Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Balkis Al-Wahaishiová Institut manželství v islámském právu Diplomová práce Olomouc 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Institut manželství v islámském právu vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne Balkis Al-Wahaishiová 2

3 Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové práce panu JUDr. Petru Osinovi za odborné konzultace a připomínky, které přispěly ke vzniku této diplomové práce. 3

4 Obsah 1 Úvod Změny, které islám přinesl Prameny islámského práva a jeho změny Šaría Korán Sunna Idžma a Kijás Kroky směřující k uzavření manželství Zásnuby Mahr Předmanželská smlouva Svatební obřad Forma svatební smlouvy Vyznání manželů Způsobilý věk obou manželů k uzavření manželství Svědectví způsobilých svědků Právní způsobilost uzavřít manželství, existence waliho, souhlas nevěsty Překážky manželství Trvalé překážky Dočasné překážky Specifické instituty islámu Mnohoženství Mut a Rodinné vztahy Manželské povinnosti partnerů Povinnosti ženy Povinnosti muže Práva a povinnosti dětí vůči rodičům Zánik manželství Přirozené ukončení manželství smrtí jednoho z manželů Zrušení manželství Zapuzení Zrušení manželství dohodou, kletba Rozvod soudním rozhodnutím Závěr

5 1 Úvod V islámu je manželství jedno z nejdiskutovanějších témat, a to především ve spojení s postavením žen. Jako žena pocházející z Jemenu, jednoho z nejortodoxnějších států muslimského světa, se pokusím objasnit některé specifické instituty islámského rodinného práva, a to v souladu s Koránem a světově uznávanými ulamá, kteří objasňují význam veršů. Moderním světem zůstává Korán stále nepochopen a často kritizován pro svůj někdy až striktní obsah. V evropském prostředí je šaría autory spíše považována za krok zpět. Zvolené téma se stává aktuálním především v dnešním kosmopolitním světě, v němž lidé různých ras, náboženství a kultur k sobě nachází cestu a uzavírají sňatky. Islám toto podporuje. Klade však určité překážky a omezení, které lze naštěstí v určitých případech porozuměním a poznáním vyřešit. Je třeba říci, že zvolené téma je nesmírně rozsáhlé a pro účely diplomové práce se budu opravdu zabývat pouze základními pilíři této problematiky. Nastínit bych chtěla nejen současnou právní situaci, ale i život starých Arabů, tedy uvést krátký náhled do historie. Jako velmi zajímavé se však jeví i dědické právo, kterým bych se při možnosti rozšíření této práce chtěla zabývat. Projevují se v něm zřetelně také specifické odchylky od kontinentální úpravy. Přesto si troufám říci, že se vzhledem k téměř nulové literatuře týkající se úpravy manželství dle islámu pokusím v této práci poskytnout jasný a komplexní přehled celého tématu, což bude nesmírně komplikované. Hlavním zdrojem bude Korán, který je základem celé úpravy. Různé zákony či knihy potom vycházejí zásadně z něj. Je velmi zajímavé, že tak starý pramen je i dnes velmi ceněn a je brán jako základ všech právních řádů muslimských států. Při psaní této práce budu používat především metodu komparace, pomocí níž se pokusím srovnávat jednotlivé úpravy muslimských zemí. Dále potom analýzu, pomocí níž se budu snažit postupem od všeobecného ke konkrétnímu vyvodit jednotlivé podrobné úpravy států, které si své vlastní právní úpravy vytvořily na základě Koránu. Použiji také syntézu. V této práci si dávám za cíl především poskytnout komplexní a pravdivý pohled na celou otázku manželství tak, jak ji chápe arabský svět. Práce je rozdělena do devíti částí, které by měly komplexně pokrýt dané téma. Nejdříve jsem se snažila nastínit, v jaké situaci se islám zrodil. Předislámská Arábie měla velký vliv na vznik a vývoj islámu, který reagoval na poměry vládnoucí v zemi a pomalu se snažil odstraňovat někdy až drastické zvyky nevěřících Arabů. 5

6 Třetí část práce nabízí přehled o fungování právního pořádku v muslimských zemích. Prameny, které jsou pro některé běžnou praxí, si student práv v České republice dokáže jen stěží představit. A to i přesto, že systém není nijak zvlášť komplikovaný, ale dosti specifický. Právo se dělí na světské (zákony, vyhlášky, nařízení ) a náboženské. Náboženské právo je na prvním místě. Světské právo spíše jen doplňuje to, co náboženské neupravuje. Panuje názor, že to, čím se duchovní texty nezabývají, může být upraveno normami světskými. Těmto otázkám není přikládána taková důležitost, aby je Korán upravoval. Dále se budu zabývat jednotlivými kroky a podmínkami vedoucími ke vzniku manželství, o němž se dá říci, že se až na určité výjimky neliší od křesťanského, židovského či hinduistického manželství. Sňatek muslimů je někdy ekonomickou smlouvou mezi rodinami. A to zejména u rodinami domluvených sňatků. Pokud se však pár seznámí nezávisle na rodičích, celý proces začíná tak, že dívka nebo chlapec oznámí svým rodičům zájem. Pokud jde o chlapce, matka oznámí synovy úmysly rodině nevěsty. Jde-li o dívku, rodina maximálně zjišťuje postavení chlapce a jeho rodiny, pokud je vhodnou partií, rodiny se snaží spřátelit. Iniciativa rodiny dívky však není běžnou praxí, pokud nejde o blízkou rodinu. V obou případech se však hledí na jméno a postavení rodiny. Tomu také odpovídá výše věna. Právní poměry mohou být upraveny předmanželskou smlouvou. V diplomové práci je tento institut blíže přiblížen. V páté kapitole se budu zabývat samotným svatebním obřadem a formou a podmínkami potřebnými k uzavření sňatku. Ty jsou pro muslimy v arabském světě přísnější, než jak je známe v České republice. Se zmíněnou přísností při uzavírání manželství souvisí další kapitola, a to překážky manželství. Některé jsou trvalé, tedy nepřekonatelné, naopak některé pominou buď uplynutím času, nebo v souvislosti s nějakou událostí. V sedmé kapitole bych se chtěla věnovat nejkontroverznějším otázkám islámu, a to mnohoženství a dočasnému manželství. Nemuslimské země na tato specifika nepohlíží příliš pozitivně a spíše litují muslimské ženy, které toto musí snášet. Nevědí však, že jejich vznik byl reakcí na již dané poměry a události. Navíc Korán poskytuje širokou ochranu ženám v obou institutech a ženy mají možnost se z tohoto závazku jednoduše vymanit. Arabky však na mnohoženství (mut a je jen šíitská vymoženost, kterou sunnité neuznávají) nepohlížejí jako na něco špatného. Důvody, které je k tomu vedou, se budu dále zabývat. Islám více nežli jiná náboženství klade důraz na vztahy mezi manžely a dětmi a manžely. Proto budu pokračovat kapitolou zabývající se právy a povinnostmi těchto osob. Ty se však liší. Muž má jako živitel a ochránce rodiny jiné závazky než žena starající se 6

7 o rodinu. Zde vycházím nejen z fyzické nadřazenosti muže, ale i z Koránu. A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše. 1 (2:228) Korán je ale neskutečně provázané dílo, a tedy pokud něco konstatuje v jedné súře, často to vysvětluje v jiné. Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a to proto, že muži dávají z majetku svých (ženám). 2 (4:34) Muži jsou tedy nadřazeni jen z toho důvodu, že mají vyživovací povinnost k ženám. Z tohoto důvodu je také například při dědění podíl muže vyšší než podíl ženy. Nakonec zbývá snad jen zánik manželství. Islám nejenže připouští zánik manželství, ale žena i muž mají právo požádat o jeho zrušení, a to z určitých důvodů. Je ale pravdou, že rozvody jsou spíše raritou. Pro rozvedenou ženu, ale i muže, není rozvod dobrou vizitkou a ztěžuje uzavření nového sňatku. Islám je pro muslimy denní náplní a životním stylem. Boží slovo je na prvním místě, protože lidé mají na paměti, že přijde Soudný den, kdy dojde k zúčtování. Proto se každý muslim snaží být dobrým člověkem. V Koránu se říká, že mezi prvními skutky, na které se bude hledět při soudném dni, bude to, jak se muslim choval ke své rodině. Tato věta samotná ukazuje, jak je rodina důležitá. 1 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s

8 2 Změny, které islám přinesl Islám byl v šestém století převratným náboženstvím, které dalo určitý řád původnímu chaotickému a nemorálnímu životu Arabů. Ti uctívali různá božstva, nejčastěji Slunce, Měsíc a jiná nebeská tělesa. Náboženství, jež vyznávali, bylo určitým druhem antropomorfního naturalismu a podobalo se v mnohém primitivnímu pohanství starých Hebrejců. 3 Příkladem je velmi starý příběh Bilqis královny ze Sáby, o které najdeme zmínky v 27. súře, ale i v Bibli a Toře. Dnešní Etiopie a Jemen se dosud přou o to, kde tato královna sídlila. V obou zemích, které nebyly dříve odděleny mořem, se našly pozůstatky přepychových chrámů. Nejcennější byl však královnin trůn, který byl celý ze zlata a drahých kovů, nad ním se tyčilo zlaté Slunce, které lidé uctívali. A to do té doby, než muslimský král Šalamoun vyzval Bilqis, aby ona a její lid přistoupili k islámu. Královna byla velmi moudrá, proto Šalamounovi poslala poklad, kterému by neodolal ani nejbohatší z králů. Šalamoun však dar obratem vrátil, a tak královna poznala, že Šalamounovi jde pouze o víru a ne o bohatství. Královna začala studovat náboženství jednoho Boha a následně si vzala Šalamouna za manžela. Tento příběh je tradován mezi arabským obyvatelstvem. Staří Arabové uznávali božstva skrze sošky a talismany. Proto islám zakazuje lidské či zvířecí sošky. Věřili také v džiny a démony. I v novodobé společnosti se však s pojmem džin setkáváme. České slovo šílenec, blázen, se totiž do arabštiny přeloží jako člověk posedlý džinem. Když se vrátíme k dříve zmíněnému příběhu o Bilqis, narazíme na bajky vyprávějící, že její matka byla srna a otec džin. Toto je jistý paradox. I přes přísnost náboženství, aby nedocházelo k navrácení se k předislámským tradicím, je tato pohádka stále hojně vyprávěna. Islám nazývá předislámské období džáhilíje, což znamená nevědomost. 4 Období nevědomosti skončilo s příchodem Mohameda ( n. l.), který lidem zvěstoval Korán. Mohamed byl dobrý člověk, který však neuměl ani psát, ani číst. Alláh si ho vybral, aby ho lidé nepodezřívali, že Korán napsal sám. Od té doby se islám začal rychle šířit. Muslimové uznávají i Bibli i Toru jako boží slova, ale s tím, že pravdivý základ byl pozměněn člověkem. A tak bylo lidem důsledně přikázáno neměnit Korán. Proto se na překlady Koránu příliš dobře nepohlíží a muslimové celého světa studují Korán v arabštině. 3 HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s MACHÁČEK, Š. Proměny arabského manželství: muslimská žena mezi tradicí a modernitou. Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, s

9 Korán, který obsahuje nespočet právních norem, nahradil obyčejové kmenové právo. Dá se říci, že jádro obou právních systémů je stejné. Největší změna však nastala v ochraně žen. Nadále již nejsou objektem, ale subjektem vztahů, stávají se účastníkem dědického řízení. Získala právo na obvěnění, které se původně považovalo za kupní cenu nevěsty a bylo určené jejím rodičům. 5 Nespočet dalších práv v oblasti rodinného práva jen lehce nastíním: 1) Nejvýznamnější bylo pravděpodobně zrušení všech forem konkubinátu, který si mocní muži vytvářeli, aby ukázali svou sílu, majetnost a přepych, který si mohou dovolit. Dívky byly například z rodin dlužníků či otrokyně. 2) Omezení polygamie pouze na čtyři ženy. V dřívějších dobách omezení počtem neexistovalo. To znamenalo, že mocný vládce si mohl dovolit i sto žen. Islám nepředepisuje podmínku, že manžel musí mít významné společenské postavení a velkou moc, aby se mohl oženit s více ženami. Jeho jedinou povinností je starat se o všechny ženy stejně a zajistit jim dobrý život. Už ani jedna z manželek není hlavní ani vedlejší. 6 Každý muslim si může dovolit čtyři manželky, pokud jim dokáže zajistit bydlení, stravu a šacení. Berte si ze žen, které se vám líbí, dvě, tři anebo čtyři. Jestli se obáváte, že byste s nimi nezacházeli spravedlivě, vezměte si jen jednu. 7 (súra 4:3) Hlavním důvodem byl nedostatek mužů po válkách, proto raději než by žena zůstala sama a bez prostředků, vzala si muže již ženatého, který měl vznikem sňatku povinnost se o ni starat a zacházet s ní s láskou a úctou. 3) S příchodem proroka Mohameda došlo k jistým modifikacím původního systému. Ukázkou může být opakované zapuzení manželky. Dříve mohl manžel manželce neomezeně odpouštět a přijímat ji zpět, pokud chtěla. S Koránem došlo k úpravě. Verš říká, že rozvod je možný dvakrát, potom lze podržet manželku podle správné zvyklosti nebo ji propustit v dobré vůli. 8 (súra 2:229) Po rozvodu s manželkou byla ustanovena čtyřměsíční lhůta tzv. idda, ve které mohl muž vzít manželku zpět. (súra 2: ) Pokud tak neučinil, manželství bylo na dobro rozvedeno. 9 5 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s MALLAT, Ch. Introduction to Middle Eastern Law. Oxford: Oxford University Press, s

10 Islám však úplně zakázal některé instituty kmenového obyčejového práva: a) Manželství, ve kterém dochází k výměně nevěst šighár, bylo zrušeno. Šlo o osobitou manželskou,dvojsmlouvu, jejímž obsahem byla vzájemná výměna nevěst mezi rodinami bez vyplacení věna. Ženich odevzdal svoji dceru nebo sestru tomu muži, jehož sestru nebo dceru si vzal za manželku. 10 To umožňovalo i lidem v chudých poměrech uzavřít sňatek. U Arabů je svatba i dnes velmi okázalou událostí, kvůli které se manželé i na několik let zadlužují. Tento tradiční institut se situaci snažil předejít. Problémem bylo pravděpodobně jen scházející věno jako dar nevěstě. I dnes jsou totiž běžnou praxí sňatky ženichovy sestry nebo dcery s mužem, jehož dceru nebo sestru si vzal za manželku. Často jsou tyto sňatky zprostředkovány rodinami. b) Dále bylo zakázáno zdědit manželku. Vy, kteří věříte! Není vám dovoleno získávat ženy jako dědictví proti vůli jejich. 11 (súra 4:19) Žena se stala subjektem právních vztahů, tedy nešlo ji zdědit jako věc. K výskytu tohoto manželství docházelo v případě smrti manžela. Vdova a celý majetek předcházely automaticky do dispozice nejstaršího syna. 12 V Koránu je však další podmínka. Neberte si za manželku ženy, které už byly vdané za vaše otce. 13 (súra 4:22) Tedy vdova se nemohla stát manželkou nejstaršího syna. c) Z významnějších institutů byl dále zrušen způsob rozvodu, kdy manžel nazval manželku zády své matky. (súra 58:2). 10 ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s

11 3 Prameny islámského práva a jeho změny 3.1 Šaría Islámský právní systém obecně nazýváme šaría. Ta původně vznikala tak, že právní normy obsažené v Koránu byly aplikovány na původní obyčejové kmenové právo. Pokud to bylo možné, původní normy nebyly měněny. V některých případech to ale bylo nevyhnutelné. Muslimské země se prakticky až do přibližně 19. století řídily výhradně šaríí. 14 Poté se ale začaly ozývat hlasy, které volaly pro modernizaci. Inspirovaly se většinou evropskými zákoníky. Některé země tak například upravily podle evropského vzoru jen některé normy, které se jim zdály zastaralé. Šaría se však urputně drží zvláště v dědickém, rodinném a nadačním právu. Západní vliv pronikl především do veřejného práva, které šaría téměř vůbec neupravuje. Úpravu státu si většinou lehce zjistíme z preambule Ústavy zemí, kde je toto jasně napsáno. Zde však dochází ke střetům funkcí států. Na západě zákonodárné orgány státu tvoří právo, zatímco muslimské státy dohlížejí na čistotu šaríi. 15 Šaría se skládá z několika pramenů. Nejvýznamnější jsou verše Koránu, které mají právní charakter. Ty mají nejvyšší právní sílu. V Koránu totiž nenajdeme jen právní normy, je to kniha obsahující morální, etické, politické i právní normy a pravidla. Obecně jsou uznávány ještě další tři prameny práva sunna, Idžma, Kijás. Je třeba zdůraznit, že šaría se vztahuje pouze na hmotně-právní normy. Zde měly státy pravomoc tvořit právo, jen pokud ani jeden z výše zmíněných čtyř pramenů neupravoval konkrétní problém. Muslimové v takovém případě tvoří vlastní normy (figh), a to na základě dedukce z obecných norem. Pokud Bůh sám něco neupravil, pak dal tedy lidem možnost, aby si danou otázku upravili sami. Lidé, o kterých mluvím, jsou celým světem uznávaní vědci, kteří celý život zasvětili studiu islámu. Musí však mezi nimi panovat shoda. Procesně-právní normy se nepovažovaly za seslané Alláhem. 16 Procesní stránka právního systému upravena nebyla. Ta se tedy vyvíjela podobně jako západní právo. 3.2 Korán Korán je svatou knihou všech muslimů. Respekt je mu vyjádřen už například tím, že člověk musí provést očistu celého těla (člověk se musí celý umýt) před tím, než se jej dotkne. Tím samým způsobem se muslim umývá před modlením (3x vlasy, 3x uši, 3x obličej, 14 KOVÁŘ, J. Islám a muslimské země. 1. vyd. Praha: Svoboda, s. 15 DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, s DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, s

12 3x zápěstí, a tak se pokračuje, až je celé tělo čisté). Lidé se modlí pětkrát denně. V historii se díky této pečlivé hygieně nepotýkali s nemocemi či dokonce mory, které v dnes moderním světě v sedmém století zabíjely. Korán je obsáhlým svazkem, který celkově upravuje život člověka. Nachází se zde zákazy, doporučení, příkazy či pouhá doporučení. Skládá se ze 114 súr, které vznikaly v mekkánském a medínském období. 17 První ze súr se nazývá Al-Fatha (otvíratelka knihy). Tuto súru zná každý muslim. Korán je napsán v arabštině. Učenci celého světa studují Korán v arabštině proto, aby nedocházelo ke změnám způsobeným nepřesným překladem. Tento fakt se může jevit jako maličkost, ale arabština má pro určitá slova mnoho odlišných významů. Pokud by si tedy laik s určitou znalostí jazyka chtěl přeložit Korán, mohlo by to mít nedozírné následky. Důkazem toho může být slovo džihád, které znamená vydávat úsilí na cestě Alláha, nebo médii často oblíbený překlad svatá válka. Neměnnost Koránu je výhodou v nevýhodě, jelikož například tresty, které byly dříve běžné, jsou dnes absolutně neodpovídající Všeobecné deklaraci lidských práv. Proto na tomto místě státy zasahují a tresty modernizují. Je ale pravda, že v zemích, v nichž platí šaría v původní formě, je mnohem nižší kriminalita. V Koránu najdeme na 900 právních veršů, a právě manželství je asi nejpodrobněji upravený institut. Zabývají se jím zejména súry 4, 65, 33, 49. V Koránu najdeme také tresty (např. u cizoložství). Korán však téměř vůbec neupravuje vztahy mezi jednotlivci a státem, více upravuje vztahy mezi jednotlivci, ale především pak vztahy mezi člověkem a Bohem. 3.3 Sunna Sunna je pramen nižší právní síly než Korán, přesto je globálně uznáván, a to šíity i sunnity. Šíité však uznávají za pramen práva jen samotný Korán a sunny. Sunnité i Idžmu a Kijás. Sunna je vyjádřena pomocí příběhů, které se nazývají hadísy. 18 Sunny zachycují život proroka Mohameda, jeho názory a činy. Jsou tak významné především proto, že Mohamed byl člověk, kterého si vybral sám Alláh. Korán je sice obsáhlé dílo, které se zabývá řešením nejrůznějších oblastí života, ale neřeší úplně vše. Už za života Mohameda vyvstala potřeba vyložit či doplnit určité verše. Nikdy však do svatého textu. Sunny byly zapsány zvlášť. Předtím se však hojně tradovaly ústně. Mohamed byl za svůj život velmi činný. Lidé k němu chodili a ptali se ho na věci, kterým nerozuměli. Měl kolem 17 SCHNEIDER, I. Der Islam und die Frauen. Munchen: C. H. Beck, s. 18 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, s

13 sebe skupinu věřících, kteří mu naslouchali. Tito lidé se po smrti Mohameda zasloužili o to, že velká část Mohamedova života, příběhů, skutků a poznatků byla sepsána. A to je hlavním důvodem toho, že se dochovaly až do dneška. Nejsou božského původu, proto mají nižší právní sílu. Dobrým příkladem jsou ustanovení Koránu směřující proti požívání alkoholu (súra 2:219, súra 4:43, súra 5:90), ale neurčující trest za porušení zákazu pití alkoholických nápojů. Proto se do sunny zařadily hadísy popisující, jak Mohamed osobně potrestal opilce údery palmovými listy a uvádí i jeho příkaz, aby opilce tělesně trestali Idžma a Kijás Idžma a Kijás jsou konsenzem nejuznávanějších učenců muslimského světa, kteří na sebe berou zodpovědnost za vytváření norem zabývajících se otázkami, které nebyly řešeny ani v jednom z předcházejících pramenů. Je ale otázkou, co je myšleno konsenzem muslimů zdali to mají být jen učenci, kteří zasvětili svůj život studiu, nebo zda i běžní muslimové musí souhlasit s daným názorem. Svou moc odvozují z výroků proroka, v nichž vkládá důvěru ve svůj lid, který nikdy nepřijme chybné rozhodnutí. Dále tvrdí, že co muslimové považují za spravedlivé, je spravedlivé i v očích Alláha. 20 Příkladem Idžmy v islámském právu je pravidlo, podle kterého mohou být soudci pouze muži. 21 Je zajímavé, že v dnešní moderní době ženy neprotestují. Toto pravidlo je v islámu natolik vžité, že ženy o tuto práci ani nestojí. Dalším důvodem je také odvaha člověka vzít na sebe břemeno rozhodovat. Muslimové se nejvíce bojí Boha a soudci musí opravdu soudit podle nejlepšího svědomí, aby rozhodli spravedlivě, v souladu s Boží vůlí. Budou-li svoji práci brát lehkomyslně, budou se zodpovídat při Soudném dni. Nejméně významný, přesto starší pramen než Idžma, je Kijás neboli Quijás. Je formou analogického úsudku, který je založený na logice ustanovení všeobecných a právních pravidel, na základě zevšednění přezkoumaných osobitých případů, čímž se překonávají mezery v právní úpravě určité oblasti anebo v konkrétním případě. 22 Jsou to v podstatě dedukce na základě analogie. Nejznámějším příkladem Kijásu je asi súra 62:9, která zakazuje obchodování v době náboženských obřadů. Na základě Kijásu můžeme dedukovat, 19 DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, s HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, s HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, s

14 že například i uzavření manželství je právním úkonem, určitým druhem smlouvy. Proto by v době náboženských oslav neměla být uzavírána manželství. Poslední dva prameny a další méně důležité prameny jako Idžtihád či Istihsán nejsou uznávány šíity. Tato náboženská menšina odkazuje na prohlášení Mohameda, ve kterém uvedl: Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství. 23 Tímto výrokem chtěl především zabránit tomu, aby si lidé islám upravovali ve svůj prospěch a časem se náboženství neměnilo. To ale adaptabilitě šaríi na novodobé poměry nenapomáhá. Zejména v dnešním moderním světě, kdy je pro muslimy velkým problémem přizpůsobovat zažité islámské právo (neměnné) novodobým potřebám lidské společnosti. 23 HUNGR, P., KALVODOVÁ, V. Afroasijské právní kultury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s

15 4 Kroky směřující k uzavření manželství Manželství je jedním z nejdůležitějších institutů rodinného práva, který se v arabském světě těší mnohem většímu významu než v Evropě obecně. Je polygamní (omezeno počtem čtyř žen) a patriarchální. V muslimských zemích bylo před nástupem islámu manželství považováno za smlouvu o prodeji, kde nevěsta byla objektem koupě. S příchodem islámu se nevěsta stala subjektem právních vztahů. Můžeme říci, že šaría změnila manželství ze statusu na smlouvu. 24 Někde má nevěsta pouze omezenou způsobilost k právním úkonům, která se řeší tak, že za ni uzavře svatební smlouvu wali. Wali je zástupcem nevěsty. Zpravidla tuto funkci zastává otec nevěsty nebo jiný mužský příbuzný z otcovy strany s tím, že bližší příbuzný vylučuje vzdálenějšího. Není-li k dispozici žádná osoba výše uvedených vlastností, připadá funkce waliho na matku nevěsty, její ženské nebo mužské ascendenty nebo kolaterály. 25 Pokud není ani jich, funkce se může ujmout jiná vážená osoba jako je starosta či imám. Walim lze však ustanovit například bratra, pokud by otec bezdůvodně bránil sňatku. V takovém případě se pár obrací na soud, který rozhodne o oprávněnosti. Otec může argumentovat tím, že muž vedl nezřízený život, má již čtyři manželky, chová se nemravně, požívá alkohol apod. V tomto případě nelze waliho nahradit dalším v pořadí. Wali však své důležité funkce nesmí zneužít. Osoby, které waliho nemají, např. sirotci, mohou požádat soud, aby jim waliho ustanovil, anebo aby je soudce zastupoval při určování podmínek svatební smlouvy a při uzavírání manželství. 26 Dá se říci, že islám je středním řešením tří základních náboženství. V křesťanství je manželství svátost co Bůh spojil, člověk nerozpojí. V Judaismu není svátostí, ale pozitivním příkazem odvozovaným z Genesis 1, 28, jímž je muži uložena povinnost uzavřít manželství po dosažení věku 18 let. 27 V islámu má duchovní i smluvní prvek. Jde nejen o uzavření smlouvy mezi manžely, ale i mezi manžely a Bohem. Není to však ledajaká smlouva. Má určité znaky společné ve všech státech, v zákonech jsou však regulovány různě, například v Libyjském zákonu o osobních otázkách č. 10/1984. Manželství je právní svazek mezi mužem a ženou založený na dobrovolnosti, dobrotě, klidu a lásce. A také dodává, že umožňuje oběma manželům legitimní intimní styk. Zde můžeme porovnat s evropským 24 HRUŠKOVIČ, I. Islámský právný systém a proces jeho formovania. 1. vyd. Bratislava: Vydavatelské oddělení právnické fakulty Univerzity Komenského, s KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, s PAVLICOVÁ, H., HORYNA, B. Judaismus, křesťanství, islám. 2. vyd. Olomouc: s

16 pojetím: Dle něj je manželství svazkem dvou osob rozdílného pohlaví, založeným za účelem úplného životního společenství a životní pospolitosti. 28 Zde si můžeme všimnout formule osoby rozdílného pohlaví, mezi mužem a ženou. Homosexualita je v arabských státech nemyslitelná, tato formulace tedy ztrácí na významu. V arabských zemích se nestává, že by se sňatek oddaloval na pozdější věk. K sňatkům dochází většinou ihned po studiích, pokud si muž může sňatek dovolit. Slovem dovolit však není myšleno věno. Prorok Mohamed řekl, když nemáte na věno, dejte alespoň hrst datlí. Muž však ženě musí zabezpečit dobrý život. Zde je vidět, že manželství ztratilo svou funkci prodeje. Navíc věno náleží plně dívce, nikomu jinému. Základním důvodem je velmi omezený kontakt dívek a mužů. Manželství je jediným způsobem legálního pohlavního styku, což většinou vede páry k rychlému uzavření manželství. V islámu mnišství nemá místo. Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň. 29 (24:32) 4.1 Zásnuby Zásnuby mají spíše morální význam a nemají formu smlouvy. Je důležité říci, že nejsou podmínkou uzavření sňatku, avšak se výrazně doporučují. Především z toho důvodu, že bez zasnoubení se pár téměř nemá možnost blíže poznat. Požádat o ruku smí jen muž ženu, ne naopak. Zákaz se sice nikde v šaríi nevyskytuje, ale z hlediska tradice dívka o ruku nikdy nežádá na rozdíl od hinduismu, kde je toto běžnou praxí. Zasnoubení je možno odvolat bez udání důvodu. Druhá strana však nemá možnost žádat náhradu škody jen z toho titulu a argumentovat tím, že odmítla jinou nabídku k sňatku z důvodu zasnoubení. Zásnuby nejsou povoleny, pokud existují překážky manželství (viz dále) nebo jsou chlapec či dívka již zasnoubeni (při zasnoubení nesmí být podána další nabídka k sňatku, protože muslimové jsou bratři, což by mohlo vyvolat spory mezi lidmi). Třetím zákazem je idda. Idda je čekací doba, během které se žena nachází po rozvodu. Obvykle trvá 40 dní. V této době má manžel ještě šanci přemluvit ženu k návratu, proto ji nesmí jiný muž odlákat od manžela nabídkou k sňatku. Celý proces se odehrává buď mezi mužem a ženou (snoubenkou a snoubencem), nebo mezi mužem, který se uchází o dívku, a tzv. walim nevěsty. V dnešní době, pokud se rodiny budoucích snoubenců znají, naznačí otec chlapce otci dívky jeho vážný úmysl se s dívkou oženit. Otec se pak zeptá dcery. Zde je důležitý její 28 KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s

17 souhlas pokud je tedy zletilá. Je-li mladší 18 let, souhlasu není třeba. Rodiny si však dávají dobrý pozor, koho pro své dcery vybírají. Dívka musí vyjádřit alespoň určité zalíbení. Pokud se ale rodiny neznají a chlapec a dívka se znají například ze školy nebo ze zaměstnání, dává první náznak matka ženicha, a to telefonicky. Promluví si s matkou budoucí nevěsty, vyjádří čestné úmysly svého syna a sdělí o něm základní informace, které rodinu mohou zajímat (co studuje, kolik je mu let, nebyl nebo byl již ženatý, odkud se znají ). Pokud rodina není absolutně proti, dají chlapci alespoň možnost přijít a představit se. Rodiny jsou spíše pro manželství mezi vzdálenými bratranci a sestřenicemi nebo mezi rodinnými přáteli. V muslimských zemích je velmi nízká rozvodovost, i když mají oba z manželů možnost zažádat o rozvod. Jedním z hlavních důvodů je pečlivý výběr životního partnera. Velmi záleží na rodině, pokud má rodina špatnou pověst, je pro děti téměř nemožné oženit se. V islámu jsou důrazně zakázány pomluvy či zjišťování informací o člověku za jeho zády. V tomto případě se uvedené obchází. Rodiny si zjišťují o dívce i chlapci vše, co by jim pomohlo odhadnout povahu člověka. Byl-li chlapec nebo dívka již zasnouben, má také možnost zeptat se předchozího snoubence nebo snoubenky na důvod rozchodu a chování. Toto je však jediná výjimka. Pokud se snoubenci rozejdou, je zakázáno mluvit o špatných vlastnostech druhého či o důvodu rozchodu. V tomto případě je to ale povoleno, aby nedošlo ke zbytečnému zasnoubení či svatbě a pak se pár musel rozvádět. Na rozvod se nepohlíží s takovým pochopením jako v Evropě. Bůh řekl: Rozvod je povolený, ale je to jedna z nejhorších věcí, které jsem vám dovolil. 30 Pro rozvedenou dívku je velmi problematické se znovu provdat, a pokud se jí to podaří, tak většinou také za rozvedeného muže nebo například staršího vdovce. Mladý svobodný muž si málokdy vezme rozvedenou ženu. Pokud v sobě snoubenci naleznou zalíbení, jsou stejné víry a chovají se podle dobrých mravů, rodiče by bezdůvodně neměli zasnoubení bránit. To platí i pro manželku křesťanku či židovku při dodržení určitých podmínek. Muslimské zásady však musí být dodržovány. Vztah mezi snoubenci je čistě platonický a status snoubence neumožňuje intimní styk. Snoubenec nemá ani jiné výhody lišící od ostatních mužů pouze s dívkou mluvit. V těchto chvílích je však vždy přítomen mahram. Je to muž, pro kterého platí stejně podmínky jako pro waliho. Musí se chovat tak, aby pár co nejméně vnímal jeho přítomnost. Stačí, že je někde poblíž. Dohlíží na to, že chlapcovy úmysly jsou počestné a nevyužije situace, kdy se dívkou ocitne o samotě. 30 TUCKER, J. E. Woman, Family and Gender in Islamic Law. Cambridge: Cambridge Univerzity Press, s. 17

18 V některých přísnějších zemích jako je Jemen nebo Saudská Arábie, kde má dívka zahalený obličej a muž smí vidět pouze oči, se dovoluje, aby dívka pár dní před svatbou odhalila budoucímu choti svou tvář. Je to menší událost, kdy se sejde rodina nevěsty, před kterou se dívka nezahaluje, a snoubenec má poté například možnost od svatby upustit. V běžných muslimských zemích jako je Egypt, Tunis či Libanon však ženy nosí jen hidžáb, tedy šátek zakrývající vlasy dívky. Šaty by neměly být přiléhavé, ruce by měly být zakryty k zápěstí a nohy ke kotníkům. V dnešní době však islám od těchto tradic ustoupil a ženy v modernějších státech si zahalují ruce po lokty a nohy do tří čtvrtin lýtek. Odůvodňují to tak, že tvář ukazuje krásu ženy a ruce zase její temperament a pracovitost. 31 Existují dva názory na to, co smí dívka před budoucím manželem odhalit. První názor říká, že muž smí vidět jen to, co ostatní cizí muži, a to především proto, aby nezneužil zasnoubení. Druhý směr se přiklání k názoru, že snoubenec smí vidět ze svojí snoubenky to, co se mu podaří zahlédnout při normálních činnostech. 32 Při budování určitého vztahu mezi partnery je možné dát nevěstě věno již v této fázi vztahu. Není to běžnou praxí, protože pokud by došlo ke zrušení jednou nebo druhou stranou, věno se vrací. Zdali dopředu odevzdané věno ještě stále existuje v podobě, v jaké ho snoubenec snoubence dal, má snoubenec nárok na jeho vrácení. Pokud by však za něj snoubenka koupila např. zařízení do předpokládané domácnosti, zůstává snoubence, pokud snoubenec takovou koupi schválil anebo o tom alespoň věděl a nic nenamítal. Pokud by zásnuby zrušila snoubenka, snoubenec má plné právo na vrácení věna anebo na náhradu věna v jeho původní podobě Mahr Je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jmění svého jako muži spořádání, nikoliv prostopášní. 34 (4:28) Od tohoto verše Koránu je odvozována povinnost mahru neboli obvěnění, jak je hojně překládáno. Mahr však není věno, jak jej chápeme my tedy to, co si manželka s sebou přinese do manželství, ať už finanční částku nebo např. vybavení do domácnosti. Mahr je to, co dá muž ženě za to, že si ji smí vzít za manželku. Vyplácí jej sám budoucí manžel nebo jeho jménem nějaká třetí osoba. 35 Tento dar bývá klasickými právníky vnímán jako cena či kompenzace, kterou muž platí za exkluzivní právo 31 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, s Tamtéž, s AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s

19 k sexuálnímu vztahu k ženě a potažmo k plození dětí, a neváhají to označit za analogii ke kupní smlouvě. Naproti tomu moderní autoři chápou věno jako vyjádření pocty ženě a jako záruku finančního zabezpečení ženy po dobu manželství a po jeho případném ukončení. 36 Nejčastěji se daruje zlato. Tím je míněna zlatá sada skládající se z náušnic, náhrdelníku, minimálně pěti náramků a prstenu. Zlato je samozřejmě 24karátové. Mahr má plnit funkci určité pojistky ať už pro rodinu, která může zlato kdykoliv vyměnit za peníze, či pro ženu, aby se o sebe dokázala postarat, kdyby došlo například k rozvodu nebo kdyby manžel zemřel. Většinou však slouží k tomu, aby ženy viděly, jak moc si jich jejich manžel váží, a aby se na všech oslavách, které jsou přístupné pouze ženám, sadami manželky pyšnily. Cena zlata se u střední vrstvy obyvatelstva většinou pohybuje kolem Kč. Zákonné maximum či minimum však není stanoveno. Nemusí ale jít vždy o zlato královské rodiny si dávají často diamanty, méně pak peníze. Šíité připouští i nehmotný statek. Manžel se zaváže, že nechá ženu vystudovat, vyučit se. To je asi jediný praktikovaný nehmotný statek, který lze darovat jako věno. Nesmí být darováno nic z islámem zakázaných věcí (například vinice). Věno patří vždy jen manželce, která nemá povinnost použít své věno ve prospěch rodiny. V muslimských zemích neexistuje bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Rozlišujeme tři základní druhy mahru, a to smluvní (nejčastěji se vyskytující), tradiční a minimální (v dané oblasti nezvykle nízké věno, které by nevěstu urazilo). Jestliže výše mahru není stanovena smluvně, náleží ženě tzv. tradiční mahr (mahr al-mithl), jehož výše odpovídá zvykům dané oblasti a je odstupňována dle společenského postavení. Tradiční mahr nelze zaměňovat s minimálním mahrem. Žena na něj má nárok i tehdy, pokud se mahru původně zřekla nebo žádný mahr nebyl dohodnut, anebo dohodnutý mahr byl nižší než tradiční. 37 Mahr nemá být kupní cenou za manželku, jak se je možné v literatuře dočíst. Arabové si však na věnu potrpí. Ukazuje se tím, z jak dobré rodiny dcera je, jak je krásná, nevinná, pobožná, hodná, žádaná, odkud pochází apod. Výši mahru ovlivňuje množství dalších prvků, přihlíží se také k výši, za kterou byla provdána sestra nebo například teta či jiná příbuzná z otcovy strany, u šíitů i z matčiny strany. Otcova linie je však vždy v této patriarchální společnosti směrodatná. Dcera po otci přebírá společenské postavení, ale například i příslušnost ke státu či k náboženství. 36 MIR-HOSSEINY, Z. M. Encyklopedia of Islam and Muslim World. NewYork: Macmillan Reference USA, s KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s

20 Věno lze také rozdělit na více části, které jsou vypláceny vždy, jakmile nastane nějaká předpokládaná událost např. pro případ rozvodu, smrti manžela nebo jinou okolnost. Obvykle je ale rozděleno na tři části. Pokud se jedná o dívku z velmi dobře společensky postavené rodiny, věno se platí již při zasnoubení, to se však stává zřídka. Většinou se určitá částka platí při podpisu svatební smlouvy a potom se vyšší částka platí po svatební noci. Pannenství je u dívek nezbytností. Třetí částka je pro případ rozvodu. Celková částka bývá většinou velmi vysoká, aby muž dokázal, že se s ženou neplánuje rozvést. Účelem mahru je, aby budoucí manžel dokázal, že si dívku zaslouží a se o ni dokáže v budoucnu postarat. 38 Spousta chlapců odchází na několik let do zahraničí vydělat peníze, aby si mohli dovolit koupit zlato. Cílem mladíků je většinou Saudská Arábie. Účelem není, aby si chlapec vzal půjčku a potom i manželku zatěžoval splátkami. Cílem také není, aby se manžel zadlužit, ale aby ukázal schopnost vydělat peníze. Toto například ignoruje tak ortodoxní země, jako je již zmíněná Saudská Arábie. Nutí je k tomu skutečnost, že si rodiny, hrdé na svůj původ a vznešenost dívek, často říkají o nereálné věno. Stát se to snaží řešit tím způsobem, že mladým mužům, kteří si věno nemohou dovolit, výhodně půjčuje. Hlavním důvodem bylo to, že spousta dívek zůstala neprovdaných. V arabském světě se rozpoutala velmi živá diskuze, zda má dojít k omezení výše věna, protože islám věnem zmíněné nesledoval. Rodinné právo však plně podléhá šaríi, kde žádné omezení není. A šaríu nelze omezovat běžným světským zákonem, i když některé státy tak občas činí. Na příliš nízké věno se však také dobře nepohlíží. V tak zažitém zvyku vytváří nízké věno iluzi, že je s dívkou něco v nepořádku. Neposkytnout věno není možné nedojde k uzavření manželské smlouvy, což však lze obejít symbolickou částkou. To je běžné především mezi Araby, kteří se uchází o Evropanky. Arabka by se za částku odpovídající například 1 Kč nikdy neprovdala. Nesmíme si mahr plést s domem, bytem či alespoň jedním pokojem, který manžel koupí nebo alespoň pronajme pro společný život. To je další povinností manžela odvést si dívku z domu rodičů a začít život ve svém domě, bytě, či pokud si manžel může dovolit pouze jeden pokoj, i to se považuje za dostačující. Záleží poté pouze na tradicích, zda je i povinností muže vybavit byt či rodinu ženy. Pokud se muž stará i o vybavení bytu, manželka by s tím neměla mít nic společného. V dnešní době muž například nábytek vyfotí a poradí se s budoucí chotí. Neexistuje však postup, že by dívka navštívila dům před svatbou, a to ani s mahramem. 38 TUCKER, J. E. Woman, Family and Gender in Islamic Law. Cambridge: Cambridge Univerzity Press, s

21 4.3 Předmanželská smlouva Předmanželská smlouva je v povědomí většiny obyvatel, v Evropě však není příliš využívána. Arabové ji využívají více, a to především z důvodu, že neexistuje společné jmění manželů. Majetek manželů je oddělen. Manželka má výlučnou kontrolu nad svým majetkem a může s ním nakládat, jak se jí jen hodí. 39 Dívky, které vstoupí do tzv. arranged marriage, což je rodinou smluvené manželství, kde se dá chlapci a dívce (kteří se předtím neznali) možnost seznámit se a uvážit, zde chtějí uzavřít sňatek. Chtějí si tak určitým způsobem zajistit své postavení. I když je samotné domluvené manželství založeno na výběru co možná nejvhodnějšího a nejspolehlivějšího životního partnera, obecně se dá říci, že předmanželská smlouva je smlouva mezi budoucími manžely o uspořádání jejich budoucích práv a povinností. Většinou si strany upravují finanční stránku manželství (především kvůli manželce), možnost studovat (většinou manžel musí platit studium své ženy), upravení podrobností rozvodu, vyplacení další částky (tzv. druhý mahr) či jiné záležitosti. Pokud však dochází k upravení otázek péče o děti po rozvodu či nemožnost manžela vzít si další manželku, a to až do počtu čtyř, jak je dovoleno v Koránu, je tato předmanželská smlouva neplatná. Této chyby se dopouštějí zejména cizinky žijící v muslimských zemích, které si neuvědomují, že platnost otázek, které jsou povoleny v Koránu, nelze modifikovat obyčejnou smlouvou. Co se týká sňatku s další ženou, není možné tomu zabránit předmanželskou smlouvou. Žena má ale právo určit si jako smluvní podmínku, že se rozvede, jakmile muž uzavře polygamní manželství s jinou ženou ( 19 jordánského zákoníku, 31 marockého zákoníku o osobním statutu, 6 egyptského zákoníku č. 25/1929). 40 Lze dohodnout rychlý a jednoduchý rozvod, který může být také finančně velmi výhodný. Vysoký finanční obnos může také manžela odradit od dalšího sňatku. Pokud se jedná o sepsání dohody manželů o výchově dětí po rozvodu, nelze ji upravit v předmanželské smlouvě. Tato dohoda musí být při rozvodu schválena soudem. Není však pravda, že děti vždy připadnou otci, jak často bývá ve veřejném povědomí. Pokud by však děti byly svěřeny matce a ta by zemřela, byla nezpůsobilá nebo by jí z jiného důvodu nemohly být děti svěřeny, přechází do výchovy matce manželky, pokud nelze matce manžela nebo babičce manželky či babičce manžela. Svěření dítěte závisí na mnoha faktorech jako jsou například nevytrhnout dítě z prostředí, na které je zvyklé, věk dítěte apod. Pokud se rozvedená manželka, které byly děti dány do péče, znovu provdá, přecházejí děti automaticky k otci. Nemohou-li být dány otci, nastupuje opět pořadí matka manželky, matka manžela, babička 39 MALLAT, Ch. Introduction to Middle Eastern Law. Oxford: Oxford University Press, s DRGONEC, J. Právné kultúry Ázie a Afriky. 1. vyd. Bratislava: Veda, s

22 manželky či babička manžela Děti se neodebírají z toho důvodu, že by se jim matka po vstupu do nového manželství nevěnovala, ale z toho důvodu, že nový manžel je pro děti potencionálním nebezpečím. Může dětem uškodit mnohem více než nová manželka manžela. To je také důvod, proč se mnoho rozvedených žen či vdov v muslimských zemích neprovdá do té doby, než jsou děti schopny se samy o sebe postarat. Zákony jednotlivých muslimských zemí se liší. Většinou u chlapců do věku sedmi let a u dívek do dosažení puberty zůstává dítě u matky, která se stará o jejich vývoj. Zmíněné platí většinou u sunnitů. V několika málo zemích, v nichž převládají šíité, se setkáme s tím, že chlapec zůstává u matky jen do dvou let věku a dívka do sedmi let. Další stádium nastává, když dítě odroste. Zjišťuje se, kde je hlavní zájem dítěte či který z rodičů mu dokáže poskytnout lepší rodinné zázemí. Co se týká duchovního vývoje dítěte, je na manželovi, aby dítě začal učit Koránu. Proto, i když matka dostane dítě do péče, otec neztrácí tuto svou roli duchovního učitele. Když se poté dítě dostane do věku, kdy je schopno vyjádřit svůj názor, přihlíží se k němu. Soud jej klasicky zjišťuje pomocí dětského psychologa. Zde je důležité poznamenat, že ani jeden z manželů nesmí dítě odvézt ze země bez souhlasu druhého manžela. Toto upravují Haagské dohody. Je zajímavé, že při uzavření smlouvy musí být přítomen svědek i notář, ale i přesto se objevují případy, kdy došlo k uzavření neplatných předmanželských smluv. Klasická předmanželská smlouva by mohla vypadat asi takto: PŘEDMANŽELSKÁ SMLOUVA 1) Manžel vyplatí manželce mahr ve výši Částka ve výši bude uhrazena při uzavření sňatku a zbývající část ve výši bude zaplacena při zrušení manželství (v případě smrti manžela uhradí dědicové). 2) Manžel se zavazuje platit své manželce měsíční kapesné ve výši 3) Manželka má právo žádat zrušení manželství, jestliže: - se manžel po dobu dvou let nepostará o výživné, - manžel nedostojí po tři léta svým manželským povinnostem bez závažných důvodů, - manžel bude manželku hrubě urážet, - manžel bude bránit manželce ve výkonu jejich svrchovaných práv, - soužití manželů se ukáže nesnesitelným. Podpis soudce Podpis svědka Podpis walího Podpis snoubence KOPECKÝ, R. Hlavní instituty islámského rodinného práva. Právník, 2003, roč. 142, č. 10, s

23 5 Svatební obřad Svatební obřad většinou nastává po určité době po zásnubách. Jak již bylo řečeno, zásnuby se nemusí konat vždy. Mohou se konat jen formálně, například týden před svatbou, nebo vůbec. Období jednoho měsíce před svatbou je pro nevěstu velmi náročné. V arabských zemích je tradicí, že nevěsty odjíždí i na celý měsíc do lázní, kde se připravují na svatbu. Mentalita muslimů se totiž od zbytku světa liší především v tom, že ženy se začínají zkrášlovat až po svatbě. Před svatbou se na sebe snaží pokud možno neupozorňovat, aby nelákaly mladé muže. Chování ostatních se k novomanželům po svatbě náhle změní. Manželství je velmi oslavované. Když dívka přijede z lázeňského zkrášlovacího pobytu, je většinou k nepoznání. Dochází k depilaci celého těla, aby mohl proběhnout obřad hennou. Účastní se ho jak ženich, tak nevěsta. Oba však na striktně oddělených místech, dívka se ženami a chlapec s muži. Tento obřad je velmi oblíbený mezi mladými lidmi, protože se nebere příliš formálně. Po koupeli se nevěsta svěřuje do rukou ženy, která jí ozdobí celé tělo tradičními ornamenty. Některé kmeny kromě ornamentů rozdělí celé tělo tenkou čárou linoucí se středem těla nevěsty. U mužů kreslení neprobíhá, hena se používá jen k očistě těla. Na druhý den začínají velké přípravy. Pro muslimy je typických i více svateb, které jsou barevně odlišeny. Základem je však zelená a bílá svatba. Jedna proběhne bezprostředně po neveřejném obřadu a druhá klidně o několik týdnů později. Nevěsta je vždy honosně nastrojena v barvě svatby. Muslimové na barvy žádné požadavky nekladou. Jediným omezením je, že by se barva šatů nevěsty neměla podobat barvě šatů, která je typická pro náboženské obřady jiného náboženství. Například červená barva je barvou hinduistů. Tomuto odporuje bílá svatba, kterou muslimové, dá se říct podle evropského vzoru, praktikují. Poevropšťování lze také vidět v oblečení novomanželů, které se velmi podobá evropskému. Typické je, že svatba probíhá u nevěsty doma. Mešita není určena k těmto událostem (jako například kostel či synagoga). Obřad je soukromý, účastní se ho většinou pouze oddávající, snoubenci, svědci, otec nevěsty a úředník (nemá náboženskou úlohu) tedy pouze ti, kteří sehrávají v samotném obřadu určitou roli. Na oddávajícího nejsou kladeny přísné požadavky, nemusí skládat žádné zkoušky či slib. Musí to být dospělý člověk, plně způsobilý muslim. V muslimských zemích, které uznávají islám za státní náboženství, vykonává tuto agendu soudce. Není to však podmínkou. Ukázkou mohou být sňatky muslimů za studií v zahraničí, kde obřad vede například spolužák, který je považován za dobrého muslima. 23

24 Aby svatba byla platná a aby manželé získali manželská práva a povinnosti, je potřebné splnit osm podmínek: 1) náležitá forma svatebního aktu, 2) manželka je muslimkou, křesťankou anebo židovského vyznání a manžel je muslimem, 3) dohoda o věnu, jeho výši a splatnosti (viz dříve), 4) způsobilý věk obou manželů k uzavření manželství, 5) svědectví způsobilých svědků, 6) právní způsobilost k uzavření manželství, 7) existence waliho, 8) souhlas nevěsty Forma svatební smlouvy Dá se říci, že uzavření manželství má podle islámského práva civilněprávní a ne náboženskou formu. Odlišný názor mají někteří českoslovenští autoři (V. Másilko, M. Černohubý). 43 Například Štěpán Macháček upozorňuje: Mějme nadále na paměti, že v arabských zemích neexistují občanská práva platná pro všechny občany země, nýbrž oddělené rodinné zákoníky jednotlivých náboženských komunit. 44 Šaría se neskládá čistě z náboženských předpisů a k platnému uzavření sňatku je třeba i registrace u státního orgánu, proto se také přikláníme k civilněprávní formě uzavření manželství. Celý obřad začíná svatební formulí. Díky Bohu, Jemu vděčíme za všechno, Jeho žádáme o pomoc a uvedení na cestu správnou žádáme o pomoc, aby nás uchránil před zlem našich duší a před zlými skutky. Koho Alláh uvede na cestu správnou, toho už nikdo z ní neodkloní, a koho uvede na cestu zlou, toho už nikdy nezachrání. Uznávám, že není Boha kromě Boha jednoho jediného, který nemá společníka, a uznávám, že Muhamed je jeho poslem a služebníkem. 45 Dále je obřad nesen v duchu předčítání tří daných tzv. svatebních veršů Koránu: 1. Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali. 46 (súra 3:103) 42 AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, s ATROOSH, A. H. M. Civilistické a islámské prvky v rodinnoprávnom statutě so zameraním na manželské věci v právních poriadkoch niektorych arabských štátov. Právnický institut Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, č. 7, 1991, s MACHÁČEK, Š. Proměny arabského manželství: muslimská žena mezi tradicí a modernitou. Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, s AL-SBENATY, A. Manželstvo v islame. 1. vyd. Bratislava: ALJA, s HRBEK, I. Korán. 1. vyd. Praha: Academica, s