Standardy kvality ve zdravotnictví

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola, a. s. Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb Standardy kvality ve zdravotnictví Bakalářská práce Autor: Pavlína Jadamíková Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb Vedoucí práce: Mgr. Ivona Buryová, Ph.D. Praha Duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karviné dne 13. dubna Pavlína Jadamíková 2

3 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce paní Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a trpělivost při odborném vedení mé bakalářské práce. 3

4 Anotace Předmětem této práce jsou standardy kvality ve zdravotnictví. V současné době jsou nedílnou součástí kaţdodenní práce všech zdravotnických pracovníků. Stanoveným cílem bakalářské práce je rozbor kvality poskytované péče ve zdravotnictví, prostřednictvím standardů kvality. Cílem výzkumu je analýza efektivity vyuţití ošetřovatelských standardů v praxi, z pohledu všeobecné sestry ve vybraném zdravotnickém zařízení. Klíčová slova Kvalita péče, ošetřovatelské standardy, ošetřovatelský audit, ošetřovatelská péče, výzkum, respondenti průzkumného šetření. Abstract The theme of this thesis is the quality standards in health care. There are currently an integral part of everyday work of all health workers. The set objective of this thesis is to analyze the quality of care in health service by means of quality standards. The research objective is to analyze the efficiency of nursing standards utilization in practice from the perspective of nurses in the selected health care institution. Key words Quality of nursing care, nursing standards, nursing audit, nursing care, research, exploratory research respondents. 4

5 Obsah Úvod... 7 TEORETICKÁ ČÁST Základní rozdělení standardů kvality v českém zdravotnictví Co je to kvalita a její historie Kvalita ve zdravotnictví Znalosti a dovednosti zdravotnického personálu Kritéria a měření kvality zdravotnických sluţeb Indikátory kvality ošetřovatelské péče Systém řízení a zajišťování kvality péče Rozdělení standardů kvality Standardy kvality jako součást akreditace Význam akreditace Akreditační standardy Standardy řízení kvality a bezpečí Standardy diagnostické péče Standardy péče o pacienty Standardy kontinuity péče Standardy dodrţování práv pacientů Standardy podmínek poskytované péče Standardy managementu Standardy řízení lidských zdrojů Standardy pro sběr a zpracování informací Standardy protiepidemických opatření Ošetřovatelské standardy ve zdravotnickém zařízení Ekonomická a manaţerská rozvaha PRAKTICKÁ ČÁST Metodika výzkumu Výzkumná metoda Charakteristika dotazníku Hodnocení výzkumu Vyhodnocení dotazníku Závěr výzkumu Závěr

6 Seznam pouţité literatury Přílohy

7 Úvod Téma Standardy ve zdravotnictví jsem si zvolila z důvodu své pracovní profese. Sama jsem členem auditorů středního managementu, který se podílí na zlepšení kvality poskytované péče u pacientů, a zároveň jsem spoluautorem ošetřovatelských standardů v nemocnici. Problematika kvality poskytovaných zdravotnických sluţeb je aktuálním tématem, které zajímá nejen poskytovatele léčebné péče, ale i širokou veřejnost. Zdravotnická zařízení si vytvářejí své vlastní standardy, které mají za úkol zlepšit kvalitu poskytované péče. Cílem bakalářské práce je rozbor kvality poskytované péče ve zdravotnictví, prostřednictvím standardů kvality. Historie ošetřovatelských standardů sahá do období krymské války (1853), kdy Florence Nightingalová vytvořila první standardy zaměřené na ošetřovatelskou péči a stanovila první indikátory kvality poskytované péče. V 50. letech minulého století se američtí lékaři pokusili sestavit standardizovanou péči. Začaly vznikat první standardy péče k procesu, který se dnes nazývá akreditace. Bakalářská práce je strukturována do teoretické a praktické části. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol s následnými podkapitolami. Praktická část je rozloţena do třech kapitol. Závěr práce tvoří seznam pouţité literatury a přílohy. V teoretické části bakalářské práce je pouţita analyticko-syntetická metoda. Bakalářská práce je zaměřena na kvalitu poskytované péče a tvorbu ošetřovatelských standardů ve zdravotnickém zařízení. Je kladen důraz na jejich podstatu a základní rozdělení v českém zdravotnictví. Podkladem pro teoretickou část byly prameny odborné zahraniční a české literatury, odborné časopisy a elektronické zdroje. Nemalou část práce tvoří tvorba standardů. Tady jsem vycházela ze svých teoretických znalostí a zkušeností, které jsem získala při tvorbě standardů ve zdravotnickém zařízení. Samostatnou kapitolu tvoří akreditace, kde definuji poţadavky pro akreditační šetření. Tím se zvyšuje image nemocnice, ale především je takové zdravotnické zařízení pro pacienty zárukou kvality a bezpečnosti poskytované péče. Nemocnice s poliklinikou Karviná Ráj absolvovala předakreditační šetření a v květnu 2012 se připravuje na tzv. ostrý audit s cílem získání akreditace. 7

8 Praktická část představuje dotazníkové šetření. Byl zvolen typ kvantitativního výzkumu. Z pozice své pracovní profese jsem cíl výzkumu směřovala na zjištění efektivity vyuţití ošetřovatelských standardů z pohledu všeobecné sestry, porodní asistentky a zdravotnického asistenta. Tím dostávám zpětnou vazbu, zda standardy pro nelékařský zdravotnický personál jsou přínosem, či nikoliv a současně splním hlavní cíl bakalářské práce. Otázky v dotazníku jsem volila v úvodní části informativní, dále následovaly konkrétní dotazy na zjištění mého praktického cíle výzkumu. 8

9 TEORETICKÁ ČÁST 1 Základní rozdělení standardů kvality v českém zdravotnictví 1.1 Co je to kvalita a její historie Kvalita neboli jakost, jsou slova skloňované v současné době ve všech pádech. Jak vnímá kvalitu zdravotník a jak ji vnímá pacient? Kvalita má dvě dimenze, subjektivní, jak já, jako jedinec jsem spokojen a objektivní. Ta představuje sledování konkrétních nastavených a dohodnutých kritérií. Kvalita má svou dlouhou historii. Kvalita se sledovala jiţ při první výrobě nástrojů. Mezi první organizace, které sledovaly kvalitu, patřily cechy. Ty stanovily pravidla a při neplnění, či šizení zákazníků dokonce trestaly useknutím ruky. Určitou změnu kvality znamenala manufakturní výroba. Sledoval a kontroloval se celý proces výroby a kvality na jednotlivých úsecích tohoto procesu (Madar, 2004). Největší rozvoj řízení kvality nastává po II. světové válce, kdy kvalita výrobků byla hlavním faktorem konkurence. Řízení kvality spočívalo především v kontrole dodrţování výroby polotovarů a zkoušení hotových výrobků. V 70. letech docházelo ke stabilizaci vlastnosti výrobků, proto se management kvality začíná soustředit na procesy. Koncem 80. let management kvality preferuje zákazníka. Zjistil, ţe pokud zákazník je spokojený a nakupuje, je sluţba či výrobek kvalitní. Do popředí se dostává marketing. Objevují se snahy o prokazování managementu kvality. V roce 1980 byla ustanovena technická komise ISO/TC 176, která vytvořila návrhy norem pro řízení jakosti. Schváleny byly normy řady Tato organizace ISO se následně štěpí na další tzv. podnormy, pro jednotlivé oblasti včetně zdravotnictví. V současnosti se pro trvalé zlepšování managementu kvality vyuţívají další metody TQM (Total Quality Management), především v USA. V Evropě aktivuje svoji činnost Evropská organizace pro jakost EOQ (European Organization Quality). Sdruţuje více neţ třicet národních organizací pro kvalitu neboli jakost. Nejdůleţitější je, ţe pro kvalitní sluţbu či výrobek je zapotřebí v celé firmě řídit kvalitu systémově a na všech úrovních (Madar 2004). 9

10 1.2 Kvalita ve zdravotnictví Donabedian definuje kvalitu zdravotní péče jako takový druh péče, při které lze očekávat maximální užitek pro pacientovo zdraví a kdy očekávaný užitek je ve srovnání s náklady vyšší ve všech fázích léčebného procesu (citace Sestra č. 2/2007, 21). Avedis Donabedian ( ) byl slavný americký univerzitní profesor veřejného zdravotnictví, který definoval model pro měření kvality a zlepšení zdravotní péče na celém světě. Jeho model se skládá ze třech částí: struktury, procesu a výsledku. 1 Kvalitu zdravotní péče musíme chápat jako komplexní sluţbu, která splňuje všechny dimenze a skutečnosti současně. Rozlišujeme tři dimenze kvality ve zdravotnictví: Kvalita sluţeb z pohledu klienta znamená to, co klient vyţaduje od sluţby. Kvalita sluţeb z profesionálního hlediska znamená to, jak sluţby naplňují potřeby, které jsou definovány profesionály, kteří je realizují, zda mají vhodné techniky a procedury, které jsou nezbytně nutné pro plnění potřeb klienta. Kvalita sluţeb z hlediska řízení znamená nejlepší ekonomické a produktivní vyuţití zdrojů v rámci limitů, stanovenými vyššími nadřízenými. Kvalita není jen zlepšování spokojenosti zákazníka, profesionální audit, sniţování nákladů, ale současně zahrnuje všechny tyto skutečnosti (Škrla, Škrlová, 2003). Kvalita zdravotní péče zahrnuje kvalitu vlastního léčebného úkonu a kvalitu doprovodných, nezdravotnických sluţeb. Stát sleduje demografické ukazatele. Zdravotní pojišťovny sledují náklady na zdravotní péči a snaţí se nastavit kritéria poskytované péče. Pozice nelékařského zdravotnického pracovníka ve zdravotnictví je sloţitější, protoţe pracuje s nemocnými, stresovanými lidmi a libovolná chyba můţe končit tím nejhorším, poškozením zdraví nebo úmrtím. Zdravotnictví, jako poskytovatel sluţeb má nejméně standardní podmínky, ale přesto se s nimi musí vyrovnat a poskytovat své sluţby v co nejlepší kvalitě, standardně je měřit a vyhodnocovat. Poskytování zdravotních sluţeb patří k nejrizikovějším oblastem lidské činnosti. Česká republika se účastní programu WHO (Světová zdravotnická organizace) jehoţ cílem je, aby všechny členské státy měly ve svých soustavách zdravotní péče vytvořeny účinné mechanizmy zajišťování kvality péče ve zdravotnických systémech

11 Tohoto cíle je moţno dosáhnout zavedením metod a postupů, kterými je moţno soustavně monitorovat kvalitu péče o nemocné tím, ţe se hodnocení a usměrňování stane běţnou sloţkou pravidelné činnosti zdravotnických pracovníků, jako i tím, ţe všichni zdravotničtí pracovníci budou vychováváni a vedeni k zajišťování kvality (Madar, 2004). 1.3 Znalosti a dovednosti zdravotnického personálu Mají-li se zaměstnanci zdravotnického zařízení podílet na zlepšování kvality péče, je nutné získávat potřebné znalosti a dovednosti. Je třeba, aby pochopili filozofii kvality, získali sebevědomí a stali se cílevědomými. Vedle znalostí je zapotřebí zcela nové dovednosti, jako je schopnost komunikace a spolupráce v multidisciplinárním týmu, schopnost aplikovat systémové přístupy a metody řešení problému. Mezi nejdůleţitější dovednosti, znalosti a postoje zdravotníků patří: Pro odbornou práci je důleţité pochopit podstatu kvality. Kvalita není jen vzájemná práce mezi sestrou, lékařem a pacientem, ale všech procesů s tím souvisejících. Kaţdý člen týmu je součástí celého řetězce kvality, jeho práce ovlivňuje ostatní a hodnotí kvalitu jako celek. Změnění způsobu myšlení, ţe zlepšení kvality můţe být dosaţeno za předpokladu, kdy budou odstraněny problémy a chyby. Vytvoření takového prostředí, které se soustředí na pacienta, zdravotnický personál pacientovi naslouchá a pečuje o jeho potřeby. Umoţnění personálu vzdělání, které ho vede ke správnému vytváření a pouţívání nástrojů a metod měření kvality (Madar, 2004). 1.4 Kritéria a měření kvality zdravotnických služeb U měření kvality zdravotních sluţeb je nutné vycházet ze znalosti obsahu jednotlivých pojmů, které souvisí s měřením kvality zdravotnických sluţeb. Dle Donabediana mezi tyto pojmy patří: Prvek představuje základní údaj, který popisuje nemoc, poruchu, stav, poskytovanou péči 11

12 Kritérium/indikátor je jasně definovaný prvek nemoci nebo zdravotní péče, který je měřitelný, specifický, popisuje proces nebo výsledek. Jsou to míry kvality péče, které jsou určeny před začátkem měření. Mezi indikátory kvality pro zdravotní zařízení patří např. doba průměrné hospitalizace, počet nozokomiálních nákaz, počet vyšetření během hospitalizace apod. Standard znamená přesně definovaná kvantitativní či kvalitativní úroveň indikátorů poskytované péče. Standardy nejsou fixní, ale mění se s vývojem medicíny a se zlepšováním poskytované péče. Ve zdravotnických zařízeních se stále více věnuje pozornost na měření spokojeností pacientů. Je důleţité, aby zdravotnické zařízení bylo kvalitní jako celek. Pokud tak fungovat nebude, nedokáţe zajistit produkci kvalitních sluţeb (Sestra 2/2007, 21). 1.5 Indikátory kvality ošetřovatelské péče Indikátorem kvality se rozumí určité měřitelné kritérium ve srovnání s daným standardem či směrnicí. Je moţno zhodnotit dosaţitelnost cíle standardu. Můţe být zaměřen na nelékařské zdravotnické pracovníky i na lékaře. Výsledek indikátoru musí být v čísle a porovnatelný něco s něčím. Druhy indikátorů: Poměrový, je zaloţen na sběru dat, která jsou v určitých frekvencích a mohou být vyjádřeny průměrem (dekubity, pády, opakované rentgenové snímky, počet propuštěných pacientů apod.). Strážní, zaměřují se hlavně na mimořádné či neţádoucí události, stíţnosti. Indikátory se mohou týkat: Struktury, zaměřuje se na vybavení pracoviště zdravotnickou technikou. Procesu, ten se zabývá správnou efektivitou ošetřovatelského procesu. Výstupu, který zahrnuje spokojenost pacientů a zaměstnanců, počet pochval a stíţností, náklady a jiné. Kritéria pro výběr indikátorů: Důležitost, patří zde data, která musí být pro dané oddělení potřebná. Například pooperační infekce je důleţitým indikátorem pro chirurgii, gynekologii, operační sál. Validita, jsou to data, která musí přesně měřit to, o čem vypovídají. Mimořádné události je potřeba hlásit všechny, ne jenom některé. 12

13 Senzitivita, znamená, ţe indikátor musí být senzitivní na změny ve výkonu, ze kterého získává data. Změny musí být spojeny s kvalitou poskytované péče. Profesionální respekt, je indikátor, který je nabízený organizací a je všeobecně uţívaný (Škrla, Škrlová, 2003). Mezi stěţejní indikátory kvality patří: Pády, jedná se o neţádoucí událost, která můţe poškodit pacienta. Největším rizikem jsou pro seniory. Základem je aktivní vyhledávání moţných rizik, správné vyhodnocení a eliminace. Důleţitá je prevence, kde je zapotřebí se zaměřit na okolí pacienta, bezpečné a bezbariérové prostředí, vybavení WC a koupelen, s nutností madel, obuv pacienta, stabilita a jiné. Tento indikátor je sledován a vyhodnocován v rámci celé republiky. 2 Dekubity, na vznik a vývoj dekubitů působí mnoho faktorů výţiva, celkový zdravotní stav, hmotnost, věk, inkontinence. Dochází k tlaku na predilekční místa a následné ischemií na kůţi, ale i na sliznicích. Tento indikátor je povaţován za vizitku ošetřovatelské péče. Důleţitá je prevence, polohování, pouţívání antidekubitních pomůcek, matrací a podobně. Problematikou výskytu je věnována velká pozornost na světové úrovni. 3 Nežádoucí / mimořádné události, jedná se o nedokonané či dokonané poškození pacienta v důsledku činnosti personálu ve zdravotnickém zařízení. Patří zde záměna pacienta, pochybení při podání léků, napadení, sebepoškození a podobně. Povinnost hlášení těchto událostí by měl mít kaţdý pracovník zdravotnického zařízení. 4 Sledování nozokomiálních nákaz, jedná se o nákazy vzniklé v souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení. Výskyt je ovlivněn zdravotnickým personálem. Faktory ovlivňující šíření se dělí na vnitřní porucha imunity, metabolismu, oběhové. Dále jsou to faktory vnější operační výkon, invazivní vstupy a další. Při akreditaci nemocnice je sledování tohoto indikátoru povinné

14 1.6 Systém řízení a zajišťování kvality péče Kvalita poskytovaných zdravotnických sluţeb je aktuálním tématem, které zajímá nejen poskytovatele léčebné péče, ale i širokou veřejnost. V současnosti existuje několik systémů, které na mezinárodní úrovni se zabývají kontrolou, vyhodnocováním kvality zdravotní péče a akreditací ve zdravotnických zařízeních. Joint Commission on Accreditation of Healthcare Organisations (JCAHO): Tato organizace byla zaloţena v roce 1951 v USA jako nezisková, nezávislá a nestátní. Jejím posláním je zlepšování kvality zdravotní péče. Akredituje zdravotnická zařízení a jejich péči, kterou poskytují (Joint Commission International, 2005). Jde především o: - primární péči, - domácí péči a péči hospiců, - nemocnice, - laboratoře, - zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Vytváří a vydává standardy, posuzuje činnost zdravotnických zařízení, která o to poţádají. V roce 2002 včlenila do svých standardů vyhledávání a vyhodnocování rizik a procesů ve zdravotnických zařízeních. Vytvořila nástroje, kterými lze předcházet mimořádným událostem, mezi které nepochybně patří medikační pochybení, nozokomiální nákazy, dekubity, pády pacientů, stranová záměna a jiné. Joint Commission International Accreditation (JCIA) Dceřiná společnost JCAHO, která v roce 1999 vydala mezinárodní standardy pro akreditaci nemocnic. Standardy se dělí do dvou skupin: 1. Standardy vztahující se na bezprostřední potřebu pacienta: - práva pacientů, - péče o pacienty, - diagnostický proces, - kontinuita péče, - edukace pacientů. 14

15 2. Standardy vztahující se na funkce zdravotnického zařízení jako instituce: - strategické plánování a řízení organizace, - personální management a řízení lidských zdrojů, - protiepidemická opatření, - ochrana a bezpečnost zdraví při práci, - informatika, - řízení kvality (spokojenost pacientů a zaměstnanců, sledování výstupů procesu kvality poskytované péče a jiné) (Joint Commission International, 2005). European Foundation for Quality Management (EFQM) Je to Evropská nadace řízení kvality, která byla zaloţena v roce 1988 a je podporována Evropskou unií. Posláním EFQM je navádět evropské instituce ke zlepšování činnosti, poskytovat managerům evropských organizací základní strategické osnovy a standardy pro řízení. International Organization for Standardization (ISO) V překladu Mezinárodní organizace pro standardizaci. Jedná se o celosvětovou federaci národních akreditačních institucí, sídlící v Ţenevě. Účelem standardů ISO je vytvořit hodnotící kritéria pro nezávislou certifikaci dodavatelů, která budou jednotná (Madar, 2004, 43). Spojená akreditační komise (SAK) V české republice pracuje od roku 1998 Spojená akreditační komise ČR, o.p.s. Poskytuje externě sluţby v oblasti hodnocení kvality zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních ČR. Vytvořila standardy, které byly vydány jako metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR (Marx, Vlček, 2009). 1.7 Rozdělení standardů kvality Standardy kvality se realizují na třech úrovních: Mezinárodní úroveň přijímají je mezinárodní normalizační komise, mezi které patří Joint Commission on Accreditation of Healthcare Organisations (JCAHO), Joint Commission International Accreditation (JCIA), European Foundation for Duality Management (EFQM), International Organization for Standardization (ISO). 15

16 Národní úroveň v roce 2008 bylo jmenováno Odborné fórum pro tvorbu standardů odborné zdravotní péče, jako poradní orgán Ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven. Byla vytvořena metodika a model tvorby standardů. V roce 2009 byl zahájen projekt Vývoj národní sady standardů zdravotních sluţeb. Jeho cílem je zpracování konkrétních klinických standardů ve spolupráci s odbornou společností chirurgie, neurologie, ortopedie, gynekologie, úrazové chirurgie a další. Schválené standardy jsou uveřejněny v Registru národní sady standardů a ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Lokální úroveň standardy formulované a přijaté v konkrétním zdravotnickém zařízení. Zpracovává je vrcholový a střední management. Musí odpovídat potřebám a moţnostem dané nemocnice (Kontrová, Záčeková, Hulková, 2005) 6. 6 htpp:// 16

17 2 Standardy kvality jako součást akreditace ve zdravotnickém zařízení SAK ČR 2.1 Význam akreditace Akreditaci lze definovat jako formální proces, který má za cíl poskytovat bezpečnou zdravotní péči na nejvyšší moţné úrovni kvality. Nejedná se o administrativní kontrolu cílenou na formální a věcnou správnost vnitřních předpisů, ale o vysoce praktický proces, který spočívá v prověření všech činností zdravotnického zařízení (Madar, 2004). Akreditační inspektoři monitorují veškerý pohyb pacienta daným zdravotnickým zařízením od přijetí, přes provedení laboratorních a dalších vyšetření, léčby, případně operačních výkonů, aţ po propuštění. Akreditace pouţívá specializované normy, tzv. akreditační standardy. Tyto standardy jsou psány jazykem, který musí být srozumitelný všem pracovníkům zdravotnického zařízení. Toto je velmi důleţité, protoţe umoţňuje léčebnám a nemocnicím, aby se zcela samostatně připravily na případnou akreditaci. Akreditační šetření začíná podáním ţádosti zdravotnického zařízení u akreditační komise. Tato komise zašle danému zařízení informační balíček, ve kterém jsou obsaţeny akreditační standardy. Příprava na akreditaci trvá tři aţ pět let. Vlastní akreditační proces, je ověření toho, jak přihlášené zdravotnické zařízení splňuje a dodrţuje akreditační standardy. Realizaci provádějí kvalifikovaní akreditační inspektoři lékaři, všeobecné sestry a administrátoři zdravotnických zařízení s delší odbornou praxí. Akreditace se uděluje na tři roky a následně zdravotnické zařízení ţádá o reakreditační šetření. Akreditace zlepšuje image nemocnice. Pro pacienty je určitou zárukou, ţe nemocnice splňuje základní poţadavky na kvalitu a bezpečnost poskytované péče. Pro zdravotní pojišťovny znamená, ţe vyplacené finanční prostředky za poskytované sluţby jsou placeny v nemocnici, která má zajištěné kontinuální zvyšování kvality

18 Spojená akreditační komise je instituce, která dohlíţí na kvalitu a bezpečnost poskytované péče v ČR. Spojená akreditační komise České Republiky, o.p.s. (SAK) Spojená akreditační komise vznikla v roce Jejím stěţejním posláním je trvalé zvyšování kvality a bezpečí zdravotní péče v ČR pomocí akreditací zdravotnických zařízení, poradenská činnost a publikační aktivity. Stěţejní prostředky pro naplnění poslání SAK: Vydávání národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení, včetně metodiky. Poradenství při vytváření vnitřních norem daného zdravotnického zařízení, specifikace metodiky dle typu zařízení. Organizace vzdělávacích akcí zaměřených na problematiku kvality zdravotní péče a bezpečí pacientů. Vydávání publikací zaměřených na kvalitu a bezpečí. Spolupráce s jinými organizacemi ČR, které se taky podílejí na zvyšování kvality péče ve zdravotnických zařízeních. Účast na mezinárodní spolupráci v oblasti prohlubování kvality zdravotní péče a zajištění bezpečnosti pro pacienty. Vzdělávání svých auditorů a konzultantů akreditačního procesu Akreditační standardy Tým odborníků SAK ČR tvořil akreditační standardy, vycházející z mezinárodních standardů JCI. Do roku 2009 jich bylo vytvořeno padesát. V září roku 2009 byly akreditační standardy aktualizovány a doplněny na celkový počet sedmdesát čtyři (Marx, Vlček, 2009). Tyto standardy jsou rozděleny do deseti oblastí: 1. Standardy řízení kvality a bezpečí. 2. Standardy diagnostické péče o pacienty. 3. Standardy kontinuity zdravotní péče. 4. Standardy péče o pacienty. 5. Standardy dodrţování práv pacientů. 6. Standardy podmínek poskytované péče. 7. Standardy managementu péče o zaměstnance. 8. Standardy řízení lidských zdrojů

19 9. Standardy pro sběr a zpracování informací. 10. Standardy protiepidemických opatření Standardy řízení kvality a bezpečí Zahrnují sedm standardů (Marx, Vlček, 2009). Předpoklad, aby projekt zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných sluţeb fungoval, je zapotřebí určit odpovědné osoby za řízení kvality. Musí být podpora vrcholovým managementem. Do tohoto projektu je nutno zapojit řídící a řadové pracovníky. Dalším předpokladem je zpracování programu zvyšování kvality a bezpečí poskytovaných sluţeb, který je rozšířen do celého zdravotnického zařízení. V dalším standardu je popisována interní auditní činnost. Tyto audity jsou plánované, dokumentované a provádějí je pověřené a kvalifikované osoby. Součásti dalšího standardu je sběr a analýza dat o kvalitě. Konkrétní výběr sledovaných indikátorů kvality provádí dané zdravotnické zařízení pro klinické a neklinické provozy. Obsahem následujícího standardu je sledování mimořádných, resp. neţádoucích událostí. Je to systém hlášení, dostupný všem pracovníkům zařízení. Šestý standard zavádí systém sledování spokojenosti pacientů a řešení stíţností. Poslední standard řízení kvality a bezpečí řeší vytvoření metodiky výběru a tvorby doporučených diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů. Je zapotřebí standardizovat zásadní postupy, které provádějí lékaři, všeobecné sestry a další zdravotničtí pracovníci Standardy diagnostické péče Zahrnují osm standardů (Marx, Vlček, 2009). První standard obsahuje, ţe zdravotnický personál v určitém časovém intervalu do 24 hodin po přijetí pacienta k hospitalizaci, stanoví medicínské, ošetřovatelské, psychologické a sociální potřeby. Rozsah těchto potřeb si vytvoří daná nemocnice. Obsahem dalšího standardu je provedení a řádné zdokumentování vstupního ošetřovatelského vyšetření všeobecnou sestrou do 24 hodin od přijetí. Jedná se o tzv. ošetřovatelské posouzení stavu individuálních potřeb pacienta a následného stanovení ošetřovatelského plánu, včetně ošetřovatelských diagnóz. 19

20 Součástí následného standardu je provedení a řádné zdokumentování kompletního vyšetření ošetřujícím lékařem. Interval je stanoven do 24 hodin od přijetí. Nemocnicí je určen rozsah vstupní anamnézy a fyzikálního vyšetření odebíraných u všech přijatých pacientů. Následující standard řeší rozsah anamnéza a fyzikálního vyšetření v ambulantní péči. Upravuje i formu dokumentace provedeného vyšetření lékařem, kterou je nutno v praxi dodrţovat. Další částí je standard, který určuje podle vnitřního předpisu nemocnice formální a věcnou náplň zdravotnické dokumentace. Tento předpis musí rozlišit ambulantní dokumentaci a chorobopisy hospitalizovaných pacientů. Patří zde jak vyšetření lékařem, tak vyšetření ošetřovatelské, případně vstupní vyšetření jinou osobou. Dalším vnitřním předpisem zdravotnického zařízení je frekvence a obsah zápisů do dokumentace pacienta. Patří zde stanovení četnosti lékařských vizit a záznamů všech profesních skupin, které pečují o pacienta (lékaři, všeobecné sestry, nutriční terapeuti, fyzioterapeuti, apod.). Obsahem následujícího standardu je stanovení, ţe nejméně jedenkrát denně bude pacient vyšetřen lékařem a o vyšetření provede záznam. Na odděleních intenzivní péče je lékař povinen vyšetření pacienta se zápisem provést nejméně dvakrát denně. Další standard řeší postup při předávání pacienta mezi směnami, nebo jednotlivými pracovišti. Při předávání pacientů mezi směnami je proveden záznam do dokumentace. Při překladu pacienta na jiné pracoviště se vypisuje ošetřovatelská překladová zpráva. Předávání pacienta se vţdy provádí na úrovni kvalifikovaných pracovníků. Poslední standard diagnostické péče stanovuje, ţe u kaţdého diagnostického či léčebného výkonu v celkové anestézii musí být provedeno předanesteziologické vyšetření dle metodického postupu. Je vypracován vnitřní předpis nemocnice, který je nutno dodrţovat Standardy péče o pacienty Zahrnuje osmnáct standardů (Marx, Vlček, 2009). První standard vyţaduje, aby kaţdý pacient u přijetí měl stanoven plán diagnostické, léčebné a ošetřovatelské péče. Tyto plány se upravují v souvislosti s vývojem zdravotního stavu pacienta. Další standard ukládá pravidelnost epikrízy, její obsah písemného záznamu a frekvence. Obsah dalšího standardu upřesňuje vedení ošetřovatelské dokumentace a poskytování ošetřovatelského procesu. Vše je zajištěno v ošetřovatelských standardech, kde jsou kritéria k poskytování ošetřovatelské péče a hodnocení. 20

21 Následný standard řeší postup při podávání celkové anestézie. Zdravotnické zařízení upravuje postup vnitřním předpisem. Součástí dalšího standardu je způsob vypracování operačního protokolu. Ten musí být vyhotoven bez odkladu po operaci. Předpis stanovuje náleţitosti protokolu. Náplní dalšího standardu je vedení pooperační dokumentace. Jsou zde informace o ţivotně důleţitých funkcích, vědomí, medikace a jiné závaţné okolnosti. Další standard pojednává o postupu při objednávání, skladování a likvidaci léčiv. Zahrnuje i řešení neobvyklých situací v této souvislosti. Následný standard řeší písemné vypracování postupu podávání léků u hospitalizovaných pacientů. Patří zde ordinování a podávání léků. Stanoví, kdo je oprávněný tyto úkony provádět, jaký je postup u hlášení neţádoucích účinku, pokyny pro podávání léčiv apod. Obsahem dalšího předpisu je záznam předepsaných a podaných léčiv v dokumentaci pacienta. Záznam dávkování, způsob podání a frekvence. Řeší ordinace telefonické, ústní. Nemocnice ve svém dalším předpisu specifikuje vybavení oddělení zdravotními prostředky, léčivy a pomůckami pro urgentní stavy. Personál je pravidelně školen. Léčiva neodkladné péče jsou dosaţitelná a kontrolována. Součástí dalšího standardu je objednávání a podávání stravy pacientům. Obsahem je aktuální seznam pouţívaných diet. Navazují další standardy na předchozí. Přesně definují odpovědnost za přípravu, skladování, distribuce a podávání stravy; upravují způsob skladování stravy donesené pacienty; stanovují intervaly zdravotních prohlídek u pracovníků podílejících se na přípravě stravy. Náplní dalších předpisů je dostupnost a organizace laboratorních sluţeb; radiodiagnostických a zobrazovacích vyšetření dle platné legislativy Standardy kontinuity péče Zahrnuje šest standardů (Marx, Vlček, 2009). Prvním je stanovení a realizace postupu pro zajištění kontinuity péče pacientům a koordinace činnosti zdravotnických pracovníků. Nemocnicí je vytvořen postup, který řeší návaznost zdravotní péče (konziliární sluţby, překlady apod.). Dalším předpisem se odstraňují mechanické, jazykové a ostatní bariéry, které brání dostupnosti či poskytování zdravotní péče. 21

22 Obsahem následujícího standardu je informovanost pacientů srozumitelným způsobem při propuštění či zajištění další péče. Informace o dietě, ambulantního sledování apod. Následný standard řeší vybavení pacienta propouštěcí zprávou v den ukončení hospitalizace. Jsou zde definovány náleţitosti této zprávy. Součástí dalšího předpisu je překlad pacienta do jiného zdravotnického zařízení. Je přesně stanoven postup překládajícímu lékaři, který se musí dodrţovat. Posledním standardem kontinuity péče je spolupráce s ambulantními zdravotnickými zařízeními, s lékaři primární péče a agenturami terénní domácí péče Standardy dodržování práv pacientů Zahrnuje pět standardů (Marx, Vlček, 2009). První stanovuje, ţe při přijetí do nemocnice je kaţdý pacient seznámen se svými právy. O tomto seznámení je proveden zápis do dokumentace pacienta. Patří zde informace o právu na soukromí, na poskytování péče, na informace o zdravotním stavu, na moţnosti rozhodování o poskytované zdravotní péči. Další standard řeší informovaný souhlas pacienta. Zdravotnické zařízení stanoví spektrum výkonů, u kterých je nutno souhlas odebrat písemně. Následující standard navazuje na předchozí. Všechny diagnostické a léčebné postupy kompetentní zdravotničtí pracovníci srozumitelně vysvětlí pacientovi. Informace obsahuje zdravotní stav, navrhovanou léčbu, výhody a rizika, alternativy, důsledky odmítnutí navrhovaného postupu. Součástí dalšího předpisu je edukace. Potřeby, rozsah, způsob, hodnocení a záznam o edukaci do dokumentace (dietní omezení, zaloţení stomie a další). Posledním standardem dodrţování práv pacientů je imobilizace a omezování pacientů. Vztahuje se na pouţívání omezovacích prostředků u neklidných či agresivních pacientů, kteří ohroţují sami sebe nebo své okolí. Tento předpis stanovuje indikace mechanického omezení, formu a způsob dokumentace pouţití omezovacích prostředků Standardy podmínek poskytované péče Zahrnuje šest standardů (Marx, Vlček, 2009). Prvním je, ţe zdravotnické zařízení dodrţuje národní a oborovou legislativu. Vrcholový management zařízení zajišťuje bezpečné prostředí pro personál, pacienty a návštěvy. Pravidelně jsou prováděny bezpečnostní audity, které jsou vyhodnocovány a dokumentovány. Všichni zaměstnanci musí být označení identifikací. 22

23 Dalším poţadavkem je, ţe nemocnice má vyhovující stavební a hygienické předpisy. Následující standard se zabývá pravidelnou kontrolou dodrţování protipoţární ochrany v souladu s platnou legislativou. Potřebný je vypracovaný poţární a evakuační řád. V areálu nemocnice platí zákaz kouření. Další předpis navazuje na předcházející. Řeší povinnost seznámení personálu v případě poţáru či nutné evakuace. Nutností je pravidelné proškolení personálu, revize a kontroly protipoţárních zařízení. Součástí dalšího standardu je potřeba náhradního elektrického zdroje, minimálně pro jednotky intenzivní péče a operační sály. Nutno doloţit záznamy o kontrolách. Posledním standardem podmínek poskytované péče je stanovení plánu preventivních prohlídek zdravotnických prostředků. Kaţdý tento prostředek musí mít inventární číslo, návod k obsluze, záznam o zaškolení personálu a záznam o preventivní kontrole Standardy managementu Zahrnuje pět standardů (Marx, Vlček, 2009). Prvním je vydání organizačního řádu. Je v něm přesně definována struktura nemocnice a rozsah pravomocí vedoucích pracovníků na jednotlivých stupních řízení. Je zde také stanovena forma komunikace. Tento řád vydává ředitel zdravotnického zařízení. Následný předpis je určen pro jednotlivá oddělení, která má písemně zpracované spektrum poskytované péče. Tento předpis obsahuje informace o rozsahu péče, personální obsazení, základní skladbu pacientů a jejich potřeb daného oddělení. Další standard má poţadavek, aby střední management komunikoval s vedením, zná organizační řád a plán rozvoje. Podílí se na zvyšování kvality v zařízení. Součástí dalšího standardu je, ţe vedení zdravotnického zařízení a personál jsou seznámení s posláním, cílem a strategií řízení své organizace Standardy řízení lidských zdrojů Zahrnuje sedm standardů (Marx, Vlček, 2009). Obsahem prvního je stanovení počtu kvalifikovaného personálu potřebného k zajištění zdravotní péče o pacienty a rozvoje kvalifikace pro dané pracovníky. Je zapotřebí dodrţet platnou legislativu. Druhý standard dává za úkol vedení osobního spisu u kaţdého zaměstnance, který obsahuje informace o jeho dosaţeném vzdělání. Další předpis určuje, jaké jsou povinnosti kaţdého pracovníka nemocnice. Tyto jsou stanoveny v náplni práce, které musí odpovídat realitě. 23

24 Součástí následujícího standardu je povinnost zapracování pracovníka. Délku, rozsah a náplň odpovídá pracovnímu místu. O tomto zapracování musí být písemný záznam. Další standard řeší kompetence všech pracovníků. Kaţdý, kdo poskytuje zdravotní péči, musí mít přesně stanovené konkrétní kompetence. Spektrum kompetencí je aktuální a jedenkrát ročně hodnoceno. Předposlední předpis se zabývá vypracováním plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně určení osobních ochranných pomůcek. Podmínkou je vstupní a periodické školení zaměstnanců, s následným záznamem. K poslednímu standardu řízení lidských zdrojů se řadí sledování spokojeností zaměstnanců. Ve většině případů se pouţívá dotazníková forma měření Standardy pro sběr a zpracování informací Zahrnuje šest standardů (Marx, Vlček, 2009). Mezi první patří povinnost nemocnice shromaţďovat data o počtu pacientů, diagnózách a výkonech všech oddělení. Tyto statistiky se analyzuji a srovnávají s ostatními zdravotnickými zařízeními. Další standard řeší, ţe součástí zdravotnické dokumentace je informace o identifikaci pacienta, diagnóze a postupech léčby. Nemocnice vytvoří směrnici, kde je přesně stanoveno, co má lékařská a ošetřovatelská dokumentace obsahovat. Identifikace pacienta (identifikační náramky), diagnózu, postup léčby, apod. Součástí následujícího předpisu je evidence včasnosti vyhotovení propouštěcí zprávy. Upřesňuje rozsah a formu. Obsahem dalšího standardu je, zda zdravotnické zařízení kontroluje dokumentaci. Jsou to tzv. audity dokumentace u hospitalizovaných či ambulantních pacientů. Předposledním předpisem je zachovávání důvěrnosti dat a informací. Posledním standardem pro sběr a zpracování informací je zajištění zabezpečení informací včetně integrity dat. Tento předpis určuje, kdo má přístup k informacím, kdo je oprávněn získat zdravotnickou dokumentaci pacienta a provádět v ní zápisy Standardy protiepidemických opatření Zahrnuje pět standardů (Marx, Vlček, 2009). Součástí prvního je, ţe nemocnice má vytvořený a zavedený proces k předcházení a šíření infekčních onemocnění, sníţení rizik nozokomiálních infekcí pacientů a profesionálních infekcí personálu. Nemocnice hlásí výskyt infekčních onemocnění, sleduje výskyt nozokomiálních a profesionálních nákaz. Provádí opatření ke sníţení všech těchto infekcí a nákaz. 24

25 Další standard řeší dodrţování hygieny rukou. Dodrţování zásad hygieny rukou je vhodným indikátorem kvality péče. Personál je pravidelně školen. Součástí dalšího standardu je dodrţování hygienických poţadavků pro příjem a ošetřování pacientů ve zdravotnickém zařízení. Je vypracován provozní řád, který obsahuje minimálně tyto náleţitosti. Příjem a ošetřování fyzických osob, zásady dezinfekce, sterilizace, manipulace s prádlem, se stravou, třídění a likvidace odpadů, úklidu, hlášení infekčních, nozokomiálních a profesionálních nákaz, bariérová ošetřovací technika, izolace pacientů a další. Předposlední standard stanovuje vypracování jednotných postupů pro hygienickoepidemiologicky významné situace. Poslední standard protiepidemických opatření stanovuje pravidelné školení personálu v oblasti této problematiky. Je povinné pro všechny zaměstnance nemocnice. 25

26 3 Ošetřovatelské standardy ve zdravotnickém zařízení Historie ošetřovatelských standardů sahá aţ do období krymské války ( ), kdy Florence Nightingalová vytvořila první standardy orientované na ošetřovatelský proces a stanovila indikátory kvality péče. V oblasti řízení kvality jsou standardy povaţovány za základ zdravotnické praxe 9. Význam ošetřovatelských standardů Ošetřovatelské standardy jsou neodmyslitelnou součástí systému řízení kvality. Jsou prostředkem k neustálému zvyšování kvality ošetřovatelské péče. Při nedodrţení standardů je ošetřovatelská péče riziková, ohroţuje pacienta na zdraví. Ošetřovatelské standardy jsou normou pro kvalitní ošetřovatelskou péči; lze objektivně hodnotit poskytnutou péči; poskytují pocit bezpečí pro pacienty a v neposlední řadě chrání nelékařský zdravotnický personál před neoprávněnou stíţností, jelikoţ lze dokázat, ţe dodrţují konkrétní standard. Standardy v ošetřovatelské péči dávají všem nelékařským zdravotnickým pracovníkům jistotu, ţe svoji práci vykonají lege artis a pacient nebude poškozený nesprávně provedeným výkonem. Zároveň představuje nenásilnou formou neustálé vzdělávání (Kontrová, Záčeková, Hulková, 2005). Standard, směrnice neboli norma Standardy poskytování kvalitní zdravotní péče jsou pro lékaře a nelékařské zdravotnické pracovníky popsané závazné normy. Můţeme je rozdělit na centrální a lokální. Centrální jsou vydané Ministerstvem zdravotnictví, které specifikují základní cíle, jako například koncepce ošetřovatelství, platná legislativa, etický kodex a podobně. Lokální standardy vycházejí z centrálních, ale vypracovává je dané zdravotnické zařízení. Je potřebné, aby střední management seznámil kaţdého zaměstnance s danými standardy (směrnicemi), které musí dodrţovat. Lokální standardy nesmí být v rozporu se standardy centrálními (Sestra 9/2009, 19)

27 Typy standardu Standardy ošetřovatelské péče je moţno rozdělit podle zaměření: Standardy zaměřené na strukturu, tzv. manaţerské standardy. Stanovují počty personálů, poskytování zdrojů, technické vybavení, informační systémy apod. Obvykle jsou nazvány jako směrnice. Je nutné, aby vycházely z platných legislativních norem. Standardy zaměřené na proces, tzv. řídící standardy. Stanovují závazné postupy pro ošetřovatelskou činnost a určují kvalitu ošetřovatelské péče. Zaměřují se na ošetřovatelský postup při výkonech a na ošetřovatelskou činnost v rámci ošetřovatelského procesu. Je zapotřebí, aby obsahovaly kritéria, která je třeba dodrţovat, aby bylo dosaţeno cíle daného standardu. Standardy zaměřené na výsledky, tzv. monitorovací standardy. Zaměřují se na celkové hodnocení kvality poskytované péče v dané nemocnici. Patří zde spokojenost pacientů, spokojenost personálu, výskyt neţádoucích jevů jako jsou pády pacientů, dekubity, nozokomiální nákazy a další 10. Obsah standardu V rámci metodiky tvorby standardů by měl kaţdý standard (směrnice) obsahovat (Kontrlová, Záčeková, Hulková, 2005). Zaměření, je zpravidla zakotveno v názvu standardu. Jde o určení oblasti ošetřovatelské péče, které se to týká. Míra závaznosti, znamená, pro koho je standard určený a kdo je povinný se jím řídit. Cíl, vyjadřuje poţadovaný výsledek kvality. Kritéria, jsou potřebná k dosaţení cíle standardu. Strukturální kritéria patří zde vše, co nelékařský zdravotnický pracovník potřebuje k provedení výkonu (pomůcky, dokumentaci a další) a způsob organizace práce těchto pracovníků na pracovišti

28 Procesuální kritéria vymezují přesný postup výkonu. Jsou to velmi podrobné části, které přesně definují, co je třeba udělat a v jakém pořadí, aby bylo dosaţeno cíle. Kritéria výsledků stanovují, jaký má být výsledný efekt poskytované péče. Toto kritérium je pro kontrolu poskytované péče z pohledu kvality nejdůleţitější. Hodnocení, je způsob měření dosaţené výsledného efektu standardu. Obsahem správně vytvořeného ošetřovatelského standardu jsou konkrétní a srozumitelné formulace. Potřebná kritéria, podle kterých se hodnotí jejich dosaţení a dodrţování. Cíle standardu jsou přesně definovány, nelékařský zdravotnický pracovník jim rozumí. Tito pracovníci mohou být za dodrţování ošetřovatelského standardu zodpovědní pouze tehdy, odpovídá-li standard potřebám a moţnostem daného pracoviště. Standard slouţí v ošetřovatelské péči také jako dokument u stíţností (viz Příloha č. 2). Ošetřovatelský audit Ošetřovatelský audit je nejefektivnější nástroj k neustálému zvyšování kvality ošetřovatelské péče. Je nedílnou součástí kaţdého standardu. To znamená, ţe ke kaţdému standardu je vypracován kontrolní list. Ten nejčastěji obsahuje dvě metody. První je pozorování, moţno vyuţít při kontrole dokumentace, interakce nebo praktických činností. Druhou metodou je dotazování. Toto dotazování je především směřováno na nelékařské zdravotnické pracovníky a pacienty. Součástí hodnocení jsou i kritéria struktury, procesu, výsledku a způsob jejich hodnocení. Důleţitá jsou i jména auditorů, datum a název pracoviště, kde audit proběhl. Součástí ošetřovatelského auditu je také monitorování a hodnocení celkové kvality poskytované ošetřovatelské péče. Patří zde sledování sestry při práci; dotazování se pacientů, kteří vyuţívají ošetřovatelské sluţby; měření účinnosti péče (např. kontakt mezi pacientem a sestrou); sledování, jak si skupinové sestry předávají pacienty mezi sluţbou a podobně (Škrla, Škrlová, 2003). Cílem auditu není kritizovat a vyhledávat chyby při výkonu nelékařských zdravotnických pracovníků, ale nalezení nedostatků v procesu a zajištění nápravy. Podstatou ošetřovatelského auditu je zdokonalování ošetřovatelské činnosti a tím zvyšování úrovně v péči o pacienty. To vše přispívá k dosaţení efektivní a kvalitní péče (Kontrová, Záčeková, Hulková, 2005). 28

29 4 Ekonomická a manažerská rozvaha Tvorba standardů kvality ve zdravotnictví není pro samotná zdravotnická zařízení finančně nákladná. Právě tyto standardy a hlavně jejich dodrţování můţe zabránit poškození pacienta. Pokud dojde k poškození zdraví pacienta, následně hrozí při stíţnosti soudní spor. Výsledkem takových sporů jsou vysoké finanční částky, kterých se právě poškození pacienti doţadují. Jsou to částky, které někdy dosahují aţ k milionům. Další, celkem významnou finanční zátěţí pro zdravotnické zařízení je akreditace, jejíţ podmínkou jsou mimo jiné i akreditační standardy kvality. Ve své bakalářské práci se jiţ zmiňuji o důleţitosti akreditace v současné době. Nejenom, ţe se zvyšuje image nemocnice, ale především je takové zdravotnické zařízení pro pacienty zárukou kvality a bezpečnosti poskytované péče. Konzultace a samotná akreditace, dle dostupných internetových informací 11 stojí nemocnici nezanedbatelné finanční náklady. Pokud je zařízení pouze ambulantní, cena se počítá ,- Kč za jeden auditoroden a administrativní poplatek činí ,- Kč. Při počtu třech auditorů, kteří provádějí akreditační šetření dva dny, celková cena je ,-Kč. Cena akreditačního šetření u lůţkových zdravotnických zařízení se odvíjí od počtu oddělení, ošetřovacích jednotek a počtu lůţek. Pokud má nemocnice počet oddělení 15, 20 ošetřovacích jednotek a 800 lůţek, cena je ,- Kč + 20 % DPH. Z daných příkladů je zřejmé, ţe samotné vypracování standardů kvality pro zdravotnické zařízení není nákladné. Akreditační šetření a poškození zdraví pacienta s moţným soudním vyrovnáním ekonomické náklady dané nemocnici podstatně zvyšuje. Náměstek ošetřovatelské péče patří mezi vrcholový management daného zdravotnického zařízení. Vykonává řízení ošetřovatelských sluţeb, včetně kontroly, hodnocení a udrţování kvality. Spolu s referentem kvality a středním managementem se podílí na tvorbě standardů ošetřovatelské péče, ošetřovatelské dokumentace a pracovních postupů

30 Vrchní sestra, která má úroveň středního manaţera, je zodpovědná za dodrţování kvality ošetřovatelské péče daného oddělení. Klade velký důraz na kvalitu ošetřovatelských sluţeb, to znamená, především dodrţování standardů, kterou kontroluje přímou účastí v ošetřovatelském týmu. Ten tvoří staniční sestra, skupinová sestra a pomocný zdravotnický personál. 30

31 PRAKTICKÁ ČÁST 5 Metodika výzkumu 5.1 Výzkumná metoda Ve výzkumné části bakalářské práce byl k získání potřebných dat pouţit typ kvantitativního výzkumu. Byla zvolena metoda dotazování technikou anonymního nestandardizovaného dotazníku. Zkoumaný soubor tvořily všeobecné sestry, porodní asistentky a zdravotní asistenti. Výzkum probíhal v Nemocnici s poliklinikou Karviná Ráj, v prosinci Celkem bylo osloveno 100 respondentů. Dotazníkovému šetření předcházelo písemné schválení náměstkyně pro ošetřovatelskou péči této nemocnice, Mgr. Andrey Kopáčkové (viz Příloha č. 1). Dotazník, obsahoval 18 otázek. O srozumitelnosti jsem se přesvědčila na svém pracovišti, kdy jsem dotazník rozdala svým pracovníkům. Poté jsem oslovila 100 respondentů na jednotlivých pracovištích dané nemocnice. 5.2 Charakteristika dotazníku Poloţky dotazníku lze rozdělit do čtyř souborů. Prvních pět (1 5) dotazů má charakter informativní (věk, pohlaví, délka praxe, dosaţené vzdělání, pracovní pozice). Následnou část tvoří tři (6 8) otázky, které zjišťují informovanost o standardech ošetřovatelské péče (význam pojmu, zda jsou standardy na pracovišti, zda se dotazovaný personál podílí na tvorbě). Třetí část šetření tvoří tři (9 11) otázky, které poskytují informaci o dodrţování standardů ošetřovatelské péče (jestli napomáhají standardy ke zkvalitnění péče, zda jsou dodrţovány a závazné při práci). Čtvrtý soubor obsahuje čtyři (12 15) otázky, které jsou zaměřené na zjištění, jakým způsobem je personál seznámen se zaváděním nových ošetřovatelských standardů (kým, jakou formu preferuje, způsob seznámení se standardem). Pátá část (16 17) souboru zahrnuje dotazy, zda tvorba ošetřovatelských standardů ovlivňuje zvýšenou bezpečnost pacientů a zabránění skoro chybě v péči o pacienty. To znamená, ţe ošetřovatelské standardy napomáhají k tomu, aby nedošlo k poškození zdraví 31

32 pacienta. V závěrečné části (18) nabízím respondentům prostor k moţnosti pozměnění současných ošetřovatelských standardů. 32

33 6 Hodnocení výzkumu Výsledky provedeného výzkumu byly pro přehlednost vyhodnoceny a uvedeny v tabulkách a grafech (viz Příloha č. 3). 33

34 6.1 Vyhodnocení dotazníku 1. Věk respondentů Věková kategorie do 25 let je zastoupena u všeobecných sester, porodních asistentek a zdravotnických asistentů 3 %. Věk let byl označen u 29 % respondentů. Nejpočetněji je zastoupena věková hranice let, označilo ji 43 % respondentů. Rozmezí 45 a více let, je s počtem 25 %. Tabulka č. 1 Věk respondentů odpovědi počet počet v % do 25 let let let a více let celkem Graf č. 1 Věk respondentů 34

35 2. Pohlaví Z celkového počtu 100 oslovených respondentů tvoří pouze ţeny, vzhledem ke svému pracovnímu zařazení. Výzkumu se tudíţ nezúčastnil ţádný muţ. Tabulka č. 2 - Pohlaví odpovědi počet počet v % žena muž 0 0 Graf č. 2 - Pohlaví 35

36 3. Délka praxe Praxi do 5 let mají 3 % respondentů rozmezí 6 10 let vykonává 11 % respondentů let označilo 37 % účastníků výzkumu a 21 a více let pracuje v nemocnici 49 % dotazovaných nelékařských zdravotnických pracovníků. Tabulka č. 3 Délka praxe odpovědi počet počet v % do 5 let let let a více let celkem Graf č. 3 Délka praxe 36

37 4. Nejvyšší dosažené vzdělání dotazovaných Středoškolského vzdělání dosáhlo 39 % dotazovaných, pomaturitní specializační studium absolvovalo 46 % respondentů. Vyšší odborné uvádí 5 % dotazovaných a 10 % oslovených označilo vysokoškolské studium. Tabulka č. 4 Nejvyšší dosaţené vzdělání odpovědi počet počet v % středoškolské pomaturitní specializační studium vyšší odborné 5 5 vysokoškolské celkem Graf č. 4 - Nejvyšší dosaţené vzdělání 37

38 5. Pracovní pozice zdravotníků Všeobecnou sestru uvádí 90 % respondentů. Porodních asistentek uvedlo 8 % dotazovaných a zdravotnický asistent/ka je zastoupen pouze ve 2 %. Tabulka č. 5 - Pracovní pozice zdravotníků odpovědi počet počet v % všeobecná sestra porodní asistentka 8 8 zdravotnický asistent/ka 2 2 celkem Graf č. 5 - Pracovní pozice zdravotníků 38

39 6. Zda jsou na pracovišti standardy ošetřovatelské péče Všech 100 dotazovaných respondentů odpovědělo ano. Tabulka č. 6 - Zda jsou na pracovišti standardy ošetřovatelské péče odpovědi počet počet v % ano ne 0 0 celkem Graf č. 6 - Zda jsou na pracovišti standardy ošetřovatelské péče 39

40 7. Podíl na tvorbě ošetřovatelských standardů uvedlo ne. Na tvorbě ošetřovatelských standardů se podílí 39 % dotazovaných, 61 % zdravotníků Tabulka č. 7 - Podíl na tvorbě ošetřovatelských standardů odpovědi počet počet v % ano ne celkem Graf č. 7 - Podíl na tvorbě ošetřovatelských standardů 40

41 8. Význam pojmu Standard ošetřovatelské péče Stanovenou profesní normu označilo 70 % respondentů, návod k ošetřovatelským výkonům odpovědělo 28 % dotazovaných. 2 % označilo dokument, nařízený vedením nemocnice a význam pojmu s označením nevím je 0 %. Tabulka č. 8 - Význam pojmu Standard ošetřovatelské péče odpovědi počet počet v % stanovená profesní norma kvality poskytované péče návod k ošetřovatelským výkonům dokument, nařízený vedením nemocnice nevím 0 0 celkem Graf č. 8 - Význam pojmu Standard ošetřovatelské péče 41

42 9. Názor, zda standardy ošetřovatelské péče ovlivňují zkvalitnění péče o nemocné Názor, ţe standardy ovlivňují zkvalitnění péče o nemocné, odpověděli dotazovaní takto. Určitě ano označilo 29 %, snad ano odpovědělo 48 %. Moţnost spíše ne zvolilo 11% a ne, je to zbytečné odpovědělo 12 % respondentů. Tabulka č. 9 - Názor, zda napomáhají standardy ošetřovatelské péče ke zkvalitnění péče o nemocné odpovědi počet počet v % určitě ano snad ano spíše ne ne, je to zbytečná administrativa celkem Graf č. 9 - Názor, zda napomáhají standardy ošetřovatelské péče ke zkvalitnění péče o nemocné 42

43 10. Závaznost standardů ošetřovatelské péče Na dotaz, jestli je práce dle standardu pro dotazované závazná, odpovědělo 82 % ano, ne označilo 16 % zdravotníků. 2 % oslovených respondentů nejsou přesvědčeni. Tabulka č Jestli je práce dle standardu ošetřovatelské péče pro respondenty závazná odpovědi počet počet v % ano ne nejsem přesvědčený/á 2 2 celkem Graf č Jestli je práce dle standardu ošetřovatelské péče pro respondenty závazná 43

44 11. Dodržování postupů ošetřovatelských standardů v práci Na dotaz, zda dodrţují při své práci postupy, dle ošetřovatelských standardů, odpovědělo 80 % ano, ne označili 4 %. Moţnost pouze, kdyţ je audit, zvolilo 16 % dotazovaných. Tabulka č Zda dodrţují zdravotníci při své práci postupy, dle ošetřovatelských standardů odpovědi počet počet v % ano ne 4 4 pouze, když je audit celkem Graf č Zda dodrţují zdravotníci při své práci postupy, dle ošetřovatelských standardů 44

45 12. Preference formy ošetřovatelských standardů Zaměřuji se na preferenci formy ošetřovatelských standardů. V elektronické podobě na internetu preferuje 7 % dotazovaných, 93 % vyhovuje v písemné formě na určeném místě. Tabulka č Preference formy ošetřovatelských standardů odpovědi počet počet v % elektronická podoba na internetu písemná podoba na určeném místě celkem Graf č Preference formy ošetřovatelských standardů 45

46 13. Postup u nového standardu ošetřovatelské péče Otázka zkoumá, jakým způsobem se personál seznamuje s novým ošetřovatelským standardem. 86 % si nejprve standard přečte a pak podepíše, nečte a jen podepíše 11 % dotazovaných. Poslední moţnost, ţe čte standard a podepíše před auditem, uvedlo 3 % respondentů. Tabulka č Postup u nového standardu ošetřovatelské péče odpovědi počet počet v % nejprve si přečtu a pak podepíšu nečtu, podepíšu, že jsem seznámen/a čtu a podepíšu před auditem celkem Graf č Postup u nového standardu ošetřovatelské péče 46

47 14. Kdo provádí na oddělení seznámeni s novým standardem ošetřovatelské péče Zde je znázorněno, kým je personál seznámen s novým ošetřovatelským standardem. Vrchní sestra byla uvedena v 51 % případů, staniční sestra v 39 %. Na samostatné aktivitě dotazovaných bylo zaškrtnuto 10 % odpovědí. Tabulka č Kdo provádí na oddělení seznámeni s novým standardem ošetřovatelské péče odpovědi počet počet v % vrchní sestrou staniční sestrou záleží na mé aktivitě celkem Graf č Kdo provádí na oddělení seznámeni s novým standardem ošetřovatelské péče 47

48 15. Kdy dotazování používají standardy ošetřovatelské péče Na dotaz, kdy nejčastěji respondenti pouţívají ošetřovatelské standardy, bylo odpovězeno. Při převedení na jiné pracoviště označili 2 % dotazovaných, běţně v denní praxi uvedlo 34 %. 50 % pouţívá při výkonu, který dlouho nedělal/la. U nového výkonu označilo nejčastější pouţívání standardů 14 % oslovených. Tabulka č Kdy dotazování pouţívají standardy ošetřovatelské péče odpovědi počet počet v % při převedení na jiné pracoviště 2 2 běžně v praxi při výkonu, který jsem dlouho nedělala při výkonu, který je novinkou celkem Graf č Kdy dotazování pouţívají standardy ošetřovatelské péče 48

49 16. Zvýšení bezpečnosti pacienta na pracovišti zavedením ošetřovatelských standardů Otázka zkoumá, zda zavedením ošetřovatelských standardů se zvýšila bezpečnost pacientů. Ve 42 % případů odpověděli respondenti ano, ne označilo 58 % dotazovaných. Tabulka č Zda se zvýšila bezpečnost pacienta na pracovišti zavedením ošetřovatelských standardů odpovědi počet počet v % ano ne celkem Graf č Zda se zvýšila bezpečnost pacienta na pracovišti zavedením ošetřovatelských standardů 49

50 17. Význam ošetřovatelských standardů v prevenci skoro chyby v péči o pacienta Otázka zkoumá, zda díky zavedeným ošetřovatelským standardům bylo zabráněno skoro chybě v péči o pacienta. To znamená, ţe ošetřovatelské standardy mi napomáhají k tomu, abych nepoškodila zdraví pacienta. Ano odpovídá 21 %dotazovaných, 79 % označilo ne. Tabulka č Zda se stalo, ţe díky vytvořeným ošetřovatelským standardům bylo zabráněno skoro chybě v péči o pacienta odpovědi počet počet v % ano ne celkem Graf č Zda se stalo, ţe díky vytvořeným ošetřovatelským standardům bylo zabráněno skoro chybě v péči o pacienta 50