KRÁSENSKO ČP. 76 TZV. ZEMANSKÁ RYCHTA STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM

Transkript

1 KRÁSENSKO ČP. 76 TZV. ZEMANSKÁ RYCHTA STAVEBNĚ HISTORICKÝ PRŮZKUM 1

2 KRÁSENSKO ČP. 76 TZV. ZEMANSKÁ RYCHTA Standardní nedestruktivní stavebně historický průzkum TEXT, FOTOINVENTÁŘ, OBRAZOVÉ PŘÍLOHY, PLÁNY Zpracoval, fotografoval a digitalizoval: PhDr. Jan O. E l i á š Spolupráce: Bc. Marta Balážiková Marie Mezlíková BRNO PhDr. Jan ELIÁŠ, 2001 Toto v r elektronicky publikované dílo je duševním majetkem autora a chrání je jako každé jiné věřejně tiskem publikované originální dílo autorský zákon. Celek ani části díla nesmějí být měněny, šířeny nebo publikovány bez písemného souhlasu autora. Odkazy, vycházející z obsahu díla nebo odvolávající se na něj, musí být řádně označeny náležitou citací a titul uveden v seznamu použité literatury. 2

3 OBSAH Úvodní poznámka... 4 Architektonický rozbor a popis... 5 Situace, dispozice... 6 Dvůr... 7 Průčelí... 8 Interiéry Dějiny a stavební historie Historický rámec vývoje objektu Stavební historie Prameny a edice pramenů Ikonografie, mapy a plány Literatura Výčet hodnotných architektonických a konstrukčních detailů Zhodnocení Obrazové přílohy Plány stavebně historického vývoje Plány památkově architektonického hodnocení, Pozn.: Stati Seznam architektonických a stavebně technických závad i Doporučení pro obnovu a rekonstrukci jsou ve webové prezentaci vynechány. 3

4 Úvodní poznámka Elaborát vychází ze stavu zkoumané architektury, v jakém byla r Je zpracován v intencích metodiky standardního nedestruktivního stavebně historického průzkumu, kterou v r doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy pam. péče 57/1997, příloha).... Archivní fond obce Krásensko, dnes ve Státním okresním archivu ve Slavkově, se zachoval v značně fragmentárním rozsahu, jeho materiály pro stavební historii zkoumaného objektu nepřinášejí podstatnější vodítka. Například nejstarší, ačkoliv jinak pečlivě vedený, díl Pamětní knihy obce z první pol. 20. století není ilustrován žádnou fotografií. Možnosti systematického prozkoumání arcibiskupských fondů, relevantních pro éru vrchnostenského dvora, byly podvázány časově limitovaným zadáním objednatele. Bylo tudíž třeba větší důraz položit na vypovídací schopnosti zkoumané architektury samotné, jakož i na kritické vyhodnocení údajů frekventovaných v literatuře vztahující se k místu a předmětu. Při zpracování elaborátu SHP bylo nutné překonat potíže, spojené s jeho neúplným zaměřením (chybí půdorysy sklepů a půdy hlavní budovy), jakož i potíže s pracovním zpřístupňováním interiérů zkoumaného objektu. Památkově architektonické vyhodnocení objektu tím naštěstí nebylo zásadně ovlivněno. Letecký pohled v r Internetový zdroj: Mapy Google. 4

5 Architektonický rozbor a popis SITUACE V AKTUÁLNÍ KATASTRÁLNÍ MAPĚ. Internet. zdroj: CZUK nahlížení do KN. 5

6 Situace, dispozice Na horní, západní straně návsi v sousedství kostela situovaná budova tzv. Zemanské rychty, správněji panského dvora a v 19. stol. již hospody se zemědělským příslušenstvím, představuje šířkovou jednopatrovou, jednotraktovou budovu s pravoúhle připojeným rovněž jednopatrovým a jednotraktovým levým bočním křídlem. Hlavní budova i boční křídlo výškově srovnány oběhem profilované korunní římsy. Střecha na hlavní budově klasicistní mansardová, na bočním křídle novodobá sedlová střecha s nižším hřebenem. Až do poválečných desetiletí byl objekt součástí členitého stavebního souboru, utvářeného na způsob dvorce ze tří stran obemykajícího vnitřní dvůr ze čtvrté strany uzavíraný zahradou s dřevěnou stodolou. Soubor do nynější podoby zredukován naposled rekonstrukcí v 60. letech 20. století. Interiéry přízemí klenuté, patro plochostropé. Hlavní vstup do hospody přiveden z předložené, částečně podsklepené terasy na východě. V dvorních průčelích tři podružné vstupy vedlejší. 6

7 Dvůr Původně po všech stranách hlavní budovou a hospodářskými staveními uzavřený dvůr dnes představuje architektonicky nesrozumitelné neupravené prostranství, navíc postrádající pádné vymezení ohradní zdí jak na západní, tak na severní straně. 7

8 Průčelí Hlavní průčelí hlavní budovy Průčelí obrácené do návsi oboustranně nárožní jednopatrové, uzavřené profilovanou korunní římsou s vůdčím profilem hranolu v profilaci. Horizontálně vrstvené oběhem plastické kordonové římsy, na nárožích armované vždy dvojicí nestupněných bosovaných svislých pásů vyrůstajících z jednoduchého nezdobného štukového soklu. Průčelí v patře ve volném rytmu s mírnou nepravidelností v pravé polovině šestiosé, vertikálně osově symetrické, se vstupem ve třetí ose zprava. Okna i vstup orámovány pravoúhlými vpadlými šambránami nasazenými na pásové podokenní štukové římse. Šambrány i podokenní římsy jsou spekulativním výsledkem rekonstrukční akce z posledních desetiletí. S výjimkou šedě natřeného soklu průčelí monochromní. Omítky po okopání až na holé zdivo patrně s výjimkou plastických říms v celém rozsahu při rekonstrukci vyměněné. Mansardová střecha krytá novou taškou bobrovkou, ve spádu spodní části mansardy tři typové padáčkové sklo plechové vikýře. Okenní výplně vesměs novodobé, vycházející však z klasicistního členění, složené vždy z trojtabulkových dvojkřídel. V restaurační místnosti (ve dvou osách vlevo vstupu) průhledná skla zaměněna za barevné geometrické vitráže s kosočtverečnými terčíky. Průčelí předložena v půdorysu hákovitě uskočená terasa krytá betonovou mazaninou, upravená pro venkovní posezení s tancem. Terasa zabezpečena svařovaným trubkovým zábradlím, do něhož vetknuty stožáry veřejného osvětlení sériové užitkové produkce. Tarasní zdi lomové spárované cementem, ukončené betonovou deskou. 8

9 9

10 10

11 Boční severní průčelí hlavní budovy Oboustranně nárožní, stojatě obdélného obrysu s patou vzhledem k terénu mírně vlevo klesající, uzavřené oběhem plastické korunní římsy, nad níž vztyčen lichoběžníkový štít mansardy. Horizontální vrstvení zdůrazňuje oběh plastické kordonové římsy. Nároží armována stejnou nestupněnou bosáží jak předešle. Zopakovány i šambrány a podokenní římsy, jakož i jednoduchý nezdobný sokl. Lichoběžníkový štít zarámován lisenovým rámem a prolomen kruhovými větráky. Při nároží rušivá konzola elektrického visutého vedení a pod ní konzola s tlampačem veřejného rozhlasu. V soklu tři větrací otvory se svařovanou mřížkou, příslušející zřejmě hydrosanačnímu systému z doby rekonstrukce. 11

12 Zadní průčelí hlavní budovy Průčelí obrácené do prostoru někdejšího dvora s předešlými výškově srovnáno jednou úrovní i oběhem stejně profilované korunní římsy. Horizontální vrstvení zdůrazněno i zde obíhající římsou kordonovou. Průčelí jednopatrové, v patře nepravidelně čtyřosé. Po novodobých úpravách mezi první a druhou osou zleva tři menší okénka hygienického příslušenství, promítající se i do zóny parteru. V parteru dva zadní vstupy. Vpravo druhého vstupu zleva k soklu průčelí přizděna masivní skříň HUP a vpravo ní padákový shoz do sklepa, fungující do doby než bylo zrušeno topení uhlím. Okenní výplně tytéž jak předešle. Dveřní výplně nepozoruhodné, výplň vlevo velkoplošně prosklená. Až k patě průčelí přiléhá zpevněná pojízdná plocha krytá posypem. 12

13 Jižní boční průčelí hlavní budovy Je zrcadlovým obrazem bočního průčelí protějšího s tím rozdílem, že okno parteru bylo novodobě rozšířeno na okno zdvojené - sdružené. Opakuje se i detailní tvarosloví novodobě pozměněné klasicistní fasády, včetně lichoběžníkového štítu ukončeného dřevěnou profilací oběžné římsy mansardové střechy. 13

14 Jižní průčelí bočního křídla Průčelí výškově srovnané s korunou hlavní budovy oběhem profilované korunní římsy, nicméně završené nižší sedlovou střechou novodobého původu. V patře průčelí nepravidelně šestiosé, horizontálně vrstvené pokračujícím oběhem kordonové římsy; vymezené vlevo nárožím, vpravo slícované s bokem hlavní budovy. Do osového rozvrhu parteru promítnuto odstupnění terénu. Fasáda novodobá z doby rekonstrukce spekulativně opakuje plastické prvky fasády hlavní budovy včetně pravoúhlých vpadlých šambrán a pásových podokenních říms i dvojice bosovaných pásů na nároží. Okna přízemí zabezpečena novodobými svařovanými mřížemi s volutovými motivy pokleslé výtvarné úrovně. Jednoduchý nezdobný sokl, uplatňující se na hlavní budově zde chybí. Barevnost táž jak předešle. 14

15 15

16 Západní boční průčelí dvorního křídla s výjimkou čtyř čtvercových průduchů v patře a přízemí náležejících k hygienickému příslušenství slepé. Oboustranně nárožní, s týmž novodobě historizujícím detailním tvaroslovím jak předešle, i v tomto případě bez soklu. Od pravého rohu směrem dále k západu patrný z terénu mělce vystupující reliéf odbourané lomové zděné konstrukce někdejší ohradní zdi. Dvorní průčelí bočního křídla V téže siluetě a hmotovém uspořádání opakuje novodobě historizující fasádu jak předešle s tím, že do parteru promítnuto odstupnění terénu - krajní dvě osy vlevo sníženy (totéž sledujeme na již popsaném průčelí jižním). V patře průčelí s mírnou nepravidelností mezi druhou a třetí osou zleva šestiosé, s týmž detailním tvaroslovím, v přízemí část oken zabezpečena svařovanými pásovými mřížkami, v části oken svařované mříže s naivně historizujícími volutovými motivy jak předešle. Dveřní výplně nezajímavé. Vlevo krajního vstupu zprava na terénu složeny fragmenty pískovcových balustrů čtvercového půdorysu, snad součást zrušeného zábradlí na terase před hlavním průčelím. 16

17 Interiéry Sklep Příčně podsklepena menší část hlavní budovy tak, že většina dispozice sklepa se nachází pod předloženou terasou. Novodobě upravený vstup do sklepa jednak v tarasní zdi terasy na straně návsi, jednak zadním průčelím hlavní budovy novodobě upravenými schody, které doplňuje při patě zadního průčelí zhotovený padák s plechovým dvojkřídlem, někdejší úhelný shoz.. Prostor sklepa pod budovou nově povrchově upraven omítkou v souvislosti se zřízením plynové kotelny, lze tudíž konstatovat toliko tunelovitou prostou omítanou valenou klenbu s patkami na nově prohloubené podlaze, pod kterou se údajně nacházela krasová studna. Pokračování sklepa pod terénem představuje tunelovitý prostor s ležatě eliptickou klenbou, smíšenou, s převahou lomového kamene, nahrubo omítanou; za stlačeným pasem pak pokračuje kratší prostor s téměř segmentovou zřejmě klasicistní nebo poklasicistní valenou klenbou, posazenou na patkách ve vyšší úrovni. Pilíře zdiva v koutech středního prostoru suterénu pod terasou mohou naznačovat existenci starší budovy s mocněji dimenzovanými zdmi, která však byla stržena do základů. 17

18 Prostor sklepa pod budovou. Prostor sklepa pod terasou. 18

19 Koutové pilíře ve sklepě pod terasou. 19

20 Přízemí Č. 1 Krajní místnost, jíž začíná budova při silnici, vykazuje čtvercový půdorys dodatečně předělený plnou zdí zřejmě v době rekonstrukce v poválečných desetiletích. V téže době k severní zdi do sv. kouta vloženo jednoramenné schodiště s teracco stupni, ve stropě vzepřené sloupkem z masivních jeklů. Vstup v dělící zdi nově orámován štukovým spirálovitě modelovaným portálem. Na zemi rezavě nová hnědá keramická dlažba o čtvercových šablonách. Stropní podhled nový hladký. Okna v nálevkovitých špaletách s přímými překlady a probranými parapety. Okenní výplně s dvojskly novodobé trojtabulkové z doby rekonstrukce, uvnitř rušivé bezpečnostní svařované mříže. Na vnitřní straně vstupu osazena nová rádoby výtvarně pojednaná dvojkřídlá mřížová branka. Dveře do podschodí i ve vstupu představují lacinou současnou truhlářskou práci, stylově zcela nevhodnou. Nynější interiérová úprava všeobecně pokleslé výtvarné úrovně provedena v souvislosti se zřízením bytu. 20

21 21

22 Č. 2 Původně celistvá příčně stlačeně valeně klenutá místnost upravena na hygienické zázemí restauračního provozu tak, že její severní polovina padla za oběť drobným prostůrkům WC a to včetně klenby, která byla nahrazena rovným stropem. Na podlaze položeno lité teracco. Prostůrky WC obloženy velkosériovou sanitární keramikou. Zbývající klenutá část místnosti dále předělena příčkou oddělující prostůrek při hlavním průčelí. Do sousedního mč. 3 prolomen široký nevhodný prostup s přímým překladem. Č. 3 Vstupní síň do jejíhož západního dílu k dvornímu průčelí bylo vloženo novodobé křivočaré schodiště do patra a za jeho podschodím zřízeny nové jednoramenné schody do sklepa. Z původní půlkruhem valené klenby tak zůstala zachována jen přibližně polovina nad vlastní síní. Omítkový líc zcela novodobý. Klenba pevněji slohově neuchopitelná, hypoteticky barokní nebo i pozdně renesanční. Prvky interiérové výbavy nepozoruhodné. Zábradlí schodiště spíše užitkové ze svařovaných ocelových armatur. Jinak bez zjevných statických vad. Prostup do restauračního sálu č. 4 opět novodobě upravený, širší s přímým překladem osazený proskleným nezajímavým dvojkřídlem. 22

23 23

24 Č. 4 Restaurační místnost představuje přes tři osy rozvinutý sál podélně zaklenutý kombinovanou valenou a plackovou klasicistní klenbou uprostřed s párem vstřícných pětibokých výsečí. Obě placková travé formována na způsob pruské placky poměrně nízkého segmentu. Okna široce nálevkovitá s probranými parapety zaklopenými nově širokou parapetní deskou pod kterou zavěšeny radiátory ÚT. Sokly stěn obloženy latěčkovým táflováním. Na podlaze dlažba z obdélných šablon červenavého mramoru. Průhledná skla nahrazena jednoduchou barevnou do olova zalévanou novodobou vitráží s dělenými kruhovými terčíky. 24

25 Č. 5 Závěrečný prostor přízemí hlavní budovy vykazuje nad krátce obdélným půdorysem opět kombinovanou valenou klasicistní klenbu s jedním plackovým travé (pruská placka jak předešle). Stejně zformována i východní okenní špaleta, kdežto okenní špaleta do jižního bočního průčelí v novodobé úpravě s přímým překladem, nicméně rovněž nálevkovitá, možná na místě někdejšího sdruženého okna. Na podlaze čtvercové šablony bílého a světle šedého nedvědického (?) mramoru. Sokl stěn obložen rušivým nevhodným latěčkovým táflováním. Jinak jako předešlé prostory bez zjevných statických vad. Vnitřní vstupy vesměs v novodobé úpravě s přímými překlady a nezajímavými výplněmi. Č. 6 Na polovinu traktu rozložený užší prostor při bočním jižním průčelí zaklenut dvěma klasicistními vyššími plackami mezi pasy, dispozice novodobě narušena přepříčkováním. Okna v autentické klasicistní úpravě s nálevkovitými špaletami segmentovými záklenky a probranými parapety překlopenými novodobě širší parapetní deskou. Na podlaze pestrobarevné mramorové šablony kombinující bílý, šedý a červený kámen. Vstupní špaleta z mč. 5 částečně v autentické klasicistní úpravě, tedy nálevkovitá se segmentovým záklenkem, ze všech vstupů v přízemí vlastně jediná dochovaná v historickém tvaru (vhodná předloha pro rehabilitaci). 25

26 26

27 Č. 7 Postranní vstupní síň novodobě přepříčkovaná na další vedlejší skladovací prostůrek. Zaklenuta klasicistní kombinací valené klenby s pruskou plackou tedy na týž způsob jako předešle popsané mč. 4 a 5 s tím rozdílem, že při dodatečné novodobé úpravě byla vpadlina placky za líc valené klenby zrušena omítanou plentou, v mělkém obrysu je nicméně dosud patrná. Na podlaze betonová rozbitá mazanina. Prvky interiérové výbavy nepozoruhodné, zárubně ocelové. Patka na straně mč. 8 probrána v ose zrušené pruské placky mírně nálevkovitou nikou se stoupajícím záklenkem, patrně odkládací, od počátku slepou. Č. 8 Západní polovina bočního křídla se od předešlých prostor přízemí odlišuje podstatně vyšší úrovni podlahy (o cca 80 cm), kterýžto rozdíl se vyrovnává dřevěnými užitkovými schůdky kdysi se zábradlíčkem. Místnost čtvercového půdorysu rozložená na šířku celého jednotraktu je zaklenuta třemi travé pruských placek o velmi nízkém segmentu, mezi pasy. Byla novodobě předělena a přepříčkována při zřízení restaurační kuchyně a jejího zázemí. Dispoziční úprava zcela bezohledná ke klenebnímu obrazci. Mocnější dimenze průčelních zdí v této polovině dvorního křídla může naznačovat starší hypoteticky již renesanční původ. Jinak úprava oken v zde standardní klasicistní úpravě se širšími nálevkovitými špaletami a segmentovými stoupajícími záklenky i probranými parapety. Na podlaze velkosériová sanitární keramika, bíle glazovaná sanitární keramika obkládá sokly stěn. 27

28 28

29 Č. 9 Subtilně dimenzované západní průčelí vymezující tuto koncovou místnost zřetelně novodobé z poválečných desetiletí, kdy při rekonstrukci sem byla vložena postranní vstupní síň a provázena drobnými kójemi WC. Na podlaze lité teracco, do jz kouta vloženy částečně křivočaré dvojramenné schody s jednou mezipodestou do patra, rovněž novodobé nepozoruhodné. I zde prvky interiérové úpravy banální typové - ocelové zárubně, převážně hladká jednokřídla. 29

30 První patro Č. 101, 102 Plnou neprostupnou příčkou od ostatních prostor oddělená severní část patra hlavní budovy byla v posledních letech upravena k bytovým účelům, s přízemím ji propojují již popsané schody v mč. 1. V mč. 102 trámovému stropu podvlečen nepozoruhodný hladký nový omítaný podhled, totéž zopakováno v západní části mč. 101, kde na východě byl trámový strop přiznán za cenu nevhodného deskového obednění. Na podlaze v obytných místnostech položeny vlysky, v místnostech hygienického příslušenství mramorovaná keramika. V koupelně sériová výbava a velkosériové obklady. Celkově bez zjevných statických vad. Okna v nálevkovitých špaletách s přímými překlady probranými parapety zaklopenými širší novodobou parapetní deskou, pod níž osazeny litinové radiátory ÚT. Místnosti 101 a 102 podlahami v odlišné úrovni, 102 o cca 35 cm níže. 30

31 Č. 103 a Před poslední bytovou úpravou součást celistvé místnosti č Rekonstrukce na kulturní dům spojená s vložením křivočarého schodiště do patra z prostoru č. 103a zřídila hlavni podestu, otevřenou do sousedního sálu mč. 103 b širokým prostupem s přímým překladem a čtyřdílnou prosklenou skládanou dveřní výplní nepozoruhodného zpracování. Okenní špalety se segmentovými záklenky a probranými parapety, tedy v klasicistním utváření. Podlaha pod krytem PVC tvrdá, zřejmě betonová. Pod hladkým omítaným stropním podhledem kašírovaný trámový strop v deskovém bednění. 31

32 Č. 103 b Sálový prostor upravený při rekonstrukci v posledních desetiletích ke kulturně společenským účelům, jako víceúčelový sál (rovněž kinosál). Původním účelem prostoru nicméně byla zřejmě sýpka. Podium na jižní straně náleží k novodobým přídatkům. Záklop trámového stropu zakryt hladkým omítaným podhledem, odkryté zůstaly trámy v užitkovém opracování bez sejmutých hran. Okenní špalety v zde standardní klasicistní úpravě s vyššími segmentovými záklenky a probranými parapety opět překlopenými širšími novodobými parapetními deskami, pod nimiž zavěšeny litinové radiátory ÚT. Na podlaze novodobé vlysky, na podiu palubovka. 32

33 Č. 104, 105 Subtilní dimenze obvodového zdiva vypovídají o dodatečné nástavbě patra na bočním křídle, jež vykazuje dispozici pamatující na drobné ubytovací prostůrky noclehárenského typu. V závislosti na odstupnění podlahy v přízemí i zde podlaha ve dvou úrovních, s rozdílem cca 60 cm (zvýšení směrem k západu). Okenní špalety téměř rovnoběžné, s přímými překlady a plnými parapety. Prvky interiérové výbavy vesměs typové a velkosériové nepozoruhodné. Stropní podhledy v celém rozsahu hladké. V mč. 105 umístěny kóje WC a hygienického příslušenství i provizorní schodové rameno do slepého prostůrku při západním průčelí. Podlaha ve zvýšené části kombinovaná - lité teracco a vlysky. 33

34 Půdní podlaží Půda hlavní budovy Dnešní přístup z půdy bočního křídla zřízen po nástavbě křídla nově vyzděnou vnitřní štítovou zdí. Na podlaze půdy hliněná mazanina. Krov pozdně klasicistní, poměrně subtilní s obvodovými krátčaty, na kratších stranách narážející na cihlami zděné lichoběžníkové štíty s kruhovými průzory. Na severní straně půdy sonda do podlahy odkrývá užitkovou trámovou stropní konstrukci s dodatečným novodobým sololitovým podhledem na řídkém deskovém bednění. Pod hliněnou mazaninou zde jako izolace použita minerální vlna. Totéž zřejmě zopakováno i nad stropem sálu na jižní straně hlavní budovy. Konstrukce pozdně klasicistního krovu kombinovaná vaznicová se stojatými stolicemi. Část prvků místně narušena práchnivinou a dřevokazným hmyzem. Zaznamenán pokus o výměnu části vazáků pomocí přeplátování. Masivní komínový nástavec povrchově upraven omítkou. Krytina - na hustém laťování taška bobrovka, jež při rekonstrukci nahradila dehtovanou lepenku, jíž takřka nepochybně předcházel šindel. 34

35 Půda bočního křídla Soudobá s novodobou nástavbou patra, krov krokvové konstrukce, na podlaze maltová mazanina. Osvětlení prostřednictvím skleněných tašek - jinak krytina táž jako předešle - taška bobrovka na hustém laťování. 35

36 Dějiny a stavební historie Historický rámec vývoje objektu Krásensko náleží ke kolonizačnímu území jižní části Drahanské vrchoviny, na němž se v osídlovacím dění 13. století angažovali pánové z Holštejna, píšící se po hradu jimi založeném v 70. letech severně poblíž Jedovnic. Před koncem 13. století k holštejnskému zboží patřilo mimo jiné Krásensko ( Schonfeld ) i nedaleká osada Schreynern, jež pak zanikla zřejmě už ve 14. století. Po roce 1315 jižní část holštejnského dominia včetně Krásenska se ocitla v držení Čeňka z Lipé, pozdějšího zemského hejtmana, jenž ji i s hradem Holštejnem r de jure prodal Vokovi I. ze Sovince. Osada Krásensko se ale již před tím prostřednictvím olomouckého biskupa Jana Volka ocitla v pozemkové výbavě r založeného ženského benediktinského kláštera v Pustiměři. Biskup Jan totiž r rozmnožil državy kláštera mimo jiné o vesnici Schonweld a také městečko Schreynern (), v 60. letech 20. století lokalizované cca 1,5 km jihovýchodně od Krásenska (E. Černý - Křetínský, Z rané historie Krásenska, Krásensko 650 let, 1998, 5 n.). Podle koncovky názvu Krásensko se usuzuje, že osada už ve středověku na krátko přechodně zanikla. Snad se tak stalo za domácích válek lucemburské sekundogenitury, nebo v době válek husitských. Konkrétní zprávy o tom chybí. Rokem 1390 se nicméně datuje zmínka o Krásensku ( Schenfeld ) v souvislosti s tehdejším sporem o obsazení krásenské fary při kostele sv. Vavřince (). Feudální vlastník - pustiměřský klášter benediktinek-, jemuž náleželo Krásensko od poloviny 14. století až do poslední čtvrtiny století 16., jak bylo na klášterních statcích obvyklé, nespravoval své zboží přímo, nýbrž prostřednictvím manů, kteří v 16. století sídlili ve zdejším purkrechtním dvoře. Ti manové, jejichž jména z 16. století známe, vesměs patřili k příslušníkům nižší šlechty. Byli to Jurmanové z 36

37 Krásenska, poté služebně činní u Žabků z Limberka v Dolních Kounicích a rychle stoupající po společenském žebříčku. Po Jurmanech měli krásenský purkrechtní dvůr rytíři Vavřinec Kopyník z Vejpovic a jeho syn Vít. Konečně v r až do své smrti r český bratr Kašpar Lukavecký z Lukavice v Čechách (E. Černý - Křetínský, cit dílo, 14). Jmenovitě bratři nedílní Ondřej a Martin Jurmanové z Krásenska obdrželi nobilitační list se znakem - napříč půlený štít s horní polovinou vztyčeného bílého koně - r V 50. letech 16. století byl Ondřej Jurman z Krásenska již ve službách pana Buriana Žabky z Limburka na Dolních Kounicích. (J. Pilnáček, Staromoravští rodové 1930, 248. Srv. K. Mlateček, Dějiny Krásenska do počátku třicetileté války, Krásensko 650 let, 1998, 15 n). Po polovině 16. století byl manským držitelem Krásenska opět nedávno v té době nobilitovaný Vavřinec Kopiník z Vejpovic ( nobilitován r. 1552). Ví se, že r provdal svou dceru Alžbětu za vladyku Jana Želetavského z nedalekých Jedovnic. R pak měl spor s Hanušem Gedeonem z Olešničky a z Kotvrdovic. R smrtí Vavřince Kopiníka přešel krásenský dvůr na jeho jediného syna Viléma. Jelikož ten r zemřel bezdětný, přivlastnily si pozůstalost jeho sestry Anna, Voršila a Kristýna, které odmítly vydat příslušnou část dědictví dětem zemřelé čtvrté sestry Alžběty Matyášovi a Kateřině. Jejich otec Jan Želetavský proto pohnal zmíněné tři dědičky před zemský soud. Soudní proces pokračoval i po r o jeho výsledku však není zpráv. (E. Černý, Křetínský, Pustiměřský klášter a krásenští vladykové I. Vyškovské noviny 22, 1991, 6. Srv. K. Mlateček, Dějiny Krásenska do počátku třicetileté války, in. Krásensko 650 let 15 n.). Všeobecná krize klášterních ústavů v 16. století spojená s rychlým šířením protestantismu neminula ani pustiměřský klášter. Celkový rozvrat v něm dospěl tak daleko, že správu kláštera, aby nebyl rozchvácen, musel převzít sám olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Dne 30. května 1588 císař Rudolf II. rozhodl, aby příjmy z majetku zaniklého kláštera byly používány jezuitskou kolejí v Olomouci, což papež Sixtus V. téhož roku potvrdil. Vzdor tomu olomoucký biskup Stanislav Pavlovský klášterní zboží přičlenil k biskupskému stolnímu statku Vyškov, když jezuitům poskytl roční důchod 500 zl. mor. (L. Hosák, Příspěvky k historickému místopisu Vyškovska, 74 n. Vyškovsko, Vlastivěda moravská, 1965, 406). V majetku olomouckých biskupů pak zůstalo Krásensko až do poloviny 19. století. Posledním manským držitelem purkrechtního dvora v Krásensku byl Kašpar Lukavecký z Lukavice, na jehož znaku byl modrý štít s vydrou se stříbrným ocasem, vyskakující polovinou těla z vody (J. Pilnáček, cit. dílo, 99). Zemřel r a jak svědčí dochovaný náhrobník, byl pochován při zdejším farním kostele. Zmiňuje 37

38 se o něm výslovně listina olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z 2. května 1596, kterou Krásenským udělil právo odúmrti :... a držíce předešle v tej dědině urozený vladyka Kašpar Lukavecký z Lukavice dvůr purkrechtní a sejdúc také bez dědicův pořádných z tohoto světa, tak jest ten dvůr s jeho příslušenstvím na nás jakožto pána dědičného tej dědiny beze všech prostředkův připadl (StOA Vyškov, fond Krásensko, listina ič. 1). Náhrobní kámen s reliéfem zesnulého a jeho znakem je vsazen do boční zdi krásenského kostela, ačkoliv původně olomoucký biskup Stanislav Pavlovský listem z 16. července 1594 zakázal jej jako nekatolíka v kostele pohřbít. (K. Mlateček, cit. dílo 17, 18). Z dědičného purkrechtního dvora, který mu připadl odúmrtí po Kašparu Lukaveckém z Lukavice biskup Pavlovský zřídil zemědělský dvůr obhospodařovaný ve vlastní režii feudálního vlastníka. Obdělávání pozemků dvora a vůbec chod jeho hospodářství biskup Pavlovský napříště zabezpečil poměrně rozsáhlými robotními povinnostmi, ke kterým byli krásenští poddaní zavázání v náhradu za udělení odúmrti r V listině se o tom praví : a za takovou milost často psaní lidé krásenští nynější i budoucí při jmenovaném dvoře našim krásenským všelijaké roboty dvořské koně i pěší, roly i jiné všelijaké k tomu dvoru přináležející, zorávati, zavláčeti, obilí všelijaké žiti, síci, shrabati, svázati do mandelův, složiti, do dvora svézti, trávy na lukách na sena i na trávy posíci a zpřevraceti, shrabati, do kop složiti a do dvora odnésti i jiné všelijaké roboty, což k tomu dvoru za potřebného bude, vypravovati mají a povinni budou nyní i na časy budoucí. (St. OA Vyškov, fond Krásensko, listina ič. 1). Zdá se, že útrapami třicetileté války Krásensko, ležící stranou hlavních cest, ve srovnání s jinými moravskými obcemi zprvu prošlo bez fatálně zničujících škod. K r zde bylo osazených 12 selských usedlostí a 8 domků, 1 půllán a 6 domků bez polí bylo pustých (Vyškovsko, 357). V následujících letech se situace ale zhoršila. R bylo v Krásensku osazeno 7 pololánů a 4 podsedky i 3 domky bez polí, k 7 starým poustkám přibylo nově pustých 5 půllánů a 1 podsedek (F. Matějek, Lánové rejstříky brněnského kraje z let , 1981, 94). V průběhu třicetileté války v Krásensku zanikla fara a farnost byla spravována z Pustiměře, později v 18. století ze Studnic. Samostatná kuracie pak existovala v Krásensku zase od r (K. Mlateček, Několik poznámek k církevním poměrům v Krásensku, in Krásensko 650 let, 27). Někdejší purkrechtní, napříště panský dvůr v Krásensku byl v režii a tudíž i přímé správě biskupské vrchnosti provozován po celé 17. století i ve století 18. Roku 1750 byla robotní povinnost krásenských poddaných převážně ke zdejšímu dvoru stanovena tak, že sedláci pololáníci robotovali 3 dny v týdnu se 2 koňmi, čtvrtláníci 38

39 3 dny v týdnu pěšky, a chalupníci 1 až 2 dny v týdnu rovněž pěšky. Týkalo se to v obci 4 sedláků, 8 malých sedláků, 9 čtvrtláníků a 1 chalupníka (J. Radimský, M. Trantírek, Tereziánský katastr moravský, 1962, 244). Hospodaření v nepříliš velkém panském dvoře se časem biskupské vrchnosti přestalo vyplácet, proto jeho budovy i část pozemkové výbavy odprodala do tzv. emfyteutického neboli dědičného pachtu. Stalo se tak někdy před rokem 1826, neboť toho roku už byl v stabilním katastru zaznamenán jako držitel objektu hostinský Antonín Gottwald. Zrušením patrimoniálního systému v polovině 19. století byli majitelé hostince a připojeného hospodářství zbaveni jakýchkoliv feudálních závazků. V r vyhořel horní konec Krásenska (Müller, cit.dílo, 84).Počátkem 20. století náležel hostinec čp. 76 Josefu Páskovi ml. Konaly se v něm zábavy i akce jinak důležité pro život obce. Například volby obecního zastupitelstva r (M. Klučková, Vývoj Krásenska v období první republiky, in Krásensko 650 let, 42 - podle Pamětní knihy obce Krásenska I.). Německá okupace znamenala životní ohrožení obce, neboť v listopadu 1940 bylo rozhodnuto o rozšíření vojenské střelnice u Vyškova a tím i o vystěhování Krásenska. Celkem mělo být vystěhováno 35 obcí a osad, Krásensko bylo začleněno do poslední etapy. Po odkladech bylo definitivní datum vystěhování stanoveno na rok 1944, kdy se také uskutečnilo. Hospodářské stroje a zařízení byly zabavovány už koncem roku Zabaveno bylo i zařízení z obou zdejších hostinců, tedy i z Páskova hostince čp. 76. K úplnému vystěhování úřady přikročily v rozmezí dubna a poloviny června Po odchodu obyvatel se v prázdném prostoru obce uskutečnila ostrá dělostřelecká minometná střelba, která měla za následek četné požáry. Z některých domů byly vybudovány vojenské objekty. Z jiných stavení byly vytrhány okna, dveře a podlahy, strhány střechy, rozřezány trámy a použity na topení. Nejvíce poškozen válečnými událostmi byl dolní konec obce, z něhož zbyly prakticky pouze rozvaliny, na horním konci byla nejvíce poškozena farní budova. O rozsahu poškození Páskova hostince se zprávy nezmiňují (S. Němečková Krásensko za druhé světové války, in Krásensko 650 let, 48 n). Znovuosídlování Krásenska začalo hned po skončení války. Rychlý pokrok symbolizuje např.obnovení poštovního úřadu r Pro zkoumaný objekt čp. 76 se užíval zavedený tradiční název hostinec U Pásků i po převratu z r Konaly se v něm místní slavnosti, mimo jiné májové veselice a slavil se tu například i příchod prvního poválečného lékaře do obce v r R se zásluhou místní Osvětové besedy v sále hostince U Pásků začalo s promítáním zvukových filmů (V. Pliska, Kulturní a společenský život v obci in Krásensko 650 let, 88). 39