Position paper. Prevence ztráty bydlení v důsledku dluhů na nájemném - Druhá šance.

Transkript

1 Position paper Prevence ztráty bydlení v důsledku dluhů na nájemném - Druhá šance.

2 Úvod 2 Ztráta bydlení v důsledku dluhů na nájemném je dlouhodobě opomíjeným faktorem bytové a sociální politiky v České republice. Neexistuje systémový a dostatečně jednotný postup pro předcházení ztráty bydlení. Je zřejmé, že velký počet lidí bez domova (podle typologie ETHOS) byl v minulosti vystěhován pro neplacení nájemného. Tito lidé jsou mnohdy stigmatizováni na trhu nájemního bydlení (nejsou schopni doložit dobré reference od předchozích pronajímatelů), přičemž jejich snaha dosáhnout zpět důstojného nájemního bydlení bývá často neúspěšná. Služby podporující opětovný přístup do běžného nájemního bydlení jsou velice nákladné a nejsou v důsledku efektivní a úspěšné. Stejně tak jsou velice nákladné i služby pro lidi bez domova (azylové domy, noclehárny, denní centra atd.). Stále se rozšiřující skupina osob bez domova vzniká nejčastěji v důsledku nedostatečné prevence ztráty bydlení v důsledku dluhů na nájemném, která by se tedy měla stát systémovým prvkem. Možný postup V ČR se odhadem vystěhování týká domácností ročně (počty podaných žalob na vystěhování). Lze odhadovat, že se může vystěhování dotknout až osob ročně příslušníků vystěhovaných domácností. v této věci je třeba pilotně ověřit, kriticky zhodnotit a následně rozšířit na celou Českou republiku. V současnosti vznikají koncepce sociálního bydlení na státní úrovni, které by měly do budoucna určovat možné trajektorie návratu do bydlení. Vládou byla přijata Koncepce prevence bezdomovectví, která však prevenci ztráty bydlení detailněji nerozpracovává. IQ Roma servis, o. s. dlouhodobě usiluje o rozvoj preventivních programů ztráty bydlení v obcích, kde působí. Tento přístup považujeme za klíčovou aktivitu v oblasti bydlení pro sociálně vyloučené občany. V ČR se odhadem vystěhování týká domácností ročně (počty podaných žalob na vystěhování). Lze odhadovat, že se může vystěhování dotknout až osob ročně příslušníků vystěhovaných domácností. Nedobytné pohledávky vystěhovaných dlužníků představují čím dál větší problém v hospodaření velkých vlastníků bytového fondu (obce), ale i malých pronajímatelů. Jsou známy případy, kdy musel majitel prodat nájemní dům pro neudržitelnost jeho správy placení úvěru, opravy a další. Problém zadluženosti na nájemném v posledních letech v souvislosti s nestabilní socioekonomickou situací narůstá. Nejde již výhradně o fenomén pouze sociálně vyloučených lokalit, ale stále širšího počtu obyvatel, kteří v důsledku dluhů na nájemném a neexistenci efektivní služby, která by pomohla řešení této situace, o bydlení přichází. V návaznosti na to vznikají stále nové ubytovny a podobná zařízení, čímž se vytváří nové sociálně vyloučené lokality a ohniska sociálního napětí.

3 Kontext současné sociální práce Při vzniku dluhu na nájmu nebo v jiné situaci, která je výpovědním důvodem z nájemní smlouvy, se většinou obě strany nejvíce zaměřují na co nejrychlejší odchod nájemníka z pronajímaného bytu. To v důsledku na straně pronajímatele vede ke zvyšování rizika, že do vystěhování nebude placen nájem a hrozí tedy značný nárůst nedobytného dluhu. Na straně nájemníka se zpravidla mobilizují veškeré síly na hledání nového bydlení a v souvislosti s tím také šetření peněz, jež by bylo možné použít na úhradu nájemného (event. kauce a provize) v návazném bydlení. Nevyužívá se institutu zvláštního příjemce ani jiných nástrojů, neboť samostatně jsou neúčinné a je třeba jejich užití koordinovat (samotné užití zvláštního příjemce musí být velice rychlé a je možné jej využívat pouze do doby platnosti nájemní smlouvy). 3 V ČR se nachází cca neobydlených bytů, přičemž lze očekávat, že část těchto je neobydlena právě z důvodu rizika převyšujícího únosnost pro podnikání. Sociální práce je v dnešním kontextu vnímána velmi vágně, například jako prostředek integrace sociálně vyloučených obyvatel, přičemž se od ní neočekává víceméně žádný reálný dopad na současnost, na podnikání nebo jakoukoli jinou společenskou aktivitu. Sociální práce však v této oblasti nabízí i praktický prostředek krytí rizik ve formě prevence ztráty bydlení a aktivizace ke splácení vzniklých dluhů a prevenci jejich vzniku. Vždy samozřejmě zůstává zájem, zodpovědnost a aktivita na konkrétním jednotlivci, nicméně s podporou sociální práce se v řadě případů spolupráce na splacení dluhů a udržení bydlení daří. A to je výhodné jak pro dlužníky, majitele, tak i stát a daňové poplatníky. Stávající sociální služby však nereagují na situaci efektivně dosud využívaná řešení jsou dílčí a reagují zpravidla pouze na zakázku klienta, jednají výhradně v jeho zájmu a nejen že aktivně do řešení nezapojují majitele bytů, často jsou vůči nim v opozici. Z dosavadní praxe je patrné, že dílčí řešení bez nastavení funkční sítě všech relevantních aktérů vede k ukončování nájmu a prohlubování obtížné sociální situace. Zkušenosti ukazují, že naprostá většina nájemníků, kteří se dostali do prodlení s platbou nájmu, je vystěhována bez pokusu nájemní vztah obnovit za podmínek splácení dluhu. Zároveň se majitelé bytového fondu potýkají s nadměrným rizikem, které neplacení nájmu představuje. V ČR se nachází cca neobydlených bytů, přičemž lze očekávat, že část těchto je neobydlena právě z důvodu rizika převyšujícího únosnost pro podnikání.

4 Navrhované změny v přístupu k prevenci ztráty bydlení Stávající aplikace sociálních služeb či jiné návrhy na řešení doposud selhávají a neřeší klíčové problémy. V současné situaci je nutné systémové řešení nastavující konkrétní opatření individuálně šité na míru zadluženému nájemníku a majiteli bytu, které řešením je nastavení směřuje ke stabilizaci situace a udržení stávajícího bydlení k prospěchu obou konkrétního opatření stran. individuálně šité na míru Model spolupráce více stran na řešení krizové situace se osvědčil v řadě zadluženému nájemníku jiných okruhů problematiky hrozícího sociálního vyloučení (např. případové konference OSPOD). K prosazení podobného principu do řešení ztráty bydlení a majiteli bytu v důsledku dluhů na nájemném je třeba řady jednotlivých institucionálních změn. Postupné zavádění modelu případových konferencí do České republiky a zkušenosti s tímto postupem mohou přinést i významné výhody pro programy prevence ztráty bydlení. 4 Výhody inovované prevence ztráty bydlení: 1. Prevence ztráty bydlení v důsledku dluhu se přímo zaměřuje na snížení významu stigmatu dluhů na trhu s bydlením, a tím i počtu ohrožených lidí. Stávajícím řešením dluhů na bydlení ze strany majitelů je výpověď z nájmu bez možnosti hledání řešení, protože vznik dluhů na bydlení je obvykle stereotypizován jako svobodné rozhodnutí dlužníka (lhostejnost vůči situaci, neplnění povinností). Avšak ve spolupráci různých zapojených aktérů se podaří odkrýt klíčové problémy a hledat jejich řešení. 2. Identifikace nástrojů řešení na straně majitelů a nájemníků, které vedou k účinnému řešení situace a následně tak udržení nájemního vztahu. Některé z těchto nástrojů jsou využívány izolovaně, a proto často neefektivně, jejich propojení do komplexního řešení a přizpůsobení individuální situaci vede k synergickému efektu (časově omezené nájemní smlouvy podmíněné plněním dohodnutého akčního plánu umožňující čerpání dávek na bydlení a případné zřízení institutu zvláštního příjemce, stabilizace krizové situace, která nabízí využití širšího spektra nástrojů na zlepšení např. hledání práce). 3. Dosavadní přístupy v situaci zadluženosti na nájemném se zaměřují na hledání návazného nájemního bydlení, ubytoven, azylových domů atd., nezačínají řešením stávajícího dluhu, který bude zadluženého provázet i v budoucnosti. Spolupráce relevantní aktérů (nájemník, majitel, mediátor, event. další) se

5 naproti tomu soustřeďují na předcházení zhoršení situace. Tato varianta je v konečném důsledku nejlevnější dochází k úhradě dluhu (nejsou vynaloženy další náklady na vymáhání a soudní řízení), nejsou využívány návazné sociální služby, předchází se prohlubování sociální situace (např. institucionální péče o děti). 4. Zavedení principu případových konferencí, které umožní aktivní zapojení relevantní aktérů, a tím se zvýší jejich podíl a odpovědnost na řešení. Model spolupráce více stran na řešení krizové situace se osvědčil v řadě jiných okruhů problematiky hrozícího sociálního vyloučení (např. případové konference OSPOD), není však dosud využíván v situacích ztráty bydlení, které mají zásadní souvislost s péčí o děti. 5. Zavedení nového prvku mediátora. Role mediátora se zaměřuje na udržení stávajícího bydlení, vyjednání konstruktivní dohody mezi majitelem a nájemníkem. Současně také vstupuje do této komunikace jako nezávislý prvek a vyrovnává vyjednávací pozici na obou stranách, čímž umožňuje dospět k akčnímu plánu na udržení bydlení. Mediátor je expert pro hledání nástrojů a vytváří seznam opatření vedoucí k udržitelnosti bydlení. 6. Soukromý sektor dostane do rukou nový nástroj krytí rizika, který doposud neexistoval. Existuje zde potenciál financování těchto služeb ze soukromého sektoru jedná se do jisté míry o pojištění rizika. Projektový záměr může být navíc navázán na garantované bydlení, které momentálně testuje Agentura pro sociální začleňování ve spolupráci s NNO. Garantované bydlení poskytuje finanční záruky ve formě pojištění pro osoby stigmatizované na trhu s nájemními byty, avšak neřeší prevenci vzniku těchto situací. Kontext sociálního bydlení na státní úrovni V současné době je připravován materiál pod názvem Koncepce sociálního bydlení ČR (původně Komplexní řešení sociálního bydlení ČR). Je zřejmé, že stát vnímá problematický stav bydlení stále se rozšiřující skupiny obyvatel. V dokumentu však není krom jiného žádná zmínka o prevenci ztráty nájemního bydlení. Máme za to, že bez formálně přijaté a systematické prevence ztráty bydlení nemůže být žádná koncepce sociálního bydlení funkční a komplexní. Abychom byli V současné době je schopni nabídnout jasné návrhy na práci s ohroženou skupinou (nájemníci, připravována Koncepce majitelé apod.) je třeba systematicky testovat model, podrobit jej kritickému zhodnocení všech zainteresovaných subjektů a navrhnout jasná opatření. sociálního bydlení ČR, kde však není krom jiného žádná Každý rok přibývá lidí žijících v nevyhovujícím prostředí ubytoven a podobných zmínka o prevenci ztráty zařízení, jež nemohou z principu dospělým, natož malým a školou povinným dětem nabídnout domov, pouze dočasné ubytování. Přesto je toto prostředí nájemního bydlení. pro čím dál více lidí i celých rodin ubytováním dlouhodobým, až trvalým. Dnes je zřejmý i zpočátku nenápadný fakt, že provozovat ubytovnu pro sociálně slabé je lukrativní byznys, jehož stabilním zdrojem je státní rozpočet, dávky na bydlení. Provozní standardy ubytoven navíc zůstávají velmi volné. Vzhledem k tomu, že jde o soukromé subjekty, nelze optimálně plánovat místa jejich vzniku ani kapacitu. Mohou tak vznikat nechtěná ohniska koncentrace lidí ohrožených sociálním vyloučením a patologiemi. Tyto skutečnosti zesilují volání po zpřísnění podmínek pro majitele ubytoven. 5

6 Koho kontaktovat v případě zájmu o spolupráci IQ Roma servis, o. s. Vranovská Brno Bc. Jan Milota (manažer klientských programů, koordinátor Platformy pro sociální bydlení) Tel: e mail: jan.milota@iqrs.cz Tento dokument byl vytvořen v rámci projektu Vzájemně bez předsudků (reg. č. : JUST/2012/PROG/AG/AD/3733), který je podpořen programem Evropského společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu PROGRESS ( ). Tento program řídí Evropská komise. Jeho účelem je finančně podporovat plnění cílů Evropské unie v oblasti zaměstnanosti, sociálních věcí a rovných příležitostí a tím přispívá k dosažení cílů Strategie Evropy 2020 v těchto oblastech. Tento sedmiletý program je zacílen na všechny zúčastněné strany, které mohou pomoci při vytváření vhodných a účinných právních předpisů a politik v oblasti zaměstnanosti a sociálních věcí v celé EU-27, ESVO/EHP a v kandidátských zemích pro členství v EU a v zemích usilujících o status kandidátské země. Více informací naleznete na stránce: Projekt je spolufinancován Ministerstvem práce a sociálních věci České republiky a Velvyslanectvím Spojených států Amerických v Praze. Informace obsažené v tomto dokumentu nemusí nezbytně reflektovat stanovisko a názory Evropské komise.