká hniloba hlíz. Jejich výskyt hrozí hlavně tam, kde nejsou dodrženy potřebné požadavky na klima při jednotlivých fázích skladování (viz kap. 2.7.). Fusariová hniloba RASOCHA, HAUSVATER, DOLEŽAL, 2004 upozorňují, že Fusariová hniloba je nejdůležitější skládková choroba s běžným výskytem. Objevuje se pouze u mechanicky poškozených hlíz a její výskyt závisí jednoznačně na použité technologii sklizně a posklizňové úpravy. V minulosti byla vážným problémem a ztráty byly vysoké. Pěstování brambor s využitím technologie odkamenění významně snížilo ztráty způsobené touto chorobou. Příznaky napadení hlíz jsou koncentricky zvrásněné nekrotické skvrny na slupce, později s výskytem mycelia bílé, žluté nebo růžové barvy. V pokročilejším stádiu hniloby se mohou přidružovat další saprofytické druhy fusarií. Hniloba způsobená fusariem se projevuje na řezu hlíz vrstevnatou destrukcí napadené dužniny, obvykle s bílým myceliem a někdy s malými dutinami. První příznaky v podobě nekróz slupky se projevují většinou nejdříve měsíc po sklizni nebo po manipulaci ve skladu, kdy byly hlízy poškozeny. Při zvýšené vlhkosti ve skladu (potní vrstva, nedostatečné větrání, nadměrné množství zeminy a nedostatek vzduchu) dochází obvykle k sekundárnímu napadení bakteriemi a rozklad hlíz

28 28 je dokončen měkkou hnilobou. Pokud není s hlízami v průběhu skladování manipulováno a nedochází k dalšímu mechanickému poškození, fusariová hniloba se ve skladu dále nerozšiřuje z hlízy na hlízu a při dostatečném větrání napadené hlízy mumifikují. Choroba je způsobena několika druhy rodu Fusarium (nejčastěji F. solani var. coeruleum, F. sulphureum). Inokulum se vyskytuje v půdě, kde spory přežívají po mnoho let a jsou prakticky trvalým zdrojem infekce. Vyšší výskyt lze očekávat v lehčích písčitých a kamenitých půdách. Fusaria však nejsou schopna infikovat hlízy s neporušenou slupkou ani pronikat vrstvou suberizovaných buněk hojivého pletiva. K infekci hlíz proto dochází téměř výhradně v místě mechanických poškození a také při narušení hlíz jinými chorobami, především plísní bramboru. Při nešetrné přípravě sadby může dojít k infekci přes poraněné klíčky, tento způsob infekce má však minimální praktický význam. Při ochraně je základním a rozhodujícím opatřením zabránit mechanickému poškození hlíz. Tomu musí být přizpůsobena především technologie sklizně a posklizňové úpravy. K moření hlíz po sklizni proti fusariové hnilobě, které by vhodně doplňovalo ochranná opatření, nejsou u nás registrovány vyhovující přípravky. Fomová hniloba Skládková choroba, která se objevuje především v letech s chladným a vlhkým počasím v závěru vegetace a v období sklizně. U nás byla vážným problémem v 80. letech minulého století. V současné době je její výskyt nižší, což je také způsobeno šetrnějšími technologiemi sklizně a posklizňové úpravy, které méně poškozují hlízy. Chorobu lze pozorovat na hlízách nejdříve v listopadu a prosinci. Na slupce se tvoří propadlé nekrotické skvrny, které se postupně zvětšují. Povrch skvrn je hladký nebo nepravidelně zvrásněný, zřídka s tmavými pyknidami na povrchu. Pod nekrózami se v dužnině postupně vytvářejí dutiny pokryté fialově šedým myceliem s černými pyknidami. Houba napadá také stonky a příznaky se na nich objevují v závěru vegetace. Na bázích odumírajících stonků se tvoří podélné nekrotické skvrny s pyknidami hnědé barvy. Chorobu způsobuje houba Phoma foveata. Z pyknid tvořících se na bázi stonků se uvolňují spory, které jsou smívány deštěm do půdy a kontaminují hlízy. K infekci hlíz pak dochází prostřednictvím jejich mechanického poškození. Bez poranění slupky není původce schopen hlízy napadnout. Zdrojem šíření choroby je napadená a kontaminovaná