Diskriminace národnostních menšin v České republice v kontextu s hledáním zaměstnání

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY Diskriminace národnostních menšin v České republice v kontextu s hledáním zaměstnání MAGISTERSKÁ PRÁCE Vedoucí magisterské práce : Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. Vypracovala : Bc. Dagmar Zbořilová Brno, říjen 2008

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Brně dne 5.prosince 2008 Bc. Dagmar Zbořilová

3 Děkuji tímto paní Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za odborné a metodické vedení mé diplomové práce a výzkumného projektu. Zároveň děkuji za poskytnutí užitečných rad, připomínek, podporu a velkou trpělivost.

4 Obsah Úvod... 7 Právní ochrana národnostních menšin v ČR Ústava ČR a LZP zaručují ochranu menšin Ústava České republiky LZPS (Listina základních práv a svobod) Rovnost a diskriminace v ústavním právu Rovnost a diskriminace Práva národnostních a etnických menšin Zajištění ochrany práv menšin Práva národnostních a etnických menšin Národnostní menšiny u nás Pojem menšina a jejich kategorizace Definice menšiny Etnické a národnostní menšiny u nás Národnostní menšiny v České republice stručně k jejich charakteristice Zákaz diskriminace a právo na ochranu osobnosti Zákaz diskriminace v Zákoníku práce Trestné činy, jejichž znakem je diskriminace menšin Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení Romská národnostní menšina u nás K historii Romů na českých územích Romové v letech 1945 až Slovenští Romové Čeští Romové Romové po roce Změny v zákoně po roce Snahy o asimilaci Romů Vliv stereotipů a předsudků Stereotypy a předsudky Předsudky a postoje Romové jsou jiní Vzájemná nedůvěra Rasismus, rasová diskriminace Rasismus a jeho podoby Rasismus má dvě polohy Rasová diskriminace sociologická a filozofická Rasová diskriminace vědomá a strukturální Rasová diskriminace z hlediska práva Rasové násilí Rasová diskriminace Romů Postoj státu k Romům po roce Snahy státu o zlepšení situace Romů Destabilizace romské minority Romové bez střechy nad hlavou Pasivní přístup ke vzdělání Zvýšení nezaměstnanosti a s tím spojená trestná činnost Negativní postoje majoritní většiny... 27

5 Shrnutí k situaci romské národnostní menšiny v ČR Prvky negativně ovlivňujícími situaci romského etnika v ČR Romská otázka apel na příští období Nutnost rozšíření multikulturní výchovy do škol Výzkumné šetření Cíl výzkumu Cílová výzkumná skupina Výzkumná metoda Ohnisková skupina (focus group) Jednotlivé fáze ohniskové skupiny Výzkumná část Technika sběru dat Záměrný výběr Výzkumný vzorek Validita u kvalitativního výzkumu Kategorie - třída pojmů Axiální kódování Příčinné podmínky Jev Kontext Intervenující podmínky Následky Interpretace dat Kódování Otevřené kódování Příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti Romů Kategorie č Romové těžko hledají práci Romové, kteří by se chtěli uplatnit, často naráží na negativní postoj společnosti Často odmítavý přístup zaměstnavatelů, vadí jim špatné pracovní návyky Romů a nespolehlivost Romové mají špatnou pověst versus předsudky a mýty Romové jsou při hledání práce diskriminování Kategorie č Romové mají vlastní podíl na své nezaměstnanosti Nízká kvalifikace aneb nízká úroveň vzdělání Chybějící pracovní návyky a pracovní morálka V zaměstnání mají častou absenci aneb špatný zdravotní stav Kategorie č Současný stav ve společnosti Romy nic nenutí hledat zaměstnání aneb nemotivující sociální systém Obtížné uplatnění na trhu práce aneb vzrůstající nároky na kvalifikační předpoklady Současná ekonomická situace aneb hromadné propouštění zaměstnanců Kategorie č Příčiny dlouhodobé nezaměstnanosti Na nezaměstnanost Romů mají vliv různé faktory Vnitřní faktory... 56

6 Vnější faktory Následky dlouhodobé nezaměstnanosti Dotazníkové šetření Výzkumná část Výběr respondentů Hypotézy a teorie Výzkum Výsledky výzkumu Oboustranná spolupráce jako jediné možné řešení Navrhovaná strategie řešení Závěr Resumé Key words Seznam literatury... 76

7 Úvod Sociologické výzkumy veřejného mínění obyvatel naší většinové české společnosti v devadesátých letech vykazují v porovnání s ostatními zeměmi vysoké negativní postoje vůči jiným národnostem či etnickým skupinám - až 85 % populace přiznává negativní postoje. Zaujímají je i skupiny lidí, které jinak na Západě vykazují postoje tolerantní či neutrální : vysokoškoláci, středoškoláci, věřící nebo lidé bez osobních negativních zkušeností s cizinci. Jedno vysvětlení je dáno faktem, že uzavřená česká společnost donedávna převážně "bílá", není ani výchovou, ani vzděláním připravena na přijímání jakékoliv odlišnosti od "české normy" jinak než s obavami či se zakořeněným strachem z neznámého, tj. xenofobiím postojem. Myslím si, že tento strach pramení převážně z nedostatku objektivních informací a z generalizovaných negativních zpráv o všem, co není "naše" a co nás zdánlivě i skutečně ohrožuje, což je ve svém důsledku zdrojem stereotypů, rostoucí xenofobie a rasismu. Menšin, žijících na našem území, je mnoho, ovšem romská je ze všech nejvíce diskutovaná. V některých oblastech se nezaměstnanost Romů pohybuje mezi devadesáti a sto procenty. S tím je spojeno spousta problémů, jako například kriminalita, prostituce a celková bezvýchodná situace těchto občanů, kteří jsou zcela vyloučení z veškerého sociálního dění a většinou žijí na pokraji chudoby. Domnívám se, že jeden z důvodů, proč Romové nemají práci, je jejich diskriminace ze strany zaměstnavatelů. A právě kvůli onomu zásadnímu významu, jaký má zaměstnání a mít zaměstnání, je diskriminace na trhu práce tolik škodlivá nejen pro oběť této diskriminace, ale také pro společnost jako celek. Cílem a hlavním tématem mé práce je popsat a zjistit, jaký je důvod a příčina obrovské nezaměstnanosti minoritní romské menšiny, jeden z největších problémů, který je v současné době skloňován ve všech pádech. Ve své práci se budu zajímat o to, zda li není důvod, proč Romové nemají práci, diskriminace ze strany většinové majoritní společnosti a zaměstnavatelů. 7

8 Všichni dobře víme, že zaměstnání je důležité kvůli příjmu, kvůli pocitu vlastní hodnoty a sebeúcty. Zaměstnání má význam nejen pro jednotlivce, ale i pro jeho rodinu. Zaměstnání pomáhá jednotlivci zajistit jeho místo ve společnosti. Nezaměstnanost, zejména dlouhodobá, má škodlivý vliv na zdraví a životní spokojenost jednotlivce. Všichni dlouhodobě nezaměstnaní se cítí vyřazeni ze společnosti. A tento pocit ještě vzrůstá v případech, kdy nezaměstnanost souvisí s etnickou nebo kulturní identitou daného jednotlivce. Pokud je dovoleno upírat určité skupině občanů jejich zákonná práva, je zde nebezpečí vytváření třídy, která není součástí společnosti a necítí se vázána jejími hodnotami a normami, což s sebou nese potenciál pro dlouhodobé závažné nepokoje. V závěru práce se pokusím nastínit možné řešení tohoto problému. Úvodních kapitola obecně popisuje základní právní dokumenty českého ústavního pořádku. Ty jsou také nejdůležitějším zdrojem pro ústavně právní ochranu práv menšin. V návaznosti na principy právního státu je rovněž popsána i zásada rovnosti a na ni navazující problematika diskriminace. Reálná situace v podobě vztahu většinové společnosti k romské národnostní menšině, což vidím jako největší problematickou otázku v současné době, bude nastíněna v dalších následujících kapitolách a otázky spojené s tímto tématem podpořím dotazníkovým šetřením, abych na vybraném vzorku majoritní většiny zjistila postoje k minoritní romské menšině. 8

9 Právní ochrana národnostních menšin v ČR 1.1 Ústava ČR a LZP zaručují ochranu menšin Ústava České republiky Byla schválena dne a publikována ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb. Mezi její nejdůležitější články, které se vztahují k problematice ochrany menšin, patří: Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. K vlastnostem demokracie náleží i princip svobody, rovnosti a ochrany menšin. 9

10 Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Politická rozhodnutí musí vůli občanů respektovat přesto většinové demokratické rozhodování může být svým obsahem v rozporu s demokratickými zásadami, může diskriminovat menšiny a ohrožovat nestrannost justice. Proto má význam obsah těchto rozhodnutí, aby dbala na ochranu menšin. Rozhodnutí většiny nesmí potlačit názory a potřeby menšiny tím se nerozumí jen menšiny národnostní, etnické, jazykové, náboženské, jejichž ochrana zájmů musí být zaručena. Tato zásada se vztahuje na jakoukoliv menšinu, která musí mít možnost, aby se ve svobodné soutěži politických sil stala většinou LZPS (Listina základních práv a svobod) Z listiny vyplývá, že základní práva Listina zaručuje skutečně všem: mužům, ženám, bez rozdílu barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání, politické příslušnosti apod. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. 1.2 Rovnost a diskriminace v ústavním právu Rovnost a diskriminace Diskriminace se obecně vyznačuje následujícími základními znaky: rozdílné zacházení, např. odpírání práv, vylučování či omezování, dávání přednosti. 1.3 Práva národnostních a etnických menšin Problematiku ochrany menšin, je situace následující: diskriminační motiv (např. odlišná národnost) i následek (např. zákaz určité činnosti) zůstávají stejné jako u přímé diskriminace. 10

11 1.3.1 Zajištění ochrany práv menšin Současné mezinárodní právo je konfrontováno s dvěma základními problémy, ve vztahu k postavení národnostních menšin. V krátkodobé perspektivě je hlavním úkolem najít cesty a způsoby, jakými může být rozmělněno napětí mezi národnostními menšinami a většinovou populací tak, aby se předcházelo konfliktům. Stanoví se, že ve státech, kde existují etnické nebo jazykové menšiny, nesmí být osobám, které náleží k takovým menšinám, upíráno právo užívat svou vlastní kulturu nebo používat vlastní jazyk ve společenství s ostatními osobami náležejícími k těmto menšinám. V roce 1992 schválilo Valné shromáždění OSN Deklaraci o právech osob náležejících k národnostním, etnickým, náboženským a jazykovým menšinám. K menšinovým právům vyhlášeným v deklaraci práv patří např. užívání vlastní kultury, svobodného používání jazyka v soukromí a na veřejnosti či právo přijímat rozhodnutí o národnostních otázkách Práva národnostních a etnických menšin újmu. Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. 11

12 Národnostní menšiny u nás 1.4 Pojem menšina a jejich kategorizace Definice menšiny Lidské bytosti se liší na základě velkého množství různých charakteristik, z nichž je možno jmenovat např. věk, majetek, pohlaví, stupeň dosaženého vzdělání, politická příslušnost, náboženské přesvědčení, národnost, jazyk, kultura apod. Příslušnost jedince k jednotlivé skupině jej pak zpravidla začleňuje do společenských struktur, které v dané společnosti (komunitě) mohou tvořit buď menšinová nebo většinová uskupení. Tedy skupiny osob, jež mají stejné či podobné charakteristiky v rámci určité komunity např. v rámci státu nebo jiné politické entity mohou být v pozici majority nebo minority Etnické a národnostní menšiny u nás Etnické menšiny - ochrana menšin se tradičně týkala rasových, náboženských a jazykových menšin. Vnitrostátní i mezinárodní pravidla užívala termínu rasové pro všechny menšiny, které byly charakterizovány nejen jazykem nebo náboženstvím. Taktový široký výklad etnických menšin koresponduje se způsobem, jakým sociologové definují etnické skupiny obecně. Dle jejich názoru se etnické skupiny skládají z jednotlivců spojených dohromady různými vazbami rasou, národností, kulturou, jazykem, náboženstvím apod. Termín etnický se týká všech biologických, kulturních i historických vlastností, zatímco pojem rasový se vztahuje pouze k vrozeným fyzickým charakteristikám. Národnostní menšiny - ačkoli termín rasa nebyl úplně vymýcen z vnitrostátní ani mezinárodní praxe a zůstal aplikován v dokumentech týkající se výslovně rasové diskriminace ve vztahu k ochraně menšin, v univerzálních i regionálních dokumentech bylo jeho užívání zcela opuštěno. Na druhé straně termín národnostní menšiny byl užíván častěji. Tento termín v sobě obsahově pokrývá všechny kategorie menšin, jimž právo poskytuje specifickou ochranu. 12

13 1.4.3 Národnostní menšiny v České republice stručně k jejich charakteristice Ukrajinská menšina - patří k početně malý skupinám. Jejich první migrační vlna byla zaznamenána na přelomu 19. a 20. století. Německá menšina - po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku Československé republiky v roce 1918 se Němci výrazně podíleli na celkové skladbě obyvatelstva. Maďarská menšina - po roce 1989 se Maďaři deklarovali jako národnostní menšina v ČR, založili Svaz Maďarů žijících v českých zemích. Polská menšina - výrazně koncentrované osídlení podél státní hranice s Polskem. Slovenská menšina - Slováci se ustavili jako národnostní menšina v České republice v důsledku mezirepublikové migrace ze Slovenska do Čech. Řecká menšina - patří k novodobým národnostním menšinám. Emigrovali jako skupina do bývalého Československa v důsledku občanské války v letech V letech poskytlo Československo politický azyl řeckým uprchlíkům. Vietnamská menšina - od konce padesátých let byli v bývalém Československu vzděláváni vietnamští občané ve strojírenství, v textilním, potravinářském a obuvnickém průmyslu. 1.5 Zákaz diskriminace a právo na ochranu osobnosti Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Do rámce jednotného práva na ochranu osobnosti patří i právo na ochranu proti jakékoliv formě neoprávněné diskriminace v důsledku rasy, pleti, pohlaví, náboženství, národnostního původu, politického přesvědčení apod.). 1.6 Zákaz diskriminace v Zákoníku práce V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlen. 13

14 1.7 Trestné činy, jejichž znakem je diskriminace menšin Trestní zákon obsahuje několik skutkových podstat, jejichž výslovným objektem a cílem je ochrana menšin, zejména menšin etnických, rasových, politických a náboženských Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení Cílem je především chránit klidné občanské soužití proti veřejnému hanobení, směřujícímu proti jednomu ze základních lidských práv - a to rovnosti lidí bez rozdílu jazyka, etnické skupiny, rasy, politického přesvědčení a náboženství. 14

15 Romská národnostní menšina u nás Předchozí řádky se zabývaly právně teoretickými východisky ochrany menšin. Je však samozřejmé, že právo představuje pouze určitý soubor pravidel, dle kterých by se měly jednotlivci chovat a který sice je ovlivněn tradicemi a požadavky společnosti, nicméně myšlení a chování lidí je schopen ovlivnit jen částečně. I přes zakotvení výslovného zákazu diskriminace v ústavních dokumentech a jednotlivých paragrafech právního řádu, nemohou být z myšlenkových stereotypů jednotlivce a obyvatelstva jednoduše zcela odstraněny určité xenofobní či nacionalistické tendence, které ve svém důsledku vedou k napětí mezi většinou a minoritou. Zejména přítomnost národnostních menšin je v každé společnosti provázena napětím. Jeho zdrojem je odlišná národní zkušenost, obavy o zachování identity a často rozporné zájmy a potřeby. 1 Toto napětí je v současném vývoji způsobeno i narůstajícími rozdíly v životní úrovni mezi jednotlivými skupinami obyvatel, které jsou často charakterizovány i příslušností k určité národnostní či etnické menšině. Majoritní společnost vnímá potřeby minorit jako okrajové, nevýznamné a mnohdy i uměle vytvořené. Naproti tomu členové minority postoje většinového společenství pociťují jako intoleranci, aroganci a útlak. Podobná situaci se vyvinula v posledních letech i v České republice. Na rozdíl od ostatních demokratických zemí však projevy interetnické nesnášenlivosti nesměřují prioritně proti cizincům, ale proti domácím obyvatelům. 1.8 K historii Romů na českých územích Romové jsou jedinou národnostní menšinou v České republice, která se svými antropologickými rysy zjevně odlišuje nejen od teritoriální majority, ale i od ostatních národnostních menšin. Zjevná odlišnost navozuje zjednodušující stereotyp vnímání Romů 1 Menšina = společenství občanů ČR žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou, tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky vytvořilo. Příslušníkem národnostní menšiny je občan ČR, který se hlásí k jiné než české společnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. 15

16 jako monolitního celku problémy jednotlivců jsou považovány za typické charakteristiky celého etnika. Toto zjednodušení tradičně negativně ovlivňuje pozici Romů ve společnosti. Romové pocházejí z Indie. S touto zemí je spojují nejen antropologické znaky a jazyk, ale i další etnické charakteristiky. V České republice žije asi 150 až 180 tisíc Romů, většina z nich je koncentrována ve velkých městech a v průmyslových aglomeracích. V podstatě po celé období středověku a novověku byli Romové vystaveni ostré perzekuci ze strany většinové společnosti a vládnoucích vrstev. Romové většinu svého života prožívali jako osoby postavené mimo zákon. V období první Československé republiky je významný Zákon o potulných Cikánech, který vyjadřoval nejen distancující se postoj společnosti vůči Romům, ale i politické bezpráví a diskriminaci. Romské obyvatelstvo stigmatizoval jako asociální skupinu, proti níž bylo možné a nutné používat násilné prostředky. V roce 1939 vyústily represivní protiromské aktivity v zákaz kočování a násilný přechod k usedlému způsobu života a v první pokusy o koncentraci některých Romů v kárných pracovních táborech. Nejtragičtější situace nastala pro Romské etnikum během druhé světové války, kdy byli vyvražděni prakticky všichni Romové doposud žijící na území Čech a Moravy a sociálně, ekonomicky a lidsky zdecimováni Romové slovenští. Z původní romské populace zbylo v českých zemích asi 500 osob, a to po systematické genocidě a soustředění Romů do kárných a koncentračních táborů.. Nový příliv Romů do Čech a na Moravu pak nastal těsně po válce. Po roce 1948 přestala být existence Cikánů v Československu zužována na problémy spojené s těmi potulnými a rozšířila se o širokou problematiku sociální a kulturní retardace v původních sídlech i v nových domovech a o převýchovu ostatního obyvatelstva ke změně postojů k romskému etniku. Spolu s úsilím o odstranění společenské a kulturní zaostalosti se začaly likvidovat cikánské osady a jejich obyvatelé byli rozptylování mezi ostatní. Snahy o vzdělání Romů však byly negativně ovlivněny nedostatkem finančních prostředků i tím, že státní orgány 16

17 nepřipustily romštinu jako vyučovací jazyk. Zásadně odmítly akceptovat romské společenství jako osobitou etnickou skupinu. Přes počáteční nadšení se však výraznější průlom do řešení tzv. cikánské otázky nezdařil. Naopak, přibývaly problémy nové. Dílčí úspěch, dosažené v prvních letech nadšení, se začaly rozplývat v hloubce sociální bídy. Přes nejrůznější opatření v rámci resortu školství a kultury zůstávala negramotnost v podstatě na stejné úrovni. Problémy narůstaly i v místech nových soustředění Romů v průmyslových a pohraničních oblastech. V padesátých letech charakterizovaných expanzí slovenských Romů do českých zemích, se pak objevily snahy o administrativní rozptýlení Romů do různých částí Československa, čímž se mělo zabránit narůstajícím sociálním a kulturním konfliktům. Nedostatečné organizační zajištění těchto přesunů však způsobilo neúspěch i tentokrát. V 60. a 70. letech pak byla zformulována nová koncepce sociální a kulturní práce s romským obyvatelstvem definovaná jako program společenské integrace. Činnost vycházela z předpokladu, že bude-li potlačena reálně existující etnická identita Romů a jejich sociální nerovnost, bude řešení romského problému snazší. Celý program však vyústil pouze v administrativní kroky v podobě evidence Romů, nikoliv kulturní práce s nimi a v oblasti vzdělávání pak v odebírání romských dětí od rodičů a jejich zařazování do ústavů a zvláštních škol. Tyto v mnohých případech dobře míněné zásahy se mimořádně destruktivně promítly do systému fungování řady romských rodin a do životů několika generací Romů. Poválečný vývoj v životě romského etnika byl tak v podstatě pokračováním procesu dekulturace a destrukce celé řady romských společenství. Nejvýznamnějším jevem minulých desetiletí byla masová imigrace původně slovenských Romů do českých zemí. 1.9 Romové v letech 1945 až 1989 Po druhé světové válce se z koncentračních táborů či z úkrytů vrátilo do svých domovských obcí na území Čech a Moravy pouze několik stovek Romů. Jejich návrat byl často doprovázen nepřátelskou reakcí ostatních obyvatel těchto obcí. Protesty měly původ vesměs v předsudcích. Panovalo přesvědčení, že Romové se štítí práce, kradou a mohou 17

18 ohrozit mravní vývoj "českých" dětí. Vzápětí se však ukázalo, že romští navrátilci z koncentračních táborů jsou schopni a ochotni se zapojit do pracovního procesu a vést spořádaný život Slovenští Romové Na Slovensku byla situace komplikovanější. Některé skupiny Olašských Romů se vrátily ke svému kočovnému životu. Ostatní však byli soustředěni v "cikánských koloniích" (tzv. romane gava), které vznikaly především na východním Slovensku. Hospodářská zaostalost východního Slovenska a nedostatek pracovních příležitostí vedly k tomu, že část Romů osady postupně opustila a odešla za prací do Čech a na Moravu Čeští Romové V českých zemích se Romové z východoslovenských osad usazovali především v průmyslových městech a v pohraničí, odkud byla odsunuta většina Němců. Soukromé firmy, zemědělské a lesní závody nabízely pracovní příležitosti vhodné pro romské dělníky. Migraci navíc podporovaly i státní orgány, které se shodovaly v tom, že obnova země se bez přílivu nekvalifikovaných pracovních sil ze Slovenska neobejde Romové po roce 1948 Po Únoru 1948 byl zrušen zákon z roku 1927, který Romy diskriminoval. Romové tak sice byli zrovnoprávněni s ostatními občany Československé republiky, ale zároveň se předpokládala jejich úplná asimilace, tj. přizpůsobení se většinové společnosti. Na jedné straně se tedy například zlepšila zdravotní péče o Romy a romské děti získaly přístup ke vzdělání, na druhé straně však byla vážně ohrožena identita (svébytnost) Romů. Komunistický režim nehodlal trpět tradiční život a vlastní specifika romské menšiny Změny v zákoně po roce 1958 V roce 1958 byli Romové zákonem zbaveni možnosti kočovat. Státní orgány nutily romské kočovníky přejít k usedlému způsobu života. Setrvání při kočovném způsobu života mohlo být potrestáno dokonce odnětím svobody na dobu šesti měsíců až tří let. Násilné usazení nomádsky žijících romských rodin pochopitelně odporovalo 18

19 lidským právům. Zákon proti kočovníkům, který postihl především Olašské Romy, byl výrazem snahy vybudovat stát "stejných" občanů. Lidé měli stejně žít, pracovat, bavit se. V průběhu šedesátých let se dařilo dále zlepšovat životní podmínky Romů, ale pokračovala také likvidace romské identity. Násilná asimilace Romů vedla k rozpadu tradiční vazeb a hodnot uvnitř romské komunity. Důsledkem byla mimo jiné i rostoucí kriminalita. Do života romských komunit výrazně zasáhly události spojené s Pražským jarem Politicko-společenské uvolnění a postupující demokratizační proces Romové vesměs přivítali. Romští předáci uvažovali o založení vlastní organizace, která by hájila zájmy romské menšiny na území našeho státu. Tato iniciativa pokračovala i po invazi vojsk Varšavské smlouvy a vyvrcholila v roce 1969, kdy byl ustaven Svaz Cikánů - Romů. Jeho předsedou se stal ing. Miroslav Holomek. Svaz od počátku zdůrazňoval, že Romové jsou specifickou etnickou pospolitostí s vlastním jazykem a kulturou. V roce 1970 byl při Svazu Cikánů - Romů ustaven hospodářský podnik Névodrom (Nová cesta). Podnik zaměstnával mnoho romských pracovníků a kromě renovačních a stavebních prací plánoval obnovu některých tradičních romských řemesel (práce s kovy, dřevem, proutím apod.). Snaha Svazu o emancipaci Romů však byla pro KSČ nepřijatelná a v roce 1973 proto byl Svaz Cikánů - Romů zrušen Snahy o asimilaci Romů V sedmdesátých a osmdesátých letech nahradila předchozí násilnou asimilační politiku snaha o tzv. společenskou integraci Romů. Tato nová státní politika předpokládala, že si Romové uchovají alespoň některá etnická specifika. Výraznějšího začlenění Romů do společnosti pak mělo být dosaženo cestou materiálních a sociálních výhod. Romům tak byly přednostně přidělovány byty, získávali zvýšené sociální dávky apod. Důsledkem však byla rostoucí závislost Romů na státu. Romové začali považovat státní pomoc za samozřejmou a přestali spoléhat sami na sebe. Pochopitelně se také komplikovali vztahy Romů s ostatními společenskými vrstvami, jimž se podobné podpory ze strany státu nedostávalo. V období let došlo k relativnímu sociálnímu a vzdělanostnímu rozvoji romské populace, její značná část hluboce zaostala za ostatním obyvatelstvem. 19

20 Nepředstavitelně nízká sociální úroveň Romů v cikánských osadách se v mnoha případech nezměnila Vliv stereotipů a předsudků Stereotypy a předsudky Objasnit stereotypy a předsudky a vysvětlit, jak vznikají a jak jsou nebezpečné, bude úkolem každého, kdo předává informace dalším generacím. Přesto si myslím, že se naše země brzy stane multikulturní společností. Je třeba se podívat na antropologickému pohledu na termín "rasa", jenž byl původně používán v biologii a pak byl přenesen do společenských věda vůbec do společnosti. Téměř vždy souvisel s vyzdvihnutím rozdílů, a tak se mohl snadno stát základem pro budoucí rasizmus, povyšování jedné rasy nad druhou. Odlišné je správné poznat a pochopit, ale pro budoucí soužití je důležité hledat vždy to, co nás spojuje, tedy "jací jsme uvnitř, co dokážeme, jak se chováme, jaké máme srdce, duši a rozum". Lidé rádi prožívají svůj všední život ve světě, který znají. Ke každé novince bývají zpočátku nedůvěřiví, potřebují si ji "ohmatat" a když zjistí, že docela dobře zapadne do jejich světa, osvojí si ji, zařadí mezi věci známé. Tak je to s novými věcmi i novými lidmi, s nimiž se dostávají do styku. Někdy však k takovému zdomácnění nedojde. Převládne pocit, že něco či někdo do jejich světa nepatří, zůstává v něm cizí a může ho narušit nebo dokonce ohrozit. Stereotyp tzv. slušného Roma se neobjevuje pouze v souvislosti s násilnými trestnými činy, ale je charakteristický pro mluvení o Romech vůbec. Požadavky kladené na slušného Roma zahrnují nejen trestní bezúhonnost, ale musí jít o jedince více méně asimilovaného, který chodí do práce nebo si ji alespoň hledá, posílá děti do školy a způsobem života nijak neobtěžuje své okolí. Často i dobře míněné snahy médií o pozitivní obraz Romů dosahují opačného než původně zamýšleného účinku právě proto, že, třeba bezděky, pracují se stereotypem slušného Roma: důraz na svrchu uvedené banální, "druhotné" ctnosti představují jejich nositele jako výjimečného a vlastně nereprezentativního člena romské menšiny. To, co by mělo negativní obraz zpochybňovat, je prezentováno jako výjimka, a tak pokus o vyvrácení předsudku ústí 20

21 nakonec v jeho utvrzení. Představme si, že větou "přepadená se v minulosti proti zákonu neprovinila a řádně pracuje" končí zpráva o loupežném přepadení starší paní Předsudky a postoje Důvodem takového pocitu je mnoho a zdaleka ne vždy se dají racionálně vysvětlit. Snad nejdůležitějším zdrojem nedůvěry k cizímu jsou předsudky. Ty představují zvláštní komplex postojů a stanovisek,které nelze jednoznačně zdůvodnit, které si osvojují docela nenápadně pod vlivem prostředí nebo je převezmou od nějaké "autority". Předsudky jsou vlastně "laciné" berličky, s jejichž pomocí lze docela snadno překonávat obtíže, které provázejí formování vlastního názoru na něho, co se poněkud vymyká našemu zaběhnutému vidění okolního světa. Jakmile je lidem něco nějak cizí, otevírá se možnost pro vznik postoje, jehož jádrem je nedůvěra k odlišnostem, odchylkám a který se označuje jako xenofobie. Z tohoto zdroje pochází třeba antisemitismus, a to navzdory faktu, že většina lidí osobně žádného Žida nezná. O to silnější je tento jev v případech, kdy se do situace lidí odlišných dostanou ti, kdo se skutečně (třeba fyziognomií) liší. Klasickým příkladem jsou v našem prostředí Romové nebo Vietnamci, prostě příslušníci jiných lidských ras či etnik. Xenofobie se proměňuje v rasismus Romové jsou jiní Výraz Cikán se objevoval již v českých pohádkách sesbíraných v devatenáctém století. Tam vystupuje jako postava převážně kladná. Jeho vlastnosti by se daly nazvat jako dobrosrdečný, sebevědomý, svobodymilovný, chytrý až mazaný, se smyslem pro spravedlnost pomáhá ubohým a poníženým. Kde se stala ta změna, že v dnešních průzkumech veřejného mínění dopadají Romové mnohem hůř - více než šedesát procent občanů má k Romům negativní vztah, v místech větší koncentrace Romů je situace ještě horší. Co se to za těch zhruba sto padesát let stalo? Změnili se Romové nebo jsme se změnili my? Jací vlastně jsou a proč jsou takoví? Co chtějí? Můžeme jim nějak pomoci a stojí vůbec o naši pomoc? Všichni víme, že Romové způsobují této společnosti mnoho 2 Zdroj : text byl publikován v deníku Mladá fronta Dnes, , s Česká společnost má podle mě stále zakódované staré předsudky. Například, když se do bytovky nastěhují Romové, hned všechny bílé sousedy napadne, jak budou muset za ně vytírat schody, budou si muset dávat pozor na svoje věci a jaký bude v domě hluk a nepořádek. Když potom sousedé vidí, že si Romové své povinnosti plní, a že z jejich bytu nevychází žádný hluk, hrozně se diví. 21