Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch"

Transkript

1 Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Pavel Eckhardt Praha, prosinec 2013

2 Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch Mgr. Pavel Eckhardt Praha, prosinec stran, 21 stran příloh

3 Název a sídlo organizace: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i. Podbabská 30, Praha 6 Ředitel: Mgr. Mark Rieder Zadavatel: Saská rozvojová banka - dotační banka Sächsisches Aufbaubank - Förderbank (SAB) Zástupce zadavatele: Centrum pro regionální rozvoj Chomutov Zahájení a ukončení úkolu: leden 2012 prosinec 2013 Místo uložení zprávy: SVTI VÚV TGM, v.v.i. Náměstek pro výzkumnou a odbornou činnost: Ing. Petr Bouška, Ph.D. Hlavní koordinátorka úkolu GRACE: Ing. Marie Kalinová Řešitel: Mgr. Pavel Eckhardt Zástupce projektového partnera: Dr. Anna-Katarina Böhm Spolupracovníci: Mgr. Marta Martínková, Ing. Kateřina Poláková, Mgr. Lenka Koubková, Ing. Marie Kalinová, RNDr. Jaroslava Procházková, Jan Kašpárek, Ing. Adéla Trávníčková, Mgr. Pavel Šimek, Zuzana Groschupová, Petra Malíková, RNDr. Petr Lochovský

4 Obsah: Úvod Obecně o zájmové oblasti Vymezení zájmové oblasti Geologické poměry Hydrogeologické poměry Hydrologické poměry Využívání podzemních vod Postup a stručná metodika prací Limity a nejistoty hydrogeologického výzkumu vydatnosti pramenů Výsledky prací Rešerše k pramenům a pramenným oblastem Rešerše k české části zájmového území Rešerše k německé části zájmového území Monitoring pramenů a pramenných oblastí Jarní kolo monitoringu Letní kolo monitoringu Podzimní kolo monitoringu Sledování pramenů v roce Vyhledávání a měření vydatnosti pramenů Srovnání výsledků rešerše s terénními poznatky Posouzení vývoje vydatnosti pramenů Prameny pravidelně sledované v české části území Pramen Suchá Bělá č Pramen Suchá Bělá č Pramen Suchá Bělá č Pramen Pod Pravčickou bránou Panenský pramen Pytlův pramen Pramen U Cikánského smrku Prameny pravidelně sledované v saské části území Ilmenquelle Zahnborn Richters born Pravidelně sledované prameny mimo vlastní zájmové území Ostatní prameny a pramenné oblasti v české části území Pramenná oblast Dlouhá Bělá Ostatní prameny v oblasti povodí Suché Bělé Drobné prameny v okolí Mezní Louky Pramen severně od Mezné Prameny Koutského potoka Prameny u Kamenice Pramen ve Vysoké Lípě Pramen u Jetřichovické Bělé Pramenná oblast Jetřichovický potok Pramenná oblast u osady Na Tokání Pramenná oblast v okolí osady Kyjov Pramenná oblast jižně a východně od Křinice

5 Pramenná oblast severně od Křinice Ostatní prameny a pramenné oblasti v saské části území Prameny na hoře Grosser Winterberg Pramen Wurzelborn Prameny v Bad Schandau a okolí Prameny Beyerborn a Flösserquell Pramen Günters Börnel Pramen Marienquelle Pramen Eichenborn west Pramen Thorwaldquelle Pramen Münzborn Pramen u skal Schrammstein Shrnutí výsledků srovnávání vývoje vydatnosti Závěr Použitá literatura a podklady Seznam použitých zkratek a symbolů Seznam příloh Příloha 1 Mapa vydatnosti pramenů zájmové oblasti Příloha 1.1 Změřená data pramenů oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch Příloha 2 Mapa monitoringu pramenů a pramenných oblastí Příloha 2.1 Výsledky jarního kola monitoringu pramenů a pramenných oblastí Příloha 2.2 Výsledky letního kola monitoringu pramenů a pramenných oblastí Příloha 2.3 Výsledky podzimního kola monitoringu pramenů a pramenných oblastí Příloha 3 Fotodokumentace Příloha 4 Příklad protokolu z terénního měření Seznam obrázků v textu Obr. 1 Přehledná mapa zájmového území Obr. 1.1 Přehledná geologická mapa zájmového území Obr Graf ročních odebíraných množství podzemní vody Hřensko a Endlerkuppe Obr. 2.1 Mapa části zájmového území s prameny podle Filipa (1962) Obr. 2.2 Hydrogeologická mapa podle Hazdrové (1980) Obr. 2.3 Výřez vodohospodářské mapy list Děčín s vyznačenými prameny Obr. 2.4 Umístění pramenů východně od Hřenska podle Herzoga (1968) Obr. 2.5 Geologická mapa západní části zájmového území s vyznačenými prameny podle Jetelové et al. (1971) 5

6 Obr. 2.6 Umístění pramenů v jímacím území Hřensko podle Urbánka (1976) Obr. 2.7 Umístění pramenů na hoře Grosser Winterberg podle Beyera (1913) Obr. 2.8 Mapa pramenů saské části území podle Mibuse (1974) Obr. 3.1 Graf ročních srážkových úhrnů na stanici Chřibská Obr. 3.2 Mapa pravidelně sledovaných pramenů v zájmové oblasti Obr. 3.3 Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Suchá Bělá č. 3 Obr Graf srovnání ročních vydatností pramenů Suchá Bělá č. 2 a č. 3 Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Suchá Bělá č. 2 Obr Graf srovnání měsíčních vydatností pramenů Suchá Bělá č.2 a č.3 Obr Graf týdenních vydatností pramene Suchá Bělá č. 1 Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Pod Pravčickou bránou Obr Graf týdenních vydatností Panenského pramene Obr Graf týdenních vydatností Pytlova pramene Obr Graf průměrných ročních vydatností Pytlova pramene Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene U Cikánského smrku Obr Graf týdenních vydatností pramene U Cikánského smrku v hydrologickém roce 1972 Obr Graf vydatností pramene Zahnborn Obr Graf vydatností pramene Ulbersdorf Obr Graf vydatností pramene Sebnitz-Hertigswalde Obr Graf vydatností pramene Lichtenhain Obr Graf vydatností pramene Krippen Obr Graf průměrných měsíčních vydatností Dlouhé Bělé na profilu Hřensko Seznam tabulek v textu Tab. 1 Prameny zájmového území 1 podle Filipa (1962) Tab. 1.1 Prameny zájmového území 1 podle Jetelové (1971) Tab. 2.1 Prameny a profily vybrané ke sledování v roce

7 Úvod Tato zpráva je dílčím výstupem projektu Společně využívané podzemní vody na českosaském pomezí (GRACE) podporovaného z Programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko Evropského fondu pro regionální rozvoj. Projekt je dále spolufinancován Ministerstvem životního prostředí. Lead partnerem projektu je Výzkumný ústav Vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce, (dále VÚV TGM, v.v.i.) na české straně, projektovým partnerem je Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii/sächsiches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie (dále LfULG). Projekt je zaměřen na ochranu vodních zdrojů a objasnění příčin klesání hladin podzemních vod ve vymezených přeshraničních oblastech Hřensko/Křinice-Kirnitsch a Petrovice-Lückendorf-Jonsdorf-Oybin. Výsledky projektu mají přispět k udržitelnému využívání podzemních vodních zdrojů a zlepšení jejich ochrany, dále zlepší ekologické povědomí veřejnosti, doplní odborné znalosti a pomohou vytvořit společné strategie ochrany podzemních vod těchto oblastí. Tato zpráva slouží k informaci o výsledcích prací, které se váží k území oblasti 1 Hřensko-Křinice/Kirnitzsch v rámci studie Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí. Stručné zadání této studie je uvedeno ve schváleném projektu prací: Lead partner vyhodnotí v obou oblastech zejména vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí; provede porovnání současného stavu s archivními záznamy; poznatky budou mimo jiné sloužit jako indikátor případného poklesu hladin podzemních vod. Saský projektový partner k tomu poskytne data a informace. Řešitel tímto děkuje za spolupráci Správě Národního parku České Švýcarsko a společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. 1. Obecně o zájmové oblasti 1.1 Vymezení zájmové oblasti Zájmová oblast 1 neboli Hřensko-Křinice/Kirnitzsch byla rámcově vymezena ve zprávě, která je přílohou č. 4 zápisu ze zasedání Stálého výboru Sasko v roce 2010 (SVS, 2010). Aktuální přehlednou mapu vymezení oblasti 1 uvádíme na obrázku 1. Západní hranicí zájmové oblasti je tok Labe, jihozápadní hranici tvoří tok Kamenice, na severu a severovýchodě je oblast ohraničena lužickým zlomem. Hlavním vymezujícím faktorem jsou hydrogeologické poměry a možný dosah depresí hladin podzemních vod. Česká část území leží v Ústeckém kraji v okrese Děčín. Německá část území je součástí Svobodného státu Sasko. Nadmořská výška zájmového území leží v rozmezí od cca 105 m n. m. (hladina Labe u Bad Schandau) po 556 m n. m. (vrchol hory Grosser Winterberg). Obě tyto extrémní 7

8 Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) hodnoty leží v Sasku. V české části zájmového území dosahují nadmořské výšky hodnot od cca 109 m n. m. (hladina Labe při státní hranici v Hřensku) do cca 500 m n. m. (předvrcholy Kamenného vrchu a vrchu Grosser Winterberg). Obr. 1 Přehledná mapa zájmového území 1.2 Geologické poměry Z geologického hlediska patří zájmová oblast z českého pohledu k české křídové pánvi, k její lužické litofaciální oblasti. Křídové horniny jsou zastoupeny sedimenty perucko-korycanského souvrství cenomanského stáří a sedimenty bělohorského a jizerského souvrství turonského stáří. Při jihovýchodní hranici zájmového území a na severozápadě v okolí hory Grosser Winterberg se vyskytují i denudační relikty sedimentů březenského až teplického souvrství. Mezi křídovými horninami naprosto převažují pískovce. Německé statigrafické členění křídových sedimentů je podrobnější (např. Rösner et al., 2007). V cenomanu odpovídají korycanské vrstvy pískovcům tzv. spodního kvádru c1s na spodu často s vrstvou slepence. Spodní turon začíná tzv. podkladovým slínem t1m, nad ním jsou uloženy opuky Labiatus, nad nimi pískovce Labiatus t1s. Spodní střední turon začíná pískovci a1, nad nimi jsou vápenaté pískovce a2, nad nimi pískovce a3. Následuje málo mocná vrstva pískovců α3, nad nimi pískovce stupně b. Svrchní střední turon začíná pískovci mezivrstvy β, pokračuje pískovci stupně c1. Svrchní turon začíná pískovci stupně c2, na něj navazují pískovce c3 a dále mezivrstva pískovců γ3, pískovec stupně d a pískovec mezivrstvy δ. Souvrství je zakončeno pískovci stupně e 8

9 Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) coniackého stáří. Při lužické poruše se vyskytují tektonicky vyzdvižené kry starších hornin, jedná se o sedimenty jury (dolomitické vápence, dolomity, vápnité pískovce) a horniny permského stáří (pískovce, prachovce, ryolity). Podloží křídových sedimentů a oblasti severně od lužické poruchy tvoří horniny lužického plutonu, převážně granodiority a žuly (např. Valečka et al., 1997). Oblast je prorážena tělesy terciérních vulkanitů (zastoupené např. tefrity, limburgity, nefelinickými bazanity, bazaltoidními komínovými brekciemi atp.). Výchozy těchto těles nejsou rozsáhlé, vyskytují se například ve vrcholových partiích vrchu Brtník, Hřebec, Pytlák, Koliště, Mlýny, Kobylka, Kuního vrchu, Sokolího vrchu, Vosího vrchu, atp. V saské části území je nejviditelnější výskyt těchto hornin ve vrcholové partii hory Grosser Winterberg, vyskytují se však i na hoře Kleiner Winterberg, Kleines Polshorn, Raumberg a mnoha dalších místech (Alexowsky a Wolf 1998, Lobst 1993). Povrch je z větší části kryt kvartérními sedimenty, které jsou zastoupené zejména deluviálními sedimenty (většinou kamenitopísčité či hlinitokamenité, lokálně až blokové sutě), ve dnech údolí převažují deluviofluviální písčitojílovité až písčité hlíny, v okolí vodních toků jsou zastoupeny fluviální jílovitopísčité až písčité hlíny, místy písčité štěrky. Lokálně se vyskytují i spraše a sprašové hlíny (Valečka 1992 a 1999, Opletal 1997). Z tektonického hlediska je prvořadou poruchou lužický zlom, který má v zájmové oblasti charakter přesmyku (Mísař et al., 1983). Obr. 1.1 Přehledná geologická mapa zájmového území 9

10 1.3 Hydrogeologické poměry Z hydrogeologického hlediska leží česká část území v severní části hydrogeologického rajónu 4660 Křída dolní Kamenice a Křinice (Olmer et al. 2006). Saská část patří do útvaru podzemních vod EL V zájmovém území jsou z hydrogeologického hlediska nejvýznamnější zvodně v psamitických křídových horninách. V zájmovém území je podle českého členění z hydrogeologického hlediska nejvýznamnější zvodeň v kolektoru pískovců jizerského a svrchní části bělohorského souvrství (kolektor BC). Dalším významným kolektorem jsou pískovce peruckokorycanského souvrství na bázi pánevních sedimentů (kolektor A). Meziložní izolátor A/BC tvoří spodní část bělohorského souvrství (vápnité jílovce, jílovité vápence, slínovce), na části území však tento izolátor není vyvinut, nebo nemá dostatečnou mocnost, dochází tak k vytváření mocného kolektoru ABC, případně až ABCD. Zvodně pouze lokálního významu se vytvářejí v horninách kvartéru, terciérních vulkanitech a ve svrchní části jizerského souvrství (jemnozrnné pískovce), případně v lokálních výskytech sedimentů březenského a teplického souvrství. Koeficient transmisivity T hlavního kolektoru BC se pohybuje v rozmezí 1, až 7, m 2.s -1. Koeficient transmisivity kolektoru A v korycanských pískovcích se pohybuje v rozmezí 3, až 1, m 2.s -1 (Hrazdíra 1998 a Kačura 1990). Saské hydrogeologické členění je podrobnější (např. Rösner et al., 2007). Zvodeň 4 v cenomanských pískovcích odpovídá zvodni v kolektoru A podle českého členění. Zvodeň 3 se nachází v pískovcích spodního a středního turonu v pískovcích labiatus t 1 s a v pískovcích a 1, je oddělena od zvodně 4 vrstvou labiátových opuk. Zvodeň 2 se nachází v kolektoru pískovců a 3, b a c 1. Meziložní izolátor, který odděluje zvodně 2 a 3, je však vyvinut pouze v západní části zájmového území, přibližně v oblasti údolí Grosser Zschand vykliňuje. Zvodně 2 a 3 jsou tak ve východní části spojené. Lokálně jsou ještě vyčleňovány svrchní zvodně 1a (v pískovcích c 1 ), 1b (v pískovcích c 3 a d stáří svrchního turonu) a 1c (v pískovcích e stáří coniacu). Zvodeň 1d je kvartérní a vyčleňuje se zejména v kolektoru pleistocenních štěrkopísků významnějších vodních toků. Geologický model saského území (Voigt et al. 2013), zpracovaný v rámci jiné části tohoto projektu, se na hydrogeologické členění saské části zájmového území dívá odlišně. Jako jasný izolátor vyčleňuje pouze krystalinické podloží a vrstvy Briesnitz- Formation (odpovídají spodní části bělohorského souvrství). Spodní kolektor 4 se nachází v cenomanských vrstvách Oberhäschlisch-Formation (odpovídá kolektoru A, vrstvy odpovídají z větší části perucko-korycanskému souvrství). Svrchní kolektor 2 až 3 ve vrstvách Postelwitz-Formation a Schrammstein-Formation (odpovídá českému kolektoru BC, vrstvy odpovídají jizerskému a případně i teplickému souvrství) je proložen pouze jednotlivými poloizolátory (např. vrstvy a, γ 3, δ 2 ). Směr odtoku podzemní vody nejvýznamnějšího kolektoru BC je na českém území generelně k jihojihozápadu, na saském území generelně k západu. Výřez přehledné hydrogeologické mapy české části zájmového území uvádí obrázek Hydrologické poměry Z hydrologického hlediska patří zájmové území do povodí Labe a jeho pravostranných přítoků Kamenice a Křinice. Do říční sítě Kamenice v zájmovém území patří Suchá a Dlouhá Bělá, Velká (Jetřichovická) Bělá a Doubický potok. 10

11 Přítoky Křinice/Kirnitzsch (její tok tvoří na části zájmového území státní hranici) jsou v zájmovém území Jetřichovický potok, Červený potok, Bílý potok/weissbach (část tvoří státní hranici), Brtnický potok a Vlčí potok. V saské části zájmového území se vyskytují zejména pravostranné přítoky Křinice, pramenící v krystaliniku, jako Heidelbach, Dorfbach, Saupsdorfer Bach, Ottendorfer Wasser atp. Přímo do Labe odtéká vedle Kamenice a Křinice jen pár krátkých drobných vodních toků například hraniční tok Pašerácký potok/diebsteigbach. 1.5 Využívání podzemních vod Na české straně jsou v zájmovém území registrovány (HEIS VÚV) čtyři lokality odběrů podzemních vod. Z nich nejvýznamnější jsou jednoznačně odběry v jímacím území Hřensko (v současnosti okolo 70 l/s, v minulosti bylo odebíráno až 130 l/s). Sem patří, vedle odběrů z vrtů a dvou podchycených pramenů pro severočeskou vodárenskou soustavu (Děčínsko), i odběr z pramene v Malinovém dole pro obec Hřensko. Ostatní dvě české lokality jímání mají řádově nižší čerpané množství v desetinách litru za sekundu v lokalitách Mezná a Vysoká Lípa. Nejvyšší odběry v saské části území jsou v údolí Křinice pro vodárnu Endlerkuppe v lokalitách Neumannmühle a Felsenmühle se současným odběrem okolo 40 l/s. Na obrázku je znázorněn vývoj celkového průměrného ročního čerpaného množství podzemních vod jak pro úpravnu Hřensko, tak pro odběry vodárnou Endlerkuppe v Sasku. Obr Graf ročních odebíraných množství podzemní vody Hřensko a Endlerkuppe 11

12 2. Postup a stručná metodika prací V rámci dílčího úkolu Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí byla v roce 2012 provedena a následně průběžně doplňována rešerše odborné literatury k tomuto tématu (výsledky viz kapitola 3.1). Pro rešerši byly použity veškeré dostupné odborné podklady. Německá část rešerše byla doplňována v průběhu řešení úkolu, zejména na základě podkladů postupně dodávaných saským projektovým partnerem. Na základě prvotní terénní rekognoskace území a provedené rešerše odborných podkladů byly na české straně v počátečním období roku 2012 vybrány významné prameny a profily na malých tocích, které byly následně čtvrtletně sledovány (výsledky viz kapitola 3.2). Prameny a profily na tocích pro monitoring v roce 2012 byly vybírány tak, aby byly volně dostupné k měření, tedy aby neležely mj. na oplocených pozemcích nebo v první zóně NP České Švýcarsko. Vybírány byly zejména takové body, které byly již v minulosti měřeny, což bylo důležité pro následné vyhodnocení. Dalším požadavkem bylo pokrytí celé české části zájmové oblasti tak, aby mohly být zaznamenány případné lokální výchylky měřených parametrů. Zároveň probíhalo mapování pramenů (výsledky viz kapitola 3.3), které bylo započato počátkem roku 2012 v české části zájmové oblasti. To bylo postupně rozšiřováno například v návaznosti na získané možnosti vstupu do první zóny NP České Švýcarsko. Mapování pramenů na saském území započalo v letních měsících roku Mapování pramenů celé oblasti bylo ukončeno v srpnu U všech pramenů byla měřena vydatnost, konduktivita vody, aktuální teplota vody a vzduchu. K měření konduktivity a teploty vody bylo používáno přenosného terénního přístroje firmy WTW Wissenchaftlich-Technische Werkstätten, který byl před měřením kalibrován. K měření teploty vzduchu bylo použito přenosného teploměru, měřena byla přízemní teplota ve stínu. Vydatnost pramenů a pramenných oblastí byla měřena v naprosté většině metodou odměrné nádoby, pouze výjimečně bylo použito měření pomocí vodoměrných vrtulí, případně ve výjimečných případech v nouzi i odborného odhadu (například v terénu nepřístupný odtok pramene). Pokud nebyl v blízkosti pramene či měřeného profilu vhodný objekt k měření přímo do nádoby (měrný přepad, propustek cesty či silnice, pramen vyvedený rourou apod.), byl takovýto měrný objekt v terénu pro potřeby měření vytvořen pomocí přenosné trubky vhodného průměru. Měření v terénu pak probíhalo za pomoci kalibrované nádoby vhodného objemu a stopek. Měření vydatnosti na jednom bodě bylo standardně prováděno třikrát za sebou, ze získaných hodnot byla vypočítána průměrná hodnota. Každý pramen a profil byl v terénu zaměřen přístrojem GPS. Zaměřování probíhalo přístrojem firmy Garmin. V některých případech, například úzkých soutěsek, pramenů v těsné blízkosti skal a pod převisy, kdy bylo toto zaměřování nepřesné, bylo třeba naměřené hodnoty následně upřesnit pomocí konfrontace s podrobnými mapami a digitálním modelem terénu. O měření každého pramene a profilu byl zpracován protokol. Veškeré prameny a profily byly fotograficky zdokumentovány. Uvedené protokoly a fotodokumentace jsou součástí prvotní dokumentace prací, která je uložena u autora zprávy. Příklad terénního protokolu je uveden v příloze 4. Existující omezení pohybu v české části zájmové oblasti byla postupně zmírněna získáním příslušných povolení k vjezdu na místní komunikace a ke vstupu do 1. zóny Národního parku České Švýcarsko. V saské části území se našemu projektovému partnerovi takováto povolení pro nás nepodařilo získat. Dostupnost saského území tak 12

13 byla horší (v zájmovém území existují pouze 2 relevantní volně přístupné silniční komunikace), oblasti 1. zóny (Kernzone) Národního parku Saské Švýcarsko nebyly pro nás mimo značené turistické trasy přístupné vůbec. Totéž se samozřejmě týkalo i většiny oplocených pozemků a dalších omezení. Část území nebyla dostupná bez horolezeckého nebo jiného speciálního vybavení (skály, strže atp.). Získané poznatky byly průběžně vyhodnocovány. Z řešení úkolu byly vytvářeny v jeho průběhu potřebné výstupy, například roční zpráva pro Národní park České Švýcarsko (Eckhardt, Bílý a Šimek 2012), předaná dle Dohody o spolupráci na mezi VÚV TGM, v.v.i., a Národním parkem České Švýcarsko na projektu Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) s touto institucí, nebo informační list a kapitoly pro publikaci k prezentaci odborné veřejnosti. 2.1 Limity a nejistoty hydrogeologického výzkumu vydatnosti pramenů Prameny mohou poskytovat důležité údaje o stavu a změnách hydrogeologického prostředí. Jejich vydatnost může citlivě reagovat na změny prostředí, často je ale obtížné zjistit, který typ změny prostředí danou výchylku ve vydatnosti vyvolal. Pramenů bývá početně podstatně více než využitelných hydrogeologických vrtů. Prameny mohou upozornit na některé hůře podchytitelné jevy, jakými je třeba detailní stratifikace kolektorů. Nevýhodou sledování vydatnosti pramenů oproti sledování úrovně hladin podzemních vod ve vrtech je především větší množství vlivů, které na prameny mohou působit. Zásadní je typ pramenného vývěru typ podchycení pramene a stav jeho údržby může mít značný vliv na jeho vydatnost. Prameny jsou často bezprostředně závislé na srážkové činnosti, někdy i malý pokles úrovně hladiny podzemní vody může znamenat silný pokles vydatnosti pramene. Na vydatnost pramenů může mít z antropogenních vlivů zásadní vliv čerpání podzemních vod, drenáž podzemních vod, propojení kolektorů vrtnými pracemi nebo liniovými stavbami (drenáže, kanalizace, výkopy pro vodovody, plynovody či další sítě), kterými může docházet k porušení izolátorů a odvedení vody podzemním odtokem. K zániku pramenů může docházet jak cíleně, tak nechtěně. Negativní vliv na vydatnost pramenů mohou mít také změny ve využití pozemků v infiltrační oblasti, například vytváření nepropustných ploch. V obydlených oblastech tak dochází obecně spíše k zániku a snižování vydatnosti pramenů. K vytváření nových přetoků vody na povrch dochází vzácně, například vyhloubením vrtů s artézsky napjatou hladinou, nebo úniky z vodovodních řadů. Zvýšení vydatnosti u části pramenů je možné docílit jejich lepším pochycením či rekonstrukcí jejich jímání. Určité nejistoty v hodnocení vývoje vydatnosti pramenů tímto projektem plynuly z někdy pouze kusých historických údajů. V některých případech jsou například nejasné přesné polohy historicky měřených profilů na drobných tocích. Při výskytu více pramenů v rámci jedné lokality není místy zcela jasné, ke kterému z nich se archivní údaje vztahují. Do určité míry specifický pro danou oblast je častý výskyt pramenů ze svrchních kolektorů, které se často na velmi krátké vzdálenosti vsakují zpět do podloží. Tento typ pramenů ztěžuje jejich vyhledávání. Vyhledávání a měření vydatnosti pramenů rovněž lokálně ztěžuje a často i znemožňuje nepřístupnost terénu, způsobená jak přírodním prostředím (nepřístupné strže, skály, bažiny apod.), tak i antropogenně (oplocené a zastavěné pozemky, nepřístupná území ochrany přírody aj.). 13

14 V rámci srovnávání s historickými daty jsme často odkázáni na pouze jeden či několik málo archivních údajů (v našem případě změřené či odhadnuté vydatnosti), což samozřejmě snižuje jistotu srovnání a závěrů z něj plynoucích. 3. Výsledky prací V rámci dílčího úkolu Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí byla průběžně v období řešení, zejména v roce 2012, provedena rešerše odborné literatury k tomuto tématu (viz kapitola 3.1), byl proveden čtvrtletní monitoring vybraných pramenů a pramenných oblastí (viz kapitola 3.2) a byly vyhledávány a měřeny další prameny (viz kapitola 3.3). V roce 2013 proběhlo detailnější vyhodnocení prací (viz kapitola 3.4). 3.1 Rešerše k pramenům a pramenným oblastem Základním podkladem pro další práce bylo provedení rešerše odborných materiálů k dané problematice. V rámci českého území byly adekvátní informace nalezeny především v archivu VÚV TGM, v.v.i., archivu ČGS (Geofond), jednotlivých odborných mapách a v menší míře i v dalších zdrojích informací. V rámci rešerše k pramenům v německé části území jsme se opírali o podklady dodané naším projektovým partnerem jednalo se zejména o několik archivních zpráv, podklady z archivu Národního parku Saské Švýcarsko a odborné mapy Rešerše k české části zájmového území Studie Filipa (1962) popisuje prameny větší (východní) části území, často jsou podchyceny spíše pramenné oblasti (odtok z malých povodí). Z celkem 695 popsaných pramenů listu leží v užším zájmovém území pouze několik. Jedná se o zachycený pramen ve Vysoké Lípě (č. 464), 5 pramenů v okolí osady Na Tokání (č. 415, 416, 417, 418 a 526), jeden pramen východně od Zadních Jetřichovic (č. 527), jeden pramen v Kyjově (č. 492), jeden pramen severně od Doubice (č. 498) a pramen (č. 510) v blízkosti lužické poruchy u Vlčí Hory. Některé podrobnosti k těmto pramenům uvádí tabulka 1. Mimo užší zájmové území popisuje Filip (1962) mj. 5 pramenů v okolí Jetřichovic, jeden pramen jižně Vysoké Lípy, 6 pramenů v okolí Rynartic, 6 pramenů v okolí Doubice a 2 prameny jižně až jihovýchodně od Kyjova. 14

15 Tab. 1 Prameny zájmového území 1 podle Filipa (1962) Reprodukce mapy z práce Filipa (1962) s vyznačením pramenů a zájmového území je na obrázku 2.1. S jednou výjimkou pramene č. 527 se práce dotýká pouze okrajových částí zájmového území, může to být důsledkem nepřístupnosti značné části oblasti (hraniční pásmo) v padesátých letech. Prameny a pramenné oblasti jsou červeně vyznačeny a očíslovány. 15

16 Obr. 2.1 Mapa části zájmového území s prameny podle Filipa (1962) Mapa Hazdrové (1980) zobrazuje celou českou část zájmového území. Je na něm vyznačeno 6 pramenů, které se soustřeďují do jeho západní a jihozápadní části. Všechny prameny jsou značeny jako puklinové, a kromě pramene v lokalitě Tři prameny (vydatnost mezi 10 a 50 l/s, označen číslem 55) mají vydatnost mezi 2 a 10 l/s. Jedná se dále o pramen v blízkosti soutoku Suché a Dlouhé Bělé (označen číslem 52), 2 prameny u Dlouhé Bělé (označeny čísly 56 Pytlův pramen a 57 U Cikánského smrku), pramen na pravém břehu Kamenice jihovýchodně od Mezné (označen číslem 58) a pramen u soutoku Kamenice a Velké Bělé (pravé břehy) jižně Vysoké Lípy (označen číslem 59). Zájmový výřez z uvedené mapy zobrazuje následující obrázek 2.2, prameny jsou modře vyznačeny (červeně vyznačeny jsou vybrané vrty). 16

17 Obr. 2.2 Hydrogeologická mapa podle Hazdrové (1980) Hazdrová et al. (1980) uvádí v mapce v zájmovém území 4 prameny v blízkosti Hřenska (pod čísly 34, 35, 36 a 80). V kapitole uvádí, že skupina pramenů ve Hřensku s nejvydatnějším pramenem pod Pravčickou bránou (kolem 20 l/s) má poměrně vyrovnaný roční průběh vydatnosti, která se zvyšuje v období tání sněhu. Větší množství pramenů zobrazují základní vodohospodářské mapy. Vodohospodářská mapa list Děčín, vydaná v roce 1985, zahrnuje západní část zájmového území (okolí Hřenska a Mezné) a explicitně zde vyznačuje celkem 10 pramenů. Tři pozorované se nacházejí při soutoku Suché Bělé s Dlouhou Bělou, dva vybrané evidované jsou umístěny na pravém břehu Suché Bělé výše proti proudu, jeden využívaný je nad severní částí obce Hřensko, jeden využívaný v Malinovém dole (Nad Klepáčem) severovýchodně od Hřenska, jeden evidovaný je vyznačen v lokalitě Tři prameny a dva pozorované v horní části toku Dlouhé Bělé. Výřez z této vodohospodářské mapy je uveden na obrázku

18 Obr. 2.3 Výřez vodohospodářské mapy list Děčín s vyznačenými prameny Vodohospodářská mapa list Nový Bor, vydaná roku 1980, pokrývá střední a jižní část zájmového území, v zájmovém území je zde příslušnou značkou označen pouze využívaný pramen ve Vysoké Lípě. Vodohospodářská mapa list Varnsdorf, vydaná roku 1980, pokrývá severozápadní část zájmového území (povodí Křinice), v zájmovém území je zde příslušnou značkou označen pouze evidovaný pramen u Hraničního mostu na levém břehu Křinice. Podklady uložené v archivu ČGS Geofondu popisují prameny většinou jako vedlejší výsledky k dalším pracím, zejména vrtným, se zaměřením na vývoj pramenů v oblasti východně od Hřenska. Štafl (1958) zmiňuje prameny v údolí Bělé, konkrétně 1) Pramen Pod Pravčickou bránou-dreiquellen s vydatností 21 l/s, 2) Pramen bezejmenný asi 2 km výše s vydatností 2,5 l/s a 3) Pramen U Cikánského smrku s vydatností 2 l/s. Při čerpacím pokusu na vrtu HV-1 (zdroj vody pro Mezní Louku) v červnu až červenci roku 1958 byla pozorována vydatnost studánky U Cikánského smrku, ležící ve vzdálenosti asi 780 m od čerpaného vrtu. Čerpání na vrtu mezi I. a IV. depresí se u studánky projevilo poklesem o 0,76 l/s oproti vydatnosti před čerpáním. Matyáš (1958) zběžně popisuje 3 prameny na pravém břehu Suché Bělé, západně od lesní cesty. Vydatnosti těchto pramenů byly měřeny od února do dubna Minimální vydatnost pramene č. 1 (nejjižnější, zřejmě pozdější Suchá Bělá č. 3) byla 5,65 l/s. Minimální vydatnost pramene č. 2 (severně pramene č. 1, zřejmě pozdější Suchá Bělá č. 2) činila 4,6 l/s. Minimální vydatnost pramene č. 3 (nejsevernější, ležel u staré rybniční hráze, v těsné blízkosti cesty, v blízkosti křižovatky cest) byla 0,56 l/s. Vacek (1959) zobrazuje na mapě 5 pramenů východně od Hřenska v povodí Dlouhé Bělé, jmenovitě zmiňuje prameny Jungfernquelle (Panenský pramen, v nadmořské 18

19 výšce 164 m) a Dreiquellen (Pod Pravčickou bránou, 21 l/s na kótě 183 m). Nejvyšší vývěry na kótě 201 m (2,5 l/s) a 215 m (2 l/s) jsou pravděpodobně dílčími vývěry vyššího horizontu. Další vývěry jsou v údolí Dürre Biela (Suchá Bělá), na kótě 190 m (asi 5 l/s). Uváděna je i analýza chemismu hlavního pramene Dreiquellen. Žitný (1963) popisuje provedené vrtné a čerpací práce v zájmovém území. V době od listopadu 1959 do března 1960 byl vyhlouben vrt K-1 Pravčická brána. První čerpací zkouška proběhla v dubnu až květnu 1960, blízko vrtu vyvěrající pramen Dreiquellen (sledovaný HMÚ Praha) nebyl vůbec čerpáním ovlivněn. Během celé doby čerpání byla jeho vydatnost konstantní 20 l/s. V červenci 1963 byl proveden další krátkodobý čerpací pokus na tomto vrtu (čerpáno 19,23 l/s), avšak vydatnosti obou sledovaných pramenů, jak Dreiquellen, tak Panenského pramene zůstaly neovlivněny 21 l/s a 1,14 l/s. Vrt K-7 Panenský pramen na levé straně silnice Hřensko Mezná Louka asi 600 m od východního okraje Hřenska byl vyhlouben v roce Čerpací zkouška na tomto vrtu proběhla od května do června Během celé čerpací zkoušky byly sledovány tři prameny, pramenící v příčném údolí Suché Bělé nad provedeným vrtem. Vývěry nebyly čerpáním vůbec ovlivněny a kolísání jejich vydatnosti lze přičíst na úkor atmosférických podmínek. Voda vrtu a pramenních vývěrů v údolí Suché Bělé byla slabě kyselé reakce, velmi měkká, nízce mineralizovaná, kalcium-magnesiumbikarbonátového typu (Žitný, 1963). Folprecht (1967) konstatuje, že v lokalitě západně od Mezní Louky na levém břehu Dlouhé Bělé byl proveden vrt M-1 do hloubky 120 m, podzemní voda byla naražena v hloubce 1 m a 34 m pod terénem, plášť vrtu byl obsypán pískem (25 až 30 m) a granulovanou drtí v úrovni 30 až 120 m pod terénem. V průběhu technických prací byly mj. odebírány vzorky vody z vývěru u autocampingu. V průběhu čerpací zkoušky v únoru a březnu 1967 poklesla vydatnost vývěru ML-2 z 0,8 l/s na 0,66 l/s. Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé a 3 další v okolí Dlouhé Bělé. Pro prameny u Suché Bělé a pro pramen Dreiquellen jsou uvedeny výsledky rozborů vod na radioaktivitu. Za největší prameny celého povodí jsou označeny právě prameny východně od Hřenska (Dreiquellen, vývěry v Suché Bělé apod.). Nejvydatnější prameny prýští většinou z otevřených puklin pískovců, které drénují širší okolí (Dreiquellen aj.). Přesto lze tvrdit, že všechny tyto vývěry jsou vrstevními prameny. V příloze č. 8 jsou uvedena týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pramen Suchá Bělá 1 měl na začátku sledování (červen 1960) vydatnost 1,39 l/s, v říjnu 1967 pak 0,98 l/s. Pramen Suchá Bělá 2 měl na začátku sledování (červen 1960) vydatnost 3,58 l/s, v říjnu 1967 pak 2,83 l/s. Pramen Suchá Bělá 3 měl na začátku sledování (červen 1960) vydatnost 5,03 l/s, v říjnu 1967 pak 5,23 l/s. Pramen Pod Pravčickou bránou měl na začátku sledování (květen 1958) vydatnost 19,8 l/s, v říjnu 1967 pak 17,6 l/s. Pramen U Cikánského smrku měl na začátku sledování (listopad 1957) vydatnost 1,96 l/s, v říjnu 1967 pak 1,58 l/s. Pytlův pramen měl na začátku sledování (listopad 1957) vydatnost 3,49 l/s, v říjnu 1967 pak 2,65 l/s. Panenský pramen měl na začátku sledování (červenec 1966) vydatnost 3,03 l/s, v říjnu 1967 pak 3,46 l/s. Herzog (1968) uvádí, že pro zásobování města Děčín by bylo možné využít 7 pramenů sledovaných HMÚ v údolí Dlouhé Bělé mezi Hřenskem a Mezní Loukou, jejichž úhrnná dlouhodobá průměrná vydatnost je 36 l/s. Případně navrhuje využít jen pramene Pod Pravčickou bránou s vydatností cca 20 l/s. Udává průměrné vydatnosti dalších pramenů takto: Suchá Bělá č. 3 cca 4,6 l/s, Suchá Bělá č. 2 cca 3,2 l/s, Pytlův pramen cca 3,1 l/s a Panenský pramen cca 3 l/s. V mapce zachycuje 9 pramenů v zájmové oblasti, označených 01 až 09. Výřez uvedené mapky ukazuje obrázek 2.4, vyznačené 19

20 prameny jsou žlutě zvýrazněny. Obr. 2.4 Umístění pramenů východně od Hřenska podle Herzoga (1968) Mitášová (1968) zobrazuje v mapce projektovaného hydrogeologického průzkumu 7 pramenů v údolí Dlouhé a Suché Bělé. Mimo to navrhuje pozorovat prameny Za seníkem a U rozcestí. Jetelová (1968) se ve zprávě průzkumu zmiňuje o chemismu jednotlivých pramenů v zájmovém území a uvádí Kurlovovy vzorce k vodě následujících pramenů: pramen při České cestě, pramen u Cikánského smrku, Pytlův pramen u Hřenska, pramen pod Tokání a Jetřichovice pramen severně od vrtu Z výsledků stanovení radioaktivity vyplynulo, že vzorky z pramenů neměly zvýšenou radioaktivitu ani koncentrace Ra 226 ani obsahu uranu. Například vzorek z Pytlova pramene vykazoval obsah uranu mg/l a aktivita Ra 226 byla 0,71+-0,13 pc/l. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Pozorováno bylo 9 pramenů. Před čerpáním byla vydatnost jednotlivých pramenů následující: Panenský pramen 1,8 l/s, pramen Suchá Bělá 1 0,53 l/s, pramen Suchá Bělá 2 2,74 l/s, pramen Suchá Bělá 3 4,80 l/s, pramen U rozcestí 0,60 l/s, pramen Pravčická brána 20,40 l/s, Pytlův pramen 3,12 l/s, pramen Pod autocampem 1,43 l/s, pramen Pod Cikánským smrkem 0,30 l/s. Největším zásahem čerpací zkoušky byl naprostý zánik přetoku Panenského pramene, což bylo opakováním zjištěného již vlivu při čerpání na vrtech K8a a V6. Výrazný pokles vydatnosti nastal dále u pramene Suchá Bělá č. 2 (cca o 2,2 l/s) a dále u pramene Pod Pravčickou bránou (cca o 5 l/s). Vrba et al. (1971) uvádí na základě prováděných měření, že rozkolísanost vydatností pramenů v povodí Dlouhé Bělé je poměrně malá. Chod průměrných ročních vydatností jeví v období 1959 až 1966 plynulou klesající tendenci (pramen Suchá Bělá 2 a Pytlův 20

21 pramen). Od roku 1967 vydatnosti pramenů stoupají. Nejvyšší průměrné roční vydatnosti se vyskytly v roce 1959, nejnižší v roce 1966, tj. s jedno- až dvouletým zpožděním za příslušnými srážkovými úhrny. Tato skutečnost svědčí o značném vyrovnávacím účinku zvodnělého prostředí na odtok podzemních vod. Pro jmenované dva prameny jsou zde uvedeny i roční průměrné hodnoty vydatnosti. Jetelová et al. (1971) zpracovává celé zájmové území. V seznamu vybraných pramenů v příloze č. 32/2 uvádí cca 31 pramenů ze zájmového území 1 či jeho bezprostředního okolí. Podrobnosti k těmto pramenům uvádí tabulka 1.1. Údaj Číslo VÚV v tabulce odkazuje na očíslování pramenů v práci Filipa (1962). Tab. 1.1 Prameny zájmového území 1 podle Jetelové (1971) Poloha části těchto pramenů je vyznačena na výřezu geologické mapy na obrázku 2.5. Poloha pramenů v zájmové oblasti je modře okroužkována a žlutě zvýrazněna. 21

22 Obr. 2.5 Geologická mapa západní části zájmového území s vyznačenými prameny podle Jetelové et al. (1971) Hoppe a Svoboda (1971) uvádí v lokalitě levostranného bezejmenného přítoku Kamenice podél cesty Mezná louka soutěsky ústí Divoké soutěsky a Ve strži suťový sestupný pramen ve dně údolí (dokumentační bod 355 v mapě odpovídá údolí Koutského potoka), na krátké vzdálenosti výskyt dalších puklinových pramenů sestupných i vzestupných. Na délku tratě 45 m nárůst vydatnosti od 0,1 l/s do 20 l/s. Přírony oboustranně údolí, levý břeh vydatnější. Na soutoku Kamenice a Jetřichovické Bělé soutěska Ve strži (dokumentační bod 344) uvádějí u pukliny směru 180/85 otevřený pramenní výron 0,3 l/s. Skalní stěna v soutěsce Kamenice na pravém břehu (dokumentační bod 350) otevřená puklina směru 0/90, 2 pramenní vývěry asi 2 m nad hladinou, vydatnost 0,5 a 0,3 l/s. Na východním okraji stěny suťový pramen vydatnosti 2 l/s. Ve stěně neporušené puklinovými systémy dochází od úrovně erozivní báze do výšky 3,5 m k průlomovému odvodňování turonského obzoru podzemních vod v délce cca 65 m. Klínovitě se svírající tektonická porucha o šířce 6 m, vyplněná kameny a bloky, koresponduje s levým břehem, při bázi poruchy pramenní vývěry vydatnosti 5 6 l/s. Evidováno bylo 15 pramenů na patě skalních výchozů vydatnost = 0,1 8,0 l/s. V úseku Ve strži jsou na puklinové systémy východozápadního směru vázané pramenní vývěry vzestupné i sestupné, částečně zavalené sutí, vydatnost 0,1 10,0 l/s. Žitný et al. (1973) využil pro hodnocení režimu pramenů v povodí dolní Kamenice pozorování vydatností pramenů základní a vyhledávací sítě HMÚ Praha, pozorování byla prováděna 1x týdně. V zájmovém území se jednalo o prameny U Cikánského smrku, Pod Pravčickou bránou, Suchá Bělá č. 2, Suchá Bělá č. 3, Panenský pramen a Pytlův pramen. V roce 1972 měl Pytlův pramen průměrnou vydatnost 2,85 l/s, pramen Suchá Bělá (zřejmě č. 2) 2,53 l/s. Rozkolísanost vydatností pramenů byla v roce 1972 nízká oproti dosud zjištěným hodnotám extrémních vydatností. Dochází k jedno- až dvouleté retardaci minimálních průměrných ročních vydatností oproti minimálním ročním srážkovým úhrnům. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Byly sledovány vydatnosti pramenů základní sítě HMÚ Praha, a to Suchá Bělá 2, Suchá Bělá 3, Panenský pramen, pramen Pod Pravčickou bránou, Pytlův pramen, pramen U Cikánského smrku. Prokázalo se, že neexistuje jednotný režim kolísání hladin nebo vydatnosti 22

23 pramenů v této oblasti, ale píše naopak prováděná měření potvrdila mnohdy zcela protichůdné tendence režimních změn. Změny (rozkolísanost) vydatností pramenů i povrchového odtoku Dlouhé Bělé nejsou příliš velké. V rámci sledovaného období ( ) byla zaznamenána plynulá klesající tendence jak u pramene Suchá Bělá 2, tak i Pytlova pramene (jsou zde doloženy roční průměrné vydatnosti od roku 1958). Pramen Suchá Bělá 3 nereaguje na změny srážkové činnosti, stálost vydatnosti je zřejmě způsobena hydraulickými poměry odvodňovacích cest. Pramen Suchá Bělá 1 byl z pozorovací sítě HMÚ vypuštěn v roce Pozorování Pytlova pramene a pramene Pod Pravčickou bránou bylo v březnu 1974 přerušeno vzhledem ke stavebním pracím v prameništi Hřensko s tím, že byla zlikvidována stávajícím měrná zařízení a nová nebyla dosud vybudována a uvedena do provozu. Polohu pramenů zachycuje výřez skici převzaté z uvedené práce na obrázku 2.6. Zobrazené prameny a vrty jsou zvýrazněny žlutě. Obr. 2.6 Umístění pramenů v jímacím území Hřensko podle Urbánka (1976) Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období V zájmové oblasti Hřenska byly v hodnoceném období spolehlivě pozorovány pouze dva prameny ze základní pozorovací sítě HMÚ. Pozorování na pramenech Pod Pravčickou bránou a Pytlův pramen bylo v roce 1974 přerušeno v důsledku výstavby jímacích zařízení, dosud nejsou tyto prameny pro měření zpřístupněny. Panenský pramen byl v roce 1974 zlikvidován a pozorování na pramenu U Cikánského smrku je od března roku 1983 nespolehlivé (podtéká). V letech , kdy bylo z tohoto jímacího území čerpáno 90 až 113 l/s, bylo zaznamenáno snížení hladiny podzemní vody na sever od jímací oblasti. Projevilo se to výrazným poklesem vydatnosti pramenů Suchá Bělá 2 a Suchá Bělá 3. Pokles vydatností těchto pramenů a pramene Pod Pravčickou bránou byl zaznamenán také v roce 1969 při skupinové čerpací zkoušce, kdy byly naměřeny minimální vydatnosti za celé pozorované období. Douděrová (1989) zpracovala výsledky účelového režimního měření v jímacím území Hřensko, které bylo prováděno v období Pramen Suchá Bělá 2 dosáhl v roce 1988 nejnižší minimální vydatnosti od počátku pozorování (rok 1961). U pramene Suchá Bělá 3 byla nejnižší vydatnost od roku 1966 naměřena v roce

24 a Bylo odvozeno, že pramen Suchá Bělá 2 je ovlivněn od roku 1984 a pramen Suchá Bělá 3 od roku Průběh vydatností uvedených pramenů za roky 1980 až 1988 práce znázorňuje graficky v příloze. Nakládal (1990) uvádí tabulku průměrných měsíčních čerpaných množství vody v letech , ke které uvádí, že hodnoty jsou ovlivněny postupným zapojováním nových studní do exploatace a využíváním pramenů (Pytlův a Pod Pravčickou bránou) o vydatnosti 13,5 15,0 l/s od roku Při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním směrem k hranici s Německem a směrem východním, kde však ovlivnění nedosáhlo obce Mezná Louka. Dále došlo k ovlivnění toku Bělá a Kamenice. Pramen Suchá Bělá 2 byl ČHMÚ sledován od roku 1961 a pramen Suchá Bělá 3 od roku Společně jímané prameny Pod Pravčickou bránou a Pytlův pramen mají vydatnost cca 15 l/s, měření těchto pramenů nebylo provozovatelem vodního zdroje zajištěno. Pozorování pramene U Cikánského smrku bylo z technických důvodů od března 1983 zastaveno. Práce uvádí tabulku ročních vydatností pramenů Suchá Bělá 2 a 3 a graficky je znázorňuje v přílohách. Pramen Suchá Bělá 2 dosáhl vlivem čerpání v roce 1989 nejnižší minimální průměrné vydatnosti a pramen Suchá Bělá 3 v roce Pro ověření využitelného množství podzemních vod prameniště Hřensko byla od září do listopadu 1989 provedena poloprovozní simultánní čerpací zkouška s odběrem cca 148 l/s, pozorované prameny Pod Pravčickou bránou, U Cikánského smrku a Pytlův pramen byly měřeny 1x denně. Výsledkem bylo, že využitelné množství podzemní vody z vrtaných studní činí 145 l/s. Je ještě možné zvýšení využitelné vydatnosti prameniště o vydatnosti pramenních vývěrů (Pytlův pramen a Pod Pravčickou bránou) o cca 15 l/s. V případě exploatace pramenů postačí vybudovat vhodné vodohospodářské zařízení, PHO I. stupně je nutno zajistit oplocením obdobně jako u vrtaných studní. Diplomová práce Vaněčka (1978) zmiňuje celkem 39 pramenů, z nich okolo dvaceti leží v severovýchodní části zájmového území a jeho bezprostředním okolí. Byla měřena i teplota a ph nalezených pramenů. Vydatnost naprosté většiny pramenů je uvedena hodnotou 0,1 l/s, což podporuje domněnku, že tento parametr nebyl měřen, ale spíše odhadován. Mapa Kačury (1990) zobrazuje západní část zájmového území, většinou v povodí Kamenice a Labe (Hřensko). V zájmovém území je zde znázorněno celkem 6 pramenů. Nejzápadnější má být nad intravilánem Hřenska (severovýchodně od soutoku Labe s Kamenicí), jeho vydatnost údajně činila 1 až 10 l/s a má být zachycen jímkou. V údolí Suché Bělé jsou na jejím pravém břehu vyznačeny dva prameny rovněž s vydatností 1 až 10 l/s. Nejvydatnější pramen (vydatnost 10 až 100 l/s) je vyznačen v lokalitě Tři prameny na pravém břehu Dlouhé Bělé. Ve svrchní části toku Dlouhé Bělé jsou vyznačeny ještě další dva prameny, a to západnější s vydatností 1 až 10 l/s a východnější s vydatností 0,1 1 l/s. Mapa Valečky et al. (1997) zahrnuje celé zájmové území v měřítku 1 : Na mapě jsou v zájmovém území vyznačeny následující prameny (od západu): pramen nad obcí Hřensko v Březovém dole, 3 prameny v údolí Suché Bělé na jejím pravém břehu, pramen v lokalitě Tři prameny na pravém břehu Dlouhé Bělé, 2 prameny v blízkosti Dlouhé Bělé západně od osady Mezní Louka, pramen u silnice východně od osady Mezní Louka, 11 pramenů bezprostředně u sebe na levém břehu Kamenice na konci Horní Soutěsky, 2 prameny ve Vysoké Lípě, pramen jižně od vrchu Koliště, pramen v Zadní Doubici u Hraničního mostu, pramen na pravém břehu Brtnického potoka jihozápadně kopce Vosí, pramen západně od osady Na Tokání, studánka Šternberk, pramen severně od kopce Hřebec, pramen v osadě Kyjov na levém břehu 24

25 Křinice severně od přehrady. Mapa Hrazdíry (1998) zahrnuje severovýchodní část zájmového území (povodí Křinice). V zájmovém území není na této hydrogeologické mapě vyznačen žádný pramen. Mapa Hrazdíry (1999) zobrazuje jihovýchod zájmového území (povodí Křinice a Kamenice). V zájmovém území jsou zde znázorněny tři prameny. Nejvydatnější (mezi 0,1 a 1 l/s) leží východně od osady Na Tokání. Dva zbývající prameny leží na pravém břehu Kamenice, západnější je jižně od osady Mezní Louka, východnější při soutoku Velké (Jetřichovické) Bělé (pravý břeh) s Kamenicí. Pro oba je udávána vydatnost do 0,1 l/s. Již mimo zájmové území leží obdobně vydatný pramen v Rynarticích a pramen u lužické poruchy jižně od Vápenného vrchu u silnice Doubice Krásná Lípa (vydatnost 0,1 1 l/s). Valečka J. et al. (2000) uvádí přehlednou geologickou mapu celého zájmového území. Z pramenných oblastí dokumentuje meandrující potok Suchá Bělá v rokli severozápadně od Pravčické brány (tzv. Jelení louže). Mapa a vysvětlivky Opletala et al. (2006) zahrnují severovýchodní část zájmového území v povodí Křinice. K význačným pramenům v křídových horninách (kapitola 5. Hydrogeologie) uvádí: V křídě je málo pramenů a jsou málo vydatné, neboť je to infiltrační území. Pozoruhodné jsou studánky Šternberk (klenutá studánka na kopci proti zbouranému zámku na jemnozrnných pískovcích nejvyšší části jizerského souvrství), Zadní Doubice u Hraničního mostu, Hadí studánka, pramen Terezka, pramen u chaty Bärwinkel. V křídě a granitech kolem lužického zlomu je podstatně větší množství pramenů a pramenišť, např. studánky a prameniště v Kyjově. Jejich vydatnost je však nízká, v setinách až desetinách litru za sekundu. Prameny u Vlčí hory na lužickém zlomu částečně odvodňují i perm: Hadí studánka na zlomu perm/křída, 270 m k západu vyvěrající prameniště na zlomu granit/perm. Kromě hlavní křídové zvodně podél lužické poruchy (až ABCD) se vytváří nespojitá připovrchová zvodeň. Ta je odvodňována několika málo prameny a prameništi vysoko nad dnem údolí. Dokumentována je např. u Šternberka, kde se vyskytuje velmi významná zvodeň kolektoru ABC s hladinou 123 m pod povrchem (vrt HV-1 setrvalá vydatnost 4,8 l/s při snížení hladiny o 3 m) a mělká zvodeň, jež se odvodňuje v klenuté studánce v blízkosti zmíněného vrtu. Nadržuje se na jemnozrnnějších, snad jílovitějších pískovcích nejvyšší části jizerského souvrství. Obě zvodně se významně liší též chemicky: hlubší má celkovou mineralizaci 0,15 g/l a chemický typ Ca-Mg-SO 4 -HCO 3. Mělká (studánka) má celkovou mineralizaci 0,091 až 0,096 g/l a chemický typ Ca-Mg- SO 4, mj. s vysokým obsahem berylia (1 µg/l), kadmia a hliníku (0,21 mg/l). Chemismus křídových podzemních vod charakterizuje Opletal et al. (2006) následovně: Podzemní vody v zájmovém území charakterizuje nízká mineralizace. Nejvyšší mineralizaci mají podzemní vody v bělohorském souvrství, což je způsobeno vyšším podílem vápnitých a jílovitých hornin proti ostatním souvrstvím. Naproti tomu velmi nízkou mineralizaci mají prameny z jizerského souvrství, nedosahuje v průměru ani 0,1 g/l. Typická je též velmi nízká alkalita (HCO 3 ) a velmi nízká tvrdost. Voda je z těchto příčin tzv. hladová, proto není vhodná k trvalému zásobování pitnou vodou. V roce 1993 byly zjištěny vysoké obsahy berylia v pramenu U Rybí tůně (1,43 µg/l) a u bývalé osady Zadní Doubice (0,85 µg/l). Vysoké obsahy berylia doprovázejí zvýšené obsahy hliníku a jsou způsobeny nízkým ph, což způsobují mj. kyselé deště. Naprosto anomálně vysoký obsah rozpuštěných látek je v Hadím prameni (0,32 g/l) a v prameni u chaty Bärwinkel (0,19 g/l). Tyto mineralizace značně přesahují nejvyšší 25

26 zjištěné mineralizace podzemní vody v pískovcích kolektoru ABC. Poměrně vysoká vydatnost zvláště Hadího pramene ale vylučuje odvodnění nepatrné místní anomálie či místní kontaminaci (Opletal et al., 2006). Opletal et al. (2006) v příloze 3 uvádí fotodokumentaci pramene Brtníky-Šternberk (svrchní část jizerského souvrství) a pramene v Zadní Doubici (jizerské souvrství). V mapě jsou explicitně vyznačeny následující prameny v zájmovém území: pramen Šternberk-Brtníky, 2 prameny na levém břehu Brtnického potoka u osady Kopec, 3 prameny u osady Vlčí Hora (2 viz výše mj. Hadí studánka), 5 pramenů v osadě Kyjov (v území na levém břehu Křinice), 2 prameny severně od Červeného potoka, pramen v Zadní Doubici u Hraničního mostu a Hadí pramen na levém břehu Křinice. Další prameny a pramenné oblasti je možno identifikovat z mapového podkladu nepřímo. Lencsesová (2008) uvádí v severovýchodní části zájmového území Hadí pramen, pramen Červeného potoka a bezejmenný pramen u Hraničního mostu. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) na svých webových stránkách (www.chmi.cz a udává pro zájmové území jeden aktuálně sledovaný pramen, jedná se o pramen PP0552 (Hřensko, Suchá Bělá č. 3, sledovány vydatnosti v letech ). V minulosti byly sledovány i další prameny v blízkosti Hřenska pramen PP0551 (Hřensko, Suchá Bělá č. 2, sledovány vydatnosti 1960 až 1997), pramen PP0553 (Hřensko, Panenský pramen, sledovány vydatnosti 1966 až 1972), pramen PP0556 (Hřensko, Suchá Bělá č. 1, sledovány vydatnosti ), pramen PP0550 (Hřensko, Pod Pravčickou bránou, sledovány vydatnosti a ), pramen PP0549 (Hřensko, Pytlův pramen, sledovány vydatnosti 1957 až 1972) a pramen PP0548 (Hřensko, U Cikánského smrku, sledovány vydatnosti a ). Internetový zdroj o studánkách (www.estudanky.cz) popisuje v zájmové oblasti pramen Pod Roháčem (pod č. 4205) u Suché Bělé, registrovaný ČHMÚ, Hadí pramen (č. 4053) na značené odbočce z modré trasy mezi Tokání a Kyjovským údolím, pramen U Kamenice (pod č. 4342) v blízkosti osady Mezná a studánku beze jména u samoty Šternberk (č. 4460). Na podzim roku 2012 byl elektronicky vznesen i dotaz na Správu národního parku České Švýcarsko s žádostí o případné podklady k pramenům na území Národního parku. Odpověď příslušných zaměstnanců byla, že k dané problematice nemají žádné relevantní podklady. Informace o poloze některých pramenů v terénu však poskytli místně příslušní strážci národního parku. Z německých podkladů popisuje zájmové území a jeho okolí Beyer (1913). Dílo se zabývá prameny území po obou stranách Labe a to přeshraničně. Jedná se tedy s jistou nadsázkou o částečnou obdobu našeho výzkumu, ovšem přes 100 let starou. Pozorování začíná u pramene Dreiquellen (Pod Pravčickou bránou) 200 m n. m., upozorňuje, že tři vývěry tu byly uměle sjednoceny, vydatnost dosahovala odhadem minimálně 6 l/s a teplota vody dne byla 8 C. Autor považuje tento pramen za vrstevný, vázaný na labiátové pískovce. Zřejmě z těch samých vrstev vytéká několik malých pramenů na pravé straně Dlouhé Bělé, stejně tak jako prameny ve spodní části toku Suché Bělé. První pramen asi 200 m od ústí tohoto údolí vyvěrá ze sutě od západu s vydatností asi 2 l/s. Kousek dolů údolím Dlouhé Bělé vpravo od silnice leží ve výšce 185 m n. m. jeden z nejznámějších pramenů těchto hor Jungfernquelle (Panenský pramen) s uměle rozšířenou nádrží. Ze dna tu na mnoha místech vyvěrá čistá voda. Vydatnost je minimálně tak vysoká jako u pramene Dreiquellen. Teplota nejsilnějšího vývěru vody dosahovala 9,05 C. Tato teplota se autorovi zdá 26

27 příliš vysoká vzhledem k nadmořské výšce tohoto místa, proto řadí tento pramen mezi výstupné puklinové prameny. V tabulce pak Beyer (1913) uvádí ze dne odhadovanou vydatnost tohoto pramene na 8 až 10 l/s. Hřensko získává pitnou vodu z vrstevního, ze severozápadu vyvěrajícího, pramene v údolí Himbeergründel (Malinový důl), který je položen asi 196 m vysoko. Tento pramen je umístěn na výchozu mezilehlé jílovité polohy obdobně jako některé body v oblasti Schrammsteinu a Grosser Winterbergu. Pouze zmíněno je několik malých pramenů na obou svazích Kamenice v rámci této oblasti. Na pravé straně Labe mezi Hřenskem a Schmilkou nelze podle autora najít žádné větší prameny. U hory Grosser Winterberg se nachází větší množství málo vydatných pramenů, jejichž vydatnost i teplota silně kolísá. V abnormálním roce 1911 došlo k vyschnutí všech pramenů na hoře Grosser Winterberg. Okolo cesty Müllerwiesenweg k jihu se vyskytuje několik pramenů, které jsou odvodňovány do údolí Suché Bělé ke Hřensku. Ale přesto údolí Suché Bělé v této části zůstává při nižších a středních stavech bez vody, jako velká část údolí na levém břehu Labe. Voda těmito údolími teče většinou pouze za vyšších vodních stavů. Voda pramenních vývěrů se velmi rychle po svém objevení vsakuje do sutí a propustných pískovců (Beyer 1913). Seznam hraničních vodních toků (například příloha zápisu ze 14. zasedání Stálého výboru Sasko) obsahuje vedle velkých toků (Labe, Křinice apod.) i toky drobné, které mohou indikovat prameny na úseku státní hranice a příslušném státním území. Pro naši zájmovou oblast se na české straně nachází zdrojnice toku Grosser Zschandbach (v hraničním úseku VII, mezi znaky 7 a 7/1) v počátečním úseku údolí Velký Čand. Dále se tu může nalézat zdroj hraničního toku Diebsteigbach/Pašerácký potok, protékajícího mezi znaky 13/3 až 13/4 a 13/14 až 13/19). Skořepa (2001) uvádí i aktuální provedená měření pro některé menší toky, například Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 17,2 l/s, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 13,8 l/s. Navrátilová (2002) uvádí i provedená měření pro některé menší toky, například Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 9,4 l/s, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok změřen na 19,3 l/s. Skořepa (2003) se zabývá hydrologií a hydrogeologií zájmové oblasti. Uvádí i aktuální provedená měření pro některé menší toky, například Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 12 l/s a dne byl průtok 13,2 l/s, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 27,8 l/s a dne dosahoval 33 l/s. Skořepa a Pacl (2007) se zabývá hydrologií a hydrogeologií zájmové oblasti. Uvádí i aktuální provedená měření pro některé menší toky, například Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 9 l/s a dne byl průtok 8 l/s, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 19 l/s a dne dosahoval 30 l/s. Pacl a Hrkalová (2010) se zabývají hydrologií a hydrogeologií zájmové oblasti. Vedle průměrných měsíčních průtoků pro Křinici a Kamenici uvádějí i aktuální provedená měření pro některé menší toky, například Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 13,6 l/s, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok změřen na 40,5 l/s. Krásný et al. (2012) konstatuje, že na základě dlouhodobého hodnocení trendů vydatnosti ČHMÚ sledovaných pramenů v české křídové pánvi za období 1971 až 2008 se uvádí zejména v povodích Ploučnice, Jizery a pravostranných přítoků Labe, ale i v dalších křídových územích, výrazné poklesy vydatnosti pramenů. 27

28 3.1.2 Rešerše k německé části zájmového území Seznam hraničních vodních toků (například příloha zápisu ze 14. zasedání Stálého výboru Sasko) obsahuje vedle velkých toků (Labe, Křinice apod.) i toky drobné, které mohou indikovat prameny na úseku státní hranice a příslušném státním území. Pro naši zájmovou oblast se na německé straně nachází zdrojnice čtyř zaznamenaných drobných vodních toků v oblasti Grosser Winterberg v hraničním úseku VII (bezejmenné toky mezi znaky 11/2 a 11/3, 11/5 a 11/6, 11/8 a 11/9, 11/15 a 11/18 a pravděpodobně i hraničního toku Diebsteigbach/Pašerácký potok mezi znaky 13/3 a 13/4, 13/14 a 13/19). Z německých podkladů popisuje zájmové území a jeho okolí Beyer (1913). Dílo se zabývá prameny území po obou stranách Labe, a to přeshraničně. Na pravé straně Labe mezi Hřenskem a Schmilkou nelze najít podle autora žádné větší prameny. Ve Schmilce je na pramenné vývěry bohatý levostranný svah údolí, ve kterém stojí domy této osady. Více silných vrstevních pramenů vyvěrá za domem obecního úřadu a obecním domem a na ostatních místech. Vydatností mezi nimi vyniká pramen Ilmenquell, 160 m n.m., u školy. Ten vyvěrá v malé přírodní nádrži a je od roku 1898 jímán pro zásobování obce pitnou i užitkovou vodou. I v suchých letech z něj vytéká potok, který v minulosti sloužil pro pohon mlýna. Podle mínění obyvatel zůstává vydatnost přibližně na stejné úrovni. Pozorováno také nebylo zakalení pramene. Měřená vydatnost přepadu je dobré 4 l/s, celková vydatnost může činit okolo 6 l/s. Teplota vody je v průměru 8,4 C. Pramen Ilmenquell patří mezi výstupné puklinové prameny, podle všeho z labiátových pískovců. Ze srovnání teploty autor vyvozuje, že voda pochází pouze z malé hloubky. Údolí nad Schmilkou je ve srážkově chudých obdobích suché. Beyer (1913) dále uvádí, že mezi Schmilkou a údolím Zahngrund nejsou žádné prameny. Při vyústění údolí Zahngrund leží menší, ale vytrvalý pramen Zahnsborn v okolo 125 m n. m. Podle výkyvů v jeho vydatnosti a teplotě vody ho autor řadí mezi suťové prameny. V tabulce uvádí pro tento pramen k vydatnost 0,4 l/s, zřejmě k vydatnost 0,75 l/s. Dva silné prameny ve vesnici Postelwitz mají svůj původ ve skalách vpravo a pochází ze stejného horizontu okolo 120 m n. m. Oba slouží pro zásobování této obce pitnou vodou. Prameny mají teplotu 9,2 C, a podle autora tak jejich voda musí pocházet, stejně jako u Panenského pramene u Hřenska, z větší hloubky. Patří tak oba k výstupným puklinovým pramenům. V tabulce pak uvádí pro zdejší jímaný pramen Forsthaus ze dne odhadovanou vydatnost 4 l/s, pro druhý pramen Schmiede odhadovanou vydatnost 6 l/s. V Schandau na levém břehu Křinice se nachází velmi silný pramen nového vodovodu ve výšce 120 m n. m., vyvěrá od východu. Podle hodnověrných údajů je vydatnost tohoto pramene 24 l/s. Teplota vody minerálního pramene v Schandau je 10,2 C, z toho podle autora vyplývá, že se jedná o puklinový pramen. Nejvíce zastoupená jsou suchá údolí v oblasti mezi Křinicí a Kamenicí. Nejznámějším příkladem tohoto jevu je tu údolí Grosser Zschand. V území se vyskytují prameny na výchozech lokálních jílovitých poloh, jejich vydatnost velmi zřídka dosahuje 1 l/s, většinou však dosahují jen několika litrů za minutu, nebo zlomky těchto hodnot. Tyto prameny reagují na atmosférické změny jejich vydatnost se zvyšuje při silných srážkách a rychle se snižuje v suchých obdobích, zejména v pozdním létě. Teplota jejich vody vykazuje silné odchylky od ročního průměru, v létě kladné, v zimě záporné. Jedním z nejvíce pozoruhodných pramenů tohoto typu je Wurzelborn u hory Grosser Winterberg. Jeho tři vývěry se nacházejí v horní části divokého údolí 450 m n. m. Teplota vody dva metry od vývěru dne dosahovala 5 C, vydatnost v tom samém dni byla 1 l/s. Povrchový odtok tohoto pramene se dále vsakuje. V tabulce je 28

29 pro tento pramen uvedena dne vydatnost 2,5 l/min a dne vydatnost 5 l/min. V obdobích sucha se vydatnost tohoto pramene snižuje, nikdy ale úplně nevysychá. To samé platí u většiny Beyerem (1913) uvedených pramenů, uvedená práce se nezabývá periodickými prameny na pravém břehu Labe vzhledem k jejich vysokému počtu. Okolí hory Grosser Winterberg je bohaté na výskyt pramenů. Žádný z těchto pramenů ale nepřesahuje v ročním průměru vydatnost 1 l/s. Dva nejlepší zdejší prameny pramen Bergwirtschaft (v tabulce uvedena vydatnost asi 0,5 l/s dne , uveden jako pramen s více vývěry, vyvěrá od východu v nadmořské výšce 515 m n. m.) a nejsilnější pramen na louce Pichelwiese (v tabulce je udávána vydatnost asi 0,5 l/s dne , vyvěrá od západu, nadmořská výška 490 m n. m.) mají vydatnost sotva 0,5 l/s, u obou dvou není stabilní. Autor řadí zdejší prameny mezi suťové, charakterizované silným kolísáním vydatnosti a teploty vody. Pramen Bergwirtschaft v cca 500 m n. m. měl dne teplotu vody 5,9 C, hlavní pramen na louce Pilchenwiese v cca 480 m n. m. pak teplotu 6,1 C. Voda pramenů z Pilchenwiese odtéká do údolí Heringsloch a Försterloch. V abnormálním roce 1911 došlo k vyschnutí všech pramenů na hoře Grosser Winterberg. Severně od pramene Winterbergquell leží ještě pramen Haveltränke a dále vzhůru pramen Hirschtränke vyvěrající od východu v nadmořské výšce 500 m n. m. Místo slabého pramenného vývěru na louce Wettinwiese na cestě Bergwege bylo upraveno k pití pro žíznivé poutníky. Na louce Pichelwiese na severozápadě hory Grosser Winterberg se vyskytují vedle nejsilnějšího i další, slabší prameny (v tabulce uvedena vydatnost jako velmi slabá, odtok z jihu až jihovýchodu v nadmořské výšce 490 m n. m.). Také dále jižněji na svahu ohraničeném touto loukou se vyskytuje slabý pramen, který dále stéká na cestu Fremdenwege, v tabulce je pro něj udávána vydatnost 0,4 l/min dne Okolo cesty Müllerwiesenweg k jihu se vyskytuje několik pramenů, které jsou odvodňovány do údolí Suché Bělé ke Hřensku (v tabulce uvedena vydatnost jako velmi slabá, odtok ze severozápadu v nadmořské výšce 510 m n. m.). Ale přesto údolí Suché Bělé v této části zůstává při nižších a středních stavech bez vody jako velká část dalších údolí. Voda těmito údolími teče většinou pouze za vyšších vodních stavů. Voda pramenních vývěrů se velmi rychle po svém objevení vsakuje do sutí a propustných pískovců. To samé platí pro veškeré potůčky na hoře Grosser Winterberg. Polohu některých pramenů Beyer (1913) vyznačuje na řezu horou Grosser Winterberg, který uvádíme na obrázku 2.7, poloha pramenů je uvedena jako Quelle či Qu. 29

30 Obr. 2.7 Umístění pramenů na hoře Grosser Winterberg podle Beyera (1913) Slabé prameny se vyskytují na lokalitě Vordern Raubschloss a na severovýchodě hory Kleiner Winterberg. Ve spodní části údolí Richterschlüchte a Weberschlüchte se vyskytují kapající a prosakující prameny. Všechna údolí vlevo i vpravo od údolí Kleiner Zschand a Grossen Zschand jsou bez vody. V blízkosti hory Kleiner Winterberg se vytváří malý, ale velmi zajímavý pramen Eichenbörnel. Voda tohoto pramínku je čirá, ale silně zapáchá po sirovodíku a má chuť železité kyselky. Pod pramenem jsou také sirné a železité usazeniny. V tabulce je pro něj udávána vydatnost 3 l/min dne a nadmořská výška 290 m n. m. Před podchycením pramene se nachází bažina Pferdetränke. Nejznámějším pramenem v oblasti Wildsteinu je starý pramen Münzborn. Tento pramen byl využíván již ve středověku. Dne měl vydatnost 1,2 litru za minutu a teplotu vody 8,5 C. Dne tu byla teplota vody 8 C. Pramen je od roku 1911 odveden vodovodním potrubím. Dalším stálým pramen s názvem Güntersborn se nachází jihovýchodně od hory Hohe Liebe směrem k údolí Nassen Grund. Tento pramen Güntersbörnel měl dne teplotu 9,3 C a vydatnost byla v úrovni 7 l/min, teplota kolísá, nadmořská výška je 250 m n. m. Jeho odtok se na krátké vzdálenosti vsakuje. V údolí Nassen Grund na levé straně potoka pod vyústěním údolí Eulentilke vyvěrá z velkého kamenného bloku silný pramen, teplota jeho vody dne dosahovala 7,55 C a vydatnost asi 1 l/s. V tabulce je udávána vydatnost 0,5 l/s dne Nestálý suťový pramen u vrchu Grosser Dom v suchých obdobích zcela vysychá. Několik pramenů na vrchu Hohe Liebe bylo podchyceno za účelem zásobování pitnou vodou. Hodný zaznamenání je ještě slabý, ale vytrvalý pramen Scheidenbörnel východně od vrchu Falkenstein (Beyer, 1913). Pramen Marienquelle na pravém břehu Křinice uvádí Beyer (1913) jako poslední v tabulce, pramen sestává z několika vývěrů, z nichž nejsilnější je podchycen. Vyvěrá ze severovýchodu, vydatnost je odhadována na cca 2 l/s. Kassner (1978) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Marienquelle v červnu 1978, včetně mapky, fotodokumentace a jednoduché analýzy vody. Uvádí, že pramen dává 20 až 25 litrů vody za minutu, přetokem ale teče jen menší množství této vody. 30

31 Kassner (1981) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Münzborn v březnu a říjnu 1981, včetně mapky, fotodokumentace a mikrobiologické analýzy. Kassner (1982) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Friensteinflössel v letech 1981 až 1982, včetně fotodokumentace a jednoduché analýzy vody. Uvádí, že pramen byl při této příležitosti přejmenován z Friensteinquelle, protože se v místech úpravy již nejedná o pramen, ale drobný potůček. Kassner (1983) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Thorwaldquelle v roce 1983, včetně fotodokumentace a jednoduché analýzy vody. Uvádí, že pramen byl jako bezejmenný podchycen již v roce Pramen teče celoročně a vydatnost kolísá podle srážek od 0,33 do 1,5 litru za minutu. Kassner (1985) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Günthers Börnel v roce 1985, včetně jednoduché analýzy vody. Uvádí, že tohoto pramene na úpatí hory Hohe Liebe si všiml již v roce 1592 Mathias Őder. Vydatnost pramene je 3 až 15 litrů vody za minutu. Z podkladů, získaných z Národního parku Saské Švýcarsko existuje analýza vody pramene Günthers Börnel ze dne odběru , voda byla kyselé reakce (ph rovno 4,51), konduktivita vody byla 165 µs/cm. Z podkladů, získaných z Národního parku Saské Švýcarsko popisuje jedna strana úpravu pramene Talborn, také je uvedena fotodokumentace obdobným způsobem jako u podkladů zpracovaných Kassnerem. Připojena je i jednoduchá analýza vody z roku Vydatnost pramene byla 3 litry za minutu. Tento malý pramen leží u autobusové zastávky Lichtenhainer Mühle v údolí Křinice, ale již v krystaliniku za lužickou poruchou mimo zájmové území. Z podkladů, získaných z Národního parku Saské Švýcarsko uvádí H. P. Mibus v článku Die Quellen im Elbsandsteingebirge, že v labských pískovcích bylo nalezeno okolo 900 pramenů, ze zájmového území jmenuje například Wurzelborn na hoře Grosser Winterberg a Günthers-Born v údolí Nassen Grund. Uvádí, že na pravém břehu Labe nejsou většinou dobré podmínky pro vytváření vrstevních pramenů, neboť tu jsou jemnozrnné izolátory nahrazeny dobře propustnými pískovcovými vrstvami. Pouze málo pramenů je využíváno, jako příklad uvádí Ilmquelle ve Schmilce. Obrázek dokumentuje stav pramene Marienquelle. Mibus (1974) popisuje hydrogeologii oblasti labských pískovců v Sasku a uvádí některé údaje k pramenům v tomto území. Součástí článku je i mapa, na které je přehledně znázorněn výskyt izolátorů a pramenů v tomto území. Část mapy, která zobrazuje zájmové území tohoto projektu, uvádíme na obrázku 2.8, prameny v zájmovém území jsou zvýrazněny modře. 31

32 Obr. 2.8 Mapa pramenů saské části území podle Mibuse (1974) Mibus (1974) rozlišuje v labských pískovcích 6 kolektorů. Jako kolektor 1 označuje horniny cenomanu. Kolektor 2 tvoří pískovce Labiatus a pískovce a 1. Kolektor 3 je tvořen pískovci vrstev a 3 a b, z tohoto kolektoru pochází například voda pramene Ilmenquelle ve Schmilce, jehož vydatnost uvádí na 6 l/s. Vedle něho vyvěrá ve Schmilce ještě několik slabších pramenů. Dále sem patří i pramen Zahnborn. Kolektor 4 se nachází v pískovcích c 1, byla vymapována řada pramenů z tohoto kolektoru východně od spojnice Bad Schandau Schmilka. Jedním z nejznámějších je takzvaný Mineralquelle v Bad Schandau v údolí Křinice, bylo tu rozeznáváno 9 pramenů, v současnosti vyvěrá v pavilonu (zřejmě lázní) pouze jeden pramen s vydatností 0,2 l/s. V objektu Quellkammer je jímán další pramen, jeho vydatnost byla odhadována na 12 l/s. Dalšími takovými prameny je Beyerborn v údolí Nassen Grund s méně než 0,1 l/s, Flösserborn v údolí Křinice s 0,7 l/s, Richtersborn (jímán) s cca 0,2 l/s a pramen Marienquelle v horním údolí Křinice. Kolektor 5 leží v pískovcových vrstvách c 3 a d. V Zadním Saském Švýcarsku pochází z tohoto kolektoru voda pramenů Wurzelborn severně od hory Grosser Winterberg, Seufzerbörnel pod skalami Schrammsteine s 0,02 l/s, Günthers Born v údolí Nassen Grund, Eichenbörnel severně od hory Kleiner Winterberg a pramen v údolí 32

33 Borngründel. Dále Mibus (1974) uvádí, že další prameny se vyskytují na zbytcích poloh bazaltů, například na hoře Grosser Winterberg a Zschirstein, dohromady bylo nalezeno 5 takovýchto pramenů s vydatností maximálně 0,5 l/s. V celkové statistice uvádí autor 876 posuzovaných pramenů z oblasti saských labských pískovců, které dále dělí podle kolektorů a vydatnosti. Vogel (1985) uvádí, že novými impulsy k rozvoji města Bad Schandau byly v devatenáctém století objevování Saského Švýcarska a léčivý pramen Heilquelle. Léčebné lázně v Schandau vznikly díky prameni Mineralquelle v údolí Křinice, který obsahoval 6,8 mg/l železa a 22 mg/l oxidu uhličitého. Tento pramen byl znám už od roku 1700, byl pojmenován Rotes Flössgen, protože na svém krátkém toku do Křinice zanechával na březích v louce červenožlutý kal. Voda byla odvážena k pití a koupelím do Drážďan. V letech 1798 až 1799 bylo podchyceno devět pramenů a zřízen lázeňský dům. Okolo roku 1803 byla podchycena ještě vydatnější část pramene. V letech 1880 až 1882 byly prameny nově podchyceny a v místě vybudován park a promenáda. V letech 1921 a 1922 proběhlo obnovení podchycení pramene. Mibus a Szymczak (1997) uvádějí v mapách polohu pramenů Ilmenquelle, Quelle Schandau a odběr Eisenbrunnen. V příloze se zabývají lokalitami užívání podzemních vod. Pramen Ilmenquelle ve Schmilce je jako volně vyvěrající voda využíván tamější vodovodní sítí, je řazen ke zvodni 2. V Bad Schandau slouží k zásobování vodou dva jímané prameny a dvě studny. Voda z Mittelbrunnen a pramenů je jímána do sběrné jímky a odsud je odváděna do veřejné vodovodní sítě. Studna Eisenbrunnen vedle objektu Quellkammer není od roku 1975 využívána vzhledem k obsahu železa a k výsledkům čerpacích zkoušek. Studna Mittelbrunnen v údolí Křinice bere svoji vodu z pleistocénních štěrků Křinice, tento zdroj má být nahrazen. Tato studna dodávala v roce 1997 spolu s pramenem v závislosti na sezónní spotřebě 800 až 1200 m 3 vody za den. Maximální odběrové množství pro studnu bylo stanoveno na 890 m 3 /den. Vodárenský pramen (Wasserwerksquelle) se nachází v oblasti vodárny v údolí Křinice pod silnicí do Ostrau. Jeho jímání bylo vybudováno okolo roku Voda zvodně 2 je jímána ve velké jímce na levostranném svahu údolí (leží bezprostředně u studny Eisenbrunnen) a slouží kompletně k zásobování pitnou vodou. Dle povolení je průměrné odběrové množství vody 627 m 3 /den, maximálně 700 m 3 /den, průměrně ročně m 3 /rok. I tento zdroj má být v krátké době nahrazen (Mibus a Szymczak, 1997). Studna Eisenbrunnen se nachází v oblasti vodárny pod silnicí do Ostrau, její hloubka je 75 m. Při čerpací zkoušce v roce 1975 bylo pozorováno snížení vydatnosti pramene vzdáleného asi 70 m. Tato studna nebyla kvůli vysokému obsahu železa ve vodě nikdy trvale užívaná, bude nahrazena jiným zdrojem. Voda z této studny, jímající vodu kolektoru 3, je artézsky napjatá a přetéká do Křinice (Mibus a Szymczak, 1997). Pramen Ilmquelle v horní části osady Schmilka je užíván již dlouho. Voda teče do sběrné jímky s přepadem. Podle povolení k využívání je průměrné odběrové množství vody 27,5 m 3 /den, maximálně 80 m 3 /den, průměrně ročně m 3. Pramen momentálně dodává přibližně 20 m 3 /den, přesné údaje nejsou známy, je zde i velký přepad. Voda pochází ze zvodně 2. Tento zdroj má být nahrazen (Mibus a Szymczak, 1997). Studna Kirnitzschtalklinik jímá artézskou vodu zvodně 3, byla vybudována v roce Přepad měl být jímán v zapuštěném výtoku pavilonu kolonády k lázeňským účelům. Podle jiných údajů měl být tento výtok napájen vodou z nějakého pramene. Část přepadu byla využívána k výrobě stolní vody. Přepad činil podle měření z roku 1954 cca 0,2 l/s (Mibus a Szymczak, 1997). 33

34 Rösner et al. (2007) uvádí v tabulce pozorovaných bodů tři prameny zájmového území: Ilmenquelle ve Schmilce pod číslem , Richter s Born pod číslem a Zahnsborn v Postelwitz pod číslem Všechny tyto prameny řadí ke zvodni 2. Měření vydatnosti se u pramene Ilmenquelle neprovádí, v době odběru vzorku byla vydatnost cca 3 l/s. Pravidelné sledování jakosti vody existuje v zájmovém území pouze pro pramen Ilmenquelle od roku Pramen Richter s Born byl testován pouze jednou v září Autor uvádí i analýzy z pramene Zahnborn nalezené rešerší. Voda pramene Richter s Born měla zvýšené koncentrace hliníku. Celkově je ve všech místních křídových zvodních velmi málo mineralizovaná voda, konduktivita vody se pohybuje mezi 52 a 286 µs/cm. Hodnoty ph dokládají většinou slabě kyselou až neutrální reakci podzemních vod, pro pramen Ilmenquelle jsou uváděny v rozmezí 5,7 až 6,7. Práce se podrobněji zabývá analýzou rozborů podzemních vod a to jak jednotlivých zvodní, tak i pramene Ilmenquelle. Stáří podzemní vody podle tohoto zdroje je pro zvodeň 2 v rozmezí od sedmi až přes 54 let. Stáří podzemní vody zvodní 3 a 4 je všude přes 54 let, například i v podzemní vodě Eisenbrunnen. Dále uvádí Rösner et al. (2007), že studna Eisenbrunnen v Bad Schandau jímá vodu kolektoru 3, po jejím odstavení z čerpání se téměř okamžitě nastavily artézské poměry. Eisenbrunnen, odkud vytéká podzemní voda volně do Křinice, působí jako odlehčovací místo. V mapě v přílohách je v těsné blízkosti této studny vyznačen pramen Spaltenquelle. Mapa dále vyznačuje i prameny Ilmenquelle, Richter s Born a Zahnsbornquelle. V saské části zájmové oblasti jsou umístěny naučné cedule, které v některých případech také stručně pojednávají o jednotlivých pramenech: Cedule u pramene Marienquelle uvádí, že pramen má vydatnost okolo 2 l/s, tímto je údajně nejvydatnějším pramenem Zadního Saského Švýcarska. Název připomíná mariánské uctívání v katolické době. Pramen byl v roce 1978 rekonstruován pod vedením G. Kassnera z Drážďan. O. E. Schmit se domnívá, že odběr pramene a jeho pojmenování pochází již z 16. století. Údržbu provádí od roku 2002 správa NP Saské Švýcarsko společně s místní lesní správou a vlasteneckým spolkem z Hinterhermsdorfu. Cedule u pramene Zahnsborn uvádí, že tento pramen je jedním ze čtyř pramenů v osadě Postelwitz. Ze země tu vyvěrá asi 1 l/s. Poslední úprava jímání pramene proběhla v roce V roce 2008 tu město Bad Schandau dalo zřídit malou koupací nádrž. Zařízení bylo poničeno povodní v srpnu 2010 a v roce 2012 bylo znovu obnoveno. Další tři prameny v Postelwitz mají podle zde uvedeného plánku ležet v blízkosti břehu Labe směrem na Bad Schandau. Jedná se o pramen u domova důchodců (dříve Fiedler ), pramen u Palitzschs (dříve Am Dump ) a pramen pod hřištěm u Gulischs. Tabule uvádí fotodokumentaci, ale pouze pro pramen Zahnsborn. Naučná stezka Flössersteig vede údolím Křinice. Její cedule informují o 1) prameni Flösserquell, což je z větší hloubky vyvěrající puklinový pramen a před lety byl podchycen studnou. 2) V roce 1680 byly v nivě Křinice objeveny prameny obsahující železo. Od roku 1730 se jim říkalo Schandauer Gesundbrunnen a byly využívány pro léčebné účely. Pro zvýšení vydatnosti tu byl v roce 1920 vyhlouben více než stometrový vrt, jehož voda artézsky vyvěrala a napájela tak zvaný Mineralquelle, tedy Minerální pramen. Dnes připomíná existenci někdejších pramenů budova Brunnenhalle. 3) Vodárna v Bad Schandau byla postavena v roce 1896, v roce 1991 byla rekonstruována a v roce 2003 odstavena. Město Bad Schandau získávalo vodu z pramene podzemní vody Spaltquelle a břehovou infiltrací vody z Křinice. Pramen má vydatnost od 80 m 3 /h. Voda byla čerpána do vodojemu v botanické zahradě a odtud napouštěna do vodovodního řadu. Dnes získává celý region pitnou vodu 34

35 z přehrady Gottleuba. Jednotlivé německé geografické, geologické a hydrogeologické mapy znázorňují polohu některých jednotlivých pramenů v zájmovém území. Znázornění vydatnosti jednotlivých pramenů však většinou chybí. Pouze hydrogeologická mapa (Voigt a Grunske, 1984) uvádí vydatnost jímaných pramenů z dlouhodobé řady měření: Pro Ilmenquelle ve Schmilce na 4 l/s, pro pramen v severní části Bad Schandau na levém břehu Křinice 12 l/s, pro pramen na vrchu Hohe Liebe 2 l/s. Dále (VEB, 1984) uvádí odběr ve Schmilce v úrovni do 2,3 l/s, v údolí Křinice severně u Bad Schandau tu jsou znázorněny 4 odběry podzemních vod v úrovni 2,3 až 11,6 l/s. Podle podkladů, dodaných naším projektovým partnerem LfULG (data většinou pochází od místní vodárenské společnosti), se v Bad Schandau nacházelo 5 jímání podzemních vod a pramenů. První z nich Mittelbrunnen je situováno u Křinice nad křižovatkou silnice do Ostrau. Jímaná voda pochází z pleistocénních štěrků Křinice a sloužila k pitným účelům. Zdroj byl odstaven v roce Druhým jímáním je Wasserwerkquelle neboli Spaltenquelle, které je umístěno v údolí Křinice poblíž křižovatky silnice na Ostrau. Voda pochází z kolektoru 2. Odstavení zdroje proběhlo v roce V současnosti je pramen Spaltenquelle využíván pouze jako záložní zdroj pro případy havárií. Třetím jímáním je Eisenbrunnen, které je opět umístěno v údolí Křinice blízko křižovatky silnice do Ostrau. Voda pochází z kolektoru 3 a odtéká artézským způsobem do Křinice. Čerpací zkoušky na tomto vrtu v letech 1972 a 1975 ukázaly ovlivnění odtoku z vrtu Kirnitzschtal-Klinik (1972) a ovlivnění pramene, vzdáleného 70 m (1975). Vrt nebyl nikdy kontinuálně využíván vzhledem k vysokým obsahům železa. Jímání bylo odstaveno koncem dvacátého století. Čtvrté jímání Brunnen Kirnitzschtalklinik bylo odstaveno ve dvacátém století. Poloha vrtu není přesně známa, nacházel se zřejmě na louce před budovou Wandelhalle. Voda byla užívána pro léčebné účely a pro produkci minerální vody (Margon). Voda pocházela z kolektoru 3 a její hladina byla artézsky napjatá. Pátým jímáním jsou Brunnen Ostrau, což jsou dvě studny, jímající vodu z kvartérních štěrků Křinice asi 500 m od Eisenbrunnen. 3.2 Monitoring pramenů a pramenných oblastí Na české části zájmového území proběhl v roce 2012 (a částečně i v roce 2013) čtvrtletní monitoring (jaro, léto, podzim) vydatnosti a dalších vybraných parametrů jednotlivých sledovaných pramenů a profilů na drobných tocích za účelem sledování chování jednotlivých pramenů a pramenných oblastí v průběhu ročního cyklu. Mapa sledovaných profilů a pramenů je uvedena v příloze 2. Hlavním cílem prací bylo zjistit stav a roční vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v zájmovém území. Provedení monitoringu vydatnosti pramenů a pramenných oblastí je jednou ze základních a neopominutelných částí prací celého dílčího úkolu. Práce byly prováděny tak, aby analýza získaných údajů mohla poskytnout podklady k zjištění, do jaké míry ovlivnily antropogenní zásahy přirozený režim podzemních vod a do jaké míry jsou změny přírodního charakteru. Dalším cílem prací byla zejména terénní a hydrogeologická podpora ostatním studiím a výstupům projektu. Na základě provedeného průzkumu bylo např. možné vymezit vhodné objekty pro odběry vzorků vod prováděné v rámci studie Stáří a míšení vod, vytipovat vhodné objekty pro odběry vzorků ke studii Fauna podzemních vod a poskytnout informace pro odladění modelu proudění podzemních vod a ověření jeho reálnosti. Dalším přínosem byla výměna informací mezi českými a saskými odborníky 35

36 k dané problematice. Bylo realizováno několik společných terénních měření. Ke sledování bylo v této oblasti nejprve vybráno 38 monitorovaných objektů (prameny a měrné profily na drobných tocích), jejich stručná specifikace je v následující tabulce 2.1. Tab. 2.1 Prameny a profily vybrané ke sledování v roce 2012 Seznam pramenů a oblastí monitorovaných v roce 2012 v oblasti Hřensko-Křinice Ozna- Název Souřadnice Rámcová Povodí Pramen čení N E lokalizace (ano/ne) 1 Suchá Bělá č , ,624 Hřensko Suchá Bělá ano 2 Suchá Bělá č , ,651 Hřensko Suchá Bělá ano 3 U rybníčků 50 52, ,663 Hřensko Suchá Bělá ano 4 U spojnice cest 50 52, ,650 Hřensko Suchá Bělá ano M5 Horní Suchá Bělá 50 52, ,460 Hřensko Suchá Bělá ne 6 Malinový Důl 50 52, ,670 Hřensko Bělá přepad M7 Profil Tůně 50 52, ,901 Hřensko Dlouhá Bělá ne 8 U Cikánského smrku 50 52, ,936 Hřensko Dlouhá Bělá ano 9 Rezavý u Mezné 50 52, ,328 Mezní Louka Dlouhá Bělá ano 10 Mezná k soutěsce 50 52, ,783 Mezná Kamenice ano 11 Vysoká Lípa 50 51, ,786 Vysoká Lípa Kamenice ano 12 Vysoká Lípa kemp 50 51, ,425 Vysoká Lípa Kamenice část. M13 Ústí Jetřichovský potok 50 53, ,432 Z.Jetřichovice Křinice ne 13 Soudkový důl 50 53, ,060 Z.Jetřichovice Křinice ano 14 Mezní louka silnice 50 52, ,466 Mezní Louka Kamenice ano M16 Propustek u Mezní Louky 50 52, ,466 Mezní Louka Kamenice ne M17 Od M.Louky,rozcestí Div.Soutěska 50 51, ,549 Mezní Louka Kamenice ne M18 Potok pod zámečkem 50 51, ,862 Mezní Louka Kamenice ne 15 Koutský potok 50 51, ,206 Mezní Louka Kamenice oblast M20 Tokáň U sudu 50 52, ,282 Na Tokáni Doubický potok ano 17 Tokáň Lesní studánka 50 53, ,946 Na Tokáni Doubický potok ano M22 Pod Tokání 418A 50 52, ,842 Na Tokáni Doubický potok ano M23 Od Tokáně ústí 50 52, ,831 Saula Doubický potok ne 19 U chaty Bärwinkel 50 54, ,595 Doubice Křinice ano 20 Hřebcový důl 50 54, ,266 Doubice Červený potok ano M26 Od Tetřevího koutu 50 54, ,115 Doubice Červený potok ne M27 Červený potok 50 53, ,859 Doubice Červený potok ne 21 Hadí pramen 50 54, ,642 Z.Doubice Křinice ano 22 U hraničního mostu 50 55, ,659 Z.Doubice Křinice ano M30 Kyjov lesní mostek 50 54, ,620 Kyjov Křinice ne M31 Kyjov propustek 50 54, ,615 Kyjov Křinice ne M32 Kyjov 492 ústí 50 54, ,695 Kyjov Křinice ne 25 Perm 50 55, ,129 Vlčí Hora Křinice ano 26 Vlčí Hora cesta 50 55, ,956 Vlčí Hora Křinice ano 27 Englerův 50 55, ,900 Vlčí Hora Křinice ano M36 Pod bivakem 50 55, ,580 Kopec Brtnický potok ne M37 U obrázku 50 56, ,355 Kopec Brtnický potok ano 30 Šternberk 50 56, ,908 Brtníky Křinice ano Profily na drobných tocích byly označeny M a pořadovým číslem profilu monitoringu, prameny pouze čísly tak, aby bylo jejich označení jednotné v rámci celé této práce. Pomocí profilů 1 až 4 byly sledovány prameny v povodí Suché Bělé, profil M5 charakterizuje tok Suchá Bělá na hranici první zóny NP, profil 6 je umělé odvodnění Malinového dolu do toku Dlouhé Bělé (přepad z jímání). Profily M7, 8 a 9 charakterizují horní části toku Dlouhá Bělá, profil 10 odpovídá prameni v Mezné nad říčkou 36

37 Kamenicí. Profily 14, M16, M17, M18 a 15 charakterizují povodí Koutského potoka, profily 11 a 12 pak prameny ve Vysoké Lípě. Profily M13 a 13 byl pochycen stav Jetřichovického potoka a jeho pramenů. Profily M20, 17, M22 a M23 charakterizují pramennou oblast u osady Na Tokání. Profily 20, M26 a M27 byly umístěny v povodí Červeného potoka. Profily M30 až M32 charakterizují oblast osady Kyjov. Profily 19, 21 a 22 byly podchyceny prameny jižně od Křinice. Profily 25, 26, 27, M36, M37 a 30 charakterizují prameny a drobné toky severně od Křinice na severovýchodě zájmového území v blízkosti lužické poruchy. Po výběru proběhlo sledování vybraných profilů v rozdílných přírodních podmínkách (období roku, srážky atp.). V každém cyklu (kole měření) byla realizována měření všech vybraných zájmových pramenů a pramenných oblastí (bodová měření vydatnosti, konduktivity a teploty vod a teploty vzduchu), byla prováděna jejich fotodokumentace a zaměřování GPS. Naměřené hodnoty byly zaznamenávány do terénních protokolů, ty jsou spolu s fotodokumentací součástí prvotní dokumentace prací, příklad terénního protokolu je uveden v příloze Jarní kolo monitoringu Jarní kolo monitoringu proběhlo v měsících březen, duben a květen Výsledky tohoto kola monitoringu uvádí tabulka v příloze 2.1. V jarním období jsou zaznamenávány obecně vyšší vydatnosti pramenů, což je dáno mj. naplněním zvodní z jarního tání sněhové pokrývky. Všemi sledovanými profily protékala voda Letní kolo monitoringu Letní kolo monitoringu proběhlo v měsících červen, červenec a srpen. Výsledky tohoto kola monitoringu uvádí tabulka v příloze 2.2. Měření v rámci letního kola monitoringu bylo poznamenáno vysokými srážkovými úhrny v okolí poloviny července, kdy byla změřena značná část sledovaných profilů a pramenů. V tomto srážkově bohatém období protékala voda i v obvykle pouze vlhkých korytech ve dnech jednotlivých pískovcových údolí. V části profilů a pramenů, které byly měřeny mimo toto srážkově bohaté období (např. profil Horní Suchá Bělá nebo pramen Šternberk), byl zaznamenán významný pokles vydatnosti oproti jarnímu období Podzimní kolo monitoringu Podzimní kolo monitoringu proběhlo v měsících září, říjen a listopad. V tomto období byly většinou zaznamenány nejnižší stavy vydatnosti jednotlivých pramenů a pramenných oblastí. Část pramenů a drobných toků vyschla nebo neměla žádný povrchový odtok (například profily 12, 14, M17, M18, 25, 27, M36 a M37). Výsledky tohoto kola monitoringu uvádí tabulka v příloze Sledování pramenů v roce 2013 I v následujícím roce 2013 byly sledovány důležité prameny zájmového území. Rozsah sledování byl však menší. Získané vybrané výsledky tohoto sledování jsou uvedeny 37

38 společně s vyhodnocením u jednotlivých pramenů v kapitole 3.4 a v tabulce Vyhledávání a měření vydatnosti pramenů Vyhledávání a měření vydatnosti pramenů bylo prováděno tak, aby bylo pokud možno pokryto celé území zájmové oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch. Celkově bylo v období od jara 2012 do srpna 2013 nalezeno a změřeno 162 vývěrů (prameny a 2 přetoky), což převýšilo původní zamýšlený rozsah prací. Pouze ve zcela ojedinělých případech se nejedná o prameny č. 32 a 79 jsou artézské přetoky z vrtů. Malá část měřených pramenů leží již mimo vlastní zájmové území. Z celkového množství pramenů bylo nalezeno 52 na saském území a 1 pramen v bezprostřední blízkosti hranice. V průběhu roku byly nejvyšší vydatnosti pramenů zaznamenány na jaře a ve srážkově bohatých částech letního období. V létě a na podzim docházelo k poklesu vydatnosti až vyschnutí části drobných pramenů svrchních zvodní. Vydatnost pramenů hlubších zvodní je naopak často relativně stabilní po celé období roku. Celková suma průměrných vydatností (povrchový odtok) nalezených pramenů, která zahrnuje většinu pramenů v oblasti, dosahovala v monitorovaném období okolo 65 l/s. Poloha pramenů je znázorněna v příloze 1, vybrané výsledky pak v tabulce v příloze 1.1. V této tabulce jsou uvedeny pořadová čísla jednotlivých pramenů, jejich názvy, souřadnice ve formátu WGS 1984, povodí, do kterého náleží daný pramen, stručná charakteristika (zda se jedná o pramen, či například pouze přetok od jímání), pravděpodobný kolektor český (A pro cenomanský, BC pro turonský, D pro nejsvrchnější turon až coniac, T pro terciérní vulkanity a Q pro kvartérní kolektory) a německý (1 až 4), rok a datum jednotlivého měření, změřená vydatnost v l/s, změřená konduktivita vody v µs/cm a poznámka například o pravidelném měření institucí či o vsakování vody pramene. Pro grafické znázornění vydatnosti pramenů v mapě v příloze 1 byly využity měřené hodnoty uvedené v příloze 1.1, pokud byl jednotlivý pramen měřen několikrát, byla znázorněna průměrná hodnota z těchto měření. Nejedná se samozřejmě o všechny prameny na zájmovém území. Část území nebyla pro vyhledávání pramenů zpřístupněna. Nejvydatnějšími prameny v zájmové oblasti se nacházejí v její západní části a to proto, že zde dochází k odvodnění celé hlavní hydrogeologické struktury (kolektor BC). Velmi vydatný je pramen Pod Pravčickou bránou (jímán SČVK, vydatnost se pohybuje okolo 11 l/s), prameny Koutského potoka (vydatnost se pohybuje okolo 12 l/s) a prameny v dolní části údolí Suché Bělé (celkem 6 pramenů zde má souhrnnou vydatnost okolo 7,5 l/s, nejvydatnější z nich je pramen Suchá Bělá č. 3). Velké množství relativně vydatných pramenů je i na pravém břehu Kamenice. Na saském území byl jako nejvydatnější změřen pramen Ilmenquelle v osadě Schmilka, povrchový odtok tu činil okolo 3,5 l/s. Podle archivních údajů by měl být nejvydatnější pramen Spaltenquelle v Bad Schandou (okolo 12 l/s), tento údaj ale nemohl být ověřen měřením. Ve střední části zájmového území je, vzhledem k vysoké propustnosti zdejších pískovců, pramenů jen malé množství. Je tu také relativně málo stabilních menších vodních toků. Ve východní části zájmového území v blízkosti lužické poruchy existuje větší množství pramenů. To je dáno jak nižší propustností pískovců svrchní části jizerského souvrství, tak i výskytem dalších méně propustných hornin a složitější tektonickou stavbou území. Prameny v této části území jsou většinou málo vydatné. U části z nich dochází během roku k vysychání či významnému kolísání vydatnosti. Jen některé prameny jsou využívány k zásobování obyvatel pitnou vodou. Jedná se 38

39 v české části například o pramen Pod Pravčickou bránou a Pytlův pramen, které jsou využívané v rámci jímacího území Hřensko. Na české straně je dále využíván podchycený pramen v Malinovém dole. V německé části je například využívána část pramene Ilmenquelle v obci Schmilka a jako záložní zdroj též pramen Spaltenquelle v Bad Schandau. Prameny vykazují v naprosté většině ph nižší než 7, v mírně kyselé oblasti. V jímacím území Hřensko jsou odebírány většinou vody velmi slabě mineralizované, jejich konduktivita je nižší než 100 µs/cm, obdobně jako u většiny silně vydatných pramenů v údolích Suché Bělé, Koutského potoka, Kamenice a dalších pramenů, například pramene Wurzelborn. Nejvydatnější změřený saský pramen Ilmenquelle má konduktivitu prakticky rovnu 100 µs/cm. Mezi 100 a 160 µs/cm se pohybuje voda značného množství křídových pramenů, jako například Zahnsborn, pramen v Malinovém dole, Studánka 1772 a Marienquelle. Vyšší konduktivitu okolo 200 µs/cm mají vydatné prameny vyšší úrovně kolektoru 2 západně od Mezné Louky jako Pytlův pramen, pramen Nad tůní a pramen U Cikánského smrku. Zvýšenou konduktivitu nad 240 µs/cm mají některé drobnější prameny prokazatelně ovlivněné terciérními vulkanity, jako pramen Pod kopcem Mlýny, Limburský rybníček, Komáří díra, Kateřinin pramen, Wiesenquelle a Koliště. U vody dalších obdobných pramenů s vyšší konduktivitou, například Hadího pramene, pramene Nad bivaky a Pod Ponovou loukou, nebyla zatím přímá návaznost na vulkanity prokázána, ale mohlo by se jednat o vysvětlení této zvýšené konduktivity. Nejvyšší konduktivitu mají většinou prameny ovlivněné odpadními vodami nebo difúzním znečištěním z povrchu, jako jsou pramen Mezná k soutěsce, pramen ve Vysoké Lípě, severní pramen východně Mezní Louky, prameny Ostrau 1809 a Ostrau Fusswegquelle Srovnání výsledků rešerše s terénními poznatky Výsledky rešerše (viz kapitola 3.1) odrážejí prozkoumanost zájmového území v tomto směru. Nejvíce byla odbornými pracemi na české straně prozkoumána západní část zájmového území v okolí Hřenska z důvodů průzkumu a následného významného jímání podzemních vod. I v tomto území jsou však poznatky k jednotlivým pramenům nerovnoměrně rozloženy, zdaleka nejvyšší úroveň pozornosti byla věnována pramenům sledovaným HMÚ (celkem 7 pramenů). Některé i vydatné prameny jsou pouze zmíněny, některé unikly pozornosti archivních prací zcela (například pramen číslo 48 Suchá Bělá zleva, vlastní pramen Suché Bělé č. 51, prameny jižně od Dlouhé Bělé jako číslo 143 Nad loďkami, č. 39 Nad tichou soutěskou 1 a č. 40 Nad tichou soutěskou 2 ). Ve střední části území je nejvíce údajů k průtoku Koutským potokem, jehož prameny jsou v této části území nejvydatnější. Ostatní údaje jsou v podstatě bodové. Například z více než 25 poměrně vydatných pramenů v údolí Kamenice existuje měřená archivní jednoznačně umístěná vydatnost pouze k jednomu. Česká část povodí Křinice (sever a východ české části zájmové oblasti) je z hlediska vydatnosti pramenů prozkoumána slabě, což je zřejmě dáno nevyužíváním vodních zdrojů v tomto území a jeho špatnou přístupností. V saské části zájmového území existuje relativně méně vydatnějších pramenů, většinu důležitých pramenů podchytil již Beyer (1913). Nejvydatnějším ze saských pramenů, které nebyly v archivních podkladech nalezeny, je zřejmě pramen číslo 82 Steinbergquelle v nejvýchodnější části území. V Sasku existuje, oproti české části zájmového území, větší množství pojmenovaných a podchycených pramenů. V české části oblasti se vyskytuje více pramenů, ty jsou většinou v přírodním stavu. 39

40 Z hlediska nejvydatnějších pramenů s odtokem v průměrné úrovni přes 1 l/s bylo v zájmovém území přímo změřeno 11 takovýchto vývěrů, z toho 10 v české části a jeden v saské části zájmového území. Další dva významné prameny jsou dlouhodobě podchyceny a nebylo možné je přímo změřit, jedná se o pramen Spaltenquelle (také uváděn jako Wasserwerkquelle) v Bad Schandau (vydatnost okolo 12 l/s) a pramen v Malinovém dole u Hřenska (uváděn jako Nad Klepáčem, jímaná vydatnost okolo 1,5 l/s, v rámci tohoto projektu měřen pouze přetok do potoka). Celkově tedy existuje v zájmovém území 13 pramenů s průměrnou vydatností přes 1 l/s, dva v saské a jedenáct v české části zájmového území. Z toho tři nejvydatnější mají odtok přes 10 l/s. Jedná se o prameny Koutského potoka (vydatnost průměrně 12,65 l/s), Spaltenquelle v Bad Schandau (vydatnost okolo 12 l/s) a pramen Pod Pravčickou bránou (průměrně 10,6 l/s). Historicky bylo v zájmovém území pramenů vydatných přes 1 l/s zřejmě více. Panenský pramen zanikl vlivem odběrů z jímacího území Hřensko (původně přes 3 l/s). Nejasný je osud pramenů v osadě Postelwitz Forsthaus (4 l/s) a Schmiede (6 l/s). U některých pramenů došlo k výraznému snížení vydatnosti, příkladem jsou prameny U Cikánského smrku, Suchá Bělá č. 1 (původně mírně přes 1 l/s) a Marienquelle (původně okolo 2 l/s). Srovnání rešeršních údajů s terénními poznatky je dále podrobněji rozepsáno pro jednotlivé důležitější prameny a pramenné oblasti v kapitole Posouzení vývoje vydatnosti pramenů Významným faktorem, působícím nepochybně na vydatnost pramenů, jsou srážkové úhrny. Obrázek 3.1 znázorňuje průběh ročních úhrnů srážek na zájmovém území blízké stanici Chřibská (zdroj ČHMÚ). Starší údaje jsou znázorněny v grafech na obrázcích 3.3.1, a

41 Obr. 3.1 Graf ročních srážkových úhrnů na stanici Chřibská Z grafu srážkových úhrnů jsou patrné nízké úhrny okolo roku 1984, dále vzestup úhrnů srážek kolo roku 1987 následovaný značným poklesem s minimem v roce Posledního výrazného minima dosáhly roční srážkové úhrny v roce Nadprůměrné jsou na stanici Chřibská srážkové úhrny v posledních šesti letech. Tedy i měření vydatnosti pramenů v roce 2012 proběhla v roce s mírně nadprůměrnými srážkami. V rámci prací úkolu jsme shromáždili historické údaje k pramenům zájmového území. Z hlediska vyhodnocení jsou cenná zejména data dlouhodobě pravidelně sledovaných pramenů. V ČR provádí toto dlouhodobé pravidelné sledování Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), v Sasku náš projektový partner Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii (LfULG). Plošné rozložení těmito institucemi pravidelně sledovaných pramenů v zájmovém území a jeho okolí zobrazuje mapa na obrázku 3.2, podrobněji je popisují kapitoly a

42 Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) Obr. 3.2 Mapa pravidelně sledovaných pramenů v zájmové oblasti Dále byla rešerší odborných podkladů získána data k nepravidelně a příležitostně sledovaným pramenům či pramenným oblastem a dále data kde bylo měření pramenů či pramenných oblastí provedeno v minulosti pouze jednorázově. Tato data podrobněji zhodnocují kapitoly a Prameny pravidelně sledované v české části území Pravidelné sledování prováděl a provádí na českém území Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) a jeho předchůdce HMÚ (například Daňková et al. 1975). Takto bylo v minulosti sledováno 7 pramenů v oblasti Hřenska, tedy v jihozápadní části zájmového území. Do současnosti je z nich sledován jediný pramen Suchá Bělá č. 3. Všechny pravidelně sledované prameny v této části byly do určité míry ovlivněny odběrem podzemních vod z jímacího území Hřensko. V grafu na obrázku je znázorněn vývoj čerpání podzemních vod z jímacího území Hřensko. Střední stáří vody z jednotlivých jímacích vrtů tohoto jímacího území (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno od 21 až přes 54 let (Šimek, 2013). 42

43 Pramen Suchá Bělá č. 3 Pramen Suchá Bělá č. 3 leží na pravém břehu potoka Suchá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázky 3.2 a 2.6. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 1. Jedná se o jediný dlouhodobě pravidelně sledovaný pramen v celém zájmovém území, kde je sledován průtok od šedesátých let minulého století až do současnosti. Časový průběh průměrných měsíčních vydatností zobrazuje graf na obrázku 3.3. Obr. 3.3 Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Suchá Bělá č. 3 6,00 Vývoj průměrné měsíční vydatnosti pramene PP Suchá Bělá č. 3 (Oblast 1) 5,50 Průměrná měsíční vydatnost [l/s] 5,00 4,50 4,00 3,50 duben 63 duben 65 duben 67 duben 69 duben 71 duben 73 duben 75 duben 77 duben 79 duben 81 duben 83 duben 85 duben 87 duben 89 duben 91 duben 93 duben 95 duben 97 duben 99 duben 01 duben 03 duben 05 duben 07 duben 09 duben 11 V průběhu grafu lze zaznamenat relativně přirozený stav kolísání vydatnosti v letech 1963 až 1981, narušený pouze epizodním poklesem v roce 1969 (skupinová čerpací zkouška). V letech 1981 až 1987 dochází k významnému poklesu vydatnosti celkem o více než 1 l/s. V první půli tohoto období lze pokles přičítat nižším srážkovým úhrnům. Minimum vydatnosti nastává po období intenzivního čerpání z jímacího území Hřensko v roce 1994, kdy se hodnoty vydatnosti pohybují pod 4 l/s. Poté dochází k mírnému vzestupu vydatnosti až téměř k 5 l/s, po určité stabilizaci stavu dochází od roku 2008 opět generelně k mírnému poklesu a poté ke stabilizaci na úrovni mírně nad 4 l/s. Graf průměrných měsíčních vydatností tohoto pramene ve srovnání s grafem průběhu vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 2, grafem průměrných odběrů vody v jímacím území Hřensko a grafem srážkových úhrnů za období 1980 až 1990 uvádí obrázek Graf byl převzat z práce Nakládala (1990). Z uvedených grafů je jasně patrná výrazně vyšší stabilita vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 3 oproti vydatnosti pramene Suchá Bělá č

44 Obr Graf srovnání ročních vydatností pramenů Suchá Bělá č. 2 a č. 3 Další rešeršní údaje Beyer (1913) uvádí, že první pramen asi 200 m od ústí údolí Suché Bělé vyvěrá ze sutě od západu s vydatností asi 2 l/s. Matyáš (1958) zběžně popisuje 3 prameny na pravém břehu Suché Bělé, západně od lesní cesty. Vydatnosti těchto pramenů byly měřeny od února do dubna Minimální vydatnost pramene č. 1 (nejjižnější, zřejmě pozdější Suchá Bělá č. 3) byla 5,65 l/s. Vacek (1959) uvádí vývěry v údolí Dürre Biela (Suchá Bělá), na kótě 190 m (asi 5 l/s). Vrt K-7 Panenský pramen na levé straně silnice Hřensko Mezná Louka asi 600 m od východního okraje Hřenska byl vyhlouben v roce Čerpací zkouška na tomto vrtu proběhla v roce 1961, během ní byly sledovány tři prameny v údolí Suché Bělé nad provedeným vrtem. Vývěry nebyly čerpáním ovlivněny a kolísání jejich vydatnosti lze přičíst na úkor atmosférických podmínek. Voda pramenních vývěrů v údolí Suché Bělé byla slabě kyselé reakce, velmi měkká, nízce mineralizovaná, kalcium-magnesiumbikarbonátového typu (Žitný, 1963). Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé. Za největší prameny celého povodí jsou označeny právě prameny východně od Hřenska (Dreiquellen, vývěry u Suché Bělé apod.). Nejvydatnější prameny prýští většinou z otevřených puklin 44

45 pískovců, přesto lze tvrdit, že všechny tyto vývěry jsou vrstevními prameny. V příloze uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pramen Suchá Bělá 3 měl na začátku sledování vydatnost 5,03 l/s, v říjnu 1967 pak 5,23 l/s. Herzog (1968) udává průměrnou vydatnost pramene Suchá Bělá č. 3 na cca 4,6 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Pozorováno bylo 9 pramenů. Před čerpáním byla vydatnost pramene Suchá Bělá 3 na úrovni 4,80 l/s. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko. Pramen Suchá Bělá 3 podle něho nereaguje na změny srážkové činnosti, stálost vydatnosti je zřejmě způsobena hydraulickými poměry odvodňovacích cest. Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období V letech , kdy bylo z tohoto jímacího území čerpáno 90 až 113 l/s, bylo zaznamenáno snížení hladiny podzemní vody na sever od jímací oblasti. Projevilo se to výrazným poklesem vydatnosti pramenů Suchá Bělá 2 a Suchá Bělá 3. Pokles vydatností těchto pramenů byl zaznamenán také v roce 1969 při skupinové čerpací zkoušce, kdy byly naměřeny minimální vydatnosti za celé pozorované období. Douděrová (1989) zpracovala výsledky účelového režimního měření v jímacím území Hřensko, které bylo prováděno v období Pramen Suchá Bělá 2 dosáhl v roce 1988 nejnižší minimální vydatnosti od počátku pozorování (rok 1961). U pramene Suchá Bělá 3 byla nejnižší vydatnost od roku 1966 naměřena v roce 1986 a Bylo odvozeno, že pramen Suchá Bělá 2 je ovlivněn od roku 1984 a pramen Suchá Bělá 3 od roku Nakládal (1990) uvádí, že při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním a východním směrem. Pramen Suchá Bělá 3 dosáhl vlivem čerpání v roce 1988 nejnižší minimální průměrné vydatnosti. Současný stav Pramen Suchá Bělá č. 3 je adekvátně upraven a sledován ČHMÚ. V jeho severní blízkosti vyvěrá ze sutě upravený pramen Suchá Bělá č. 2, východně za potokem pak z pukliny pramen Suchá Bělá č. 1. Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 6 let (Šimek, 2013). Tímto projektem změřená vydatnost v roce 2012 dne byla 3,4 l/s, dne pak 3,46 l/s a dne dosahovala 3,05 l/s. V roce 2012 bylo měřeno na profilu při odtoku vody pramene do příkopu cesty, tedy asi 6 m pod vývěrem pramene, hodnoty průtoku byly o něco nižší, než změřené v témže období ČHMÚ, dochází tu zřejmě k vsaku části vody. V roce 2013 bylo měřeno přímo na měrném přepadu, hodnoty vydatnosti tak byly vyšší a srovnatelné s měřením ČHMÚ dne dosahovala vydatnost 4,27 l/s, dne byla 4,41 l/s a dne odtékalo 4,14 l/s. Konduktivita vody byla nízká, pohybovala se v rozmezí µs/cm. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene Suchá Bělá č. 3 je v dané oblasti relativně stabilní. Se zpožděním byl částečně ovlivněn výrazným čerpáním podzemních vod z jímacího území Hřensko 45

46 a to daleko méně než blízký pramen Suchá Bělá č. 2. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění Pramen Suchá Bělá č. 2 Pramen Suchá Bělá č. 2 leží na pravém břehu potoka Suchá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 2. Na obrázku se nachází graf průměrných měsíčních vydatností tohoto pramene, zdrojem jsou data ČHMÚ. Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Suchá Bělá č. 2 4,00 Vývoj průměrné měsíční vydatnosti pramene PP Suchá Bělá č. 2 (Oblast 1) 3,50 3,00 Průměrná měsíční vydatnost [l/s] 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 listopad 60 listopad 65 listopad 70 listopad 75 listopad 80 listopad 85 listopad 90 listopad 95 Vydatnost pramene velmi citlivě reaguje na změny, patrný je generelní pokles v letech 1960 až 1975, vzestup v letech 1976 až 1981 a pokles mezi roky 1981 a Od roku 1987 dochází k silnému poklesu odtoku až k nulovým hodnotám. K opětovnému mírnému nárůstu a stabilizaci vydatnosti až k 1 l/s dochází teprve od roku 1994, po odeznění nejvyšších odběrů v jímacím území Hřensko. Graf průměrných měsíčních vydatností tohoto pramene ve srovnání s grafem průběhu vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 3, grafem průměrných odběrů vody v jímacím území Hřensko a grafem srážkových úhrnů za období 1980 až 1990 uvádí obrázek Graf byl převzat z práce Nakládala (1990). Největší dlouhodobý pokles vydatnosti tohoto pramene byl zaznamenán v letech 1981 až 1989, tedy v období nízkých srážkových úhrnů a nárůstu odebíraného množství podzemní vody z jímacího území Hřensko. 46

47 Obr Graf srovnání měsíčních vydatností pramenů Suchá Bělá č. 2 a č. 3 Z uvedených grafů je jasně patrná nižší stabilita vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 2 oproti vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 3. Další rešeršní údaje Beyer (1913) uvádí, že první pramen asi 200 m od ústí údolí Suché Bělé vyvěrá ze sutě od západu s vydatností asi 2 l/s. Vacek (1959) uvádí, že pramenné vývěry jsou v údolí Dürre Biela (Suchá Bělá), na kótě 190 m (asi 5 l/s). Čerpací zkouška na vrtu K-7 Panenský pramen proběhla od května do června Během celé čerpací zkoušky byly sledovány tři prameny v údolí Suché Bělé nad provedeným vrtem. Vývěry nebyly čerpáním ovlivněny a kolísání jejich vydatnosti lze přičíst na úkor atmosférických podmínek. Voda pramenních vývěrů v údolí Suché Bělé byla slabě kyselé reakce, velmi měkká, nízce mineralizovaná, kalcium-magnesiumbikarbonátového typu (Žitný, 1963). Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé. Za největší prameny celého povodí jsou označeny právě prameny východně od Hřenska (Dreiquellen, vývěry v Suché Bělé apod.). V příloze uvádí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pramen Suchá Bělá 2 měl na začátku sledování (červen 1960) vydatnost 3,58 l/s, v říjnu 1967 pak 2,83 l/s. Herzog (1968) udává průměrné vydatnosti pramene Suchá Bělá č. 2 na cca 3,2 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. 47

48 Pozorováno bylo 9 pramenů. Před čerpáním měla vydatnost pramene Suchá Bělá 2 hodnotu 2,74 l/s. Výrazný pokles vydatnosti nastal u pramene Suchá Bělá č. 2 (cca o 2,2 l/s). Vrba et al. (1971) uvádí na základě prováděných měření, že rozkolísanost vydatností pramenů v povodí Dlouhé Bělé je poměrně malá. Chod průměrných ročních vydatností jeví v období 1959 až 1966 plynulou klesající tendenci (pramen Suchá Bělá 2). Od roku 1967 vydatnosti pramenů stoupají. Nejvyšší průměrné roční vydatnosti se vyskytly v roce 1959, nejnižší v roce 1966, tj. s 1 až 2 ročním zpožděním za příslušnými srážkovými úhrny. Tato skutečnost svědčí o značném vyrovnávacím účinku zvodnělého prostředí na odtok podzemních vod. Jetelová et al. (1971) uvádí v roce 1969 jako vydatnost pramene Suchá Bělá č. 2 hodnotu 2,5 l/s. Žitný et al. (1973) uvádí, že v roce 1972 měl pramen Suchá Bělá (zřejmě č. 2) průměrnou vydatnost 2,53 l/s. Dochází k jedno- až dvouleté retardaci minimálních průměrných ročních vydatností oproti minimálním ročním srážkovým úhrnům. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Byly sledovány vydatnosti pramenů základní sítě HMÚ Praha například i Suchá Bělá 2. Prokázalo se, že neexistuje jednotný režim kolísání hladin nebo vydatnosti pramenů v této oblasti, ale spíše naopak prováděná měření potvrdila mnohdy zcela protichůdné tendence režimních změn. Změny (rozkolísanost) vydatností pramenů i povrchového odtoku Dlouhé Bělé nejsou příliš velké. V rámci sledovaného období ( ) byla zaznamenána plynulá klesající tendence u pramene Suchá Bělá 2. Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období V zájmové oblasti Hřenska byly v hodnoceném období spolehlivě pozorovány pouze dva prameny ze základní pozorovací sítě HMÚ. V letech , kdy bylo z tohoto jímacího území čerpáno 90 až 113 l/s, bylo zaznamenáno snížení hladiny podzemní vody na sever od jímací oblasti. Projevilo se to výrazným poklesem vydatnosti pramene Suchá Bělá 2. Pokles vydatností tohoto pramene byl zaznamenán také v roce 1969 při skupinové čerpací zkoušce, kdy byly naměřeny minimální vydatnosti za celé pozorované období. Douděrová (1989) zpracovala výsledky účelového režimního měření v jímacím území Hřensko, které bylo prováděno v období Pramen Suchá Bělá 2 dosáhl v roce 1988 nejnižší minimální vydatnosti od počátku pozorování (rok 1961). Bylo odvozeno, že pramen Suchá Bělá 2 je ovlivněn od roku Nakládal (1990) uvádí, že při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním a východním směrem. Pramen Suchá Bělá 2 dosáhl vlivem čerpání v roce 1989 nejnižší minimální průměrné vydatnosti. Současný stav Pramen vyvěrá ze sutě a jeho odtok je upraven měrným přelivem. Pravidelné sledování HMÚ bylo ukončeno. Aktuálně sledovaný pramen Suchá Bělá č. 3 se nachází velmi blízko asi 20 m jižně v obdobné výškové úrovni. Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 6 let (Šimek, 2013). Tímto projektem změřená vydatnost dne byla 1,35 l/s, dne pak 1,02 l/s, dne dosahovala 0,93 l/s, dne byla 1,31 l/s, dne 48

49 dosahovala 1,13 l/s a dne odtékalo 1,1 l/s. Konduktivita vody byla nízká v rozmezí µs/cm. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene byla se zpožděním výrazně ovlivněna čerpáním podzemních vod z jímacího území Hřensko, a to značně více než sousední pramen Suchá Bělá č. 3. S poklesem odběrů podzemních vod dochází k nárůstu vydatnosti tohoto pramene. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. Značné je kolísání vydatnosti tohoto pramene, byť jeho voda pochází ze stejného kolektoru jako u blízkého stabilního pramene Suchá Bělá č. 3. Kolísání vydatnosti do poloviny osmdesátých let minulého století lze označit za přirozené, po tomto období je patrný vliv čerpání podzemních vod z jímacího území Hřensko Pramen Suchá Bělá č. 1 Pramen Suchá Bělá č. 1 leží na levém břehu potoka Suchá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 2.6. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 5. Graf na obrázku znázorňuje průběh týdenních vydatností tohoto pramene v letech 1960 až 1967, zdrojem dat je Žitný a Tůma (1968). Obr Graf týdenních vydatností pramene Suchá Bělá č. 1 1,60 Vývoj vydatnosti pramene PP Suchá Bělá č. 1 (Oblast 1) 1,40 Změřená vydatnost [l/s] 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0, _6_4 1960_9_4 1960_12_3 1961_3_3 1961_6_1 1961_8_5 1961_11_4 1962_2_2 1962_5_2 1962_8_2 1962_11_2 1963_1_5 1963_4_4 1963_7_3 1963_10_2 1964_1_2 1964_4_1 1964_6_4 1964_9_3 1964_12_2 1965_3_1 1965_5_4 1965_8_3 1965_11_2 1966_2_1 1966_4_4 1966_7_3 1966_10_3 1967_1_2 1967_4_1 1967_6_5 1967_9_3 Rok_měsíc_týden v měsíci Graf na obrázku znázorňuje stabilní průběh odtoků v letech 1960 až 1963 v úrovni okolo 1,4 l/s, na počátku roku 1964 dochází ke strmému poklesu vydatnosti pramene a poté ke kolísání okolo úrovně 0,8 l/s. Další rešeršní údaje Čerpací zkouška na vrtu K-7 Panenský pramen proběhla od května do června Během celé čerpací zkoušky byly sledovány tři prameny pramenící v údolí Suché Bělé 49

50 nad provedeným vrtem. Vývěry nebyly čerpáním ovlivněny a kolísání jejich vydatnosti lze přičíst atmosférickým podmínkám. Voda pramenních vývěrů v údolí Suché Bělé byla slabě kyselé reakce, velmi měkká, nízce mineralizovaná, kalcium-magnesiumbikarbonátového typu (Žitný, 1963). Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé. V příloze uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pramen Suchá Bělá 1 měl na začátku sledování (červen 1960) vydatnost 1,39 l/s, v říjnu 1967 pak 0,98 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Pozorováno bylo 9 pramenů. Před čerpáním měla vydatnost pramene Suchá Bělá 1 hodnotu 0,53 l/s. Jetelová et al. (1971) uvádí pro tento pramen vydatnost zřejmě 0,43 l/s (prameny Suchá Bělá č.1 a č. 3 jsou v její tabulce i mapě evidentně prohozeny). Urbánek (1976) uvádí, že pramen Suchá Bělá 1 byl z pozorovací sítě HMÚ vypuštěn v roce Současný stav V současnosti není pramen upraven, vyvěrá ze subhorizontální skalní pukliny pod převisem přímo do potoka Suchá Bělá. Vzhledem k neexistenci zbytků zařízení po měření pramene není zcela jasné, zda se jedná o shodný pramen měřený v minulosti. Měření vydatnosti pramene je obtížné. Tímto projektem změřená vydatnost dne byla 0,2 l/s, dne pak 0,37 l/s, dne dosahovala 0,48 l/s a dne odtékalo cca 0,3 l/s. Konduktivita vody je stálá, pohybuje se mezi 78 a 81 µs/cm. Stručné vyhodnocení Pramen měl velké výkyvy vydatnosti ještě před zahájením nárůstu odběrů podzemních vod z jímacího území Hřensko, jeho vydatnost od šedesátých let značně poklesla. Příčin může být více od změn podchycení pramene, přes propojení zvodní vrtnými pracemi, až po ovlivnění čerpáním na blízkých jímacích vrtech. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než vrty čerpaná voda v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. Pramen oproti blízkému pramenu Suchá Bělá č. 3 daleko výrazněji reaguje na změny. Vzhledem k tomu, že se v místě nedochovaly zbytky měrného přelivu či podobného zařízení, existuje určitá nejistota, zda se aktuálně jedná o stejný pramen, ke kterému jsou archivní záznamy Pramen Pod Pravčickou bránou Pramen Pod Pravčickou bránou leží na pravém břehu potoka Dlouhá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 46. Vývoj průměrných měsíčních vydatností tohoto pramene v letech 1958 až 1972 zachycuje graf na obrázku 3.3.5, zdrojem dat je ČHMÚ. 50

51 Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene Pod Pravčickou bránou 28,00 Vývoj průměrné měsíční vydatnosti pramene PP Pod Pravčickou bránou (Oblast 1) 26,00 24,00 Průměrná měsíční vydatnost [l/s] 22,00 20,00 18,00 16,00 14,00 12,00 listopad 58 listopad 59 listopad 60 listopad 61 listopad 62 listopad 63 listopad 64 listopad 65 listopad 66 listopad 67 listopad 68 listopad 69 listopad 70 listopad 71 Z původně stabilní vydatnosti cca 21 l/s docházelo během let 1964 až 1968 k postupnému poklesu vydatnosti až pod 16 l/s. V roce 1969 vydatnost pramene vzrostla až na 26 l/s, v roce 1971 následoval obdobně strmý pokles vydatnosti až pod 18 l/s. Další rešeršní údaje Beyer (1913) u pramene Dreiquellen (Pod Pravčickou bránou) 200 m n. m., upozorňuje, že tři vývěry tu byly uměle sjednoceny, vydatnost dosahovala minimálně 6 l/s a teplota vody dne byla 8 C. Autor považuje tento pramen za vrstevný, vázaný na labiátové pískovce. Štafl (1958) zmiňuje prameny v údolí Bělé, konkrétně i pramen Pod Pravčickou bránou-dreiquellen s vydatností 21 l/s. Vacek (1959) zobrazuje na mapě 5 pramenů východně od Hřenska v povodí Dlouhé Bělé, jmenovitě zmiňuje pramen Dreiquellen (Pod Pravčickou bránou, 21 l/s na kótě 183 m). Žitný (1963) popisuje vyhloubení vrtu K-1 Pravčická brána v letech 1959 až První čerpací zkouška proběhla v dubnu až květnu 1960, blízko vrtu vyvěrající pramen Dreiquellen (tedy pramen Pod Pravčickou bránou, sledovaný HMÚ) nebyl vůbec čerpáním ovlivněn. Během celé doby čerpání byla jeho vydatnost konstantní 20 l/s. V červenci 1963 byl proveden další krátkodobý čerpací pokus na tomto vrtu (čerpáno 19,23 l/s), avšak vydatnost pramene Dreiquellen zůstala neovlivněna 21 l/s. Žitný a Tůma (1968) označují za největší prameny celého povodí právě prameny východně od Hřenska (Dreiquellen tedy pramen Pod Pravčickou bránou). Nejvydatnější prameny prýští většinou z otevřených puklin pískovců, které drénují širší okolí (Dreiquellen aj.). Přesto lze tvrdit, že všechny tyto vývěry jsou vrstevními 51

52 prameny. V příloze uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pramen Pod Pravčickou bránou měl na začátku sledování (květen 1958) vydatnost 19,8 l/s, v říjnu 1967 pak 17,6 l/s. Herzog (1968) uvádí, že pro zásobování města Děčín by bylo možné využít 7 pramenů sledovaných HMÚ v údolí Dlouhé Bělé mezi Hřenskem a Mezní Loukou, jejichž úhrnná vydatnost je 36 l/s. Případně navrhuje využít jen pramene Pod Pravčickou bránou s vydatností cca 20 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Před čerpáním byla vydatnost pramene Pravčická brána 20,40 l/s, čerpáním nastal výrazný pokles vydatnosti tohoto pramene o cca 5 l/s. Vrba et al. (1971) uvádí na základě prováděných měření, že rozkolísanost vydatností pramenů v povodí Dlouhé Bělé je poměrně malá. Jetelová et al. (1971) uvádí v roce 1969 vydatnost pramene Pod Pravčickou bránou v úrovni 15 l/s. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Prokázalo se, že neexistuje jednotný režim kolísání hladin nebo vydatnosti pramenů v této oblasti, ale spíše naopak prováděná měření potvrdila mnohdy zcela protichůdné tendence režimních změn. Změny (rozkolísanost) vydatností pramenů nejsou příliš velké. Pozorování pramene Pod Pravčickou bránou bylo v březnu 1974 přerušeno vzhledem ke stavebním pracím v prameništi Hřensko s tím, že byla zlikvidována stávajícím měrná zařízení a nová nebyla dosud vybudována a uvedena do provozu. Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období Pozorování pramene Pod Pravčickou bránou bylo v roce 1974 přerušeno v důsledku výstavby jímacích zařízení, dosud není tento pramen pro měření zpřístupněn. Pokles vydatností pramene Pod Pravčickou bránou byl zaznamenán také v roce 1969 při skupinové čerpací zkoušce, kdy byly naměřeny minimální vydatnosti za celé pozorované období. Nakládal (1990) předkládá tabulku průměrných měsíčních čerpaných množství vody v letech , ke které uvádí, že hodnoty jsou ovlivněny postupným zapojováním nových studní do exploatace a využíváním pramenů (Pytlův a Pod Pravčickou bránou) o vydatnosti 13,5 15,0 l/s od roku Při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním a východním směrem. Společně jímané prameny Pod Pravčickou bránou a Pytlův pramen mají vydatnost cca 15 l/s, měření těchto pramenů nebylo provozovatelem vodního zdroje zajištěno. Pro ověření využitelného množství podzemních vod prameniště Hřensko byla od září do listopadu 1989 provedena poloprovozní simultánní čerpací zkouška s odběrem cca 148 l/s, pozorované prameny např. Pod Pravčickou bránou byly měřeny 1x denně. Je ještě možno zvýšení využitelné vydatnosti prameniště o vydatnosti pramenních vývěrů (Pytlův pramen a Pod Pravčickou bránou) o cca 15 l/s. V případě exploatace pramenů postačí vybudovat vhodné vodohospodářské zařízení, PHO I. stupně je nutno zajistit oplocením. Současný stav Pramen se nachází v oplocení jímacího území v lokalitě Tři prameny v blízkosti jímaného vrtu. Je upraven betonovým měrným přepadem a svrchu kryt šachticí a uzamykatelným poklopem. Jeho voda je svedena do potrubí k úpravně vody Hřensko. Vydatnost pramene není pravidelně měřena. 52

53 Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 7 let (Šimek, 2013). Tímto projektem změřená vydatnost dne byla 9,85 l/s, dne dosahovala 11,35 l/s. Konduktivita vody je stabilní, mezi 60 a 62 µs/cm. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene byla a je částečně ovlivněna výrazným čerpáním podzemních vod z jímacího území Hřensko v těsné blízkosti pramene. I přes masivní čerpání podzemních vod v jeho těsné blízkosti nedošlo k zániku tohoto pramene, ale pouze k poklesu na cca polovinu jeho původní vydatnosti. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. Určité propojení kolektorů 2 a 3 je však nezpochybnitelné Panenský pramen Panenský pramen ležel na pravém břehu potoka Dlouhá Bělá, nedaleko pod jejím soutokem se Suchou Bělou, polohu znázorňuje obrázek 3.2 a 2.6. HMÚ sledoval vydatnost tohoto Panenského pramene (PP0553) v týdenním intervalu. Výsledky změn vydatnosti v letech 1966 až 1967 uvádí Žitný a Tůma (1968), z těchto dat byl sestaven graf na obrázku Obr Graf týdenních vydatností Panenského pramene 3,90 Vývoj vydatnosti pramene PP Panenský pramen (Oblast 1) 3,70 Změřená vydatnost [l/s] 3,50 3,30 3,10 2,90 2, _7_1 1966_7_4 1966_8_3 1966_9_2 1966_9_5 1966_10_3 1966_11_2 1966_12_1 1966_12_4 1967_1_2 1967_2_1 1967_2_4 1967_3_3 1967_4_1 1967_4_4 1967_5_3 1967_6_2 1967_6_5 1967_7_3 1967_8_2 1967_8_5 1967_9_3 1967_10_2 Rok_měsíc_týden v měsíci Z grafu na obrázku je patrné, že v letech 1966 až 1967 kolísala vydatnost Panenského pramene okolo 3 l/s, v druhé půli roku 1967 došlo k nárůstu jeho vydatnosti. 53

54 Další rešeršní údaje Beyer (1913) uvádí, že kousek dolů od ústí Suché Bělé údolím Dlouhé Bělé vpravo od silnice leží ve výšce 185 m n. m. jeden z nejznámějších pramenů Jungfernquelle (Panenský pramen) s uměle rozšířenou nádrží. Vydatnost je minimálně tak vysoká jako u pramene Dreiquellen, tedy cca 6 l/s. Teplota nejsilnějšího vývěru vody dosahovala 9,05 C. Tato teplota se autorovi zdá příliš vysoká vzhledem k nadmořské výšce tohoto místa, proto řadí tento pramen mezi výstupné puklinové prameny. V tabulce pak Beyer (1913) uvádí ze dne odhadovanou vydatnost tohoto pramene na 8 až 10 l/s. Vacek (1959) zobrazuje na mapě 5 pramenů východně od Hřenska v povodí Dlouhé Bělé, jmenovitě zmiňuje Jungfernquelle (Panenský pramen, v nadmořské výšce 164 m). Žitný (1963) popisuje provedené vrtné a čerpací práce v zájmovém území. V době od listopadu 1959 do března 1960 byl vyhlouben vrt K-1 Pravčická brána. V červenci 1963 tu byl proveden krátkodobý čerpací pokus (čerpáno 19,23 l/s), avšak vydatnost sledovaného Panenského pramene 1,14 l/s zůstala neovlivněna. Vrt K-7 Panenský pramen na levé straně silnice Hřensko Mezná Louka asi 600 m od východního okraje Hřenska byl vyhlouben v roce Čerpací zkouška na tomto vrtu proběhla od května do června Žitný a Tůma (1968) uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Panenský pramen měl na začátku sledování (červenec 1966) vydatnost 3,03 l/s, v říjnu 1967 pak 3,46 l/s. Herzog (1968) uvádí průměrnou vydatnost Panenského pramene na cca 3 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Před čerpáním byla vydatnost Panenského pramene 1,8 l/s. Největším zásahem čerpací zkoušky byl naprostý zánik přetoku Panenského pramene, což bylo opakováním již zjištěného vlivu při čerpání na vrtech K8a a V6. Jetelová et al. (1971) uvádí pro Panenský pramen u silnice Hřensko Mezná v roce 1969 změřenou vydatnost 3,0 l/s. Douděrová (1986) uvádí, že Panenský pramen byl v roce 1974 zlikvidován. Současný stav V současnosti se jedná o zaniklý pramen, v lokalitě jeho vývěru po něm není významných stop. Stručné vyhodnocení Vydatný historický pramen byl silně ovlivněn čerpacími zkouškami i vlastním jímáním podzemních vod jímacího území Hřensko, došlo k jeho úplnému zániku. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pocházela ze stejného kolektoru, z něhož je voda jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 3 podle německého členění. 54

55 Pytlův pramen Pytlův pramen leží na pravém břehu potoka Dlouhá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 3.2. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 45. Graf na obrázku znázorňuje kolísání měřené vydatnosti Pytlova pramene, vydatnost byla HMÚ měřena jednou týdně, data jsou převzata ze zprávy Žitného a Tůmy (1968). Obr Graf týdenních vydatností Pytlova pramene 4,50 Vývoj vydatnosti pramene PP Pytlův pramen (Oblast 1) 4,00 Změřená vydatnost [l/s] 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0, _11_1 1958_3_2 1958_7_4 1958_12_2 1959_4_3 1959_8_3 1959_12_4 1960_4_4 1960_8_5 1961_1_1 1961_5_2 1961_9_2 1962_1_3 1962_5_4 1962_9_4 1963_1_5 1963_6_1 1963_10_2 1964_2_2 1964_6_3 1964_10_5 1965_3_1 1965_7_2 1965_11_2 1966_3_3 1966_7_3 1966_11_4 1967_3_5 1967_8_1 Rok_měsíc_týden v měsíci Graf na obrázku znázorňuje po mírném vzestupu v roce 1958 z 3,5 až pod 4 l/s dlouhodobý generelní pokles vydatnosti Pytlova pramene od konce roku 1958 až do roku 1967 na hodnoty mírně nad 2,5 l/s. Grafické znázornění průměrných ročních vydatností Pytlova pramene uvádí Žitný (1973), jeho srovnávací graf společně s grafem průměrných srážek uvádíme na obrázku

56 Obr Graf průměrných ročních vydatností Pytlova pramene Graf ukazuje, že nejvyšší roční vydatnost necelé 4 l/s měl tento pramen v roce 1959, poté následuje dlouhodobý pokles jeho vydatnosti až do roku 1966 na cca 2,6 l/s, pak roční vydatnost mírně narůstá a stabilizuje se v úrovni okolo 3 l/s. Další rešeršní údaje Štafl (1958) zmiňuje prameny v údolí Bělé, konkrétně 1) Pramen Pod Pravčickou bránou-dreiquellen a za 2) Pramen bezejmenný asi 2 km výše s vydatností 2,5 l/s (zřejmě Pytlův pramen). Vacek (1959) zobrazuje na mapě 5 pramenů východně od Hřenska v povodí Dlouhé Bělé. Nejvyšší vývěry nad pramenem Pod Pravčickou bránou na kótě 201 (2,5 l/s, zřejmě Pytlův pramen) a 215 (2 l/s) jsou pravděpodobně dílčími vývěry vyššího horizontu. Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé a 3 další v okolí Dlouhé Bělé. V příloze uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů. Pytlův pramen měl na začátku sledování (listopad 1957) vydatnost 3,49 l/s, v říjnu 1967 pak 2,65 l/s. Herzog (1968) uvádí, že pro zásobování města Děčín by bylo možné využít 7 pramenů v údolí Dlouhé Bělé mezi Hřenskem a Mezní Loukou, jejichž úhrnná vydatnost je 36 l/s. Udává průměrnou vydatnost pro Pytlův pramen 3,1 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Před čerpáním byla vydatnost Pytlova pramene 3,12 l/s. 56

57 Vrba et al. (1971) uvádí na základě prováděných měření, že rozkolísanost vydatností pramenů v povodí Dlouhé Bělé je poměrně malá. Chod průměrných ročních vydatností jeví v období 1959 až 1966 plynulou klesající tendenci (Pytlův pramen). Od roku 1967 vydatnosti pramenů stoupají. Nejvyšší průměrné roční vydatnosti se vyskytly v roce 1959, nejnižší v roce 1966, tj. s 1 až 2 ročním zpožděním za příslušnými srážkovými úhrny. Tato skutečnost svědčí o značném vyrovnávacím účinku zvodnělého prostředí na odtok podzemních vod. Jetelová et al. (1971) uvádí v roce 1969 vydatnost Pytlova pramene na 3,3 l/s. Žitný et al. (1973) dokládá, že v roce 1972 měl Pytlův pramen průměrnou vydatnost 2,85 l/s. Dochází k jedno- až dvouleté retardaci minimálních průměrných ročních vydatností oproti minimálním ročním srážkovým úhrnům. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Byly sledovány vydatnosti pramenů základní sítě HMÚ Praha, mimo jiné i Pytlův pramen. Prokázalo se, že neexistuje jednotný režim kolísání hladin nebo vydatnosti pramenů v této oblasti, ale naopak prováděná měření potvrdila mnohdy zcela protichůdné tendence režimních změn. Změny (rozkolísanost) vydatností pramenů nejsou příliš velké. V rámci sledovaného období ( ) byla zaznamenána plynulá klesající tendence u Pytlova pramene (jsou zde doloženy roční průměrné vydatnosti od roku 1958). Průměrné roční vydatnosti byly pro jednotlivé roky následující: rok 1958 vydatnost 3,61 l/s, rok 1960 vydatnost 3,38 l/s, rok 1965 vydatnost 2,73 l/s, rok 1970 vydatnost 2,83 l/s, rok 1971 vydatnost 3,04 l/s, rok 1972 vydatnost 2,85 l/s (viz též graf 3.3.8), rok 1973 vydatnost 2,89 l/s, v letech 1974 až 1975 nebyl Pytlův pramen pozorován. Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období Pozorování na Pytlově prameni bylo v roce 1974 přerušeno v důsledku výstavby jímacích zařízení, dosud není tento pramen pro měření zpřístupněn. Nakládal (1990) uvádí tabulku průměrných měsíčních čerpaných množství vody v letech , ke které uvádí, že hodnoty jsou ovlivněny postupným zapojováním nových studní do exploatace a využíváním pramenů (Pytlův a Pod Pravčickou bránou) o vydatnosti 13,5 15,0 l/s od roku Při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním a východním směrem. Společně jímané prameny Pod Pravčickou bránou a Pytlův pramen mají vydatnost cca 15 l/s, měření těchto pramenů nebylo provozovatelem vodního zdroje zajištěno. Pro ověření využitelného množství podzemních vod prameniště Hřensko byla od září do listopadu 1989 provedena poloprovozní simultánní čerpací zkouška s odběrem cca 148 l/s, pozorované prameny včetně Pytlova pramene byly měřeny 1x denně. Je ještě možno zvýšení vydatnosti prameniště o vydatnosti pramenních vývěrů (Pytlův pramen a Pod Pravčickou bránou) o cca 15 l/s. V případě exploatace pramenů postačí vybudovat vhodné vodohospodářské zařízení, PHO I. stupně je nutno zajistit oplocením. Současný stav Pramen leží mimo oplocení jímacího území, severně od silnice Hřensko Mezní Louka. Je upraven chátrajícím měrným přepadem a svrchu kryt šachticí a uzamykatelným poklopem. Jeho voda je gravitačně svedena do potrubí k úpravně vody Hřensko. Vydatnost pramene není pravidelně měřena. Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 7 let (Šimek, 2013). 57

58 Tímto projektem změřená vydatnost dne byla 1,91 l/s, dne činila 1,95 l/s. Konduktivita vody je stabilní, mezi 198 a 202 µs/cm. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene byla a je částečně ovlivněna výrazným čerpáním podzemních vod z jímacího území Hřensko v těsné blízkosti pramene. I přes toto čerpání podzemních vod nedošlo k zániku tohoto pramene, pouze ke snížení jeho vydatnosti o cca jednu třetinu. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. Částečné propojení kolektorů je nepochybné. Voda tohoto pramene má výrazně vyšší konduktivitu, než voda pramene Pod Pravčickou bránou i než voda, jež je jímána většinou vrtů jímacího území Hřensko. To ukazuje na skutečnost, že i kolektor 2 se zřejmě dále člení, vody Pytlova pramene pocházejí z jeho úrovně s vyšší nadmořskou výškou Pramen U Cikánského smrku Pramen U Cikánského smrku leží na levém břehu potoka Dlouhá Bělá, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 3.2. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 8. Kolísání vydatnosti tohoto pramene v letech 1957 až 1983 znázorňuje graf na obrázku Obr Graf průměrných měsíčních vydatností pramene U Cikánského smrku 3,50 Vývoj průměrné měsíční vydatnosti pramene PP U Cikánského smrku (Oblast 1) 3,00 2,50 Průměrná měsíční vydatnost [l/s] 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 listopad 57 listopad 59 listopad 61 listopad 63 listopad 65 listopad 67 listopad 69 listopad 71 listopad 73 listopad 75 listopad 77 listopad 79 listopad 81 listopad 83 Z grafu na obrázku je patrna vyšší vydatnost tohoto pramene koncem padesátých let minulého století okolo 1,5 l/s, poté pokles v šedesátých letech až na 58

59 hodnoty kolem 0,6 l/s. V letech 1966 až 1968 byl zaznamenán silný vzestup odtoku až na hodnoty přes 2 l/s, pak pokles do roku 1972 až na hodnotu 0,5 l/s. Nejvyšší nárůst vydatnosti je dokladován pro období 1979 až do počátku roku 1982 s maximálními odtoky až přes 3 l/s, následoval velmi strmý pokles v roce 1982 na hodnoty nižší než 0,5 l/s a stabilizace na těchto hodnotách v letech 1983 a Graf týdenního průběhu vydatnosti pro hydrologický rok 1972 uvádí Žitný (1973), jeho graf uvádíme na obrázku Obr Graf týdenních vydatností pramene U Cikánského smrku v hydrologickém roce 1972 Graf na obrázku dokumentuje relativní kolísání v průběhu jednoho hydrologického roku, trendem je tu generelní pokles vydatnosti v hydrologickém roce Další rešeršní údaje Štafl (1958) zmiňuje prameny v údolí Bělé, konkrétně 3) Pramen U Cikánského smrku s vydatností 2 l/s. Při čerpacím pokusu na vrtu HV-1 (zdroj vody pro Mezní Louku) v červnu až červenci roku 1958 byla pozorována vydatnost studánky U Cikánského smrku, ležící ve vzdálenosti asi 780 m od čerpaného vrtu. Čerpání na vrtu mezi I. a IV. depresí se u studánky projevilo poklesem o 0,76 l/s oproti vydatnosti před čerpáním. Vacek (1959) zobrazuje na mapě 5 pramenů východně od Hřenska v povodí Dlouhé Bělé, nejvyšší vývěry nad pramenem Pod Pravčickou bránou na kótě 201 (2,5 l/s) a 215 (2 l/s, zřejmě pramen U Cikánského smrku) jsou pravděpodobně dílčími vývěry vyššího horizontu. Folprecht (1967) konstatuje, že v blízké lokalitě na levém břehu Dlouhé Bělé byl proveden vrt M-1 do hloubky 120 m (zdroj vody pro obec Mezná), podzemní voda byla naražena v hloubce 1 m a 34 metry pod terénem, plášť vrtu byl obsypán pískem (25 až 30 m) a granulovanou drtí v úrovni 30 až 120 m pod terénem. V průběhu technických 59

60 prací byly mj. odebírány vzorky vody z vývěru u autocampingu. V průběhu čerpací zkoušky v únoru a březnu 1967 poklesla vydatnost vývěru ML-2 z 0,8 l/s na 0,66 l/s. Žitný a Tůma (1968) vyznačují v mapě 3 prameny u Suché Bělé a 3 další v okolí Dlouhé Bělé. Tvrdí, že všechny tyto vývěry jsou vrstevními prameny. V příloze uvádějí týdenní data k vydatnosti jednotlivých pramenů, pramen U Cikánského smrku měl na začátku sledování (listopad 1957) vydatnost 1,96 l/s, v říjnu 1967 pak 1,58 l/s. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Pozorováno bylo 9 pramenů. Před čerpáním byla vydatnost pramene Pod Cikánským smrkem 0,30 l/s. Vrba et al. (1971) uvádí na základě prováděných měření, že rozkolísanost vydatností pramenů v povodí Dlouhé Bělé je poměrně malá. Nejvyšší průměrné roční vydatnosti se vyskytly v roce 1959, nejnižší v roce 1966, tj. s 1 až 2 ročním zpožděním za příslušnými srážkovými úhrny. Tato skutečnost svědčí o značném vyrovnávacím účinku zvodnělého prostředí na odtok podzemních vod. Jetelová (1971) chybně označuje tímto názvem jiný pramen, v této lokalitě v mapě uvádí pramen 140, jako pramen vlevo silnice Mezná Louka Hřensko s vydatností 2,0 l/s, pramen je zachycen jímkou a využit pro autokemping. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Byly sledovány vydatnosti pramenů základní sítě HMÚ Praha, a to i pramene U Cikánského smrku. Prokázalo se, že neexistuje jednotný režim kolísání hladin nebo vydatnosti pramenů v této oblasti, ale spíše naopak prováděná měření potvrdila mnohdy zcela protichůdné tendence režimních změn. Změny (rozkolísanost) vydatností pramenů nejsou příliš velké. Douděrová (1986) popisuje výsledky účelového režimního měření na prameništi Hřensko za období V zájmové oblasti Hřenska byly v hodnoceném období spolehlivě pozorovány pouze dva prameny ze základní pozorovací sítě HMÚ. Pozorování na pramenu U Cikánského smrku je od března roku 1983 nespolehlivé (podtéká). Nakládal (1990) uvádí tabulku průměrných měsíčních čerpaných množství vody v letech , ke které uvádí, že hodnoty jsou ovlivněny postupným zapojováním nových studní do exploatace a využíváním pramenů. Při exploataci v úrovni roku 1987 (117 l/s) docházelo k evidentnímu ovlivnění hladin podzemní vody severním a východním směrem. Pozorování pramene U Cikánského smrku bylo z technických důvodů od března 1983 zastaveno. Pro ověření využitelného množství podzemních vod prameniště Hřensko byla od září do listopadu 1989 provedena poloprovozní simultánní čerpací zkouška s odběrem cca 148 l/s, měřen byl i pramen U Cikánského smrku a to 1x denně. Současný stav Pramen je upraven skruží s rezavou rourou, na jeho odtoku je zarostlý měrný přepad. Úprava pramene je v havarijním stavu. Tímto projektem změřená vydatnost dne byla 0,31 l/s, dne pak 0,32 l/s, dne dosahovala 0,13 l/s a dne byla 0,12 l/s. Konduktivita vody se pohybovala mezi 189 a 206 µs/cm a ve sledovaném období mírně narůstala. Na druhé straně údolí Dlouhé Bělé, severně naproti pramenu U Cikánského smrku vyvěrá jiný vydatný pramen, který byl v minulosti podchycen čtvercovou jímkou. Vzhledem k chybějícím jednoznačným archivním podkladům byl tímto projektem 60

61 nazván Nad tůní a označen pořadovým číslem 7. Morfologicky leží, obdobně jako Pytlův pramen a pramen Pod Pravčickou bránou na jihozápadní patě svahu skalního bloku severně od údolí Dlouhé Bělé. Jeho vydatnost kolísá mezi 0,68 a 1,15 l/s, konduktivita vody dosahuje 192 až 205 µs/cm. Stručné vyhodnocení Pramen U Cikánského smrku byl důležitým bodem ve východním okolí jímacího území Hřensko a západně od jímání pro obec Mezná. Sledován byl navíc jako jediný levostranný pramenný přítok Dlouhé Bělé. Od roku 1983 bylo sledování tohoto pramene z technických příčin nespolehlivé, pramen přestal být HMÚ sledován. Vydatnost pramene v průběhu druhé poloviny minulého století výrazně kolísala (maxima až přes 3 l/s), v současnosti je velmi nízká, což může být způsobeno jak osušením bloku hornin jižně od Dlouhé Bělé, tak i technicky špatným podchycením pramene. U vydatnosti pramene Nad tůní nejsou srovnávací hodnoty jednoznačné, mohlo by se jednat o archivní pramen Herzoga (1970) Pod autocampem, který měl vydatnost 1,43 l/s, obdobně Folprecht (1967) konstatuje, že v průběhu čerpací zkoušky v únoru a březnu 1967 poklesla vydatnost vývěru ML-2 (zřejmě dříve zmíněný u autocampingu) z 0,8 l/s na 0,66 l/s. V případě shodnosti těchto vývěrů je aktuální vydatnost tohoto pramene nižší než v roce 1970 a obdobná či vyšší ve srovnání s rokem Střední stáří vody pramene U Cikánského smrku (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 10 let, střední stáří blízkého pramene Nad tůní bylo stanoveno na 9 let (Šimek, 2013). Podzemní voda těchto dvou pramenů s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. Podle zvýšené konduktivity patří zřejmě k vyšší části tohoto kolektoru, obdobně jako například Pytlův pramen. Částečné propojení kolektorů je nepochybné. Propojení kolektorů zřejmě způsobuje i blízké jímání pro obec Mezná. Poklesem vydatnosti je tu zřejmě postižena zejména jižní strana údolí Dlouhé Bělé Prameny pravidelně sledované v saské části území Na saském území provádí sledování Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii (LfULG). V zájmovém území takto byla sledována vydatnost dvou pramenů a chemismus u jednoho pramene. Sledované prameny se soustřeďují do západní části zájmového území (viz obrázek 3.2). Dlouhodobá řada sledování vydatností až do současnosti tu neexistuje pro žádný pramen Ilmenquelle Pramen Ilmenquelle leží na pravém břehu Labe v osadě Schmilka, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 3.2. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 65. Jedná se o nejvydatnější pramen, který se nám na saské části zájmového území podařilo ověřit. Tento pramen je dlouhodobě sledován, pravidelně jsou prováděny chemické rozbory jeho vody, není však soustavně měřena jeho vydatnost. Důvodem je odběr části vody pro osadu Schmilka. Beyer (1913) uvádí, že pramen Ilmenquell je od roku 1898 jímán pro zásobování obce 61

62 pitnou i užitkovou vodou. I v suchých letech z něj vytéká potok, který v minulosti sloužil pro pohon mlýna. Podle mínění obyvatel zůstává vydatnost přibližně na stejné úrovni. Měřená vydatnost přepadu je dobré 4 l/s, celková vydatnost může činit okolo 6 l/s. Teplota vody je v průměru 8,4 C. Vydatnost a teplota vody nejsou závislé na obdobích sucha. Mibus (1974) zmiňuje pramen Ilmenquelle ve Schmilce, jehož vydatnost uvádí na 6 l/s. Vedle něho vyvěrá ve Schmilce ještě několik slabších pramenů. Hydrogeologická mapa (Voigt a Grunske, 1984) uvádí vydatnost jímaných pramenů z dlouhodobé řady měření: Pro Ilmenquelle ve Schmilce na 4 l/s. Dále (VEB, 1984) uvádí odběr ve Schmilce v úrovni do 2,3 l/s. Mibus a Szymczak (1997) uvádějí v mapách polohu pramene Ilmenquelle ve Schmilce, který je jako volně vyvěrající voda využíván tamější vodovodní sítí, je řazen ke zvodni 2. Pramen Ilmquelle v horní části osady Schmilka je užíván dlouhodobě. Voda teče do sběrné jímky s přepadem. Podle povolení k využívání je průměrné odběrové množství vody 27,5 m 3 /den, maximálně 80 m 3 /den, průměrně ročně m 3 /rok. Pramen momentálně dodává přibližně 20 m 3 /den, přesné údaje nejsou známy, je zde i velký přepad. Voda pochází ze zvodně 2. Tento zdroj má být nahrazen (Mibus a Szymczak, 1997). Rösner et al. (2007) uvádí v tabulce pozorovaných bodů pramen Ilmenquelle ve Schmilce pod číslem , pramen řadí ke zvodni 2. Měření vydatnosti se u pramene Ilmenquelle neprovádí, v době odběru vzorku byla vydatnost cca 3 l/s. Kontinuální sledování jakosti vody existuje v zájmovém území pouze pro pramen Ilmenquelle od roku Celkově je voda ve všech místních křídových zvodních velmi málo mineralizovaná. Současný stav Pramen skrytě vyvěrá v horní části osady Schmilka, před jeho vyústěním na povrch je umístěna jímka. Část vody vytéká nerezovou trubkou. Kvalita vody je pravidelně sledována, vydatnost nikoliv. Ve Schmilce jsou zřejmě ještě další drobné prameny, vše je ale skryto pod zástavbou. Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 10 let (Šimek, 2013). Tímto projektem změřená vydatnost přístupné části pramene Ilmenquelle dne činila 3,2 l/s. Dne byla vydatnost přístupné části pramene 3,8 l/s. Při ústí do Labe činila vydatnost drobného toku, napájeného tímto pramenem, okolo 6,6 l/s. Změřená konduktivita vody pramene byla stabilní, mezi 100 a 102 µs/cm. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Vydatnost přetoku pramene je relativně obdobná stavu před sto lety. Nemáme údaje o tom, že by byl tento významný pramen, umístěný v blízkosti hranic s ČR, ovlivněn provedenými odběry z jímacího území Hřensko. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru, než vrty odebíraná voda v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění. 62

63 Zahnborn Pramen Zahnborn leží na pravém břehu Labe nad osadou Postelwitz, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 3.2. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 72. Vydatnost pramene byla pravidelně měřena v letech 1983 až 1988, výsledky měření znázorňuje graf na obrázku Obr Graf vydatností pramene Zahnborn 1,00 Vývoj vydatnosti pramene Postelwitz Zahnsborn (Oblast 1) 0,90 Změřená vydatnost [l/s] 0,80 0,70 0,60 0,50 0,40 0, Datum měření Další rešeršní údaje Beyer (1913) uvádí, že při vyústění údolí Zahngrund leží menší, ale vytrvalý pramen Zahnsborn v okolo 125 m n. m. Podle výkyvů v jeho vydatnosti a teplotě vody ho autor řadí mezi suťové prameny. Dne uvádí jeho vydatnost na 0,4 l/s. Dále byla změřena vydatnost v zimním období (zřejmě ) na 0,75 l/s. Po dešti se často vyskytuje zakalení. Pramen je dílčí částí odtud odtékající vody. Rösner et al. (2007) uvádí v tabulce pozorovaných bodů pramen Zahnsborn v Postelwitz pod číslem Pramen řadí ke zvodni 2. Celkově je voda ve všech místních křídových zvodních velmi málo mineralizovaná. Cedule u pramene Zahnsborn uvádí, že tento pramen je jedním ze čtyř pramenů v osadě Postelwitz. Ze země tu vyvěrá asi 1 l/s. Poslední úprava jímání pramene proběhla v roce V roce 2008 tu město Bad Schandau dalo zřídit malou koupací nádrž. Zařízení bylo poničeno povodní v srpnu 2010 a v roce 2012 bylo znovu obnoveno. Další tři prameny v Postelwitz mají podle zde uvedeného plánku ležet v blízkosti břehu Labe směrem na Bad Schandau. Jedná se o pramen u domova důchodců (dříve Fiedler ), pramen u Palitzschs (dříve Am Dump ) a pramen pod hřištěm u Gulischs. Tabule uvádí fotodokumentaci, ale pouze pro pramen Zahnsborn. Současný stav Pramen je upraven, vytéká nerezovou trubkou, pod ním je instalován veřejný bazének a informační deska. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Tímto projektem změřená vydatnost dne činila 0,86 l/s, dne činila 0,9 l/s. Konduktivita vody se pohybuje mezi 112 a 125 µs/cm. 63

64 Stručné vyhodnocení Jedná se o relativně stabilní pramen. Změřená vydatnost pramene v současnosti je vyšší, než v osmdesátých letech dvacátého století i než na začátku dvacátého století okolo roku Tato vyšší vydatnost je pravděpodobně způsobena lepším podchycením pramene. Podzemní voda tohoto pramene s největší pravděpodobností pochází z jiného kolektoru než voda, jež je jímána vrty v jímacím území Hřensko, tedy z kolektoru 2 podle německého členění Richters born Pramen Richters born leží na levém břehu Křinice, polohu znázorňuje příloha 1 a obrázek 3.2. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 70. Mibus (1974) zmiňuje pramen Richtersborn (jímán) s cca 0,2 l/s. Rösner et al. (2007) uvádí v tabulce pozorovaných bodů pramen Richter s Born pod číslem Pramen řadí ke zvodni 2. Pramen Richter s Born byl na kvalitu vody testován pouze jednou v září Voda pramene Richter s Born měla zvýšené koncentrace hliníku. Celkově je voda ve všech místních křídových zvodních velmi málo mineralizovaná. Od saského projektového partnera LfULG jsme k němu dostali 4 hodnoty vydatnosti z roku Dne byla vydatnost 0,02 l/s, byla vydatnost 0,00 (odtok byl zřejmě zamrzlý?), prvního března byla vydatnost 0,03 l/s a byla vydatnost 0,02 l/s. Tímto projektem změřená vydatnost dne činila 0,015 l/s, konduktivita vody byla 116 µs/cm. Současný stav Pramen leží na levém břehu Křinice u mostu, je upraven skružemi s odtokem zrezlou železnou trubkou. Vydatnost je slabá. Stručné vyhodnocení Oproti údaji z roku 1974 došlo k poklesu vydatnosti ta je nyní nízká, a to v setinách l/s. Důvodem může být stárnutí podchycení pramene. Ovlivnění vydatnosti tohoto pramene odběry podzemních vod pro vodárnu Endlerkuppe není pro velkou vzdálenost a polohu na rozdílných březích Křinice příliš pravděpodobné Pravidelně sledované prameny mimo vlastní zájmové území Již mimo vlastní zájmové území 1 leží v Sasku některé další pravidelně sledované prameny. Jejich polohu uvádí obrázek 3.2. Data k jejich poloze a vývoje vydatnosti poskytl náš projektový partner LfULG. Graf na obrázku znázorňuje průběh vydatnosti pramene Ulbersdorf, graf na obrázku znázorňuje průběh vydatnosti pramene Sebnitz-Hertigswalde a graf na obrázku znázorňuje průběh vydatnosti pramene Lichtenhain. 64

65 Obr Graf vydatností pramene Ulbersdorf 1,20 Vývoj vydatnosti pramene Ulbersdorf (Oblast 1) 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20 0, Změřená vydatnost [l/s] Datum měření Obr Graf vydatností pramene Sebnitz-Hertigswalde 0,35 Vývoj vydatnosti pramene Sebnitz-Hertigswalde (Oblast 1) Změřená vydatnost [l/s] 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0, Datum měření Obr Graf vydatností pramene Lichtenhain 0,35 Vývoj vydatnosti pramene Lichtenhain (Oblast 1) 0,30 0,25 0,20 0,15 0,10 0,05 0, Změřená vydatnost [l/s] Datum měření Prameny Ulbersdorf, Sebnitz-Hertigswalde a Lichtenhain leží na pravém břehu Labe severně od zájmového území v krystaliniku lužického masivu. Typická je pro ně slabá průměrná vydatnost (v prvních desetinách l/s) a její silné kolísání dle ročního cyklu srážek a cyklu doplňování zvodní. Pouze u pramene Lichtenhain došlo v posledním sledovaném období k vyhlazení minim a maxim a ustálení vydatnosti mírně okolo hodnoty 0,1 l/s. Vydatnost pramene Ulbersdorf naopak silně kolísá. U pramene Sebnitz-Hertigswalde došlo k mírnému vzestupu průměrné vydatnosti v letech 1992 až Obrázek uvádí graf průběhu vydatnosti pramene Krippen, jeho poloha je znázorněna na mapě na obrázku

66 Obr Graf vydatností pramene Krippen Vývoj vydatnosti pramene Krippen (Oblast 1) 5 Změřená vydatnost [l/s] Datum měření Voda pramene Krippen pochází z křídových sedimentů, avšak pramen leží na levém břehu Labe a nemůže být ovlivněn případnými lokálními změnami (odběry vody atp.) na zájmovém území, tedy z pravého břehu Labe. Došlo u něj z dlouhodobého hlediska k poklesu průměrné vydatnosti od cca 1,5 l/s v osmdesátých letech minulého století na průměrně první desetiny l/s v letech 2006 až Ostatní prameny a pramenné oblasti v české části území Nejlépe je z hlediska sledování pramenů prozkoumána západní část území v okolí jímacího území Hřensko, příležitostně sledované prameny a menší toky se však bodově vyskytují prakticky po celém zájmovém území Pramenná oblast Dlouhá Bělá Potok Dlouhá Bělá je napájen prameny v údolí Dlouhé a Suché Bělé a srážkovou činností v daném povodí. Tok Dlouhá Bělá byl dlouhodobě měřen na vodoměrné stanici ve Hřensku nad soutokem s Kamenicí. Urbánek (1976) popisuje vyhodnocení režimního měření na prameništi Hřensko vzhledem k připravovanému jímání většího množství vody. Podle něj nejsou změny (rozkolísanost) vydatností pramenů i povrchového odtoku Dlouhé Bělé příliš velké. Graf průměrných měsíčních průtoků v tomto profilu společně s grafem průměrných odběrů vody za období 1980 až 1990 uvádí obrázek Graf byl převzat z práce Nakládala (1990). Na grafu je velice dobře patrna závislost generelního poklesu vydatnosti toku Dlouhé Bělé na zvyšujících se odběrech podzemní vody z jímacího území Hřensko v tomto období. Na počátku osmdesátých let byly průměrné průtoky Dlouhou Bělou nad 100 l/s. Po zvýšení odběrů z jímacího území Hřensko (z cca 25 l/s postupně až na 130 l/s) dochází s určitým zpožděním ke generelnímu poklesu průtoku v Dlouhé Bělé až pod 20 l/s v roce

67 Obr Graf průměrných měsíčních vydatností Dlouhé Bělé na profilu Hřensko Skořepa (2001) uvádí, že pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 13,8 l/s. Sledovaná hladina Dlouhé Bělé na vodočtu v jejím uzávěrovém profilu nad Hřenskem měla v hydrologickém roce 2002 velmi vyrovnaný průběh, odvozené průtoky se tu pohybovaly v naprosté většině v úrovni 14 až 21,2 l/s, roční průměr byl vyčíslen na 16,9 l/s. Navrátilová (2002) uvádí že, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 19,3 l/s. Sledovaná hladina Dlouhé Bělé na vodočtu v jejím uzávěrovém profilu nad Hřenskem měla v hydrologickém roce 2002 velmi vyrovnaný průběh, odvozené průtoky se tu pohybovaly v naprosté většině v úrovni 13,4 až 20,8 l/s, roční průměr byl vyčíslen na 15,4 l/s. Skořepa (2003) uvádí aktuální provedená měření, pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 27,8 l/s a dne dosahoval 33 l/s. Skořepa J., Pacl A. (2007) uvádějí, že pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku byl průtok dne změřen na 19 l/s a dne dosahoval 30 l/s. Pacl a Hrkalová (2010) uvádějí, že pro Dlouhou Bělou na vodočtu v Hřensku dne průtok dosahoval 40,5 l/s. 67

68 Současný stav V současnosti není průtok v Dlouhé Bělé pravidelně měřen. V místě bývalého sledování však je osazen vodočet a měrný přeliv, profil je stabilizovaný a vhodný k měření. Dne byl pracovníky VÚV TGM, v.v.i., průtok tímto profilem jednorázově změřen pomocí hydrometrování vodoměrnou vrtulí. Průtok tu činil ve srážkově relativně chudém období 35,7 l/s. Stručné vyhodnocení Pro vyhodnocení dopadů jímacího území Hřensko velmi důležitý souhrnný profil, který dokládá značnou závislost průtoků v tomto profilu na předchozích odebíraných množstvích podzemních vod. Z toho lze vyvodit, že jímaná voda pochází ze značné části z tohoto povodí a odběr jde z větší části na úkor snižování vydatnosti místních pramenů, případně i může podporovat zvýšenou infiltraci srážkových a povrchových vod v povodí Dlouhé Bělé. Poklesy průtoku Dlouhé Bělé byly také nepochybně důsledkem nižších srážkových úhrnů. Výsledky měření v posledních letech indikují opětný nárůst průtoku Dlouhé Bělé po snížení odběrů z jímacího území Hřensko a zvýšení srážkových úhrnů v posledních letech Ostatní prameny v oblasti povodí Suché Bělé Suchá Bělá je ve svém nejspodnějším toku napájena již popsanými prameny Suchá Bělá č. 3, Suchá Bělá č. 2 a Suchá Bělá č. 1. Výše proti proudu Suché Bělé, v blízkosti rozcestí a drobných nádrží, se nacházejí další 3 prameny, ještě výše pak další pramen. V přílohách 1 a 1.1 jsou tyto výše položené prameny označeny pořadovými čísly 3, 4, 48 a 52. Další rešeršní údaje Matyáš (1958) uvádí, že minimální vydatnost pramene č. 3 (nejsevernější, ležel u staré rybniční hráze, v těsné blízkosti cesty, v blízkosti křižovatky cest) byla 0,56 l/s. Mitášová (1968) zobrazuje v mapce projektovaného hydrogeologického průzkumu 7 pramenů v údolí Dlouhé a Suché Bělé. Mimo to navrhuje pozorovat prameny Za seníkem a U rozcestí. Herzog (1968) tyto dva prameny zobrazuje v mapě pod čísly 04 a 05, výřez této mapy uvádíme na obrázku 2.6. Herzog (1970) popisuje provedení skupinové čerpací zkoušky v lokalitě Hřensko. Pozorováno bylo 9 pramenů, před čerpáním byla vydatnost pramene U rozcestí 0,60 l/s. Jetelová et al. (1971) uvádí, že pramen Na rozcestí měl v roce 1969 vydatnost 0,7 l/s a pramen U seníku měl v témže roce vydatnost 0,2 l/s. Současný stav V současnosti byly na středním toku Suché Bělé nalezeny 4 prameny, žádný z nich není záměrně podchycen či výrazněji upraven. Z příkopu v zářezu lesní cesty na levém břehu Suché Bělé vyvěrají blízko u sebe dva prameny, jejich rozdělení je dáno přerušením příkopu cestou směřující vzhůru. Mírně 68

69 výše ležící pramen U rybníčků (pramen číslo 3) je dále sveden trubkou do Suché Bělé, voda níže ležícího pramene U spojnice cest (pramen číslo 4) odtéká příkopem za cestou na pravém břehu potoka. Tímto projektem změřená vydatnost pramene U rybníčků dne byla 0,8 l/s, dne pak 0,62 l/s, dne dosahovala 0,58 l/s a dne byla 0,82 l/s. Tímto projektem změřená vydatnost pramene U spojnice cest dne byla 0,5 l/s, dne pak 0,55 l/s, dne dosahovala 0,58 l/s a dne byla 0,55 l/s. Konduktivita vody obou pramenů byla relativně stálá v rozmezí µs/cm. Naproti těmto pramenům na levém břehu Suché Bělé leží pramen Suchá Bělá zleva (pramen číslo 48), kterým v suchém období reálně začíná střední a spodní část toku Suché Bělé. Tímto projektem změřená vydatnost tohoto pramene dne byla 1,63 l/s a dne byla 1,43 l/s. Konduktivita vody se tu pohybuje v rozmezí 63 až 74 µs/cm. Aktuální stav tohoto pramene je dokumentován v příloze 3. Ve vzdálenosti cca 500 m po cestě nad nimi, už v prvním pásmu NP, vyvěrá z pravé strany údolí pramen Nad seníkem (pramen číslo 52), ústí do Suché Bělé, kde se v suchém období vsakuje. Tímto projektem změřená vydatnost tohoto pramene dne dosahovala 0,24 l/s a dne byla 0,27 l/s. Konduktivita vody se tu pohybuje v rozmezí µs/cm, je tedy vyšší, než u předchozích pramenů. Stručné vyhodnocení Pramenům na středním toku Suché Bělé byla v minulosti věnována podstatně nižší pozornost než pramenům v dolní části toku Suché Bělé. Nejvydatnější pramen této oblasti Suchá Bělá zleva nebyl archivními výzkumy vůbec zaznamenán. V minulosti zjištěná vydatnost pramene U rozcestí byla mírně vyšší než současná vydatnost pramene U spojnice cest a většinou mírně nižší než pramene U rybníčků. Prameny leží ve shodné lokalitě, chybějící popis archivního pramene však znemožňuje přesnou identifikaci. Řádově je však vydatnost obdobná. V minulosti měřený pramen U seníku měl mírně nižší vydatnost než aktuálně měřený pramen Nad seníkem, tyto prameny jsou s velkou pravděpodobností totožné. Řádově jsou změřené vydatnosti obdobné Drobné prameny v okolí Mezní Louky V okolí Mezní Louky se vyskytuje několik slabě vydatných pramenů. Pramenná oblast východně od Mezní Louky v údolí v okolí silnice je v přílohách 1 a 1.1 označena pořadovým číslem 14, pod tímto číslem jsou uvedeny hodnoty lépe měřitelného jižního pramene. Jetelová (1971) popisuje v lokalitě východně od Mezní Louky prameniště pod číslem 127 severně u silnice v létě 1969 s vydatností 0,2 l/s. Pramen je vyznačen také v mapě Valečky et al. (1997) na severní straně silnice. V lokalitě západně od Mezní Louky popisuje drobný pramen s vydatností pod 0,1 l/s mylně jako pramen Pod Cikánským smrkem. Současný stav Pramen východně od Mezné Louky jižně od silnice (č. 14) je sezónní, v sušších obdobích dochází k jeho vysychání. Vydatnost pramene severně od silnice značně kolísá a její měření je obtížné (leží výškově v úrovni údolnice), do tohoto prostoru je 69

70 také s největší pravděpodobností svedena vyčištěná odpadní voda z čistírny v Mezné Louce. Vydatnost se v sušších částech roku většinou pohybuje v setinách až prvních desetinách l/s, monitoringem zaznamenané průtoky propustkem silnice značně kolísaly (dne byla vydatnost 0,31 l/s, dne protékalo 0,012 l/s). Voda se v suchých obdobích na trase ke Koutskému potoku vsakuje. Konduktivita vody jižního pramene byla změřena na 58 µs/cm, u severního pramene konduktivita silně kolísá od 92 µs/cm přes 647 µs/cm až k hodnotám přes 900 µs/cm v důsledku zaústění vyčištěných odpadních vod. Západně od Mezné Louky v lokalitě zaznamenané Jetelovou (1971) se nachází drobný železitý vývěr vody (pramen č. 9) v blízkosti jímacího území pro zásobování obce Mezná, jehož vydatnost se v průběhu roku 2012 pohybovala mezi 0,012 a 0,05 l/s, konduktivita vody 99 až 134 µs/cm. Stručné vyhodnocení Slabé prameny v okolí Mezné Louky jsou závislé na okolních podmínkách, zejména aktuálním stavu srážek a nasycení povodí, u jednoho pramene je rušivý také přítok odpadních vod. Archivní vydatnost severního pramene východně od Mezné Louky padá do aktuálně zjištěného intervalu průtoků. U pramene západně od Mezní Louky je vydatnost obdobná roku Prameny náleží nejspíše ke kolektoru 1 podle německého členění, ke svrchní části kolektoru BC a případně i kvartérnímu kolektoru podle českého členění Pramen severně od Mezné Jetelová (1971) popisuje v létě 1969 pod číslem 134 pramen v rýze severně obce Mezná s vydatností 0,2 l/s. Současný stav V lokalitě severně od Mezné se nachází drobný podchycený pramen (č. 43), jeho podchycení je v havarijním stavu. Dne tu byla změřena vydatnost 0,043 l/s, konduktivita vody byla 214 µs/cm. Stručné vyhodnocení U pramene severně od Mezné je vydatnost nižší než v roce Prameny Koutského potoka Koutský potok je pravostranným přítokem Kamenice. V přílohách 1 a 1.1 je celkový odtok z prameniště označen pořadovým číslem 15, první velký pramen pak číslem 54. Jetelová (1971) popisuje v této lokalitě prameny ve dně potoka u cesty Kout v roce 1969 s vydatností 6 až 7 l/s, o 30 m dále po toku pak další prameny s vydatností 2 až 3 l/s. Hoppe a Svoboda (1971) uvádí v lokalitě levostranného bezejmenného přítoku Kamenice podél cesty Mezná louka soutěsky ústí Divoké soutěsky a Ve strži suťový sestupný pramen ve dně údolí (odpovídá Koutskému potoku), na krátké vzdálenosti výskyt dalších puklinových pramenů sestupných i vzestupných. Na délku tratě 45 m nárůst vydatnosti od 0,1 l/s do 20 l/s. Přírony oboustranně údolí, levý břeh je vydatnější. 70

71 Žitný et al. (1973) uvádí v tabulce průtoky Koutským potokem: dne protékalo profilem 12 l/s, ve dnech a protékalo 13 l/s, ve dnech , a protékalo profilem 13 l/s a dne zde byl průtok 14 l/s. Skořepa (2001) uvádí, že Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 17,2 l/s. Navrátilová (2002) uvádí, že Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 9,4 l/s. Skořepa (2003) uvádí výsledky provedených měření pro Koutský potok, ten měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 12 l/s a dne byl průtok 13,2 l/s. Skořepa a Pacl (2007) uvádí provedená měření pro Koutský potok, ten měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 9 l/s a dne byl průtok 8 l/s. Pacl a Hrkalová (2010) uvádějí, že Koutský potok měl dne průtok při ústí do Kamenice cca 13,6 l/s. Současný stav Svrchní a střední tok Koutského potoka je většinou bez povrchového odtoku v průměrných a podprůměrných srážkových obdobích. Významné prameny jsou až na dolním toku Koutského potoka. Výraznější množství tekoucí vody se v suchém období v korytě Koutského potoka objevuje až od pramene 54 Nad převisy, kde nejdříve vyvěrá okolo 1 l/s, během pár metrů se však vydatnost zvyšuje na cca 1,8 až 1,95 l/s, o dalších cca 20 m dále u pěší lávky přes tok dne činila měřená vydatnost 5,6 l/s. Konduktivita vody se tu pohybuje v rozmezí µs/cm. Střední stáří vody pramene Nad převisy (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 23 let (Šimek, 2013). Tímto projektem měřená vydatnost při ústí Koutského potoka do Kamenice činila dne cca 11 l/s, dne zde činila vydatnost měřená do nádoby 11,9 l/s a vydatnost měřená hydrometrickou vrtulí 16 l/s (v průměru tedy 13,95 l/s), dne byla vydatnost cca 13 l/s. Konduktivita vody se tu pohybuje v rozmezí 71 až 80 µs/cm. V rámci monitoringu v roce 2012 byly zaznamenány dva stavy, kdy do údolí nad prameny natékala povrchová voda z povodí, tyto stavy nebyly tudíž započítány do měření vydatnosti zdejších pramenů. Původní místo měření na uzávěrovém profilu Koutského potoka je zanesené sedimenty a poškozené (část vody měrný přepad obtéká). Aktuální stav uzávěrového profilu Koutského potoka je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Údolí Kamenice a Koutského potoka je po oblasti Hřenska další významnou oblastí odvodnění podzemních vod. Prameny patří podle saského členění ke zvodni 2 až 3. Při posuzování historických průtoků v ústí Koutského potoka je určitou nejistotou případný nátok do horní části soutěsky, z tohoto hlediska je třeba posuzovat zejména vysoké průtoky kriticky. Vydatnost pramenů Koutského potoka je podle podkladů od sedmdesátých let relativně stabilní, neklesá pod 8 l/s, průtok v ústí potoka kolísá okolo 12 l/s, jedná se o nejvydatnější prameniště bez jímání podzemní vody v celé zájmové oblasti 1. 71

72 Prameny u Kamenice Výrazné prameny se vyskytují na pravém břehu toku Kamenice v lokalitách Divoká soutěska a Ve strži generelně mezi Dolským mlýnem a organizovaným převozem na pramicích po Kamenici. V tomto úseku existuje minimálně 25 pramenů, Kamenice zde funguje jako drenážní báze území. Jetelová (1971) popisuje v této lokalitě pramen na pravé straně údolí Kamenice Ve strži, proti proudu Kamenice od ústí Koutského potoka, v roce 1969 s vydatností 1,0 l/s. Hoppe a Svoboda (1971) uvádí k lokalitě: Skalní stěna v soutěsce Kamenice na pravém břehu otevřená puklina směru 0/90, 2 pramenní vývěry asi 2 m nad hladinou, vydatnost 0,5 a 0,3 l/s. Na východním okraji stěny suťový pramen vydatnosti 2 l/s. Ve stěně neporušené puklinovými systémy dochází od úrovně erozivní báze do výšky 3,5 m k průlomovému odvodňování turonského obzoru podzemních vod v délce cca 65 m. Tektonická porucha o šířce 6 m klínovitě se svírající, vyplněná kameny a bloky, koresponduje s levým břehem, při bázi poruchy pramenní vývěry vydatnosti 5 až 6 l/s. Evidováno bylo 15 pramenů na patě skalních výchozů vydatnost = 0,1 8 l/s. V úseku Ve strži jsou na puklinové systémy směru východ-západ vázané pramenní vývěry vzestupné i sestupné, částečně zavalené sutí, vydatnost 0,1 10 l/s. Mapa Valečky et al. (1997) zahrnuje celé zájmové území v měřítku 1 : Na mapě je v zájmovém území vyznačeno 11 pramenů bezprostředně u sebe na levém břehu Kamenice na konci Horní Soutěsky. Současný stav V údolí Kamenice se nachází větší množství pramenů, tímto projektem se jich podařilo změřit 25 (viz mapa v příloze 1, prameny číslo 55, a ). Prameny vyvěrají většinou jen několik centimetrů až čtyři metry nad hladinou toku Kamenice. Oblast je špatně přístupná, zejména 1. zóna NP jižně od ústí Koutského potoka, ale i části s plavbou loděk atp. Prameny nejsou většinou příliš nápadné, často vyvěrají do suti s balvany, některé jsou k měření prakticky nepřístupné. Vzhledem k nepřehlednému charakteru území předpokládáme, že se zde nachází pramenů ještě více, než bylo nalezeno a změřeno tímto úkolem. Aktuální stav pramene Kamenice 5 je dokumentován v příloze 3. Střední stáří vody pramene U Kamenice (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na cca 22 let, střední stáří vody pramene Pod ústím Koutského bylo stejnou metodou stanoveno na cca 21 let (Šimek, 2013). Tímto projektem měřená vydatnost se u pramene U Kamenice (pramen číslo 55) pohybovala mezi 0,64 a 0,8 l/s, jeho konduktivita byla v rozmezí µs/cm. Ostatních 24 pramenů bylo změřeno pouze jednou, jejich vydatnost se pohybovala od 0,035 po 1,71 l/s v úseku nad ústím Koutského potoka (z toho 4 prameny měly vydatnost vyšší než 1 l/s) a od 0,005 po 0,76 l/s od ústí Koutského potoka až po první místo organizované plavby na pramicích. Konduktivita vody je relativně nízká mezi 64 a 96 µs/cm. Stručné vyhodnocení Údolí Kamenice a Koutského potoka je po oblasti Hřenska další významnou oblastí odvodnění podzemních vod. V údolí Kamenice se vyskytuje více než 20, často dosti vydatných, pramenů. Prameny tu vyvěrají těsně nad úrovní hladiny toku Kamenice. Prameny patří ke kolektoru BC, podle saského členění ke zvodni 2 až 3. Od roku 1971 došlo zřejmě k mírnému poklesu vydatnosti pramene U Kamenice. 72

73 Pramen ve Vysoké Lípě Nad osadou Vysoká Lípa vyvěrá pramen, který je podchycen jímkami. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 11. Filip (1962) popisuje v obci Vysoká Lípa pramen nad transformátorem západně kóty 387 zachycený jímkou obecního vodovodu, vydatnost činila 0,84 l/s, dne byla 0,53 l/s a dne dosahovala 0,6 l/s. Současný stav V současnosti nelze vydatnost pramene měřit v těsné blízkosti jímek a vývěru, ten leží na soukromém pozemku a protéká osadou. Tímto projektem byl měřen průtok v osadě dne dosahoval 0,35 l/s, dne byl 0,32 l/s, dne byl v úrovni 0,1 l/s a dne odtékalo 0,41 l/s. Konduktivita je na místní poměry vysoká, pohybuje se mezi 466 a 578 µs/cm. Je to v důsledku vypouštění odpadních vod do toku či jeho blízkosti. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene v roce 1958 byla vyšší než v průběhu let 2012 a Pramen patří ke kolektoru 1 podle saského členění. Na místní poměry velmi vysoká konduktivita vody je důsledkem vypouštění odpadních vod do toku či jeho blízkosti pod pramenem, ale i přirozené pozadí může být zvýšené vzhledem k výskytu vulkanických hornin v blízkosti lokality Pramen u Jetřichovické Bělé Pod skálou jižně od obce Vysoká Lípa v údolí Jetřichovické (Velké) Bělé v lokalitě Svatý Hubert vyvěrá pramen, který vytváří pravostranný přítok Jetřichovické Bělé. Filip (1962) popisuje pramen (č. 463) jižně od obce Vysoká Lípa na pravém břehu potoka u cesty pod skalní pískovcovou stěnou, vydatnost dne činila 1 l/s, dne byla 1,5 l/s. Jetelová (1971) popisuje pramen na pravém břehu Bělé nad soutokem s Kamenicí, v létě 1969 měl pramen vydatnost 0,8 l/s. Současný stav V současnosti je pramen upraven jako dřevem zastřešená studánka, na pískovcové stěně nad studánkou je vytesán letopočet Proto byl daný pramen nazván v rámci této práce Studánka 1772, v přílohách 1 a 1.1 se nachází pod pořadovým číslem 31. V blízkosti se nalézá další, nápadnější, dřevem a stříškou upravený výtok vody, kterým je přetok železité vody z vrtu Dkj-11, jímajícího cenomanskou zvodeň ( Svatý Hubert přetok, v přílohách 1 a 1.1 pod číslem 32), vydatnost přetoku je stabilní v úrovni 0,17 l/s. Střední stáří vody pramene Studánka 1772 bylo v rámci jiné části tohoto projektu pomocí měření aktivity tritia 3H stanoveno na 21 let, střední stáří vody z přetokového vrtu je přes 52 let (Šimek, 2013). Tímto projektem měřený průtok pramene 31 dne byl 0,84 l/s, dne činil 0,99 l/s. Konduktivita vody se pohybuje mezi 102 a 109 µs/cm. Vydatnost pramene je hůře měřitelná. 73

74 Stručné vyhodnocení Měřená vydatnost v letech 2012 až 2013 byla mírně nižší, než v letech 1957 až 1958 a mírně vyšší než v roce Získané výsledky lze brát jako řádově srovnatelné s archivními údaji Pramenná oblast Jetřichovický potok Jetřichovický potok je levostranný přítok Křinice v jejím hraničním úseku. Povodí Jetřichovického potoka je na prameny relativně chudé. Zajímavý je pramen v Soudkovém dole (v přílohách 1 a 1.1 má pořadové číslo 13), který vyvěrá z jizerského souvrství a pár desítek metrů po vývěru vytváří vodopád. Dále byl mimo jiné sledován v rámci monitoringu uzávěrový profil Jetřichovického potoka u vtoku do Křinice v zaniklé osadě Zadní Jetřichovice (profil M13). Filip (1962) popisuje pramen v Soudkovém dole (527) jako pramen v lesní rýze vpravo od silnice do Zadních Jetřichovic. Jeho vydatnost dne činila 0,25 l/s, dne byla 0,15 l/s. Jetelová (1971) popisuje u Zadních Jetřichovic dva prameny oba s vydatností okolo 2 l/s, jejich poloha se ale s pramenem v Soudkovém dole neshoduje. Žitný et al. (1973) uvádí průtok Jetřichovickým potokem při ústí do Křinice na 0,5 l/s v roce 1971 a 0,3 až 0,5 l/s v roce Současný stav Tímto projektem měřený průtok přírodního pramene v Soudkovém dole dne byl 0,2 l/s, dne po velkých srážkách činil 0,44 l/s a dne dosahoval 0,06 l/s. Uzávěrovým profilem M13 v ústí Jetřichovického potoka dne protékalo 4,3 l/s, po velkých deštích dne byl průtok okolo 30 l/s, naopak v suchém období dne činil průtok 0,46 l/s. Konduktivita vody se pohybovala mezi 32 (po deštích) a 136 (v suchém období) µs/cm. Stručné vyhodnocení Minimální zaznamenaný průtok Jetřichovickým potokem v roce 2012 odpovídá archivním údajům z let 1971 až Naopak minimální průtoky z let 1971, 1972 a 2012 nepodporují předpoklad, že by v dolní části povodí tohoto potoka mohl být stabilní pramen s vydatností okolo 2 l/s. Vydatnost pramene v Soudkovém dole v roce 2012 generelně odpovídá archivním zjištěním z let 1957 a Pramenná oblast u osady Na Tokání V okolí osady Na Tokání se vyskytuje větší množství drobnějších pramenů, tímto projektem jich bylo změřeno 7. Filip (1962) tu udává vydatnost ve čtyřech profilech (415, 416, 417 a 418). Pramen 415 na Velké louce v lese jihozápadně obce Doubice, jižně kóty 487 měl dne vydatnost 0,3 l/s. Prameniště č. 416 v lese východně hájovny Na Tokáni mělo ve dnech i vydatnost 1 l/s. Pramen 417 v lese jižně hájovny Na Tokáni zachycený soukromou jímkou měl dne odtok 0,3 l/s, dne 74

75 byl bez odtoku. Prameniště 418 v údolí jihovýchodně kóty 485, východně hájovny Na Tokáni mělo dne vydatnost 1,5 l/s (součet dvou odtoků), dne vydatnost 0,6 l/s. Jetelová (1971) popisuje z prameniště v údolí u hájovny Na Tokáni (prameniště 418 viz výše) odtok v létě 1969 v úrovni 0,3 l/s. Odtok z prameniště z léta 1969 u hájovny Na Tokáni (prameniště 416 viz výše) udává na 0,1 l/s. Současný stav Stav pramenišť 416 a 418 byl sledován monitoringem v roce Pramen 415 by svou polohou mohl odpovídat prameništi s prameny č. 17 a 36, které ovšem leží až pod Velkou loukou. Vydatnost pramene č. 17 se pohybovala v roce 2012 mezi 0,001 a 0,04 l/s, vydatnost pramene č. 36 byla v roce 2012 změřena mezi 0,005 a 0,086 l/s. Konduktivita vody se u pramene č. 17 pohybovala mezi 119 a 127 µs/cm a u pramene č. 36 byla mezi 130 a 135 µs/cm. Celkový průměrný odtok z tohoto prameniště v roce 2012 nebyl měřen, lze ho odhadovat na cca 0,1 l/s. Tímto projektem měřený odtok od prameniště 416 (profil M20 Tokáň U sudu, do jeho povodí patří mj. prameny č. 33, 34 a 35) dne byl 0,625 l/s, dne činil 0,97 l/s a dne odtékalo 0,23 l/s. Konduktivita vody se tu pohybovala mezi 185 a 354 µs/cm. Lokalita prameniště 417 byla rekognoskována v létě 2012, prameniště bylo zřejmě podchyceno zděnou zastřešenou vodárnou pro zásobování osady Na Tokání a je bez odtoku. Prameniště 418 (profil M22 Pod Tokání 418A, do jeho povodí patří mj. prameny č. 18 a 86), mělo odtok dne celkem 1,17 l/s, dne odtékalo 1,6 l/s a dne byl průtok 0,43 l/s. Konduktivita vody se tu pohybovala mezi 215 a 303 µs/cm. Stručné vyhodnocení U prameniště 415 byla v roce 1958 zaznamenána vyšší vydatnost než v roce Odtok z prameniště 416 byl v roce 2012 ve dvou případech nižší a v jednom shodný s měřením v letech 1957 a Poloha původního měřeného profilu není ale jasná, zřejmě ležela ještě níže po toku, v takovémto případě by průtoky mohly být srovnatelné. Prameniště 416 dosáhlo v roce 2012 vydatnosti z let 1957 a 1958 v jednom ze tří měření, v roce 1969 tu byla zaznamenána výrazně nižší vydatnost. Průtoky jsou generelně srovnatelné. Prameniště 417 nelze vzhledem k rozdílným odběrům vody efektivně srovnávat, ale už v jednom případě v roce 1958 bylo stejně jako v roce 2012 bez odtoku. Odtok z prameniště 418 byl v letech 1957 a 1958 řádově shodný s rokem 2012, odtok zaznamenaný v roce 1969 byl nižší. Ve všech srovnávaných případech nebyly měřeny přímo prameny, ale prameniště, tedy odtok z určitého povodí. Ten je silně závislý mj. na předchozích srážkách a stavu nasycení povodí. Z tohoto důvodu považujeme archivní a aktuálně naměřené hodnoty za generelně srovnatelné. 75

76 Pramenná oblast v okolí osady Kyjov V oblasti obce Kyjov dochází ke styku hydrogeologických rajónů 4660 a 4650, hrubozrnnější pískovce jizerského souvrství leží v západní, zájmové části území, zatímco východní část je tvořena jemnozrnnějšími pískovci vyšších souvrství. Východně, již mimo užší zájmovou oblast, se z tohoto důvodu nachází více pramenů. Filip (1962) popisuje tři měřené profily č. 492 u vidlice silnic na Doubici a Zadní Doubici, měřeno nad č. p. 21 (zde vydatnost dne činila 0,6 l/s a dne byla 0,15 l/s), dále č. 498 prameniště vlevo silnice od Doubice na Kyjov nad prvním propustkem v lese, měřeno u silnice (zde i dne byla vydatnost 1 l/s) a prameny v lesních rýhách severně obce Doubice (prameniště 497) měly dne souhrnnou vydatnost 2,8 l/s a dne byla celková vydatnost 3 l/s. Jetelová (1971) popisuje průtok prameniště vlevo silnice z Kyjova do Doubice nad prvním propustkem (viz výše prameniště 498) v lese na 0,35 l/s v létě V létě 1969 byl také měřen pramen u č. p. 21, odtok od něj při ústí do Křinice tu činil 2 3 l/s. U kapličky a silnice popisuje Vaněček (1978) pramen s vydatností 0,008 l/s, tento pramen je zmíněn i ve vysvětlivkách k mapě Opletala et al. (2006). Současný stav Tímto projektem byl měřen průtok v rámci monitoringu v roce 2012 na drobných tocích v Kyjově na třech profilech. Profil monitoringu M30 Kyjov lesní mostek (odpovídá prameništi 497 viz výše) měl dne vydatnost 2 l/s, dne činil průtok 6,9 l/s a dne odtékalo 0,95 l/s. Konduktivita vody se tu pohybovala mezi 91 a 128 µs/cm. Profil monitoringu M31 Kyjov propustek (odpovídá prameništi 498 viz výše) měl dne vydatnost 1 l/s, dne činil průtok 2 l/s a dne odtékalo jen 0,11 l/s. Konduktivita vody se tu pohybovala mezi 69 a 109 µs/cm. Profil monitoringu M32 Kyjov 492 ústí (odpovídá odtoku od prameniště 492 viz výše v profilu před ústím do Křinice) měl dne vydatnost 2 l/s, dne činil průtok 1,6 l/s a dne odtékalo jen 0,065 l/s. Konduktivita vody se tu pohybovala mezi 91 a 126 µs/cm. Podchycený pramen u kapličky a silnice vyvedený trubkou (pramen č. 58 Kyjov u kapličky ) je v horším stavu, aktuální vydatnost v letech 2012 a 2013 byla odhadnuta na 0,001 l/s. Konduktivita vody tu byla změřena v úrovni 59 µs/cm. Stručné vyhodnocení Nejvyšší z měřených je odtok z prameniště 497, silně kolísá v roce 2012 byl naměřen mezi 0,95 a 6,9 l/s, v letech 1957 a 1958 se průtok pohyboval uvnitř tohoto intervalu. Odtok z prameniště 498 byl v roce změřen mezi 2 a 0,11 l/s, v létě 1969 činil 0,35 l/s, v letech 1957 a 1958 byla změřená vydatnost 1 l/s, archivní vydatnosti se tedy pohybovaly v intervalu průtoků z roku Odtok z profilu Kyjov 492 ústí je ve dvou případech srovnatelný s odtokem v roce 1969, pouze v rámci podzimního měření byl výrazně nižší. Ve třech srovnávaných profilech nebyly měřeny přímo prameny, ale prameniště, tedy odtok z určitého povodí. Ten je silně závislý mj. na předchozích srážkách a stavu nasycení povodí. Z tohoto důvodu lze považovat archivní a aktuálně naměřené hodnoty za generelně srovnatelné. 76

77 Pramen Kyjov u kapličky má aktuální vydatnost nižší než v roce 1978, což lze přičíst stárnutí podchycení tohoto málo vydatného pramene. Prameny patří ke kolektoru 1 podle německého členění a D podle českého členění Pramenná oblast jižně a východně od Křinice Východně od hraničního úseku toku Křinice a zároveň jižně od toku Křinice z Kyjova ke státní hranici se vyskytuje větší množství většinou málo vydatných pramenů, tímto projektem jich bylo změřeno 12. Sledování vydatnosti v této části zájmového území je velmi vzácné a údaje jsou pouze bodové. Podle ústního sdělení místně příslušného strážce NP je v této oblasti v suchých obdobích nejvydatnější Hadí pramen, u značné části ostatních pramenů dochází k jejich vysychání. Oblastí se podrobněji zabýval Vaněček (1978), změřil tu 6 pramenů. Pramen u chaty Bärwinkel měl vydatnost 0,1 l/s, Hadí pramen měl vydatnost 0,1 l/s, pramen u hraničního mostu je vyznačen, ale nemá tu změřenou vydatnost. Pramen v horní části Hřebcového dolu měl vydatnost 0,1 l/s, stejně jako pramen u Kyjovského hrádku. Vydatnosti jsou vzhledem k jejich časté shodné výši zřejmě jen odhadované. Současný stav Menší část pramenů v této oblasti je upravena Hadí pramen, pramen U chaty Bärwinkel, pramen U hraničního mostu, pramen Hřebcový důl. Střední stáří vody Hadího pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 11 let (Šimek, 2013). Stav Hadího pramene je dokumentován v protokolu z terénního měření v příloze 4. Nejvydatnější v této oblasti je Hadí pramen (č. 21, vydatnosti mezi 0,09 a 0,33 l/s, stálá konduktivita vody 327 až 330 µs/cm), dále pramen U chaty Bärwinkel (č. 19, vydatnosti mezi 0,014 a 0,32 l/s, kolísající konduktivita vody 97 až 255 µs/cm ), pramen U hraničního mostu (č. 22, vydatnost mezi 0,064 a 0,13 l/s měřena při ústí do Křinice, stálá konduktivita vody 118 až 122 µs/cm). Průměrné měřené vydatnosti dalších pramenů v této oblasti již leží pod úrovní 0,1 l/s. Vydatnost pramenů značně kolísá podle úrovně srážek a ročního období. Stručné vyhodnocení Archivní zdroj udává pro tuto oblast vydatnosti pramenů 0,1 l/s, údaje byly zřejmě pouze odhadovány. Aktuální vydatnosti pramenů jsou v této oblasti nízké, okolo 0,1 l/s a silně kolísají podle úrovně srážek a ročního období. Vydatnosti pramenů jsou tu z tohoto hlediska srovnatelné s údaji z archivních záznamů. Prameny patří ke kolektoru 1 podle německého členění Pramenná oblast severně od Křinice Severně od řeky Křinice se v zájmovém území vyskytuje větší množství většinou málo vydatných pramenů, tímto projektem jich bylo změřeno 17. Sledování vydatnosti v této části zájmového území je vzácné a údaje jsou pouze bodové. Filip (1962) popisuje prameniště (č. 510) západně od osady Vlčí Hora v blízkosti lužické poruchy jako prameny v pravé boční rýze pod prameništěm č. 508 (to je prameniště Malého Vlčího potoka v krystaliniku), jejich vydatnost byla dne v úrovni 1,5 l/s a dne v úrovni 0,4 l/s. 77

78 Jetelová (1971) popisuje průtok dvou pramenů pod Kamenným vrchem prameniště pod Modřínovým kamenem mělo v létě 1969 odtok 0,4 l/s a přítok do této vodoteče měl stejnou vydatnost. V mapě vyznačuje i pramen Šternberk, jeho vydatnost však pro shodné označení s prameništěm pod Modřínovým kamenem (v její mapě označený též jako č. 10), není dohledatelná. Oblastí se podrobněji zabýval Vaněček (1978), udává tu cca 16 pramenů. Pramen u zámečku Šternberk měl vydatnost 0,1 l/s, 3 prameny pod Kamenným vrchem měly každý vydatnost 0,1 l/s, pramen u cesty na Vlčí Horu měl vydatnost 0,1 l/s, stejně jako prameny na levé straně Brtnického potoka i dva prameny na levé straně Bílého potoka i dva prameny západně od samoty Šternberk. Vydatnosti jsou vzhledem k jejich časté shodné výši zřejmě jen odhadované. Současný stav Většina pramenů v této části zájmového území je přírodní neupravená, s výjimkou zastřešené Hadí studánky, klenuté kamenné jímky pramene Šternberk a upraveného Englerova pramene. U pramene č. 30 Šternberk se vydatnost pohybovala v rozmezí od 0,006 do 0,1 l/s, konduktivita vody je stálá 116 až 118 µs/cm. U pramene č. 28 Nad bivaky byla změřena vydatnost dne v úrovni 0,15 l/s, konduktivita vody byla 297 µs/cm, na odtoku dochází při nízkém nasycení povodí ke vsakování vody, takže sledovaný profil monitoringu M36 Pod bivakem byl ve srážkově podprůměrných obdobích bez povrchového průtoku. V lokalitě u lužické poruchy západně od Kamenného vrchu bylo měřeno 8 pramenů, u nejvydatnějšího z nich pramene č. 60 Modřínový pramen se pohybovala vydatnost mezi 0,09 a 0,17 l/s, konduktivita vody mezi 98 a 108 µs/cm. Odtok od ostatních pramenů v této lokalitě se pohyboval pod 0,1 l/s. Prameniště č. 26 Vlčí Hora cesta mělo na jaře 2012 vydatnost 0,118 l/s, v létě 0,1 l/s a na podzim tohoto roku 0,004 l/s, konduktivita vody se pohybovala mezi 64 a 103 µs/cm. Na lužické poruše západně od osady Vlčí Hora byl sledován pramen č. 25 Perm, leží na rozhraní krystalinika (brtnické žuly) a permských sedimentů, jeho vydatnost se pohybovala v intervalu 0 až 0,33 l/s, konduktivita vody mezi 134 a 169 µs/cm. Stručné vyhodnocení V této oblasti je obtížné zjistit přesnou lokalizaci části v minulosti měřených profilů. Profil Filipa (1962) č. 510 zřejmě ležel na vodoteči, jehož zdrojnicí je pramen Perm. V tomto povodí je u obou měření archivního i současného patrná silná rozkolísanost průtoků, která je daná podložím, tedy horninami krystalinika a permu. Pramen Perm má průtoky nižší než profil č Prameniště Jetelové (1971) pod Modřínovým kamenem a jeho přítok (vydatnosti 0,4 l/s) lze ztotožnit s povodím pramenů 60, 61, 157, 158 a 159, Vaněček (1978) tu udává 3 prameny s vydatnostmi 0,1 l/s. U pramene č. 30 Šternberk se vydatnost pohybovala v rozmezí od 0,006 do 0,1 l/s, prameniště č. 26 Vlčí hora cesta mělo vydatnosti v rozmezí 0,004 až 0,118 l/s, Vaněček (1978) pro obě udává 0,1 l/s. Pramen č. 28 Nad bivaky má vydatnost vyšší, než udává Vaněček (1978), naopak pramen č. 63 má vydatnost výrazně nižší, než udává uvedená práce. 78

79 Dva prameny západně od samoty Šternberk, pro které je Vaněčkem (1978) uváděn průtok 0,1 l/s, byly rekognoskovány v srpnu 2012 jako aktuálně bezvodé s tím, že byly patrny stopy po odtékající vodě z předchozího období. Vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v této části zájmového území silně kolísají podle srážek a ročního období. Prameny patří ke kolektoru 1 podle německého členění, k pramenům svrchní části jizerského souvrství podle českého členění. Generelně lze vydatnosti pramenů v této oblasti považovat za místně srovnatelné, místně však nižší oproti údajům z archivních záznamů Ostatní prameny a pramenné oblasti v saské části území V saské části zájmového území se vyskytuje relativně málo pramenů, větší počet pramenů byl nalezen na hoře Grosser Winterberg Prameny na hoře Grosser Winterberg Okolí hory Grosser Winterberg je bohaté na výskyt pramenů (Beyer, 1913). Žádný z těchto pramenů ale nepřesahuje v ročním průměru vydatnost 1 l/s. Dva nejlepší zdejší prameny pramen Bergwirtschaft (v tabulce uvedena vydatnost asi 0,5 l/s dne , uveden jako pramen s více vývěry, vyvěrá od východu v nadmořské výšce 515 m n. m.) a nejsilnější pramen na louce Pichelwiese (v tabulce je udávána vydatnost asi 0,5 l/s dne , vyvěrá od západu, nadmořská výška 490 m n. m.) mají vydatnost sotva 0,5 l/s, u obou dvou není stabilní. Autor řadí zdejší prameny mezi suťové, charakterizované silným kolísáním vydatnosti a teploty vody. Pramen Bergwirtschaft v cca 500 m n. m. měl dne teplotu vody 5,9 C, hlavní pramen na louce Pilchenwiese v cca 480 m n. m. pak teplotu 6,1 C. Voda pramenů z Pilchenwiese odtéká do údolí Heringsloch a Försterloch. V abnormálním roce 1911 došlo k vyschnutí všech pramenů na hoře Grosser Winterberg. Severně od pramene Winterbergquell leží ještě pramen Haveltränke a dále vzhůru pramen Hirschtränke vyvěrající od východu v nadmořské výšce 500 m n. m. Místo slabého pramenného vývěru na louce Wettinwiese na cestě Bergwege bylo upraveno k pití pro žíznivé poutníky. Na louce Pichelwiese na severozápadě hory Grosser Winterberg se vyskytují vedle nejsilnějšího i další, slabší prameny (v tabulce uvedena vydatnost jako velmi slabá, odtok z jihu až jihovýchodu v nadmořské výšce 490 m n. m.). Také dále jižněji na svahu ohraničeném touto loukou se vyskytuje slabý pramen, který dále stéká na cestu Fremdenwege, v tabulce je pro něj udávána vydatnost 0,4 l/min (to odpovídá 0,007 l/s) dne Okolo cesty Müllerwiesenweg k jihu se vyskytuje několik pramenů, které jsou odvodňovány do údolí Suché Bělé ke Hřensku (v tabulce uvedena vydatnost jako velmi slabá, odtok ze severozápadu v nadmořské výšce 510 m n. m.). Ale přesto údolí Suché Bělé v této části zůstává při nižších a středních stavech bez vody jako velká část dalších údolí na levém břehu Labe. Voda těmito údolími teče většinou pouze za vyšších vodních stavů. Voda pramenních vývěrů se velmi rychle po svém objevení vsakuje do sutí a propustných pískovců. To samé platí pro veškeré potůčky na hoře Grosser Winterberg (Beyer 1913). Mibus (1974) uvádí, že další prameny se vyskytují na zbytcích poloh bazaltů, například na hoře Grosser Winterberg a Zschirstein, dohromady bylo prý nalezeno 5 takovýchto pramenů s vydatností maximálně 0,5 l/s. 79

80 Současný stav V bezprostředním okolí hory Grosser Winterberg se nachází větší množství pramenů (viz mapa v příloze 1), tímto projektem jich bylo změřeno cca 15 (prameny 66, 67, 69 a 96 až 105 na saské straně a prameny 50 a 51 na české straně). Tímto projektem měřené vydatnosti pramenů v této oblasti se pohybovaly od tisícin l/s po 0,93 l/s. Vydatnost pramenů velmi silně kolísá, například u pramene č. 51 (pramen Suché Bělé) byla dne změřena vydatnost na 0,007 l/s a dne činila 0,93 l/s, což je více než 130ti-násobný rozdíl. Druhým nejvydatnějším pramenem je č. 103 Winterbergteichquelle, je z něj napájen rybníček ve vrcholové části hory, vydatnost dne byla 0,35 l/s. Konduktivita vody pramenů se v této oblasti pohybuje mezi 56 a 211 µs/cm. Stručné vyhodnocení Archivní popis většího množství většinou málo vydatných pramenů se silně kolísající vydatností do 1 l/s z této oblasti plně odpovídá i aktuální situaci. Prameny patří ke kolektoru 1 podle německého členění a většina ke kolektoru D podle českého členění. Na vzniku pramenů se zřejmě podílejí jak terciérní vulkanity, tak křídové sedimenty Pramen Wurzelborn Křídový pramen Wurzelborn leží severoseverozápadně od hory Grosser Winterberg. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 68. Beyer (1913) uvádí, že jedním z nejvíce pozoruhodných pramenů je Wurzelborn u hory Grosser Winterberg. Jeho tři vývěry se nacházejí v horní části divokého údolí 450 m n. m. Teplota vody dva metry od vývěru dne dosahovala 5 C, vydatnost v tom samém dni byla 1 l/s. Povrchový odtok tohoto pramene se dále vsakuje. V tabulce je pro tento pramen uvedena dne vydatnost 2,5 l/min (to odpovídá 0,04 l/s) a dne vydatnost 5 l/min (to odpovídá 0,083 l/s). V obdobích sucha se vydatnost tohoto pramene snižuje, nikdy ale úplně nevysychá (Beyer, 1913). Současný stav Pramen vytéká ze suti a skal, nad turistickou cestou je podchycen kamenným žlábkem. Vydatnost pramene výrazně kolísá. Tímto projektem měřená vydatnost dne byla 0,006 l/s a dne dosahovala 1 l/s, tedy více než 166tinásobku. Konduktivita vody se pohybuje mezi 55 a 63 µs/cm. Stručné vyhodnocení Archivní popis silně kolísajícího pramene s vydatností do 1 l/s plně odpovídá i aktuální situaci. Pramen patří ke kolektoru 1 podle německého členění a pravděpodobně D podle členění českého. 80

81 Prameny v Bad Schandau a okolí Beyer (1913) popisuje, že v Schandau se na levém břehu Křinice nachází velmi silný pramen nového vodovodu ve výšce 120 m n. m., vyvěrá od východu. Podle hodnověrných údajů je prý vydatnost tohoto pramene 24 l/s. Teplota vody minerálního pramene v Schandau je 10,2 C, z toho podle autora vyplývá, že se jedná o puklinový pramen. Beyer (1913) dále uvádí, že dva silné prameny ve vesnici Postelwitz mají svůj původ ve skalách vpravo a pocházejí ze stejného horizontu okolo 120 m n. m. Oba slouží pro zásobování této obce pitnou vodou. Prameny mají teplotu 9,2 C a podle autora tak jejich voda musí pocházet stejně jako u Panenského pramene u Hřenska z větší hloubky. Patří tak oba k výstupným puklinovým pramenům. V tabulce pak uvádí pro zdejší jímaný pramen Forsthaus ze dne odhadovanou vydatnost 4 l/s, pro druhý pramen Schmiede odhadovanou vydatnost 6 l/s. Mibus (1974) uvádí, že jedním z nejznámějších pramenů je takzvaný Mineralquelle v Bad Schandau v údolí Křinice, bylo tu rozeznáváno 9 pramenů, v současnosti vyvěrá v pavilonu (zřejmě lázní) pouze jeden pramen s vydatností 0,2 l/s. V objektu Quellkammer je jímán další pramen, jeho vydatnost byla odhadována na 12 l/s. Vogel (1985) uvádí, že novými impulsy k rozvoji města Bad Schandau bylo v devatenáctém století objevování Saského Švýcarska a léčivý pramen Heilquelle. Léčebné lázně v Schandau vznikly díky prameni Mineralquelle v údolí Křinice, který obsahoval 6,8 mg/l železa a 22 mg/l oxidu uhličitého. Tento pramen byl znám už od roku 1700, byl pojmenován Rotes Flössgen, protože na svém krátkém toku do Křinice zanechával na březích v louce červenožlutý kal. Voda byla odvážena k pití a koupelím do Drážďan. V letech 1798 až 1799 bylo podchyceno devět pramenů a zřízen lázeňský dům. Okolo roku 1803 byla podchycena ještě vydatnější část pramene. V letech 1880 až 1882 byly prameny navě podchyceny a v místě vybudován park a promenáda. V letech 1921 a 1922 proběhlo obnovení podchycení pramene. Hydrogeologická mapa (Voigt a Grunske, 1984) uvádí vydatnost jímaných pramenů z dlouhodobé řady měření: Pro pramen v severní části Bad Schandau na levém břehu Křinice uvádí 12 l/s. Další hydrogeologická mapa (VEB, 1984) v údolí Křinice severně u Bad Schandau znázorňuje 4 odběry podzemních vod v úrovni 2,3 až 11,6 l/s. Mibus a Szymczak (1997) uvádějí v mapách polohu pramenů Quelle Schandau a odběr Eisenbrunnen. V příloze se zabývají lokalitami užívání podzemních vod. V Bad Schandau slouží k zásobování vodou dva jímané prameny a dvě studny. Voda z Mittelbrunnen a pramenů je jímána do sběrné jímky a odsud je odváděna do veřejné vodovodní sítě. Studna Eisenbrunnen vedle pramenné komory není od roku 1975 využívána vzhledem k obsahu železa a k výsledkům čerpacích zkoušek. Studna Mittelbrunnen v údolí Křinice bere svoji vodu z pleistocénních štěrků Křinice, tento zdroj má být nahrazen. Tato studna dodávala v roce 1997 spolu s pramenem v závislosti na sezónní spotřebě 800 až 1200 m 3 vody za den. Maximální odběrové množství pro studnu bylo stanoveno na 890 m 3 /den. Vodárenský pramen (Wasserwerksquelle) se nachází v oblasti vodárny v údolí Křinice pod silnicí do Ostrau. Jeho jímání bylo vybudováno okolo roku Voda kolektoru 2 je jímána ve velké jímce na levostranném svahu údolí (leží bezprostředně u studny Eisenbrunnen) a slouží kompletně k zásobování pitnou vodou. Dle povolení je průměrné odběrové množství vody 627 m 3 /den, maximálně 700 m 3 /den, průměrně ročně m 3 /rok. I tento zdroj má být v krátké době nahrazen (Mibus a Szymczak, 1997). Studna Eisenbrunnen se nachází v oblasti vodárny pod silnicí do Ostrau, její hloubka je 81

82 75 m. Při čerpací zkoušce v roce 1975 bylo pozorováno snížení vydatnosti pramene vzdáleného asi 70 m. Tato studna nebyla kvůli vysokému obsahu železa ve vodě nikdy trvale užívaná, bude nahrazena jiným zdrojem. Voda z této studny, jímající vodu 3. kolektoru, je artézsky napjatá a přetéká do Křinice (Mibus a Szymczak, 1997). Studna Kirnitzschtalklinik jímá artézskou vodu kolektoru 3, byla vybudována v roce Přepad měl být jímán v zapuštěném výtoku pavilonu kolonády k lázeňským účelům. Podle jiných údajů měl být tento výtok napájen vodou z nějakého pramene. Část přepadu byla využívána k výrobě stolní vody. Přepad činil podle měření z roku 1954 cca 0,2 l/s (Mibus a Szymczak, 1997). Cedule u pramene Zahnsborn uvádí, že tento pramen je jedním ze čtyř pramenů v osadě Postelwitz. Další tři prameny v Postelwitz mají podle zde uvedeného plánku ležet v blízkosti břehu Labe směrem na Bad Schandau. Jedná se o pramen u domova důchodců (dříve Fiedler ), pramen u Palitzschs (dříve Am Dump ) a pramen pod hřištěm u Gulischs. Tabule uvádí fotodokumentaci, ale pouze pro pramen Zahnsborn. Cedule naučné stezky Flössersteig informují, že v roce 1680 byly v nivě Křinice objeveny prameny obsahující železo. Od roku 1730 se jim říkalo Schandauer Gesundbrunnen a byly využívány pro léčebné účely. Pro zvýšení vydatnosti tu byl v roce 1920 vyhlouben více než stometrový vrt, jehož voda artézsky vyvěrala a napájela tak zvaný Mineralquelle, tedy Minerální pramen. Dnes připomíná existenci někdejších pramenů budova Brunnenhalle. Vodárna v Bad Schandau byla postavena v roce 1896, v roce 1991 byla rekonstruována a v roce 2003 odstavena. Město Bad Schandau získávalo vodu z pramene podzemní vody Spaltquelle a břehovou infiltrací vody z Křinice. Pramen má vydatnost od 80 m 3 /h (to odpovídá cca 22 l/s). V současnosti je celá oblast zásobována pitnou vodou z přehrady Gottleuba. Podle podkladů dodaných naším projektovým partnerem (data většinou pochází od místní vodárenské společnosti) se v Bad Schandau nacházelo 5 jímání podzemních vod a pramenů. První z nich Mittelbrunnen je situováno u Křinice nad křižovatkou silnice do Ostrau. Jímaná voda pochází z pleistocénních štěrků Křinice a sloužila k pitným účelům. Zdroj byl odstaven v roce Druhým jímáním je Wasserwerkquelle neboli Spaltenquelle, které je umístěno v údolí Křinice poblíž křižovatky silnice na Ostrau. Voda pochází z kolektoru 2. Odstavení zdroje proběhlo v roce V současnosti je pramen Spaltenquelle využíván pouze jako záložní zdroj pro případy havárií. Třetím jímáním je Eisenbrunnen, které je opět umístěno v údolí Křinice blízko křižovatky silnice do Ostrau. Voda pochází z kolektoru 3 a odtéká artézským způsobem do Křinice. Čerpací zkoušky na tomto vrtu v letech 1972 a 1975 ukázaly ovlivnění odtoku z vrtu Kirnitzschtal-Klinik (1972) a ovlivnění pramene, vzdáleného 70 m (1975). Vrt nebyl nikdy kontinuálně využíván vzhledem k vysokým obsahům železa. Jímání bylo odstaveno koncem dvacátého století. Čtvrté jímání Brunnen Kirnitzschtalklinik bylo odstaveno ve dvacátém století. Poloha vrtu není přesně známa, nacházel se zřejmě na louce před budovou Wandelhalle. Voda byla užívána pro léčebné účely a pro produkci minerální vody (Margon). Voda pocházela z kolektoru 3 a její hladina byla artézsky napjatá. Pátým jímáním jsou Brunnen Ostrau, což jsou dvě studny jímající vodu z kvartérních štěrků Křinice asi od Eisenbrunnen. Současný stav Jak okolí jímání u Křinice v Bad Schandau, tak i osada Postelwitz patří k zastavěným územím. V osadě Postelwitz se prameny, popisované Beyerem, nepodařilo najít, zřejmě zmizely pod zástavbou. U Křinice v severní části Bad Schandau se nachází několik jímacích území 82

83 v současnosti nevyužívaných nebo využívaných jen jako rezervní zdroj vody v krizových situacích. Terénním průzkumem se tu nepodařilo najít žádný volně vytékající pramen, s výjimkou přetoku železité vody do Křinice od jímání Eisenbrunnen (pod číslem 79). Tímto projektem měřená vydatnost přepadu železité vody do Křinice dne činila 0,46 l/s. Konduktivita vody je v úrovni 151 µs/cm. Aktuální stav jímací oblasti je dokumentován v příloze 3. Objekt zahloubený do svahu u Křinice nad jímáním Eisenbrunnen údajně obsahuje jímku pramene Spaltenquelle, je však oplocen a uzamčen, nebylo proto možné tuto skutečnost ověřit. Stručné vyhodnocení Prameny oblasti Bad Schandau a Postelwitz byly v minulosti využívány, část z nich skončila nepochybně pod zástavbou, část byla ovlivněna provedenými vrty. Vydatnost největšího pramene v Bad Schandau zřejmě mezi lety 1913 a 1984 poklesla na polovinu z 24 l/s na 12 l/s. Současný stav není možné ověřit bez přístupu k podrobnější dokumentaci a též bez přístupu do uzavřených částí. Prameny patří ke kolektoru 2, přetok jímání Eisenbrunnen ke kolektoru 3 podle německého členění. Výsledky archivních čerpacích zkoušek ukazují na určité propojení kolektorů 2 a 3 v této lokalitě Prameny Beyerborn a Flösserquell Beyer (1913) uvádí že, v údolí Nassen Grund na levé straně potoka pod vyústěním údolí Eulentilke vyvěrá z velkého kamenného bloku silný pramen, teplota jeho vody dne dosahovala 7,55 C a vydatnost asi 1 l/s. V tabulce je udávána vydatnost 0,5 l/s dne Mibus (1974) zmiňuje prameny Beyerborn v údolí Nassen Grund s méně než 0,1 l/s a Flösserborn v údolí Křinice s 0,7 l/s. V oficiální mapě Národní park České Švýcarsko z roku 2006 (vydalo České Švýcarsko, o.p.s., a Geodézie On Line, spol. s r.o., pro Správu NP České Švýcarsko) je pramen Beyerborn zakreslen na pravé straně údolí Nassen Grund, v turistické mapě Labské pískovce/elbsandsteingebirge z roku 2012 (vydala firma EUROKART, s.r.o.) je pramen Beyerborn zakreslen na pravé straně vyústění údolí Nasser Grund do údolí Křinice. Naučná stezka Flössersteig vede údolím Křinice. Její cedule informuje o prameni Flösserquell, což je z větší hloubky vyvěrající puklinový pramen, před lety byl podchycen studnou. Současný stav V této části zájmové oblasti byly nalezeny dva prameny (vedeny pod čísly 93 a 95). V údolí Nasser Grund existuje v suchých obdobích drobná vsakující se vodoteč, její vývěr nazvaný Nassergrundquelle měl dne vydatnost 0,033 l/s a konduktivitu 94 µs/cm. Výraznější je tímto projektem měřená vydatnost pramene při pravé straně ústí údolí Nassen Grund do údolí Křinice, vydatnost tohoto pramene (nazvaného tímto projektem zřejmě nesprávně Beyerborn) dne byla 0,77 l/s, konduktivita jeho vody dosahovala 100 µs/cm. Tento pramen odtéká stružkou v nivě do Křinice. Oba dva prameny jsou přírodními vývěry, nejsou upraveny. 83

84 Stručné vyhodnocení Výrazně vydatný pramen se v údolí Nasser Grund, jak ho popisuje Beyer (1913), v současnosti podle našich poznatků nevyskytuje. Vydatnost drobného pramene tu zřejmě kolísá, v současnosti přibližně odpovídá vydatnosti uváděné v roce Aktuální odtok od vydatného pramene na pravé straně při vyústění údolí Nasser Grund do údolí Křinice se shoduje s měřením pramene Flösserborn z roku Tento pramen patří ke kolektoru 2 podle německého členění Pramen Günters Börnel Stálý pramen s názvem Güntersborn se nachází jihovýchodně od hory Hohe Liebe směrem k údolí Nassen Grund. Tento pramen Güntersbörnel měl dne teplotu 9,3 C a vydatnost byla v úrovni 7 l/min (to odpovídá cca 0,12 l/s), teplota kolísá, nadmořská výška je 250 m n. m. Jeho odtok se na krátké vzdálenosti vsakuje (Beyer 1913). Kassner (1985) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Günthers Börnel v roce 1985, včetně jednoduché analýzy vody. Uvádí, že tohoto pramene na úpatí hory Hohe Liebe si všiml již v roce 1592 Mathias Őder. Vydatnost pramene je 3 až 15 litrů vody za minutu (to odpovídá 0,05 až 0,25 l/s). Z podkladů, získaných z Národního parku Saské Švýcarsko existuje analýza vody pramene Günthers Börnel ze dne odběru , voda byla kyselé reakce (ph rovno 4,51), konduktivita vody dosahovala 165 µs/cm. Současný stav Pramen je upraven pro využití turisty vyvedením do nerezové trubky. Na poměrně krátké vzdálenosti se jeho voda vsakuje do podloží. Tímto projektem měřená vydatnost tohoto pramene (pod číslem 71) dne činila 0,023 l/s, dne byl odtok 0,05 l/s. Konduktivita vody byla změřena v úrovních 105 a 111 µs/cm. Stručné vyhodnocení V minulosti měřená vydatnost je většinou vyšší, než vydatnost aktuální. Důvodem může být chátrání podchycení tohoto pramene Pramen Marienquelle Pramen Marienquelle leží na pravém břehu Křinice, sestává z několika vývěrů, z nichž nejsilnější je podchycen. Vyvěrá od severovýchodu, vydatnost je odhadována na cca 2 l/s (Beyer, 1913). Kassner (1978) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Marienquelle v červnu 1978, včetně mapky, fotodokumentace a jednoduché analýzy vody. Uvádí, že pramen dává 20 až 25 litrů vody za minutu (to odpovídá 0,33 až 0,42 l/s), přetokem ale teče jen menší množství této vody. Cedule u pramene Marienquelle uvádí, že pramen má vydatnost okolo 2 l/s, tímto je nejvydatnějším pramenem Zadního Saského Švýcarska. Pramen byl v roce 1978 rekonstruován pod vedením G. Kassnera z Drážďan. O. E. Schmit se domnívá, že odběr pramene a jeho pojmenování pochází již ze 16. století. Údržbu provádí od roku 84

85 2002 správa NP Saské Švýcarsko společně s místní lesní správou a vlasteneckým spolkem z Hinterhermsdorfu. Současný stav Pramen se nachází nad cestou podél Křinice a je podchycen kamenným žlábkem s nádržkou. Jedná se o nejvydatnější pramen východní části zájmového území v Sasku. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Střední stáří vody tohoto pramene (pomocí měření aktivity tritia 3H) bylo v rámci jiné části tohoto projektu stanoveno na 13 let (Šimek, 2013). Tímto projektem měřená vydatnost pramene (v přílohách 1 a 1.1 pod číslem 73) dne byla 0,54 l/s a dne činil odtok 0,58 l/s. Konduktivita vody se pohybovala v úrovni 123 až 140 µs/cm. Stručné vyhodnocení Aktuálně měřená vydatnost pramene je vyšší než v roce 1978 a značně nižší než okolo roku Pramen Eichenborn west V blízkosti hory Kleiner Winterberg se vytváří malý, ale velmi zajímavý pramen Eichenbörnel. Voda tohoto pramínku je čirá, ale silně zapáchá po sirovodíku a má chuť železité kyselky. Pod pramenem jsou také sirné a železité usazeniny. V tabulce je pro něj udávána vydatnost 3 l/min (tedy 0,05 l/s) dne a nadmořská výška 290 m n. m. Před podchycením pramene se nachází bažina Pferdetränke (Beyer 1913). Současný stav Pramen je upraven pro využití turisty vyvedením do nerezové trubky, dochází ale k chátrání objektu a značná část vody pramene protéká mimo trubku po zídce a dále přes turistickou cestu, kterou podmáčí. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem 110. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Tímto projektem měřená vydatnost tohoto pramene dne byla 0,024 l/s (měřeno jako přetok přes turistickou cestu). Konduktivita vody je 134 µs/cm. Stručné vyhodnocení Vydatnost pramene je oproti stavu před 100 lety asi poloviční. Podchycení pramene je však v havarijním stavu Pramen Thorwaldquelle Kassner (1983) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Thorwaldquelle v roce 1983, včetně fotodokumentace a jednoduché analýzy vody. Uvádí, že pramen byl jako bezejmenný podchycen již v roce Pramen teče celoročně a vydatnost kolísá podle srážek od 0,33 do 1,5 litru za minutu. To odpovídá 0,0055 až 0,025 l/s. Současný stav Pramen je upraven pro využití turisty vyvedením do nerezové trubky. V přílohách 1 a 1.1 je označen pořadovým číslem

86 Tímto projektem měřená vydatnost tohoto pramene (veden pod číslem 118) dne činila 0,003 l/s. Konduktivita vody byla tento den v úrovni 133 µs/cm. Stručné vyhodnocení Tento slabý pramen z kolektoru 1 má aktuální odtok trubkou nižší, než je uvedený interval v době rekonstrukce podchycení pramene v roce Důvodem může být postupné chátrání podchycení pramene Pramen Münzborn Nejznámějším pramenem v oblasti Wildsteinu je starý pramen Münzborn. Tento pramen byl využíván již ve středověku. Dne měl vydatnost 1,2 l/min a teplotu vody 8,5 C. Dne tu byla teplota vody 8 C. Pramen je od roku 1911 odveden vodovodním potrubím (Beyer, 1913). Kassner (1981) popisuje renovační práce, které proběhly na vyústění pramene Münzborn v březnu a říjnu 1981, včetně mapky, fotodokumentace a mikrobiologické analýzy. Na této fotodokumentaci z nerezové trubky pramene voda poměrně silným proudem vytéká. Současný stav Pramen je upraven pro využití turisty vyvedením do nerezové trubky, trubkou však v době rekognoskace nevytékala žádná voda, případně docházelo pouze k jejímu odkapávání. Ani v okolí však nejsou výrazně podmáčená místa. U cesty je kamenná budka vodárny s letopočtem 1911, bez odtékající vody. V přílohách 1 a 1.1 je pramen označen pořadovým číslem 90. Aktuální stav pramene je dokumentován v příloze 3. Stručné vyhodnocení Pramen měl v minulosti nízkou vydatnost, v současnosti v lokalitě skoro žádná voda nevytéká. Příčinou může být zanedbaná údržba podchycení pramene, případně odvedení vody zemními pracemi v okolí Pramen u skal Schrammstein Mibus (1974) zmiňuje pramen Seufzerbörnel pod skalami Schrammsteine s vydatností 0,02 l/s. Současný stav Pramenu Seufzerbörnel by mohl odpovídat tímto projektem měřený upravený pramen Schrammsteinquelle, uváděný v přílohách 1 a 1.1 pod číslem 112. Tento pramen je podchycen jímkou a vyveden tenkou nerezovou trubičkou, jeho vydatnost byla dne změřena na 0,009 l/s. Konduktivita vody je tu nízká v úrovni 90 µs/cm. Stručné vyhodnocení Pramen Seufzerbörnel pod skalami Schrammsteine má nízkou vydatnost, archivní odtok cca z roku 1984 je přibližně dvojnásobný oproti aktuálně změřené vydatnosti, důvodem může být změna podchycení tohoto pramene. 86

87 4. Shrnutí výsledků srovnávání vývoje vydatnosti Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí není v celé oblasti shodný, naopak regionálně se liší. Velmi omezený je počet pramenů, u kterých se průměrná vydatnost proti historickým údajům výrazněji zvýšila. Jedná se například o pramen Zahn s born. Příčinou vyššího povrchového odtoku tu může být rekonstrukce a lepší podchycení pramene, případně i vyšší srážkové úhrny v posledních letech. Naopak velmi časté je udržení obdobného stavu či pokles vydatnosti pramenů a pramenných oblastí. Na saské straně byl obdobný stav ve srovnání s historickými údaji vyhodnocen u pramenů na hoře Grosser Winterberg, u pramene Ilmenquelle ve Schmilce, u pramene Wurzelborn a zřejmě i u pramene Flösserquell. Na české straně setrvává obdobný stav vydatnosti ve srovnání s historickými údaji ve střední a horní části povodí Suché Bělé, u pramenů Koutského potoka, v pramenné oblasti u Jetřichovického potoka, u pramene v Soudkovém dole, u pramene u Jetřichovické Bělé, v pramenné oblasti Na Tokání, v pramenné oblasti u Kyjova a v pramenné oblasti jižně od Křinice. Silné poklesy vydatností byly na české straně zaznamenány u pramenů v blízkosti Dlouhé Bělé; zcela zde zanikl Panenský pramen, velmi silný pokles postihl pramen U Cikánského smrku (na jednu desetinu původního stavu), pramen Pod Pravčickou bránou (o polovinu), Pytlův pramen (o třetinu), dále byly postiženy prameny v dolní části Suché Bělé, jako jsou Suchá Bělá č. 3 (o pětinu) a Suchá Bělá č. 2 (v současnosti o dvě třetiny, v devadesátých letech až bez odtoku). Všechny tyto poklesy byly způsobeny zejména odběrem podzemních vod v rámci jímacího území Hřensko. Údaje o průtocích z let na dolním úseku potoka Dlouhá Bělá (graf na obr ) ukazují, že pokles vodnosti potoka Dlouhá Bělá souvisí s předchozím zvýšením odebíraného množství podzemních vod. Zvýšením odběrů došlo postupně ke snížení hladin podzemních vod v okolí čerpání, k poklesu vydatnosti blízkých pramenů a také ke zvýšené infiltraci srážkových a povrchových vod v povodí Dlouhé Bělé. K poklesům vydatností místních pramenů i průtoku samotné Dlouhé Bělé přispěl i nepříznivý vývoj srážek. V posledních letech dochází opět k nárůstu průtoků v Dlouhé Bělé, což lze přičíst výskytu nadprůměrných srážek a snižování odebíraných množství podzemních vod. Naopak poklesy v důsledku odběrů z jímacího území Hřensko se nepromítly do vydatnosti blízkých pramenů vyšších zvodní, jako jsou například prameny ve střední a horní části potoka Suchá Bělá, prameny v blízkosti Mezní Louky nebo prameny na hoře Grosser Winterberg. Dále poklesy vydatnosti postihly většinou drobné prameny kolektoru 1, které jsou prakticky plošně rozmístěny po celém zájmovém území, jako jsou Münzborn, Thorwaldquelle, Günthers Börnel, Eichenborn west, pramen v údolí Nasser Grund, pramen pod skalami Schrammstein, pramen v Kyjově u kapličky, pramen ve Vysoké Lípě a některé prameny severně od Křinice, jako jsou prameny pod Kamenným vrchem a prameny západně od Šternberka. Jako důvod poklesu vydatnosti těchto pramenů je pravděpodobné chátrání podchycení pramenů, dále lze uvažovat i o vyšší evapotranspiraci a tedy i nižší infiltraci vody do svrchních zvodní. Odběry podzemních vod v prameništi Hřensko tyto prameny neovlivňují, jedná se o prameny z mělké první zvodně. V bezprostředním okolí odběrů podzemních vod pro vodárnu Endlerkuppe nebyly nalezeny žádné prameny z hlubších zvodní, nejbližším takovýmto pramenem 87

88 z kolektoru 2 je Richter s Born, kde však pokles vydatnosti může souviset spíše se stárnutím podchycení tohoto pramene. Speciálním případem je pramen Spaltenquelle v Bad Schandau, jehož vydatnost údajně poklesla z 24 na 12 l/s, důvodem budou zřejmě vrtné a další antropogenní činnosti v okolí pramene, aktuální stav nebylo možno ověřit. Pramen Marienquelle byl poklesem (cca na jednu pětinu vydatnosti) postižen mezi lety 1913 a 1978, od konce sedmdesátých let se vydatnost opět mírně zvýšila. Na saském území mimo zájmovou oblast postihl pokles vydatnosti například i křídový pramen Krippen na levém břehu Labe. Celkový trend vydatnosti pramenů zájmové oblasti však není jednoznačný, výrazný trend poklesu vydatnosti konstatovaný Krásným (2012) zde platí omezeně, zejména pro dlouhodobě pravidelně sledované prameny na českém území v blízkosti jímacího území Hřensko. 5. Závěr V rámci úkolu GRACE byla zpracována studie Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí. V rámci této studie byla provedena rešerše odborných podkladů, mapování pramenů a pramenných oblastí v terénu, monitoring vydatnosti vybraných pramenů a pramenných oblastí, posouzení vývoje vydatnosti jednotlivých pramenů a vyhodnocení prací. Další související informace o projektu, aktuality a fotografická dokumentace jsou uvedeny na stránkách projektu V oblasti bylo nalezeno a změřeno celkem 162 pramenů. Z toho 13 pramenů má vyšší průměrnou vydatnost než 1 l/s. Některé prameny jsou využívány pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Velká část vydatností pramenů a pramenných oblastí je srovnatelná s historickými údaji. Velmi významný pokles byl zaznamenán u pramenů v těsné blízkosti jímacího území Hřensko v důsledku odběrů podzemních vod. Dále byly plošně zaznamenány poklesy vydatnosti zejména některých malých pramenů, důvodem může být chátrající podchycení pramenů či nižší infiltrace vod do mělkých kolektorů. Měření vydatnosti pramenů je jedním z indikátorů pro posouzení dlouhodobého vývoje vodního režimu oblasti. Výsledky současných měření mohou být důležitou základnou pro identifikaci změn prostředí i do budoucna. V Praze dne 18. prosince

89 Použitá literatura a podklady Alexowsky W., Wolf L. (1998): Geologische karte der eiszeitlich bedeckten Gebiete von Sachsen. 1 : Blatt Pirna. Sächsiches Landesamt für Umwelt und Geologie, Bereich Boden und Geologie, Freiberg, 1.Auflage. Beyer (1913): Űber Quellen in der Sächsich böhmischen Schweiz. Dresden, Buchdruckerei der Wilhelm und Berta v. Baensch Stiftung, 107 stran. Daňková H., Hladný J., Kulhánek V. (1975): Pozorování a vyhodnocování povrchových a podzemních vod hydrologickou službou HMÚ. SNTL Nakladatelství technické literatury Praha, vydání první, 68 stran. Douděrová A. (1986): Hřensko RM III řešení problematiky podzemních vod Křinice- Kamenice. Stavební geologie Praha, MS archiv ČGS (Geofond) pod P030297, 31 strana. Douděrová A. (1989): Hřensko RM. Stavební geologie Praha, MS archiv ČGS (Geofond) pod P064554, 13 stran. Eckhardt P., Bílý M., Šimek P. (2012): Souhrn výsledků monitoringu projektu GRACE za rok MS VÚV TGM, v.v.i. Praha, prosinec 2012, 47 stran. Filip B. (1962): Podzemní vody a prameny v okolí Varnsdorfu na území listu speciální mapy Varnsdorf VÚV Praha, Vodopis ČSSR - Řada VII Sešit 12 Svazek 172, 93 strany. Folprecht J. (1967): Zhodnocení průzkumného hydrogeologického vrtu M-1 v Mezné, okres Děčín. Vodní zdroje Praha, archiv ČGS-Geofond pod V056683, 9 stran. Hahn H.-J., Burghardt D., Matzke D., Fuchs A. (2013): Grenzüberschreitende ökologische Bewertung des Grundwassers durch die Erfassung der Grundwasserfauna sowie die Bestimmung stabiler Isotopen im Rahmen des Ziel-3 Projektes GRACE. Abschlussbericht. Landau, Institut für grundwasserökologie Landau und Technische Universität Dresden, Oktober 2013, 70 stran. Hazdrová M. (1980): Základní hydrogeologická mapa ČSSR, 1 : , list 02 Ústí nad Labem. Ústřední ústav geologický Praha. Hazdrová et al. (1980): Vysvětlivky k základní hydrogeologické mapě ČSSR 1 : list 02 Ústí nad Labem. Ústřední ústav geologický, Praha, 120 stran. HEIS VÚV, Odběry podzemních vod pro lidskou spotřebu > 500 m 3 /měs nebo 6000 m 3 /rok (data od státních podniků Povodí a VÚV TGM, v.v.i. za období ) Hercog F. (1967): Celkový projekt regionálního hydrogeologického průzkumu povodí Kamenice-Ploučnice-Křinice. archiv ČGS-Geofond, IGHP Praha. Hercog F. (1968): Projekt hydrogeologického průzkumu pro zajištění zdrojů podzemní vody pro zásobování města Děčín (I. a II. alternativa). Stavební geologie Praha, archiv VÚV TGM Praha, 9 stran. 89

90 Hercog F., Jetelová J., Urbánek P., Vrba J. (1969): Ideový projekt hydrogeologického průzkumu pro zajištění zdrojů podzemní vody pro zásobování města Děčína. archiv ČGS-Geofond, Stavební geologie Praha. Hercog F. (1970): Zdroj pitné vody pro město Děčín. Stavební geologie Praha, MS ČGS Geofond pod FZ005068, 87 stran. Herčík F., Herrmann Z., Valečka J. (1999): Hydrogeologie české křídové pánve. Český geologický ústav. Praha Hoppe P., Svoboda J. (1971): Drobně tektonické poměry Dolní Kamenice. GEOS Praha, listopad 1971, archiv VÚV TGM Praha, 35 stran textu. Hrazdíra P. (1998): Hydrogeologická mapa ČR. List 02-22, Varnsdorf. Měřítko 1 : sestavil a vydal Český geologický ústav. Jetelová (1968): Hydrogeologické poměry v dolním povodí Kamenice. Inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum Žilina, archiv VÚV TGM Praha a ČGS- Geofond Praha, 44 strany. Jetelová J. (1969): Kamenice Ploučnice Křinice (dílčí zpráva). Stavební geologie Praha. Jetelová et al. (1971): Kamenice Ploučnice Křinice. Stavební geologie Praha, září 1971, archiv VÚV TGM Praha pod XIII-79, pouze přílohy. Lencsesová L. (2008): Interakce povrchové a podzemní vody v Národním parku České Švýcarsko diplomová práce. MS ČGS Geofond pod P131265, 55 stran. Kačura G. (1990): Hydrogeologická mapa ČR. List Děčín. Měřítko 1 : sestavil a vydal Český geologický ústav. Kassner (1978): Bericht über die Instandsetzung der Marienquelle im Kirnitzschtal Dresden, , archiv NP Saské Švýcarsko, 2 strany textu. Kassner (1981): Bericht über die Instandsetzung des Münzbornes am Hinteren Kuhstallweg Dresden, , archiv NP Saské Švýcarsko, 1 strana textu. Kassner (1982): Bericht über die Instandsetzung der Friensteinquelle am Vorderen Raubschloss Dresden, archiv NP Saské Švýcarsko, 3 strany textu. Kassner (1983): Die Thorwaldquelle - Dresden, archiv NP Saské Švýcarsko, 1 strana textu. Kassner (1985): Günthers Börnel - Dresden, archiv NP Saské Švýcarsko, 1 strana textu. Kučera G. (1965): Regionální hydrogeologický průzkum povodí Kamenice. - Ideový projekt průzkumu na rok ÚÚG Praha. Kopecký J. (1969): Zpráva o výsledku čerpací zkoušky ze stávajícího vrtu pro hotel Mezná Louka. - IGHP Praha, Stavební geologie. Krásný J. et al. (1982): Odtok podzemní vody na území Československa. - Český hydrometeorologický ústav, 50 stran. Krásný et al. (2012): Podzemní vody České republiky. Regionální hydrogeologie prostých a minerálních vod. ČGS Praha, 1144 stran. 90

91 Lobst R. (1993): Geologische Karte der Nationalparkregion Sächsiche Schweiz. 1 : Sächsiches Landesamt für Umwelt und Geologie, Bereich Boden und Geologie, Freiberg, 1.Auflage. Matyáš V. (1958): Zpráva č.h 129/58 o hydrologickém průzkumu na stavební akci č.z.u , ev.zn Hřensko. Vojenský projektový ústav Praha, MS ČGS Geofond pod P091140, 4 strany. Mibus H.P. (1974): Die Quellen des Elbsandsteingebirges und ihre hydrogeologischen Voraussetzung. Geogr.Gessel.d.DDR, Arbeitsteil Sächs.Schweiz, 4/1974, s Mibus, H.-P., Szymczak, P. (1997): Gutachten zur Entwicklung und Prognose der Grundwasserdynamik im Gebiet Hinterhermsdorf (Landkreis Sächsiche Schweiz) und Hrensko (Tschechische Republik). G.E.O.S. Freiberg, 48 stran textu. Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I Český masív. - Státní pedagogické nakladatelství v Praze, 333 strany, 1. vydání. Mitášová D. (1968): Projekt hydrogeologického průzkumu pro zajištění zdrojů pitné vody pro zásobování města Děčína. Stavební geologie Praha, prosinec 1968, archiv VÚV TGM Praha, 18 stran textu. Navrátilová V. (2002): Hydrogeologický průzkum hraničních vod ČR-SRN v povodí dolní Kamenice a Křinice. Závěrečná zpráva za rok Aquatest, a.s., Praha, 12 stran. Nakládal V. (1990): Geologickoprůzkumné práce Hřensko prameniště. Stavební geologie Praha, MS ČGS Geofond pod P070796, 76 stran. Olmer M. et al. (2006): Hydrogeologická rajonizace České republiky. Sborník geologických věd 23, vydala Česká geologická služba Praha, 32 stran, 1. vydání. Opletal M. et al. (2006): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1 : Mikulášovice, Dolní Poustevna. Česká geologická služba, Praha, 58 stran, 1.vydání. Pacl, A., Hrkalová, M. et al. (2010): Hydrogeologické práce v oblasti Hřensko Křinice/Kirnitzsch. Závěrečná zpráva za období 2009/ MS Aquatest, a.s., Praha, 127 s. Richter H. (2007): Gutachten Zustandsüberwachung Grenzgrundwasser / Operatives Messnetz. - Regierungspräsidium Dresden, Umweltfachbereich Radebeul, Wasastraße 50, Radebeul Rösner, S. H.-P., Szymczak, P., Höhn, R. (2007): Gutachten Zustandüberwachung Grenzgrundwasser / Operatives Messnetz. G.E.O.S. Freiberg, 64 stran. SVS (2010): Zápis o 12. zasedání Stálého výboru Sasko Česko-německé komise pro hraniční vody. Karlštejn, červen 2010, 38 stran. Skořepa J. (2001): Hydrogeologický průzkum hraničních křídových vod ČR-SRN. Zpráva za rok Aquatest, a.s., Praha, 15 stran. Skořepa J. (2003): Hydrogeologický průzkum hraničních vod v Národním parku České Švýcarsko. Závěrečná zpráva za hydrologický rok Aquatest, a.s., Praha, 15 stran. 91

92 Skořepa J., Pacl A. (2007): Hydrogeologický monitoring hraničních vod povodí Kamenice a Křinice v Národním parku České Švýcarsko a ChKO Labské pískovce. Závěrečná zpráva za hydrologický rok Aquatest, a.s., Praha, 93 strany. Skořepa J. (2011): Hydrogeologické práce v rajonu 4660-Křída dolní Kamenice a části rajonu 4661-Krystalinikum šluknovské pahorkatiny. Závěrečná zpráva za rok 2010/11. Aquatest, a.s., Praha. Šimek P. (2013): Souhrn výsledků monitoringu projektu GRACE za rok 2012 a Stáří a míšení podzemních vod. Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch. MS VÚV TGM, v.v.i. Praha Urbánek P. (1976): Hřensko režimní měření - zpráva. Stavební geologie Praha, MS ČGS Geofond pod P087272, 18 stran. Vacek (1959): Návrh na provedení hydrogeologického průzkumu dolního povodí říčky Kamenice (Hřensko Pomezná). Vodní zdroje Praha, říjen 1959, archiv VÚV TGM Praha, 8 stran textu. Valečka J. (1992): Geologická mapa ČR. List Děčín. Měřítko 1 : sestavil a vydal Český geologický ústav. Valečka J. et al. (1997): České Švýcarsko. Geologická a přírodovědná mapa, měřítko 1 : vydal Český geologický ústav ve spolupráci s Geoprintem Liberec, Správou CHKO Labské pískovce a MŽP, 1.vydání. Valečka J. et al. (2000): Geologie národních parků České republiky České Švýcarsko. Český geologický ústav Valečka J. et al. (2006): Vysvětlivky k základní geologické mapě České republiky 1 : Dolní Podluží. Česká geologická služba, Praha, 58 stran, 1.vydání. Vaněček M. (1978): Hydrogeologické poměry povodí Křinice při státní hranici s NDR. PřfUK Praha, diplomová práce, MS Geofond pod P027301, 58 stran. VEB (1984): Hydrogeologische Karte der Deutschen Demokratischen Republik. Karte der Grundwassergefährdung. 1 : Bad Schandau/Sebnitz /2 / Zeisigstein VEB Kombinat Geologische Forschung und Erkundung Halle, VEB Hydrogeologie Nordhausen, Zentrales Geologisches Institut, Berlin, 2. vydání Vogel, R. (1985): Gebiet Königstein Sächsische Schweiz. Ergebnisse der heimatkundlichen Bestandsaufnahme im Gebiete Königstein und Hohnstein. In: Werte unserer Heimat. Heimatkundliche Bestandsaufnahme in der Deutschen Demokratischen Republik. Akademie der Wissenschaften der DDR, Institut für Geographie und Geoökologie, Arbeitsgruppe Heimatforschung; Akademie-Verlag Berlin; Bd. 1: 198 S. Voigt H.-J., Grunske K.A. (1984): Hydrogeologische Karte der Deutschen Demokratischen Republik. Hydrogeologische Grundkarte. 1 : Bad Schandau/Sebnitz /2 / Zeisigstein VEB Kombinat Geologische Forschung und Erkundung Halle, VEB Hydrogeologie Nordhausen, 1. vydání 92

93 Voigt T., Franke J., Franke S. (2013): Grundlagen für ein geologisch-tektonisches Modell der Kreideablagerungen im Sächsich-Böhmischen Grenzbereich im Rahmen des Ziel 3 Projektes GRACE. Abschlussbericht. Jena, , 41 stran. Vrba J., Jetelová J., Urbánek P. (1971): Ideový projekt hydrogeologického průzkumu v povodí Kamenice. Stavební geologie Praha, archiv VÚV TGM Praha, 31 strana textu Základní vodohospodářské mapy ČR, měřítko 1 : , listy Varnsdorf, Děčín, Nový Bor. Žitný L. (1960): Návrh hydrogeologického výzkumu v povodí Kamenice a Křinice. - archiv ČGS (Geofond) Praha. Žitný L. (1963): Zhodnocení hydrogeologických prací provedených do 30.července 1963 na akci Hřensko v povodí Dolní Kamenice. Vodní zdroje Praha, MS archiv ČGS (Geofond) pod P015740, 12 stran. Žitný L. (1966): Možnost zajištění pitné vody pro zásobování obce Mezná u Hřenska. - archiv ČGS (Geofond) Praha. Žitný L., Tůma W. (1968): Hydrogeologická studie povodí Kamenice s ohledem na možnosti zachycení většího množství podzemní vody pro zásobování Děčína. Vodní zdroje Praha, archiv VÚV TGM, v.v.i. Praha, 36 stran textu. Žitný L. (1971): Dílčí zpráva o současném stavu technických prací v povodí dolní a střední Kamenice. Vodní zdroje Praha, archiv VÚV TGM, v.v.i. Praha, 5 stran textu. Žitný L. et al. (1973): Zhodnocení regionálního průzkumu Dolní Kamenice. I.etapa Vodní zdroje Praha, archiv VÚV TGM, v.v.i. Praha, 168 stran textu. 93

94 Seznam použitých zkratek a symbolů č. číslo č. p. číslo popisné ČGS ČHMÚ ČR ČSSR EU g/l GRACE GPS HEIS VÚV HMÚ l/min l/s LfULG µg/l µs/cm m n. m. m 3 /h m 3 /měs mg/l MŽP NDR či DDR NP Obr. Česká geologická služba Český hydrometeorologický ústav Česká republika Československá socialistická republika Evropská unie gramy na litr projekt Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí globální poziční systém Hydroekologický informační systém VÚV TGM, v.v.i Hydrometeorologický ústav litry za minutu litry za sekundu Saský zemský úřad pro životní prostředí, zemědělství a geologii/sächsiches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie mikrogramy na litr mikrosiemens na centimetr metrů nad mořem metry krychlové za hodinu metry krychlové za měsíc miligramy na litr Ministerstvo životního prostředí Německá demokratická republika národní park Obrázek p. potok PHO SČVK SRN SVS pásmo hygienické ochrany Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. Spolková republika Německo Stálý výbor pro saský hraniční úsek (Stálý výbor Sasko) Českoněmecké komise pro hraniční vody 94

95 Tab. ÚÚG VÚV TGM v.v.i. tabulka Ústřední ústav geologický Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka veřejná výzkumná instituce 95

Pavel Eckhardt. Prameny v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch, vývoj jejich vydatnosti

Pavel Eckhardt. Prameny v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch, vývoj jejich vydatnosti Pavel Eckhardt Prameny v oblasti Hřensko-Křinice/Kirnitzsch, vývoj jejich vydatnosti Zadání - cíl prací Projekt GRACE je zaměřen na ochranu vodních zdrojů a objasnění příčin klesání hladin podzemních vod

Více

Březovský vodovod - voda pro Brno. Josef Slavík

Březovský vodovod - voda pro Brno. Josef Slavík Březovský vodovod - voda pro Brno Josef Slavík Přehledná situace Hydrogeologický rajón 4232 nejjižnější souvislý výběžek České křídové tabule, zakončený brachysynklinálním uzávěrem Hg rajón 4232 - Ústecká

Více

Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Petrovice-LückendorfJonsdorf-Oybin

Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Petrovice-LückendorfJonsdorf-Oybin Společně využívané podzemní vody na česko-saském pomezí (GRACE) Vývoj vydatnosti pramenů a pramenných oblastí v oblasti Petrovice-LückendorfJonsdorf-Oybin ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Pavel Eckhardt Praha, prosinec

Více

Společně využívané vody na česko-saském pomezí (GRACE) Matematický model proudění podzemní vody v oblasti Hřensko- Křinice/Kirnitzsch

Společně využívané vody na česko-saském pomezí (GRACE) Matematický model proudění podzemní vody v oblasti Hřensko- Křinice/Kirnitzsch Společně využívané vody na česko-saském pomezí (GRACE) Matematický model proudění podzemní vody v oblasti Hřensko- Křinice/Kirnitzsch Závěrečná zpráva Praha, květen 2014 AQUATEST a. s. Geologická 4, 152

Více

Ing. Zdeněk Lusk Dubnice 124 PSČ 471 26

Ing. Zdeněk Lusk Dubnice 124 PSČ 471 26 Ing. Zdeněk Lusk Dubnice 124 PSČ 471 26 Veškeré hydrogeologické a inženýrsko geologické práce, posudková činnost, posudky dle zákona 100/2001Sb. E.I.A Oprávněné osoby: RNDr. Lusková Olga, RNDr. Lusk Karel

Více

1. Zajištění průzkumných prací pro stabilizaci vodohospodářské situace v hraničním prostoru Cínovec/Zinwald

1. Zajištění průzkumných prací pro stabilizaci vodohospodářské situace v hraničním prostoru Cínovec/Zinwald * 1. Zajištění průzkumných prací pro stabilizaci vodohospodářské situace v hraničním prostoru Cínovec/Zinwald zhotovitel: ATE CR, a.s. doba řešení: únor až srpen 2012 2. Společný přeshraniční návrh na

Více

LYSÁ NAD LABEM, JÍMACÍ ÚZEMÍ NA HOMOLCE

LYSÁ NAD LABEM, JÍMACÍ ÚZEMÍ NA HOMOLCE LYSÁ NAD LABEM, JÍMACÍ ÚZEMÍ NA HOMOLCE zpráva o průzkumu kvality podzemní vody říjen 2015 Poděbrady 10/2015 GEOLOGICKÁ SLUŽBA s.r.o. info@geosluzba.cz fax: 325 613 203 Studentská 235/17, 290 01 Poděbrady

Více

Využitelné množství p.v. hydrologický bilanční model x hydraulický model

Využitelné množství p.v. hydrologický bilanční model x hydraulický model Vodním zdrojem jsou povrch. a podz. vody, které jsou využívány, nebo mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely ( 2 (8) z.254/2001sb.) Zdroje podzemní vody jsou přednostně

Více

Riziko sucha a nouzové zásobování v malých vodárenských systémech

Riziko sucha a nouzové zásobování v malých vodárenských systémech TA02020184 Zajištění jakosti pitné vody při zásobování obyvatelstva malých obcí z místních vodních zdrojů Riziko sucha a nouzové zásobování v malých vodárenských systémech JOSEF V. DATEL - ANNA HRABÁNKOVÁ

Více

Rešerše geotechnických poměrů v trase přeložky silnice II/154 v Třeboni

Rešerše geotechnických poměrů v trase přeložky silnice II/154 v Třeboni Název akce: Studie proveditelnosti přeložky silnice II/154 a železniční tratě v Třeboni včetně napojení na silnici I/34, 2.etapa Rešerše geotechnických poměrů v trase přeložky silnice II/154 v Třeboni

Více

ČESKÁ REPUBLIKA. www.voda.mze.cz www.voda.env.cz

ČESKÁ REPUBLIKA. www.voda.mze.cz www.voda.env.cz ČESKÁ REPUBLIKA je vnitrozemský stát ve střední části Evropy, který náleží do oblasti mírného klimatického pásu severní polokoule. Celková délka státních hranic České republiky představuje 2 290,2 km.

Více

Sobota 8. sobota 15. srpna 2015

Sobota 8. sobota 15. srpna 2015 Sobota 8. sobota 15. srpna 2015 Odjezd: v sobotu 8. srpna v 7:00 od zahrádky La Rocket u nádraží ČD Pardubice Návrat: v sobotu 15. srpna do 19:00 hod Ubytování: Hotel Bellevue, Jetřichovice 103, PSČ: 407

Více

Umělá infiltrace na lokalitě Káraný jako nástroj řešení nedostatku podzemní vody pro vodárenské využití

Umělá infiltrace na lokalitě Káraný jako nástroj řešení nedostatku podzemní vody pro vodárenské využití Umělá infiltrace na lokalitě Káraný jako nástroj řešení nedostatku podzemní vody pro vodárenské využití Marek Skalický Národní dialog o vodě 2015: Retence vody v krajině Medlov, 9. 10. června 2015 Časté

Více

CHEMISMUS PODZEMNÍ VODY

CHEMISMUS PODZEMNÍ VODY CHEMISMUS PODZEMNÍ VODY Posudek číslo: 37 Datum: 23. květen 2008 Lokalizace: souřadnice středu vybraného území (S-JTSK): X = 974986, Y = 756542 katastrální území: Neštěmice obec: Ústí nad Labem Ústecký

Více

Geologické výlety s překvapením v trase metra V.A

Geologické výlety s překvapením v trase metra V.A Geologické výlety s překvapením v trase metra V.A Lucie Bohátková Jiří Tlamsa Tunelářské odpoledne 2/2011 CzTA ITA-AITES 1.6.2011 Praha Přehled provedených průzkumných prací na trase metra V.A Rešerše

Více

Příběh vody. Pracovní list otázky na probíranou tematiku. Návaznost na exkurzi vodní dílo Vír, Březová nad Svitavou

Příběh vody. Pracovní list otázky na probíranou tematiku. Návaznost na exkurzi vodní dílo Vír, Březová nad Svitavou Příběh vody Příběh vody Obsah výukového bloku stručný přehled forem výskytu vody (vizkvarta), podrobný výklad Kámen a voda podpovrchová voda, zdroje vzniku a doplňování podzemních vod, druhy vody v horninách,

Více

Rebilance zásob podzemních vod

Rebilance zásob podzemních vod Rebilance zásob podzemních vod Česká geologická služba Doba řešení projektu 7/2010 12/2015 náklady: 623 mil. Kč Konec projektu 3/2016 Renáta Kadlecová a kol. OPŽP - Prioritní osa 6, oblast podpory 6.6.

Více

Rizikovéčinnosti ovlivňující vodárenské využívání podzemních vod

Rizikovéčinnosti ovlivňující vodárenské využívání podzemních vod Rizikovéčinnosti ovlivňující vodárenské využívání podzemních vod RNDr. Svatopluk Šeda OHGS s.r.o. Při posuzování rizikových činností patří mezi klíčové úlohy hydrogeologů definovat místo výskytu vodárensky

Více

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch Dodatek č.1 k závěrečné zprávě Mgr. Pavel Šimek Mgr. Pavel Eckhardt Dodatek č.1 k Závěrečné zprávě Stáří a míšení podzemních vod Oblast

Více

Mnichovo Hradiště Sychrov vrtaná studna

Mnichovo Hradiště Sychrov vrtaná studna ECO-GEO Miroslav Pivrnec, Rohliny 48, Mírová pod Kozákovem, 511 01 tel. 603 852 360, e-mail pivrnec@seznam.cz, info www.eco-geo.cz Mnichovo Hradiště Sychrov vrtaná studna na p.p.č. 136/6, k.ú. Sychrov

Více

Příběh vody. Pracovní list početní a grafické příklady. Návaznost na exkurzi vodní dílo Vír, Březová nad Svitavou

Příběh vody. Pracovní list početní a grafické příklady. Návaznost na exkurzi vodní dílo Vír, Březová nad Svitavou Příběh vody Příběh vody Obsah výukového bloku- stručný přehled učiva z bloků kvarty a kvinty. Podrobně početní příklady a grafy vztahující se kvodě průtok, charakteristika povodí, specifický odtok, graf

Více

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch Závěrečná zpráva Mgr. Pavel Šimek Závěrečná zpráva Stáří a míšení podzemních vod Oblast 1: Hřensko - Křinice/Kirnitzsch Mgr. Pavel Šimek

Více

Lenka Matoušová, Eva Mlejnská, Josef K. Fuksa, Pavel Eckhardt, Alžběta Petránová MĚSTSKÉ PRAMENY JAKO HAVARIJNÍ ZDROJ VODY: MŮŽE TO MÍT VÝZNAM?

Lenka Matoušová, Eva Mlejnská, Josef K. Fuksa, Pavel Eckhardt, Alžběta Petránová MĚSTSKÉ PRAMENY JAKO HAVARIJNÍ ZDROJ VODY: MŮŽE TO MÍT VÝZNAM? Lenka Matoušová, Eva Mlejnská, Josef K. Fuksa, Pavel Eckhardt, Alžběta Petránová MĚSTSKÉ PRAMENY JAKO HAVARIJNÍ ZDROJ VODY: MŮŽE TO MÍT VÝZNAM? Bezpečnostní výzkum BVII/-VS Náhradní zdroje v obcích v krizových

Více

Vyhledání a hodnocení lokalit pro výstavbu regionální skládky ve městě Durres v Albánii

Vyhledání a hodnocení lokalit pro výstavbu regionální skládky ve městě Durres v Albánii Vyhledání a hodnocení lokalit pro výstavbu regionální skládky ve městě Durres v Albánii Obsah Úvod Stávající skládka Porto Romano Požadavky zadavatele Přírodní charakteristiky svozové oblasti Metodika

Více

Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod

Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod projekt NAZV QH82096 DOBA ŘEŠENÍ 2008 2012 RNDr. Pavel Novák Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. 5.6. 2014 Brno Projektový tým Výzkumný ústav meliorací

Více

Martin Hanel DOPADY ZMĚN KLIMATU NA NEDOSTATKOVÉ OBJEMY A MOŽNOST JEJICH KOMPENZACE POMOCÍ TECHNICKÝCH OPATŘENÍ

Martin Hanel DOPADY ZMĚN KLIMATU NA NEDOSTATKOVÉ OBJEMY A MOŽNOST JEJICH KOMPENZACE POMOCÍ TECHNICKÝCH OPATŘENÍ Martin Hanel DOPADY ZMĚN KLIMATU NA NEDOSTATKOVÉ OBJEMY A MOŽNOST JEJICH KOMPENZACE POMOCÍ TECHNICKÝCH OPATŘENÍ OSNOVA (1) Probíhající změny klimatu a jejich vliv na hydrologickou bilanci (2) Aktualizace

Více

Statistická analýza dat podzemních vod. Statistical analysis of ground water data. Vladimír Sosna 1

Statistická analýza dat podzemních vod. Statistical analysis of ground water data. Vladimír Sosna 1 Statistická analýza dat podzemních vod. Statistical analysis of ground water data. Vladimír Sosna 1 1 ČHMÚ, OPZV, Na Šabatce 17, 143 06 Praha 4 - Komořany sosna@chmi.cz, tel. 377 256 617 Abstrakt: Referát

Více

s.r.o. NOVÁKOVÝCH 6, PRAHA 8, 180 00 266310101, 266316273 fax. 284823774 e-mail: schreiber@pruzkum.cz OVĚŘENÍ SLOŽENÍ VALU V MALKOVSKÉHO ULICI

s.r.o. NOVÁKOVÝCH 6, PRAHA 8, 180 00 266310101, 266316273 fax. 284823774 e-mail: schreiber@pruzkum.cz OVĚŘENÍ SLOŽENÍ VALU V MALKOVSKÉHO ULICI s.r.o. NOVÁKOVÝCH 6, PRAHA 8, 180 00 266310101, 266316273 fax. 284823774 e-mail: schreiber@pruzkum.cz PRAHA 9 - LETŇANY OVĚŘENÍ SLOŽENÍ VALU V MALKOVSKÉHO ULICI Mgr. Martin Schreiber Objednatel: Městská

Více

MAPY POVODŇOVÉHO NEBEZPEČÍ, DOKUMENTACE OBLASTÍ S VÝZNAMNÝM

MAPY POVODŇOVÉHO NEBEZPEČÍ, DOKUMENTACE OBLASTÍ S VÝZNAMNÝM MAPY POVODŇOVÉHO NEBEZPEČÍ, DOKUMENTACE OBLASTÍ S VÝZNAMNÝM POVODŇOVÝM RIZIKEM, PLÁN PRO ZVLÁDÁNÍ POVODŇOVÝCH RIZIK ZKUŠENOSTI ZE ZPRACOVÁNÍ ÚKOLŮ SMĚRNICE 2007/60/ES V ČESKÉ REPUBLICE J. Cihlář, M. Tomek,

Více

Rebilance zásob podzemních vod

Rebilance zásob podzemních vod Rebilance zásob podzemních vod Doba řešení projektu 7/2010 12/2015 Česká geologická služba náklady: 623 mil. Kč OPŽP - Prioritní osa 6, oblast podpory 6.6. Renáta Kadlecová a kol. projekt navazuje na systematické

Více

ZÁSOBOVÁNÍ HASIVY ZÁSOBOVÁNÍ VODOU. Zdroje vod pro tunelové stavby

ZÁSOBOVÁNÍ HASIVY ZÁSOBOVÁNÍ VODOU. Zdroje vod pro tunelové stavby Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB TUO ZÁSOBOVÁNÍ HASIVY ZÁSOBOVÁNÍ VODOU Zdroje vod pro tunelové stavby doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D. POVRCHOVÉ VODY Povrchové vody lze rozdělit na vody tekoucí a

Více

Výtah z vodohospodářské bilance za rok 2009 pro území MěÚ Náchod jako obce s rozšířenou působností

Výtah z vodohospodářské bilance za rok 2009 pro území MěÚ Náchod jako obce s rozšířenou působností Výtah z vodohospodářské bilance za rok 2009 pro území MěÚ Náchod jako obce s rozšířenou působností Popis hydrologické situace Srážkové poměry Z hlediska množství spadlých srážek byl rok 2009 jako celek

Více

Shrnutí zpráv: Základy pro geologicko-tektonický model křídových sedimentů na česko-saském pomezí v rámci projektu GRACE Cíle 3

Shrnutí zpráv: Základy pro geologicko-tektonický model křídových sedimentů na česko-saském pomezí v rámci projektu GRACE Cíle 3 Gemeinsam genutzte Grundwasserressourcen im tschechisch-sächsischen Grenzgebiet (GRACE) Shrnutí zpráv: Základy pro geologicko-tektonický model křídových sedimentů na česko-saském pomezí v rámci projektu

Více

MĚSTO RALSKO NÁHLOV OVĚŘOVACÍ VRT PODKLAD PRO VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

MĚSTO RALSKO NÁHLOV OVĚŘOVACÍ VRT PODKLAD PRO VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ MĚSTO RALSKO NÁHLOV OVĚŘOVACÍ VRT PODKLAD PRO VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ ÚNOR 2015 1. Technický projekt hydrogeologického opěrného a ověřovacího vrtu pro vrtanou studnu PIC 1 Náhlov Po odvrtání ověřovacího vrtu bude

Více

Přírodovědný klub Gymnázia Zlín, Lesní čtvrť. Voda a půda. Půda a voda

Přírodovědný klub Gymnázia Zlín, Lesní čtvrť. Voda a půda. Půda a voda 0 Přírodovědný klub Gymnázia Zlín, Lesní čtvrť Voda a půda Půda a voda 0 Studované území Vybrali jsme si lokalitu v blízkosti naší školy. Nacházíme se ve zlínském kraji téměř na okraji města ve čtvrti

Více

Přírodovědný klub při ZŠ a MŠ Na Nábřeží Havířov. Miniprojekt k tématu. Podzemní vody. listopad-prosinec 2014

Přírodovědný klub při ZŠ a MŠ Na Nábřeží Havířov. Miniprojekt k tématu. Podzemní vody. listopad-prosinec 2014 Přírodovědný klub při ZŠ a MŠ Na Nábřeží Havířov Miniprojekt k tématu Podzemní vody listopad-prosinec 2014 Foto č.1: Studánka v údolí pod naší školou (foto z roku 2013) Současné foto v miniprojektu 1 Nejdříve

Více

A. OBEC Dehtáře B. CHARAKTERISTIKA OBCE C. VODOVODY. Přehledová mapka. Členění obce. B.1 Základní informace o obci. B.2 Demografický vývoj

A. OBEC Dehtáře B. CHARAKTERISTIKA OBCE C. VODOVODY. Přehledová mapka. Členění obce. B.1 Základní informace o obci. B.2 Demografický vývoj A. OBEC Dehtáře Přehledová mapka Číslo obce PRVKUK 380 Kód obce PRVKUK 0613.010.380.00 Kód obce (IČOB) 02537 (561924) Číslo ORP (ČSÚ) 010 (6110) Název ORP Pelhřimov Kód POU (ČSÚ) 61102 Název POU Pelhřimov

Více

Matematický model nástroj pro hodnocení parametrů transportu kontaminantů

Matematický model nástroj pro hodnocení parametrů transportu kontaminantů Matematický model nástroj pro hodnocení parametrů transportu kontaminantů Transport chlorovaných uhlovodíků z výrobního areálu Transporta Chrudim a.s. 28. 29. listopadu 27, Litomyšl PROGEO s.r.o. : Ing.

Více

Po Šluknově a okolí. (vůdcovská práce) Antonín Matějka

Po Šluknově a okolí. (vůdcovská práce) Antonín Matějka Po Šluknově a okolí (vůdcovská práce) Antonín Matějka 23. února 2008 1 Úvod Dost často k nám na základnu přijíždí různé návštěvy. A proto jsem se rozhodl napsat pár návrhů na výlety po okolí Šluknova.

Více

JIRKOV Průmyslový park

JIRKOV Průmyslový park RNDr. Jiří Starý Jizerská 2945/61 Ústí nad Labem 400 11 Název akce: JIRKOV Průmyslový park Geologický a hydrogeologický průzkum Zpracoval: RNDr. Jiří Starý Jirkov Průmyslový park geologický a hydrogeologický

Více

Kód VM: VY_32_INOVACE_4PRI30 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581

Kód VM: VY_32_INOVACE_4PRI30 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Kód VM: VY_32_INOVACE_4PRI30 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: Miroslav Přichystal Datum: 10.4. 2013 Ročník: 9. ročník Vzdělávací oblast: Člověk

Více

6. Přírodní památka Profil Morávky

6. Přírodní památka Profil Morávky 6. Přírodní památka Profil Morávky Řeka Morávka se v úseku od Kamence ve Skalici až po Staré Město zahlubuje do terénu až na skalní podloží. Řeka zde vytváří kaňonovité údolí, skalní prahy a peřeje i hluboké

Více

Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012. část 3.

Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012. část 3. Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012 část 3. Vrty pro tepelná čerpadla Do 1.8. 2010 se vrty pro tepelná čerpadla systému země x voda i voda x voda považovala za vodní díla a pro jejich provádění bylo zapotřebí

Více

GEOLOGICKÝ PRŮZKUM PRO ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY TNV 75 4112

GEOLOGICKÝ PRŮZKUM PRO ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY TNV 75 4112 ODVĚTVOVÁ TECHNICKÁ NORMA VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ Leden 2014 MZe ČR GEOLOGICKÝ PRŮZKUM PRO ZEMĚDĚLSKÉ VYUŽÍVÁNÍ KRAJINY TNV 75 4112 Obsah Strana Předmluva... 2 Úvod. 3 1 Předmět normy... 4 2 Citované dokumenty...

Více

Studny ZDENĚK ZELINKA. Kopané a vrtané studny bez sporů se sousedy a škodlivých látek ve vodě

Studny ZDENĚK ZELINKA. Kopané a vrtané studny bez sporů se sousedy a škodlivých látek ve vodě Studny 158 ZDENĚK ZELINKA Kopané a vrtané studny bez sporů se sousedy a škodlivých látek ve vodě Studny Zdeněk Zelinka GRADA PUBLISHING Obsah Úvod... 7 1 Co je podzemní voda... 8 1.1 Voda průlinová...

Více

STOPOVACÍ ZKOUŠKY V PUKLINOVÉM PROSTŘEDÍ PREDIKČNÍ MODEL A TERÉNNÍ MĚŘENÍ

STOPOVACÍ ZKOUŠKY V PUKLINOVÉM PROSTŘEDÍ PREDIKČNÍ MODEL A TERÉNNÍ MĚŘENÍ STOPOVACÍ ZKOUŠKY V PUKLINOVÉM PROSTŘEDÍ PREDIKČNÍ MODEL A TERÉNNÍ MĚŘENÍ Gvoždík, Polák, Vaněček, Sosna 1H-PK/31 MPO ČR Metody a nástroje hodnocení vlivu inženýrských bariér na vzdálené interakce v prostředí

Více

Přírodní rizika. Výzkum možných rizik v blízkém okolí Adamova. Autoři: Soňa Flachsová Anna Kobylková. Škola: ZŠ a MŠ Adamov, Komenského 4, 679 04

Přírodní rizika. Výzkum možných rizik v blízkém okolí Adamova. Autoři: Soňa Flachsová Anna Kobylková. Škola: ZŠ a MŠ Adamov, Komenského 4, 679 04 Přírodní rizika Výzkum možných rizik v blízkém okolí Adamova Autoři: Soňa Flachsová Anna Kobylková Škola: ZŠ a MŠ Adamov, Komenského 4, 679 04 1) OBSAH 1) Obsah 2) Úvod 3) Cíl 4) Realizační část 5) Závěr

Více

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 Elektronická podpora zkvalitnění výuky CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0553 CZ.1.07 Vzděláním pro konkurenceschopnost Projekt je realizován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurence schopnost, který je spolufinancován

Více

Rebilance zásob podzemních vod

Rebilance zásob podzemních vod Rebilance zásob podzemních vod Doba řešení projektu 7/2010 12/2015 Česká geologická služba náklady: 623 mil. Kč OPŽP - Prioritní osa 6, oblast podpory 6.6. Renáta Kadlecová a kol. Spolupráce Vědecké instituce:

Více

Role vodoprávn v ochraně povrchových a podzemních vod. RNDr. Daniela Pačesná, Ph.D. Magistrát města Hradec Králové

Role vodoprávn v ochraně povrchových a podzemních vod. RNDr. Daniela Pačesná, Ph.D. Magistrát města Hradec Králové Role vodoprávn vního úřadu v ochraně povrchových a podzemních vod RNDr. Daniela Pačesná, Ph.D. Magistrát města Hradec Králové Legislativa ochrana vod 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých

Více

Příprava mechanizovaných ražeb tunelů v ČR

Příprava mechanizovaných ražeb tunelů v ČR Ing.Miroslav Kochánek Dokumentace pro územní rozhodnutí prodloužení trasy 12,7 km 8 nových stanic zlepšení kvality dopravní obsluhy S-Z sektoru města (redukce autobusových linek) posun stávajícího koncového

Více

Novostavba rodinného domu v Přerově XI Vinary, ul. Růžová

Novostavba rodinného domu v Přerově XI Vinary, ul. Růžová č.j. NZ 50/07 Novostavba rodinného domu v Přerově XI Vinary, ul. Růžová Nálezová zpráva o provedení archeologického výzkumu ARCHAIA Olomouc, o.p.s. Feat. ARCHAIA Brno o.p.s. 2007 2 Tato práce, která vznikla

Více

HYDROGEOLOGICKÝ PRŮZKUM

HYDROGEOLOGICKÝ PRŮZKUM HYDROGEOLOGICKÝ PRŮZKUM Hydrogeologie Hydrogeologie je obor zabývající se podzemními vodami, jejich původem, podmínkami výskytu, zákony pohybu, jejich fyzikálními a chemickými vlastnostmi a jejich interakcí

Více

Podzemní vody. Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor. miniprojekt k tematickému celku Podzemní vody. (projekt skupiny H.

Podzemní vody. Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor. miniprojekt k tematickému celku Podzemní vody. (projekt skupiny H. Podzemní vody miniprojekt k tematickému celku Podzemní vody Gymnázium Pierra de Coubertina Tábor (projekt skupiny H. Chotovinské) Obsah: 1) Měření rychlosti vsaku vody 2) Geologické a hydrogeologické poměry

Více

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 2: Petrovice - Lückendorf - Jonsdorf - Oybin

Stáří a míšení podzemních vod Oblast 2: Petrovice - Lückendorf - Jonsdorf - Oybin Stáří a míšení podzemních vod Oblast 2: Petrovice - Lückendorf - Jonsdorf - Oybin Závěrečná zpráva Mgr. Pavel Šimek Závěrečná zpráva Stáří a míšení podzemních vod Oblast 2: Petrovice - Lückendorf - Jonsdorf

Více

PROVOZNÍ ŘÁD VODOVODU

PROVOZNÍ ŘÁD VODOVODU PROVOZNÍ ŘÁD VODOVODU OBEC Z Á B O Ř Í okr. Strakonice Provozní řád vodovodu 1 ================== Obec Z Á BO Ř Í, okr. Strakonice Základní údaje Vlastník vodovodu: Obec Záboří, okr. Strakonice IČO: 252

Více

Modelové hodnocení proudění podzemní vody v hydrogeologických rajonech Třeboňska

Modelové hodnocení proudění podzemní vody v hydrogeologických rajonech Třeboňska Modelové hodnocení proudění podzemní vody v hydrogeologických rajonech Třeboňska HGR 2140 Třeboňská pánev jižní část HGR 2151 Třeboňská pánev severní část HGR 2152 Třeboňská pánev střední část Mgr. Michal

Více

edb žný hydrogeologický pr zkum Hodov ... z provedené erpací zkoušky na vrtu

edb žný hydrogeologický pr zkum Hodov ... z provedené erpací zkoušky na vrtu Tak ne předběžný hydrogeologický průzkum Hodov... z provedené čerpací zkoušky na vrtu ČI 1 vyplývá, že při čerpání vydatnosti 0,2 l/s (1 000 l/den) poklesla hladina ve vrtu zhruba o 1/3 (ustálená HPV před

Více

Geologické průzkumy v praxi ověřování hydrogeologických poměrů a provádění polních testů pro posouzení možností vsakování vod do půdních vrstev

Geologické průzkumy v praxi ověřování hydrogeologických poměrů a provádění polních testů pro posouzení možností vsakování vod do půdních vrstev Seminář na aktuální téma v oboru hydrogeologie - Ostrava, 11112010 Geologické průzkumy v praxi ověřování hydrogeologických poměrů a provádění polních testů pro posouzení možností vsakování vod do půdních

Více

I. Morfologie toku s ohledem na bilanci transportu plavenin a splavenin

I. Morfologie toku s ohledem na bilanci transportu plavenin a splavenin I. Morfologie toku s ohledem na bilanci transportu plavenin a splavenin I.1. Tvar koryta a jeho vývoj Klima, tvar krajiny, vegetace a geologie povodí určují morfologii vodního toku (neovlivněného antropologickou

Více

Geotechnika Inženýrská geologie Hydrogeologie Sanační geologie Geofyzikální průzkum Předprojektová příprava

Geotechnika Inženýrská geologie Hydrogeologie Sanační geologie Geofyzikální průzkum Předprojektová příprava Geotechnika Inženýrská geologie Hydrogeologie Sanační geologie Geofyzikální průzkum Předprojektová příprava nabídka společnosti NOZA, s. r. o. www.nozasro.cz Profil firmy NOZA, s. r. o. Hlavním cílem a

Více

Novostavba bytového domu vč. přípojek inženýrských sítí, zpevněné plochy ve dvorní části na parc. č. 413/1, 430, 431, 2962 v k. ú.

Novostavba bytového domu vč. přípojek inženýrských sítí, zpevněné plochy ve dvorní části na parc. č. 413/1, 430, 431, 2962 v k. ú. Ar chaia č.j. NZ 01/07 Novostavba bytového domu vč. přípojek inženýrských sítí, zpevněné plochy ve dvorní části na parc. č. 413/1, 430, 431, 2962 v k. ú. Opava-Předměstí Předběžná zpráva o výsledcích archeologického

Více

5 HODNOCENÍ PŘEDPOVĚDÍ TEPLOT A SRÁŽEK PRO OBDOBÍ JARNÍCH POVODNÍ V ROCE 2006

5 HODNOCENÍ PŘEDPOVĚDÍ TEPLOT A SRÁŽEK PRO OBDOBÍ JARNÍCH POVODNÍ V ROCE 2006 HODNOCENÍ PŘEDPOVĚDÍ TEPLOT A SRÁŽEK PRO OBDOBÍ JARNÍCH POVODNÍ V ROCE 26 Jedním z nejdůležitějších vstupů pro tvorbu meteorologických předpovědí počasí jsou tzv. numerické předpovědní modely, které simulují

Více

Studie zásobování města Lysá nad Labem pitnou vodou. Závěrečná zpráva. Mgr. Pavel Eckhardt

Studie zásobování města Lysá nad Labem pitnou vodou. Závěrečná zpráva. Mgr. Pavel Eckhardt Studie zásobování města Lysá nad Labem pitnou vodou Závěrečná zpráva Mgr. Pavel Eckhardt Zadavatel: Město Lysá nad Labem Číslo výtisku: 1 Praha, březen 2015 Studie zásobování města Lysá nad Labem pitnou

Více

CZ051.3505.5105.0096 Dlouhý Most.0096.01 Dlouhý Most

CZ051.3505.5105.0096 Dlouhý Most.0096.01 Dlouhý Most CZ051.3505.5105.0096 Dlouhý Most.0096.01 Dlouhý Most Změna 2010 identifikační číslo obce 02666 kód obce 02666 PODKLADY 1. Údaje o počtu obyvatel obce ze sčítání lidu z r. 2001 ze Statistického úřadu 2.

Více

Podzemní vody -možná rizika zanedbávání přírodních zákonitostí

Podzemní vody -možná rizika zanedbávání přírodních zákonitostí Podzemní vody -možná rizika zanedbávání přírodních zákonitostí Petr Kohout, Forsapi s.r.o. Praha 3.12.2014 Podzemní vody jsou cenným přírodním bohatstvím a právem jsou považovány za nejdůležitější zdroj

Více

8. Vodní dílo STANOVICE

8. Vodní dílo STANOVICE 8. Vodní dílo STANOVICE POLOHA Tok Lomnický potok říční km 3,2 hydrologické pořadí 1-13-02-030 Obec Stanovice Okres Karlovy Vary Kraj Karlovarský Vodní dílo (VD) je součástí vodohospodářské soustavy Stanovice

Více

ŽÁDOST O UDĚLENÍ SOUHLASU

ŽÁDOST O UDĚLENÍ SOUHLASU *) Příloha č. 12 k vyhlášce č. 432/2001 Sb. *) Adresa místně a věcně příslušného vodoprávního úřadu ŽÁDOST O UDĚLENÍ SOUHLASU [ 17 vodního zákona] 1. Žadatel 1) Obchodní firma nebo název / Jméno, popřípadě

Více

Ing. David Ides EPS, s.r.o. V Pastouškách 205, 686 04 Kunovice www.epssro.cz Email: ostrava@epssro.cz

Ing. David Ides EPS, s.r.o. V Pastouškách 205, 686 04 Kunovice www.epssro.cz Email: ostrava@epssro.cz 48. Odborný seminář pro pracovníky v oblasti ochrany ŽP Jetřichovice duben 2010 Ing. David Ides EPS, s.r.o. V Pastouškách 205, 686 04 Kunovice www.epssro.cz Email: ostrava@epssro.cz Výskyt povodní je třeba

Více

Hodnocení lokálních změn kvality ovzduší v průběhu napouštění jezera Most

Hodnocení lokálních změn kvality ovzduší v průběhu napouštění jezera Most Hodnocení lokálních změn kvality ovzduší v průběhu napouštění jezera Most Ing. Jan Brejcha, Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., brejcha@vuhu.cz Voda a krajina 2014 1 Projekt č. TA01020592 je řešen s finanční

Více

Základní škola Dr. Miroslava Tyrše

Základní škola Dr. Miroslava Tyrše Základní škola Dr. Miroslava Tyrše Obsah ÚVOD.... 2 Popis lokality 3 Úkoly. 4 Závěr.... 5 Zdroje.. 6 Přílohy... 6 Úvod Prvním tématem, které budeme zpracovávat v rámci přírodovědného klubu, jsou Hlavní

Více

Souhrn nejdůležitějších výstupů Studie vlivu klimatu projektu GRACE

Souhrn nejdůležitějších výstupů Studie vlivu klimatu projektu GRACE Souhrn nejdůležitějších výstupů Studie vlivu klimatu projektu GRACE Souhrn uvádí výsledky dílčí studie Vliv klimatické změny na celkovou vodnost oblasti Hřensko Křinice/Kirnitzsch a oblasti Petrovice Lückendorf

Více

2. Použitá data, metoda nedostatkových objemů

2. Použitá data, metoda nedostatkových objemů Největší hydrologická sucha 20. století The largest hydrological droughts in 20th century Příspěvek vymezuje a porovnává největší hydrologická sucha 20. století. Pro jejich vymezení byla použita metoda

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Zhořec zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Plán oblasti Horního a středního Labe hydromorfologická studie toku Metuje (ř. km 0,0 79,1)

Plán oblasti Horního a středního Labe hydromorfologická studie toku Metuje (ř. km 0,0 79,1) Plán oblasti Horního a středního Labe hydromorfologická studie toku Metuje (ř. km 0,0 79,1) ŠINDLAR s.r.o. konzultační a projekční kancelář obor vodní stavby a krajinné inženýrství V Býšti, listopad 2005

Více

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA o inženýrskogeologickém průzkumu

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA o inženýrskogeologickém průzkumu GEOTECHNICKÝ ENGINEERING & SERVICE ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA o inženýrskogeologickém průzkumu Název úkolu : Krchleby, rekonstrukce mostu ev. č. 18323-1 (most přes Srbický potok) Číslo úkolu : 2014-1 - 072 Odběratel

Více

Problematika vsakování odpadních vod v CHKO

Problematika vsakování odpadních vod v CHKO 1 Problematika vsakování odpadních vod v CHKO 2 CHKO jsou území určená k ochraně rozsáhlejších území s převahou přirozených nebo polopřirozených ekosystémů. V rámci ČR máme v současné době 24 těchto území.

Více

Historie minimálních průtoků ve vodohospodářské praxi

Historie minimálních průtoků ve vodohospodářské praxi Historie minimálních průtoků ve vodohospodářské praxi Ing. Jaroslava Votrubová, Ing. Jan Brabec Útvar podzemních a povrchových vod Povodí Vltavy, státní podnik Pozorování vodních stavů Počátky pozorování

Více

Záměr Pokračování těžby ložiska hnědého uhlí Turów stanovisko České geologické služby Praha, (6.5.2015).

Záměr Pokračování těžby ložiska hnědého uhlí Turów stanovisko České geologické služby Praha, (6.5.2015). Záměr Pokračování těžby ložiska hnědého uhlí Turów stanovisko České geologické služby Praha, (6.5.2015). 1. Geologie dotčené oblasti Širší okolí zájmové oblasti patří do lugické neboli západosudetské oblasti.

Více

Výzkum v oblasti povodňové ochrany v České republice

Výzkum v oblasti povodňové ochrany v České republice Výzkum v oblasti povodňové ochrany v České republice Josef Reidinger, Ministerstvo životního prostředí ČR Ladislav Kašpárek, Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. Hlavní směry výzkumu byly v posledních

Více

2. etapa: (středa): Kalek Přísečnice Königsmühle Klínovec Boží Dar (52 km) Trasa na Mapy.cz http://mapy.cz/s/it1x Trasa na Wandermap.

2. etapa: (středa): Kalek Přísečnice Königsmühle Klínovec Boží Dar (52 km) Trasa na Mapy.cz http://mapy.cz/s/it1x Trasa na Wandermap. 2. etapa: (středa): Kalek Přísečnice Königsmühle Klínovec Boží Dar (52 km) Trasa na Mapy.cz http://mapy.cz/s/it1x Trasa na Wandermap.net http://www.wandermap.net/cs/route/3067379-pum-2015-2-streda Stoupání:

Více

JAKUB ŠTEFEČKA GEOtest, a.s., Šmahova 1244/112 Brno stefecka@geotest.cz

JAKUB ŠTEFEČKA GEOtest, a.s., Šmahova 1244/112 Brno stefecka@geotest.cz NUMERICKÝ MODEL PROUDĚNÍ PODZEMNÍ VODY V HYDROGEOLOGICKÉM RAJONU VYŠKOVSKÉ BRÁNY NUMERICAL MODEL OF GROUNDWATER FLOW IN THE VYSKOVSKA BRANA HYDROGEOLOGICAL ZONE JAKUB ŠTEFEČKA GEOtest, a.s., Šmahova 1244/112

Více

Hodnocení roku 2013 a monitoring sucha na webových stránkách ČHMÚ možnosti zpracování, praktické výstupy

Hodnocení roku 2013 a monitoring sucha na webových stránkách ČHMÚ možnosti zpracování, praktické výstupy Český hydrometeorologický ústav, pobočka Brno Mendelova univerzita v Brně Hodnocení roku 2013 a monitoring sucha na webových stránkách ČHMÚ možnosti zpracování, praktické výstupy Jaroslav Rožnovský, Mojmír

Více

Prosinec 2006. Objednatel: Královéhradecký kraj

Prosinec 2006. Objednatel: Královéhradecký kraj GENEREL NOUZOVÉHO ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU A ZÁSOBOVÁNÍ POŽÁRNÍ VODOU NA ÚZEMÍ KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE Prosinec 2006 Objednatel: Královéhradecký kraj Zpracování Generelu nouzového zásobování pitnou vodou

Více

PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O VYUŽITÍ FINANČNÍHO DARU NADAČNÍHO FONDU VEOLIA

PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O VYUŽITÍ FINANČNÍHO DARU NADAČNÍHO FONDU VEOLIA PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O VYUŽITÍ FINANČNÍHO DARU NADAČNÍHO FONDU VEOLIA BUDOVÁNÍ ZDROJŮ VODY PRO VESNICE BUKO TIMBANE A MITO DUBELA V OKRESU ALABA LISTOPAD 2015 page 1 / 6 Popis současné situace v lokalitě Realizace

Více

GEOoffice, s.r.o., kontaktní e-mail: ptacek@geooffice.cz

GEOoffice, s.r.o., kontaktní e-mail: ptacek@geooffice.cz Předmět a náplň vyjádření osoby s odbornou způsobilostí hydrogeologa Vymezení legislativního rámce geologického práva, metodika průzkumu Ing. Radim Ptáček, Ph.D GEOoffice, s.r.o., kontaktní e-mail: ptacek@geooffice.cz

Více

26 NÁVRH NA ODTĚŽENÍ A ULOŽENÍ NAPLAVENIN NA VTOKU DO VODNÍHO DÍLA DALEŠICE

26 NÁVRH NA ODTĚŽENÍ A ULOŽENÍ NAPLAVENIN NA VTOKU DO VODNÍHO DÍLA DALEŠICE 26 NÁVRH NA ODTĚŽENÍ A ULOŽENÍ NAPLAVENIN NA VTOKU DO VODNÍHO DÍLA DALEŠICE Tereza Lévová Vysoké učení technické v Brně Fakulta stavební Ústav vodních staveb 1. Problematika splavenin - obecně Problematika

Více

Zájmová oblast M 1 : 50 000

Zájmová oblast M 1 : 50 000 S Zájmová oblast Podklad získán ze serveru www.cuzk.cz dne 23.1.2013 M 1 : 50 000 AKCE: Proseč Analýza rizik bývalé sběrny druhotných surovin ve městě Proseč u Skutče Projekt realizace průzkumných prací

Více

Geologie a tepelné vlastnosti hornin Projektování vrtů pro tepelná čerpadla na základě geologických předpokladů vliv na vodní režim, rizika

Geologie a tepelné vlastnosti hornin Projektování vrtů pro tepelná čerpadla na základě geologických předpokladů vliv na vodní režim, rizika Zpracoval: Mgr. Michal Havlík Geologie a tepelné vlastnosti hornin Projektování vrtů pro tepelná čerpadla na základě geologických předpokladů vliv na vodní režim, rizika Kapitola 4 - GEOLOGIE A TEPELNÉ

Více

Černé jezero Cesta autem z Kašperských Hor: cca 40 minut

Černé jezero Cesta autem z Kašperských Hor: cca 40 minut ŠUMAVSKÁ JEZERA Šumavská jezera jsou všechna ledovcového původu. Na české straně je jich celkem pět: Černé, Čertovo, Prášilské, Plešné a jezero Laka. Největší je Černé jezero, nejvýše položené a zároveň

Více

Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012. část 5.

Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012. část 5. Hydrogeologie a právo k 1.1. 2012 část 5. Zasakování srážkových vod do půdní vrstvy Právní začlenění: 5, odstavec 3 zákona č. 254/2001 Sb. říká, že: Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich

Více

dr. J. Sültenfuß ( helis, Institut für Umweltphysik der Universität Bremen) Přírodovědecká fakulta UK Praha

dr. J. Sültenfuß ( helis, Institut für Umweltphysik der Universität Bremen) Přírodovědecká fakulta UK Praha Stanovení stáří vzorků na základě analýz izotopů tritia, tritia-hélia a 14 C v rámci projektu GRACE Cíle 3 Shrnutí výsledků pro oblast: Hřensko Křinice/ Kirnitzsch Předložené výsledky byly získány v rámci

Více

Obsah. 1. Úvod... 5. 2. Metodika řešení prací... 5. 3. Modelové řešení proudění podzemní vody... 6. 4. Závěr... 9. Přiložené obrázky...

Obsah. 1. Úvod... 5. 2. Metodika řešení prací... 5. 3. Modelové řešení proudění podzemní vody... 6. 4. Závěr... 9. Přiložené obrázky... Obsah 1. Úvod... 5 2. Metodika řešení prací... 5 3. Modelové řešení proudění podzemní vody... 6 3.1. Popis schematizace modelového řešení... 6 3.2. Simulace neovlivněného režimu proudění podzemní vody...

Více

Středočeská pánev potenciální uložiště CO2

Středočeská pánev potenciální uložiště CO2 Středočeská pánev potenciální uložiště CO2 1 Obsah geologie, stratigrafie kolektory, izolanty žatecká pánev 2 Středočeská pánev (~6000 km 2 ) Komplex extenzních pánví s klastickou kontinentální výplní

Více

ROZLIŠENÍ KONTAMINOVANÉ VRSTVY NIVNÍHO SEDIMENTU OD PŘÍRODNÍHO POZADÍ

ROZLIŠENÍ KONTAMINOVANÉ VRSTVY NIVNÍHO SEDIMENTU OD PŘÍRODNÍHO POZADÍ E M ROZLIŠENÍ KONTAMINOVANÉ VRSTVY NIVNÍHO SEDIMENTU OD PŘÍRODNÍHO POZADÍ Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu OPVK Modernizace výuky technických a přírodovědných oborů na UJEP se zaměřením na

Více

Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice

Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice Ústav plánování krajiny Obor: Zahradní a krajinářská architektura Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Markéta Flekalová, Ph.D. Oponent práce: Ing. Přemysl

Více

Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever

Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Název projektu Registrační číslo projektu UČENÍ JE SKRYTÉ BOHATSTVÍ INOVACE VÝUKY ZŚ KAZNĚJOV CZ.1.07/1.1.12/02.0029

Více

Problematika výpočtu základního odtoku v Jihočeských pánvích Abstrakt : Klíčová slova: 1. Budějovická pánev

Problematika výpočtu základního odtoku v Jihočeských pánvích Abstrakt : Klíčová slova: 1. Budějovická pánev Problematika výpočtu základního odtoku v Jihočeských pánvích Eva Novotná ČHMÚ, oddělení podzemních vod, Na Šabatce 17, Praha novotna@chmi.cz, tel. 244032350 Abstrakt : Referát seznamuje s problematikou

Více

Krkonoše. Smrk. Jeseníky

Krkonoše. Smrk. Jeseníky Krkonoše Nejvyšší pohoří v České republice najdeme na severu Čech při hranici s Polskem. Pokrývá je smrkový les. K nejnápadnějším vrcholům patří Kozí hřbety, Luční hora, Studniční hora a samozřejmě Sněžka.

Více