Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie. Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Suburbanizační proces v zázemí města Olomouce Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: RNDr.Pavel Trnka, CSc. Zpracovala: Bc. Lucie Rajhelová Brno 2010

2 2

3 3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Suburbanizační proces v zázemí města Olomouce vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne 29. duben 2010 Podpis :... 4

5 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé diplomové práce panu RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. za odborné vedení, ochotu a poskytnutou pomoc při psaní diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své sestře Zdeňce Rajhelové při pomoci s terénními dotazníky, za její ochotu jít do terénu a dělat šetření v obcích. A v neposlední řadě svým rodičům, nejen při pomoci a podpoře psaní diplomové práce, ale i za celé roky studia na Mendelově univerzitě v Brně. 5

6 Abstrakt Cílem diplomové práce bylo popsat fenomén suburbanizace, její příčiny a důsledky ve světě a u nás. Suburbanizací se většinou rozumí přesun obyvatel z jádrového města do blízkého zázemí, čímž dochází k rozšiřování příměstské krajiny. Díky suburbanizaci se v přilehlých obcích odehrává suburbánní rozvoj procesy, aktivity a změny, které probíhají v zázemí měst. Se suburbanizací přicházejí též změny způsobu ve využívání krajiny. Dříve využívané zemědělské pozemky se postupně mění na plochy pro bydlení a komerční využití. Kromě rodinných domků se staví hypermarkety a větší nákupní centra. Suburbanizační proces se u nás nejvíce rozmohl v 2. polovině 90. let, kdy obyvatelstvo bohatlo a mělo k dispozici hypoteční úvěry od bank a dobré nabídky od developerů, kteří vykupovali levné pozemky v obcích. Současná suburbanizace v Českých zemích sice nedosahuje takových rozměrů jako v západních zemích, avšak přesun městského obyvatelstva do příměstských obcí je zjevný. Mění se jak krajina, tak i způsob života na venkově. Nově příchozí občané mají jiné zvyky, sociální statut a mění architektonický ráz původních venkovských sídel. Druhým cílem diplomové práce bylo zhodnotit a zdokumentovat území, na nichž probíhá výrazná suburbanizace v okolí města Olomouce. Dále pak zhodnotit suburbánní rozvoj příměstských venkovských obcí v okolí Olomouce, jeho průběh a problémy s tím spojené. V neposlední řadě pak provést sociologické šetření této problematiky formou dotazníku. Pro svou práci jsem použila dostupnou odbornou literaturu a internetové zdroje. Klíčová slova: suburbanizace, suburbanizační proces, příměstská krajina, rezidenční bydlení, komerční rozvoj, aglomerace, periférie 6

7 Abstract The purpose of this thesis was to describe the phenomenon of suburbanisation, its causes and effects on the world and our country. Suburbanisation is a term used to describe the increased movement of people,services and industries from the centres of inner urban areas outwards, towards and into the edges of the built-up area. Many residents of metropolitan areas choosing to leave in satellite communities called suburbs and commute to work in central areas. This process leads to the outward expansion of the suburban landscape. Due to suburbanisation the surrounding villages experience a major development. Suburbanisation comes along with the changes in the land use. The land formerly used for agriculture is gradually transforming into the residential and commercial areas. New hypermarkets and shopping centres are being developed beside the residential areas to satisfy customer needs and their car dependent lifestyle. In our country the process of suburbanisation spread the most intensively in the mid 90th, when the population was becoming richer, the mortgage loans from banks were easily available and there was plenty of good offers from the developers, who bought land in the outskirts at a cheaper rate. Although current suburbanisation in the Czech Republic is not as extensive as in the Western countries, the migration of the city population into outer suburbs is clearly visible here. Both, the landscape and the way of life in the countryside undergo major modifications. The newly coming residents have got different habits and social status and bring significant changes of the original architectural character of rural settlements. The second objective of this thesis was to evaluate and to document the main areas in the Olomouc outskirts which currently experience the process of distinctive suburbanisation. Further purpose was the evaluation of the suburban development in the residential areas around Olomouc, its course and common problems associated with the urban sprawl. Last but not least, I intended to conduct a sociological research of this issue by means of questionnaire. In my thesis I used specialised publications as well as the Internet resources. Key words: suburbanisation, urban sprawl, urban process, suburban landscape, residential estates, commercial development, agglomeration, outskirts 7

8 Obsah ÚVOD OBECNÁ ČÁST SUBURBANIZACE Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Prostorový vývoj měst u nás a ve světě Zázemí města Ovlivnění živé složky krajiny Ovlivnění neživé složky krajiny Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace Kdo přichází do zázemí velkých měst? Každodenní život v suburbiu Infrastruktura a občanská vybavenost PROCES SUBURBANIZACE Dopady suburbanizace Nástroje pro ovlivňování suburbanizace Neuspořádaný a neregulovaný růst městských aglomerací ve světě Suburbanizace v USA a Německu : Zdroj inspirace i poučení Suburbanizace v USA Obyvatelstvo a proces suburbanizace v USA Důvody pro suburbanizaci v USA Důsledky suburbanizace Suburbanizační proces v zemích západní Evropy Obyvatelstvo a proces suburbanizace v SRN Srovnání suburbanizace v USA a SRN FENOMÉN SUBURBANIZACE V ČR

9 3.1 Suburbanizace v ČR Suburbánní rozvoj v ČR Suburbánní výstavba Sociální prostředí města Výstavba veřejných prostor, škol, chodníků, Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí Trojí význam počtu obyvatel Dopady na rozpočet Přesvědčit nové obyvatele...36 PRAKTICKÁ ČÁST Příměstské obce v okolí Olomouce Proměny rezidenčních funkcí města Olomouce Intraurbánní struktura města Olomouce a typy využití území Vývoj migrace na Olomoucku v období (s ohledem k procesu suburbanizace) Bytová výstavba Suburbánní výstavba v příměstských venkovských obcích v okolí města Olomouce Obec Dolany u Olomouce Obec Hlušovice Obec Hněvotín Obec Samotišky u Olomouce Dotazníkové šetření Vyhodnocení dotazníků...52 Závěr Seznam použité literatury a zdrojů Seznam obrázků, fotek a tabulek Seznam Příloh Přílohy...Chyba! Záložka není definována. 9

10 ÚVOD Suburbanizace znamená rozšiřování městské zástavby, stěhování městského obyvatelstva a dalších aktivit z jader měst do jejich zázemí. Tímto procesem vzniká v poslední době na kontaktu města a venkova několik typů suburbánní zástavby. Rozrůstají se především nová satelitní městečka různých forem, velikostí a rozdílným způsobem napojená na stávající sídelní strukturu. Vedle toho můžeme pozorovat téměř srovnatelné tempo rozvoje komerčních aktivit v podobě hypermarketů, zábavních parků, sportovních areálů nebo logistických hal. Suburbanizace je přitom na stránkách odborného tisku a v médiích vůbec považována za hrozbu pro fungování metropolitních území, za nevratné zásahy do krajiny, zdroj sociálních konfliktů a ekonomicky i environmentálně negativní jev s rozsáhlými dopady na města, venkov i krajinu. ( Suburbanizace není v našich zemích zcela novým procesem, velký rozvoj nastal kolem velkých českých měst již na počátku 20. stol. Avšak takový rozvoj jako v sousedních zemích se zdaleka liší od českého rozvoje suburbanizace. Současná česká suburbanizace je charakteristická obrůstáním příměstských sídel, jako jsou vesnice a malá městečka. Díky laciným zemědělsky dříve využívaných pozemcích se rozvoj suburbanizace v našich podmínkách velice rozmohl. Také tomu přispěli investiční a úvěrové společnosti, které lidem nabízeli hypotéky a stavby na klíč. Mnoha lidem se naskytla možnost žít ve svém vlastním domě v krásné krajině. Řešení suburbanizačního rozvoje jsou velice omezené. O to více záleží na rozhodování starostů a zastupitelů obce, kteří mohou rozsah suburbánního rozvoje ovlivnit. Ať již zákazy či omezením výstavby rodinných domků. 10

11 OBECNÁ ČÁST 1. SUBURBANIZACE 1.1 Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem. Kromě suburbanizace se v obcích odehrává i další suburbánní rozvoj tedy procesy, aktivity a jejich změny, které probíhají v zázemí měst, nejsou ovšem primárně způsobeny a nesouvisí s odlivem lidí, kapitálu, daní nebo funkcí z jádrových měst. Suburbanizací vznikají oblasti nové výstavby označované jako satelitní městečka, nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na dva druhy: rezidenční (obytné) a komerční (pracovní a obslužné). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů. (Ouředníček, 2008) Rezidenční suburbanizace napomáhá ke změnám tradiční sociálně-prostorové struktury našich měst a jejich sídelních aglomerací, které se vyznačují snižujícím se sociálním statusem obyvatelstva od centra směrem k okrajům. Přestože mají města dostatečné množství rezervních ploch pro novou výstavbu uvnitř svých administrativních hranic, mnohé z projektů komerční i rezidenční výstavby se stěhují mimo hranice měst. Hlavními příčinami jsou nižší ceny pozemků a snadnější vyjednávání rozvojových projektů se samosprávami menších obcí. Zájmy měst a obcí v okolním území se často dostávají do protikladu. Města chtějí udržet kompaktní strukturu zástavby, zatímco samostatné obce za hranicemi měst se snaží o přilákání investic na jejich území. (Sýkora, 2002) 11

12 Také komerční suburbanizace má zřetelné projevy, zejména ve výhodně lokalizovaných místech podél hlavních dopravních tahů. Některé funkce se pomalu přelévají z centrálních částí měst do perifernějších lokalit nebo zcela mimo území města. Většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí tzv. na zelené louce (greenfield). Typickými funkcemi, které se od počátku 90.let 20.století stěhují z měst do jejich zázemí, jsou logistické areály, hypermarkety a další obchody, částečně i výroba a zábava. (Ouředníček, 2008) 1.2 Prostorový vývoj měst u nás a ve světě. Počátky suburbanizačních procesů jsou spojovány s přesunem londýnské buržoazie do zázemí města v průběhu 18. století. V dnešní době slouží jako extrémní případ suburbanizovaného prostředí metropolitní oblasti USA, např. Los Angeles. (Ouředníček, 2008) Lze říci, že americké příklady rozvolňování města měly své příčiny v postojích, které zaujímali první reprezentanti nově vzniklých Spojených států, jejich představy směřovaly k uspořádání USA jako zemědělské velmoci, která se vystříhá všech nebezpečí plynoucí z dosavadní existence měst. Evropská situace byla odlišná, vůdčím státem byla velká Británie, koloniální velmoc s primátem rozvoje průmyslu a všech dopadů, které s sebou nesl, přetížení měst, epidemie v důsledku nadměrné zátěže znečištění vody, vzduchu a půdy, nadměrnou koncentraci rodin chudých rolníků přicházejících z venkova, kterým průmysl nabízel lepší příjmy. Tržní mechanismy spustily suburbanizační proces, který s určitými obměnami trvá dodnes. Je založen na využívání ekonomických výhod a vyhýbá se problémům. Bylo snadnější rozvíjet další, zatím volné plochy než investovat do struktury existujícího města, takže stárnutí fyzické i morální, zde bylo řešeno převážně opuštěním struktur a území. Komerční centra i pracovní příležitosti se přesouvaly na okraj jádrových měst. Pokusy o obnovu byly velice složité a nákladné. Po druhé světové válce nastala příznivá situace, aby si Američané mohli dovolit svůj sen bydlení v rodinných domech za hranicemi měst. Způsobil to rozmach automobilismu, hromadná výroba staveb a zvyšující se příjmy. Začíná se měnit příměstská krajina, výstavba maloobchodních a administrativní komplexy. (Baše, 2009) 12

13 Suburbanizace není ani v naší zemi zcela novým procesem, boom zažívala kolem velkých českých měst již na začátku 20. století. Rozvoj nových oblastí v zázemí měst se významným způsobem objevuje od druhé poloviny 90. let 20. století až do současnosti. Charakter české a například americké suburbanizace se však do značné míry liší. Současná česká suburbanizace je charakteristická prostorovým obrůstáním příměstských sídel (vesnic a městeček), většinou v podobě desítek nových domů. Na rozdíl od západní suburbanizace lze kolem českých měst najít pouze velmi málo tzv. greenfield developments, tj. nových autonomních sídel bez návaznosti na stávající sídelní síť. Mezi největší současná česká suburbia můžeme řadit např. Hostivici nebo Jesenici u Prahy, kde počet nových domů dosahuje stovek. Koncentrovaná forma výstavby i její malý rozsah v českých podmínkách znamená ve srovnání se západními suburbanizací mnohem menší zátěž kladenou na krajinu i společnost v zázemí našich měst. (Ouředníček, 2008) Obr.č.1 Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst. Největší rozvoj v současnosti zaznamenává suburbánní zóna na okraji nebo za administrativní hranicí města. Zdroj: 13

14 1.3 Zázemí města Významným impulsem pro rozvoj zázemí českých měst byly především restituce zemědělské půdy a jejich přeměna na stavební pozemky. Nepromyšlený a neregulovaný růst výstavby znamenal v mnoha případech hrozbu pro původní sídla i okolní krajinu (urban sprawl rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny). Příliv nových investic, sociálně silnějšího obyvatelstva a jeho aktivit nemusíme vnímat pouze jako negativní jev. V řadě ohledů může nový suburbánní rozvoj znamenat konec stagnace malých obcí, omlazení a posílení populační struktury a oživení obecního života. V řadě ohledů by rozvoj obcí neměl být řízen centrálním plánováním systému osídlení, ale zdola místními vládami a aktivitami občanů obcí. (Ouředníček, 2008) 1.4 Ovlivnění živé složky krajiny Urbanizace a suburbanizace působí na živou složku krajiny přímo i nepřímo. Nové aktivity ovlivňují kvalitu ovzduší (prach, oxidy dusíku, smog), kvalitu vody a půdy (zasolování, zhutňování), teplotní a srážkový režim. Stavby vznikající v zázemí měst fragmentují přírodní prostředí a způsobují narušení krajiny. V urbanizovaných oblastech je například vyšší teplota a také menší výkyvy teplot než v okolní krajině, což umožňuje přežívání teplomilnějších druhů. Takovéto specifické podmínky je schopné snášet omezené množství organismů, z nichž některým přímo vyhovují. Domácích původních druhů časem ubývá, zejména těch vzácných, a celý proces může vést k homogenizaci původně pestrého souboru organismů. Nepůvodní druhy mohou obohatit místní biodiverzitu, ale pestrost druhové skladby na globální úrovni je ochuzena o vymizelé domácí druhy nejen rostlin, ale i živočichů. Fragmentace a narušení krajiny vzniklé důsledku výstavby dopravních komunikací způsobují problémy jako u rozšiřování zástavby. Ničení biotopů původních druhů, ale také to, že se krajina obtížněji vyrovnává se změnami. Ubývající rozloha 14

15 přírodních stanovišť, ubývá původních druhů rostlin a živočichů a stávají se náchylnějšími k lokálnímu vyhynutí. (Ouředníček, 2008) 1.5 Ovlivnění neživé složky krajiny Nová výstavba sebou přináší také změny ve tvaru povrchu (reliéfu), dochází k přemisťování značných objemů hmoty, vytvářejí se nové antropogenní tvary. Na některých místech dochází ke změnám vodních poměrů (odvod vody z podzemí) nejen v důsledku komerční a rezidenční výstavby,ale také z důvodů výstavby sportovišť. Zásadní změny se odehrávají v půdě. Znečištění a zhutňování ovlivňuje organismy a jejich činnost v půdě, zásoby podzemních vod, znečištění vod aj. Suburbanizace vede rovněž ke zvýšení spotřeby energie, a tím i k růstu produkce skleníkových plynů. Lidé jsou při cestách do zaměstnání, za nákupy či zábavou odkázáni na individuální automobilovou dopravu. Komerční i rezidenční výstavba má v porovnání s kompaktní zástavbou vyšší spotřebu energií a v důsledku rozvolněnosti a nekompaktnosti i vyšší ztráty v rozvodných sítích. Suburbanizace výrazně působí na kvalitu života a zdraví obyvatel měst. Zvýšená individuální automobilová doprava negativně ovlivňuje kvalitu vzduchu a zvyšuje hlučnost. Intenzivní suburbanizace a tlak na krajinu se projevují nejen v místech výstavby, ale také ve vzdálenějších oblastech. Zvýšená spotřeba nerostných surovin a jejich přeprava na značné vzdálenosti negativně ovlivňují také tamní krajinu a kvalitu prostředí. (Ouředníček, 2008) 1.6 Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace Rozšiřující se komerční a rezidenční zástavba a infrastruktura v zázemí měst a podél důležitých dopravních tras ukrajuje stále více z charakteru české krajiny a mění její vzhled. V krajině vyrůstají nejrůznější sportoviště (golfová hřiště, aquaparky), nákupní centra, multiplexy a s nimi spojená síť komunikací, parkovišť a nezbytného zázemí. 15

16 Ve většině případů se nová výstavba realizuje na okrajích sídel, kde je dostatek volného prostoru a relativně levné pozemky. Zatímco dříve byl konec každého sídla jasně vymezen, za stodolou byla už jen pole, louky či sady a město končilo za konečnou tramvaje, dnešní sídla ztrácejí ostré hranice. Rozvoj sídel ovlivňuje nejen charakter krajiny, ale i se mění její kulturní výraz a zprostředkovaně také duchovní a estetické hodnoty. Suburbanizace tak v současnosti patří k nejvýraznějším krajinotvorným procesům v zázemí měst. Jejím vlivem probíhají nejen změny přírodního a sociálního prostředí, ale také celkového krajinného rázu zastavovaného území, kterým rozumíme zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa či oblasti. Na změnu krajinného rázu má zásadní vliv zejména umístění nové zástavby a vlastní architektura domů. Tuto změnu ovlivňuje hlavně rozvoj železniční, ale především silniční dopravy, které by bez technického rozvoje nerozrostla předměstí do takových rozměrů jako je tomu dnes. Hlavním smyslem dopravních staveb je zkracování vzdáleností. Málokdo si však uvědomuje, že dopravní stavby sice ve městě představují pro určité směry zrychlení, pro jiné ale velkou bariéru způsobující zpomalení. Zatěžuje se okolí hlukem, emisemi, ale i plošnou finanční náročností. Čím více prostoru je ponecháno autům, tím dále je nutno stavět domy od komunikací a tím delší jsou ve výsledku vzdálenosti, kvůli kterým se komunikace stavějí. (Hnilička, 2005) Od 90. let 20. století se v České republice lidé výrazněji začínají stěhovat z měst na venkov, nebo alespoň na okraj města, ve snaze bydlet ve zdravějším prostředí. Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. To s sebou nese mimo jiné i negativní environmentální a ekologické důsledky. Staví se samostatné rodinné domy, ale i různé sklady nebo výrobní závody. Dnes je možnost postavení si vlastního domku mnohem realizovatelnější než dříve. Trend nadstandardního rodinného bydlení stupňuje tlak na zábor půdy původně určené k zemědělskému a lesnickému využívání. Jednoúčelové využití krajiny pouze k bydlení je nesystémovým řešením, neboť postrádá zázemí v podobě ostatní infrastruktury. Přímo úměrně s velikostí aglomerace roste spotřeba pohonných hmot, produkce emisí z dopravy a ztráty energií a vody v rozvodných sítích. S neuspořádaným růstem izolovaných obytných zón vyvstává potřeba přesunout do těchto nových čtvrtí pracovní příležitosti, obchody a služby spojená s vysokými náklady. Pro mnoho lidí představuje suburbie sen o životě na venkově. Lokalita se jim 16

17 líbí, když není zastavěna, mají radost, že ze svého okna vidí na louku pole nebo les. Pak dojde k situaci, že před jejich parcelou vznikne další řada domů, vysoké ploty nebo ohradní zdi. V urbanistických plánech je zapotřebí věnovat pozornost dostupnosti a prostupnosti okolní krajiny například formou pěšin a cyklostezek. (Šilhánková, 2007) Foto č.1: Hněvotín u Olomouce, Lucie Rajhelová, Kdo přichází do zázemí velkých měst? Princip svobody jedince bývá často spojován se samostatným rodinným domem. Mít svůj dům je dnes chápáno jako být nezávislý a svobodný. Pro mnohé je vlastní rodinný dům vrcholem individuálního životního úsilí. V USA bydlí v rodinných domech většina populace a najdeme tu nejvíce odstrašujících příkladů nekončících předměstských kolonií, proto je vhodné problémy suburbánního bydlení v USA sledovat a snažit se o jejich analýzu. (Hnilička, 2005) Suburbanizace je součástí procesu vývoje měst a mezi hlavními znaky patří prostorová i sociální segregace. Tento vztah prostorové a sociální segregace je oboustranný, stejně jako vztah fyzické a sociální struktury města. V České republice se 17

18 možnosti a podmínky pro rozvoj suburbanizace vytvořily zejména ve 2. pol. 90. let 20. století. Bylo to posíleno dostupností hypoték a vyššími reálnými příjmy a také vyšší koupěschopností obyvatelstva. Otevřela se takto možnost realizovat si vlastní dům v přírodě za městem. A stavební parcely byly k dispozici. Ne však všechny vrstvy obyvatel si mohou dopřát luxusní vily a velké zahrady. Mění se sociální zázemí dané oblasti, selektivní proces, který se týká pouze určité skupiny obyvatel vede k posílení sociální segregaci. Která je též zesilována urbanistickým, prostorovým řešením sídla. Domy jsou poskládány vedle sebe, za sebou... bez dalšího řešení vazeb a zejména potřeb obyvatel. Nově příchozí mají potřeby realizace běžných služeb občanské vybavenosti až po možnosti trávení volného času. Tyto možnosti však nová suburbia nenabízejí. Věková struktura novousedlíků je charakteristicky silnější, mladší a střední věkovou kategorií, z hlediska rodinného stavu zakládající rodiny. Vzdělání dosáhli novousedlíci převážně střední a vyšší. Jedná se o vyšší a středně vyšší příjmové vrstvy. Většina nově příchozích má zaměstnání ve městech poblíž nového domova, každý den dojíždí do zaměstnání a pokud nejsou matky na mateřské vozí svoje děti sebou do škol ve městě. Takto se tvoří negativní vnímání starousedlíků s novousedlíkama, původní obyvatelé obcí pociťují rozdílný sociální statut ve srovnání s novými občany. (Šilhánková, 2007) 1.8 Každodenní život v suburbiu Lidé, kteří se v současné době stěhují do nových domů v příměstských obcích, se svým životním stylem a způsobem každodenního života odlišují od místních starousedlíků. Preferují kombinaci městského stylu života a vlastního domu v kvalitním životním prostředí. Jejich zaměstnání a většina dalších aktivit jsou orientovány do jádrového města. Proto není možné předpokládat, že se nově příchozí přizpůsobí tradičnímu životu na venkově s jeho denním rytmem a způsobem trávení volného času. Pro některé skupiny obyvatel může představovat život v suburbiu značnou překážku v jejich každodenním životě. Jedná se například o teenagery, kteří jsou při dojíždění za vzděláváním do jádrového města odkázáni na hromadnou dopravu či asistenci rodičů. Závislost na hromadné dopravě omezuje i dostupnost různých 18

19 volnočasových aktivit (sport, zábava, kultura). Odstěhování z města proto může, zejména u této věkové kategorie, znamenat přetrhání sociálních vazeb. Postupné stárnutí obyvatel nové zástavby se projeví také v nárůstu počtu obyvatel ve středním a důchodovém věku. Proto se také budou proměňovat nároky místních obyvatel na služby a infrastrukturu. (Ouředníček, 2008) Typus samostatného domu, ve kterém se zároveň bydlí a pracuje a ke kterému patří kus země pro vlastní obživu, je v postindustriální společnosti spíše výjimkou. Na dnešních perifériích měst bychom jej hledali jen stěží. (Hnilička, 2005) 1.9 Infrastruktura a občanská vybavenost Nejen vedle ztráty sociálních vazeb a snížení kvality sociálního prostředí suburbanizace přináší další negativní projevy. Jedním z projevů záporných vlastností v rozvoji suburbií je finanční zatížení obce, spočívající ve vyšších nákladech na výstavbu komunikaci, inženýrských sítí, chodníků, aj. Objevují se takto negativní stavy v obci, kde centrum obce chátrá a na jeho okraji rostou bohaté čtvrtě. Otázka ohledně financování této náročné údržby stávajících a výstavby nových komunikací a technické infrastruktury bývá náročná. Ne vždy platí novousedlík daně v obci. Suburbanizace s sebou také přináší pozitivní dopady v dané oblasti. Mezi tyto příznivé dopady lze zařadit: přeměna socio-demografické struktury, přeměna společenská, kulturní, aktivita nových občanů, ekonomická proměna obce (oživení drobného podnikání, živnostníci). Negativní projevy lze eliminovat vyšší provázaností se starou zástavbou a návaznost na stávající zástavbu, i když samostatné domy většinou navazují, není ovšem výjimkou samostatné sídlo daleko za obcí. Také vlastní aktivita obce přispěje k vytvoření podmínek pro pozitivní přijetí novousedlíků a zároveň iniciaci jejich zájmů o život v obci. Najdou se různé techniky a způsoby zapojování občanů do života obce, jako je například účast novousedlíků v zastupitelstvu obcí, oslovení nových občanů s cílem identifikace jejich zájmů, potřeb, námětů, aktivizace žen na mateřské dovolené, atd. Obec má možnosti usměrnit nejen svůj územní rozvoj, ale má právo i zodpovědnost za komplexní rozvoj sídla, včetně široce chápaného kvalitního životního 19

20 prostředí. Nabídky developerských a realitních společností představují lákavé možnosti pro rozvoj obce, ovšem firmy ne vždy plní své cíle a sliby, spočívají například ve výstavbě společenského zařízení, opravách budov, výstavby komunikací atd. (Šilhánková, 2007) Rezidenční a komerční suburbanizace ovlivňuje nejen fyzické prostředí sídel v zázemí měst, ale také jejich vybavenost službami a infrastrukturou. Výstavba nových obytných čtvrtí a komerčních zón může pro obce znamenat jak přínos, tak nové starosti. Přínosem může být například zvýšení podnikatelské aktivity, zlepšení vybavenosti obce nebo zisk nových pracovních příležitostí (které však většinou nejsou využívány místními). Rychlý růst počtu obyvatel znamená také vyšší požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Samosprávy obcí se následně potýkají s nedostačující kapacitou technických sítí, sociální infrastruktury a veřejných zařízení (čističky odpadních vod, školky, rozvody energií). Největší problémem v menších obcích je, když se během krátké doby masivně rozroste nová výstavba. V zájmu obcí je proto motivovat nové obyvatele k hlášení trvalého bydliště. Malé obce často postrádají i základní vybavenost službami. Místa setkávání a společenských kontaktů netvoří jen veřejné prostory, ale také hospoda, kavárna nebo obchod. Na těchto místech se mohou lidé potkat, seznámit a domluvit na společných akcích. V malých obcích taková zařízení většinou chybějí, protože se jejich provoz nevyplácí. Lidé jsou nuceni dojíždět za prací, za nákupy, za zábavou, vozit děti do školy, čímž narůstá jejich závislost na automobilu. Pokud lidé v obci žijí a vykonávají v ní alespoň část svých společenských aktivit, snáze si k místu vytvoří vztah a mají také větší motivaci přihlásit se zde k trvalému bydlišti. (Ouředníček, 2008) 20

21 2. PROCES SUBURBANIZACE 2.1 Dopady suburbanizace Suburbanizaci není možné zastavit. Vždyť rodinný domek na zelené louce za městem představuje sen mnoha domácností. Tento proces, ale můžeme regulovat a omezit ty stránky suburbanizace, které mají horší dopady na udržitelný rozvoj osídlení. Nové výstavby se mohou realizovat kolem stávajících center osídlení a podél železničních tratí. Koncentrace rozvoje není tak nákladná na výstavbu infrastruktury, umožňuje lepší obsluhu veřejnou dopravou a nemá tak devastující účinky na přírodní prostředí okolí měst jako výstavby v rozptýlených malých okrscích po všech koutech příměstské krajiny. (Sýkora, 2002) Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. Rostoucí tlak na další zábor půd při rozvoji městských komplexů i nákupních nebo obchodních zón a související uměle vyvolanou potřebou nové silniční infrastruktury snižují celkovou rozlohu půd vhodných pro zachování zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny. Zbývající zemědělská půda je obhospodařována v nevhodně velkých celcích neoddělených výraznými plochami stálé zeleně. Ve volné krajině ekonomicky vyspělých států pokračuje devastace částečně přirozených ekosystémů. Chybí v ní ucelená funkční síť územních systémů ekologické stability, jejichž biocentra vzájemně propojená biokoridory by vytvořila podmínky pro optimální rozvoj rostlinných a živočišných společenstev. Vlivem obohacení o nové obchodně komerční prvky a nové obytné zóny dochází tedy k rozsáhlé antropogenní přeměně příměstské krajiny, kde nezanedbatelný vliv tvoří dopravní krajinotvorné pochody. (Šilhánková, 2007) 2.2 Nástroje pro ovlivňování suburbanizace Klasické nástroje územního plánování si během devadesátých let podržely svoje právní postavení, ale jejich skutečný význam se v mnoha ohledech zásadně změnil. 21

22 Plánování regionů využívající územních plánů velkých územních celků může stanovit limity a regulativy územního rozvoje na regionální úrovni, zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a přírodních zdrojů, a také pro zajištění významných veřejně prospěšných staveb národního a regionálního významu. Místní plánování je v pravomoci měst a obcí. Bohužel místní plánování může jen velmi málo ovlivnit procesy, které přesahují hranice správních území obcí, mezi něž suburbanizace samozřejmě patří. Nezbytným komplementem plánování ve smyslu vytváření formálních nástrojů pro řízení prostorového rozvoje je cílevědomá investiční politika státu popřípadě regionů, týkající se především rozvoje infrastruktur. V ČR od počátku devadesátých let neexistují tradiční nástroje plánování a ovlivňování prostorového rozvoje, jako je aplikace principu centrálních míst, regionální aglomerace, které mají punc starých časů. Neuvažuje se ani zavedení novějších nástrojů užívaných například v Německu rozvojových os a sítí měst. (Sýkora, Maier, 2002) 2.3 Neuspořádaný a neregulovaný růst městských aglomerací ve světě Rozvoj typický pro městské aglomerace a metropolitní regiony v USA a v některých případech také ve státech EU je z historického pohledu velmi odlišný od rozvoje sídelních a průmyslových aglomerací v České republice. Je charakterizován chaotickým, neuspořádaným růstem, který je v důsledku absence regulativních nástrojů trvale neudržitelný. Izolované zóny monotypických aktivit jsou vytvářeny zpočátku pouze v rámci teritoria jednotlivých městských aglomerací v oblastech atraktivních pro daný typ činnosti, záhy však mohutně expandují za hranice současně zastavěného území měst do volné krajiny. Přibližováním okrajových částí měst a jejich postupným prolínáním dochází ke vzniku tzv.aglomerací, resp.metropolitních regionů, kde jedno ze sídel dominuje velikostí a významu sídel. Aglomerace, konurbace a přilehlá sídla srůstají v megapole. Tato situace je v USA typická např. pro metropolitní region státu Oregon tvořený souměstím Portland, Vancouver, aj., metropolitní region státu California, metropolitní 22

23 region státu Arizona a metropolitní region státu Minnesota. V Evropě se obdobné problémy vyskytují v Londýně, Paříži, Bruselu, Zürichu a dalších aglomeracích. Obr.č.2: Nejrychleji rostoucí město Las Vegas v USA Pramen: National Geographic Magazine, 2001 Využívání a spotřeba přírodních zdrojů i produkce odpadů jsou v současnosti v přímém rozporu s principy udržitelného rozboje a přesahují absorpční i adaptační schopnosti ekosystémů. Městské aglomerace jsou při uspokojování každodenních potřeb svých obyvatel, při zajišťování funkčnosti všech komplikovaných vazeb i při energetickém pokrytí veškerých aktivit absolutně závislé na importu. Krajina fragmentovaná dopravními cestami je nadlimitně exploatovaná velkoplošným zemědělských hospodařením, těžbou nerostných surovin a hlavně urbanizačními 23

24 procesy. Pro Evropskou krajinu je typický výrazný úbytek přirozených ekosystémů a zcela nedostatečný počet ekostabilizačních prvků. (Sýkora,Gremlica, 2002) 2.4 Suburbanizace v USA a Německu : Zdroj inspirace i poučení Suburbanizace v USA Suburbanizace v USA se do značné míry vymkla kontrole jakýchkoliv autorit (ať už státních, nebo samosprávných orgánů). V současné době se ozývají stále hlasitěji názory, že suburbanizace v USA přináší i mnoho negativních rysů jak v oblasti sociální, ekonomické, tak i ekologické. Sídelní systém v severní Americe se začal vyvíjet podstatně později než v západní Evropě. Kromě severovýchodu USA zde většina měst začala vyrůstat až od konce 19.stol. Proto jsou centrální části měst svými charakteristikami značně odlišné od svých evropských protějšků. Jsou často sice plošně menší, ale mají vyšší stavební profil. Díky absenci delšího historického vývoje postrádají až na výjimky významný prvek evropských center měst to, čemu se říká genius loci. Navíc centra měst v USA byla daleko více vystavena tržním silám, které se ne vždy nejlépe podepsaly na jejich fyzickém vzhledu. Americká města byla tradičně mnohem pestřejší z hlediska sociální, etnické i rasové diferenciace (ostatně jako celá americká společnost). Nově příchozí imigranti se adaptovali na nové socioekonomické podmínky často až po dlouhé době. (Sýkora, Ptáček, 2002) Obr.č.3: USA, Washington DC Zdroj: Sýkora,

25 2.4.2 Obyvatelstvo a proces suburbanizace v USA Počátky suburbanizačního procesu ve Spojených státech je třeba spatřovat především v souvislosti s rozvojem individuální automobilové dopravy. O období klasické suburbanizace ve Spojených státech mezi roky se mluví jako o věku osobního a nákladního auta a letecké dopravy. Vývoj v rozmístění obyvatelstva v tomto období můžeme charakterizovat třemi hlavními procesy: (Brunn, Williams 1983) 1. značný nárůst obyvatelstva 2. Dochází k dekoncentraci růstu metropolitních oblastí po celých USA, zvláště v oblasti na jihu a jihozápadě USA. 3. Velmi výrazně roste počet obyvatel za administrativními hranicemi centrálních měst metropolitních oblastí. Typickým morfologickým znakem amerických předměstských a příměstských oblastí se stávají kolonie rodinných domků, většinou vyrostlé na zelené louce s pravidelným šachovnicovitým půdorysem. Charakteristickou se stává výstavba celých velkých obytných souborů rodinných domků velkými stavebními společnostmi na klíč. Snahou stavebních společností je samozřejmě maximalizace zisku, proto dochází ke vzniku plošně rozsáhlých, krajinný ráz značně narušujících kolonií rodinných domků, které dál a dál expandují do venkovské krajiny. V rámci úspory místa je minimalizován veřejný prostor (často například úplně chybějí chodníky a veřejná zeleň). Hlavní změny v územním rozložení obyvatel v období suburbanizace v USA výstižně charakterizuje měnící se podíl obyvatelstva a pracovních příležitostí v jádrech a v ostatních částech metropolitních oblastí. Ačkoliv po druhé světové válce docházelo k růstu počtu obyvatel i na území centrálních měst, byl růst počtu obyvatel v předměstské zóně čtyřikrát rychlejší. Zatímco v roce 1950 žilo v centrálních městech metropolitních území Spojených států ještě 56% obyvatel, v roce 1970 to bylo 32% a v roce 1980 už jen 28% obyvatel metropolitních území. Podobně tomu bylo i s počtem pracovních příležitostí. Vlivem imigrace nebělošského obyvatelstva do center měst na severovýchodě USA dochází k odchodu bílého obyvatelstva do suburbánní zóny. Vnitřní města chátrají a z četných čtvrtí se postupně stávají slumy a Gheta. A tak vývoj v severoamerických městech vyústil ve vytvoření dvou do značné míry protikladných 25

26 světů světa bohatých, bílých suburbií a světa chudých, nebělošských městských center. Devastace městských center dosáhla značného rozsahu. Ve většině velkoměst na severovýchodě Spojených států jde o desítky čtverečních kilometrů. (Lichtenberger 1984 podle Sýkory, Ptáčka, 2002) Obr.č.4: Americký sen- vlastní dům s bazénem a zahradou Zdroj: Sýkora, Důvody pro suburbanizaci v USA Hlavní rozvoj suburbanizace nastává po druhé světové válce, kdy se automobil stává dostupným i pro střední společenskou vrstvu. Ideálem většiny rodin se stává vlastní rodinný domek se zahrádkou na okraji města v rozumné vzdálenosti od místa pracoviště, které je většinou na území centrálního města. Hlavními důvody pro masivní rozvoj suburbanizace v období po druhé světové válce byly: - Značná poptávka po novém bydlení - Zvýšení příjmů středních vrstev - Baby boom vrcholící v polovině 50. let - Finanční podpora vlády na výstavbu dopravní infrastruktury - Podpora vlády na bytovou výstavbu (hypoteční úvěry a daňové úlevy) (Sýkora, Ptáček, 2002) 26

27 Důsledky suburbanizace Suburbanizace obyvatelstva a terciérního sektoru způsobila značné problémy především centrálním částem amerických měst. Kvůli odchodu nebo zániku mnoha podniků přišla centra měst o důležité zdroje daní a potýkala se se stále většími finančními problémy. Především kvůli segregaci obyvatel a koncentraci sociálně slabých vrstev v centrech rostly výdaje rychleji než na předměstích a důsledkem byla stále horší úroveň poskytování veřejných služeb. Centrální města začala chátrat a změnil se i vzhled celého města. Různé sociální a etnické skupiny teď mají díky polycentrické městské struktuře nejen oddělená místa bydliště, ale i místa pracoviště, nákupů a trávení volného času. Díky tomu došlo ještě k dalšímu posílení segregace. Obzvláště silně se to dotklo sociálně slabých obyvatel vnitřních měst, protože to pro ně velmi omezilo nabídku pracovních příležitostí. Zůstávají jen špatně placené pracovní příležitosti ve službách. Dalším negativním efektem je nové vytlačování obyvatel kvůli růstu nájmů a cen pozemků. Rozptýlení města a jeho centrálních funkcí do okolí a téměř úplná závislost na individuální dopravě také znamenají značné energetické nároky. Značné jsou i náklady na stavbu a údržbu rozsáhlé silniční sítě a samozřejmě i jiných částí technické infrastruktury. Tím pádem i negativní dopad na životní prostředí způsobený přebujelým automobilismem.(sýkora, Ptáček, 2002) Suburbanizační proces v zemích západní Evropy Stejně jako ve Spojených státech se začínají první tendence k dekoncentraci kompaktního města objevovat koncem 19. století spolu s nástupem hromadné dopravy. Suburbanizační proces v západní Evropě začal o něco později než ve Spojených státech, projevil se menší razancí a rozsahem a měl méně negativní vliv na destrukci centrálních částí měst. Evropské město se liší od amerického nízkým stavebním profilem a kompaktní formou. Do rozvoje evropských měst obvykle mnohem více zasahuje plánování, a tak je u evropských měst mnohem lépe rozeznatelná hranice mezi městským a venkovským typem využití půdy. (Sýkora, Ptáček, 2002) 27

28 Obyvatelstvo a proces suburbanizace v SRN Zemí, kde byl průběh suburbanizačního procesu zvláště silný, je Spolková republika Německo. Během druhé světové války západní zóny byly nuceny přijmout více než 12 milionů obyvatel odsunutých z východních území. Z hlediska prostorového rozložení působil na intenzitu suburbanizačního vývoje i úspěšnější ekonomický vývoj jižní poloviny SRN, zvláště okolí Mnichova, Frankfurtu a oblasti kolem Rýna jižně od Porúří. Populační růst obcí v zázemí velkoměst přestává být závislý na vertikální pozici sídla v sídelním systému. Rostou všechny obce, které se nacházejí ve výhodných dopravních polohách s kvalitním životním prostředím. Postupně se začíná životní standard, úroveň služeb a kvalita bydlení přibližovat úrovni do té doby možné jen ve městech. Podstatně se mění morfologie sídel v příměstské oblasti. Dochází jednak k přestavbám původních zemědělských usedlostí, ale hlavně k enormnímu nárůstu počtu nových domů v obcích. Vznikají uzavřené, od původního sídla oddělené obytné soubory tvořené většinou rodinnými domky, ale mohou se vyskytovat i obytné domy s více byty. Z hlediska sociální a věkové struktury přicházejí z jader aglomerací většinou příslušníci střední společenské vrstvy zaměstnaní ve službách. Od ostatních lokalit se odlišují vyšší kvalitou životního prostředí a krajiny a dobrým dopravním spojením s jádrem aglomerace. (Sýkora, Ptáček, 2002) Srovnání suburbanizace v USA a SRN Nejdůležitějším důvodem rozdílů mezi průběhem suburbanizačního procesu v SRN a USA je, že zatímco v USA mu byl ponechán volný průběh, ba naopak byl i částečně podporován ze strany státu, ve Spolkové republice Německo byl ovlivňován územně plánovacími nástroji. V USA došlo k nástupu suburbanizačního procesu dříve a měl silnější průběh než v SRN. Tak došlo k přesunu obyvatelstva a pracovní síly do suburbánní části aglomerací v mnohem větší míře, než tomu bylo v SRN. V USA se projevuje mnohem silnější konkurence mezi jádry měst a předměstími. Důvodem je velmi vysoká závislost samosprávných jednotek na daních podnikatelů. Také kvůli chybějící koordinaci stavebních a územně plánovacích předpisů 28

29 hrají v USA daňová zvýhodnění a měkčí stavební předpisy pro suburbánní obce mnohem větší roli než v Německu. Zatímco v SRN při řešení problémů přetížených aglomerací hrál a hraje dodnes velmi významnou roli veřejný sektor, je tato iniciativa v USA plně v rukou soukromého sektoru. Shrnutí suburbanizačního procesu v USA a v západní Evropě. Počátek procesu spadá do konce minulého století, ale největší rozvoj nastává až po druhé světové válce. Zasáhl všechny vyspělé země s tržní ekonomikou, přičemž se podle jednotlivých zemí liší průběh, intenzita a rysy procesu. Významnou roli při iniciaci procesu sehrály i vlády svou dopravní a bytovou politikou. Typický je vznik plošně rozsáhlých sídelních útvarů s nízkopodlažní zástavbou rodinnými domky, obývaných příslušníky střední společenské vrstvy. Nové sídelní útvary podstatně změnily tvář dříve venkovské krajiny a sídel v ní ležících. (Sýkora, Ptáček, 2002) 3. FENOMÉN SUBURBANIZACE V ČR 3.1 Suburbanizace v ČR Suburbanizace v ČR nedosahuje zatím takových rozměrů, jako je tomu v USA či v Německu. Avšak suburbánní rozvoj v České republice se rozmohl již v meziválečném období, kdy se obyvatelstvo stěhovalo z velkých měst podél železničních tratí. (Ryšavý a kol., 1999) Největší rozvoj suburbanizace se pozvolna začal rozvíjet v druhé polovině devadesátých let. Díky rostoucím příjmům a kupní síle obyvatelstva a také především podporou státu poskytováním hypotečních financí. Se suburbanizací přichází změny způsobu využívání daného území. Dříve využívané zemědělské pozemky se postupně mění na bydlení a komerční využití. Kromě rodinných domků se staví hypermarkety a větší nákupní centra. Díky developerům se vytváří nové rezidenční oblasti s výstavbou rodinných domků na klíč anebo skupují pozemky a dále je pak prodávají individuálně kvůli většímu zisku. Nestaví se jen v původní venkovské zástavbě, ale i ve volné krajině na tzv. zelené louce. 29

30 Rostoucí rezidenční suburbanizace přispívá ke změně původní sociálně prostorové struktury venkovským sídel. Obce získávají především vzdělané a příjmově silné obyvatelstvo, samozřejmě s původními obyvateli dané obce silně kontrastující, jak způsobem života, tak i trávením volného času. Nově příchozí obyvatelé mají vysoké nároky na dopravní dostupnost a plochu. Transformace příměstské krajiny radikálně ovlivňují projekty investorů komerčními budovami, hypermarkety, distribuční sklady a jinými zastavěnými pozemky, které jsou situovány v sousedství dálnic a hlavních dopravních tahů. (Sýkora, 2002) 3.2 Suburbánní rozvoj v ČR Nové stavby ve stylu podnikatelského baroka či katalogových domů často narušují původní charakter sídel i estetickou hodnotu krajiny. Možná důležitější než vzhled samotného rodinného domu (který lze zbourat či přestavět) je však umístění nové výstavby ve vztahu k původnímu sídlu a urbanismus nových rezidenčních čtvrtí. Má-li být propojení nové čtvrti s existujícími strukturami obce funkční, je nutné, aby se nová a původní zástavba prolínaly, nebo na sebe plynule navazovaly. Nová rezidenční čtvrť umístěná zcela mimo původní obec přináší nejen vyšší náklady na vybudování a údržbu komunikací a sítí, ale také fyzickou, psychologickou a funkční izolaci nové čtvrti od staré obce. Přesto se ale najdou projekty, které tuto základní zásadu porušují a které jsou navíc odborníky oceňovány ve stavebních a architektonických soutěžích. ( Příkladů nových izolovaných satelitních městeček vystavěných zcela mimo intravilán původní obce a s velkou fyzickou i sociální distancí obyvatelstva obou lokalit je na území České republiky naštěstí velmi málo. Ojedinělé jsou i příklady tzv. uzavřených komunit (angl. gated communities). Separované oblasti bydlení, které jsou chráněny a kontrolovány různými typy překážek (např. brána, závora, kamerový systém, bezpečnostní agentura, zákazové značky), a tudíž jsou lidem zvenčí nepřístupné, nalezneme spíše ve vnitřních částech největších českých měst, nicméně i zde jsou poměrně výjimečné. Ohraničování a uzavírání rezidenčních lokalit, ať už v extrémní podobě ulic přehrazených uzamčenou branou, či ve formě různých 30

31 zákazových značek, lze jednoznačně vnímat jako negativní jev. Je zřejmé, že takový způsob izolace přináší řadu nežádoucích důsledků, od omezení průchodnosti území, po vytvoření sociální bariéry, kdy fyzické a symbolické oddělení nové čtvrti omezuje komunikaci mezi lidmi uvnitř a vně pevnosti. V případě české suburbánní výstavby jsou fyzické bariéry oddělující nové lokality od okolí naštěstí výjimečné. Pokud nějaké oddělení existuje, je nejčastěji určeno značkou obytné zóny, poměrně obvyklé jsou také zákazy vjezdu a zákazy vstupu (např. soukromá cesta). V některých nových lokalitách se soukromé pozemky s rodinnými domy uzavírají vůči okolí vysokými a neprůhlednými ploty, které vytvářejí v obytných čtvrtích zřetelné oddělení mezi veřejným a soukromým prostorem. ( 3.3 Suburbánní výstavba Nová výstavba v zázemí měst vytváří tlak na přírodní prostředí, vede ke změnám ve využití krajiny, snižuje množství ploch k rekreačnímu a zemědělskému využití, ovlivňuje biodiverzitu a způsobuje změny v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Vliv suburbanizace na fyzické prostředí však zahrnuje také dopady na člověkem vytvořené prostředí a funkční strukturu sídel a městských regionů. Silueta, která dnes vítá návštěvníky i obyvatele přijíždějící do našich měst, se pomalu mění z věžovité stěny panelových sídlišť na skupinky nových rodinných domků, nákupních zón, zábavních center, skladů a průmyslových areálů. Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou strukturu a architektonický ráz venkovských sídel. Podél dálnic a hlavních silnic se rozlézají velké a nevzhledné skladovací areály, krychle a kvádry komerčních staveb a v okolní krajině místy i "podnikatelské baroko" rezidenčních suburbií. Zajímavých staveb nenápadně zasazených do okolní zástavby a venkovské krajiny je málo. Kolonie rodinných domků a uzavřené honosné paláce vnáší do prostředí původně venkovských sídel uniformní zástavbu a prvky městské architektury. Většina nově postavených čtvrtí rodinných domků postrádá veřejné prostory, cesty spojující novou kolonii s okolní krajinou a sídlem, návaznost na starší zástavbu, čímž přispívá k prostorové i funkční fragmentaci původních sídel. Srovnáme-li architektonické prvky, vybavenost domů, funkce zahrad nebo urbanistickou koncepci 31

32 zástavby, existuje výrazný rozdíl mezi vzhledem nových domů a původní vesnickou zástavbou. Na druhou stranu může docházet díky suburbanizaci k posílení sídel v zázemí měst, například formou lokalizace nových pracovních příležitostí a zlepšování místní infrastruktury (například kanalizace, plyn, veřejné osvětlení, oprava komunikací). Noví residenti s sebou přinášejí i nové požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Jedná se zejména o využití školek a škol a zlepšení dopravního napojení obce (to může pro obec znamenat na jednu stranu výhodu, na druhou stranu i problém vzhledem k finanční zátěži spojené například s provozem školských zařízení, veřejného osvětlení, údržbou infrastruktury). Situaci navíc komplikuje skutečnost, že přicházející obyvatelé si ne vždy přihlašují trvalé bydliště do nové obce, čímž ji ochuzují o příjmy a zároveň svou přítomností zvyšují obecní výdaje. Zlepšování obslužnosti a budování infrastruktury v nových suburbiích může být v kontextu celého města vnímáno negativně, a to z důvodu neekonomického rozmělňování finančních zdrojů. Prostorové rozpínání města zvyšuje energetickou a materiální náročnost na budování a údržbu technické infrastruktury. Dalším negativním dopadem prostorové dekoncentrace obyvatelstva a jeho aktivit je nárůst individuální automobilové dopravy, který souvisí nejen s dojížďkou suburbánních rezidentů do jádrového města, ale i s rozvojem komerčních center na okrajích měst. Alternativou živelného sprawlu je tzv. urbanizace suburbií. Ta spočívá v posilování komplexity městských funkcí u větších sídel v zázemí měst. Ačkoli v rámci celé aglomerace dochází k decentralizaci, v mikroměřítku vzrůstá koncentrace lidí a jejich aktivit do vybraných větších sídel a formuje se polynodální (vícejaderný) městský region. Výhody okrajových měst ve srovnání s klasickým rezidenčním nebo komerčním suburbiem spočívají v jejich nižší závislosti na jádrovém městě. Původně monofunkční sídla s dobrou dopravní dostupností postupně přitáhla i další městské funkce, čímž se výrazně omezila nutnost vyjížďky mimo okrajové město. V našem prostředí ovlivňuje proces suburbanizace nejintenzivněji Prahu a její zázemí. V základním prostorovém vzorci rozvoje rezidenčních i komerčních předměstí města můžeme pozorovat znaky živelné dekoncentrace. Na jedné straně rozvoj nákupních center a průmyslových zón, na straně druhé čistě rezidenční lokality bez pracovní a obslužné funkce. Skladovací areály, hypermarkety a nové výrobní zóny jsou 32