Lekce 14: Opakování - matka moudrosti

Transkript

1 Lekce 14: Opakování - matka moudrosti Teoretický úvod: Jak něco řeknete je cca 5x důležitější než to, co řeknete. Neznámý Cíl lekce: Opakování komunikace Časový plán: Opakování pojmu komunikace 10 min Aktivita Řečníci 15 min Aktivita Setkání mimů II 15 min Pomůcky: Papíry, tužky Krátký úryvek jednoduššího textu Kartičky situací (Příloha 03) Rozvoj podnikatelských dovedností na ZŠ ve Zlínském kraji

2 1 V minulé hodině jsme ukončili téma komunikace a dnes si to všechno zopakujeme. Dokážete si ještě vzpomenout na nějaké příklady komunikace? Jak komunikaci dělíme? Komunikaci dělíme na: verbální neboli slovní neverbální neboli mimoslovní paraverbální neboli zvuková Uveďte příklady slovní, zvukové a mimoslovní komunikace. Důležitou součástí slovní (verbální) komunikace je aktivní naslouchání. Pamatujete si ještě, co to je aktivní naslouchání? Není to jen poslouchání toho, co ten druhý říká. Jde tu především o porozumění a pochopení jeho sdělení. Jak můžeme při aktivním naslouchání dát tomu druhému najevo, že nás zajímá, že mu rozumíme, že jej vnímáme a chápeme? Je to například: Přikyvování hlavou s občasným souhlasným ano, hm, rozumím. Občas shrneme vlastními slovy to, co slyšíme: Jestli tomu správně rozumím, říkáte, že a podobně. Tím si také ověříme, že správně chápeme to, co jsme slyšeli. Zeptám se na to, čemu nerozumím, co potřebuji doplnit. Musím si dát pozor na nevhodné vyptávání. Vyjádřím, že chápu, co druhý cítí. Např. Chápu, rozumím, to bylo asi nepříjemné. Vyjádřením našeho porozumění se druhá osoba často stane otevřenější a víc se nám svěří. Co je to zvuková (paraverbální) komunikace?

3 Zvuková komunikace znamená, že informace sděluji pomocí svého hlasu. Co patří do zvukové komunikace? Tak například jestli větu řeknu potichu nebo nahlas, na které slovo ve větě položím důraz, jestli mluvím vysokým pisklavým hlasem nebo naopak hlubokým hlasem. A co slovní vata? Co byste mi řekli o ní? 2 Dnes si procvičíme a ukážeme, jak je důležité umět zacházet s tónem svého hlasu, který ovlivňuje, zda nám ostatní budou dobře a správně rozumět. Také si povíme něco o tom, jak se změní význam našeho sdělení, když budeme měnit tón našeho hlasu. V první části aktivity jedna skupina představuje pozorovatele, druhá pak řečníky. Pozorovatelé naslouchají se zavřenýma očima textu (jakýkoliv text z učebnice, časopisu, knihy apod.), který předčítají střídající se řečníci podle pokynů učitele: stále stejnou rychlostí, s proměnlivou rychlostí, monotónně (stejná výška tónu), s patřičnou intonací, s proměnlivou výškou tónu, bez pauz, s pauzami, úplně bez důrazu, s nadměrným důrazem na každé slovo, příliš potichu, příliš nahlas, Poté necháme skupiny řečníků a pozorovatelů vyměnit. Nakonec libovolný dobrovolník nebo dobrovolníci přečtou text tak, jak si myslí, že by měl správně znít, případně ho ještě jednou přečteme dětem sami. Ve druhé části aktivity si každé z dětí připraví nějakou krátkou větu, přísloví, myšlenku nebo nějaké heslo. Poté vyzveme dobrovolníky, aby přednesli svůj výrok dvěma způsoby, kdy budou klást důraz pokaždé na jiné slovo. Ostatní budou mít zavřené oči a budou vnímat, jak se mění význam řečené věty při přesunu důrazu. Poté se jich zeptáme, co si myslí, že chtěl řečník v prvním i druhém případě zdůraznit.

4 Aktivitu uzavřeme krátkou reflexí, jejímž cílem je upozornit děti na základní pravidla srozumitelnosti našeho slovního projevu (využití našeho hlasu to, že bychom měli mluvit tak, aby nám všichni dobře rozuměli (dostatečná síla hlasu, správně pokládaný důraz a pauzy, nepoužívání slovní vaty apod.). Pro reflexi je možné využít otázek typu: K čemu slouží zdůraznění slova? Dokázali jste u všech poznat, na které slovo přesunul důraz? Ve kterém případě byla změna významu hodně zřetelná? Kdo mluví hezky důrazně? Kdo o sobě ví, že by měl mluvit důrazněji? Jaký hlas se vám dobře poslouchá? 3 Co byste mi mohli říct o mimoslovní (neverbální) komunikaci? Mimoslovní komunikaci se někdy říká řeč těla. Dává najevo naše pocity, nálady, přání, snahu o sblížení, a to pomocí obličeje, očí, rukou, projevy celého těla. Zatímco slova volíme vědomě, přemýšlíme o tom, co řekneme, mimoslovně komunikujeme nevědomě, automaticky. Součástí mimoslovní (neverbální) komunikace je mimika obličeje. Dokázal by někdo z vás vysvětlit význam slova mimika? Kdo nám ukáže, co pomocí mimiky můžeme vyjádřit? Je to výraz tváře, který tvoříme tak, že stahujeme obličejové svaly. Výrazem obličeje můžeme vyjadřovat své pocity a aktuální nálady smích, pláč, radost, údiv, obdiv, pochyby apod. Nejvýznamnější roli přitom hrají oči. Co si představíte pod pojmem gestika? Předveďte nějaká gesta. Gestika představuje dorozumívání pomocí gest. Někdy jí bývá přezdíváno mluva rukou. Samotné gesto představuje posunek, tělesný pohyb, který něco vyjadřuje nebo dává najevo. Spoustu informací si předáváme i dotekem. Komunikovat dotekem můžeme různě (pohlazení, poplácání, polibek atd.). Nejčastěji komunikujeme podáním ruky při seznámení, při pozdravu, při rozloučení, při gratulacích apod. Jak by mělo vypadat správné podání ruky?

5 4 Všechny vás vítám ve druhém kole setkání mimů, kde máte výjimečnou příležitost si vyzkoušet, jaké to je, když se pokoušíte něco ostatním sdělit a nemůžete přitom mluvit. Dnes ale nebudete spolupracovat s kamarády. Tentokrát jednoho z mimů bude představovat každý z vás. Děti posadíme do kruhu. Do losovací nádoby umístíme kartičky situací (viz příloha č. 03): Přijde ti dopis a v něm je radostná a překvapující zpráva. Cvičíš a roztrhne se ti zip na kalhotách. Jsi ve sprše, namydlíš se a přestane téct voda. Chceš si sednout na židli, ale posadíš se jen na kraj a spadneš. Jsi v lese a sedneš si do kopřiv. Jsi v čekárně u zubaře. Jsi na zastávce, je ti zima a autobus stále nejede. Máš hrozný hlad. Telefonuje ti kamarád a vypráví ti humornou historku. Lížeš zmrzlinu a ona ti upadne na šaty. Plaveš a chytne tě křeč do nohy. Ve vlaku přijde průvodčí a ty nemůžeš najít lístek. Jedeš na bruslích a pod nohama se ti motá pes. Jíš špagety. Něco slepuješ sekundovým lepidlem a omylem si slepíš prsty. Utíráš nádobí, spadne talíř a rozbije se. Necháme všechny děti, ať si z nádoby vytáhnou kartičku s úkolem. Kartičku si skrytě přečtou a pak ji schovají. Ostatním pantomimicky (je povoleno používat zvuky) postupně předvedou, co bylo na kartičce napsáno. Zbytek třídy se snaží uhodnout, o jakou situaci se jedná. Po uhodnutí necháme děti podle časových možností vystřídat. Aktivitu uzavřeme krátkou reflexí, jejímž cílem je zopakovat základy neverbální komunikace. Pro reflexi je možné využít otázek typu: Bylo těžké nemluvit? Bylo pro někoho těžké vyjádřit situaci? Bylo těžké uhádnout, o jakou situaci se jednalo? Které části těla používáme k řeči bez mluvení? Co poznáme z výrazu obličeje?