(Ne)Gramotný rodič Jak neselhat jako rodič" Klíč k úspěchu dospělých" Lucie Königová" (Ne)Gramotný rodič

Transkript

1 Jak neselhat jako rodič" Klíč k úspěchu dospělých" Lucie Königová" 1

2 Obsah " "" Úvod.. 2" 1. Každý musí začít nejdřív u sebe 7" 2. Myslet nejdřív na sebe není sobecké.. 9" 3. Principy sebepoznání sebevýchovy sebekoučinku 11" 4. Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy.. 14" 5. Rodinné hnízdo semeniště emočních programů 15" 6. Partnerský vztah je vzor pro budoucí partnerství mých dětí. 21" 7. Partnerská kompatibilita ve výchově dětí 23" 8. Máma a táta primární autority.. 25" 9. Sourozenecký vztah 27" 10. Generace přes kopírák jablko nepadá daleko od stromu 31" 11. Generační vzorce výchovy zdroj zastaralých stereotypů 33" 12. Proč přetnout destruktivní generační vzorce výchovy 39" 13. Následky destruktivních generačních vzorců. 43" 14. Zákon zkvalitňování nové generace.. 45" 15. Negramotný rodič hlavní rodičovské omyly 48" 16. Gramotný rodič základní rodičovské principy 56 " 17. Praktické nástroje a techniky gramotného rodiče 65" "" Závěr 72 2

3 Úvod" Děkuji vám ze srdce, že jste si zakoupili tento e-book. Těší mě tedy, že se s vámi mohu podělit o mé nastřádané poznatky, které nejen fungují, ale hlavně povedou k dlouhodobému úžasnému vztahu s vašimi nejbližšími. Zkušenosti, principy a omyly, které zde popisuji, jsem nashromáždila nejen z mého osobního života, ale především z mé dlouholeté praxe, životního kouče. Jsou to skutečné autentické příběhy, situace a fakta, která se stala. Tyto skutečnosti mě právě intenzivně motivovaly se začít věnovat víc zdroji problémů, příčině, prevenci, osvětě, protože z křesla kouče denně řeším především až způsobené následky. Celý projekt se rodil postupně. Přímo se mnou rostl.% Sama jsem si v rámci mé role mámy a celoživotního zájmu o osobní růst řešila různé situace, které mě na cestě potkávaly. Učila se je chápat. Přijít na jejich původ. Odstranit od kořenu ze svého života. V té souvislosti mi začalo postupně docházet, že to nejsem já Lucie, ale nějaké převzaté vzorce chování. Že se potýkám s následky mých vnitřních strachů, bloků, obav, nejistot a všechny souvislosti s nimi, které se mi promítaly do mého života, mi začaly postupně docházet. Celé uvědomění mých vlastních problémů, které jsem musela v život řešit, a opravovat tak následky mých negramotných rodičů. 3

4 Moje vnitřní vzorce chování mě ovlivňovaly v mých rozhodováních. Vedly mě buď k úspěchu, nebo selhání.% Zapomněla jsem na sebe jako Lucii v roli mámy i ve vztahu. Neuměla jsem si prosadit i jenom moje vlastní aktivity, kamarádky, čas pro sebe. Postupně jsem si uvědomovala špatného vzoru pro dceru i syna. Dávání sebe na druhou kolej, finanční nesamostatnost a závislost na partnerovi. Celkové nastavení mé původní rodiny k práci, k sobě, ke zdraví, ke vztahům, k úspěchu, k penězům apod. Zakořeněné generační vzorce z naší rodiny již od předchozích generací. Role matky jako pečovatelky a otce jako živitele a finančního zajišťovatele rodiny. Sama jsem dělala ve výchově také plno chyb. Kopírovala jsem nevědomě špatné vzorce chování mých rodičů. Myslela jsem si, že dělám to nejlepší, ale přitom to neneslo to pravé ovoce. Právě díky mým osobním zkušenostem rodiče, i z mé praxe životního kouče, cítím velkou potřebu předávat mé poznatky dál. Šla jsem sama jako rodič formou pokusů a omylů. Vnímala následky mého chování a učila se z chyby a hned je napravovala. Často to nešlo jen tak lehce. Zpočátku jsem držela pevně moji rodičovskou ruku jako autority. Měla jsem obavy, že když povolím, budou si se mnou děti dělat, co chtějí. Naštěstí mi včas došlo, že moje chování není cesta k harmonickému vztahu. Začala jsem hledat nové cesty a řešení. V osobním i profesním životě. V roce 2010 jsem se na své profesní křižovatce rozhodla jít již vlastním směrem. Dělat, co mě baví a dává mi skutečně smysl. Odešla jsem po 14 letech z korporace a vydala se na cestu, kam mě to nejvíc táhlo. Jako životní kouč jsem začala pomáhat druhým, zorientovat se na svých křižovatkách. Vyvést je z nich ven. Rozvinout jejich vnitřní potenciál. 4

5 Začala jsem si uvědomovat víc a víc, že řeším především následky negramotných rodičů, mých klientů, kterým je 20, 30, ale i 60 a více let. % Problémy, se kterými se na mě klienti obracejí, jsou totiž většinou převzaté a automaticky zkopírované základní principy, vzorce chování a programy, které sami do sebe jako děti nasáli. V jejich životě se jim pak jen dokola opakují, v různých situacích. Mají problémy ve vztazích s partnerem, s dětmi, se svými rodiči. Nevěří si, neumějí najít práci, co je baví. Nemají se rádi. Trpí strachy, obavami z budoucnosti. Jejich úzkosti přecházejí až do depresí a neumí se z nich dostat ven. Dospělí někdy i dlouhé měsíce řeší svoji vnitřní emoční paseku, kterou jim nepoučení rodiče kdysi způsobili. % Určitě dělali jejich rodiče to nejlepší, co uměli, ale chyběla jim sebereflexe, informace, další vzdělání, aby dokázali vnímat, zdali je jejich přístup pro děti skutečně to nejlepší. Z tohoto zdroje čerpám také pro další vzdělávání dospělých. Osvětu, prevenci, jak předejít tomu, aby jednou děti svých rodičů nemusely hledat pomoc u psychologů, terapeutů, koučů a dalších pracovníků pomáhajících profesí. Vedle veřejných přednášek, osobního koučinku, workshopů a dalších vzdělávacích produktů je tento e-book dalším nástrojem, jak šířit myšlenku, že začít musí každý u sebe. 5

6 Každý musí začít nejdřív u sebe. % Jsem vystudovaný andragog, vzdělavatel dospělých. Vzdělávání, rozvoj a péče o dospělé a jejich potenciál byl odjakživa i mým koníčkem. Stal se následně i profesí. Vždycky mě můj talent táhl podporovat, motivovat, učit, inspirovat a rozvíjet potenciál druhých. Pomáhat zvládat různé životní křižovatky. Doprovodit kus cesty. Projít životním úskalím. Najít cestu k sobě, sebehodnotu a sebejistotu. Vrátit se do života. Najít práci, která naplňuje apod. Cítila jsem, že potřebuji pomáhat především dospělým, protože tím automaticky pomáhám i dětem. Problémy dětí jsou jen odrazem problémů dospělých. Když si problém vyřeší dospělý, tak dítě žádný problém nebude zrcadlit.% Sebevědomí, sebejistota a sebehodnota, které bychom přáli našim dětem, musíme nejdřív ztělesňovat my sami. Principy úspěšného rodiče nejsou jen pro vztah s dětmi. Jsou i pro vztah k sobě, ke svým partnerům, zaměstnancům, kolegům i dalším lidem v našem životě. Konkrétní principy, omyly, metody, techniky a další nástroje jsem nastřádala, a také si potvrdila jejich funkčnost v mé několikaleté osobní koučinkové praxi a denní práci s lidmi. Při jejich uplatňování se začala ve vztazích a v rodinách vytvářet pohoda a klid. Jsou ze skutečných příběhů i těch, kteří vyrůstali ve vlivu gramotných rodičů, a tyto principy se v nich přirozeně zakořenily a díky tomu sklízejí v životě blahobyt. 6

7 Z mé rodičovské praxe. Mám dvě skvělé děti. Patnáctiletou dceru Belindu a dvanáctiletého syna Olivera. Jsou to zdravě sebevědomé a úspěšné osobnosti. Znají svoji hodnotu. Nejenže si jdou za svými cíli, ale ony si je již i průběžně plní. Žijí doslova své sny. Vzájemně si tyto energie předáváme. A to je úžasné. Máme spolu skvělý vztah. Moje děti se pro mě staly přímo vzory, inspirátory a motivátory pro moji další osobní i profesní cestu. Důkaz, že sny se dají žít.% Jedním z mých splněných snů je přímo tento e-book. Těší mě, že jste se stali součástí zhmotnění mého snu a těším se případně i na osobní setkání na mých přednáškách nebo při jiných příležitostech. V budoucnu bych ho chtěla v rozšířené formě vydat jako knihu. Vzdělávat dospělé, šířit dál osvětu, protože vím, že tím pomohu nejen dospělým, ale i dětem. Ve vztazích se vytvoří pohoda a děti svých rodičů nebudou omyly přenášet dál na své děti. Principy gramotného rodiče se stanou přirozenou součástí jejich života. V pomoci dospělým pomáhám zároveň i dětem.% Přesně tuto větu jsem před mnoha lety odpověděla mé sestře, když mi říkala: Já se chci věnovat již jenom dětem, pomáhat jim, protože u nich to má smysl a perspektivu. Dospělí jsou již ztracený případ. U nich se již stejně nedá nic napravit. Vůbec jsem s ní nesouhlasila. Naopak jsem byla plně přesvědčená, že je právě potřeba pracovat s dospělými. Problémy dětí jsou totiž následek problémů a chování dospělých. A pokud začnu pracovat s dospělými, tak automaticky pomohu i dětem. A to jsem vůbec netušila, 7

8 že si jednou vyrobím takový projekt a související produkty, které přesně moji myšlenku zhmotní. Myšlenka uceleně šířit následky negramotných rodičů a pomoci tím nejen dospělým, ale i dětem mě denně utvrzuje, že byla správná. Co mě téměř denně zastavuje a utvrzuje, že je potřeba, aby začal každý nejdřív vzdělávat sebe. Přeji vám pohodový vztah nejen sami se sebou a s partnerem, ale i s vašimi dětmi. Věřím, že vám tento e- book bude přínosný. 8

9 1." Každý musí začít nejdřív u sebe" Jablko nepadá daleko od stromu. Když dospělý sám není zralá osobnost, tak vychovává opět jen nezralý plod. 9

10 (Do)Vychovat musím nejdřív sebe. Možná si říkáte: Proč mám (do)vychovat nejdřív sebe? A jak? Vždyť to byl úkol mých rodičů. Na to je již pozdě Musím se s tím smířit Moje návyky a způsoby chování jsou již tak zakořeněné, že s nimi nemohu nic dělat. Vychovávat se dá jenom dítě. Jenomže to je naštěstí omyl. Výchova, vzdělávání a péče o sebe je celoživotní proces. Týká se i dospělých. Naštěstí to není jen doménou dětí. To bychom se jako dospělí zastavili v osobním růstu ukončením školy a dál se nevyvíjeli. Mnozí dospělí tuto cestu zvolili. Zastavili se. Naučila nás škola vše pro plnohodnotný život? Škola nám dala jenom malý teoretický základ. Naše další vzdělávání, pokud se chceme v životě plně realizovat, je nutností. Další vzdělávání, výchova a péče o sebe je celoživotní proces. Vytváříme tím příležitosti svůj život naplno prožít.% Osobní růst je přirozenou součástí života. I když musím říct, že se bohužel řada dospělých po ukončení školy ve vývoji skutečně zastaví. Náš školský systém často dokáže tak otrávit vztah ke vzdělávání, že se lidé mnohdy odmítají cokoliv dál učit. Dokončí své řádné školní vzdělání. Hodí tašku do kouta a knížky nechtějí vidět do konce života. Mají s nimi spojené tak nepříjemné zážitky, že se od nich chtějí maximálně ochránit. Přímo mají odpor se dál vzdělávat a na sobě jakkoliv pracovat. Tím si ale naopak nejvíc ubližují. Odsuzují se k lidskému polotovaru, který si v nevědomí odžije svoji pozemskou etapu a s vnitřní prázdnotou opustí tento svět. 10

11 Jako dospělí si již můžeme vybírat, co se učit. Vzdělání je důležitá péče o našeho vnitřního člověka. Pokud si uvědomím, že mi rodiče něco nepředali, nebo předali špatně, a nechci jejich chování kopírovat dál, je již můj osobní úkol to změnit. Dokonce je moje povinnost to změnit a nepředávat dál na své děti. Odpusťte v sobě svým rodičům. Dělali to nejlepší, co uměli.% Naše rodiče automaticky přebírali vzorce chování od svých rodičů, prarodičů, praprarodičů. V jaké době žili? Jsou vůbec tyto programy stále platné? V jejich době jim třeba pomáhaly. Mohly je chránit před utrpením. V naší době nám však tyto stejné programy mohou vést k utrpení a depresím. Když byl hlad, válka, bída, nouze, tak určitě pomohly věty: Buď rád, že vůbec žiješ. Buď rád i za to málo, co máš. V naší zemi nám bezprostředně již nehrozí hlad, válka, bída. Tyto podobné programy stejně dál automaticky používáme. Vedou nás však k pocitu provinění, že chci víc. Že mohu být za nevděčníka. Blokují člověka se rozvíjet. Následovat touhy. Neumíme pak přirozeně a s láskou podporovat sebe ani své blízké. Blokujeme potenciál. Nerozvíjíme ho. Změnit neplatné programy je cesta, jak uvolnit svůj duševní potenciál a být pro děti tím správným vzorem. 11

12 Pokud se tedy ve svém životě necítíte dlouhodobě šťastně, spokojeně, naplněně, tak vám do života rodiče nepředali správné programy úspěchu a prosperity. Případně máte již neplatné programy pro aktuální dobu. Narážíte na neúspěchy, nezdary a nespokojenost. Pokud sebe nezměníte, budete předávat tyto programy automaticky dál i na své děti. Zodpovědnost za svůj život a jeho kvalitu má každý sám. Dovychovat musím nejdřív sebe.% 12

13 2. " Myslet nejdřív na sebe není sobecké" Myslet nejdřív na sebe je nutné, správné a vůči okolí ohleduplné. 13

14 Myslet na sebe je ohleduplné vůči okolí. Když tento fakt připustíme a naučíme i naše děti, tak si vzájemně nejvíc pomůžeme. Připravíme tím pro život sebevědomého člověka, který si bude uvědomovat svoji hodnotu a bude si sebou jistý. Dokáže se o sebe opřít. O své pocity. Stane se příjemným společníkem, motivátorem, inspirátorem a autentickou osobností. Narozením přebíráme plnou odpovědnost za svůj život.% Příroda sama rozhodla, že devět měsíců má za své dítě plnou zodpovědnost matka. Skutečně za něj ŽIJE. Dýchá, tráví, vylučuje. Po devíti měsících se odstřihne pupeční šňůra a miminko musí začít samo dýchat, trávit a ŽÍT svůj vlastní fyzický i duševní život. Nemůže již zůstat napojené pupeční šňůrou na matku. Jeho fyzický potenciál by neměl dostatek místa. Jak by se vešel dvoumetrový syn do břicha své matky? Myslet nejdřív na sebe je cesta k plnému rozvoji potenciálu člověka.% Stejné je to i s duševním potenciálem. Ten se může plně vyvinout, jenom pokud se odstřihne emoční pupeční šňůra. Rodiče přestanou cítit i za svoje děti. Nechají je cítit samy a respektovat jejich pocity. Matka neví lépe, co dítě baví. Co jeho duši lahodí. Co nasytí jeho vnitřního člověka. Co naplňuje jeho třetí složku osobnosti. Necítí za své dítě. Jak může matka cítit, zdali má její dítě třísku na prstu? To dokáže cítit jedině dítě samo. Stejné je to i s emocemi. Budeme-li správně podporovat u dětí, aby myslely nejdřív na sebe, dokážou lépe a rychleji a bez pocitu viny vyjádřit své emoce, pocity. Projevit je. Díky tomu bude možné lépe komunikovat, spolupracovat a vytvořit co nejefektivněji vzájemnou dohodu a pohodu. 14

15 Je to někdy těžko pochopitelné. Máme v sobě silně zakořeněné, že myslet na sebe je sobecké. Ovšem sobecké je to v případě, že vše chci jenom pro sebe a nic pro druhé. Ale pokud myslím nejdřív na sebe a budu příjemně umytý, najedený, odpočatý, spokojený a duševně nasycený člověk, tak jsem přínosem právě i pro druhé. Mohu druhým ze sebe dát nejvíc. Chci-li pro sebe životní spokojenost, tak to neznamená, že ji nechci pro druhého, že mu ji chci brát? Životní spokojenosti a lásky je dost pro všechny, jako vzduchu na planetě. Je pro každého, kdo si ji vezme. Naučme se každý sám vdechovat dobrý pocit a dýchat nejdřív za sebe, jinak právě neohleduplně způsobuji, že mi bude muset umělé dýchání dávat druhý. Nemyslet nejdřív na sebe je sobecké.% Můžeme si to ještě jednoduše přiblížit u fyzického těla a péče o něj. Pokud nebude každý myslet nejdřív na sebe, svoji fyzickou hygienu, bude hladový, nevyspalý a zanedbaný, bude svým fyzickým zápachem znepříjemňovat život svému okolí. Dokonce může okolí i ohrožovat. Třeba hladový, zanedbaný a nevyspalý řidič autobusu doslova ohrožuje cestující. Tudíž, budu-li myslet nejdřív na sebe, je to pro mé okolí to nejlepší. Nepřidělám mu tím starosti. Stejné je to i v duševní rovině. Svým nenasycením, nespokojeností, otráveností, negativismem šířím okolo sebe emoční zápach, tlak a nepříjemný pocit. Mému okolí nebývá v mé blízkosti příjemně. Nasytit se fyzicky i duševně je úkol každého jedince, nikdo jiný to lépe neumí. 15

16 3. " Principy sebepoznání sebevýchovy sebekoučinku" Sebekoučinkem mohu hned změnit svůj svět. 16

17 Jak jsme v předchozích kapitolách zmiňovali, že začít musíme u sebe a myslet na sebe není sobecké, tak právě tyto dvě věci jsou základem pro hlubší sebepoznání a související sebevýchovu. Tím mohu růst dál a rozvíjet svoji osobnost. Jako člověk, partner, rodič apod. Správně inspirovat děti. Celou kapitolu uzavřu ještě základními principy sebekoučinku, díky kterému je možné na sobě pracovat hned a měnit okamžitě svůj svět. Sebevědomí, sebejistota a sebehodnota jsou zprofanovaná slova. Natolik omílaná ze všech stran, že téměř pozbyla svůj původní význam. Všechny začínají na sebe. Uvědomění, kdo jsem? Kam směřuji? Co jsem? Jakou mám hodnotu? V co věřím? Co je mým smyslem? Jaké mám v životě poslání? Jaké jsou moje hodnoty? Všechna tato slova se opírají o vnitřní pocity člověka. Rodiče často neandrtálsky znevažují pocity svých dětí: To cítíš špatně. % Kdo je tedy schopný určit lépe moji sebehodnotu? Kdo ví lépe o mé sebejistotě, v čem si jsem jistý? Kdo ví lépe, jestli mi chutná víc maso, nebo zelenina? Je to shodné, jako jestli je mi zima, nebo horko, nebo zdali mě baví učit druhé lidi, nebo sedět v účtárně? Princip vyhodnocování mých pocitů je úplně shodný nejen u známých pěti smyslů, jako je zrak, čich, chuť, hmat, sluch, ale i u pocitu. Tudíž i naše děti jedině samy umí nejlépe určit a vyhodnotit jejich vlastní pocit. Šestý smysl POCIT umí vyhodnotit nejlépe každý sám, jako ostatních 5 smyslů. 17

18 Rodiče nemohou děti naučit, co sami neumí.% Poznejte tedy 7 principů sebepoznání, sebevýchovy a sebekoučinku. Jsou jednoduché. Uměli jsme je jako děti. Postupně je v nás rodiče zatlačili. Brali si právo rozhodovat i za naše pocity. Začali jsme je v sobě zatlačovat. Je třeba je znovu uvolnit a aktivovat v sobě: 1. Poznat sebe. To jsem JÁ. Naučit se vnímat. 2. Znát svoje silné a slabé stránky. To umím a jde mi dobře. To mi zase nejde a je to v pořádku. Nemusím vše umět. 3. Respektovat svoje pocity. Připustit je. Opřít se o ně. 4. Vyjádřit je. Komunikovat. Mluvit o nich s patřičnými lidmi. Se svým okolím, s partnerem, s nadřízeným, s dětmi apod. 5. Pokud se týkají jenom mě, mých vnitřních nejistot a chci si je urovnat jenom se sebou, mohu se z nich vypsat. Vyjádřit je na papír. Mohu jít do přírody. Mluvit nahlas. Samomluva je metoda, kterou umožním volně mluvit o mých pocitech a zároveň je poslouchat. Vyslovit je. Vyčistit tak vnitřního člověka. Jen tak v duchu přemýšlet bez vyslovení nahlas je totiž často neefektivní. V myšlenkách někdy odfiltrováváme, co bychom nechtěli slyšet. Tím se však sami vnitřně brzdíme. 6. Uvědomit si, co mi chybí. Schází. Co v životě potřebuji. Konkrétně to specifikovat. 7. Napsat si kroky, jaké začnu k mému životnímu nasycení podnikat. Já sám, se svým partnerem, v práci, s dětmi apod. Pokud si s tím úplně neumím poradit, mohu požádat o pomoc druhé. Kamarády, známé. Někoho, kdo podobnou situací již prošel. Kdo mi může dát zajímavou radu, jak nejlépe situaci zvládnout. 18

19 Dobrá rada vás může katapultovat. Sami si dokážeme v něčem pomoci jen částečně nebo i vůbec. % Někdy je nejlepší vyhledat nezávislého člověka. Terapeuta, poradce, kouče, mentora. Nezůstávat příliš dlouho sám v nespokojenosti, nejasnosti a nejistotě. Dobrý odborník vám snadno dokáže pojmenovat, co se vám děje, proč a jak z toho ven. Nemusíte se v tom sami dlouho plácat. Neumět si poradit je normální. Okolo jsou lidé, kteří rádi pomohou. Nikdo na světě si neumí ve všem sám poradit. Je přirozené potřebovat pomoc. Není to neschopnost ani slabost. Potřebovat pomoc je zdravé vnímání své momentální situace a nejrychlejší způsob jak z toho ven. Kouzelnou otázkou: Proč? dokážu přijít na mé vnitřní bloky. % Určitě je ale dobré alespoň nějak začít. Nezůstávat v nespokojenosti. Řešení je vždycky. Sebekoučink je způsob, jak najít odpovědi na vnitřní otázky a bloky, které mě nechávají točit v kruhu. Všechny odpovědi máme totiž v sobě. Stačí si položit kouzelnou otázku: Proč? Tou se zavrtávám do svých hlubších vrstev a vytahuji ze sebe odpovědi. Pokud například toužím mít práci, která by mě naplňovala, a stále ji nemám, tak si mohu v sobě najít vnitřní programy, které mě nepouští ji mít. 19

20 Položím si nahlas otázku: Proč nemám práci, která by mě bavila? Možné odpovědi: Nevím, co mě baví. Za to, co mě baví, mi nikdo nebude platit. Co mě baví, není nic extra. Co mě baví, umí každý je to lehké. Práce, aby nesla peníze, je vždycky otravná. Všechny tyto programy mohou být bloky, které člověka drží na místě. Nepouští cokoliv dělat. Neumožňují vidět přirozeně profesní cestu, ve které by člověk cítil naplnění. Je potřeba je odstranit, změnit, vymazat a nepřenášet dál na svoje děti. 20

21 4." Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy" Chování okolí ke mně je jenom projekce mého chování vůči sobě. 21

22 Mohu si stěžovat, jak se ke mně partner chová. Jak jsou ke mně děti drzé. Jak si ke mně kolega dovoluje. Jak mě nadřízený nerespektuje. Jak je vše jen na mně. Jak mi nikdo nepomůže. Jak mě všichni okolo jenom využívají. Jak mě nikdo nechápe a nepomůže mi. Všechny tyto pocity jsou jenom projekce mého vztahu k sobě. Pokud se k sobě nechovám hezky, nedám sebe na první místo, nerespektuji se, neumím říct NE, nevěřím si apod. tak nemohu vidět takový přístup ke mně ani od mého okolí. Pokud se bojím o sebe opřít, postavit se za sebe a svůj názor, zůstávám ve vlivu názorů, nálad a chování okolí ke mně. Jsem jako loďka na moři, která se potácí ze strany na stranu ve vlivu vnějších podmínek. Větru, vln, útesů a dalších vnějších faktorů. Dokud nepřevezmu 100% zodpovědnost za sebe, své pocity, rozhodnutí, názory, tak budu stále zůstávat ve vlivu okolí. Nejsem-li na své životní cestě kapitánem s kormidlem ve vlastních rukách zůstávám obětí vnějších vlivů. % Jak se chovám k sobě, jak se o sebe starám, jakým mám k sobě vztah, je zároveň vzorem pro mé děti. Nenaučím-li sebe dát na první místo a budu-li stále poskakovat a obhospodařovat pocity a potřeby druhých, tak zůstanu jenom polotovar. Stejně dopadnou i moje děti. Z dcery bude matka posluhovačka a servis maker a syn bude jednou ve své partnerce takovou hospodyni očekávat a vyžadovat. Toto uvědomění mě zastavilo a přimělo se sebou začít okamžitě něco dělat. Představa, že jednou u mé dcery na návštěvě ji uvidím strhanou se zástěrou u kuchyňské linky a v synově domácnosti, jak on tráví čas schovaný za počítačem, tak jsem se úplně zděsila. Je potřeba začít budovat nejdřív vztah k sobě. 22

23 Nečekat, že mě okolí začne chápat, respektovat a milovat takovou, jaká jsem. To není ani jeho úkol. Příroda, v rámci pudu sebezáchovy každému živému tvoru naprogramovala, že se nejdřív musí postarat o sebe. Jak má tonoucí zachraňovat dalšího tonoucího. Nejdřív se musí na hladinu dostat sám, aby se nadechl. Základem kvalitních vztahů s okolím je kvalitní vztah k sobě.% Jde o celkové uvědomění, které mohu udělat jenom sama se sebou. Kam směřuji? Jaké jsou moje silné stránky ty podporovat. Jaké jsou moje slabé stránky ty neřešit nebo delegovat. Respektovat moje pocity. Naučit se odpočívat. Umět i nic nedělat. Naučit se zastavit. Užít si čas i jenom sama se sebou. Umět dát nohy nahoru, i když je rodina doma. Naslouchat svým vnitřním pocitům. Umět si říct o pomoc. Nebát se požádat o radu. Naučit se říkat NE. Tyto věci často neumíme. Máme pocit, že jako mámy a tátové musíme pořád fungovat. % Starat se a pečovat o druhé. Jako by nás partnerství, manželství a rodičovství odsoudilo sloužit již jen dětem a rodině. Přitom jsme to pořád my sami, co jsme v mládí svobodně poskakovali. Proč již nemůžeme dál i jen tak poskakovat podle sebe. Svobodně jsme se rozhodli vzít si svobodu? Proč si vůbec neumíme svobodu dopřát i v parametru partnerka, manželka, rodič, matka Umíme si ji dopřát až někde na neutrální půdě. 23

24 S kamarády, kamarádkami mimo domov. Vlastně s cizími lidmi. S těmi nejbližšími se cítíme nesvobodně. Zavázáni vzájemným očekáváním a povinnostmi. Něco je špatně? Pokud se doma s dětmi nenaučím cítit svobodně, nebudou se ani ony doma s nejbližšími jednou cítit svobodně.% Takové nastavení je zárodek pro úlety do alkoholu. Potřeb se urvat o víkendu. Odjet s kamarády daleko a nadýchat se svobody. Najít si milenku. Neumíme být i jenom sami sebou. Neumíme pak být sami se svými nejbližšími. Nejde nám se vedle nich uvolnit. Svobodně se radovat. Naši nejbližší se pro nás stávají obavou, že nás budou kritizovat. Že nám nebudou dávat lásku, pokud se nechováme podle jejich představ. Je to jednoduše začarovaný kruh, který se stále opakuje. Pojďme to změnit. Za můj dobrý pocit není nikdo jiný zodpovědný než já sama. % Někdy máme pocit a potřebu se všem zavděčit. Víte proč? Protože se bojíme kritiky. Naši sebehodnotu necháme určovat okolím. Jsme napojení na své okolí a jeho názory víc, než je pro nás prospěšné. Vztah k sobě nám právě proto často nejde budovat, protože je pro nás především důležitý vztah s naším okolím. Ale to je omyl. Je potřeba, aby to bylo obráceně. 24

25 Kvalitní vztah k sobě přirozeně buduje kvalitní vztahy s okolím.% Nikdy to není obráceně. Nikdy nemůžu mít krásný vztah k sobě, až když budu mít krásné vztahy s okolím. Případně je to jen krátkodobé šidítko. Napumpuji si svoji sebehodnotu a dobrý pocit tím, jak se ke mně okolí chová, ale to vydrží jen tak dlouho jako vzduch v balónku. Začne postupně zase ubývat, a pokud ho okolí nedofoukne, tak mi začne opět klesat. Kde tyto defektní programy vznikly? Opět doma. Rodiče nám jako dětem dávali lásku jen s podmínkami. Cítili jsme, že jsme milováni rodiči, až když jsme něco udělali. Za výsledky. Za výkon. Za známku. Za uklizený pokoj. Za pochvalu paní učitelky. Důkazy zasloužené lásky jsme dostávali od okolí. Nenaučili nás mít bez podmínek. Bezpodmínečná láska k dětem je učí mít k sobě ten nejlepší vztah. 25

26 5." " Rodinné hnízdo semeniště emočních programů" V rodině se do hlav dětí zasévají semínka budoucích úspěchů, nebo životních nezdarů. 26

27 Rodina je klíčovým místem, kde se do hlavy dítěte zasévají všechna hlavní nastavení. Programy, vzorce chování, principy pro jeho celý další život. Z pohledu dítěte je rodič, rodina, domov a okolní prostředí, ve kterém vyrůstá, vzorové nastavení jeho celého života. Utváří se mu v něm pohled na fungování světa. V rodině se v hlavě dítěte formuje vztah k práci, k penězům, ke svému zdraví, ke vztahům s okolím. Vztah k sobě, k partnerovi, k autoritám apod. Dítě do sebe nasává všechny principy, kterými se pak dál ve svém životě automaticky řídí. Vše, co se děje v rodinném hnízdě, vnímá jako správné. Stává se to jeho vnitřním zákonem, kterým ve svém životě dál automaticky žije. Cokoliv vidí, dělá, děje se mu, bere odevzdaně jako fakt. Tak to prostě je. V prostředí rodičů se v hlavách dětí zakořeňují názory a pohledy na různé situace, jejich způsoby řešení, zvládání, stresu, hněvu apod. Také prožívání radosti. Jak si užívají život nebo spíš přežívají v problémech a starostech. Jak se k němu chovají. Jak se chovají rodiče k sobě. Jaký mají vztah k práci, k penězům, k životu apod. V hlavě dítěte se vytvoří nastavení vnímání světa, podle kterého jede ve svém životě automaticky dál. Zdali je to pro něj nastavení úspěchu, nebo neúspěchu, pozná sám až časem ve svém životě, podle toho, jak se mu bude dařit. Obvykle se nikam dál neposune, než jsou jeho rodiče. Co mu předali, to sklízí. Pokud nezaseli programy úspěchu, tak nemůže sklízet úspěch. Negramotný rodič vychovává další negramotné rodiče.% Intenzivně si uvědomuji, kolik negramotných rodičů vychovává další negramotné rodiče a předává dál automaticky svoje destruktivní vzory chování. Vidím to všude kolem sebe. Když jdu okolo dětského hřiště, kde rodiče agresivně křičí na děti. Pořád je napomínají, opravují, upozorňují na různá rizika. Kritizují, co dělají. V restauraci, jak je nutí jíst, co by sami nejedli. Vyhrožují zákazy. Manipulují je, že když nesnědí, tak půjdou hned domů, vrátí koupené pastelky, půjdou spát. Vyčítají jim, že mají moc energie a pobíhají. Uvědomuji si, že vychovávají bohužel další klienty, kteří jednou budou řešit své nízké 27

28 sebevědomí, strachy, nejistoty, obavy a vnitřní bloky, které jsou příčinou nejrozšířenější a plíživou psychickou nemocí, kterou je deprese. Rodiče, nevychovávejte z dětí další klienty, kteří jednou budou řešit nízké sebevědomí, strachy, obavy, nejistoty, ztrátu smyslu života a z nich vzniklé deprese% Naštěstí se vše dá napravit. Začít ale musí dospělý nejdřív u sebe. Nikdo není odsouzený v životě trpět a být nespokojený. Nikdo nejsme obětí, pokud se proto sami z nějakého důvodu nerozhodneme. Každý dělá to nejlepší, co umí. I naši rodiče dělali to, co si mysleli, že je pro nás nejlepší. I oni sami byli děti svých rodičů a odnášeli případnou rodičovskou negramotnost svého otce nebo matky. Důležité je to přijmout tyto posbírané zkušenosti jako informaci a začít s tím něco dělat. Na programování dětí mají vliv určitě i další autority v jeho životě. Škola, trenéři, média, jejich idolové a různí inspirátoři. Do jaké míry se všemi těmito dalšími autoritami nechává dítě ovlivnit je však opět dáno kvalitou jeho rodinného hnízda. Pokud není doma bezpodmínečně přijato, hledá přijetí jinde. Pokud doma cítí napětí, tlaky, problémy, tak hledá pohodu, klid v jiném prostředí. Pokud se o něj doma nikdo moc nezajímá, tak hledá pozornost jinde. Pokud doma není nikdo z rodičů přirozeným a zdravým vzorem, tak si dítě hledá svůj vzor mimo domov. Hledat chyby u druhých je strach nebo neschopnost převzít zodpovědnost za své vlastní chyby. 28

29 Často slýchám, že doma se rodiče mohou snažit sebevíc, ale jejich dítě zkazí ostatní. Škola, parta, média, a vůbec celý špatný svět, který je za dveřmi domova. Že to nemohou již vůbec ovlivnit. Že jsou bezbranní, jakmile dítě začne být konfrontováno s cizím okolím. Ale to není vůbec pravda. Svět je krásný a otevřený pro štěstí radost a lásku všem. Pokud kvete vše doma, tak se jenom vůně a krása kvetoucího rozšiřuje i dál za dveře rodinného hnízda. Pokud je však v rodině vztahová hniloba, negativismus, kritičnost, ublíženost, křivdy, nespravedlnost, tak se zkušenosti a vnímání celého světa nese dál v podobném nastavení. Otočením se zády k hnilobě v rodinném hnízdě ji nevyřeší. Vyvětrejte a ukliďte si nejdřív doma. % Rodinné hnízdo staví základy pro to, jak si dítě poradí s dalšími vlivy mimo domov. Pokud je v něm podporováno jeho zdravé sebevědomí, tak se bude umět prosadit i ve škole a později i ve své profesi. Pokud bude dítě bezpodmínečně milováno, nebude mít potřebu si přijetí hledat v pochybných komunitách a partičkách. Pokud bude cítit zájem a pozornost od rodičů a radost ze společného sdílení, nebude mít potřebu unikat a hledat si nové rodinné zázemí ve všelijakých doupatech. Pokud bude mezi nejbližším cítit teplo, klid a lásku, tak si bude přirozeně do svého života vybírat lidi, kteří mu pohodu, radost a lásku budou také dávat. Vnější svět a problémy dítěte je zvětšené zrcadlo problémů z rodinného hnízda. Vnější úspěch a prostředí, které dítě obklopuje, je jen odraz jeho vnitřního světa vytvořeného v rodinném hnízdě. 29