Asijské země včera, dnes a zítra. kolektiv autorů

Transkript

1 Asijské země včera, dnes a zítra kolektiv autorů

2 OBSAH ÚVOD GEOGRAFIE Rozloha Číny Počet obyvatel Hlavní město Administrativní členění Hongkong Macao Taiwan Povrch Vodstvo Podnebí Zemědělská půda Nerostné zdroje Fauna a flóra EKONOMIKA Velikost čínského HDP Dvě Číny POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY Politický systém v Číně Orgány státní moci Čínská ústava Politické strany Komunistická strana Číny Zahraniční politika Vztahy se sousedními zeměmi Vztahy s rozvojovými zeměmi

3 3.7 Čína a Evropská unie MEZILIDSKÉ VZTAHY A RODINA Rodina v Číně, Japonsku a Koreji dnes Výchova dětí Politika jednoho dítěte v ČLR Svatební zvyklosti JAZYKY V ČÍNĚ Mandarínština versus putonghua Čínské znakové písmo Reforma čínského znakového písma ve 20. století Čínské znaky Nejvýznamnější čínské jazyky (skupiny dialektů) VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČÍNĚ Čínská úcta ke vzdělanosti Systém vzdělávání Povinná školní docházka Školy pro dospělé Soukromé školy Církevní školy Speciální pedagogika Investice do vzdělávání, aktivní spolupráce se světem v oblasti vzdělávacích výměn Vědecký a technický rozvoj Číny ČINSKÝ STYL PRÁCE Přidělování pracovních míst v komunistické Číně Vedlejší produkt ekonomického boomu nezaměstnanost Platové ohodnocení Pracovní doba ROVNOST POHLAVÍ V ČÍNĚ Ženy v minulosti Emancipace žen v čínské společnosti

4 8.3 Ženy a zaměstnání Problémy spojené s postavením žen ve společnosti Ženy v Japonsku a Koreji OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Vážným problémem je znečištění ovzduší Voda a životní prostředí Čínská vláda přikládá velkou důležitost ochraně životního prostředí Povědomí veřejnosti o ochraně životního prostředí Zájmy rozvojových zemí při vyjednávání dohod o změně klimatu ČÍNA A MÉDIA Tisk Televize a rozhlas Internet Cenzura Film ŽIVOTNÍ STYL A ZÁBAVA Noční život v Číně Karaoke bar Pekingské divadlo Park Kořeny fotbalu jsou v Číně Bojová umění Závody Dračích lodích ČÍNSKÁ KUCHYNĚ Čínská kuchyně je považována za kulturní umění Jednotná čínská kuchyně Severní oblasti Pekingská kuchyně Jižní oblasti - Kantonská kuchyně Východní oblasti - Šanghajská kuchyně

5 Západní oblasti - Sečuánská kuchyně Japonská a korejská kuchyně Čínské restaurace Zajímavosti čínské kuchyně

6 ÚVOD Čína - tajemná a neznámá, obestřená rudou barvou komunistické ideologie. Do nedávné doby dění v Číně zajímalo jen odborníky a nadšence. Většinu laické veřejnosti odrazoval fakt (nejen) geografické nedostupnosti, ale i ona skutečnost, že Čína je rudou zemí. Dnes je situace jiná: kurzy čínštiny jsou stále víc a víc žádané, studenti místo studia na Oxfordské univerzitě upřednostňují Peking a Šanghaj, titulky v novinách se předbíhají v použití slov Čína a čínský. Ve velice krátké době třiceti let se z agrární společnosti a rozvojové země stala průmyslová velmoc a ekonomický gigant globálního měřítka. Tak jako se dvacáté století označuje jako Americké, je už nyní jednadvacáté století označováno jako Čínské. To, že Čína za nedlouho dobu bude udávat takt celosvětovému dění, je nezpochybnitelným faktem. Mnoho z nás se ovšem nestihlo připravit, Čína díky své dlouhodobé politice izolovanosti a ekonomické nevýznamnosti byla mimo hlavní úhel zájmu. Povědomí, které o Číně máme, je mnohdy pozůstatkem třeba i přes padesát let starých učebnic. Z novin se na nás hrne nepřeberné množství informací, majících často apokalyptický charakter: nezvladatelná demografická situace, invaze komunistického režimu, levné produkty postavené na otrocké práci dětí apod. Mezi veřejností koluje mnoho nezodpovězených otázek, které často nahánějí strach. Otázkou zůstává, jestli je tento postoj opodstatněný. Naším úkolem bylo některé z těchto otázek zodpovědět, nebo alespoň vyjasnit pozadí, které jim dalo vzniknout. Publikace není vytvořená jako vyčerpávající zdroj informací, ale jako rozcestník pomáhající se zorientovat a utřídit si základní informace o této zemi. Čína, Japonsko a Korea (Jižní) jsou si země blízké a přece vzdálené. Pro zajímavost, odlehčení, ale i jako lepší zasazení do kontextu se věnujeme všem třem zemím s tím, že největší pozornost je 5

7 věnována Číně (pokud není uvedeno jinak, informace se týkají jen kontinentální Číny nikoli Taiwanu). Pro zopakování a utřídění čteného textu jsou za každým oddílem umístěny otázky. Díky velké rozmanitosti a neobvykle rychlému tempu vývoje ve východní Asii není v moci žádné publikace podat úplný obraz, a tak se o to nesnažíme ani my. V důsledku komparace velkého množství informací jen do několika málo stránek bylo možné načrtnout jen základní problematiku, ale věříme, že Vám v dalším studiu pomůže citovaná literatura a zdroje uvedeném na konci publikace. Brožura bude v průběhu času zdokonalována a doplňována o další informace, ale i tak doufáme, že Vám toto první vydání pomůže najít informace, které hledáte. Učení je jako plavání proti proudu - ustaneš na chvíli a vrátíš se o míli. čínské přísloví 6

8 Je bláznem ten, kdo se dívá na prst, jež mu ukazuje Měsíc. čínské přísloví 1 GEOGRAFIE 1.1 Rozloha Číny Nemusíme o Číně vědět mnoho, ale jedno se nám vybaví snad vždycky, a to, že Čína je veliká. Hned po Rusku a Kanadě je rozlohou třetím největším státním celkem na světě. V číselném vyjádření má Říše středu km 2 (bez Taiwanu). Číslo je to veliké, ale bez kontextu nic neříkající. Pro přiblížení a správné pochopení velikosti Číny uveďme příkladem rozlohu celé Evropy, která se svými km 2 zabírá téměř stejné území jako ČLR. A jako méně úměrný příklad si můžeme na pomoc vzít naši malou Českou republiku, protože jejích km 2 se musí vedle Číny cítit jen kapkou v moři. Mapa Čínské lidové republiky

9 1.2 Počet obyvatel Ač je Čína třetím největším státem světa, rozhodně to neplatí pro počet obyvatel, kde její prvenství může ohrožovat snad jen Indie. Je to další všeobecně známá informace: Čína je nejlidnatějším státem světa. Co to vůbec znamená? Další obrovské číslo osob (údaj uveřejněný k roku 2009). Pro srovnání, Evropa s přibližně stejnou rozlohou má odhadem jen obyvatel. Stejně jako kdekoli jinde na světě můžeme i v Číně najít místa s větší hustotou osídlení, ale i s menší. Nejvíce lidí je soustředěno ve městech v přímořských oblastech na východě, kde může žít více jak 400 obyvatel na km 2. A protože Čína byla vždy zemí velkých kontrastů - opakem přelidněného východního pobřeží jsou západní oblasti hor a pouští, kde se hustota osídlení snižuje až na méně než 10 lidí na km 2. Na dnešním území Čínské lidové republiky žije mnoho národnostních skupin. Pokud tedy mluvíme o Číňanech, můžeme tím buď myslet člověka jakéhokoli etnika žijícího v ČLR, nebo lidi žijící krátkodobě i dlouhodobě mimo území ČLR, ale udržující si čínské občanství. V užším slova smyslu se k označení Číňan pojí příslušníci národu Chan. Národ Chanů je nepočetnějším etnikem a jeho příslušníci nejčastěji patřili k vládnoucím dynastiím v Číně. 1.3 Hlavní město Dalším oblíbeným encyklopedickým heslem je hlavní město. Kdo by už někdy neslyšel o Pekingu, Bej-jingu či snad Pej-ťingu. Jak to vlastně je, které z těch tří měst je to hlavní, je to jedno město, dvě nebo tři? V laické veřejnosti občas v této otázce panuje nejistota a neshody. Bej-jing je přepis názvu hlavního města z čínských znaků do latinky, který se čte 8

10 jako Pej-ťing. A právě z Pej-ťingu vzniklo naše všeobecně uznávané evropské označení Peking. Peking je považován za jedno z nejkrásnějších měst světa. Přestože byl starobylý a malebný charakter Pekingu do značné míry zničen v době industrializace po roce 1949, zůstalo zde mnoho odkazů na dávnou kulturu. Od drobnějších budov až po monumentální staré restaurace a centra tradičních čínských umění. Nejimpozantnější z těchto památek je však beze sporu Zakázané město, respektive Císařský palác z 15. století a taoistický komplex Chrámu Nebes, který je od roku 1918 přístupný veřejnosti. Vše staré a tradiční je zde vystaveno působení moderních vlivů, kde si vedle monumentálních mrakodrapů a moderní architektury musí hledat své nové místo. Ačkoli je Peking hlavním městem Číny, není městem největším. Tím je Šanghaj. Toto kdysi malé rybářské město v ústí Velké řeky se rozrostlo v obrovskou metropoli a jedno z největších stavenišť světa. Šanghaj dnes představuje finanční a hospodářské centrum země. 1.4 Administrativní členění Řízení tak obrovského území jako je ČLR je založeno na řadě správních úrovní. Na první úrovni se nachází dvacet dva provincií, posléze pět autonomních oblastí, čtyři města pod ústřední správou a dvě zvláštní administrativní oblasti (Hongkong a Macao). 9

11 1.4.1 Hongkong Problém ostrovní oblasti Hongkongu nastal v 19. století, kdy se po opiových válkách stal britskou kolonií. Roku 1898 byla mezi Velkou Británií a tehdejší čínskou říší sepsána smlouva, která na 99 let toto území pronajala a dala do správy Britům. V roce 1997 bylo toto území oficiálně a s velkou slávou navráceno zpět pod správu ČLR. Navrácení Hongkongu nebylo vůbec jednoduchou záležitostí, protože na každém území probíhal vývoj v posledních 99 letech odlišně. Po dlouhých jednáních se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou 1. července 1997 stalo Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR. V tomto společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady jedna země, dva systémy, kterou navrhl pokrokový čínský politik Ten Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane nezměněn po 50 let, tedy až do roku

12 1.4.2 Macao Situace v Macau, byla obdobná jako v Hongkongu. Po první opiové válce v letech se Portugalci usazení v přístavu Macao rozhodli využít situace oslabené čínské vládnoucí dynastie. Byla podepsána pro Čínu nevýhodná smlouva, která stanovila, že Portugalsko bude spravovat Macao a přilehlé oblasti na věky jako kterékoliv jiné jim ovládané území. Tato situace trvala až do roku 1999, kdy po vzájemné dohodě čínské a portugalské vlády došlo k prohlášení, kterým se Macao navrátilo zpět pod nadvládu ČLR. Stejně jako v Hongkongu je i zde uplatňována zásada jedna země, dva systémy Taiwan Není Čína jako Čína. Pokud dnes chceme mluvit o Číně, je důležité specifikovat o které. Buď o Čínské lidové republice, nebo jen o Čínské republice. ČLR představuje kontinentální území spolu se zvláštními administrativními oblastmi Hongkongem a Macaem. Čínská republika je naopak ostrovním státem na dnešním Taiwanu a k němu přilehlých ostrovech. Taiwan byl tradičně pokládán za část území Číny, ale na přelomu 19. a 20. století se dostal pod nadvládu Japonska, která trvala až do konce druhé světové války. Japonsko jakožto poražený stát muselo Taiwan vrátit Číně. Jednota ale netrvala dlouho. Roku 1949 byla tamější čínská vláda (nazývaná Kuomitang) poražena v občanské válce komunisty a musela se stáhnout právě na Taiwan. Od této chvíle počíná poněkud kontroverzní vztah mezi Čínskou lidovou a Čínskou republikou. ČLR považuje Taiwan za svou odpadlou provincii a neuznává zdejší vládu, kdežto Čínská republika tvrdí, že ona je reprezentací Číny, ale jen dočasně ztratila kontrolu nad částí svého území. Oběma vládám šlo vždy o sjednocení celé Číny, ale poslední dobou je diskutována i otázka Taiwanské samostatnosti. 11

13 Pro Číňany z ČLR je otázka Taiwanu vysoce citlivým tématem. Pokud chcete o Číně mluvit, je vždy důležité zdůraznit, že mluvíte o Čínské lidové republice. Kdybyste řekli jen Čínská republika, odkazovali byste se tak na Taiwan, jehož samostatnost ČLR neuznává. Mohli byste tím své přátele či kolegy značně urazit. Je dobré na toto pravidlo pamatovat i v písemném styku, pro který platí stejné zvyklosti. Pokud se přeci jen chcete svých čínských kolegů zeptat na jejich názor, není to nemožné, ale vždy dbejte na uvolněnou a přátelskou atmosféru, nejlépe při soukromém hovoru. Přesto jestli tak učiníte, je více než pravděpodobné, že se vám stejně žádné odpovědi nedostane. 1.5 Povrch Na území Číny se nachází štíty velehor stejně jako hluboké kotliny, rovinaté plošiny a dlouhá pohoří i rozsáhlé a úrodné nížiny. Z ptačí perspektivy se povrch čínské pevniny stupňovitě svažuje od západu k východu, a to ve čtyřech základních stupních. Nejvýše na tomto "schodišti" se nalézají velehorská pásma Čching-chaj - Tibetská náhorní plošina. Pro svou nadmořskou výšku, přesahující metrů, je tato oblast často nazývána "Střechou světa". Zde se nachází Ču-mu-lang-ma (Mount Everest), vrchol Himálaje a nejvyšší hora světa (8 850 m.n.m.). 1.6 Vodstvo V Číně se nalézá více než říčních toků. Většina velkých řek pramení v oblasti Čchingchaj Tibetské náhorní plošiny. Povodí vnitrozemských řek, vlévajících se do jezer nebo mizejících v pouštích či slaných bažinách, představuje 36% čínské pevniny. Nejdelší vnitrozemskou řekou je řeka Tarim (Tcha-li-mu-che), která je dlouhá km a největší čínskou řekou je Jang-c'-ťiang, nazývaná také Dlouhá řeka. Jang-c'-ťiang, známá jako "zlatá vodní cesta", je dopravní tepnou, spojující západ země s východem. Druhou největší řekou je 12

14 Chuang-che (Žlutá řeka), dlouhá km. Vedle těchto přírodních toků se v Číně také nalézá člověkem vytvořený proslulý Velký kanál, spojující severočínský Peking s jihočínským městem Chang-čou. Práce na této vodní cestě začaly již v 5. století př.n.l. a Velký kanál (nazývaný také Velký průplav) spojuje pět velkých řek: Chaj-che, Žlutou řeku, Chuaj-che, Jang-c' a Čchientchang. V Číně je také mnoho jezer, hlavně na severozápadě země a v oblasti Tibetské náhorní plošiny. Největším sladkovodním jezerem je Pcho-jang-chu o rozloze km 2 při dolním toku Jang-c'-ťiang a největším jezerem se slanou vodou je jezero Čching-chaj (Kukunor) o rozloze km 2 v téže provincii. Čína je zároveň jednou z oblastí s nejmenšími zásobami pitné vody na světě. Sever Číny má kritický nedostatek pitné vody a trpí jím 2/3 čínských měst. Ekologickým problémem je kontaminace valné většiny řek. Kvalita vody je také ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blízkosti zdrojů pitné vody. 1.7 Podnebí Rozsáhlost čínského území a jeho členitý půdní reliéf se podílí na rozdílech v podnebí jednotlivých oblastí země, přičemž určující vliv na čínské podnebí má monzunová cirkulace. V zimě převažují severní větry, zatímco v létě větry jižní. Mezi čtyřmi ročními obdobími jsou citelné rozdíly, období dešťů je spojeno s horkým počasím. Od září do dubna dominují suché a studené sibiřské a mongolské zimní monzuny, které postupně k jihu slábnou. Jsou příčinou studených a suchých zim a velkých teplotních rozdílů. Letní monzuny, vanoucí od jihu, převládají od dubna do září. V důsledku různorodosti klimatických podmínek existují velké rozdíly v teplotních pásmech a v suchých a vlhkých zónách. Pokud jde o teplotní podmínky, 13

15 země se dá rozčlenit od jihu k severu do rovníkového, tropického, subtropického, teplého, mírného a studeného pásma. 1.8 Zemědělská půda V Číně, i přes její velkou rozlohu, je díky topografickým a klimatickýcm rozdílům plocha pro pěstování malá. Orná půda zde tvoří pouze 10 % z celé plochy země. Z těchto deseti procent je polovina využívána pro pěstování rýže a druhá pro závlahové zemědělství. Rozhodující je i oblast, protože kvalita půdy se může v různých lokalitách diametrálně lišit. Přestože se v zemědělství prosazuje stále větší využívání hospodářských strojů, převážná část rolníků se stále musí spoléhat na tradiční nemechanický způsob obdělávání svých polí. Západní Čína, zahrnující i oblast Tibetu, nemá pro zemědělství moc velký význam, kromě chovu dobytka. Úrodný jih Číny bývá označován za světovou sýpku rýže. Ta tu dominuje veškerému zemědělství a místy se sklízí až dvakrát ročně. Pro sever je charakteristické pěstování pšenice, jež v některých severovýchodních provinciích nahrazuje proso. Taktéž ze severu pochází většinová produkce sojových bobů a kukuřice. V centrálních oblastech se pěstuje mimo rýže a pšenice také bavlna a tabák. Brambory, luštěniny a zeleninu bychom našli po celé zemi. Druhou nejvýznamnější složkou zemědělské produkce je chov dobytka. Ve světě tak Čína zaujímá první příčky v chovu vepřů a kuřat. Velká stáda koz, ovcí, ale i koní a oslů bychom našli spíše na severu a severozápadě čínského území. 14

16 Terasovitá rýžová pole v jižním Yunnanu jsou stále obdělávána tradičním způsobem Nerostné zdroje Čína má velké zásoby minerálních zdrojů. Našli bychom zde snad všechny významné druhy nerostů: uhlí, ropu, zemní plyn, břidličný olej a radioaktivní minerály jako uran a thorium. Významná je také produkce antimonu, mědi, olova, zinku, manganu a stříbra, z nerudných surovin zejména barytu, tuhy a fosfátů. Nejvýznamnějším minerálním zdrojem Číny je ovšem uhlí, jak černé tak hnědé. Snad každá provincie má nějaké menší nebo větší naleziště, klíčový význam však mají severní oblasti s více než 50% roční čínské uhelné produkce. Přestože je Čína na nerostné zdroje bohatou zemí, musí většinu z nich dovážet. Tento paradox je způsoben geografickým rozmístěním nalezišť, která jsou většinou ve velké vzdálenosti od svých průmyslových spotřebitelů. Také dopravní infrastruktura není na dostatečné úrovni, aby zvládla efektivní přepravu tolika tun materiálu. Dalším faktorem je zastaralá těžební technologie, která neumožňuje efektivní těžbu ani adekvátní bezpečnostní podmínky pro horníky

17 1.10 Fauna a flóra Díky tomu, že většina čínského území nebyla ovlivněna pevninskými ledovci v dobách třetihor a čtvrtohor, zachovala se zde spousta zvláštních odrůd. Podle statistik žije pouze v Číně 476 druhů suchozemských obratlovců. Žije zde přes sto druhů světoznámých vzácných divokých zvířat, jako je bambusová panda, zlatá opice, jihočínský tygr 4, červenokoronový jeřáb, červený ibis, delfín s bílými ploutvemi a krokodýl čínský. V Číně lze najít také skoro všechny druhy základních rostlin studeného, temperovaného a tropického pásma severní polokoule. Některé druhy stromů se vyskytují ojediněle v Číně, například metasekvoje, čínský cypřiš, cathaya argyrophylla, čínská jedle, modřín, tchajwanská jedle, fokienia hodginsii, kakostovité dřeviny, eucommia a campotheca acuminaa

18 Tip: Pokud se chcete nejen o čínské fauně a floře dozvědět více, doporučujeme shlédnout několikadílný dokumentární cyklus od BBC Divoká Čína. Otázky k zopakování 1) Je Taiwan součástí Čínské lidové republiky? 2) Čína ve světovém žebříčku nevytěžených zásob uhlí zaujímá třetí příčku, jak je možné, že musí velkou část své spotřeby uhlí pokrývat z cizích zásob? 3) Jakým označením nazýváme nejpočetnější etnickou skupinu v Číně? 17

19 Je možné omylem koupit, je nemyslitelné omylem prodat. čínské přísloví 2 EKONOMIKA 2.1 Velikost čínského HDP Čína přes svou velikost a počet obyvatel byla do první poloviny dvacátého století ekonomicky nevýznamnou zemí, zemědělským státem, který v technologickém vývoji za Západním světem zaostával. Tato skutečnost trvala až do poloviny dvacátého století. Opravdu skutečného obratu se Čína dočkala až v sedmdesátých letech, kdy začala uplatňovat reformy v rámci politiky otevření se světu. Reformy byly založeny na myšlence Vybereme si z kapitalismu jen to, co se nám bude hodit, a ve všem ostatním půjdeme řízenou čínskou socialistickou cestou. Díky tomuto přístupu se v Číně postupně začaly rozvíjet prvky kapitalistického ekonomického systému. Byly zakládány daňově zvýhodněné ekonomické zóny pro západní společnosti. Zahraniční firmy nepřinesly jen investiční kapitál, ale i moderní technologie. Stát přestal regulovat celou řadu ekonomických odvětví, přiznal právo na soukromé vlastnictví, předal více pravomocí místním samosprávám, umožnil lidem v omezené míře cestovat nejen po Číně, ale i do zahraničí, "zprivatizovaly se" některé problémové státní podniky, západním investorům byly prodány podíly v největších čínských bankách a taktéž bylo umožněno čínským státním i soukromým společnostem podnikat "akviziční nájezdy" (skupování zahraničních podniků) kdekoliv po celém světě. Díky všem těmto změnám se mohla čínská ekonomika se svými 5,75 bilionů dolarů za rok 2010 probojovat na druhou příčku hned za Spojené státy. Čínský HDP tak za rok 2010 vzrostl o 10, 3 %. 18

20 O něco hůře je na tom Čína s ekonomickým výkonem přepočteným na jednu osobu. Oproti Japonsku, které předběhla a nechala mu třetí příčku v růstu ročního HDP, činí čínský HDP na osobu dolarů, kdežto v Japonsku je to dolarů na osobu. V Číně tak stále většina lidí žije v chudobě, a tak pokud pozorujeme nárůst čínského HDP, je nutné si tuto skutečnost vždy uvědomit. Karikatura reflektující zhoršující se stav sociální nerovnosti mezi lidmi v Číně Dvě Číny Z údajů výše popsaných jasně vyplývá, že je Čína země s neobvykle vysokým ekonomickým růstem. Ale s reformami a zapojením Číny do globalizované ekonomiky nepřišel jen všeobecný rozkvět. Čína taktéž stojí na prvním místě v rozdílu mezi chudými a bohatými. Rozdíl je nejpatrnější mezi pobřežím a vnitrozemím. V přímořských oblastech, které jsou přístupnější zahraničnímu obchodu, vzniká 64% národního HDP. Díky tomu jsou zde zajištěny lepší platové podmínky i příležitosti. Tři nejbohatší oblasti se nacházejí podél jihovýchodního pobřeží s centrem v deltě Perlové řeky, podél východního pobřeží s centrem na dolním toku Velké řeky a kolem Pochajského zálivu v severovýchodní oblasti Číny. Rozvoj těchto oblastí

21 určuje velkou měrou celkový ekonomický růst země. Vláda tak upřednostňuje a podporuje vývoj v těchto bohatších oblastech. Čína ještě do poloviny dvacátého století byla čistě agrárním státem, kde přes 80% obyvatelstva bylo zaměstnáno v zemědělství. I když dnes v zemědělství pracuje přibližně 30 % obyvatel. Stále je to velké množství nekvalifikované pracovní síly. Lidé z venkovských oblastí přecházejí za lépe placenými místy do měst a tím způsobují nekonečnou nabídku pracovní síly, která snižuje mzdy dělníků s nižší kvalifikací. Čínská vláda se tomuto problému snaží čelit kladením většího důrazu na školní docházku a vzdělávání i v odlehlých oblastech, zvyšováním minimálních mezd či novými sociální programy poskytující např. levné bydlení pro městskou chudinu. Kolekce bankovek čínské měny Žen-min-pi

22 Otázky k zopakování 1) Čínská ekonomika je založená na plánovaném hospodářství nebo na tržním systému? 2) Proč se přímé zahraniční investice v Číně uskutečňovaly především v pobřežních oblastech? 3) Jak je možné, že v komunistické Číně vedle městské chudiny existují lidé s milionovými bankovními účty? 21

23 Snadno se naverbuje deset tisíc vojínů, obtížně se hledá jeden vojevůdce. čínské přísloví 3 POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY 3.1 Politický systém v Číně Oficiální název - Čínská lidová republika která podle ústavy z roku 1982 je socialistický stát demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a rolníků Orgány státní moci Nejvyšším zákonodárným orgánem Číny je Národní shromáždění (Všečínské shromáždění lidových zástupců), které je parlamentem. Má přes 3000 zastupitelů z celé země a všech národností. Prezident je nejvyšším představitelem Číny a má spolu se Státní radou nejvyšší výkonnou moc. Tímto je oficiálně státní moc oddělena od vedení Komunistické strany Číny. Ve skutečnosti je tomu, ale trochu jinak. Úřad prezidenta zastává stejná osoba jako úřad generálního tajemníka KS Číny, což znamená, že současný čínský prezident Chu Ťin-tchao je zároveň generálním tajemníkem KS Číny. Ostatní nejvyšší představitelé Komunistické strany Číny soustředěni v ústředním výboru si obyčejně mezi sebe rozdělí ostatní funkce, které odpovídají ústřednímu stupni moci: předseda vlády (premiér), předseda Všečínského shromáždění lidových zástupců, předseda Čínského lidového politického poradního shromáždění, předsednictví Ústřední vojenské komise (jež je nejvíce strategické, i když významnější je Ústřední vojenská komise KSČ, která je jejím dvojníkem). 22

24 Význam Všečínského shromáždění lidových zástupců, které dříve v podstatě jen ratifikovalo rozhodnutí učiněná Státní radou, se dnes již zlepšuje a zvyšuje se jeho podíl na utváření státní moci. 3.2 Čínská ústava Všečínské shromáždění lidových zástupců 7 Ústava je nejvyšším zákonným ustanovením státu. Obecně stanoví společenský systém země a základní myšlenku státního systému a uspořádání státních orgánů a jejich činnosti, základní práva a povinnosti občanů. Stanovuje státní vlajku, hymnu, státní znak a hlavní město. Po založení ČLR 1. ledna 1949 byly v roce 1954, 1975 a 1982 vypracovány a zveřejněny 4 ústavy ČLR. Čtvrtá ústava je platná do současnosti. Byla schválena a zveřejněna 4. prosince Ústava převzala základní myšlenky ústavy z roku 1954, shrnula zkušenosti čínského socialistického rozvoje a také zkušenosti z mezinárodního prostředí. Ústava jasně stanovila politický systém ČLR, její hospodářský systém, práva, zájmy občanů a jejich povinnosti. Také zřízení státních orgánů a jejich základní úkoly. Jejím hlavním charakterem je, že byl stanoven základní čínský systém, kterým je socialismus s čínskými a.jpg 23

25 specifiky, do kterých jsou zapracovány směrnice reforem a otevírání se světu. Stanovila také, že lid všech národností země a všechny organizace musejí považovat ústavu za základní právo. Žádná organizace a jednotlivec nesmí překročit nebo porušit ústavu a zákony z ní vyplývající. Čínský státní znak Státní vlajka Čínské lidové republiky Všichni občané ve věku osmnácti let a starší, kteří nebyli zbaveni svých politických práv, smějí volit a přímé všeobecné hlasovací právo se používá k vybírání poslanců do shromáždění lidových zástupců až na úroveň okresu. Od okresu výše volí vždy delegáti na jednotlivých úrovních ty, kteří budou působit ve shromáždění lidových zástupců na nejbližším vyšším stupni. 3.3 Politické strany V ČLR vedle KS Číny působí dalších osm tzv. demokratických stran. Je to Revoluční výbor Kuomintangu (založen v lednu 1948), Čínská demokratická liga (založena v říjnu 1941), Čínské sdružení pro demokratickou národní výstavbu (založeno v prosinci 1945), Čínské sdružení pro rozvoj demokracie (založena v prosinci 1945), Demokratická strana čínských rolníků a dělníků (založena v srpnu 1930), Čínská strana snahy o spravedlnost (založena roku 1925), Společnost 3. září (založena v prosinci 1944) a Liga pro demokratickou samosprávu 24

26 Tchaj-wanu (založena v r na Tchaj-wanu). Jak jste si jistě povšimli, všechny tyto strany vznikly ještě před rokem 1949 tedy před vyhlášením Čínské lidové republiky. Oficiálně, podle čínských vysvětlení je to historická volba učiněná v procesu dlouhodobé spolupráce s KS Číny a jejich společného boje. Navenek jsou ostatní strany v organizační činnosti samostatné a požívají politické svobody v rámci Ústavy. Mají organizační nezávislost a rovnoprávné legislativní postavení. Základní směrnicí KS Číny a těchto stran je dlouhodobě společně existovat, vzájemně se kontrolovat a pomáhat si. Všechny politické strany se účastní konzultací o státní politice a o volbách státních vedoucích představitelů. Když stát podnikne důležité opatření, nebo projednává důležité otázky týkající se státu a obyvatel, KS Číny vše prokonzultuje s politickými stranami a vyslechne si jejich názory a připomínky. Demokratické strany a nestraníci mají určitý podíl svých zástupců v parlamentu země, jeho stálém výboru a v místních shromážděních lidových zástupců. Hrají také svoji roli v lidovém politickém poradním shromáždění. Demokratické strany a nestranící zastávají vedoucí funkci ve vládních a justičních orgánech. Díky tomuto oficiálnímu čínskému stanovisku by se mohlo zdát, že Komunistická strana Číny nemá tak úplně jednoznačný mocenský monopol, ale asi je všem jasné, že to tak není. Ve skutečnosti je moc těchto menšinových politických stran velice omezená, prakticky žádnou moc skoro nemají. Popřípadě jsou s vládní stranou tak úzce svázány, že je lze považovat jen za jakousi odnož KS Číny Komunistická strana Číny Nejvyšším ideálem a konečným cílem KS Číny je uskutečňování komunismu. Pro většinu Evropanů je toto tvrzení největší pákou proto, aby k Číně cítili odpor a odmítali se, kromě levného zboží, zajímat o cokoli čínského. Nutno podotknout, že čínský komunismus je diametrálně vzdálený od systému, který ovládl v druhé polovině dvacátého století východní Evropu. Dnes by se tato strana dala bez nadsázky označit za standardní nacionalistickou 25

27 stranu s totalitárními tendencemi ve výkonu své moci, ale zároveň se silným sociálním programem, který je smíšený i s pragmatismem o ekonomickém vývoji země. KSČ je sice státostranou, která má ovšem přísná pravidla výběru a mohou se do ní dostat skutečně jen velmi kvalifikovaní lidé. V KS Číny dnes působí nejznámější nejvyšší představitelé úspěšných firem a podniků, ale také finančníci a bohatí lidé, kteří již dnes skupují celé nadnárodní společnosti v Evropě i ve světě. Jejich členy jsou i venkovští učitelé, hodnostáři, ale i vědci. Přestože politika strany a státu je identická, jejím hlavním cílem je zachování stability státu a zvýšení hospodářského růstu. Podle vidění zvenčí je Komunistická strana Číny klasickou totalitní stranou, která má v rukou prakticky veškerou politickou moc v zemi. Ve skutečnosti můžeme současné struktury KSČ označit za polo-demokratické, protože volby na nejnižších místech (obec, malá města, okres) jsou opravdu demokratické a lidé si skutečně mohou vybrat své zástupce. Čím vyšší, tím je strana řízena více shora a na vysoké stranické a vládní funkce, které se překrývají, jsou předem vybráni kandidáti. To neznamená, že v rámci KS Číny neexistuje vnitřní boj a různé názory, právě naopak. Je známo, že v rámci strany je více skupin. Nejznámější z nich je tzv. Šanghajská skupina (lidé žijící v největším městě Šanghaji), kteří se snaží být co nejdemokratičtější a prozápadní. Boj mezi Šanghajskou a Pekingskou skupinou probíhá dodnes, i když to není navenek vidět. 3.4 Zahraniční politika Čína se dle vlastních slov uchází o navázání diplomatických vztahů se všemi zahraničními vládami, které jsou ochotny respektovat zásadu rovnoprávnosti a vzájemných výhod a vzájemného respektování územní nedotknutelnosti a suverenity. 26