*MVCRX022FF7W* ROZHODNUTÍ. odbor veřejné správy, dozoru a kontroly náměstí Hrdinů 1634/3 Praha Č. j. MV /ODK-2013

Transkript

1 *MVCRX022FF7W* MVCRX022FF7W odbor veřejné správy, dozoru a kontroly náměstí Hrdinů 1634/3 Praha Č. j. MV /ODK-2013 prvotní identifikátor Praha 26. srpna 2014 Počet listů: 25/49 ROZHODNUTÍ Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, jako nadřízený správní orgán podle 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen správní řád ), ve spojení s 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění, rozhodlo v přezkumném řízení zahájeném usnesením Ministerstva vnitra č. j. MV /ODK-2013, ze dne 10. prosince 2013 a vedeném ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále též jako Krajský úřad ) ze dne 12. září 2013, č.j. KUJI 61198/2013, sp. zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25, kterým bylo v řízení o návrhu na zahájení sporného řízení správního statutárního města Jihlava, IČ , se sídlem Masarykovo nám. 1, Jihlava, právně zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno (dále též jako navrhovatel ) ze dne 13. června 2013, proti Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazku obcí, IČ , se sídlem Žižkova 93, Jihlava, právně zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Kvestorská 5, Praha 4 (dále též jako odpůrce ) a za účasti vedlejšího účastníka Vodárenská akciová společnost, a.s., se sídlem Soběšická 820/156, Brno, IČ právně zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, Havel, Holásek & Partners s. r. o., Na Florenci 2116/15, Praha 1 (dále též jako vedlejší účastník ), rozhodnuto o uložení povinnosti vydat navrhovateli v rozhodnutí specifikované vodovody a kanalizace, originály majetkové a provozní evidence k nim a zároveň rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, takto: Přezkumné řízení zahájené usnesením Ministerstva vnitra č. j. MV /ODK-2013, ze dne 10. prosince 2013 a vedené ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 12. září 2013, č.j. KUJI 61198/2013, sp. zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25, se podle ust. 94 odst. 4 správního řádu z astavuje. Odůvodnění: 1

2 I. Skutečnosti předcházející zahájení přezkumného řízení 1 Krajský úřad rozhodl ve svém rozhodnutí ze dne ze dne 12. září 2013, č.j. KUJI 61198/2013, sp. zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25 takto: 1.) výrokem č. I. se určuje povinnost odpůrce vydat navrhovateli vodovody a kanalizace specifikované a umístěné dle tohoto výroku, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí; 2.) výrokem č. II. se určuje povinnost odpůrce vydat navrhovateli originály majetkové a provozní dokumentace vodovodů a kanalizací uvedených ve výroku č. I, v rozsahu dle ust. 5 zák. č. 274/2001 Sb., do tří dnů od právní moci rozhodnutí; a 3.) výrokem č. III. se podle 141 odst. 11 správního řádu, ve spojení s 79 odst. 2 správního řádu, žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. 2 Ministerstvu vnitra, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly, bylo dne 31. října 2013 předáno odvolání navrhovatele proti výroku III. rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 12. září 2013, č.j. KUJI 61198/2013, sp. zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v řízení o návrhu na zahájení sporného řízení správního o uložení povinnosti vydat věc. Odvolání bylo Ministerstvu vnitra předáno sdělením Krajského úřadu ze dne 29. října 2013, č.j. KUJI 73935/2013 OOSČ 448/2013 OSČ/29. Ministerstvo vnitra obdrželo spolu s odvoláním pouze část spisové dokumentace s odůvodněním, že Krajský úřad byl s ohledem na podání žaloby v dané věci zavázán předložit originál obsáhlé spisové dokumentace Krajskému soudu v Brně. Ministerstvo vnitra tak mělo k dispozici pouze soupis součástí spisu spolu s odvoláním napadené rozhodnutí Krajského úřadu, návrh na zahájení sporného řízení správního ze dne 13. června 2013, podání navrhovatele, ve kterém uplatnil požadavek na náhradu nákladů řízení nadepsané jako replika navrhovatele k vyjádření vedlejšího účastníka ze dne 2. září 2013, odvolání navrhovatele ze dne 25. září 2013 a zaslání stejnopisu odvolání účastníkům řízení ze dne 7. října 2013, č.j. KUJI 67776/2013, OOSČ 448/2013 OOSČ/28. 3 Z předloženého spisového materiálu vyplynulo, že se navrhovatel svým návrhem ze dne 13. června 2013 domáhal zahájení sporného řízení správního 2

3 na uložení povinnosti vydat specifikované vodovody, kanalizace a originály majetkové a provozní evidence k nim. Konkrétně se domáhal vydání vodovodů a kanalizací, které převedl do užívání odpůrce, coby dobrovolný svazek obcí zřízený za účelem zásobování obcí pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod, v době svého členství odpůrci. Dále se domáhal vydání majetkové a provozní evidence k nim náležející. Navrhovatel dovodil, že smlouva o založení odpůrce je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu 159 a násl. správního řádu. Dále uvedl, že byl zakládajícím členem odpůrce, a že jeho členství v odpůrci zaniklo ke dni 31. prosince Rozhodnutí o vystoupení z odpůrce učinilo Zastupitelstvo navrhovatele usneseními č. 381/09-ZM ze dne 23. června 2009 a č. 194/10-ZM ze dne 14. dubna Oznámení o vystoupení navrhovatele z odpůrce bylo odpůrci řádně a včas doručeno v souladu s čl písm. a) stanov odpůrce. V době svého členství navrhovatel převedl na odpůrce právo hospodaření na základě jednotlivých smluv celkem 112 smluv o vkladu majetku do hospodaření svazku obcí. Navrhovatel namítal, že dle čl a čl stanov odpůrce je odpůrce povinen v případě vystoupení předat vystupující obci vložený majetek zpět do užívání. Dále argumentoval čl stanov odpůrce s tím, že dle tohoto ustanovení musí být v případě vystoupení obce smlouvy o finančním vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem vypořádány nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství. S odkazem na 5 zákona č. 274/2001 Sb. navrhovatel konstatoval, že obligatorní součástí předmětného majetku je jeho majetková a provozní evidence. 4 Krajský úřad rozhodl o podaném návrhu rozhodnutím ze dne 12. září 2013 tak, že výrokem č. I. rozhodl o povinnosti odpůrce navrhovateli vydat v tomto výroku specifikované vodovody a kanalizace, výrokem č. II. stanovil povinnost odpůrce vydat navrhovateli originály majetkové a provozní dokumentace věcí uvedených ve výroku č. I. rozhodnutí (v rozsahu dle 5 zákona č. 274/2001 Sb.) a ve výroku č. III. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává. 5 Z odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu mj. vyplynulo, že vedlejší účastník opakovaně zpochybňoval pravomoc Krajského úřadu k vedení předmětného sporného řízení. Krajský úřad dovodil svoji pravomoc k vedení řízení odkazem na 141 odst. 1, 160 odst. 1, 160 odst. 6, 169 odst. 1 písm. b) a 182 odst. 2 správního řádu. Dále konstatoval, že spor, který je předmětem řízení, nevyplývá z jednotlivých smluv o vkladu majetku navrhovatele do odpůrce, jak se mylně domnívá vedlejší účastník, ale ze zakladatelské smlouvy odpůrce 3

4 uzavřené dne 2. července 1993 podle 20a odst. 1 a 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění platném v době uzavření této smlouvy a 20f a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době uzavření této smlouvy. Součástí této veřejnoprávní koordinační smlouvy též stanovy. Dále uvedl, že jednotlivé smlouvy o vkladu majetku do hospodaření odpůrce tvoří v řízení pouze podklad pro vydání rozhodnutí a vyplývá z nich, jaký majetek je předmětem řízení. Pokud jde o majetek, který byl předmětem sporného řízení, Krajský úřad konstatoval, že předmětný majetek, který navrhovatel vložil v souvislosti se svým vstupem do odpůrce, je ve vlastnictví navrhovatele; členství navrhovatele v odpůrci skončilo ke dni ; a předmětný majetek nebyl odpůrcem navrhovateli k dnešnímu dni vydán. Dále konstatoval, že mezi hlavními účastníky řízení není spor o tom, že majetek je v návrhu na zahájení řízení řádně specifikován a že odpůrce má právní povinnost majetek navrhovateli vydat. Vzhledem k tomu, že o uvedených skutečnostech nebylo mezi hlavními účastníky sporu, vzal je Krajský úřad za prokázané. Důvodnost návrhu, pokud jde o o povinnost vydat majetek spolu s příslušnou evidencí, dovodil Krajský úřad z těchto mezi účastníky nesporných skutečností a dále z čl a stanov odpůrce, dle kterých platí, že vystoupí-li obec ze svazku, je svazek povinen obci vrátit vložený majetek s tím, že v případě zániku členství obce v odpůrci musí dojít k majetkovému vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem nejpozději do jednoho měsíce ode dne zániku členství. 6 Navrhovatel napadl odvolání rozhodnutí Krajského úřadu v rozsahu výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Z předložené spisové dokumentace dále vyplynulo, že Krajský úřad rozeslal stejnopis odvolání účastníkům řízení spolu s výzvou, aby se k obsahu odvolání vyjádřili. Účastníci řízení možnosti vyjádřit se k podanému odvolání nevyužili. 7 Krajský úřad dále předložil odvolání spolu se spisovým materiálem a svým stanoviskem Ministerstvu vnitra. Ve svém stanovisku uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a je rovněž věcně správné. Z tohoto důvodu navrhl, aby Ministerstvo vnitra odvolání navrhovatele zamítlo a rozhodnutí Krajského úřadu potvrdilo. 8 Ministerstvo vnitra vyzvalo sdělením ze dne 14. listopadu 2013, č.j. MV /ODK-2013, účastníky řízení k seznámení se spisem a vyjádření se k podkladům před rozhodnutím o odvolání. Na základě této výzvy obdrželo Ministerstvo vnitra vyjádření navrhovatele ze dne 20. listopadu 2013 a vyjádření 4

5 odpůrce ze dne 19. listopadu 2013 (doručené Ministerstvu vnitra dne 22. listopadu 2013). Ministerstvo vnitra obdrželo rovněž podání vedlejšího účastníka ze dne 20. listopadu 2013 označené jako Vyjádření k odvolání Statutárního města Jihlavy ze dne a Podnět k provedení přezkumného řízení ohledně rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne ze dne 12. září 2013, č.j. KUJI 61198/2013, sp. zn. OOSČ 448/2013 OOSC/25. Z obsahu podání vyplynulo, že se vedlejší účastník nebude vyjadřovat k odvolání navrhovatele, neboť odvoláním napadený výrok IV. rozhodnutí pokládá za součást nicotného a nezákonného rozhodnutí. Namísto vyjádření uplatnil vedlejší účastník ve vztahu k napadenému rozhodnutí podnět k provedení přezkumného řízení dle 94 a násl. správního řádu. 9 Ministerstvo vnitra na základě podnětu vedlejšího účastníka a po předběžném posouzení předloženého správního spisu dospělo k závěru, že v daném případě jsou dány důvodné pochybnosti o tom, zda rozhodnutí Krajského úřadu bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra usnesením č. j. MV /ODK-2013, ze dne 10. prosince 2013, rozhodlo ve smyslu 95 odst. 1 správního řádu o zahájení přezkumného řízení vůči výrokům I., a II. rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 12 září Současně ve výroku II. téhož usnesení rozhodlo o přerušení řízení o odvolání proti výroku III. napadeného rozhodnutí, pro které je rozhodnutí v přezkumném řízení rozhodnutím o předběžné otázce ( 64 odst. 1 písm. c/ ve spojení s 57 odst. 4 správního řádu). II. Shrnutí argumentace účastníků řízení 10 Přezkumné řízení bylo zahájeno na základě podnětu vedlejšího účastníka na zahájení přezkumného řízení ze dne 20. listopadu, č.j. MV /ODK V průběhu přezkumného řízení činili jednotliví účastníci svá vyjádření k podkladům rozhodnutí Ministerstva vnitra pro rozhodnutí v přezkumném řízení. Argumentaci účastníků obsaženou v jejich podání lze shrnout následovně. II/A 11 Vedlejší účastník ve svém podnětu k provedení přezkumného řízení ze dne 20. listopadu, č.j. MV /ODK-2013 namítá, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, neboť je právně a fakticky neuskutečnitelné 5

6 a materiálně nevykonatelné. Navrhovatel již ve svém návrhu na zahájení řízení žádal o závazné určení povinnosti, že má odpůrce povinnost předmětný vodohospodářský majetek vydat. Návrhem určený majetek má však dle názoru vedlejšího účastníka v drtivé většině povahu nemovitých věcí, a nikoli věcí movitých, a tyto tedy jako nemovitosti mohou být dle ustálené judikatury soudů pouze vyklizeny. Vedlejší účastník v této souvislosti namítá, že na povahu předmětného majetku upozorňoval již ve svém vyjádření z 22. srpna 2013, Krajský úřad se však s tímto upozorněním nikterak nevypořádal. Nemovitou povahu předmětného majetku přitom vedlejší účastník dovozuje z ustanovení 2 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích, 55 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 12 Vedlejší účastník namítá, že Krajský úřad neměl zákonnou pravomoc k vydání rozhodnutí a odpůrce postrádal pasivní legitimaci, a tudíž nemohl být v předmětném sporném řízení odpůrcem. Dle názoru vedlejšího účastníka otázka, kterou navrhovatel pokládal za spor z veřejnoprávní smlouvy, tímto sporem není a ani být nemůže. Z návrhu navrhovatele ze dne 13. června 2013 totiž přímo vyplývá, že se navrhovatel domáhal vydání věcí vložených do vlastnictví odpůrce na základě jednotlivých smluv o vkladu majetku do hospodaření odpůrce, a nikoli na základě smlouvy o vytvoření svazku obcí. Vedlejší účastník ve svém podnětu vyjadřuje přesvědčení, že jednotlivé smluovy o vkladu majetku do hospodaření odpůrce v žádném případě nejsou veřejnoprávními smlouvami dle 159 odst. 1 správního řádu, nýbrž se jedná o smlouvy práva soukromého (občanského), kterými navrhovatel volně disponuje svým majetkem. Tyto své závěry doplňuje rozhodnutími Nejvyššího soudu (sp.zn. 28 Cdo 3122/2012, sp. zn. 28 Cdo 4243/2007) s tím, že v těchto případech rozhodoval obdobnou materii civilní soud, nikoli správní orgán. Současně upozorňuje, že Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích označuje dobrovolné svazky obcí statusem zájmového sdružení právnických osob dle občanského zákoníku. 13 Vedlejší účastník dále namítá, že odpůrce postrádal v předmětném sporném řízení správním pasivní legitimaci. Dle názoru vedlejšího účastníka není v souladu s právními předpisy, aby navrhovatel podal návrh proti odpůrci, který na základě uzavřené smlouvy o vytvoření svazku obcí teprve vznikl, a tedy není ani stranou smlouvy o vytvoření svazku. Tento svůj závěr zdůvodňuje vedlejší účastník gramatickým výkladem ustanovení 169 odst. 1 písm. b) správního řádu, dle kterého spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje příslušný krajský 6

7 úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle 160 a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra. 14 Vedlejší účastník v podnětu na zahájení přezkumného řízení dále namítá, že rozhodnutí Krajského úřadu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů vedoucích k jeho vydání, což způsobuje jeho nezákonnost. Především namítá, že se Krajský úřad v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval například otázkou absence pasivní legitimace odpůrce, otázkou nemožnosti vydat ve sporném řízení správním konstitutivní rozhodnutí a otázkou povahy předmětného vodohospodářského majetku. 15 Ve svém vyjádření ze dne 23. prosince 2013, č.j. MV /ODK-2013 vedlejší účastní uvádí, že Krajskému úřadu nebyla svěřena pravomoc k projednání věci a pravomoc k vydání rozhodnutí, a toto způsobuje nezákonnost a nicotnost jeho rozhodnutí. V posuzovaném případě se dle názoru vedlejšího účastníka jedná o absolutní nedostatek věcné příslušnosti, což zároveň způsobuje i absenci pravomoci k vydání rozhodnutí. S odkazem na odbornou literaturu a soudní judikaturu (nález Ústavního soudu ÚS 513/1998 ze dne 28. března 2000, usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. Konf 4/ ze dne 15. června 2004) vedlejší účastník konstatuje, že o absolutní nedostatek věcné příslušnosti se jedná i v případě, kdy o věci rozhodl správní orgán, ačkoli je k rozhodnutí příslušný soud. K rozhodnutí o nicotnosti je pak příslušný správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal (usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 37/ ze dne 20. Září 2012). 16 Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 23. prosince 2013 rovněž zdůrazňuje, že mu rozhodnutí Krajského úřadu působí značnou újmu v jeho provozní činnosti. Konkrétně uvádí, že rozhodnutím Krajského úřadu argumentuje navrhovatel v probíhajících správních řízeních bezprostředně se dotýkajících provozování předmětného majetku za strany vedlejšího účastníka. Na základě této argumentace došlo, byť zatím nepravomocně například ve vztahu k majetku s právem hospodaření k zrušení povolení vedlejšího účastníka k provozování vodovodů a kanalizací rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství, ze dne 4. listopadu 2013 sp. zn. OLVHZ 1490/2013 Ol-23. Vedlejší účastník se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolání podal také navrhovatel, který požaduje zrušení povolení vedlejšího účastníka k provozování majetku vloženého do 7

8 odpůrce a v tomto směru argumentuje rozhodnutím Krajského úřadu. Vedlejší účastník dále uvádí, že rozhodnutím Krajského úřadu argumentuje rovněž společnost Jihlavské vodovody a kanalizace a.s. v řízení vedeném Magistrátem města Jihlava, odborem životního prostředí, č.j. MMJ/OŽP/8174/2013, o žádosti vedlejšího účastníka o změnu doby platnosti povolení k vypouštění odpadních vod z ČOV Vysoká do vod povrchových. Vedlejší účastník upozorňuje, že tato skutečnost může mít dopad na plynulost provozování předmětné vodohospodářské infrastruktury. Vedlejší účastník uvádí, že rozhodnutí Krajského úřadu má přímý dopad do jeho práv a povinností, neboť se týká majetku, který vedlejší účastník provozuje na základě smluvního vztahu s odpůrcem. Na základě rozhodnutí Krajského úřadu navrhovatel smluvní vztah žalobce k tomuto majetku zpochybňuje. 17 Vedlejší účastník se k podkladům pro rozhodnutí v přezkumném řízení vyjádřil rovněž ve svém podání ze dne 27. února 2014, č.j. MV /ODK-2013, ve kterém opakovaně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 28 Cdo 3122/2012 ze dne 9. ledna 2013 a sp. zn. 28 Cdo 4243/2007 ze dne 18. března 2008 s tím, že Krajský úřad nebyl k vydání napadeného rozhodnutí věcně příslušný. Dle názoru vedlejšího účastníka nejsou stanovy odpůrce součástí smlouvy o jeho založení a příslušný k rozhodování sporů vyplývajících ze stanov odpůrce je pouze obecný soud. Vedlejší účastník nesouhlasí s tím, že smlouva o založení odpůrce je veřejnoprávní smlouvou ve smyslu usnesení zvláštního senátu č.j. Konf 31/ Toto usnesení se totiž dle názoru vedlejšího účastníka zabývá naprosto odlišným případem, a sice povahou subordinační veřejnoprávní smlouvy uzavřené na základě zákonného zmocnění dle 19 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kde byla rozhodujícím prvkem povaha Krajského úřadu Ústeckého kraje jako vykonavatele veřejné moci. Smlouva o založení odpůrce však byla uzavřena za jiným účelem, než výkon veřejné moci a její uzavření nebylo pro strany povinné. Vedlejší účastník rovněž nesouhlasí s názorem navrhovatele, že smlouva o založení odpůrce je veřejnoprávní smlouvou uzavřenou dle 162 odst. 1 správního řádu, neboť k uzavření takové smlouvy by bylo zapotřebí souhlasu správního orgánu, který by byl rovněž příslušný k rozhodování případného sporu ze smlouvy. Vedlejšímu účastníkovi není známo, že by smlouva o založení odpůrce byla schválena správním orgánem. 18 Vedlejší účastník má dále za to, že ustanovení 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích nelze vykládat tak, že dohoda vlastníků má povahu veřejnoprávní smlouvy, nýbrž pouze ukládá vlastníkům vodovodů a 8

9 kanalizací povinnost zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování. Nadto uvádí, že členské obce odpůrce žádný vodohospodářský majetek do odpůrce nevkládaly. Odpůrce nabyl majetek od státního podniku v rámci privatizace a teprve později do něj členské obce vkládaly nově budovaný majetek, jehož byly investory a odpůrce se stával vlastníkem tohoto majetku. Nedocházelo tedy ke vzniku provozně souvisejících vodovodů a kanalizací, kdy by byla nutná dohoda vlastníků těchto vodovodů, neboť vlastníkem byl pouze odpůrce. 19 Vedlejší účastník nesouhlasí s tím, že stanovy odpůrce jsou součástí smlouvy o založení odpůrce. Argumentuje přitom gramatickým výkladem ustanovení 20g zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dle kterého se k návrhu na zápis do registru přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Vedlejší účastník má za to, že pokud by stanovy měly být součástí smlouvy o vytvoření svazku, nemusel by zákon mezi těmito dokumenty rozlišovat. Obdobně pak argumentuje ustanovením 49 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a konstatuje, že stanovy jsou samostatný lex contractus, který reguluje vztahy členských obcí, a spory z nich vyplývající je oprávněn řešit pouze příslušný soud. 20 Pokud jde o otázku právní povahy předmětného vodohospodářského majetku, vedlejší účastník uvádí, že její zodpovězení je věcí čistě právního a nikoli skutkového posouzení. Navrhovatel ve svém návrhu na zahájení řízení právní povahu předmětného majetku žádným způsobem nespecifikoval, v průběhu řízení však projevil názor, že se jedná o věci movité. Přestože právní povaha věcí byla mezi účastníky sporná, navrhovatel nenavrhl žádný důkaz na podporu svých tvrzení. Rovněž Krajský úřad se s právní povahou předmětného vodohospodářského majetku ve svém rozhodnutí nevypořádal. Přesto, že navrhovatel prohlašuje, že nemovitá povaha majetku nebyla prokázána, chová se k tomuto majetku tak, jako by šlo o majetek nemovitý. Tuto skutečnost dovozuje vedlejší účastník ze záměru navrhovatele zveřejněného dne 29. listopadu 2013, ve kterém město informuje o svém úmyslu pronajmout nemovitý majetek na dobu určitou do 31. prosince 2023 společnosti Jihlavské vodovody a kanalizace a.s. 21 Vedlejší účastník dále namítá, že navrhovatel není v dobré víře a nemohl v dobré víře nabýt žádná práva z napadeného rozhodnutí, o kterém v průběhu celého sporného řízení správního věděl, že je stiženo závažnými vadami a nezákonnostmi způsobujícími nicotnost a nezákonnost. Toto tvrzení vedlejší účastník opírá mj. o skutečnost, že navrhovatel již v průběhu sporného řízení 9

10 poukazoval na nesprávnost a nezákonnost daného řízení. Dále uvádí, že navrhovatel si byl vědom, že rozhodnutí Krajského úřadu bylo napadeno správní žalobou. Vedlejší účastník zpochybňoval zákonnost rozhodnutí rovněž ve vzájemné korespondenci s navrhovatelem. 22 Vedlejší účastník namítá, že napadené rozhodnutí Krajského úřadu má důsledky, které ho závažně poškozují. Na základě rozhodnutí usiluje navrhovatel o zrušení povolení vedlejšího účastníka k provozování vloženého majetku. Navrhovatel má dle názoru vedlejšího účastníka za to, že na základě rozhodnutí může ukončit nájem předmětného majetku. V této souvislosti rovněž hrozí, že navrhovatel uzavře nájemní smlouvu s jiným subjektem. Na základě rozhodnutí Krajského úřadu dále hrozí, že dojde k provozování provozně nedělitelného majetku dvěma provozovateli bez uzavřené dohody vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Aby vedlejší účastník zabránil vzniku škody, musel by vynaložit investici ve výši více než 10 mil. Kč. Vedlejší účastník má kromě uvedeného za to, že navrhovateli nemůže být případným vyslovením nicotnosti způsobena větší újma, než je újma, kterou napadené rozhodnutí způsobuje jemu samotnému. 23 Vedlejší účastník vyjádřil k probíhajícímu přezkumnému řízení také ve svém podání ze dne 2. května 2014, č.j. MV /ODK V tomto podání vyjadřuje mj. nesouhlas se závěry obsaženými ve sdělení ze dne 27. února 2014, č.j. MV /ODK-2014, ve kterém Ministerstvo vnitra informovalo účastníky řízení o tom, že v souvisejícím řízení neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení, neboť smlouva o založení odpůrce představuje dle jeho názoru koordinační veřejnoprávní smlouvu uzavřenou ve smyslu 160 odst. 1 správního řádu v oblasti tzv. pečovatelské veřejné správy. Vedlejší účastník má za to, že smlouvu o založení odpůrce nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v 160 až 162 správního řádu. Koordinační veřejnoprávní smlouvy jsou dle vedlejšího účastníka uzavírány výlučně v případech úkolů, které se týkají vrchnostenské správy ve smyslu 1 odst. 1 správního řádu a 160 odst. 1 správního řádu, tedy ve věcech týkajících se výkonu působnosti v oblasti veřejné správy. Pečovatelské správy se mohou týkat jen případy veřejnoprávních smluv dle 161 a 162 správního řádu, které nehovoří o výkonu veřejné správy. Nadto je vedlejší účastník přesvědčen, že v případě plnění povinností vlastníka vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu se o výkon pečovatelské správy nejedná, neboť vlastnictví vodovodů a kanalizací a s ní spojené veřejnoprávní práva a povinnosti nejsou omezeny toliko na obce, ale vlastníkem mohou být také subjekty práva soukromého. Obce mohou 10

11 zakládat také obchodní korporace a vložit do nich svůj vodohospodářský majetek. Společenská smlouva takovéto obchodní korporace by pak nepochybně nebyla veřejnoprávní smlouvou dle 160 až 162 správního řádu. 24 Vedlejší účastník se dále vrací k otázce existence, resp. neexistence dobré víry navrhovatele. V této souvislosti poukazuje mj. na rozsudek ze dne 23. října 2012, č.j. 1 As 145/ , ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přispěje-li žadatel ve správním řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, nemůže být takovýto žadatel nikdy v dobré víře. Dle názoru vedlejšího účastníka lze tento judikát aplikovat rovněž na posuzovaný případ, v němž navrhovatel, ač byl po celou dobu řízení právně zastoupen advokátem, chybně formulovaným návrhem (znějícím na vydání) přispěl k vydání nezákonného rozhodnutí. K otázce dobré víry dále vedlejší účastník odkázal na rozsudek č.j. 1 As 94/ ze dne 22. září 2011, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl mj. k závěru, že samotná nevědomost dobrou víru nepředstavuje. K plnění dobré víry je navíc potřeba objektivní nemožnost rozpoznat skutečný stav věci. 25 Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 2. května 2014 rovněž uvedl, že navrhovatel dosud neučinil odpůrci kvalifikovaný návrh na uzavření smlouvy o majetkovém vypořádání. Nečinný je tak navrhovatel a nikoli odpůrce. Pokud dospěl Krajský úřad k závěru, že daný spor je sporem z veřejnoprávní smlouvy, měl návrh navrhovatele zamítnout jako předčasný a neoprávněný, neboť nemá oporu ve stanovách odpůrce. K 1. únoru 2013 mohlo totiž dojít nanejvýš ke vzniku nároku navrhovatele domáhat se uzavření smluv o majetkovém a finančním vypořádání. Stanovy odpůrce nestanoví, která ze stran má návrh smlouvy připravit a předložit druhé straně. Může to být kterákoli z nich. Do dnešního dne navrhovatel nedoručil odpůrci kvalifikovaný návrhu na uzavření smlouvy. Návrh ze dne 12. září 2012, nesplňuje obsahové ani formální náležitosti. Navíc nebyl nikdy schválen příslušným orgánem města. Vzhledem k tomu, že nárok na základě smlouvy ani stanov navrhovateli dosud nevznikl, nemůže být odpůrce v prodlení s jeho plněním. Jediným bezvadným návrhem smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání představuje návrh odpůrce, který byl navrhovateli doručen dne 5. března Vedlejší účastník se dále vyjádřil rovněž k usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. února 2014, č.j. 122 C 54/ , kterým soud v obdobném případě konstatoval, že spor vyplývá ze zakladatelské smlouvy odpůrce jako smlouvy veřejnoprávní. V tomto směru především uvedl, že proti usnesení bylo 11

12 odpůrcem podáno v zákonné lhůtě odvolání a věc bude dále řešena Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím. 27 S ohledem na uvedené vedlejší účastník navrhuje, aby Ministerstvo vnitra přezkumné řízení zastavilo a jako nadřízený správní orgán prohlásilo rozhodnutí Krajského úřadu za nicotné dle 78 správního řádu. Pokud ministerstvo neprohlásí nicotnost Rozhodnutí, vedlejší účastník navrhuje, aby rozhodnutí Krajského úřadu dle 97 odst. 3 správního řádu zrušilo. II/B 28 Odpůrce se k přezkumnému řízení vyjádřil ve svých podáních ze dne 23. prosince 2013, č.j. MV /ODK-2013, a 26. února 2014, č.j. MV /ODK-2013, s tím, že se plně ztotožňuje s věcnou a právní argumentací vedlejšího účastníka a nemá další doplnění. II/C 29 Ministerstvo vnitra obdrželo rovněž vyjádření navrhovatele ze dne 20. ledna 2014, č.j. MV /ODK Navrhovatel v tomto svém vyjádření v prvé řadě namítá, že výzvu k vyjádření k podkladům vnímá jako předčasnou v situaci, kdy přezkumné řízení nebylo dosud pravomocně zahájeno, resp. nebylo dosud rozhodnuto o rozkladu, který navrhovatel uplatnil proti usnesení Ministerstva vnitra ze dne 10. prosince, č.j. MV /ODK Navrhovatel dále uvádí, že ze spisu vedeného Ministerstvem vnitra není zcela jasné, co má být podkladem pro rozhodnutí v předmětném řízení, neboť předmětný spis je veden ve věci a obsahuje tedy listiny, týkající se řízení o odvolání navrhovatele proti výroku č. III. rozhodnutí Krajského úřadu. Navrhovatel v tomto směru namítá, že ve věci není dosud veden správní spis ve smyslu 17 správního řádu. Vzhledem k této okolnosti pokládá výzvu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí za naprosto předčasnou, ale také porušující procesní práva navrhovatele, neboť ten, se nemohl seznámit s listinami, které budou pro Ministerstvo vnitra podkladem pro rozhodnutí. Navrhovatel dále namítá, že spis vedený Ministerstvem vnitra pod sp.zn. MV /ODK-2013 neobsahuje žádné relevantní podklady pro rozhodnutí v přezkumném řízení. Vzhledem k této skutečnosti pokládá navrhovatel výzvu k vyjádření se k pokladům za předčasnou. 30 Navrhovatel se dále ve svém vyjádření ze dne 20. ledna 2013 vyjadřuje rovněž k podnětu vedlejšího účastníka na zahájení přezkumného řízení. Uvádí, že se 12

13 vedlejší účastník tímto způsobem snaží účelově a zcela nepřípustně přenést své povinnosti tvrzení a důkazní ve správním řízení sporném, které mělo dispozitivní charakter, na Ministerstvo vnitra, když jeho činnost je ovládána zásadou oficiality. Dle názoru navrhovatele nepřiložil vedlejší účastník ke svému návrhu relevantní listiny, ačkoli je nepochybně má k dispozici. Navrhovatel dále uvádí, že vedlejší účastník neuplatnil v podané žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu žalobní bod nicotnost rozhodnutí z toho důvodu, že smlouva o založení odpůrce není smlouvou veřejnoprávní ve smyslu 160 správního řádu. Dále namítá, že vedlejší účastník neuplatnil ve sporném řízení konkrétní tvrzení o tom, že část věcí, o jejichž vydání bylo řízení vedeno, byly nemovitostmi, které konkrétní věci a na jakém skutkovém základě vedlejší účastník dospěl k závěru, že vodovody a kanalizace jsou nemovitostmi. Vedlejší účastník uplatňoval ve správním řízení sporném i v tomto řízení zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelná tvrzení o nemovité povaze blíže neurčené části předmětu řízení, a to bez jakýchkoli důkazních návrhů. Navrhovatel má přitom za to, že posouzení, zda je věc movitá či nemovitá, je posouzením skutkovým a nikoli právním. Byl to tedy dle názoru navrhovatele vedlejší účastník, kdo ve sporném řízení neunesl důkazní břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve smyslu 141 odst. 4 správního řádu, a nikoliv že Krajský úřad vydal nezákonné, popř. nicotné rozhodnutí. Nemovitý charakter dotčeného majetku nelze dle názoru navrhovatele dovozovat pouze a výhradně z právní úpravy, jak se pokouší vedlejší účastník na základě odkazu na 2 a 55 zákona č. 274/2001 Sb. 31 Argumentaci, že vedlejšímu účastníkovi působí rozhodnutí Krajského úřadu značnou újmu, pokládá navrhovatel za zcela irelevantní. Uvádí, že tuto skutečnost jednoznačně konstatovala i usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 29 A 56/ ze dne 5. listopadu 2013 a č.j. 29 A 56/ ze dne 15. ledna 2014, kterými jmenovaný soud zamítl návrh vedlejšího účastníka na přiznání odkladného účinku správní žaloby a návrh na nařízení předběžného opatření. 32 Navrhovatel rovněž odmítá argumentaci vedlejšího účastníka, že rozhodnutí Krajského úřadu je nepřezkoumatelné pro absenci řádného odůvodnění, naopak má za to, že odůvodnění rozhodnutí je dostatečné, určité a přezkoumatelné. Za lichou označuje navrhovatel rovněž argumentaci vedlejšího účastníka, že rozhodnutí Krajského úřadu je materiálně nevykonatelné. K tomu navrhovatel uvádí, že mu již odpůrce předmětný majetek vodovody a kanalizace vydal, a že je tak předmětný argument zcela 13

14 irelevantní. Navrhovatel pokládá argumentaci vedlejšího účastníka, založenou na rozdílu mezi pojmy vyklidit a vydat za účelový právní formalizmus, neboť návrh na zahájení sporného řízení a následné správní rozhodnutí směřovaly k tomu, aby umožnily navrhovateli nakládat se svým majetkem. V tomto směru dále uvádí, že jako nelze fyzicky vydat vodovody a kanalizace uložené v zemi bez jejich vyzvednutí, nelze je fyzicky ani vyklidit (za provozu). Obdobně nelze ani uvažovat o předání klíčů či jiném zpřístupnění vodovodů a kanalizací, uložených v zemi (navíc v pozemcích navrhovatele), ani o jejich vydání vytýčením, neboť vodovody a kanalizace jsou vytýčeny a zmapovány na základě zvláštní právní úpravy. 33 Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 20. ledna 2014 dále uvádí, že se vedlejší účastník snaží odkazem na nicotnost rozhodnutí Krajského úřadu zabránit navrhovateli v nakládání s jeho majetkem. Vedlejší účastník tak nevykonává svá práva k příslušnému majetku v dobré víře, naopak vlastnické právo a práva nabytá v dobré víře na základě rozhodnutí Krajského úřadu porušuje. Navrhovatel vytýká vedlejšímu účastníku, že se ve svém podnětu k přezkumnému řízení zcela vyhnul otázce, zda navrhovatel nabyl na základě rozhodnutí Krajského úřadu práva v dobré víře, a zda by změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí nedošlo na straně navrhovatele k větší újmě, než na straně vedlejšího účastníka. Navrhovatel má zájem na držení svého vlastního majetku, jehož vlastnictví ostatní účastníci řízení nerozporují, zatímco vedlejší účastník má zájem na provozování předmětného majetku. Vzhledem k tomu, že držba je projevem vlastnického práva a vlastnické právo je nejsilnější právo, došlo by v důsledku změny nebo zrušení rozhodnutí Krajského úřadu, k nepoměrně větší újmě, než na straně vedlejšího účastníka. Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Ministerstvo vnitra po právní moci rozhodnutí o rozkladu ze dne 27. prosince 2013 přezkumné řízení zastavilo. 34 Navrhovatel se k přezkumnému řízení vyjádřil také ve svém vyjádření ze dne 10. února 2014, č.j. MV /ODK V tomto vyjádření upozorňuje na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 21. května 2008, č.j. Konf 31/ , které se zabývá problematikou veřejnoprávní povahy některých smluv a aplikovatelnosti jednotlivých kritérií při jejich právním posuzování. Navrhovatel uvádí, že dle citovaného usnesení je nejen na zákonodárci, ale rovněž na soudech, a zejména pak na zvláštním senátu, aby posoudil charakter konkrétní smlouvy, ohledně nějž se její strany či orgány povolané k řešení sporů nemohou shodnout. Veřejnoprávní povaha jednotlivých 14

15 smluv není zakotvena pouze v zákoně, ale musí být právně posouzena v každém jednom konkrétním případě. Navrhovatel rovněž upozorňuje, že dle závěrů zvláštního senátu se pojem veřejného práva nekryje s pojmem vrchnostenské veřejné správy, nýbrž je pojmem širším. Tuto okolnost pak dle názoru navrhovatele zcela opomíjí vedlejší účastník, který ve smlouvách o vkladu majetku do hospodaření odpůrce spatřuje pouze soukromoprávní dispozici města se svým majetkem. 35 Navrhovatel dále odkazuje na názor zvláštního senátu, že činnost správních orgánů se nevyčerpává póly vytýčenými v 1 správního řádu, nýbrž je tu ještě oblast pečovatelské správy, která není ani správou vrchnostenskou ani fiskální. Právě tomuto širšímu pohledu pak odpovídá úprava části páté správního řádu. Ustanovení 159 odst. 1 omezuje možnost uzavírání veřejnoprávních smluv na oblast veřejného práva, nikoli na oblast vrchnostenské veřejné správy. V tomto ohledu je pak část pátá určitým rozšířením základní působnosti podle 1 odst. 1 správního řádu. Jak dále uvádí navrhovatel, zvláštní senát tedy učinil závěr, že ke správě vrchnostenské a správě fiskální přistupuje správa pečovatelská. Zatímco je výkon fiskální správy omezen hranicemi soukromého práva, správa pečovatelská si právě pro svou rozmanitost žádá širšího rejstříku nástrojů, zahrnujícího jak prostředky soukromého práva, tak prostředky práva veřejného. Navrhovatel tudíž konstatuje, že zvláštní senát nachází oblast aplikace veřejnoprávních smluv, při níž se neaplikuje princip veřejnosprávní, ale pouze princip veřejnoprávní. Z hlediska tohoto principu je pro veřejnoprávní povahu smlouvy rozhodný její předmět a míra jeho regulace veřejným právem. 36 Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 10. února 2014 dále uvádí, že dle čl. 3.3 písm. a) stanov odpůrce je předmětem činnosti odpůrce zejména zabezpečování zásobování obcí pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod obcí. Ze stanov odpůrce tedy vyplývá jeho zaměření na plnění závazku veřejné služby, regulovaného zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích). Navrhovatel má tedy za to, že smlouva o založení odpůrce byla a je smlouvou veřejnoprávní vícestranným právním úkonem, jenž ve smyslu 159 odst. 1 správního řádu zakládá práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, resp. smluvní strany členské obce svazu obcí ji uzavřely ve smyslu 162 odst. 1 správního řádu o věcech (právech a povinnostech vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací), o kterých by jinak rozhodovalo Ministerstvo zemědělství, a ony by byly účastníky tohoto řízení jako vlastníci takových vodovodů a kanalizací ( 8 15

16 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb.) 37 Navrhovatel dále uvádí, že 46 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., obsahuje právní úpravu, která vymezuje jak právní základy a tedy způsoby uskutečňování spolupráce obcí, tak i klade zákonné meze předmětu jejich spolupráce, předepisuje obsah smluv mezi obcemi, a dokonce kodifikuje práva občanů ve vztahu ke svazkům obcí. Zákon č. 250/2000 Sb. pak v 38 a násl. upravuje zákonné mantinely nakládání s majetkem obcí při zakládání svazků obcí a v rámci jejich působnosti. Právní úprava se týká také vymezení kompetencí svazku obcí a členských obcí při rozhodování o majetku, k němuž byla práva převedena obcemi ve prospěch svazku obcí. Navrhovatel tedy dovozuje, že smlouva o založení svazku obcí je svou povahou veřejnoprávní smlouvou. Na podporu tohoto závěru cituje důvodovou zprávu k zákonu č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), která hovoří o spolupráci krajů ve formě nové veřejnoprávní smlouvy, která se nemůže řídit obecnými předpisy upravujícími občanskoprávní vztahy (občanský zákoník). Dále upozorňuje také na doktrinální výklad, který spočívá na jednoznačném stanovisku, že smlouvy o založení svazku obcí jsou z podstaty věci smlouvami veřejnoprávními. 38 Pokud jde o vedlejším účastníkem namítaný nedostatek pasivní legitimace odpůrce, navrhovatel namítá, že tento nemá žádného právního základu. K tomu uvádí, že zákon vůbec nedefinuje, kdo by měl být či kdo musí být stranou takového sporu, a jaké by měl mít postavení ve vztahu k veřejnoprávní smlouvě. Zákon dle jeho názoru vymezuje pouze předmětně, jaké spory správní orgány rozhodují spory z veřejnoprávních smluv. Dikce 141 odst. 1 správního řádu tedy dopadá jak na spory z veřejnoprávních smluv mezi členskými obcemi svazku obcí navzájem, tak na spory mezi členskými obcemi a svazkem. V úvahu připadá dokonce kompetenční spor mezi svazkem obcí a jeho orgány, vždy však samozřejmě za předpokladu, že jde o spor ze smlouvy o založení svazku. Navrhovatel souhlasí se závěrem Krajského úřadu, že spor mezi účastníky sporného řízení nebyl veden na základě jednotlivých smluv, nýbrž na základě stanov odpůrce. Právě stanovy totiž obsahují právní úpravu vypořádání majetkového podílu obce při jejím vystoupení. V souladu s 50 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., jsou stanovy přílohou smlouvy o založení svazku obcí a jako takové jsou tedy součástí smlouvy o založení svazku obcí. Vzhledem k tomu, že není žádného právního ani věcného důvodu pro to, aby byla dána pasivní věcná legitimace členských obcí, jak argumentuje vedlejší účastník. Navrhovatel převedl majetek ve prospěch odpůrce jako právnické osoby ve smyslu 49 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., a nikoli ve prospěch 16

17 členských obcí. Podle stanov odpůrce má povinnost vypořádat majetkový podíl vystupující obce odpůrce a nikoliv jeho členské obce. 39 Stanovy odpůrce v čl stanoví, že odpůrce je povinen vystoupivší obci vrátit majetek, stanovy tedy obsahují povinnost odpůrce poskytnout ve prospěch osoby zúčastněné naturální plnění, které je případně (pro vložený majetek ano, pro majetek s právem hospodaření nikoliv) doplněno o převod vlastnictví k takto vráceným věcem, a v čl písm. a) stanoví také lhůtu, do kdy se tak má stát do měsíce po ukončení členství příslušné obce v odpůrci. Navrhovatel má za to, že návrh na deklaratorní rozhodnutí Krajského úřadu v této věci, tj. na rozhodnutí, že odpůrce je povinen uzavřít s navrhovatelem smlouvu o převodu vlastnictví k předmětnému majetku a tento majetek mu vrátit, by neměl žádnou oporu ve stanovách odpůrce, a musel by být zamítnut. Takový návrh by Krajský úřad musel zamítnout také proto, že by neměl pro určení obsahu takové smlouvy, jejíž uzavření by měl odpůrci uložit, žádného právního podkladu. Stanovy odpůrce přeci neobsahují žádnou smlouvu budoucí, jejíhož uzavření by se vystoupivší obec mohla domáhat, ani neobsahují povinnost odpůrce takovou smlouvu o budoucí smlouvě uzavřít v nějakém časovém horizontu, jak upravuje hmotněprávní norma ( 50 zákona č. 40/1964 Sb.). 40 Navrhovatel dále doplňuje, že správní řízení sporná jsou poměrně široce aplikovaným institutem v režimu zvláštních zákonů, např. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Omezit správní orgány, které o sporech v těchto oblastech rozhodují pouze na deklaratorní rozhodnutí, by tento právní institut zcela ochromilo, resp. pozbyl by na praktickém významu. 41 Navrhovatel má za to, že přistoupením na názor vedlejšího účastníka, že rozhodnutí ve sporných řízeních mají být pouze deklaratorní charakter, tj. že se jimi pouze prohlašuje, že určitá osoba určitá práva má nebo nemá, by eo ipso znamenalo znemožnit jejich nucený výkon exekucí. Exekuce je totiž podle 103 odst. 1 věta první správního řádu možná jen v případě, že exekučním titulem byla uložena povinnost plnění. A contrario by tedy dle citovaného ustanovení, vůbec nebylo možno vykonat rozhodnutí správního orgánu ve sporném řízení. Názor vedlejšího účastníka na výlučně deklaratorní charakter rozhodnutí ve sporných řízeních je také v evidentním nesouladu s 104 písm. 17

18 b) správního řádu, který kodifikuje možnost exekuce vykonatelného smíru uzavřeného ve sporném řízení. Citované ustanovení výslovně předpokládá vykonatelnost rozhodnutí o schválení smíru vydaného ve sporném řízení, presumuje tedy vydání rozhodnutí na plnění, o kterém mohou jeho účastníci uzavřít smír. 42 Pokud jde o povahu předmětného majetku navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 10. února 2014 uvádí, že movitá či nemovitá povaha majetku je kategorie věcná, resp. skutková, a nikoliv právní, a jako taková je pouze skutkovým základem pro právní režim aplikovaný na tu či onu věc. Nemovitá povaha věci vyplývá z toho, zda je pozemkem nebe zda je spojena pevně základem se zemí ( 119 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.), popř. zda je pozemkem nebo zda splňuje zákonnou výjimku ze zásady superficies solo cedit (např. 509 zákona č. 89/2012 Sb.). Navrhovatel dále argumentuje tím, že vedlejší účastník zcela pomíjí kontrodiktornost správního řízení sporného a své vlastní povinnosti tvrzení a hlavně důkazní v něm, a snaží se je suplovat až správní žalobou a návrhem na přezkum. Navrhovatel mj. upozorňuje, že zákonodárce vyjádřil v textu správního řádu svou vůli odklonit sporné řízení od obecných zásad správního procesu ve prospěch jeho dispozitivnosti. Např. podle 141 odst. 9 správního řádu ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu jeho námitek uvedených v odvolání. Dle názoru navrhovatele tedy nemůže vedlejší účastník uplatnit důvod nicotnosti napadeného rozhodnutí to, že se správní orgán ve sporném řízení nevypořádal s věcným (skutkovým) upozorněním, které vedlejší účastník nepodložil žádnými důkazními návrhy. 43 Navrhovatel se dále vyjádřil k přezkumnému řízení ve svém vyjádření ze dne 13. února 2014, č. j.: MV /ODK-2013, ve kterém s odkazem na 94 odst. 5 správního řádu poukázal na nutnost šetřit v rámci přezkumného řízení práva nabytá v dobré víře. Navrhovatel uvedl, že je v prvé řadě třeba chránit ta jeho práva, která již nabyl dobrovolným plněním na základě rozhodnutí Krajského úřadu. V této souvislosti uvádí, že kdyby bylo rozhodnutí Krajského úřadu vydáno v rozporu s právními předpisy, nabyl navrhovatel práva k předmětu řízení v dobré víře. Dále uvádí, že odpůrce již dne 4. října 2013 vydal předmět řízení dobrovolně, pouze na základě rozhodnutí Krajského úřadu. Argumentuje také strpěním exekuce odpůrcem na základě rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 26. listopadu 2013, č.j. KUJI 79781/2013. V této souvislosti uvádí, že odpůrce v posledně uvedeném případě neuplatnil na svou obranu před exekucí argument nicotnosti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 18

19 26. listopadu 2013, č.j. KUJI 79781/2013, a zcela se tak vyhnul jejím soudnímu přezkumu. Navrhovatel uvádí, že i na základě jednání samotného odpůrce je v dobré víře, že svá práva ze všech výše uvedených rozhodnutí, nabyl v dobré víře. Navrhovatel je toho názoru, že vedlejší účastník se svými podněty k přezkumnému řízení snaží přenést negativní dopady provedení předmětných rozhodnutí včetně nákladů exekuce na Českou republiku zastoupenou Ministerstvem vnitra, které by je neslo v případě zrušení těchto rozhodnutí po jejich vykonání v rámci odpovědnosti za škodu v režimu zákona č. 82/1998 Sb. 44 Navrhovatel se vyjádřil k probíhajícímu přezkumnému řízení rovněž v podání ze dne 12. května 2014, č.j. MV /ODK V tomto podání navrhovatel upozornil, že Ministerstvo vnitra je při svém dalším postupu v přezkumném řízení vázáno právním názorem ministra vnitra obsaženém v jeho rozhodnutí ze dne 11. dubna 2014, č.j. MV /VS Vzhledem k této skutečnosti má navrhovatel za to, že rozhodnutí Ministerstva vnitra by proto bylo dle jeho názoru zcela předčasné. 45 Navrhovatel namítá, že vedlejší účastník zpochybňuje skutečné hmotněprávní jednání a vůli odpůrce, který dotčený majetek navrhovateli vydal. Protokol o vydání majetku ze dne 4. října 2013 není možné interpretovat jinak, než jako projev vůle odpůrce umožnit navrhovateli nakládání s předanými věcmi, tedy jako vyklizení v procesním smyslu toho pojmu. Takovou interpretaci podporuje také procesní postup odpůrce, který v průběhu řízení nezpochybňoval svoji povinnost vydat dotčený majetek ve prospěch navrhovatele. Rovněž jednotlivé smlouvy o vkladu majetku do hospodaření odpůrce majetku používají dikci, že majetek předávající vkládá do odpůrce. 46 Tvrzenou absenci pravomoci Krajského úřadu k vydání konstitutivního rozhodnutí odůvodnil vedlejší účastník právním názorem JUDr. Vedrala, dle kterého se rozhodnutím ve sporném řízení správním nepřiznávají ani neruší práva a povinnosti, ale pouze se zjišťuje a autoritativně prohlašuje, zda taková práva jsou či nikoliv. V této souvislosti navrhovatel upozorňuje, že v českém právním prostředí má názor právních teoretiků procesní hodnotu tvrzení, resp. právní argumentace samotného účastníka. Navrhovatel s právním názorem JUDr. Vedrala nesouhlasí. Žádný doktrinální výklad nemůže nahradit text psané právní normy, ani jej doplňovat či naopak zužovat. Správní orgány jsou vázány textem samotného zákona a nikoli výkladem poskytnutým soukromou osobou. JUDr. Vedral navíc svůj právní názor neodůvodnil, a tudíž je nepřezkoumatelný. Navrhovatel poukazuje na to, že ve správních řízeních se naprosto běžně 19

20 rozhoduje o právech a povinnostech osob, resp. se správními rozhodnutími standardně zakládají, mění nebo ruší práva osob, a to vedle toho, že se jimi pouze prohlašuje, že osoby taková práva nebo povinnosti mají nebo nemají. Z dikce správního řádu ani systematiky právní úpravy sporného řízení nevyplývá, že by právě sporné řízení bylo výlukou z konstitutivního rozhodování správních orgánů dle 9 správního řádu. Stanovy odpůrce v čl stanoví povinnost odpůrce vrátit obci majetek a v čl také lhůty, kdy se tak má stát. Deklaratorní rozhodnutí, tj. na rozhodnutí, že odpůrce je povinen uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětnému majetku a tento majetek vrátit, by nemělo oporu ve stanovách odpůrce. 47 Rozpornost právního názoru JUDr. Vedrala spatřuje navrhovatel v tom, že autor deklaratorní charakter rozhodnutí spatřuje v závazném určení práv a povinností. Napadené rozhodnutí však dle názoru navrhovatele pojetí deklaratorního rozhodnutí dle JUDr. Vedrala zcela vyhovuje, neboť jím došlo k určení povinnosti odpůrce vydat osobě zúčastněné dotčený majetek na základě toho, že odpůrci vznikla tato povinnost již na základě vlastních stanov. Navrhovatel opakovaně připomíná sdělení Ministerstva vnitra ze dne 27. února 2014, č.j /ODk-2014 s tím, že na tomtéž právním základě (povinnosti odpůrce vypořádat navrhovatele dle stanov odpůrce) v řízení o zaplacení částky ,03 Kč včetně úroku z prodlení, neshledalo Ministerstvo vnitra na konstitutivním rozhodnutí Krajského úřadu ničeho nesprávného a přezkumné řízení nezahájilo. 48 Ministerstvu vnitra bylo dále doručeno také podání navrhovatele ze dne 27. června 2014, č. j. MV /ODK-2013 nadepsané jako doplnění důkazních návrhů. Tímto podáním navrhovatel zakládá do spisu dokument Přijatá opatření k výhradám Zprávy o výsledku přezkoumání hospodaření, ve kterém je uvedeno, že Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko předal Statutárnímu městu Jihlava majetek předaný do hospodaření a majetek vložený. Ostatní aktiva a pasiva vypořádání nebyla uvedenými subjekty vypořádání odsouhlasena a nejsou zcela zobrazena v účetní závěrce ( ). K tomu navrhovatel uvádí, že odpůrce svým jednáním posiluje a utvrzuje dobrou víru navrhovatele o tom, že odpůrce respektuje přezkoumávané rozhodnutí Krajského úřadu, a že navrhovatel tak nabyl dotčený majetek v dobré víře. Pokud by podle navrhovatele Ministerstvo vnitra zrušilo přezkoumávané rozhodnutí, způsobilo by škodu na majetku všech odběratelů na území navrhovatele. 20